Harmonie planet s hvězdným obsazením

Harmonie planet s hvězdným obsazením

Tento rok tomu bude přesně tři sta let, co dvorní vicekapelník císaře Karla VI. Antonio Caldara zkomponoval pro oslavu jmenin císařovny Alžběty Kristýny gratulační serenatu La concordia de' pianeti (Harmonie planet). Císařský pár však měl ještě jeden významný důvod k oslavě. Alžběta Kristýna čekala potomka a naděje manželů se upínali k mužskému dědici trůnu. Že vláda bude souzena Marii Terezii, tehdy ještě nikdo netušil. Novodobé koncertní premiéry, která se uskutečnila 7. února v brněnském Besedním domě se ujal orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího souboru Romana Válka. Sbor řídila sbormistryně Tereza Válková. Rolí planet, které opěvují císařovnu se ujali Dagmar Šašková (Venuše), Hana Blažíková (Diana), Andreas Scholl (Jupiter), Valer Sabadus (Apollon), Franco Klisovic (Mars), Jaroslav Březina (Merkur) a Adam Plachetka (Saturn).

Gratulační serenaty tvořily nemalou část dobové hudební produkce a do jisté míry je můžeme považovat za spotřební zboží. Zatímco u operních představení se dalo očekávat, že zazní i mimo kontext původního záměru (dedikace, oslavy apod.), serenaty tento osud nečekal. Většina z nich postrádala dramatickou zápletku a jejich hlavním účelem bylo vzdát prostřednictvím virtuózních árií hold vybranému šlechtici či šlechtičně. Také v případě La concordia de' pianeti je úvodní spor olympských božstev pouhou záminkou k tomu, aby prozřeli a uznali císařovnu Alžbětu Kristýnu nejen jako sobě rovnou, ale také jako matku budoucího vládce Svaté říše římské.

Co však Caldarova hudba i Pariatiho libreto postrádají na dramatické akci, vyvažují barvitostí básnickou i orchestrální. Caldara využil bohaté orchestrální obsazení, které mu služba u císařského dvora dovolovala: kromě smyčcového orchestru se zde objevují také flétny, hoboje, fagoty, trubky či harfa. Brněnské provedení vměstnalo těleso do Besedního domu, ačkoliv bylo zřejmé, že z hlediska prostoru už se jedná o hraniční velikost. Samotné hudební nastudování bylo bohaté na drobné akcenty a pochvalu si zaslouží nejen vhodná volba temp, ale i povedená práce s dynamikou a její výstavbou. Provedení pod taktovkou Romana Válka bylo barvité, svěží a energické, stejně jako technicky vybroušené a intonačně i rytmicky přesné. Koncertním mistrem večera se stal Josef Žák, který uhranul především výtečným frázováním a prací s barvou tónu, která v sólových výstupech dostávala místy až vášnivé odstíny. Je třeba vyzdvihnout také výkon Lászla Borsódiho, který se zhostil trubkového sóla v árii Marta Da mia tromba. Tento náročný part s výraznými běhy a nelehkými výškami zvládl s intonační pevností i jasnou artikulací a to vše navíc až v druhé polovině druhé části, kdy už by je pochopitelná i určitá únava z žesťových výstupů, kterými Caldara rozhodně nešetřil. Zmínku zaslouží, že celá sekce trubek byla rytmicky i intonačně vybroušená.

Pěvecké obsazení bylo patřičně hvězdné. Ostatně sám Caldara počítal s tím, že se jednotlivých hlasů chopí tehdejší pěvecké špičky, čemuž odpovídaly nejen samotné výkony, ale také technické nároky kladené na jednotlivé zpěváky. Prakticky o každém z hlasů lze prohlásit, že obsahuje vpravdě virtuózní koloratury, složité běhy a nelehké melodické skoky. V tomto ohledu je na místě zmínit nastudování Dagmar Šaškové, která nejenže dostála těmto technickým požadavkům, ale současně postavila svůj part na zásadních barevných a výrazových kontrastech. Její práce s barvou byla navíc důkladně podepřena libretem. Měkký a lyrický hlas Hany Blažíkové se sice v první polovině večera mírně ztrácel (ačkoliv zde záleží rozhodně i na pozici diváka vzhledem k pódiu), avšak ve druhé části večera nabyl na přesvědčivosti a árie Voti amanti s výrazově i melodicky náročným průběhem patřila bezpochyby k nejlepším číslům večera. Andreas Scholl v roli vládce Jupitera byl technicky vybroušený a výtečná artikulace byla příznačná pro veškeré jeho výstupy, stejně jako měkkost barvy a výrazu. Valer Sabadus v roli Apollona akcentoval především vyhrocené a výrazově pestřejší polohy, které patrně vycházely z jeho uchopení postavy a ve své podstatě tvořil divoký pěvecký protějšek mírnému Schollovi. Osobně se však domnívám, že minimálně v tomto nastudování oba matadory zastínila vycházející hvězda kontratenoristů Franco Klisovic. Jeho excentrické ztvárnění boha války Marta, který zdobí květinami svoji válečnou trubku, v sobě ukrývalo vyloženě herecké uchopení postavy. Technicky, ba dokonce ani z hlediska samotného nastudování, není mladému Chorvatovi co vytknout. Pochvalu si nicméně zaslouží Klisovicova práce s výrazem a dikcí. Největšími vrcholy se pak staly závěrečné kadence, ve kterých se vědomé nakládání s barvou, dynamikou a tempem propojily do (doslova!) bezchybného celku. Tenorista Jaroslav Březina podal kvalitní, byť místy mírně nekonzistentní výkon, který by se dal na několika místech rytmicky i artikulačně vybrousit. Rozhodně se však nejednalo o cokoliv, co by vybočovalo z vysokého pěveckého standardu, kterým je Březina známý. Adam Plachetka v roli Saturna byl výrazově mírný a majestátný, přičemž dal vyniknout především hřejivé barvě svého barytonu, která se s pojetím Saturna v Caldarově dílu skvěle pojila. Nelze opomenout ani již tradičně výborný sbor pod vedením Terezy Válkové, který byl patřičně homogenní, dynamicky pestrý a intonačně bezchybný.

Caldarova gratulační serenata La concordia de' pianeti neztratila po třech stoletích vůbec nic ze své melodické svěžesti, orchestrální bohatosti a hudební krásy. Je nanejvýš chvályhodné, že se Czech Ensemble Baroque pustil nejen do koncertního provedení, ale že se dílo objeví také na letošním ročníku Hudebního festivalu Znojmo, a to dokonce ve scénické verzi s režií Tomáše Ondřeje Pilaře. Ačkoliv už nyní se můžeme ptát, do jakého kabátku inscenační tým Caldarovo nedramatické dílo asi obleče, je zřejmé již nyní, že hudební stránka nebude mít k pomyslné dokonalosti daleko.

PROGRAM A. Caldara: Concordia de‘ pianeti – koncertní provedení

Apolón – Valer Sabadus

Jupiter – Andreas Scholl

Saturn – Adam Plachetka

Mars – Franko Klisovic

Diana – Hana Blažíková

Venuše – Dagmar Šašková

Merkur – Jaroslav Březina

Czech Ensemble Baroque Choir

Czech Ensemble Baroque Orchestra

koncertní mistr: Josef Žák

sbormistr: Tereza Válková

dirigent: Roman Válek

PREMIÉRA 7. 2. 2023, Brno

Foto ilustrační/ CEB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Nejčtenější

Kritika

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více