Brněnští violoncellisté: mimořádně zajímavý program, rozpačitá interpretace

Brněnští violoncellisté: mimořádně zajímavý program, rozpačitá interpretace

Včerejší koncert Brněnských violoncellistů přinesl výhradně hudbu žijících autorů – nikoli však experimentátorů v oblasti elektronických médií, nýbrž již prověřených klasiků. Čtyři skladby východní provenience ukázaly různost přístupů k tradici hudební i duchovní a byly kontrastně orámovány teritoriálně bližšími světskými díly.

Ve stručné hudební poctě Musica per Pablo Casals od brněnského autora Evžena Zámečníka slyšíme hudební citáty i náladové plochy, které mohly být legendárnímu španělskému cellistovi blízké. Jedná se sice o formálně nepříliš vycizelovanou hříčku, přesto je škoda, že se na ní hudebníci teprve rozehrávali, sólo znělo falešně, záměrně okázalá virtuózní sólová akordika rovněž a nástup na společný unisonový tón před koncem byl provázen nepřiměřeně dlouhým dolaďováním.

Skladba Přelud: tančící slunce tatarské skladatelky Sofie Gubajduliny byla až nešetrně ostrým přechodem směrem ke krajní tvůrčí oduševnělosti: typická je pro ni bezbřehá invence, naprostá otevřenost všemožným kompozičním technikám a celkový duchovní charakter jejího tvůrčího snažení. Cellisté změnu přístupu dokázali zachytit jen částečně, neskromné technické požadavky se jim vesměs dařilo provést. Působili ale nesoustředěně a výrazově spíše bezbarvě.

Totéž platí o provedení francouzské verze legendy o svatém Agatonovi L’abbé Agathon od estonského skladatele Arvo Pärta. O jeho hudbě platí, že v notách vypadá interpretačně velmi jednoduše, provedení však naopak patří k nejobtížnějším kvůli nutnosti dosažení krajních výrazových poloh, sytého zvuku a celkové soustředěnosti. Ani jedno se bohužel nepodařilo a skladba byla navzdory vzornému, patřičně oproštěnému a perfektně francouzsky artikulovanému projevu sopranistky Marie Fajtové největším zklamáním večera.

Po přestávce cellisté viditelně ožili a podmanivou folkloristickou ambientní hříčku v exotických stupnicích Šúštar (Metamorfózy) od Ázerky Franghiz Ali-Zadeh zahráli s elánem, který po zbytek večera rostl. Duchovní chorál Utěšiteli od Alexandra Knajfela byl vedle Pärta další oproštěnou kontemplativní skladbou, nyní o poznání soustředěněji provedenou. Škoda jen, že cellisté příliš nebudují barvu ani znělost tónu, navíc zapracovala i smůla: silný tichý okamžik v závěru díla narušilo legračně znějící kýchnutí z publika.

Na svůj interpretační vzor, soubor violoncellistů Berlínských filharmoniků, vzpomněli brněnští cellisté v závěrečné skladbě programu, která jim sedla nejlépe. Australan Brett Dean, sám člen orchestru, zkomponoval pro dvanáct berlínských cellistů skladbu Dvanáct rozhněvaných mužů – stejnojmennou dvacetiminutovou čistě hudební verzi legendárního filmu Sidneyho Lumeta. Efektní, avšak nikoliv laciná skladba vyzněla strhujícím dojmem a zcela zaplněný Besední dům aplaudoval tak dlouho, až museli cellisté přidávat, což se neukázalo jako rozumné co do vkusu, ale zřejmě to lépe vyhovovalo hudebním preferencím rozradostněných hudebníků. Škoda.

Otazníky zůstávají nad samotným souborem Brněnských violoncellistů. Sami v programu přiznávají, že jsou jen příležitostným seskupením hráčů zdejší filharmonie a jejich kolegů, nemají vlastní webové stránky a jejich vystoupení díky cechovní spřízněnosti často připomínají srazy dávných spolužáků. Zatímco Berlínští filharmonikové jsou především špičkovými sólisty, cellová skupina zdejší filharmonie již po léta nepatří k jejím chloubám. Vlastní muzikantská iniciativa Brněnských violoncellistů by je mohla lépe sehrát a secvičit, ale není tomu tak. Schopností tvořit tón jsou spíše podprůměrní a umělecký vedoucí tělesa (a koncertní mistr violoncell v orchestru Filharmonie Brno) Pavel Šabacký na koncertě patřil paradoxně k nejslabším článkům – v intonaci, tónu i agogice byl nejistý a prakticky každý, kdo měl na koncertě sebemenší sólo, jej jednoznačně předčil. Nemusí být přitom žádnou ostudou stáhnout se po letech k zadnímu pultu a nechat na místo koncertního mistra vybrat někoho aktuálně povolanějšího. Brněnským violoncellistům by pak jednoznačně prospělo sehnat aktivnější umělecké vedení.

Není od věci čas od času připomenout nějaký ten pořadatelský lapsus, jež jsou pro Brno bohužel typické. Židle pro obecenstvo se v Besedním domě musí nutně podlepit, protože hlasitě vržou a každé poposednutí v obecenstvu ničí hudební požitek. Na balkoně bylo při koncertě z útrob Besedního domu slyšet někoho cvičit, zřejmě to byl klarinet. Takové věci se prostě stávat nesmějí.

Autor recenze je člen Dramaturgické rady Moravského podzimu a uvádí na festivalu uměnovědné biografy

Evžen Zámečník: Musica per Pablo Casals, Sofia Gubajdulina: Přelud: Tančící slunce, Arvo Pärt: L‘abbé Agathon pro 8 violoncell a soprán, Franghiz Ali-Zadeh: Šúštar (Metamorfózy), Alexander Knajfel: Utěšiteli (Modlitba k Duchu svatému) pro sbor violoncell, Brett Dean: Dvanáct rozhněvaných mužů. Marie Fajtová – soprán, Brněnští violoncellisté, Marek Švestka, Martin Sedlák – kontrabasy, umělecké nastudování Pavel Šabacký. 8. října 2015, Besední dům, Brno. V rámci festivalu Moravský podzim.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat
  • Michal Hreňo

    13. říjen 2015, 13:53
    Dobrý den všem. Nehodlám zde obhajovat koncert, na němž jsem účinkoval. Chci (vzhledem ke stále stejnému tónu, intonaci, kvalitě i tendenci textů pana Špačka) rozumné lidi vyzvat, aby tato pseudoerudovaná literární dílka jednoduše ignorovali. Slušný a běžně inteligentní člověk si rychle udělá názor sám, ale jakákoliv podpora formou reakcí a probírání může navodit v subjektu pocit větší důležitosti. Proto vyzývám - neberte to tolik vážně a nejlépe to (i když jsem to nyní i já tímto příspěvkem porušil - jak jinak ale napsat tuto výzvu?) ignorujte. Pan Špaček má někdy v něčem pravdu, ale těch 10% pravdy obalí vždy do 90%ti procent nenávisti a sebestřednosti, čímž si sám (evidentně nevědomě) ubírá 90% kreditu kvalitního kritika (jak v odborné obci, tak u návštěvníka), který se mu jinak nabízí. Je to zářný příklad rozdílu mezi kritikou nenávistnou (slovo 'konfrontační' se mi zde zdá velmi slabé) a konstruktivní. Každý je svého štěstí strůjcem a každý se prezentuje, jak umí. Je to každého vizitka. A vizitku vidí všichni. Ode mě je to první - a poslední - příspěvek zde na toto téma. Nehodlám totiž nadále krmit subjekt umělou důležitostí. Tento text nevznikl jako reakce na poškozené ego (takováto kvalita kritiky totiž nedisponuje schopností ego poškodit), nýbrž jako výzva k ignoraci něčeho, obsah čehož je plný hodnot, které jednoduše pozornost nezaslouží. Michal Hreňo, člen Filharmonie Brno.
  • Rudolf Mrazik

    12. říjen 2015, 15:28
    Pane Spacku, kdyz se podivam na vase kritiky nekolik let zpet, zanechavate za sebou negativni a takrka nelibe vonici stopu. Ze vseho tak trochu citim zlobu az nenavist nejen k orchestru Filharmonie Brno, ale i nekterym nastrojovym skupinam obvzlast a nyni jiz i k jednotlivym osobam? Skoda, ze jste se lip neucil, nesel na VS a neudelal konkurz do naseho orchestru. Mohl jste rozsirit nasi violoncellovou skupinu a vest plnohodnotny umelecky a hudebni zivot. Bohuzel jste pouze hudebni teoretik. Vase kritiky postradaji soudnost. Trocha skromnosti by vam neuskodila. Fascinuje mne vase zaujatost, sebejistota vlastnich nazoru. Zde radeji koncim, protoze bych byl uplne stejny a zaujaty tupec jako Vy, co nejslusneji receno. Pral bych vam, aby jste se odstehoval nekam, kde Vas nebude skoda, Brno si Vas nezaslouzi. Clen Filharmonie Brno.
  • Petr Zahradník

    10. říjen 2015, 1:21
    Zvláštní "kritika". Zase jednou večer, kde bylo podle pana Špačka všechno špatně, ale stovky posluchačů to vidělo jinak (podle nadšených reakcí). Přemýšlím nad mnoha věcmi: - Co je cílem takové "kritiky"? - Že by tam nebylo nic k pochválení? Jistě bylo. I pan Špaček něco pochválil, ale hned v další větě to popřel a zdůraznil, že to vlastně byla hrůza. - Nač například kritizovat přídavek? Ano, byla to hudba z jiného soudku - slavná, známá, líbivá... ale co je na tom špatného? To je přeci smyslem přídavků. Bylo cílem si "kopnout" do publika, že se jim to líbilo? - Proč útočit na konkrétní osoby? Zajímá nějaká osobní antipatie k někomu všechny čtenáře? - Proč dávat najevo, že hráči jsou podprůměrní? Že by to pan Špaček svedl lépe??? Nevím, neznám ho, nikdy jsem ho neslyšel, třeba je geniální violoncellista??? - Jestli se dá názor jednoho člověka paušalizovat? Skladba Arvo Pärta byla údajně největším zklamáním večera. Pro mě byla největším objevem a milým překvapením. A tak by se dalo polemizovat s téměř každou větou. Já myslím, že ten koncert byl spíše důvodem ke chválení: - violoncellisté zvolili interpretačně náročný repertoár, neulehčili si tím nic. - dramaturgie koncertu byla odvážná - a zde bych kromě hráčů pochválil také publikum, že přišlo v tak hojném počtu - myslím, že pro posluchače to bylo setkání s hudbou, kterou příliš neznají a rozšířilo jim to hudební obzory a za to patří violoncellistům obrovský dík! - dlouhé aplaudování publika svědčí spíše o jeho vyzrálosti a bylo jasným signálem, že dramaturgie v poslední době jde správným směrem. P.S. Všichni víme, že kultura je podfinancována. Podmínky, které filharmonici mají nejsou záviděníhodné. Ono by to chtělo hodně věcí, nejen podlepit židle... ale já smekám před lidmi, kteří se i přes neoptimální podmínky snaží dělat svoji práci co nejlépe a nám posluchačům zpříjemňují život. Po koncertu jsme si s manželkou řekli: "Více takových koncertů!" Vzkaz violoncellistům: nenechte se odradit! Vzkaz panu Špačkovi: Zkuste dělat něco jiného, než psát kritiky! Možná budete šťastnější. Nemusíte chodit večer na koncert violoncellistů nebo filharmonie, můžete sedět například před televizí, třeba vás to plně uspokojí.
  • Tatjana Beránková

    9. říjen 2015, 20:40
    Pane Špačku, prosím, běžte k lopatě, vaše "kritiky" uráží diváka i hráče.

Dále si přečtěte

Středeční večer festivalu Moravský podzim patřil komorní hudbě v podání berlínského Armida Quartettu – energického a technicky suverénního ansámblu. Poprvé se také představil rezidenční skladatel festivalu Erkki-Sven Tüür.  více

Čtyřicátý osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Moravský podzim zahájila Česká filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka. Leoš Janáček, Josef Suk a především Antonín Dvořák patří ke kmenovým autorům orchestru – ten jejich díla provedl skvěle.  více

Má rád samotu uprostřed přírody i atmosféru velkoměsta, prošel hudebním vývojem od rockové skupiny až po symfonický orchestr. Hostem letošního ročníku festivalu Moravský podzim je estonský skladatel Erkki-Sven Tüür. Když jsme si domlouvali termín telefonického rozhovoru, oba jsme zapomněli na rozdílná časová pásma a málem se minuli. Nakonec jsme se ale přece jen našli – ostatně všechno je dnes provázané, jak sám říkal.  více




S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

V rámci svého evropského turné přijal do Brna pozvání tchajwanský sbor Taipei Philharmonic Chamber Choir (dále TPCC) fungující pod vedením uměleckého vedoucího a sbormistra Dr. YuChung Johnny Ku. Koncert proběhl v pondělí 13. srpna v sále nově zrekonstruovaného hotelu Passage.  více

Devátý ročník čtyřdenního mezinárodního a multižánrového hudebního festivalu Maraton hudby Brno oficiálně zahájil čtvrteční koncert v brněnském Sono centru. Více než tří hodinovou akci otevřel jazzový akordeonista Vincent Peirani, rezidenční umělec letošního ročníku, se svým uskupením Jokers. Druhá půle večera patřila estonskému duu Puuluupvíce

Daniel Lazar je rumunsko-srbský houslista, Almir Mešković je akordeonista z Bosny. Potkali se v Norsku, kde oba studovali na akademii. Oba také svou hudbu, která vychází z balkánských folklorních kořenů, obohacují o prvky hudby severské. Nevyhýbají se ani inspiraci klasickou hudbou nebo třeba hudbou romskou a mezi hosty na svém oceňovaném albu Family Beyond Blood mají i nedávno zesnulého špičkového afrického hudebníka Toumaniho Dabatého. Duo, které letos na jaře stanulo na čele Balkan World Music Chart, vystoupí na festivalu Maraton hudby Brno. Představí se v sobotu 10. srpna v rámci scény Balkan Soirée.  více

Letošní 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae na téma Metamorfózy: Czech Smetana! uzavřel ve středu 10. července v brněnském Besedním domě komorní koncert mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a klavíristy Kirilla Gersteina. Na programu se objevily písňové cykly Leoše Janáčka, Hugo Wolfa, Sergeje Rachmaninova a Arnolda Schönberga.  více

Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce

Letošní, 29. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae je z velké části věnovaný Roku české hudby, čemuž nasvědčuje jeho podtitul Metamorfózy: Czech Smetana!. Podobně zaměřený byl i recitál klavíristy Jana Bartoše, který se odehrál v úterý 18. června v malém sále kulturního domu v Bystřici nad Pernštejnem. Na programu se objevily klavírní cykly Bedřicha Smetany a Miloslava Kabeláče, které vyšly minulý rok na Bartošově CD pod hlavičkou labelu Supraphon.  více

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Nejčtenější

Kritika

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce