Dědeček mládí Richard Novák. Šedesát let na scéně

Dědeček mládí Richard Novák. Šedesát let na scéně

Když Richard Novák slavil před třemi lety osmdesáté narozeniny, připadal mi ve formě takřka nadlidské. Letos slaví šedesát let na scéně a pořád na ní se ctí může stát a zpívat. To je zkrátka zázrak.

V roce svých osmdesátin vystoupil Richard Novák ve Fibichově Misse brevis, v Dvořákově oratoriu Svatá Ludmila a zazpíval bezvadný písňový recitál v Besedním domě. Sám mi letos v rozhovoru říkal, že písňový večer je ta nejnáročnější disciplína. Je to vlastně jasné – pěvec je na pódiu sám, klavírní doprovod je víceméně v pozadí a nic se za ním neschová, není to hulákání jako s orchestrem, může si to se ctí dovolit jen ten, kdo doopravdy umí. Když se k tomu přidá náročný a zcela neběžný repertoár, je zaděláno na výjimečný večer samo o sobě. A když něco takového provede člověk, jehož jste poprvé slyšeli zpívat před čtyřiceti lety, přestáváte chápat, co se to vlastně děje.

Když Richard Novák v roce 1954 poprvé zpíval v Ostravě roli Mnicha v Donu Carlosovi, bylo mé matce devět let a zřejmě se mnou ještě vůbec nepočítala. Když jsem se narodil, Janáčkovo divadlo už hrálo, a když jsem poprvé viděl Příhody lišky Bystroušky – setrvale moji nejmilejší operu – byla to už druhá inscenace na nové brněnské scéně. Richard Novák v ní zpíval Revírníka, jednu z nejkrásnějších charakterních rolí v celé operní literatuře. Samozřejmě, že jsem si to v osmi letech neuvědomoval, byl jsem prostě na pohádce o lišce a z režie ani hudby si nevzpomínám na nic. Chodil jsem ale do divadla rád a najednou si začal všímat, že představitel rázovitého hajného od Bílovic ze scény jaksi pořád nemizí. A čím déle nemizel, tím více jsem si uvědomoval jeho výjimečnost.

V dobách stálých operních souborů, kdy hostovačky byly spíš svátkem než běžnou věcí, měl člověk možnost si vybrat své oblíbence i neoblíbence, sledovat a porovnávat výkony těch prvních v různých rolích a skřípat předem zuby při obsazení těch druhých, ať zpívali cokoli. Zároveň se k tomu ale přidávala nepěkná tendence brát členy souboru jako někoho, kdo je prostě samozřejmě k dispozici. Stávalo se potom, že právě při pohostinském vystoupení hvězdy odjinud si člověk najednou uvědomil, že se jí domácí, běžně dostupný pěvec bez problémů vyrovná. U Richarda Nováka jsem si toho znovu – a po kolikáté už? – všiml před devíti lety, když zpíval malou roli starce v Řeckých pašijích, které sem jinak přijel provést soubor z Covent Garden. Z krátkého výstupu se stala krásná a dojemná miniatura, nikdo by neřekl, že pěvec ke slavnému londýnskému divadlu nepatří.

Včera v Redutě zahájil Richard Novák oslavy šedesátiletého působení na scéně cyklem O lásce a smrti Jaroslava Křičky a pokračoval Erotikonem Vítězslava Nováka. Čtyřiaosmdesátiletý hlas má jistě svoje limity, ale výstavba písní i cyklů jako celků byla bezvadná, výraz zkušený, patetický a zároveň bez okázalosti – jako by za vším byl ten dlouhý život a především člověk, který i po celé tak fantastické kariéře nepadá na zadek sám před sebou. Když něco takového slyšíte, najednou jako by se zastavil čas a obklopí vás věčnost. A vlastně už vás ani nenapadne přehrabovat se v nějakých tónech a jednotlivostech: jste součástí celku, uzavřené soustavy, které nic nechybí ani nepřebývá.

Po přestávce přišel Richard Novák na pódium s Alicí Rajnohovou, která jej doprovázela na klavír, ale jen si zahrál na kustoda a zvedl jí víko křídla, aby mohla zahrát Dubnová preludia Vítězslavy Kaprálové. Do vážné atmosféry první půle vpadlo impresionistické jiskření, provedení bylo opravdu krásné. Alice Rajnohová se věnuje dílu brněnské skladatelky systematicky a dlouhodobě a je to znát. Na atmosféru preludií navázal cyklus Horatii carmina pěvcova bratrance Jana Nováka – spolu tento cyklus kdysi i premiérovali. Písně zaujmou především živým a pestrým rytmem, který bezvadně sleduje zhudebňované latinské verše básníka Horatia. Do programu se dokonce podařilo získat i překlady Timotheje Hrubého – poněkud bizarní čeština z roku 1884 vytvářela při paralelním nahlížení další zvláštní vrstvu navíc. Opravdovým šperkem na závěr bylo provedení cyklu Písně nového Werthera brněnského skladatele Josefa Berga. Mimořádně náročné party zpěvu a klavíru se spojily do mimořádně silného a naléhavého sdělení. Skladatel svůj vrcholný cyklus Richardovi Novákovi věnoval, slyšeli jsme jej tedy v interpretaci nejpovolanější.

Koncert uzavřely dva přídavky z velké české klasiky – Děvče z Moravy z cyklu Písničky na dvě stránky Bohuslava Martinů odkazovalo k Rozseči, kde se pěvec narodil: „Zůstanu radši v Jihlavském kraji, najdu si děvče hezké z Moravy…” A na úplný závěr Ó byl to krásný, zlatý sen z cyklu Antonína Dvořáka Cypřiše. Ale navzdory textu to určitě nebyl jen žal, co Richard Novák celým svým uměleckým životem rozesílal.

Po večeru jsme stáli v nevelké společnosti v předsálí Reduty a do všeobecných chvál a poklon kohosi napadlo, aby se taky zeptal: „A jak jste si to užil vy, pane Nováku?“
„Já jsem si to užíval, dokud jsem to nezvoral… kde já jsem to vlastně zvoral…“
Ale ne, mistře, nezvoral jste vůbec nic.

Richard Novák, písňový recitál. Klavír Alice Rajnohová. Jaroslav Křička: O lásce a smrti, op. 15 (1910), Vítězslav Novák: Erotikon, šest písní pro hlas a klavír, op. 46 (1912), Vítězslava Kaprálová: Dubnová preludia, op. 13 (1937), Jan Novák: Horatii carmina pro zpěv a klavír (1959), Josef Berg: Písně nového Werthera, cyklus písní pro basbaryton a klavír na vlastní text (1962). 18. září 2014, divadlo Reduta, Mozartův sál, Brno. Ensemble Opera Diversa ve spolupráci s Národním divadlem Brno.

Foto Arathan Photography

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Prvním impulsem pro setkání s basistou Richardem Novákem byl letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. Skoro jsme u něj začali, potom jsme u něj i skončili, ale zkuste mluvit o letošku s člověkem, který zpívá už šedesát let. Richardu Novákovi bude letos osmdesát tři let a zpívá pořád výborně. A kdybyste měli v následujícím textu pocit, že se snad místy trochu chlubí, nenechte se mýlit. Jsou to všechno prostě sdělené skutečnosti.  více

Moravský podzim zařadil jako první národní blok Český den – k oslavám založení samostatného Československa 28. října se sotva něco hodí lépe. Matiné i večerní koncert nabídly reprezentativní průřez komorní tvorbou českých skladatelů, ale také mohly posluchače přivést k zamyšlení nad tím, co to vlastně je česká hudba.  více

Ensemble Opera Diversa roste po všech stránkách a je dobře, že získal svůj prostor v Mozartově sále, aby se mohl rozvíjet dále. Na koncertě s názvem Město jako hudba zazněly čtyři skladby čtyř autorů spojených s Brnem – dramaturgie jednoduchá, ale k probíhajícímu Roku české hudby velmi přiléhavá.  více


Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?  více

Dvacet let spolupráce ve skupině Květy slavili nedávno Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. Zatímco spoluhráči a nástroje kolem nich se během dvou dekád měnili, oni dva zůstávají konstantou jedné z nejzásadnějších kapel brněnské scény tohoto století. Jde ovšem o konstantu – řekněme – dynamickou –, protože oba protagonisté střídají různé nástroje a přístupy. Martin si od kytary odskakuje k dalším nástrojům a Aleš se z bubeníka stal kontrabasistou a od roku 2023 bude znovu bubeníkem. Tento kontext je pak důležitý i pro pochopení nového alba Duo, které natočili Kyšperský s Pilgrem jako – ano, duo.  více

Rumunská skupina Fanfare Ciocărlia, přezdívaná „nejrychlejší dechovka světa“, pochází z malé vesnice Zece Prajini, ležící na severovýchodním okraji Rumunska, u hranic s Moldavskem. Vznikla před čtvrtstoletím, v roce 1997. Skupina romských hudebníků s tubami, tenorovými rohy, trubkami a saxofony se tehdy rozhodla šířit balkánskou dechovou hudbu po světě. V rámci svého zdánlivě nekonečného turné přijela v létě 2022 také do Brna, kde vystoupila na festivalu Maraton Hudby. Koncert, který byl ozdobou festivalové Balkánské scény, si připomeneme v rozhovoru se saxofonistou Oprică Ivanceou. Z rumunštiny tlumočil a odpovědi spontánně doplňoval Henry Ernst, původně německý zvukař, který kapelu pro svět objevil a dodnes je jejím manažerem a také vydavatelem.  více

Saucējas je ženský vokální soubor z Lotyšska, který se věnuje lidovým písním z této pobaltské země. V repertoáru má mimo jiné písně pastýřské, pracovní, písně na oslavu dobré úrody, případně písně k jednotlivým ročním obdobím. V létě 2022 skupina vystoupila živě na festivalu Maraton Hudby v Brně a tam jsme s nimi také natočili rozhovor, který vám nyní nabízíme jako ohlédnutí za koncertním létem v Brně. Na naše otázky odpovídají členky souboru Vineta Romāne a Elīna Ellene.  více

O tom že fake news nejsou záležitostí pouze našeho století se mohli přesvědčit návštěvníci závěrečného koncertu letošního 19. ročníku cyklu Barbara Maria Willi uvádí... – v sále Konventu Milosrdných bratří 14. prosince s programem Renesanční fake news pro potěchu dneška aneb Lenguas Malas (zlé jazyky) vystoupil španělský vokální soubor Cantoría sestávající ze sopranistky Inés Alonso, altisty Oriola Guimery, tenoristy a uměleckého vedoucího souboru Jorgeho Losana a basisty Oriola Quintana. Vokální kvarteto je součástí prestižního mezinárodního projektu EEEMERGING+.  více

Třetí adventní pondělí 12. prosince vystřídal hudební klub Stará pekárna rock za folklor, když hostil kapelu Musica Folklorica, která zde pokřtila své další album s názvem Rok na Slovácku. Booklet představuje litografie Františka Pavlici, které jsou přiřazeny každému měsíci v roce a tvoří kalendář. Ten pak tematicky doplňují jednotlivé sady písní.  více

Masarykova univerzita v čele s rektorem Martinem Barešem každý rok pořádá adventní koncert, který se po tříleté odmlce uskutečnil ve středu 7. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Kromě domácího Pěveckého sboru Masarykovy univerzity se také představil VOX IUVENALIS, působící pod Vysokým učením technickým v Brně, a smíšený sbor Kantiléna. Všechna jmenovaná tělesa vystoupila pod vedením sbormistra Jana Ocetkavíce

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více