Dědeček mládí Richard Novák. Šedesát let na scéně

Dědeček mládí Richard Novák. Šedesát let na scéně

Když Richard Novák slavil před třemi lety osmdesáté narozeniny, připadal mi ve formě takřka nadlidské. Letos slaví šedesát let na scéně a pořád na ní se ctí může stát a zpívat. To je zkrátka zázrak.

V roce svých osmdesátin vystoupil Richard Novák ve Fibichově Misse brevis, v Dvořákově oratoriu Svatá Ludmila a zazpíval bezvadný písňový recitál v Besedním domě. Sám mi letos v rozhovoru říkal, že písňový večer je ta nejnáročnější disciplína. Je to vlastně jasné – pěvec je na pódiu sám, klavírní doprovod je víceméně v pozadí a nic se za ním neschová, není to hulákání jako s orchestrem, může si to se ctí dovolit jen ten, kdo doopravdy umí. Když se k tomu přidá náročný a zcela neběžný repertoár, je zaděláno na výjimečný večer samo o sobě. A když něco takového provede člověk, jehož jste poprvé slyšeli zpívat před čtyřiceti lety, přestáváte chápat, co se to vlastně děje.

Když Richard Novák v roce 1954 poprvé zpíval v Ostravě roli Mnicha v Donu Carlosovi, bylo mé matce devět let a zřejmě se mnou ještě vůbec nepočítala. Když jsem se narodil, Janáčkovo divadlo už hrálo, a když jsem poprvé viděl Příhody lišky Bystroušky – setrvale moji nejmilejší operu – byla to už druhá inscenace na nové brněnské scéně. Richard Novák v ní zpíval Revírníka, jednu z nejkrásnějších charakterních rolí v celé operní literatuře. Samozřejmě, že jsem si to v osmi letech neuvědomoval, byl jsem prostě na pohádce o lišce a z režie ani hudby si nevzpomínám na nic. Chodil jsem ale do divadla rád a najednou si začal všímat, že představitel rázovitého hajného od Bílovic ze scény jaksi pořád nemizí. A čím déle nemizel, tím více jsem si uvědomoval jeho výjimečnost.

V dobách stálých operních souborů, kdy hostovačky byly spíš svátkem než běžnou věcí, měl člověk možnost si vybrat své oblíbence i neoblíbence, sledovat a porovnávat výkony těch prvních v různých rolích a skřípat předem zuby při obsazení těch druhých, ať zpívali cokoli. Zároveň se k tomu ale přidávala nepěkná tendence brát členy souboru jako někoho, kdo je prostě samozřejmě k dispozici. Stávalo se potom, že právě při pohostinském vystoupení hvězdy odjinud si člověk najednou uvědomil, že se jí domácí, běžně dostupný pěvec bez problémů vyrovná. U Richarda Nováka jsem si toho znovu – a po kolikáté už? – všiml před devíti lety, když zpíval malou roli starce v Řeckých pašijích, které sem jinak přijel provést soubor z Covent Garden. Z krátkého výstupu se stala krásná a dojemná miniatura, nikdo by neřekl, že pěvec ke slavnému londýnskému divadlu nepatří.

Včera v Redutě zahájil Richard Novák oslavy šedesátiletého působení na scéně cyklem O lásce a smrti Jaroslava Křičky a pokračoval Erotikonem Vítězslava Nováka. Čtyřiaosmdesátiletý hlas má jistě svoje limity, ale výstavba písní i cyklů jako celků byla bezvadná, výraz zkušený, patetický a zároveň bez okázalosti – jako by za vším byl ten dlouhý život a především člověk, který i po celé tak fantastické kariéře nepadá na zadek sám před sebou. Když něco takového slyšíte, najednou jako by se zastavil čas a obklopí vás věčnost. A vlastně už vás ani nenapadne přehrabovat se v nějakých tónech a jednotlivostech: jste součástí celku, uzavřené soustavy, které nic nechybí ani nepřebývá.

Po přestávce přišel Richard Novák na pódium s Alicí Rajnohovou, která jej doprovázela na klavír, ale jen si zahrál na kustoda a zvedl jí víko křídla, aby mohla zahrát Dubnová preludia Vítězslavy Kaprálové. Do vážné atmosféry první půle vpadlo impresionistické jiskření, provedení bylo opravdu krásné. Alice Rajnohová se věnuje dílu brněnské skladatelky systematicky a dlouhodobě a je to znát. Na atmosféru preludií navázal cyklus Horatii carmina pěvcova bratrance Jana Nováka – spolu tento cyklus kdysi i premiérovali. Písně zaujmou především živým a pestrým rytmem, který bezvadně sleduje zhudebňované latinské verše básníka Horatia. Do programu se dokonce podařilo získat i překlady Timotheje Hrubého – poněkud bizarní čeština z roku 1884 vytvářela při paralelním nahlížení další zvláštní vrstvu navíc. Opravdovým šperkem na závěr bylo provedení cyklu Písně nového Werthera brněnského skladatele Josefa Berga. Mimořádně náročné party zpěvu a klavíru se spojily do mimořádně silného a naléhavého sdělení. Skladatel svůj vrcholný cyklus Richardovi Novákovi věnoval, slyšeli jsme jej tedy v interpretaci nejpovolanější.

Koncert uzavřely dva přídavky z velké české klasiky – Děvče z Moravy z cyklu Písničky na dvě stránky Bohuslava Martinů odkazovalo k Rozseči, kde se pěvec narodil: „Zůstanu radši v Jihlavském kraji, najdu si děvče hezké z Moravy…” A na úplný závěr Ó byl to krásný, zlatý sen z cyklu Antonína Dvořáka Cypřiše. Ale navzdory textu to určitě nebyl jen žal, co Richard Novák celým svým uměleckým životem rozesílal.

Po večeru jsme stáli v nevelké společnosti v předsálí Reduty a do všeobecných chvál a poklon kohosi napadlo, aby se taky zeptal: „A jak jste si to užil vy, pane Nováku?“
„Já jsem si to užíval, dokud jsem to nezvoral… kde já jsem to vlastně zvoral…“
Ale ne, mistře, nezvoral jste vůbec nic.

Richard Novák, písňový recitál. Klavír Alice Rajnohová. Jaroslav Křička: O lásce a smrti, op. 15 (1910), Vítězslav Novák: Erotikon, šest písní pro hlas a klavír, op. 46 (1912), Vítězslava Kaprálová: Dubnová preludia, op. 13 (1937), Jan Novák: Horatii carmina pro zpěv a klavír (1959), Josef Berg: Písně nového Werthera, cyklus písní pro basbaryton a klavír na vlastní text (1962). 18. září 2014, divadlo Reduta, Mozartův sál, Brno. Ensemble Opera Diversa ve spolupráci s Národním divadlem Brno.

Foto Arathan Photography

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Prvním impulsem pro setkání s basistou Richardem Novákem byl letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. Skoro jsme u něj začali, potom jsme u něj i skončili, ale zkuste mluvit o letošku s člověkem, který zpívá už šedesát let. Richardu Novákovi bude letos osmdesát tři let a zpívá pořád výborně. A kdybyste měli v následujícím textu pocit, že se snad místy trochu chlubí, nenechte se mýlit. Jsou to všechno prostě sdělené skutečnosti.  více

Moravský podzim zařadil jako první národní blok Český den – k oslavám založení samostatného Československa 28. října se sotva něco hodí lépe. Matiné i večerní koncert nabídly reprezentativní průřez komorní tvorbou českých skladatelů, ale také mohly posluchače přivést k zamyšlení nad tím, co to vlastně je česká hudba.  více

Ensemble Opera Diversa roste po všech stránkách a je dobře, že získal svůj prostor v Mozartově sále, aby se mohl rozvíjet dále. Na koncertě s názvem Město jako hudba zazněly čtyři skladby čtyř autorů spojených s Brnem – dramaturgie jednoduchá, ale k probíhajícímu Roku české hudby velmi přiléhavá.  více


Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Nejčtenější

Kritika

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce