Dědeček mládí Richard Novák. Šedesát let na scéně

Dědeček mládí Richard Novák. Šedesát let na scéně

Když Richard Novák slavil před třemi lety osmdesáté narozeniny, připadal mi ve formě takřka nadlidské. Letos slaví šedesát let na scéně a pořád na ní se ctí může stát a zpívat. To je zkrátka zázrak.

V roce svých osmdesátin vystoupil Richard Novák ve Fibichově Misse brevis, v Dvořákově oratoriu Svatá Ludmila a zazpíval bezvadný písňový recitál v Besedním domě. Sám mi letos v rozhovoru říkal, že písňový večer je ta nejnáročnější disciplína. Je to vlastně jasné – pěvec je na pódiu sám, klavírní doprovod je víceméně v pozadí a nic se za ním neschová, není to hulákání jako s orchestrem, může si to se ctí dovolit jen ten, kdo doopravdy umí. Když se k tomu přidá náročný a zcela neběžný repertoár, je zaděláno na výjimečný večer samo o sobě. A když něco takového provede člověk, jehož jste poprvé slyšeli zpívat před čtyřiceti lety, přestáváte chápat, co se to vlastně děje.

Když Richard Novák v roce 1954 poprvé zpíval v Ostravě roli Mnicha v Donu Carlosovi, bylo mé matce devět let a zřejmě se mnou ještě vůbec nepočítala. Když jsem se narodil, Janáčkovo divadlo už hrálo, a když jsem poprvé viděl Příhody lišky Bystroušky – setrvale moji nejmilejší operu – byla to už druhá inscenace na nové brněnské scéně. Richard Novák v ní zpíval Revírníka, jednu z nejkrásnějších charakterních rolí v celé operní literatuře. Samozřejmě, že jsem si to v osmi letech neuvědomoval, byl jsem prostě na pohádce o lišce a z režie ani hudby si nevzpomínám na nic. Chodil jsem ale do divadla rád a najednou si začal všímat, že představitel rázovitého hajného od Bílovic ze scény jaksi pořád nemizí. A čím déle nemizel, tím více jsem si uvědomoval jeho výjimečnost.

V dobách stálých operních souborů, kdy hostovačky byly spíš svátkem než běžnou věcí, měl člověk možnost si vybrat své oblíbence i neoblíbence, sledovat a porovnávat výkony těch prvních v různých rolích a skřípat předem zuby při obsazení těch druhých, ať zpívali cokoli. Zároveň se k tomu ale přidávala nepěkná tendence brát členy souboru jako někoho, kdo je prostě samozřejmě k dispozici. Stávalo se potom, že právě při pohostinském vystoupení hvězdy odjinud si člověk najednou uvědomil, že se jí domácí, běžně dostupný pěvec bez problémů vyrovná. U Richarda Nováka jsem si toho znovu – a po kolikáté už? – všiml před devíti lety, když zpíval malou roli starce v Řeckých pašijích, které sem jinak přijel provést soubor z Covent Garden. Z krátkého výstupu se stala krásná a dojemná miniatura, nikdo by neřekl, že pěvec ke slavnému londýnskému divadlu nepatří.

Včera v Redutě zahájil Richard Novák oslavy šedesátiletého působení na scéně cyklem O lásce a smrti Jaroslava Křičky a pokračoval Erotikonem Vítězslava Nováka. Čtyřiaosmdesátiletý hlas má jistě svoje limity, ale výstavba písní i cyklů jako celků byla bezvadná, výraz zkušený, patetický a zároveň bez okázalosti – jako by za vším byl ten dlouhý život a především člověk, který i po celé tak fantastické kariéře nepadá na zadek sám před sebou. Když něco takového slyšíte, najednou jako by se zastavil čas a obklopí vás věčnost. A vlastně už vás ani nenapadne přehrabovat se v nějakých tónech a jednotlivostech: jste součástí celku, uzavřené soustavy, které nic nechybí ani nepřebývá.

Po přestávce přišel Richard Novák na pódium s Alicí Rajnohovou, která jej doprovázela na klavír, ale jen si zahrál na kustoda a zvedl jí víko křídla, aby mohla zahrát Dubnová preludia Vítězslavy Kaprálové. Do vážné atmosféry první půle vpadlo impresionistické jiskření, provedení bylo opravdu krásné. Alice Rajnohová se věnuje dílu brněnské skladatelky systematicky a dlouhodobě a je to znát. Na atmosféru preludií navázal cyklus Horatii carmina pěvcova bratrance Jana Nováka – spolu tento cyklus kdysi i premiérovali. Písně zaujmou především živým a pestrým rytmem, který bezvadně sleduje zhudebňované latinské verše básníka Horatia. Do programu se dokonce podařilo získat i překlady Timotheje Hrubého – poněkud bizarní čeština z roku 1884 vytvářela při paralelním nahlížení další zvláštní vrstvu navíc. Opravdovým šperkem na závěr bylo provedení cyklu Písně nového Werthera brněnského skladatele Josefa Berga. Mimořádně náročné party zpěvu a klavíru se spojily do mimořádně silného a naléhavého sdělení. Skladatel svůj vrcholný cyklus Richardovi Novákovi věnoval, slyšeli jsme jej tedy v interpretaci nejpovolanější.

Koncert uzavřely dva přídavky z velké české klasiky – Děvče z Moravy z cyklu Písničky na dvě stránky Bohuslava Martinů odkazovalo k Rozseči, kde se pěvec narodil: „Zůstanu radši v Jihlavském kraji, najdu si děvče hezké z Moravy…” A na úplný závěr Ó byl to krásný, zlatý sen z cyklu Antonína Dvořáka Cypřiše. Ale navzdory textu to určitě nebyl jen žal, co Richard Novák celým svým uměleckým životem rozesílal.

Po večeru jsme stáli v nevelké společnosti v předsálí Reduty a do všeobecných chvál a poklon kohosi napadlo, aby se taky zeptal: „A jak jste si to užil vy, pane Nováku?“
„Já jsem si to užíval, dokud jsem to nezvoral… kde já jsem to vlastně zvoral…“
Ale ne, mistře, nezvoral jste vůbec nic.

Richard Novák, písňový recitál. Klavír Alice Rajnohová. Jaroslav Křička: O lásce a smrti, op. 15 (1910), Vítězslav Novák: Erotikon, šest písní pro hlas a klavír, op. 46 (1912), Vítězslava Kaprálová: Dubnová preludia, op. 13 (1937), Jan Novák: Horatii carmina pro zpěv a klavír (1959), Josef Berg: Písně nového Werthera, cyklus písní pro basbaryton a klavír na vlastní text (1962). 18. září 2014, divadlo Reduta, Mozartův sál, Brno. Ensemble Opera Diversa ve spolupráci s Národním divadlem Brno.

Foto Arathan Photography

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Prvním impulsem pro setkání s basistou Richardem Novákem byl letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. Skoro jsme u něj začali, potom jsme u něj i skončili, ale zkuste mluvit o letošku s člověkem, který zpívá už šedesát let. Richardu Novákovi bude letos osmdesát tři let a zpívá pořád výborně. A kdybyste měli v následujícím textu pocit, že se snad místy trochu chlubí, nenechte se mýlit. Jsou to všechno prostě sdělené skutečnosti.  více

Moravský podzim zařadil jako první národní blok Český den – k oslavám založení samostatného Československa 28. října se sotva něco hodí lépe. Matiné i večerní koncert nabídly reprezentativní průřez komorní tvorbou českých skladatelů, ale také mohly posluchače přivést k zamyšlení nad tím, co to vlastně je česká hudba.  více

Ensemble Opera Diversa roste po všech stránkách a je dobře, že získal svůj prostor v Mozartově sále, aby se mohl rozvíjet dále. Na koncertě s názvem Město jako hudba zazněly čtyři skladby čtyř autorů spojených s Brnem – dramaturgie jednoduchá, ale k probíhajícímu Roku české hudby velmi přiléhavá.  více


Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více