David proti Goliáši – zápas uvnitř i vně baziliky na Svatém Kopečku

David proti Goliáši – zápas uvnitř i vně baziliky na Svatém Kopečku

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovski.

Dittersovo oratorium vypráví příběh o mladém pastýři a budoucím králi Davidovi a jeho boji s obrem Goliášem, o Davidově příteli Jonatánovi, synu krále, a samotném královském otci Saulovi. Starozákonní vyprávění o nezlomné víře a odvaze tváří v tvář zdánlivě neporazitelnému protivníkovi je svým sdělením věčně aktuální a obzvláště silně rezonuje v době nepřízně či útlaku. (Ostatně i Voskovci a Werichovi sloužil příběh o kolosálním nepoměru sil k poukázání na nebezpečnou – a ve výsledku i nešťastnou – politickou situaci 30. let minulého století). Jak však dokázal čtvrteční večer, i bez číhající válečné hrozby může být Davidův boj s obrem Goliášem strhujícím zážitkem.

První polovina představení se odehrávala přímo v bazilice – zpěváci byli na vyvýšeném pódiu nad orchestrem, před kterým se odehrávala připravená choreografie v provedení tanečníků: Sanja Nešković Peršin (Víra/Fides), Luka Bokšan (Naděje/Spes), Ivana Percan Kodarin (Láska/Caritas), kterým vévodila Andrea Miltner ztvárňující postavu Davida inspirujícího. Vezměme to tedy popořadě: pěvecké výkony byly na výtečné úrovni – ať již se zaměříme na výrazově pestrého Saula v interpretaci Aca Bišćeviće, který ve své árii sice v dynamických vlnách nebyl vždy přesně s orchestrem, zato dokázal perfektně zvládnout širokou škálu emocí. Zmínit je nutné skvělého Jonatána v podání Heleny Hozové, jejíž jemný a sladký soprán bez přílišného zdobení se perfektně hodil k princově truchlivé árii ve druhé polovině, ve které sice tvrdí, že Davida podporuje v jeho rozhodnutí k boji s obrem, neboť „oběť pro zemi a jeho lid je důležitější než láska k vlastní rodině“, přesto však je celou situací viditelně otřesen. Kvalitní výkon podal také Jiří Miroslav Procházka v roli vojevůdce Abnera, obzvláště ve druhé půli dostal více prostoru k představení svých interpretačních schopností, a to jak z hlediska tónového rozsahu, tak barevné palety. Drobné, avšak neméně dobře nastudované role Davidova bratra Eliaba se altistka Aneta Petrasová zhostila se ctí a její silná místa přišla také ve druhé polovině. Pěvecký trůn však právem náležel Doubravce Součkové, která ztvárnila Davida – její citově i dynamicky silný přednes byl přesně to, co postava mladého pastevce, který se rozhodne čelit takřka jisté smrti, potřebovala. Ačkoliv jsem se nejprve domníval, že by se Součková svým hlasem hodila spíše ke ztvárnění Jonatána a Hozová křehkým projevem k interpretaci Davida, právě svým sveřepým heroismem byla Doubravka Součková pro titulní postavu tou nejlepší volbou. Také sbor byl velmi dobrý, a přestože v závěru díla nenastoupil s orchestrem úplně přesně, jindy byl skvělý dynamicky i intonačně. Celkový dojem však výrazně kazila absence titulků. Na obrazovce se sice tu a tam objevil text, který rámcově popisoval, co se v příběhu momentálně odehrává, vůbec se ale nejednalo o podrobný popis. V situaci, kdy král Saul během jedné árie vystřídá – navíc nanejvýš skvěle! – celou řádku emocí a afektů a posluchač nemá šanci pochopit, proč tomu tak je, to skutečně zamrzí. Stejně tak v celé závěrečné části, kde se objevují árie Abnera i Davida. Davidova árie navíc končí relativně „zkroušeně“ a bez titulků nemá posluchač nejmenší šanci pochopit, proč tomu tak je. Něco jiného je to na CD, kde člověk nepočítá s tím, že něčemu porozumí bez bookletu, ale sledovat zpěváky, jak se vehementně snaží předat i textové sdělení a absence titulků jim podráží nohy, bylo až nečekaně tristní. Možná by navíc text dokázal alespoň částečně vysvětlit režijní pojetí a choreografii – v první polovině obcházeli tanečníci „krabici“, na které gestikovala Andrea Miltner. Některé kreace dávaly smysl okamžitě – například simulovaná střelba prakem, jiné svojí abstrakcí znemožňovaly jakýkoliv konkrétní výklad. Spojení vysoce symbolické choreografie s emočním vypětím zpěvu, kterému nebylo bez titulků možno rozumět, vedlo k nebývalé frustraci. Je však důležité zdůraznit, že její herecký výkon byl fantastický. Expresivita, kterou vkládala i do sebemenšího gesta či výrazu byla dechberoucí. Každý její pohyb jako by zosobňoval vnitřní zápas a napětí. Když se pak ve druhé polovině vyšlo ven na nádvoří, věřil jsem, že dojde k velkému rozuzlení, místo toho jsem si však říkal: „Proč ta paní na tom promítacím plátně tak dramaticky křičí, zrovna když postava Abnera zpívá svoji árii? Má to nějakou spojitost?“ Vysvětlení jsem se nedočkal.

Poslední zmínka patří orchestru, který musel dirigentce Emě Mikeškové určitě dělat radost. Až na pár drobností, které se vyskytly převážně ve druhé části, kdy na hudebníky a jejich nástroje ještě působil chlad a vlhkost vzduchu, byli hráči skvěle sehraní, intonačně i rytmicky pevní a dynamicky pestří.

Oratorium David se dočkalo výtečného nastudování se skvělými pěveckými výkony a netradičním režijním zpracováním. Mé naříkání nad absencí textu může působit přehnaně a až malicherně. Věřím však, že když již zpěváci libretu věnovali takovou pozornost, měl by mít i posluchač možnost nechat nahlédnout do myšlenek a emocí jednotlivých postav. (Alespoň závěr by si to zasloužil!) Odhlédneme-li však od tohoto, jednalo se o vyšperkovaný večer skrz na skrz a je dobře, že se skladatelskému dílu Karla Ditterse věnuje více a více pozornosti, neboť tu si totiž rozhodně zaslouží.

Doubravka Součková – David
Aco Aleksander Bišćević (SLV) – Saul, izraelský král
Helena Hozová – Jonatán, syn Saula
Jiří Miroslav Procházka – Abner, vojevůdce

Aneta Petrasová – Eliab, Davidův bratr

Andrea Miltner – David inspirující

Víra/Fides: Sanja Nešković Peršin (SVN) Naděje/Spes: Luka Bokšan (SVN) Láska/Caritas: Ivana Percan Kodarin (SVN)

Ema Mikešková – dirigent
Volantes Orchestra (CZ)
Arte dei Suonatori (PL)
Il Cuore barocco (SK)
Musica Aeterna (HU)
Musa / Muza (NMK)

Societas Incognitorum (CZ)

Veronika Manová – hudební nastudování
Rocc – režie a scénografie
Sanja Nešković Peršin – choreografie
Borjan Litovski – kostýmy
Tomáš Hrůza – projekce
Ondřej Zunt – osvětlení
Studio Volantes – produkce

Veronika Manová – příprava notového materiálu

  1. srpna 2021

Foto Daniel Berka

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce