Rotterdamská filharmonie a Simon Trpčeski: bouře na pevném základě

10. říjen 2015, 8:42
Rotterdamská filharmonie a Simon Trpčeski: bouře na pevném základě

Moravský podzim včera ozdobila Rotterdamská filharmonie, která svým koncertem připomněla krásu ruské hudby a Sibeliových symfonií. Publikum se i v letošním ročníku festivalu dočkalo zahraničního orchestru vynikající úrovně.

Interprety sedmého večera festivalu Moravský podzim byli Rotterdamská filharmonie spolu s pianistou Simonem Trpčeskim. Téměř stoletý symfonický orchestr vystoupil v Brně poprvé. Soubor pod vedením dirigenta Cristiana Măcelaru zahrál díla Nikolaje Rimského-Korsakova, Sergeje RachmaninovaJeana Sibelia. Pětatřicetiletý Măcelaru původně virtuózní houslista – vtiskl důsledné nastudování všem uváděným skladbám. Hned úvodní devítiminutová předehřa k opeře Májová noc Rimského-Korsakova byla příslibem kvalitní hudební produkce. Ouverturu otevřela sekce dřevěných dechových nástrojů, hobojista pak pak vynikal po celou dobu koncertu. Velmi příjemně zněla violoncella a kontrabasy, k posluchačům doléhal kulatý a jednotný zvuk včetně pasáží v pizzicatu. Výkon byl precizní, přesto však z hudebníků vyzařovala uvolněnost a pohoda.

Pravděpodobně nejočekávanějším kusem večera byl Klavírní koncert č. 3 d moll Sergeje Rachmaninova. Jako sólista se představil makedonský pianista Simon Trpčeski. Trpčeski zezačátku velmi šetřil výrazovostí, jeho hra byla sebevědomá, avšak dynamicky poněkud plochá. Ostinátní motivy sólisty byly hravé, podávané s adekvátní lehkostí. V téměř klasicistním duchu pokračovala skladba až do prvních momentů, v nichž Rachmaninov rytmicky naprosto zásadně přerušuje tok hudby. Poté došlo na romantickou dynamickou pestrost, frázování se však disciplinovaně drželo striktního metra. S kadencí, kdy celý orchestr umlkl, začal Trpčeski zářit a konečně se dotýkal dynamických limitů svého nástroje. Pozoruhodný byl moment, kdy sólista vlastně doprovázel hráče na dřevěné dechové nástroje.

V typicky romantickém duchu začali interpreti frázovat ve druhé větě, zřetelné bylo vzájemné vyčkávání na vrcholné souzvuky. V kombinaci s výrazově méně barevnou předchozí částí šlo o taktickou práci s koncertním materiálem. Třetí věta byla bouřlivá, ale zároveň přesná, souhra orchestru se sólistou byla perfektní. Po skončení koncertu tak Janáčkovo divadlo doslova explodovalo okamžitým potleskem ve stoje. Simon Trpčeski podal mimořádně náročný sólový výkon bravurně, navíc si u toho bezchybně rozuměl s ostatními hudebníky na pódiu. Faktem však je, že v první půli výrazem zrovna neplýtval a na někoho mohla interpretace působit málo romanticky, až chladně.

Druhá polovina koncertu patřila Symfonii č. 2 D dur finského skladatele Jeana Sibelia. Skladba, kterou nejlépe vystihují slova skladatele samotného: „Život jako vír nestálých vášní.“ Sibeliova druhá symfonie je kompozicí plnou zásadních zvratů a o podněty v ní není nouze. Autor se ukazuje jako milovník komplexních rytmických útvarů a rozličných kontrastních prvků.

První věta – ve srovnání s první půlí koncertu – posluchače teprve usazovala do naprosto odlišného hudebního jazyka. Byť byl orchestr stoprocentně jednotný, vyzněla trochu fádně. Ve druhé větě zaujala vybrnkávaná melodie violoncell a kontrabasů, s nimiž téměř polyrytmicky kontrastoval fagot. Druhá věta se svou tajemností připomínala ducha severských ság, které byly Sibeliovy tematicky nanejvýš blízké. Celá symfonie byla provedena s pozoruhodnou prezicností, Cristian Măcelaru měl vedení orchestru pevně v rukou. Těžko říct, koho z přítomných si dílo získalo, reakce publika příliš vřelá nebyla. Jeho původní entuziasmus si interpreti získali zpět až svižným přídavkem.

Byť výkony na pódiu byly vynikající, program jako celek byl nesporně dlouhý. Samotná první polovina měla skoro hodinu, Sibeliova symfonie rovněž, k tomu mohl být leckdo plně saturován Rachmaninovovým hutným klavírním koncertem. Jistá roztěkanost byla totiž v publiku ke konci večera znát.

Brněnskému publiku se dostalo koncertu světového formátu i navzdory stylovým výtkám. Orchestr byl pod Măcelaruho taktovkou suverénní, po technické stránce nedošlo k zaváhání. Dirigent hojně využíval nižších hlasitostních poloh, aby pozdější akcentovaná místa nabyla na působivosti. I v největších forte neztrácel projev kultivovanost, orchestr byl ztělesněním kompaktnosti. A jen tak pro zajímavost – příjemným závanem západních zvyklostí byl fakt, že hráči se v momentech bezprostředně před koncertem již rozehrávali na svých místech, potleskem byl pak vítán až dirigent. Je dobře, že symfonické orchestry špičkových kvalit do Brna někdo vozí, a jak publikum, tak hudebníci dostávají referenční bod. Nizozemský velvyslanec v úvodní zdravici přislíbil četné další koncerty Rotterdamské filharmonie v Čechách – máme se tedy rozhodně na co těšit.

Nikolaj Rimskij-Korsakov: Májová noc, předehra k opeře, Sergej Rachmaninov: Klavírní koncert č. 3 d moll op. 30, Jean Sibelius: Symfonie č. 2 D dur op. 43. Hudební nastudování – Cristian Măcelaru, Simon Trpčeski – klavír, Rotterdamská filharmonie. 9. října 2015, Janáčkovo divadlo, Brno. V rámci festivalu Moravský podzim.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Čtyřicátý osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Moravský podzim zahájila Česká filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka. Leoš Janáček, Josef Suk a především Antonín Dvořák patří ke kmenovým autorům orchestru – ten jejich díla provedl skvěle.  více

Včerejší koncert Brněnských violoncellistů přinesl výhradně hudbu žijících autorů – nikoli však experimentátorů v oblasti elektronických médií, nýbrž již prověřených klasiků. Čtyři skladby východní provenience ukázaly různost přístupů k tradici hudební i duchovní a byly kontrastně orámovány teritoriálně bližšími světskými díly.  více

Středeční večer festivalu Moravský podzim patřil komorní hudbě v podání berlínského Armida Quartettu – energického a technicky suverénního ansámblu. Poprvé se také představil rezidenční skladatel festivalu Erkki-Sven Tüür.  více

Má rád samotu uprostřed přírody i atmosféru velkoměsta, prošel hudebním vývojem od rockové skupiny až po symfonický orchestr. Hostem letošního ročníku festivalu Moravský podzim je estonský skladatel Erkki-Sven Tüür. Když jsme si domlouvali termín telefonického rozhovoru, oba jsme zapomněli na rozdílná časová pásma a málem se minuli. Nakonec jsme se ale přece jen našli – ostatně všechno je dnes provázané, jak sám říkal.  více




Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Nejčtenější

Kritika

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více