Brněnští violoncellisté: mimořádně zajímavý program, rozpačitá interpretace

Brněnští violoncellisté: mimořádně zajímavý program, rozpačitá interpretace

Včerejší koncert Brněnských violoncellistů přinesl výhradně hudbu žijících autorů – nikoli však experimentátorů v oblasti elektronických médií, nýbrž již prověřených klasiků. Čtyři skladby východní provenience ukázaly různost přístupů k tradici hudební i duchovní a byly kontrastně orámovány teritoriálně bližšími světskými díly.

Ve stručné hudební poctě Musica per Pablo Casals od brněnského autora Evžena Zámečníka slyšíme hudební citáty i náladové plochy, které mohly být legendárnímu španělskému cellistovi blízké. Jedná se sice o formálně nepříliš vycizelovanou hříčku, přesto je škoda, že se na ní hudebníci teprve rozehrávali, sólo znělo falešně, záměrně okázalá virtuózní sólová akordika rovněž a nástup na společný unisonový tón před koncem byl provázen nepřiměřeně dlouhým dolaďováním.

Skladba Přelud: tančící slunce tatarské skladatelky Sofie Gubajduliny byla až nešetrně ostrým přechodem směrem ke krajní tvůrčí oduševnělosti: typická je pro ni bezbřehá invence, naprostá otevřenost všemožným kompozičním technikám a celkový duchovní charakter jejího tvůrčího snažení. Cellisté změnu přístupu dokázali zachytit jen částečně, neskromné technické požadavky se jim vesměs dařilo provést. Působili ale nesoustředěně a výrazově spíše bezbarvě.

Totéž platí o provedení francouzské verze legendy o svatém Agatonovi L’abbé Agathon od estonského skladatele Arvo Pärta. O jeho hudbě platí, že v notách vypadá interpretačně velmi jednoduše, provedení však naopak patří k nejobtížnějším kvůli nutnosti dosažení krajních výrazových poloh, sytého zvuku a celkové soustředěnosti. Ani jedno se bohužel nepodařilo a skladba byla navzdory vzornému, patřičně oproštěnému a perfektně francouzsky artikulovanému projevu sopranistky Marie Fajtové největším zklamáním večera.

Po přestávce cellisté viditelně ožili a podmanivou folkloristickou ambientní hříčku v exotických stupnicích Šúštar (Metamorfózy) od Ázerky Franghiz Ali-Zadeh zahráli s elánem, který po zbytek večera rostl. Duchovní chorál Utěšiteli od Alexandra Knajfela byl vedle Pärta další oproštěnou kontemplativní skladbou, nyní o poznání soustředěněji provedenou. Škoda jen, že cellisté příliš nebudují barvu ani znělost tónu, navíc zapracovala i smůla: silný tichý okamžik v závěru díla narušilo legračně znějící kýchnutí z publika.

Na svůj interpretační vzor, soubor violoncellistů Berlínských filharmoniků, vzpomněli brněnští cellisté v závěrečné skladbě programu, která jim sedla nejlépe. Australan Brett Dean, sám člen orchestru, zkomponoval pro dvanáct berlínských cellistů skladbu Dvanáct rozhněvaných mužů – stejnojmennou dvacetiminutovou čistě hudební verzi legendárního filmu Sidneyho Lumeta. Efektní, avšak nikoliv laciná skladba vyzněla strhujícím dojmem a zcela zaplněný Besední dům aplaudoval tak dlouho, až museli cellisté přidávat, což se neukázalo jako rozumné co do vkusu, ale zřejmě to lépe vyhovovalo hudebním preferencím rozradostněných hudebníků. Škoda.

Otazníky zůstávají nad samotným souborem Brněnských violoncellistů. Sami v programu přiznávají, že jsou jen příležitostným seskupením hráčů zdejší filharmonie a jejich kolegů, nemají vlastní webové stránky a jejich vystoupení díky cechovní spřízněnosti často připomínají srazy dávných spolužáků. Zatímco Berlínští filharmonikové jsou především špičkovými sólisty, cellová skupina zdejší filharmonie již po léta nepatří k jejím chloubám. Vlastní muzikantská iniciativa Brněnských violoncellistů by je mohla lépe sehrát a secvičit, ale není tomu tak. Schopností tvořit tón jsou spíše podprůměrní a umělecký vedoucí tělesa (a koncertní mistr violoncell v orchestru Filharmonie Brno) Pavel Šabacký na koncertě patřil paradoxně k nejslabším článkům – v intonaci, tónu i agogice byl nejistý a prakticky každý, kdo měl na koncertě sebemenší sólo, jej jednoznačně předčil. Nemusí být přitom žádnou ostudou stáhnout se po letech k zadnímu pultu a nechat na místo koncertního mistra vybrat někoho aktuálně povolanějšího. Brněnským violoncellistům by pak jednoznačně prospělo sehnat aktivnější umělecké vedení.

Není od věci čas od času připomenout nějaký ten pořadatelský lapsus, jež jsou pro Brno bohužel typické. Židle pro obecenstvo se v Besedním domě musí nutně podlepit, protože hlasitě vržou a každé poposednutí v obecenstvu ničí hudební požitek. Na balkoně bylo při koncertě z útrob Besedního domu slyšet někoho cvičit, zřejmě to byl klarinet. Takové věci se prostě stávat nesmějí.

Autor recenze je člen Dramaturgické rady Moravského podzimu a uvádí na festivalu uměnovědné biografy

Evžen Zámečník: Musica per Pablo Casals, Sofia Gubajdulina: Přelud: Tančící slunce, Arvo Pärt: L‘abbé Agathon pro 8 violoncell a soprán, Franghiz Ali-Zadeh: Šúštar (Metamorfózy), Alexander Knajfel: Utěšiteli (Modlitba k Duchu svatému) pro sbor violoncell, Brett Dean: Dvanáct rozhněvaných mužů. Marie Fajtová – soprán, Brněnští violoncellisté, Marek Švestka, Martin Sedlák – kontrabasy, umělecké nastudování Pavel Šabacký. 8. října 2015, Besední dům, Brno. V rámci festivalu Moravský podzim.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat
  • Michal Hreňo

    13. říjen 2015, 13:53
    Dobrý den všem. Nehodlám zde obhajovat koncert, na němž jsem účinkoval. Chci (vzhledem ke stále stejnému tónu, intonaci, kvalitě i tendenci textů pana Špačka) rozumné lidi vyzvat, aby tato pseudoerudovaná literární dílka jednoduše ignorovali. Slušný a běžně inteligentní člověk si rychle udělá názor sám, ale jakákoliv podpora formou reakcí a probírání může navodit v subjektu pocit větší důležitosti. Proto vyzývám - neberte to tolik vážně a nejlépe to (i když jsem to nyní i já tímto příspěvkem porušil - jak jinak ale napsat tuto výzvu?) ignorujte. Pan Špaček má někdy v něčem pravdu, ale těch 10% pravdy obalí vždy do 90%ti procent nenávisti a sebestřednosti, čímž si sám (evidentně nevědomě) ubírá 90% kreditu kvalitního kritika (jak v odborné obci, tak u návštěvníka), který se mu jinak nabízí. Je to zářný příklad rozdílu mezi kritikou nenávistnou (slovo 'konfrontační' se mi zde zdá velmi slabé) a konstruktivní. Každý je svého štěstí strůjcem a každý se prezentuje, jak umí. Je to každého vizitka. A vizitku vidí všichni. Ode mě je to první - a poslední - příspěvek zde na toto téma. Nehodlám totiž nadále krmit subjekt umělou důležitostí. Tento text nevznikl jako reakce na poškozené ego (takováto kvalita kritiky totiž nedisponuje schopností ego poškodit), nýbrž jako výzva k ignoraci něčeho, obsah čehož je plný hodnot, které jednoduše pozornost nezaslouží. Michal Hreňo, člen Filharmonie Brno.
  • Rudolf Mrazik

    12. říjen 2015, 15:28
    Pane Spacku, kdyz se podivam na vase kritiky nekolik let zpet, zanechavate za sebou negativni a takrka nelibe vonici stopu. Ze vseho tak trochu citim zlobu az nenavist nejen k orchestru Filharmonie Brno, ale i nekterym nastrojovym skupinam obvzlast a nyni jiz i k jednotlivym osobam? Skoda, ze jste se lip neucil, nesel na VS a neudelal konkurz do naseho orchestru. Mohl jste rozsirit nasi violoncellovou skupinu a vest plnohodnotny umelecky a hudebni zivot. Bohuzel jste pouze hudebni teoretik. Vase kritiky postradaji soudnost. Trocha skromnosti by vam neuskodila. Fascinuje mne vase zaujatost, sebejistota vlastnich nazoru. Zde radeji koncim, protoze bych byl uplne stejny a zaujaty tupec jako Vy, co nejslusneji receno. Pral bych vam, aby jste se odstehoval nekam, kde Vas nebude skoda, Brno si Vas nezaslouzi. Clen Filharmonie Brno.
  • Petr Zahradník

