Expozice nové hudby: Proces rozkladu tradičních hodnot

Expozice nové hudby: Proces rozkladu tradičních hodnot

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.

Octový syndrom a proces rozkladu, které má letošní ročník festivalu v podtitulu, byl v programu zahajovacího koncertu přítomen spíš skrytě. Pořad skladeb svým způsobem sledoval rozklad tradičního hudebního myšlení, které ustupuje od barokně-klasicistního střídání afektů a kontrastních témat k povlovným a nenápadným změnám. Hudba si všímá detailních změn zvukové barvy, intervalů, nepozorný posluchač může dokonce nabýt dojmu, že se v ní neděje vůbec nic. Je to ovšem stejně klamný dojem jako podobně rozšířený blud, že Wagner je efektní randál. Umění neposlouchat si zvládne neporadit s hudbou libovolné epochy.

Expozice nové hudby včera vstoupila do třetího ročníku v péči Filharmonie Brno. Ta také hrála úvodní koncert, i když úloha samotného orchestru je v rámci festivalu soudobé hudby spíš slabá. Filharmonie zde funguje především jako organizátor, dává festivalu zázemí a především do něj vlila novou dávku energie, která z něj dříve už jaksi vyprchávala (myslím, že to bylo způsobeno spíš únavou a setrvačností, nechci se nijak dotknout minulého organizátora; festival zkrátka potřeboval změnu).

Zahajovací večer přitáhl do Besedního domu pěknou návštěvu. Vyprodáno sice úplně nebylo, ale příliš mnoho volných míst také nezůstalo – na koncertě soudobé hudby to potěší mnohem víc než kdykoliv jindy. Koncert pro cembalo (nebo klavír) a orchestr Henryka Mikołaje Góreckého jsme slyšeli ve verzi s klavírem, s Filharmonií Brno hrála Sára Medková. Skladba není příliš dlouhá, má spíš rozměry předehry, ale klavírista si na nedostatek práce stěžovat nemůže. Sólový part je intenzivní a prochází celou kompozicí v hutných bězích vlastně nepřetržitě. V nastudování dirigenta Macieje Tworeka se stával organickou součástí pěkně tmavého a sytého zvuku smyčců, ale neztrácel se v něm – Sára Medková odvedla dobrou práci.

Koncert pro cembalo a orchestr Philipa Glasse byl proveden v české premiéře, interpretem byl Martin Hroch. On i orchestr si s klasikem minimalismu a jednou z největších žijících skladatelských celebrit poradili velmi dobře. Musím ale přiznat, že pro mě je Glassova pozdnější tvorba za hranicí toho, co bych chtěl s chutí poslouchat. Vytrácí se z ní vnitřní tah a pohyb, který dělá z jeho starších kompozic hypnotické zážitky, u nichž si posluchač přeje, aby nikdy neskončily. Nemyslím si, že by na tom měli vinu interpreti – ať už včera nebo jindy – koncert je jaksi bez šťávy napsaný. Něco ze staré glassovské energie se objeví až ve třetí větě. Musel jsem ocenit hru Martina Hrocha a jeho dlouhé, syté a pravidelné trylky ve druhé větě. Cembalo mohlo být podle mého názoru trošku lépe ozvučené, příště bych dal volume trochu víc vpravo.

Po přestávce jsme se dostali do jiného hudebního světa se skladatelkou Justė Janulytė a její kompozicí Prodlužování nocí. Justė Janulytė o sobě říká, že skládá monochromní hudbu, pracuje s odstíny barev jedné rodiny nástrojů. Kompozice pro jeden typ nástrojů – třeba rodinu starých viol – je starý hudební postup, ale Janulytė se na starou hudbu nijak přímo neodvolává. Její přístup je současný, zabývá se množstvím odstínů, které je možné z jedné barvy vykouzlit. V Prodlužování nocí nám předložila jakýsi akustický gradient, v němž se jednotlivé odstíny zvolna přelévaly jeden do druhého, nenápadně a bez ostrých přechodů se proměňovaly a nabývaly na intenzitě, až se nakonec vytratily. Filharmonie Brno zahrála výborně, byl to zážitek, který bych si klidně nechal na místě zopakovat.

