Brněnští violoncellisté: mimořádně zajímavý program, rozpačitá interpretace

Brněnští violoncellisté: mimořádně zajímavý program, rozpačitá interpretace

Včerejší koncert Brněnských violoncellistů přinesl výhradně hudbu žijících autorů – nikoli však experimentátorů v oblasti elektronických médií, nýbrž již prověřených klasiků. Čtyři skladby východní provenience ukázaly různost přístupů k tradici hudební i duchovní a byly kontrastně orámovány teritoriálně bližšími světskými díly.

Ve stručné hudební poctě Musica per Pablo Casals od brněnského autora Evžena Zámečníka slyšíme hudební citáty i náladové plochy, které mohly být legendárnímu španělskému cellistovi blízké. Jedná se sice o formálně nepříliš vycizelovanou hříčku, přesto je škoda, že se na ní hudebníci teprve rozehrávali, sólo znělo falešně, záměrně okázalá virtuózní sólová akordika rovněž a nástup na společný unisonový tón před koncem byl provázen nepřiměřeně dlouhým dolaďováním.

Skladba Přelud: tančící slunce tatarské skladatelky Sofie Gubajduliny byla až nešetrně ostrým přechodem směrem ke krajní tvůrčí oduševnělosti: typická je pro ni bezbřehá invence, naprostá otevřenost všemožným kompozičním technikám a celkový duchovní charakter jejího tvůrčího snažení. Cellisté změnu přístupu dokázali zachytit jen částečně, neskromné technické požadavky se jim vesměs dařilo provést. Působili ale nesoustředěně a výrazově spíše bezbarvě.

Totéž platí o provedení francouzské verze legendy o svatém Agatonovi L’abbé Agathon od estonského skladatele Arvo Pärta. O jeho hudbě platí, že v notách vypadá interpretačně velmi jednoduše, provedení však naopak patří k nejobtížnějším kvůli nutnosti dosažení krajních výrazových poloh, sytého zvuku a celkové soustředěnosti. Ani jedno se bohužel nepodařilo a skladba byla navzdory vzornému, patřičně oproštěnému a perfektně francouzsky artikulovanému projevu sopranistky Marie Fajtové největším zklamáním večera.

Po přestávce cellisté viditelně ožili a podmanivou folkloristickou ambientní hříčku v exotických stupnicích Šúštar (Metamorfózy) od Ázerky Franghiz Ali-Zadeh zahráli s elánem, který po zbytek večera rostl. Duchovní chorál Utěšiteli od Alexandra Knajfela byl vedle Pärta další oproštěnou kontemplativní skladbou, nyní o poznání soustředěněji provedenou. Škoda jen, že cellisté příliš nebudují barvu ani znělost tónu, navíc zapracovala i smůla: silný tichý okamžik v závěru díla narušilo legračně znějící kýchnutí z publika.

Na svůj interpretační vzor, soubor violoncellistů Berlínských filharmoniků, vzpomněli brněnští cellisté v závěrečné skladbě programu, která jim sedla nejlépe. Australan Brett Dean, sám člen orchestru, zkomponoval pro dvanáct berlínských cellistů skladbu Dvanáct rozhněvaných mužů – stejnojmennou dvacetiminutovou čistě hudební verzi legendárního filmu Sidneyho Lumeta. Efektní, avšak nikoliv laciná skladba vyzněla strhujícím dojmem a zcela zaplněný Besední dům aplaudoval tak dlouho, až museli cellisté přidávat, což se neukázalo jako rozumné co do vkusu, ale zřejmě to lépe vyhovovalo hudebním preferencím rozradostněných hudebníků. Škoda.