    10. říjen 2015, 1:21
    Zvláštní "kritika". Zase jednou večer, kde bylo podle pana Špačka všechno špatně, ale stovky posluchačů to vidělo jinak (podle nadšených reakcí). Přemýšlím nad mnoha věcmi: - Co je cílem takové "kritiky"? - Že by tam nebylo nic k pochválení? Jistě bylo. I pan Špaček něco pochválil, ale hned v další větě to popřel a zdůraznil, že to vlastně byla hrůza. - Nač například kritizovat přídavek? Ano, byla to hudba z jiného soudku - slavná, známá, líbivá... ale co je na tom špatného? To je přeci smyslem přídavků. Bylo cílem si "kopnout" do publika, že se jim to líbilo? - Proč útočit na konkrétní osoby? Zajímá nějaká osobní antipatie k někomu všechny čtenáře? - Proč dávat najevo, že hráči jsou podprůměrní? Že by to pan Špaček svedl lépe??? Nevím, neznám ho, nikdy jsem ho neslyšel, třeba je geniální violoncellista??? - Jestli se dá názor jednoho člověka paušalizovat? Skladba Arvo Pärta byla údajně největším zklamáním večera. Pro mě byla největším objevem a milým překvapením. A tak by se dalo polemizovat s téměř každou větou. Já myslím, že ten koncert byl spíše důvodem ke chválení: - violoncellisté zvolili interpretačně náročný repertoár, neulehčili si tím nic. - dramaturgie koncertu byla odvážná - a zde bych kromě hráčů pochválil také publikum, že přišlo v tak hojném počtu - myslím, že pro posluchače to bylo setkání s hudbou, kterou příliš neznají a rozšířilo jim to hudební obzory a za to patří violoncellistům obrovský dík! - dlouhé aplaudování publika svědčí spíše o jeho vyzrálosti a bylo jasným signálem, že dramaturgie v poslední době jde správným směrem. P.S. Všichni víme, že kultura je podfinancována. Podmínky, které filharmonici mají nejsou záviděníhodné. Ono by to chtělo hodně věcí, nejen podlepit židle... ale já smekám před lidmi, kteří se i přes neoptimální podmínky snaží dělat svoji práci co nejlépe a nám posluchačům zpříjemňují život. Po koncertu jsme si s manželkou řekli: "Více takových koncertů!" Vzkaz violoncellistům: nenechte se odradit! Vzkaz panu Špačkovi: Zkuste dělat něco jiného, než psát kritiky! Možná budete šťastnější. Nemusíte chodit večer na koncert violoncellistů nebo filharmonie, můžete sedět například před televizí, třeba vás to plně uspokojí.
  • Tatjana Beránková

    9. říjen 2015, 20:40
    Pane Špačku, prosím, běžte k lopatě, vaše "kritiky" uráží diváka i hráče.

Dále si přečtěte

Středeční večer festivalu Moravský podzim patřil komorní hudbě v podání berlínského Armida Quartettu – energického a technicky suverénního ansámblu. Poprvé se také představil rezidenční skladatel festivalu Erkki-Sven Tüür.  více

Čtyřicátý osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Moravský podzim zahájila Česká filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka. Leoš Janáček, Josef Suk a především Antonín Dvořák patří ke kmenovým autorům orchestru – ten jejich díla provedl skvěle.  více

Má rád samotu uprostřed přírody i atmosféru velkoměsta, prošel hudebním vývojem od rockové skupiny až po symfonický orchestr. Hostem letošního ročníku festivalu Moravský podzim je estonský skladatel Erkki-Sven Tüür. Když jsme si domlouvali termín telefonického rozhovoru, oba jsme zapomněli na rozdílná časová pásma a málem se minuli. Nakonec jsme se ale přece jen našli – ostatně všechno je dnes provázané, jak sám říkal.  více




Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více