Rotterdamská filharmonie a Simon Trpčeski: bouře na pevném základě

10. říjen 2015, 8:42
Rotterdamská filharmonie a Simon Trpčeski: bouře na pevném základě

Moravský podzim včera ozdobila Rotterdamská filharmonie, která svým koncertem připomněla krásu ruské hudby a Sibeliových symfonií. Publikum se i v letošním ročníku festivalu dočkalo zahraničního orchestru vynikající úrovně.

Interprety sedmého večera festivalu Moravský podzim byli Rotterdamská filharmonie spolu s pianistou Simonem Trpčeskim. Téměř stoletý symfonický orchestr vystoupil v Brně poprvé. Soubor pod vedením dirigenta Cristiana Măcelaru zahrál díla Nikolaje Rimského-Korsakova, Sergeje RachmaninovaJeana Sibelia. Pětatřicetiletý Măcelaru původně virtuózní houslista – vtiskl důsledné nastudování všem uváděným skladbám. Hned úvodní devítiminutová předehřa k opeře Májová noc Rimského-Korsakova byla příslibem kvalitní hudební produkce. Ouverturu otevřela sekce dřevěných dechových nástrojů, hobojista pak pak vynikal po celou dobu koncertu. Velmi příjemně zněla violoncella a kontrabasy, k posluchačům doléhal kulatý a jednotný zvuk včetně pasáží v pizzicatu. Výkon byl precizní, přesto však z hudebníků vyzařovala uvolněnost a pohoda.

Pravděpodobně nejočekávanějším kusem večera byl Klavírní koncert č. 3 d moll Sergeje Rachmaninova. Jako sólista se představil makedonský pianista Simon Trpčeski. Trpčeski zezačátku velmi šetřil výrazovostí, jeho hra byla sebevědomá, avšak dynamicky poněkud plochá. Ostinátní motivy sólisty byly hravé, podávané s adekvátní lehkostí. V téměř klasicistním duchu pokračovala skladba až do prvních momentů, v nichž Rachmaninov rytmicky naprosto zásadně přerušuje tok hudby. Poté došlo na romantickou dynamickou pestrost, frázování se však disciplinovaně drželo striktního metra. S kadencí, kdy celý orchestr umlkl, začal Trpčeski zářit a konečně se dotýkal dynamických limitů svého nástroje. Pozoruhodný byl moment, kdy sólista vlastně doprovázel hráče na dřevěné dechové nástroje.

V typicky romantickém duchu začali interpreti frázovat ve druhé větě, zřetelné bylo vzájemné vyčkávání na vrcholné souzvuky. V kombinaci s výrazově méně barevnou předchozí částí šlo o taktickou práci s koncertním materiálem. Třetí věta byla bouřlivá, ale zároveň přesná, souhra orchestru se sólistou byla perfektní. Po skončení koncertu tak Janáčkovo divadlo doslova explodovalo okamžitým potleskem ve stoje. Simon Trpčeski podal mimořádně náročný sólový výkon bravurně, navíc si u toho bezchybně rozuměl s ostatními hudebníky na pódiu. Faktem však je, že v první půli výrazem zrovna neplýtval a na někoho mohla interpretace působit málo romanticky, až chladně.

Druhá polovina koncertu patřila Symfonii č. 2 D dur finského skladatele Jeana Sibelia. Skladba, kterou nejlépe vystihují slova skladatele samotného: „Život jako vír nestálých vášní.“ Sibeliova druhá symfonie je kompozicí plnou zásadních zvratů a o podněty v ní není nouze. Autor se ukazuje jako milovník komplexních rytmických útvarů a rozličných kontrastních prvků.

První věta – ve srovnání s první půlí koncertu – posluchače teprve usazovala do naprosto odlišného hudebního jazyka. Byť byl orchestr stoprocentně jednotný, vyzněla trochu fádně. Ve druhé větě zaujala vybrnkávaná melodie violoncell a kontrabasů, s nimiž téměř polyrytmicky kontrastoval fagot. Druhá věta se svou tajemností připomínala ducha severských ság, které byly Sibeliovy tematicky nanejvýš blízké. Celá symfonie byla provedena s pozoruhodnou prezicností, Cristian Măcelaru měl vedení orchestru pevně v rukou. Těžko říct, koho z přítomných si dílo získalo, reakce publika příliš vřelá nebyla. Jeho původní entuziasmus si interpreti získali zpět až svižným přídavkem.

Byť výkony na pódiu byly vynikající, program jako celek byl nesporně dlouhý. Samotná první polovina měla skoro hodinu, Sibeliova symfonie rovněž, k tomu mohl být leckdo plně saturován Rachmaninovovým hutným klavírním koncertem. Jistá roztěkanost byla totiž v publiku ke konci večera znát.

Brněnskému publiku se dostalo koncertu světového formátu i navzdory stylovým výtkám. Orchestr byl pod Măcelaruho taktovkou suverénní, po technické stránce nedošlo k zaváhání. Dirigent hojně využíval nižších hlasitostních poloh, aby pozdější akcentovaná místa nabyla na působivosti. I v největších forte neztrácel projev kultivovanost, orchestr byl ztělesněním kompaktnosti. A jen tak pro zajímavost – příjemným závanem západních zvyklostí byl fakt, že hráči se v momentech bezprostředně před koncertem již rozehrávali na svých místech, potleskem byl pak vítán až dirigent. Je dobře, že symfonické orchestry špičkových kvalit do Brna někdo vozí, a jak publikum, tak hudebníci dostávají referenční bod. Nizozemský velvyslanec v úvodní zdravici přislíbil četné další koncerty Rotterdamské filharmonie v Čechách – máme se tedy rozhodně na co těšit.

Nikolaj Rimskij-Korsakov: Májová noc, předehra k opeře, Sergej Rachmaninov: Klavírní koncert č. 3 d moll op. 30, Jean Sibelius: Symfonie č. 2 D dur op. 43. Hudební nastudování – Cristian Măcelaru, Simon Trpčeski – klavír, Rotterdamská filharmonie. 9. října 2015, Janáčkovo divadlo, Brno. V rámci festivalu Moravský podzim.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Čtyřicátý osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Moravský podzim zahájila Česká filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka. Leoš Janáček, Josef Suk a především Antonín Dvořák patří ke kmenovým autorům orchestru – ten jejich díla provedl skvěle.  více

Včerejší koncert Brněnských violoncellistů přinesl výhradně hudbu žijících autorů – nikoli však experimentátorů v oblasti elektronických médií, nýbrž již prověřených klasiků. Čtyři skladby východní provenience ukázaly různost přístupů k tradici hudební i duchovní a byly kontrastně orámovány teritoriálně bližšími světskými díly.  více

Středeční večer festivalu Moravský podzim patřil komorní hudbě v podání berlínského Armida Quartettu – energického a technicky suverénního ansámblu. Poprvé se také představil rezidenční skladatel festivalu Erkki-Sven Tüür.  více

Má rád samotu uprostřed přírody i atmosféru velkoměsta, prošel hudebním vývojem od rockové skupiny až po symfonický orchestr. Hostem letošního ročníku festivalu Moravský podzim je estonský skladatel Erkki-Sven Tüür. Když jsme si domlouvali termín telefonického rozhovoru, oba jsme zapomněli na rozdílná časová pásma a málem se minuli. Nakonec jsme se ale přece jen našli – ostatně všechno je dnes provázané, jak sám říkal.  více




Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více