Filharmonie Brno se po dubnovém koncertu vrátila na sokolský Stadion v Kounicově ulici, aby zde pod vedením brněnského rodáka Jakuba Hrůši odehrála vyvedený zahajovací koncert. Na programu byly Dvořákovy symfonické předehry, Janáčkova Žárlivost a Bartókův houslový koncert, ve kterém zazářil sólista Milan Paľa.
Pro návštěvníka koncertů brněnského symfonického orchestru může být zvuk sálu na Stadionu nezvyklý. Není totiž tak intenzivní jako v prostorově skromnějším Besedním domě, zároveň je však v mnoha ohledech živější než zvukově poněkud suché Janáčkovo divadlo (estetické limity Stadionu vybaveného zářivými LED diodami a disko koulemi ponechejme stranou). Sál Sokolovny má nezanedbatelnou odezvu v basových polohách, a tak mohly například tympány velmi snadno přehlušit subtilně hrající housle. To se ale na včerejším koncertě téměř nedělo a krátká operní předehra Žárlivost od Leoše Janáčka si zachovala srozumitelnost, byť ji nový šéfdirigent Bamberských symfoniků Jakub Hrůša od samého začátku dirigoval s velkou naléhavostí. I když ohnivě provedená skladba s typicky janáčkovskou milostnou tématikou utekla jako voda, účel splnila – posluchačsky nejnáročnější kus večera ve formě Houslového koncertu č. 2 Bély Bartóka měl v Janáčkově dílku důstojnou ouverturu.
Bartókův koncert, napsaný pro houslového virtuosa Zoltána Székelyho, je třívětou skladbou postavenou převážně na variačních principech a extrémní houslové technice. Vidět Milana Paľu sólově hrát stojí za to a jeho jméno v programu se tak logicky pojí s jistým očekáváním. Paľa ve své extatické intenzitě (která je mu tolik vlastní) setrvával od samého začátku a ukázal, jak moc je mu Bartókův skladatelský temperament blízký. Je nepochybně jedním z houslistů, do jehož projevu se návštěvník tak zaposlouchá, že může na orchestr dočista zapomenout. To však v první větě Jakub Hrůša nedopustil a orchestr dovedl k výrazným sforzandovým momentům. V ostinátech pěkně synkopovaly žestě, v nepravidelné akcentaci se zase dařilo nižším smyčcům. Začátek druhé věty oplýval citlivostí, tympány zněly sametově měkce. Škoda nepřesného konce fráze, kdy se houslista lehce minul s flétnami. Jinak však vesměs pomalá věta plynula zdárně dál až do naprostého vyhasnutí. V rytmicky pravidelných pasážích (na Bartóka nezvyklých ) v energické třetí větě si pěkně vzájemně odpovídaly perkuse, v jednom z dynamických vrcholů lehce zakopla trubka. Paľa se mistrně vypořádal s Bartókovou maďarskou zběsilostí v podobě nekončících šestnáctinových figur ve finále, přičemž se Hrůšovi až do posledních taktů dařilo držet orchestr ve střední dynamice. Orchestr tak mohl v posledních chvílích doslova explodovat. Paľa už nejednou „zaskakoval“ za původně avizovaného sólistu (v tomto případě šlo o korejskou houslistku Ju-Young Baek) a vždy - podobně jako včera - zvládnutým partem uhranul.
Jeden by mohl předpokládat, že neofolkloristická skladatelská dvojice Janáček – Bartók v programu vyústí do některého z děl Stravinského. Druhá část večera však patřila cyklu symfonických předeher Příroda, život a láskaAntonína Dvořáka. Po hutném, divokém Bartókově koncertu fungovaly Dvořákovy předehry jako líbivé usazení. Už od začátku předehry V přírodě bylo patrné, že zvuk sálu na Stadionu bude průzračné Dvořákově hudbě nahrávat. Orchestr hrál s působivou zpěvností. Za pochvalu rozhodně stojí perfektní sekce dřevěných dechových nástrojů, a to i v sólových pasážích. Hrůša první brněnský orchestr přiměl k důslednému „vlnění“, při němž těleso v romantickém duchu prudce zesilovalo a zeslabovalo.
Karneval měl energický a čitelný začátek, výkon orchestru byl jednotný a důrazný. Dvořákově rozjásané skladbě se dostalo mimořádné jiskry, ze skvostného závěru radost přímo sálala. V lyrickém houslovém sóle si zdatně vedl koncertní mistr Pavel Wallinger, Jakub Hrůša výborně ukočíroval rázné změny tempa.
Othello je oproti Karnevalu předehrou o poznání tajemnější, s místy nepokrytou melancholií. Dramatické vrcholy skladby však znamenitě vynikly, rytmika držela pevně pospolu. Hrůšovo závěrečné accelerando bylo pak troufalé a bravurní.
Zahajovací koncert sezóny nabídnul opravdu syté menu. Milan Paľa dal publiku virtuózní koncert s porcí své příznačné vášnivosti a Jakub Hrůša přiměl orchestr k zápalu, který není u filharmonie samozřejmostí. Publikum si také po čase připomnělo prostory Stadionu, kde se v nadcházejících dvou letech kvůli rekonstrukci Janáčkova divadla bude zřejmě odehrávat nejeden symfonický koncert. Plánovaný koncertní sál v Brně totiž ještě zdaleka nebude realitou.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..