David proti Goliáši – zápas uvnitř i vně baziliky na Svatém Kopečku

David proti Goliáši – zápas uvnitř i vně baziliky na Svatém Kopečku

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovski.

Dittersovo oratorium vypráví příběh o mladém pastýři a budoucím králi Davidovi a jeho boji s obrem Goliášem, o Davidově příteli Jonatánovi, synu krále, a samotném královském otci Saulovi. Starozákonní vyprávění o nezlomné víře a odvaze tváří v tvář zdánlivě neporazitelnému protivníkovi je svým sdělením věčně aktuální a obzvláště silně rezonuje v době nepřízně či útlaku. (Ostatně i Voskovci a Werichovi sloužil příběh o kolosálním nepoměru sil k poukázání na nebezpečnou – a ve výsledku i nešťastnou – politickou situaci 30. let minulého století). Jak však dokázal čtvrteční večer, i bez číhající válečné hrozby může být Davidův boj s obrem Goliášem strhujícím zážitkem.

První polovina představení se odehrávala přímo v bazilice – zpěváci byli na vyvýšeném pódiu nad orchestrem, před kterým se odehrávala připravená choreografie v provedení tanečníků: Sanja Nešković Peršin (Víra/Fides), Luka Bokšan (Naděje/Spes), Ivana Percan Kodarin (Láska/Caritas), kterým vévodila Andrea Miltner ztvárňující postavu Davida inspirujícího. Vezměme to tedy popořadě: pěvecké výkony byly na výtečné úrovni – ať již se zaměříme na výrazově pestrého Saula v interpretaci Aca Bišćeviće, který ve své árii sice v dynamických vlnách nebyl vždy přesně s orchestrem, zato dokázal perfektně zvládnout širokou škálu emocí. Zmínit je nutné skvělého Jonatána v podání Heleny Hozové, jejíž jemný a sladký soprán bez přílišného zdobení se perfektně hodil k princově truchlivé árii ve druhé polovině, ve které sice tvrdí, že Davida podporuje v jeho rozhodnutí k boji s obrem, neboť „oběť pro zemi a jeho lid je důležitější než láska k vlastní rodině“, přesto však je celou situací viditelně otřesen. Kvalitní výkon podal také Jiří Miroslav Procházka v roli vojevůdce Abnera, obzvláště ve druhé půli dostal více prostoru k představení svých interpretačních schopností, a to jak z hlediska tónového rozsahu, tak barevné palety. Drobné, avšak neméně dobře nastudované role Davidova bratra Eliaba se altistka Aneta Petrasová zhostila se ctí a její silná místa přišla také ve druhé polovině. Pěvecký trůn však právem náležel Doubravce Součkové, která ztvárnila Davida – její citově i dynamicky silný přednes byl přesně to, co postava mladého pastevce, který se rozhodne čelit takřka jisté smrti, potřebovala. Ačkoliv jsem se nejprve domníval, že by se Součková svým hlasem hodila spíše ke ztvárnění Jonatána a Hozová křehkým projevem k interpretaci Davida, právě svým sveřepým heroismem byla Doubravka Součková pro titulní postavu tou nejlepší volbou. Také sbor byl velmi dobrý, a přestože v závěru díla nenastoupil s orchestrem úplně přesně, jindy byl skvělý dynamicky i intonačně. Celkový dojem však výrazně kazila absence titulků. Na obrazovce se sice tu a tam objevil text, který rámcově popisoval, co se v příběhu momentálně odehrává, vůbec se ale nejednalo o podrobný popis. V situaci, kdy král Saul během jedné árie vystřídá – navíc nanejvýš skvěle! – celou řádku emocí a afektů a posluchač nemá šanci pochopit, proč tomu tak je, to skutečně zamrzí. Stejně tak v celé závěrečné části, kde se objevují árie Abnera i Davida. Davidova árie navíc končí relativně „zkroušeně“ a bez titulků nemá posluchač nejmenší šanci pochopit, proč tomu tak je. Něco jiného je to na CD, kde člověk nepočítá s tím, že něčemu porozumí bez bookletu, ale sledovat zpěváky, jak se vehementně snaží předat i textové sdělení a absence titulků jim podráží nohy, bylo až nečekaně tristní. Možná by navíc text dokázal alespoň částečně vysvětlit režijní pojetí a choreografii – v první polovině obcházeli tanečníci „krabici“, na které gestikovala Andrea Miltner. Některé kreace dávaly smysl okamžitě – například simulovaná střelba prakem, jiné svojí abstrakcí znemožňovaly jakýkoliv konkrétní výklad. Spojení vysoce symbolické choreografie s emočním vypětím zpěvu, kterému nebylo bez titulků možno rozumět, vedlo k nebývalé frustraci. Je však důležité zdůraznit, že její herecký výkon byl fantastický. Expresivita, kterou vkládala i do sebemenšího gesta či výrazu byla dechberoucí. Každý její pohyb jako by zosobňoval vnitřní zápas a napětí. Když se pak ve druhé polovině vyšlo ven na nádvoří, věřil jsem, že dojde k velkému rozuzlení, místo toho jsem si však říkal: „Proč ta paní na tom promítacím plátně tak dramaticky křičí, zrovna když postava Abnera zpívá svoji árii? Má to nějakou spojitost?“ Vysvětlení jsem se nedočkal.

Poslední zmínka patří orchestru, který musel dirigentce Emě Mikeškové určitě dělat radost. Až na pár drobností, které se vyskytly převážně ve druhé části, kdy na hudebníky a jejich nástroje ještě působil chlad a vlhkost vzduchu, byli hráči skvěle sehraní, intonačně i rytmicky pevní a dynamicky pestří.

Oratorium David se dočkalo výtečného nastudování se skvělými pěveckými výkony a netradičním režijním zpracováním. Mé naříkání nad absencí textu může působit přehnaně a až malicherně. Věřím však, že když již zpěváci libretu věnovali takovou pozornost, měl by mít i posluchač možnost nechat nahlédnout do myšlenek a emocí jednotlivých postav. (Alespoň závěr by si to zasloužil!) Odhlédneme-li však od tohoto, jednalo se o vyšperkovaný večer skrz na skrz a je dobře, že se skladatelskému dílu Karla Ditterse věnuje více a více pozornosti, neboť tu si totiž rozhodně zaslouží.

Doubravka Součková – David
Aco Aleksander Bišćević (SLV) – Saul, izraelský král
Helena Hozová – Jonatán, syn Saula
Jiří Miroslav Procházka – Abner, vojevůdce

Aneta Petrasová – Eliab, Davidův bratr

Andrea Miltner – David inspirující

Víra/Fides: Sanja Nešković Peršin (SVN) Naděje/Spes: Luka Bokšan (SVN) Láska/Caritas: Ivana Percan Kodarin (SVN)

Ema Mikešková – dirigent
Volantes Orchestra (CZ)
Arte dei Suonatori (PL)
Il Cuore barocco (SK)
Musica Aeterna (HU)
Musa / Muza (NMK)

Societas Incognitorum (CZ)

Veronika Manová – hudební nastudování
Rocc – režie a scénografie
Sanja Nešković Peršin – choreografie
Borjan Litovski – kostýmy
Tomáš Hrůza – projekce
Ondřej Zunt – osvětlení
Studio Volantes – produkce

Veronika Manová – příprava notového materiálu

  1. srpna 2021

Foto Daniel Berka

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

Nejčtenější

Kritika

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce