Hrůša, Paľa, Stadion. Filharmonie Brno vstoupila do nové sezóny

19. září 2016, 13:00
Hrůša, Paľa, Stadion. Filharmonie Brno vstoupila do nové sezóny

Filharmonie Brno se po dubnovém koncertu vrátila na sokolský Stadion v Kounicově ulici, aby zde pod vedením brněnského rodáka Jakuba Hrůši odehrála vyvedený zahajovací koncert. Na programu byly Dvořákovy symfonické předehry, Janáčkova Žárlivost a Bartókův houslový koncert, ve kterém zazářil sólista Milan Paľa.

Pro návštěvníka koncertů brněnského symfonického orchestru může být zvuk sálu na Stadionu nezvyklý. Není totiž tak intenzivní jako v prostorově skromnějším Besedním domě, zároveň je však v mnoha ohledech živější než zvukově poněkud suché Janáčkovo divadlo (estetické limity Stadionu vybaveného zářivými LED diodami a disko koulemi ponechejme stranou). Sál Sokolovny má nezanedbatelnou odezvu v basových polohách, a tak mohly například tympány velmi snadno přehlušit subtilně hrající housle. To se ale na včerejším koncertě téměř nedělo a krátká operní předehra Žárlivost od Leoše Janáčka si zachovala srozumitelnost, byť ji nový šéfdirigent Bamberských symfoniků Jakub Hrůša od samého začátku dirigoval s velkou naléhavostí. I když ohnivě provedená skladba s typicky janáčkovskou milostnou tématikou utekla jako voda, účel splnila – posluchačsky nejnáročnější kus večera ve formě Houslového koncertu č. 2 Bély Bartóka měl v Janáčkově dílku důstojnou ouverturu.

Bartókův koncert, napsaný pro houslového virtuosa Zoltána Székelyho, je třívětou skladbou postavenou převážně na variačních principech a extrémní houslové technice. Vidět Milana Paľu sólově hrát stojí za to a jeho jméno v programu se tak logicky pojí s jistým očekáváním. Paľa ve své extatické intenzitě (která je mu tolik vlastní) setrvával od samého začátku a ukázal, jak moc je mu Bartókův skladatelský temperament blízký. Je nepochybně jedním z houslistů, do jehož projevu se návštěvník tak zaposlouchá, že může na orchestr dočista zapomenout. To však v první větě Jakub Hrůša nedopustil a orchestr dovedl k výrazným sforzandovým momentům. V ostinátech pěkně synkopovaly žestě, v nepravidelné akcentaci se zase dařilo nižším smyčcům. Začátek druhé věty oplýval citlivostí, tympány zněly sametově měkce. Škoda nepřesného konce fráze, kdy se houslista lehce minul s flétnami. Jinak však vesměs pomalá věta plynula zdárně dál až do naprostého vyhasnutí. V rytmicky pravidelných pasážích (na Bartóka nezvyklých ) v energické třetí větě si pěkně vzájemně odpovídaly perkuse, v jednom z dynamických vrcholů lehce zakopla trubka. Paľa se mistrně vypořádal s Bartókovou maďarskou zběsilostí v podobě nekončících šestnáctinových figur ve finále, přičemž se Hrůšovi až do posledních taktů dařilo držet orchestr ve střední dynamice. Orchestr tak mohl v posledních chvílích doslova explodovat. Paľa už nejednou „zaskakoval“ za původně avizovaného sólistu (v tomto případě šlo o korejskou houslistku Ju-Young Baek) a vždy - podobně jako včera - zvládnutým partem uhranul.

Jeden by mohl předpokládat, že neofolkloristická skladatelská dvojice Janáček – Bartók v programu vyústí do některého z děl Stravinského. Druhá část večera však patřila cyklu symfonických předeher Příroda, život a láskaAntonína Dvořáka. Po hutném, divokém Bartókově koncertu fungovaly Dvořákovy předehry jako líbivé usazení. Už od začátku předehry V přírodě bylo patrné, že zvuk sálu na Stadionu bude průzračné Dvořákově hudbě nahrávat. Orchestr hrál s působivou zpěvností. Za pochvalu rozhodně stojí perfektní sekce dřevěných dechových nástrojů, a to i v sólových pasážích. Hrůša první brněnský orchestr přiměl k důslednému „vlnění“, při němž těleso v romantickém duchu prudce zesilovalo a zeslabovalo.

Karneval měl energický a čitelný začátek, výkon orchestru byl jednotný a důrazný. Dvořákově rozjásané skladbě se dostalo mimořádné jiskry, ze skvostného závěru radost přímo sálala. V lyrickém houslovém sóle si zdatně vedl koncertní mistr Pavel Wallinger, Jakub Hrůša výborně ukočíroval rázné změny tempa.

Othello je oproti Karnevalu předehrou o poznání tajemnější, s místy nepokrytou melancholií. Dramatické vrcholy skladby však znamenitě vynikly, rytmika držela pevně pospolu. Hrůšovo závěrečné accelerando bylo pak troufalé a bravurní.

Zahajovací koncert sezóny nabídnul opravdu syté menu. Milan Paľa dal publiku virtuózní koncert s porcí své příznačné vášnivosti a Jakub Hrůša přiměl orchestr k zápalu, který není u filharmonie samozřejmostí. Publikum si také po čase připomnělo prostory Stadionu, kde se v nadcházejících dvou letech kvůli rekonstrukci Janáčkova divadla bude zřejmě odehrávat nejeden symfonický koncert. Plánovaný koncertní sál v Brně totiž ještě zdaleka nebude realitou.

Filharmonie Brno, Jakub Hrůša/ foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vídeňská státní opera chystá první uvedení Věci Makropulos. Slavný operní dům se neseznámí poprvé jen s touto operou Leoše Janáčka, ale také s dirigentem Jakubem Hrůšou. Sešli jsme se spolu dva dny před začátkem zkoušek, kromě očekávané inscenace jsme mluvili o práci v opeře obecně. Ale také o šéfdirigentském postu u Bamberských symfoniků, na který Jakub Hrůša nastoupí od příští sezóny, a jak se dostat z brněnského gymnázia ke světové dirigentské kariéře. A nakonec i trochu o fracích a jiných oděvech.  více


Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více