Expozice nové hudby: Proces rozkladu tradičních hodnot

Expozice nové hudby: Proces rozkladu tradičních hodnot

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.

Octový syndrom a proces rozkladu, které má letošní ročník festivalu v podtitulu, byl v programu zahajovacího koncertu přítomen spíš skrytě. Pořad skladeb svým způsobem sledoval rozklad tradičního hudebního myšlení, které ustupuje od barokně-klasicistního střídání afektů a kontrastních témat k povlovným a nenápadným změnám. Hudba si všímá detailních změn zvukové barvy, intervalů, nepozorný posluchač může dokonce nabýt dojmu, že se v ní neděje vůbec nic. Je to ovšem stejně klamný dojem jako podobně rozšířený blud, že Wagner je efektní randál. Umění neposlouchat si zvládne neporadit s hudbou libovolné epochy.

Expozice nové hudby včera vstoupila do třetího ročníku v péči Filharmonie Brno. Ta také hrála úvodní koncert, i když úloha samotného orchestru je v rámci festivalu soudobé hudby spíš slabá. Filharmonie zde funguje především jako organizátor, dává festivalu zázemí a především do něj vlila novou dávku energie, která z něj dříve už jaksi vyprchávala (myslím, že to bylo způsobeno spíš únavou a setrvačností, nechci se nijak dotknout minulého organizátora; festival zkrátka potřeboval změnu).

Zahajovací večer přitáhl do Besedního domu pěknou návštěvu. Vyprodáno sice úplně nebylo, ale příliš mnoho volných míst také nezůstalo – na koncertě soudobé hudby to potěší mnohem víc než kdykoliv jindy. Koncert pro cembalo (nebo klavír) a orchestr Henryka Mikołaje Góreckého jsme slyšeli ve verzi s klavírem, s Filharmonií Brno hrála Sára Medková. Skladba není příliš dlouhá, má spíš rozměry předehry, ale klavírista si na nedostatek práce stěžovat nemůže. Sólový part je intenzivní a prochází celou kompozicí v hutných bězích vlastně nepřetržitě. V nastudování dirigenta Macieje Tworeka se stával organickou součástí pěkně tmavého a sytého zvuku smyčců, ale neztrácel se v něm – Sára Medková odvedla dobrou práci.

Koncert pro cembalo a orchestr Philipa Glasse byl proveden v české premiéře, interpretem byl Martin Hroch. On i orchestr si s klasikem minimalismu a jednou z největších žijících skladatelských celebrit poradili velmi dobře. Musím ale přiznat, že pro mě je Glassova pozdnější tvorba za hranicí toho, co bych chtěl s chutí poslouchat. Vytrácí se z ní vnitřní tah a pohyb, který dělá z jeho starších kompozic hypnotické zážitky, u nichž si posluchač přeje, aby nikdy neskončily. Nemyslím si, že by na tom měli vinu interpreti – ať už včera nebo jindy – koncert je jaksi bez šťávy napsaný. Něco ze staré glassovské energie se objeví až ve třetí větě. Musel jsem ocenit hru Martina Hrocha a jeho dlouhé, syté a pravidelné trylky ve druhé větě. Cembalo mohlo být podle mého názoru trošku lépe ozvučené, příště bych dal volume trochu víc vpravo.

Po přestávce jsme se dostali do jiného hudebního světa se skladatelkou Justė Janulytė a její kompozicí Prodlužování nocí. Justė Janulytė o sobě říká, že skládá monochromní hudbu, pracuje s odstíny barev jedné rodiny nástrojů. Kompozice pro jeden typ nástrojů – třeba rodinu starých viol – je starý hudební postup, ale Janulytė se na starou hudbu nijak přímo neodvolává. Její přístup je současný, zabývá se množstvím odstínů, které je možné z jedné barvy vykouzlit. V Prodlužování nocí nám předložila jakýsi akustický gradient, v němž se jednotlivé odstíny zvolna přelévaly jeden do druhého, nenápadně a bez ostrých přechodů se proměňovaly a nabývaly na intenzitě, až se nakonec vytratily. Filharmonie Brno zahrála výborně, byl to zážitek, který bych si klidně nechal na místě zopakovat.

Skladbu To Two Tea Roses, kterou napsal Phill Niblock na objednávku festivalu, bych naopak trošku proškrtal. Orchestr vyšel z unisona, intervalové spektrum se postupně „rozjíždělo“ a rozšiřovalo k dlouhému a po čase už poněkud monotónnímu disonantnímu souzvuku, který se v závěru zklidnil do zářivé konsonance. Problém je, že myšlenka kompozice byla zřetelná dost brzy a dojem, že se nic neděje, začal být oprávněný. Pokud se ale dá pochopit, že se začnou netrpělivě vrtět posluchači, nedá se to pochopit u některých členů orchestru. Někdo by jim měl rázně říct, že jsou v práci proto, aby hráli, a ne proto, aby dávali publiku najevo, jak je zrovna tohle nebaví. Zřejmě jim nevadilo, že to dávají sežrat i skladateli, který byl stejně jako Justė Janulytė osobně přítomen. A taky musím říct, že Niblockova skladba nebyla žádný propadák, i když bych si z jejích třiceti minut nějakých deset odpustil. Znám spoustu věcí od Mozarta, které bych si rád odpustil celé.

Expozice nové hudby má v sobě širší záběr než pouhé pořádání koncertů. Ve dvacátém století začali hudební výboje a experimenty velmi silně vnímat výtvarníci, kteří často tvořili chápavější publikum než lidé z hudební branže a tradiční návštěvníci koncertů. Z tohoto hlediska se zdá být úplně samozřejmé a správné, že Expozice propojuje svět hudební s výtvarným uměním. Kromě Besedního domu a kina Scala se dalším důležitým místem festivalu stal multikulturní prostor Praha, který nedávno vznikl vedle Pražákova paláce a je součástí Moravské galerie. Probíhá v něm bohatý off program od snídaní s hosty festivalu až po „afterparty“ – včera to byla audiovizuální laboratoř s Orchestrem Karla Bastla (doufám, že jsem název ansámblu zachytil správně). Hříčka se jménem hudebníka, který skutečně žil, k tomu opravdu poněkud zbastlená elektronika a filmově-zvukové koláže. Propojení seriózní instituce z Besedního domu s anarchistickým výběžkem Moravské galerie přináší podněty všeho druhu a myslím, že jsou zdravé pro obě strany, jakkoliv nemusí být jenom příjemné. Doufám, že to ani jednu stranu neomrzí a branka mezi Besedním domem a Pražákovým palácem zůstane co nejotevřenější.

Henryk Mikołaj Górecki: Koncert pro cembalo (nebo klavír) a orchestr, op. 40 (verze pro klavír), Philip Glass: Koncert pro cembalo a orchestr (česká premiéra), Justė Janulytė Prodlužování nocí (za osobní účasti skladatelky), Phill Niblock: To Two Tea Roses (za osobní účasti skladatele). Sára Medková (klavír), Martin Hroch (cembalo), Filharmonie Brno, Maciej Tworek (dirigent). 29. října 2014, Besední dům, Brno. V rámci Expozice nové hudby.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Litevská skladatelka Justė Janulytė se letos zúčastní festivalu Expozice nové hudby, kde bude v rámci úvodního koncertu provedena její skladba Prodlužování nocí. Rozhovor jsme začali u její monochromní hudby, ale dostali jsme se i k barvám, akustickým objektům, kompoziční metodě, dalším skladatelům a soudobé hudbě vůbec.  více

Expozice nové hudby - Krátké filmy

30.10.2014, 17:00 / Univerzitní Kino Scala

Expozice nové hudby - Filmy s živým hudebním doprovodem

30.10.2014, 19:00 / Univerzitní Kino Scala

Expozice nové hudby - Living Cinema

30.10.2014, 21:00 / Univerzitní Kino Scala

Expozice nové hudby - Re/Broken Music

31.10.2014, 19:00 / Besední dům

Expozice nové hudby - NIHILIST SPASM BAND

31.10.2014, 20:00 / Besední dům

Expozice nové hudby - Grahamovy noty a Janáčkův klavír

1.11.2014, 14:00 / Památník písemnictví na Moravě, Klášter 1, Rajhrad

Expozice nové hudby - Vinegar Syndrome – živá performance

1.11.2014, 20:30 / Dům umění města Brna

Expozice nové hudby - KEITH ROWE

2.11.2014, 16:00 / Galerie G99

Expozice nové hudby - Vinegar Syndrome ENSEMBLE MARIAN

2.11.2014, 19:00 / Univerzitní Kino Scala

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více