Expozice nové hudby: Proces rozkladu tradičních hodnot

Expozice nové hudby: Proces rozkladu tradičních hodnot

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.

Octový syndrom a proces rozkladu, které má letošní ročník festivalu v podtitulu, byl v programu zahajovacího koncertu přítomen spíš skrytě. Pořad skladeb svým způsobem sledoval rozklad tradičního hudebního myšlení, které ustupuje od barokně-klasicistního střídání afektů a kontrastních témat k povlovným a nenápadným změnám. Hudba si všímá detailních změn zvukové barvy, intervalů, nepozorný posluchač může dokonce nabýt dojmu, že se v ní neděje vůbec nic. Je to ovšem stejně klamný dojem jako podobně rozšířený blud, že Wagner je efektní randál. Umění neposlouchat si zvládne neporadit s hudbou libovolné epochy.

Expozice nové hudby včera vstoupila do třetího ročníku v péči Filharmonie Brno. Ta také hrála úvodní koncert, i když úloha samotného orchestru je v rámci festivalu soudobé hudby spíš slabá. Filharmonie zde funguje především jako organizátor, dává festivalu zázemí a především do něj vlila novou dávku energie, která z něj dříve už jaksi vyprchávala (myslím, že to bylo způsobeno spíš únavou a setrvačností, nechci se nijak dotknout minulého organizátora; festival zkrátka potřeboval změnu).

Zahajovací večer přitáhl do Besedního domu pěknou návštěvu. Vyprodáno sice úplně nebylo, ale příliš mnoho volných míst také nezůstalo – na koncertě soudobé hudby to potěší mnohem víc než kdykoliv jindy. Koncert pro cembalo (nebo klavír) a orchestr Henryka Mikołaje Góreckého jsme slyšeli ve verzi s klavírem, s Filharmonií Brno hrála Sára Medková. Skladba není příliš dlouhá, má spíš rozměry předehry, ale klavírista si na nedostatek práce stěžovat nemůže. Sólový part je intenzivní a prochází celou kompozicí v hutných bězích vlastně nepřetržitě. V nastudování dirigenta Macieje Tworeka se stával organickou součástí pěkně tmavého a sytého zvuku smyčců, ale neztrácel se v něm – Sára Medková odvedla dobrou práci.

Koncert pro cembalo a orchestr Philipa Glasse byl proveden v české premiéře, interpretem byl Martin Hroch. On i orchestr si s klasikem minimalismu a jednou z největších žijících skladatelských celebrit poradili velmi dobře. Musím ale přiznat, že pro mě je Glassova pozdnější tvorba za hranicí toho, co bych chtěl s chutí poslouchat. Vytrácí se z ní vnitřní tah a pohyb, který dělá z jeho starších kompozic hypnotické zážitky, u nichž si posluchač přeje, aby nikdy neskončily. Nemyslím si, že by na tom měli vinu interpreti – ať už včera nebo jindy – koncert je jaksi bez šťávy napsaný. Něco ze staré glassovské energie se objeví až ve třetí větě. Musel jsem ocenit hru Martina Hrocha a jeho dlouhé, syté a pravidelné trylky ve druhé větě. Cembalo mohlo být podle mého názoru trošku lépe ozvučené, příště bych dal volume trochu víc vpravo.

Po přestávce jsme se dostali do jiného hudebního světa se skladatelkou Justė Janulytė a její kompozicí Prodlužování nocí. Justė Janulytė o sobě říká, že skládá monochromní hudbu, pracuje s odstíny barev jedné rodiny nástrojů. Kompozice pro jeden typ nástrojů – třeba rodinu starých viol – je starý hudební postup, ale Janulytė se na starou hudbu nijak přímo neodvolává. Její přístup je současný, zabývá se množstvím odstínů, které je možné z jedné barvy vykouzlit. V Prodlužování nocí nám předložila jakýsi akustický gradient, v němž se jednotlivé odstíny zvolna přelévaly jeden do druhého, nenápadně a bez ostrých přechodů se proměňovaly a nabývaly na intenzitě, až se nakonec vytratily. Filharmonie Brno zahrála výborně, byl to zážitek, který bych si klidně nechal na místě zopakovat.

Skladbu To Two Tea Roses, kterou napsal Phill Niblock na objednávku festivalu, bych naopak trošku proškrtal. Orchestr vyšel z unisona, intervalové spektrum se postupně „rozjíždělo“ a rozšiřovalo k dlouhému a po čase už poněkud monotónnímu disonantnímu souzvuku, který se v závěru zklidnil do zářivé konsonance. Problém je, že myšlenka kompozice byla zřetelná dost brzy a dojem, že se nic neděje, začal být oprávněný. Pokud se ale dá pochopit, že se začnou netrpělivě vrtět posluchači, nedá se to pochopit u některých členů orchestru. Někdo by jim měl rázně říct, že jsou v práci proto, aby hráli, a ne proto, aby dávali publiku najevo, jak je zrovna tohle nebaví. Zřejmě jim nevadilo, že to dávají sežrat i skladateli, který byl stejně jako Justė Janulytė osobně přítomen. A taky musím říct, že Niblockova skladba nebyla žádný propadák, i když bych si z jejích třiceti minut nějakých deset odpustil. Znám spoustu věcí od Mozarta, které bych si rád odpustil celé.

Expozice nové hudby má v sobě širší záběr než pouhé pořádání koncertů. Ve dvacátém století začali hudební výboje a experimenty velmi silně vnímat výtvarníci, kteří často tvořili chápavější publikum než lidé z hudební branže a tradiční návštěvníci koncertů. Z tohoto hlediska se zdá být úplně samozřejmé a správné, že Expozice propojuje svět hudební s výtvarným uměním. Kromě Besedního domu a kina Scala se dalším důležitým místem festivalu stal multikulturní prostor Praha, který nedávno vznikl vedle Pražákova paláce a je součástí Moravské galerie. Probíhá v něm bohatý off program od snídaní s hosty festivalu až po „afterparty“ – včera to byla audiovizuální laboratoř s Orchestrem Karla Bastla (doufám, že jsem název ansámblu zachytil správně). Hříčka se jménem hudebníka, který skutečně žil, k tomu opravdu poněkud zbastlená elektronika a filmově-zvukové koláže. Propojení seriózní instituce z Besedního domu s anarchistickým výběžkem Moravské galerie přináší podněty všeho druhu a myslím, že jsou zdravé pro obě strany, jakkoliv nemusí být jenom příjemné. Doufám, že to ani jednu stranu neomrzí a branka mezi Besedním domem a Pražákovým palácem zůstane co nejotevřenější.

Henryk Mikołaj Górecki: Koncert pro cembalo (nebo klavír) a orchestr, op. 40 (verze pro klavír), Philip Glass: Koncert pro cembalo a orchestr (česká premiéra), Justė Janulytė Prodlužování nocí (za osobní účasti skladatelky), Phill Niblock: To Two Tea Roses (za osobní účasti skladatele). Sára Medková (klavír), Martin Hroch (cembalo), Filharmonie Brno, Maciej Tworek (dirigent). 29. října 2014, Besední dům, Brno. V rámci Expozice nové hudby.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Litevská skladatelka Justė Janulytė se letos zúčastní festivalu Expozice nové hudby, kde bude v rámci úvodního koncertu provedena její skladba Prodlužování nocí. Rozhovor jsme začali u její monochromní hudby, ale dostali jsme se i k barvám, akustickým objektům, kompoziční metodě, dalším skladatelům a soudobé hudbě vůbec.  více

Expozice nové hudby - Krátké filmy

30.10.2014, 17:00 / Univerzitní Kino Scala

Expozice nové hudby - Filmy s živým hudebním doprovodem

30.10.2014, 19:00 / Univerzitní Kino Scala

Expozice nové hudby - Living Cinema

30.10.2014, 21:00 / Univerzitní Kino Scala

Expozice nové hudby - Re/Broken Music

31.10.2014, 19:00 / Besední dům

Expozice nové hudby - NIHILIST SPASM BAND

31.10.2014, 20:00 / Besední dům

Expozice nové hudby - Grahamovy noty a Janáčkův klavír

1.11.2014, 14:00 / Památník písemnictví na Moravě, Klášter 1, Rajhrad

Expozice nové hudby - Vinegar Syndrome – živá performance

1.11.2014, 20:30 / Dům umění města Brna

Expozice nové hudby - KEITH ROWE

2.11.2014, 16:00 / Galerie G99

Expozice nové hudby - Vinegar Syndrome ENSEMBLE MARIAN

2.11.2014, 19:00 / Univerzitní Kino Scala

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Začátek Roku české hudby oslavila Filharmonie Brno tradičním novoročním koncertem v Janáčkově divadle, kde posluchačům nabídla program složený z děl českých a amerických skladatelů. Výběr skladeb právě z těchto dvou zemí symbolizoval propojení českého tělesa s americkým dirigentem Dennisem Russellem Daviesem, který stojí v čele brněnské filharmonie již šestou sezonu a taktovky se ujal i při tomto vystoupení.  více

Sarah MacDougall je písničkářka původem ze Švédska, která však žije v Kanadě a působí na tamní hudební scéně. Sarah účinkovala na festivalu Maraton hudby Brno 2023 a při té příležitosti jsme s ní natočili rozhovor.  více

Pondělním koncertem s podtitulem Nové mysterium se Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra rozloučil s končícím rokem a připomněl blížící se Vánoce. V chrámu církve československé husitské v brněnských Tuřanech orchestr zahrál výběr z děl z 20. a 21. století a o přestávce návštěvníky koncertu dokonce pohostil.  více

Jako poslední produkci tohoto roku uvedl Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové světovou premiéru opery Druhé město z pera brněnského skladatele Ondřeje Kyase, který se tentokrát představil také jako libretista. V poloscénickém provedení, které se uskutečnilo 16. prosince v kulturním centru Co.labs se hlavních rolí zhostili Aleš Janiga (A. – hlavní hrdina, zpívaná role), Lukáš Rieger (A. – hlavní hrdina, mluvená role), Jana Vondrů (Alweyra, Klára, sudička), Pavel Slivka (proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu), Tomáš Chloupek (vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast), Aneta Podracká Bendová (dívka z lodi, tajemná dívka, sudička), Michael Robotka (knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast), Alžběta Symerská (číšníkova žena, sudička, Felix) a Libor Skokan (kněz, číšník, štamgast).  více

Nejčtenější

Kritika

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více