Hudba prostoru a duše. Světové premiéry u sv. Augustina

Hudba prostoru a duše. Světové premiéry u sv. Augustina

Chrámový koncert Ensemble Opera Diversa přinesl program sestavený z děl současných skladatelů, až na jednu výjimku domácích. Jeho atraktivitu podtrhovaly především dvě světové premiéry složené pro tuto příležitost.

Koncert měl i pěknou návštěvu, ačkoliv zároveň začínal Bachův varhanní festival. Zahraniční výjimkou mezi autory byl anglický skladatel David Matthews, který ale do Brna zajíždí už mnoho let a částečně už na domácí scénu také patří. Jeho Introit pro smyčcový orchestr a 2 trubky také celý program otevřel. Bylo to důstojné uvedení pořadu hudby často ne snad přímo duchovní, ale takové, která se k duchovním hodnotám a záchvěvům duše nějakým způsobem obrací, nebo alespoň bere v úvahu charakteristický dozvuk chrámového prostoru. Smyčce zněly sytě, téměř romanticky, orchestr byl obsazen o něco mohutněji než je na koncertech Diversy běžné, alespoň jsem měl ten pocit. Zatímco orchestr vytvářel zvukový masiv, trubky do něj vpadaly melodickými dvojhlasy. Zvuk smyčců od oltáře a dvojice trubek z kůru se dobře pojil a zaplňoval celý prostor kostela na Kraví hoře.

Sborovou skladbu Františka Emmerta Os justi meditabitur provedla bez orchestru sborová sekce Diversy zvaná Ensemble Versus. Rozvržení hlasů bylo paralelní k předchozímu Introitu, vedle hlavního sboru zpívaly dva sólové soprány. Skladba působila jako křehké pokračování a vyústění úvodu koncertu. Sbor zněl dobře, sólové hlasy by chtěly přece jen trochu víc jistoty.

První světovou premiérou byl chrámový koncert Death Has a Smile on Its Face (Smrt má úsměv na tváři). Peter Graham čili Jaroslav Šťastný jej věnoval manželce německého hudebního publicisty a významného propagátora soudobé hudby Reinharda Oehlschlägela – to, že smrt má úsměv na tváři, mu prý řekl John Cage. Tahounem a táhlem celého provedení byli Pavel Zlámal a jeho basklarinet, který zněl ze začátku s naléhavostí volání zlé víly, postupně se zvukově zklidňoval, ale neztrácel napětí ani naléhavost. Gabriela Tardonová vedla provedení s pečlivostí a spolehlivostí, které jsou jí vlastní, ale orchestr zněl proti Pavlu Zlámalovi upozaděně a matně. Čistě spekulativně jsem měl dojem, že ambiciózní dramaturgie snad poněkud předběhla praktické možnosti skladbu pořádně nazkoušet. Varhany vytvářely osamělý zvukový protipól basklarinetu, kompozice samotná na mě při prvním poslechu zapůsobila velmi dobře.

Následující Hommage à Concerto grosso pro violoncello a smyčce Roberta Hejnara, tedy pocta staré barokní formě, z celkového vyznění koncertu jaksi vybočovalo. Pokud bych měl opět zaspekulovat o skladbě celého pořadu, tak měla pět částí, které by mohly odpovídat mešním ordináriím Kyrie – Gloria – Credo – Sanctus a Benedictus – Agnus Dei. Mezi nimi by concerto grosso pro sólový nástroj a orchestr odpovídalo předposlední dvojici. Z tohoto hlediska je zařazení takové skladby logické, ale hudebně jsme se ocitli kdesi jinde – barokní východiska tvořila základ skladby a vytrhovala ji ze souvislostí večera. Jindy bych si Hejnarovu soudobou reflexi staré hudby určitě poslechnul rád.

Druhou světovou premiérou bylo Te Deum laudamus pro soprán sólo, trubku, sbor, smyčce a varhany, jehož autorem je kmenový skladatel Ensemble Opera Diversa Ondřej Kyas. Skladba na mě při prvním dojmu zapůsobila poněkud romanticky, jako bych z ní cítil kus brucknerovského ducha, což je čistě popis pocitu – není to myšleno nijak negativně. Sbor zpíval většinu skladby z kůru, kde si ho řídil autor. Kostel sv. Augustina ale není příliš veliký, takže se zpěv se smyčci setkával jaksi samozřejmě a prostorový účinek byl spíš v blízkém setkávání než v zaznívání odjinud. Taky se mi zdálo, jako by Ondřej Kyas počítal v myšlenkách s větším provozovacím aparátem a prostorem, ale to je opět jen spekulace a možná na to někdy v budoucnosti dojde.

David Matthews: Introit pro smyčcový orchestr a 2 trubky,  František Emmert: Os justi meditabitur pro sbor a cappella, Peter Graham: chrámový koncert Death has a smile on its face pro basklarinet, 2 trubky, varhany, smyčce a sbor (premiéra), basklarinet Pavel Zlámal, Robert Hejnar: Hommage à Concerto grosso pro violoncello a smyčce, violoncello Lukáš Svoboda, Ondřej Kyas: Te Deum laudamus pro soprán sólo, trubku, sbor, smyčce a varhany (premiéra), soprán sólo Jana Tajovská Krajčovičová. 7. října 2014, kostel sv. Augustina, Brno.

Foto Arathan Photography

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Když Richard Novák slavil před třemi lety osmdesáté narozeniny, připadal mi ve formě takřka nadlidské. Letos slaví šedesát let na scéně a pořád na ní se ctí může stát a zpívat. To je zkrátka zázrak.  více


Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více