Expozice nové hudby: Proces rozkladu tradičních hodnot

Expozice nové hudby: Proces rozkladu tradičních hodnot

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.

Octový syndrom a proces rozkladu, které má letošní ročník festivalu v podtitulu, byl v programu zahajovacího koncertu přítomen spíš skrytě. Pořad skladeb svým způsobem sledoval rozklad tradičního hudebního myšlení, které ustupuje od barokně-klasicistního střídání afektů a kontrastních témat k povlovným a nenápadným změnám. Hudba si všímá detailních změn zvukové barvy, intervalů, nepozorný posluchač může dokonce nabýt dojmu, že se v ní neděje vůbec nic. Je to ovšem stejně klamný dojem jako podobně rozšířený blud, že Wagner je efektní randál. Umění neposlouchat si zvládne neporadit s hudbou libovolné epochy.

Expozice nové hudby včera vstoupila do třetího ročníku v péči Filharmonie Brno. Ta také hrála úvodní koncert, i když úloha samotného orchestru je v rámci festivalu soudobé hudby spíš slabá. Filharmonie zde funguje především jako organizátor, dává festivalu zázemí a především do něj vlila novou dávku energie, která z něj dříve už jaksi vyprchávala (myslím, že to bylo způsobeno spíš únavou a setrvačností, nechci se nijak dotknout minulého organizátora; festival zkrátka potřeboval změnu).

Zahajovací večer přitáhl do Besedního domu pěknou návštěvu. Vyprodáno sice úplně nebylo, ale příliš mnoho volných míst také nezůstalo – na koncertě soudobé hudby to potěší mnohem víc než kdykoliv jindy. Koncert pro cembalo (nebo klavír) a orchestr Henryka Mikołaje Góreckého jsme slyšeli ve verzi s klavírem, s Filharmonií Brno hrála Sára Medková. Skladba není příliš dlouhá, má spíš rozměry předehry, ale klavírista si na nedostatek práce stěžovat nemůže. Sólový part je intenzivní a prochází celou kompozicí v hutných bězích vlastně nepřetržitě. V nastudování dirigenta Macieje Tworeka se stával organickou součástí pěkně tmavého a sytého zvuku smyčců, ale neztrácel se v něm – Sára Medková odvedla dobrou práci.

Koncert pro cembalo a orchestr Philipa Glasse byl proveden v české premiéře, interpretem byl Martin Hroch. On i orchestr si s klasikem minimalismu a jednou z největších žijících skladatelských celebrit poradili velmi dobře. Musím ale přiznat, že pro mě je Glassova pozdnější tvorba za hranicí toho, co bych chtěl s chutí poslouchat. Vytrácí se z ní vnitřní tah a pohyb, který dělá z jeho starších kompozic hypnotické zážitky, u nichž si posluchač přeje, aby nikdy neskončily. Nemyslím si, že by na tom měli vinu interpreti – ať už včera nebo jindy – koncert je jaksi bez šťávy napsaný. Něco ze staré glassovské energie se objeví až ve třetí větě. Musel jsem ocenit hru Martina Hrocha a jeho dlouhé, syté a pravidelné trylky ve druhé větě. Cembalo mohlo být podle mého názoru trošku lépe ozvučené, příště bych dal volume trochu víc vpravo.

Po přestávce jsme se dostali do jiného hudebního světa se skladatelkou Justė Janulytė a její kompozicí Prodlužování nocí. Justė Janulytė o sobě říká, že skládá monochromní hudbu, pracuje s odstíny barev jedné rodiny nástrojů. Kompozice pro jeden typ nástrojů – třeba rodinu starých viol – je starý hudební postup, ale Janulytė se na starou hudbu nijak přímo neodvolává. Její přístup je současný, zabývá se množstvím odstínů, které je možné z jedné barvy vykouzlit. V Prodlužování nocí nám předložila jakýsi akustický gradient, v němž se jednotlivé odstíny zvolna přelévaly jeden do druhého, nenápadně a bez ostrých přechodů se proměňovaly a nabývaly na intenzitě, až se nakonec vytratily. Filharmonie Brno zahrála výborně, byl to zážitek, který bych si klidně nechal na místě zopakovat.

