Justė Janulytė: Soudobá hudba přežívá v uzavřených ghettech

Justė Janulytė: Soudobá hudba přežívá v uzavřených ghettech

Litevská skladatelka Justė Janulytė se letos zúčastní festivalu Expozice nové hudby, kde bude v rámci úvodního koncertu provedena její skladba Prodlužování nocí. Rozhovor jsme začali u její monochromní hudby, ale dostali jsme se i k barvám, akustickým objektům, kompoziční metodě, dalším skladatelům a soudobé hudbě vůbec.

Říkáte o své hudbě, že je monochromní – jednobarevná, co to znamená?
„Monochromní“ hudba je napsaná pro skupinu stejných nástrojů jako pro čtyři violoncella, šestnáct hlasů, dvacet jedna smyčců a podobně. Není to ale jen určitá estetická kvalita zvuku nebo způsob instrumentace, ale také metoda, jak ty nástroje používat určitým způsobem. S jejich specifickým chováním, způsobem, jak je uspořádat, aby zněly jako ozvěna jeden druhého. V hudební terminologii se tomu říká mikropolyfonie nebo heterofonie, jako „horizontální“ variace, kdy stejný materiál – například melodie – zní zároveň v několika interpretacích nebo verzích. Nejlepším příkladem by mohla být moje skladba Psalms (Žalmy) pro violoncello a přednatočená violoncella, v níž čtyři cellisté hrají hrají stejný materiál s přirozenými rozdíly v tempu, rytmu, frázování atd. Krása těchto drobných změn ve vertikálním směru je to, co se snažím zachytit.

Váš web je s výjimkou fotek pro tisk také jednobarevný. Je 256 odstínů šedé dost, aby řekly všechno o vaší hudbě i o vás?
Je to spíš vizuální metafora, ale myslím, že funguje docela dobře. Když prochází postupně od nejtmavší šedé, což je černá, až k nejsvětlejší – bílé – člověk může prožít velmi silný pocit proměny. To se děje často taky v mé hudbě – myslím velmi pozvolnou, skoro termodynamickou proměnu z jednoho stavu do úplně opačného při udržování stálé kontinuity.

Tvoří jednobarevnost vaší hudby opačný princip ke Skrjabinově teorii, která přiřazovala každé tónině konkrétní barvu?
Nejsem si jistá, jestli existuje nějaká spojitost mezi mými myšlenkami a Skrjabinovou teorií, protože nemám žádnou synestetickou vlohu, abych „slyšela“ nebo viděla barvy v hudbě. V mé hudbě je vizuální vnímání spojené především s akustickým vnímáním prostoru, což se dá docílit pomocí změny rejstříku, dynamiky a textury.Když je například zvuk hlasitější, akustický „objekt“ se zdá být bližší, a naopak. Ráda vytvářím dojem akustických objektů, které se pohybují v prostoru – když je zvuk hlasitější, textura hustší a rejstřík střední, objekt se přiblíží. Takže jde víc o pohyb a prostor než o barvy.

A co spektralismus – ten sice pracuje s harmonickým spektrem, ale pocit barevnosti je v jeho názvu obsažený také. Jak by si s ním rozuměla vaše jednobarevná duha?
Filosofii spektralistů mám velmi ráda, pocit hloubky a „hypnotické síly pozvolnosti“, jak říkal Gerard Grisey o jejich hudbě. Byl to silný protijed proti narativní a horizontální hudbě, hudbě vytvořené ze sledu událostí. Také se snažím rozšířit pocit prostoru v mé hudbě – zastaví se horizontální čas a vznikne pocit, že se ten samý objekt přibližuje a zase vzdaluje, rotuje kolem své osy a jediná změna je ve viditelnosti, objekt sám se nemění.

Běžný posluchač filharmonických koncertů se často soudobé hudby bojí, má pocit, že jí nerozumí a že se nedá poslouchat. Uměla byste takovému člověku říct, proč má jít na Tristana Muraila nebo Justė Janulytė, místo na Beethovena?
To záleží na tom, jak jsou posluchači obeznámení se soudobou hudbou. Lidé obvykle chtějí to, co dokážou rozpoznat, je to jejich přirozené chování. Samozřejmě, jsou tu současné věci, které mám problém vyposlechnout bez ztráty koncentrace i já, s veškerou svojí profesionální průpravou a zvědavostí. Ale je tu také mnoho soudobé hudby, která přináší velký kus čisté rozkoše z poslechu – vzpomeňte si třeba na americké minimalisty nebo na estonského Arvo Pärta. Zbytek vyžaduje poněkud více koncentrace, otevřenou mysl a chuť poznat něco nového. Ve 20. století některé skladatelské školy zašly opravdu příliš daleko ve svých vědeckých výzkumech a ignorovaly hranice lidského vnímání. Zasloužily se tak o špatnou pověst veškeré soudobé hudby, což je škoda, protože v ní vzniká i dnes mnoho čisté krásy.

Vaše skladba Aquarelle z roku 2007 svádí k dalším otázkám na barvy, ale byla provedena už i v Brně, takže vaši hudbu neuslyšíme poprvé. Jak se od té doby proměnila, s čím letos na Expozici nové hudby přijedete?
Skladba, která se bude hrát tento týden v Brně, vznikla v roce 2009, tedy krátce po Aquarelle. V každém případě je to ale zvláštní část mé tvorby díky tomu, jak je pohyblivá a energická. Většinou píši velmi pomalou hudbu, ale Elongation of Nights (Prodlužování nocí) pro 21 smyčců je úplně jiné. Je to jedna z mých oblíbených skladeb a také jedna z nejhranějších různými orchestry. Napsala jsem ji pro úžasnou Riga Sinfoniettu a jejího uměleckého šéfa Normundse Šnė. Později jsem napsala několik větších děl jako Sandglasses pro 16 hlasů, dva dechové kvintety a smyčce, takže má hudba se pomalu proměňovala díky spolupráci s vizuálními umělci nebo prostě jak šel čas. Ale estetický základ zůstává pro AquarelleElongation of Nights stejný.

Píšete jednu nebo dvě skladby ročně, to není mnoho. Je to tak, že o věci třeba půl roku přemýšlíte a potom ji za týden napíšete, nebo zaznamenáváte a propracováváte každou skladbu s pomalou důkladností a beze spěchu?
Obvykle mívám okamžitou vizi, velmi jasnou představu o své budoucí skladbě, ale většinou přichází jako vizuální vjem. Zabere tedy celkem dlouhý čas, než se „přeloží“ do hudební řeči. Také se snažím být tak čistá a průzračná, jak je to jen možné, a očista a filtrace materiálu na samotnou podstatu chce také svoji dobu. I když začínám inspirovaná skutečně velmi jasnou představou, dostavuje se množství pochybností a trvá několik měsíců, než je překonám. Jak tedy vidíte, můj kompoziční proces je velmi obtížný a pomalý. Nepíšu také libovolnou hudbu pro libovolné obsazení a každou příležitost, ale přijímám jen zakázky, které jsou blízké mé přirozenosti. Musí vyvolávat myšlenky, které patří do mé oblasti zájmů, což je další filtr. Myslím, že čas potřebný k vytvoření závažného díla je nejméně jeden rok. Jak jste říkal, fyzicky ho možná píšu jeden měsíc, ale veškerá nejdůležitější příprava probíhá předtím v mé mysli a možná i v podvědomí.

Koho považujete za spřízněnou duši, ať už je to skladatel nebo člověk z libovolného jiného oboru?
Je jich spousta… Mám ráda mnoho skladatelů, jsou mezi nimi třeba Giacinto Scelsi nebo Phill Niblock – jsem velmi zvědavá na to, až ho v Brně osobně poznám, naše skladby se budou hrát v jednom večeru. Potom většinu minimalistů z USA a pobaltských zemí. Hodně mě zajímá také tradiční lidová hudba mnohých zemí – východní, africká, nedávno jsem pro sebe objevila korsické zpěvy. Mám také ráda barokní a renesanční hudbu, o vizuálním umění a filmu ani nemluvím. Je ale dobré, aby všechny vlivy zůstaly pouze v rovině souvislostí nebo objevování vlastních myšlenek. Vyhnete se tak riziku napodobování působivých příkladů.

Skládáte často pro tzv. rodiny nástrojů, consorty, které byly oblíbené i ve staré hudbě – typicky celé rodiny viol nebo fléten. Hledáte i nějaké jiné souvislosti se starou hudbou, nebo se jedná výhradně o záležitost zvuku?
Mám starou hudbu velmi ráda: setrvalost hudebního proudu, smysl pro rytmus, diatonickou harmonii, pulsující fráze… to všechno najdete i v mé hudbě. V jiné formě a souvislostech, proměněné, rozšířené a použité jiným způsobem, ale přece to v ní pořád je.