Otazníky zůstávají nad samotným souborem Brněnských violoncellistů. Sami v programu přiznávají, že jsou jen příležitostným seskupením hráčů zdejší filharmonie a jejich kolegů, nemají vlastní webové stránky a jejich vystoupení díky cechovní spřízněnosti často připomínají srazy dávných spolužáků. Zatímco Berlínští filharmonikové jsou především špičkovými sólisty, cellová skupina zdejší filharmonie již po léta nepatří k jejím chloubám. Vlastní muzikantská iniciativa Brněnských violoncellistů by je mohla lépe sehrát a secvičit, ale není tomu tak. Schopností tvořit tón jsou spíše podprůměrní a umělecký vedoucí tělesa (a koncertní mistr violoncell v orchestru Filharmonie Brno) Pavel Šabacký na koncertě patřil paradoxně k nejslabším článkům – v intonaci, tónu i agogice byl nejistý a prakticky každý, kdo měl na koncertě sebemenší sólo, jej jednoznačně předčil. Nemusí být přitom žádnou ostudou stáhnout se po letech k zadnímu pultu a nechat na místo koncertního mistra vybrat někoho aktuálně povolanějšího. Brněnským violoncellistům by pak jednoznačně prospělo sehnat aktivnější umělecké vedení.

Není od věci čas od času připomenout nějaký ten pořadatelský lapsus, jež jsou pro Brno bohužel typické. Židle pro obecenstvo se v Besedním domě musí nutně podlepit, protože hlasitě vržou a každé poposednutí v obecenstvu ničí hudební požitek. Na balkoně bylo při koncertě z útrob Besedního domu slyšet někoho cvičit, zřejmě to byl klarinet. Takové věci se prostě stávat nesmějí.

Autor recenze je člen Dramaturgické rady Moravského podzimu a uvádí na festivalu uměnovědné biografy

Evžen Zámečník: Musica per Pablo Casals, Sofia Gubajdulina: Přelud: Tančící slunce, Arvo Pärt: L‘abbé Agathon pro 8 violoncell a soprán, Franghiz Ali-Zadeh: Šúštar (Metamorfózy), Alexander Knajfel: Utěšiteli (Modlitba k Duchu svatému) pro sbor violoncell, Brett Dean: Dvanáct rozhněvaných mužů. Marie Fajtová – soprán, Brněnští violoncellisté, Marek Švestka, Martin Sedlák – kontrabasy, umělecké nastudování Pavel Šabacký. 8. října 2015, Besední dům, Brno. V rámci festivalu Moravský podzim.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat
  • Michal Hreňo

    13. říjen 2015, 13:53
    Dobrý den všem. Nehodlám zde obhajovat koncert, na němž jsem účinkoval. Chci (vzhledem ke stále stejnému tónu, intonaci, kvalitě i tendenci textů pana Špačka) rozumné lidi vyzvat, aby tato pseudoerudovaná literární dílka jednoduše ignorovali. Slušný a běžně inteligentní člověk si rychle udělá názor sám, ale jakákoliv podpora formou reakcí a probírání může navodit v subjektu pocit větší důležitosti. Proto vyzývám - neberte to tolik vážně a nejlépe to (i když jsem to nyní i já tímto příspěvkem porušil - jak jinak ale napsat tuto výzvu?) ignorujte. Pan Špaček má někdy v něčem pravdu, ale těch 10% pravdy obalí vždy do 90%ti procent nenávisti a sebestřednosti, čímž si sám (evidentně nevědomě) ubírá 90% kreditu kvalitního kritika (jak v odborné obci, tak u návštěvníka), který se mu jinak nabízí. Je to zářný příklad rozdílu mezi kritikou nenávistnou (slovo 'konfrontační' se mi zde zdá velmi slabé) a konstruktivní. Každý je svého štěstí strůjcem a každý se prezentuje, jak umí. Je to každého vizitka. A vizitku vidí všichni. Ode mě je to první - a poslední - příspěvek zde na toto téma. Nehodlám totiž nadále krmit subjekt umělou důležitostí. Tento text nevznikl jako reakce na poškozené ego (takováto kvalita kritiky totiž nedisponuje schopností ego poškodit), nýbrž jako výzva k ignoraci něčeho, obsah čehož je plný hodnot, které jednoduše pozornost nezaslouží. Michal Hreňo, člen Filharmonie Brno.
  • Rudolf Mrazik