Skladbu To Two Tea Roses, kterou napsal Phill Niblock na objednávku festivalu, bych naopak trošku proškrtal. Orchestr vyšel z unisona, intervalové spektrum se postupně „rozjíždělo“ a rozšiřovalo k dlouhému a po čase už poněkud monotónnímu disonantnímu souzvuku, který se v závěru zklidnil do zářivé konsonance. Problém je, že myšlenka kompozice byla zřetelná dost brzy a dojem, že se nic neděje, začal být oprávněný. Pokud se ale dá pochopit, že se začnou netrpělivě vrtět posluchači, nedá se to pochopit u některých členů orchestru. Někdo by jim měl rázně říct, že jsou v práci proto, aby hráli, a ne proto, aby dávali publiku najevo, jak je zrovna tohle nebaví. Zřejmě jim nevadilo, že to dávají sežrat i skladateli, který byl stejně jako Justė Janulytė osobně přítomen. A taky musím říct, že Niblockova skladba nebyla žádný propadák, i když bych si z jejích třiceti minut nějakých deset odpustil. Znám spoustu věcí od Mozarta, které bych si rád odpustil celé.

Expozice nové hudby má v sobě širší záběr než pouhé pořádání koncertů. Ve dvacátém století začali hudební výboje a experimenty velmi silně vnímat výtvarníci, kteří často tvořili chápavější publikum než lidé z hudební branže a tradiční návštěvníci koncertů. Z tohoto hlediska se zdá být úplně samozřejmé a správné, že Expozice propojuje svět hudební s výtvarným uměním. Kromě Besedního domu a kina Scala se dalším důležitým místem festivalu stal multikulturní prostor Praha, který nedávno vznikl vedle Pražákova paláce a je součástí Moravské galerie. Probíhá v něm bohatý off program od snídaní s hosty festivalu až po „afterparty“ – včera to byla audiovizuální laboratoř s Orchestrem Karla Bastla (doufám, že jsem název ansámblu zachytil správně). Hříčka se jménem hudebníka, který skutečně žil, k tomu opravdu poněkud zbastlená elektronika a filmově-zvukové koláže. Propojení seriózní instituce z Besedního domu s anarchistickým výběžkem Moravské galerie přináší podněty všeho druhu a myslím, že jsou zdravé pro obě strany, jakkoliv nemusí být jenom příjemné. Doufám, že to ani jednu stranu neomrzí a branka mezi Besedním domem a Pražákovým palácem zůstane co nejotevřenější.

Henryk Mikołaj Górecki: Koncert pro cembalo (nebo klavír) a orchestr, op. 40 (verze pro klavír), Philip Glass: Koncert pro cembalo a orchestr (česká premiéra), Justė Janulytė Prodlužování nocí (za osobní účasti skladatelky), Phill Niblock: To Two Tea Roses (za osobní účasti skladatele). Sára Medková (klavír), Martin Hroch (cembalo), Filharmonie Brno, Maciej Tworek (dirigent). 29. října 2014, Besední dům, Brno. V rámci Expozice nové hudby.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Litevská skladatelka Justė Janulytė se letos zúčastní festivalu Expozice nové hudby, kde bude v rámci úvodního koncertu provedena její skladba Prodlužování nocí. Rozhovor jsme začali u její monochromní hudby, ale dostali jsme se i k barvám, akustickým objektům, kompoziční metodě, dalším skladatelům a soudobé hudbě vůbec.  více

Expozice nové hudby - Krátké filmy

30.10.2014, 17:00 / Univerzitní Kino Scala

Expozice nové hudby - Filmy s živým hudebním doprovodem

30.10.2014, 19:00 / Univerzitní Kino Scala

Expozice nové hudby - Living Cinema

30.10.2014, 21:00 / Univerzitní Kino Scala

Expozice nové hudby - Re/Broken Music

31.10.2014, 19:00 / Besední dům

Expozice nové hudby - NIHILIST SPASM BAND

31.10.2014, 20:00 / Besední dům

Expozice nové hudby - Grahamovy noty a Janáčkův klavír

1.11.2014, 14:00 / Památník písemnictví na Moravě, Klášter 1, Rajhrad

Expozice nové hudby - Vinegar Syndrome – živá performance

1.11.2014, 20:30 / Dům umění města Brna

Expozice nové hudby - KEITH ROWE

2.11.2014, 16:00 / Galerie G99

Expozice nové hudby - Vinegar Syndrome ENSEMBLE MARIAN

2.11.2014, 19:00 / Univerzitní Kino Scala

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více