Nepřipadají vám někdy barevné možnosti tradičního symfonického orchestru poněkud omezené nebo strnulé? Nechybí v něm třeba basový hoboj, tenorový fagot a jiné zapomínané nástroje?
Mně osobně ne, ale současní skladatelé mají obvykle možnost přidávat libovolné nástroje, které v orchestru postrádají, jako elektrické kytary, zvláštní perkuse…

Jakou má v Litvě tvorba současných skladatelů podporu z oficiálních míst. Pomáhá jim stát, města, nebo si musí každý poradit sám?
V současnosti je to dobré, nemůžu si stěžovat. Soudobé umění dostává pěknou podporu od ministerstva kultury. Mnoho institucí, orchestrů a souborů si objednává nové skladby, hodně iniciativ přichází také od Svazu autorů (Composers’ Union), který organizuje festivaly a koncerty. Takže když máte dobrý nápad, je tu vždy možnost požádat o grant a získat možnost realizace.

Působíte střídavě ve Vilniusu a v Miláně. Jak se daří vaší hudbě ve městě s tak silnou operní tradicí?
Mám dojem, že lepší situace pro soudobou hudbu je ve Vilniusu než v Miláně, nebo je to aspoň podobné s ohledem na rozdíly v situaci. V Litvě se všechno koncentruje do Vilniusu jako do hlavního města, zatímco Miláno je jen jedno z velkých center země mezi dalšími důležitými a aktivními městy, jako je Řím, Florencie, Turín nebo Benátky. Nicméně v Litvě stejně jako v Itálii a kdekoliv jinde soudobá hudba přežívá v uzavřených, izolovaných ghettech a zajímá jen velmi vybrané publikum. Když pak z těchto souvislostí vyjdete do „normálního“ světa, můžete získat dojem, že celý ten svět soudobé hudby a osob, které v něm žijí, vůbec neexistuje. Mimo tento svět o nich nikdo neví… je to velmi surrealistický pocit.

Co je pro vás nejdůležitější v hudbě obecně, nejen v té vaší. Co musí obsahovat, aby vás zaujala?
Velmi jasné a pronikavé myšlenky – jednoduché, ale ne hloupé – a jejich nejčistší realizace se silným zřetelem na význam výrazu.

Foto archiv Justė Janulytė

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Expozice nové hudby - Slavnostní zahájení

29.10.2014, 17:00 / Besední dům

Expozice nové hudby - Zahajovací koncert

29.10.2014, 19:00 / Besední dům

Expozice nové hudby - Krátké filmy

30.10.2014, 17:00 / Univerzitní Kino Scala

Expozice nové hudby - Filmy s živým hudebním doprovodem

30.10.2014, 19:00 / Univerzitní Kino Scala

Expozice nové hudby - Living Cinema

30.10.2014, 21:00 / Univerzitní Kino Scala

Expozice nové hudby - Re/Broken Music

31.10.2014, 19:00 / Besední dům

Expozice nové hudby - NIHILIST SPASM BAND

31.10.2014, 20:00 / Besední dům

Expozice nové hudby - Grahamovy noty a Janáčkův klavír

1.11.2014, 14:00 / Památník písemnictví na Moravě, Klášter 1, Rajhrad

Expozice nové hudby - Vinegar Syndrome – živá performance

1.11.2014, 20:30 / Dům umění města Brna

Dále si přečtěte

Festival Expozice nové hudby projde brněnskými zahradami a členové Filharmonie Brno i jednu malou založí. Jaké bude spojení hudby a zahrad nám prozradil dramaturg festivalu Viktor Pantůček.  více


Letošní 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae na téma Metamorfózy: Czech Smetana! uzavřel ve středu 10. července v brněnském Besedním domě komorní koncert mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a klavíristy Kirilla Gersteina. Na programu se objevily písňové cykly Leoše Janáčka, Hugo Wolfa, Sergeje Rachmaninova a Arnolda Schönberga.  více

Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce

Letošní, 29. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae je z velké části věnovaný Roku české hudby, čemuž nasvědčuje jeho podtitul Metamorfózy: Czech Smetana!. Podobně zaměřený byl i recitál klavíristy Jana Bartoše, který se odehrál v úterý 18. června v malém sále kulturního domu v Bystřici nad Pernštejnem. Na programu se objevily klavírní cykly Bedřicha Smetany a Miloslava Kabeláče, které vyšly minulý rok na Bartošově CD pod hlavičkou labelu Supraphon.  více

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Nejčtenější

Kritika

Letošní 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae na téma Metamorfózy: Czech Smetana! uzavřel ve středu 10. července v brněnském Besedním domě komorní koncert mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a klavíristy Kirilla Gersteina. Na programu se objevily písňové cykly Leoše Janáčka, Hugo Wolfa, Sergeje Rachmaninova a Arnolda Schönberga.  více