    12. říjen 2015, 15:28
    Pane Spacku, kdyz se podivam na vase kritiky nekolik let zpet, zanechavate za sebou negativni a takrka nelibe vonici stopu. Ze vseho tak trochu citim zlobu az nenavist nejen k orchestru Filharmonie Brno, ale i nekterym nastrojovym skupinam obvzlast a nyni jiz i k jednotlivym osobam? Skoda, ze jste se lip neucil, nesel na VS a neudelal konkurz do naseho orchestru. Mohl jste rozsirit nasi violoncellovou skupinu a vest plnohodnotny umelecky a hudebni zivot. Bohuzel jste pouze hudebni teoretik. Vase kritiky postradaji soudnost. Trocha skromnosti by vam neuskodila. Fascinuje mne vase zaujatost, sebejistota vlastnich nazoru. Zde radeji koncim, protoze bych byl uplne stejny a zaujaty tupec jako Vy, co nejslusneji receno. Pral bych vam, aby jste se odstehoval nekam, kde Vas nebude skoda, Brno si Vas nezaslouzi. Clen Filharmonie Brno.
  • Petr Zahradník

    10. říjen 2015, 1:21
    Zvláštní "kritika". Zase jednou večer, kde bylo podle pana Špačka všechno špatně, ale stovky posluchačů to vidělo jinak (podle nadšených reakcí). Přemýšlím nad mnoha věcmi: - Co je cílem takové "kritiky"? - Že by tam nebylo nic k pochválení? Jistě bylo. I pan Špaček něco pochválil, ale hned v další větě to popřel a zdůraznil, že to vlastně byla hrůza. - Nač například kritizovat přídavek? Ano, byla to hudba z jiného soudku - slavná, známá, líbivá... ale co je na tom špatného? To je přeci smyslem přídavků. Bylo cílem si "kopnout" do publika, že se jim to líbilo? - Proč útočit na konkrétní osoby? Zajímá nějaká osobní antipatie k někomu všechny čtenáře? - Proč dávat najevo, že hráči jsou podprůměrní? Že by to pan Špaček svedl lépe??? Nevím, neznám ho, nikdy jsem ho neslyšel, třeba je geniální violoncellista??? - Jestli se dá názor jednoho člověka paušalizovat? Skladba Arvo Pärta byla údajně největším zklamáním večera. Pro mě byla největším objevem a milým překvapením. A tak by se dalo polemizovat s téměř každou větou. Já myslím, že ten koncert byl spíše důvodem ke chválení: - violoncellisté zvolili interpretačně náročný repertoár, neulehčili si tím nic. - dramaturgie koncertu byla odvážná - a zde bych kromě hráčů pochválil také publikum, že přišlo v tak hojném počtu - myslím, že pro posluchače to bylo setkání s hudbou, kterou příliš neznají a rozšířilo jim to hudební obzory a za to patří violoncellistům obrovský dík! - dlouhé aplaudování publika svědčí spíše o jeho vyzrálosti a bylo jasným signálem, že dramaturgie v poslední době jde správným směrem. P.S. Všichni víme, že kultura je podfinancována. Podmínky, které filharmonici mají nejsou záviděníhodné. Ono by to chtělo hodně věcí, nejen podlepit židle... ale já smekám před lidmi, kteří se i přes neoptimální podmínky snaží dělat svoji práci co nejlépe a nám posluchačům zpříjemňují život. Po koncertu jsme si s manželkou řekli: "Více takových koncertů!" Vzkaz violoncellistům: nenechte se odradit! Vzkaz panu Špačkovi: Zkuste dělat něco jiného, než psát kritiky! Možná budete šťastnější. Nemusíte chodit večer na koncert violoncellistů nebo filharmonie, můžete sedět například před televizí, třeba vás to plně uspokojí.
  • Tatjana Beránková

    9. říjen 2015, 20:40
    Pane Špačku, prosím, běžte k lopatě, vaše "kritiky" uráží diváka i hráče.