Skladbu To Two Tea Roses, kterou napsal Phill Niblock na objednávku festivalu, bych naopak trošku proškrtal. Orchestr vyšel z unisona, intervalové spektrum se postupně „rozjíždělo“ a rozšiřovalo k dlouhému a po čase už poněkud monotónnímu disonantnímu souzvuku, který se v závěru zklidnil do zářivé konsonance. Problém je, že myšlenka kompozice byla zřetelná dost brzy a dojem, že se nic neděje, začal být oprávněný. Pokud se ale dá pochopit, že se začnou netrpělivě vrtět posluchači, nedá se to pochopit u některých členů orchestru. Někdo by jim měl rázně říct, že jsou v práci proto, aby hráli, a ne proto, aby dávali publiku najevo, jak je zrovna tohle nebaví. Zřejmě jim nevadilo, že to dávají sežrat i skladateli, který byl stejně jako Justė Janulytė osobně přítomen. A taky musím říct, že Niblockova skladba nebyla žádný propadák, i když bych si z jejích třiceti minut nějakých deset odpustil. Znám spoustu věcí od Mozarta, které bych si rád odpustil celé.

Expozice nové hudby má v sobě širší záběr než pouhé pořádání koncertů. Ve dvacátém století začali hudební výboje a experimenty velmi silně vnímat výtvarníci, kteří často tvořili chápavější publikum než lidé z hudební branže a tradiční návštěvníci koncertů. Z tohoto hlediska se zdá být úplně samozřejmé a správné, že Expozice propojuje svět hudební s výtvarným uměním. Kromě Besedního domu a kina Scala se dalším důležitým místem festivalu stal multikulturní prostor Praha, který nedávno vznikl vedle Pražákova paláce a je součástí Moravské galerie. Probíhá v něm bohatý off program od snídaní s hosty festivalu až po „afterparty“ – včera to byla audiovizuální laboratoř s Orchestrem Karla Bastla (doufám, že jsem název ansámblu zachytil správně). Hříčka se jménem hudebníka, který skutečně žil, k tomu opravdu poněkud zbastlená elektronika a filmově-zvukové koláže. Propojení seriózní instituce z Besedního domu s anarchistickým výběžkem Moravské galerie přináší podněty všeho druhu a myslím, že jsou zdravé pro obě strany, jakkoliv nemusí být jenom příjemné. Doufám, že to ani jednu stranu neomrzí a branka mezi Besedním domem a Pražákovým palácem zůstane co nejotevřenější.

Henryk Mikołaj Górecki: Koncert pro cembalo (nebo klavír) a orchestr, op. 40 (verze pro klavír), Philip Glass: Koncert pro cembalo a orchestr (česká premiéra), Justė Janulytė Prodlužování nocí (za osobní účasti skladatelky), Phill Niblock: To Two Tea Roses (za osobní účasti skladatele). Sára Medková (klavír), Martin Hroch (cembalo), Filharmonie Brno, Maciej Tworek (dirigent). 29. října 2014, Besední dům, Brno. V rámci Expozice nové hudby.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Litevská skladatelka Justė Janulytė se letos zúčastní festivalu Expozice nové hudby, kde bude v rámci úvodního koncertu provedena její skladba Prodlužování nocí. Rozhovor jsme začali u její monochromní hudby, ale dostali jsme se i k barvám, akustickým objektům, kompoziční metodě, dalším skladatelům a soudobé hudbě vůbec.  více

Expozice nové hudby - Krátké filmy

30.10.2014, 17:00 / Univerzitní Kino Scala

Expozice nové hudby - Filmy s živým hudebním doprovodem

30.10.2014, 19:00 / Univerzitní Kino Scala

Expozice nové hudby - Living Cinema

30.10.2014, 21:00 / Univerzitní Kino Scala

Expozice nové hudby - Re/Broken Music

31.10.2014, 19:00 / Besední dům

Expozice nové hudby - NIHILIST SPASM BAND

31.10.2014, 20:00 / Besední dům

Expozice nové hudby - Grahamovy noty a Janáčkův klavír

1.11.2014, 14:00 / Památník písemnictví na Moravě, Klášter 1, Rajhrad

Expozice nové hudby - Vinegar Syndrome – živá performance

1.11.2014, 20:30 / Dům umění města Brna

Expozice nové hudby - KEITH ROWE

2.11.2014, 16:00 / Galerie G99

Expozice nové hudby - Vinegar Syndrome ENSEMBLE MARIAN

2.11.2014, 19:00 / Univerzitní Kino Scala

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více