Harmonie planet s hvězdným obsazením

Harmonie planet s hvězdným obsazením

Tento rok tomu bude přesně tři sta let, co dvorní vicekapelník císaře Karla VI. Antonio Caldara zkomponoval pro oslavu jmenin císařovny Alžběty Kristýny gratulační serenatu La concordia de' pianeti (Harmonie planet). Císařský pár však měl ještě jeden významný důvod k oslavě. Alžběta Kristýna čekala potomka a naděje manželů se upínali k mužskému dědici trůnu. Že vláda bude souzena Marii Terezii, tehdy ještě nikdo netušil. Novodobé koncertní premiéry, která se uskutečnila 7. února v brněnském Besedním domě se ujal orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího souboru Romana Válka. Sbor řídila sbormistryně Tereza Válková. Rolí planet, které opěvují císařovnu se ujali Dagmar Šašková (Venuše), Hana Blažíková (Diana), Andreas Scholl (Jupiter), Valer Sabadus (Apollon), Franco Klisovic (Mars), Jaroslav Březina (Merkur) a Adam Plachetka (Saturn).

Gratulační serenaty tvořily nemalou část dobové hudební produkce a do jisté míry je můžeme považovat za spotřební zboží. Zatímco u operních představení se dalo očekávat, že zazní i mimo kontext původního záměru (dedikace, oslavy apod.), serenaty tento osud nečekal. Většina z nich postrádala dramatickou zápletku a jejich hlavním účelem bylo vzdát prostřednictvím virtuózních árií hold vybranému šlechtici či šlechtičně. Také v případě La concordia de' pianeti je úvodní spor olympských božstev pouhou záminkou k tomu, aby prozřeli a uznali císařovnu Alžbětu Kristýnu nejen jako sobě rovnou, ale také jako matku budoucího vládce Svaté říše římské.

Co však Caldarova hudba i Pariatiho libreto postrádají na dramatické akci, vyvažují barvitostí básnickou i orchestrální. Caldara využil bohaté orchestrální obsazení, které mu služba u císařského dvora dovolovala: kromě smyčcového orchestru se zde objevují také flétny, hoboje, fagoty, trubky či harfa. Brněnské provedení vměstnalo těleso do Besedního domu, ačkoliv bylo zřejmé, že z hlediska prostoru už se jedná o hraniční velikost. Samotné hudební nastudování bylo bohaté na drobné akcenty a pochvalu si zaslouží nejen vhodná volba temp, ale i povedená práce s dynamikou a její výstavbou. Provedení pod taktovkou Romana Válka bylo barvité, svěží a energické, stejně jako technicky vybroušené a intonačně i rytmicky přesné. Koncertním mistrem večera se stal Josef Žák, který uhranul především výtečným frázováním a prací s barvou tónu, která v sólových výstupech dostávala místy až vášnivé odstíny. Je třeba vyzdvihnout také výkon Lászla Borsódiho, který se zhostil trubkového sóla v árii Marta Da mia tromba. Tento náročný part s výraznými běhy a nelehkými výškami zvládl s intonační pevností i jasnou artikulací a to vše navíc až v druhé polovině druhé části, kdy už by je pochopitelná i určitá únava z žesťových výstupů, kterými Caldara rozhodně nešetřil. Zmínku zaslouží, že celá sekce trubek byla rytmicky i intonačně vybroušená.

Pěvecké obsazení bylo patřičně hvězdné. Ostatně sám Caldara počítal s tím, že se jednotlivých hlasů chopí tehdejší pěvecké špičky, čemuž odpovídaly nejen samotné výkony, ale také technické nároky kladené na jednotlivé zpěváky. Prakticky o každém z hlasů lze prohlásit, že obsahuje vpravdě virtuózní koloratury, složité běhy a nelehké melodické skoky. V tomto ohledu je na místě zmínit nastudování Dagmar Šaškové, která nejenže dostála těmto technickým požadavkům, ale současně postavila svůj part na zásadních barevných a výrazových kontrastech. Její práce s barvou byla navíc důkladně podepřena libretem. Měkký a lyrický hlas Hany Blažíkové se sice v první polovině večera mírně ztrácel (ačkoliv zde záleží rozhodně i na pozici diváka vzhledem k pódiu), avšak ve druhé části večera nabyl na přesvědčivosti a árie Voti amanti s výrazově i melodicky náročným průběhem patřila bezpochyby k nejlepším číslům večera. Andreas Scholl v roli vládce Jupitera byl technicky vybroušený a výtečná artikulace byla příznačná pro veškeré jeho výstupy, stejně jako měkkost barvy a výrazu. Valer Sabadus v roli Apollona akcentoval především vyhrocené a výrazově pestřejší polohy, které patrně vycházely z jeho uchopení postavy a ve své podstatě tvořil divoký pěvecký protějšek mírnému Schollovi. Osobně se však domnívám, že minimálně v tomto nastudování oba matadory zastínila vycházející hvězda kontratenoristů Franco Klisovic. Jeho excentrické ztvárnění boha války Marta, který zdobí květinami svoji válečnou trubku, v sobě ukrývalo vyloženě herecké uchopení postavy. Technicky, ba dokonce ani z hlediska samotného nastudování, není mladému Chorvatovi co vytknout. Pochvalu si nicméně zaslouží Klisovicova práce s výrazem a dikcí. Největšími vrcholy se pak staly závěrečné kadence, ve kterých se vědomé nakládání s barvou, dynamikou a tempem propojily do (doslova!) bezchybného celku. Tenorista Jaroslav Březina podal kvalitní, byť místy mírně nekonzistentní výkon, který by se dal na několika místech rytmicky i artikulačně vybrousit. Rozhodně se však nejednalo o cokoliv, co by vybočovalo z vysokého pěveckého standardu, kterým je Březina známý. Adam Plachetka v roli Saturna byl výrazově mírný a majestátný, přičemž dal vyniknout především hřejivé barvě svého barytonu, která se s pojetím Saturna v Caldarově dílu skvěle pojila. Nelze opomenout ani již tradičně výborný sbor pod vedením Terezy Válkové, který byl patřičně homogenní, dynamicky pestrý a intonačně bezchybný.

Caldarova gratulační serenata La concordia de' pianeti neztratila po třech stoletích vůbec nic ze své melodické svěžesti, orchestrální bohatosti a hudební krásy. Je nanejvýš chvályhodné, že se Czech Ensemble Baroque pustil nejen do koncertního provedení, ale že se dílo objeví také na letošním ročníku Hudebního festivalu Znojmo, a to dokonce ve scénické verzi s režií Tomáše Ondřeje Pilaře. Ačkoliv už nyní se můžeme ptát, do jakého kabátku inscenační tým Caldarovo nedramatické dílo asi obleče, je zřejmé již nyní, že hudební stránka nebude mít k pomyslné dokonalosti daleko.

PROGRAM A. Caldara: Concordia de‘ pianeti – koncertní provedení

Apolón – Valer Sabadus

Jupiter – Andreas Scholl

Saturn – Adam Plachetka

Mars – Franko Klisovic

Diana – Hana Blažíková

Venuše – Dagmar Šašková

Merkur – Jaroslav Březina

Czech Ensemble Baroque Choir

Czech Ensemble Baroque Orchestra

koncertní mistr: Josef Žák

sbormistr: Tereza Válková

dirigent: Roman Válek

PREMIÉRA 7. 2. 2023, Brno

Foto ilustrační/ CEB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Nejčtenější

Kritika

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více