Dále si přečtěte

Středeční večer festivalu Moravský podzim patřil komorní hudbě v podání berlínského Armida Quartettu – energického a technicky suverénního ansámblu. Poprvé se také představil rezidenční skladatel festivalu Erkki-Sven Tüür.  více

Čtyřicátý osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Moravský podzim zahájila Česká filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka. Leoš Janáček, Josef Suk a především Antonín Dvořák patří ke kmenovým autorům orchestru – ten jejich díla provedl skvěle.  více

Má rád samotu uprostřed přírody i atmosféru velkoměsta, prošel hudebním vývojem od rockové skupiny až po symfonický orchestr. Hostem letošního ročníku festivalu Moravský podzim je estonský skladatel Erkki-Sven Tüür. Když jsme si domlouvali termín telefonického rozhovoru, oba jsme zapomněli na rozdílná časová pásma a málem se minuli. Nakonec jsme se ale přece jen našli – ostatně všechno je dnes provázané, jak sám říkal.  více




Jelena Popržan je hráčka na violu. Pochází ze Srbska, studovala a žije v Rakousku a letos bude hostem festivalu Maraton hudby Brno. V neděli 10. srpna vystoupí nanádvoří Domu pán z Kunštátu v rámci scény Balkan Soirée. S Jelenou Popržan hovoříme o její cestě k hudbě, o úskalích a radostech hry na violu, o historické perspektivě tohoto nástroje i o různých kapelách a projektech, ve kterých působí.  více

V letošním roce navštívilo Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici více jak 41 000 lidí tedy rekordní počet. Číslo, které překvapí. V době, do které se tolikrát předpovídal zánik folkloru i folklorismu, se na jednom místě sejde tak obrovské množství lidí. Co je k tomu vede? Letošní jubilejní 80. ročník tomu jistě napomohl, ale samotné výročí by určitě nestačilo. V čem spočívá její kouzlo? Každý návštěvník si z festivalu odnáší jiný zážitek, jinou vzpomínku, jiný příběh. A právě ten svůj vám nyní nabídnu. Jaká tedy byla moje Strážnice 2025? A našla jsem odpověď na otázku, co stojí za tak velkým zájmem?  více

Jedním z členů mezinárodní poroty letošního ročníku Veszprém Street Music Festivalu bude Milan Tesař – programový ředitel, vedoucí hudební redakce Radia Proglas, šéf panelu World Music Charts Europe a dramaturg festivalu Maraton hudby Brno. Vyslání zástupce právě z Brna není náhodné – město je stejně jako Veszprém člen sítě UNESCO Creative Cities of Music a pravidelně zapojuje do mezinárodní kulturní spolupráce a podpory mladých talentů.  více

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce

Benefiční akce s názvem Večery s Ondrášem opět oživila nádvoří hradu Špilberk. Vojenský umělecký soubor Ondráš zde ve druhé půli června předvedl dva celovečerní programy, které připomněly nové i starší choreografie a hudební úpravy. První večer nabídl premiéru pořadu Pocta Jaroslavu Juráškovi, připravenou ke stému výročí narození této významné osobnosti folklorního hnutí druhé poloviny 20. století. Druhý večer s názvem Ondrášovské putování provedl hudbou i tancem po regionech Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Rumunska.  více

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více

Právě teď se ve francouzském městě na okraji Paříže Enghien-les-Bains koná XVII. výroční zasedání Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Brno na tomto zasedání reprezentuje koordinátorka Brna - města hudby UNESCO Jana Padrnosová a Lukáš Pavlica z Odboru kultury Magistrátu města Brna, kteří se aktivně zapojují do odborných panelů, síťování a mezinárodní výměny zkušeností.  více

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce