Kdo se chce odrazit, ten musí jít až Na dno

24. únor 2015, 9:31

Kdo se chce odrazit, ten musí jít až Na dno

Studenti JAMU se odrazili ode dna, aby dosáhli ještě výše. Takto se dá stručně vyjádřit obsah nového českého muzikálu libretisty Pavla Drábka a skladatele Ondřeje Kyase, kmenových autorů Ensemblu Opera Diversa. Muzikál vznikl na zakázku pro absolventský ročník muzikálového herectví a je napsaný na tělo jeho studentům.

Hercům na tělo nejsou psány jen role, ale také samotný příběh. Studenti hrají studenty muzikálového herectví, kterým se blíží závěrečné představení. V době, kdy by se jejich práce chýlí ke konci, jim odejde vedoucí ročníku. Studenti – navzdory tomu, že každý je jiný – se k sobě snaží najít cestu, aby představení zdárně dokončili. K tomu jim má dopomoci soustředění v malé vísce Vystrčenovice. Herci se v písních průběžně představují i se svými problémy a divák tak dostává šanci pochopit jejich osobnosti i pohnutky.

Hudbu Ondřeje Kyase nelze přesně zařadit a pohybuje se někde mezi rockem, alternativou a popem. Specifické je, že melodickou funkci nese klavír a ostatní nástroje mají funkci především harmonickou. Ondřej Kyas se autorsky zaměřuje hlavně na operu a vážnou hudbu, ale zároveň dokázal, že jako skladatel není žánrově vymezený. Kdyby ho okolnosti přivedly blíže a intenzivněji k muzikálu, rozhodně by se neztratil. Nezvyklým světem je muzikál i pro libretistu Pavla Drábka. Je to výborný textař a básník, jeho témata jsou nadčasová, ale muzikálu chyběl děj. Trochu zle řečeno: muzikál je složen z písní, které psychologizují vnitřní rozpoložení postav, a mluveného slova, které písně propojovalo. Z jeho stavby tak byl velmi znát primární záměr, aby měl každý herec svou sólovou píseň a ostatní faktory byly odsunuty na druhou kolej. Jediným okamžikem, kdy se děj skutečně posunul, byla chvíle, kdy se studenti rozhodli odjet do Vystrčenovic. Navíc se dá říci, že muzikál nijak nekončí – naposledy Honzíček přesvědčuje Sandru, že všechno dobře dopadne, když si sáhne na úplné dno a odrazí se z něj. Poté následuje řada entuziastických písní, při kterých divák správně vycítí směřování k závěru a je takto ukojen, nicméně už jde o pouhou rekapitulaci myšlenek. Nikde už přímo nezazní, že se Sandra a ostatní se dnem svých možností smiřují, navzdory silně protichůdným motivacím, které je k tomu vedou.

Režie Tomáše Studeného skvěle doplňuje vyznění libreta a místy k němu přidává další roviny. Jako příklady lze uvést: nápad se zrcadly – každý student měl jedno vlastní a to mělo vyjadřovat odraz jeho osobnosti. Při jedné z písní si každý student na zadní stranu zrcadla nakreslí obrazec, který je typický pro jeho charakter – třeba vznětlivá Adéla kreslí tvar podobný blesku, Mia kreslí vnořené kruhy jako metaforu svého kulatého břicha a těhotenstství, Antonín jako samozvaný vůdce zase trojúhelníky znazorňující mimo jiné stav jednoty a boží oko… Jednotlivé obrazce na sebe ale navazovaly a jejich propojením vznikl kostrbatý tvar, který vyjádřoval možnost propojení rozdílných osobností studentů. Dalším výborným nápadem bylo vyzdvižení peripetie příběhu, když Honzíček vysvětluje Sandře, že pokud se chce dotknout hvězd, nejprve si musí sáhnout na úplné dno (a on jako kluk z vesnice, který se dostal na muzikálovou školu, o tom ví své). V další rovině situace vyjadřuje také to, že pokud se člověk chce stát muzikálovou hvězdou, musí nejdříve zapadnout do „bahna“ muzikálových klišé. Tuto rovinu se podařilo režisérovi přebít tak, že nechal studenty nastavit svá zrcadla světelným sprchám a scénicky tak zobrazit, že světlo je nutné nejdřív nechat dopadnout na zrcadlo (= na dno lidských možností), kde se teprve může odrazit a začít stoupat výš.

Písně, které si žádaly tanec, byly doplněné choreografiemi Hany Halberstadt. Tance většinou nijak nekomentovaly zpívané slovo a byly pouhou výplní, ovšem našly se i výjimky: Michaela Baladová v roli Adély kráčí v choreografii své písně přes hřbety mužů (tj. mužů, které jí v životě přišli do cesty) a ženy (kamarádky) jí při tom dělají podporu a drží ji za ruce. Celkově choreografie působí, jako by velkým ambicím byly překážkou menší taneční dispozice ansámblu. Znatelné to bylo v místech, která vyžadovala synchronizaci všech účinkujících, a to jak v relativně jednoduchých pohybech, tak i v poměrně odvážných otočkách ve skoku. Tam působí neesteticky už to, že každý zvedne nohu jinak vysoko.

Hudební doprovod měli na starosti studenti Katedry jazzové interpretace a za klavírem seděl sám autor hudby Ondřej Kyas, který se společně s Dagmar Klementovou podílel na hudebním nastudování. Orchestr byl místy tak hlasitý, že se zvukařům nedařilo vytáhnout potišeji zpívající zpěváky nad něj a občas jim tak nebylo rozumět. Orchestr zněl kompaktně, jen trubka Jiřího Kotači byla při exponovanějších partech maličko nad tónem.

Daniel Rymeš si zahrál Romana – kluka, který potřebuje přilnout k nějaké ženě. Příběh začíná, když se rozchází s Adélou, pak se znovu zamiluje do Mii, která s ním dříve otěhotněla. Jako poslední si tak na druhou stranu zrcadla kreslí svůj tvar – dva poloovály, které svým protnutím tvoří srdce. Herecky velmi vyrovnaně vyvažuje mužnost s něžností, kterou používá v momentě, kdy u dívky nemůže dosáhnout svého. Pěvecky zaujal svým rozsahem. Jiří Daniel v roli Honzíčka předvedl hereckou rovinu, která je mu vlastní – komik, který nadlehčuje situaci, přitom se tváří, že to myslí naprosto vážně. Zároveň byl taky uvěřitelný v upřímné a empatické poloze. Michaela Baladová hrála roli impulzivní Adély. Role jí sedla, blesky její energie létaly až do poslední řady, jenom její až příliš důsledná artikulace působila trochu křečovitě a nepřirozeně. Štěpán Kaminský v roli Karla postavu zahrál krásně v uvolněnosti těla a vyjádřil tak jeho „free“ postoj k životu. Při zpěvu ovšem byla znát jeho intonační nejistota. Kristýna Štarhová v roli Marie, holky, která je tady pro všechny, když potřebují podat pomocnou ruku, hrála přesvědčivě, ovšem ve zpěvu ve vyšších polohách používala hlavový tón, který nebyl dostatečně silný a zanikala tak za orchestrem znějícím ve forte. Podobný problém měla Katarína Mikulová jako depresích se utápějící Sandra. Nejprve ve vyšších polohách rovněž zanikala, ale v následující písni již přechody z plného do hlavového tónu dobře zvládla a dokázala z nich udělat přednost. Jejímu hereckému výkonu není co vytknout. Hostující Ondřej Halámek z druhého ročníku muzikálového herectví v roli Antonína předvedl dominantní postavu, se kterou se plně sžil, ve své první písni vynikl jeho velký hlasový rozsah a sytá barva. Ve druhé písni už ale nedokázal zpěv držet na dechu. Jeho spolužačka Kristýna Daňhelová předvedla, že je již nyní výborně vybavená ve všech třech složkách své budoucí profese (herectví, zpěv, tanec). Svou situaci těhotné Mii řešila přirozeně, bez vycpávkových emocí a patosu. Vtipným faktem je, že těhotenství je jedna z věcí, která se v letošním absolvujícím ročníku skutečně řešila. Herci tak mnohdy skutečně hráli buď sami sebe nebo své spolužáky.

Původní muzikál z dílny Pavla Drábka a Ondřeje Kyase ukázal, jak se dá napsat muzikálové dílo, jehož líbivost není podmíněná předem očekávaným komerčním úspěchem. Závěrečná píseň slovy „Nejsem já a nejsi ty, jen dvě světla v plameni,“ ovšem výborně vystihuje, co chtěl muzikál říci: pokud se má dílo podařit, je potřeba zříci se na chvíli nastavování zrcadla jen sám sobě. Všichni musí začít táhnout za jeden provaz. V lásce možná stačí, když jsou světla v plameni dvě, ale pro zdárné dokončení inscenace musí těch světel pro plamen žhnout osm (když vezmu v potaz jen herce a opomenu další světélka podílející se na díle jako hudebníky, lidi v zákulisí...). Ovšem obecně lze říci, že jakýkoliv plamen, který má na planetě zazářit, se skládá z dílčích světélek. Z lidí, kteří planou pro stejnou věc.

Pavel Drábek, Ondřej Kyas: Na dno (premiéra 30. ledna 2015, recenze ze 17. února 2015). Režie: Tomáš Studený, hudební nastudování: Dada Klementová, Ondřej Kyas, choreografie: Hana Halberstadt, dramaturgie: Miroslav Ondra, scéna a kostýmy: Lucie Sedláčková, produkce: Karolína Vyhnálková. Antonín – Ondřej Halámek, Adéla – Michaela Baladová, Honzíček – Jiří Daniel, Mia – Kristýna Daňhelová, Roman – Daniel Rymeš, Marie – Kristýna Štarhová, Karel – Štěpán Kaminský, Sandra – Katarína Mikulová. 18. února 2015, Divadlo na Orlí, Brno.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Ďábelský holič z Londýna se u nás se poprvé objevil ve filmu Tima Burtona z roku 2007 a o pět let později v Divadle Na Prádle v Praze. V Divadle na Orlí jsme jej loni v prosinci mohli poprvé vidět v českém jazyce a studenti Ateliéru muzikálového herectví na JAMU rozhodně nezklamali.  více




Poslední letošní orchestrální koncert Ensemblu Opera Diversa, uvedený pod názvem Double Concerto, kladl důraz na speciální vztah mezi tímto souborem a slovenským, v Brně působícím houslistou Milanem Paľou (*1982). Toto propojení bylo na úterním koncertu v Domě umění zdůrazněno nejen v obvyklé rovině interpretační, ale Paľa se tentokrát publiku představil v trojroli houslisty, violisty a skladatele. Orchestr pod vedením Mariána Lejavy, který se souborem navázal spolupráci po roční odmlce, provedl světovou premiéru Paľova koncertu pro housle a smyčce Ossth (2019).  více

Poslední operní premiérou Národního divadla Brno uvedenou v tomto roce se stal titul Hurvínek prodává nevěstu, který vznikl v koprodukci s Divadlem Spejbla a Hurvínka. Premiéra pokračuje v tematickém zaměření spojeném s rokem české hudby a odehrála se 24. listopadu ve velkém sále divadla Reduta.  více

Čtvrtečním koncertem s titulem Bruckneriana odstartovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese abonentní řadu Filharmonie v divadle I. Orchestr provedl skladby Antona Brucknera a Stanisława Skrowaczewského, polsko-amerického dirigenta a skladatele, který se Brucknerovu dílu celoživotně věnoval. Před publikum nastoupili hráči s karmínovými šerpami s nápisem Hraju forte!, čímž se připojili k iniciativě Nenechme kulturu utichnout, která upozorňuje na podfinancování kultury a staví se proti vládnímu plánu investovat v příštím roce do kultury pouhých 0,64 % státního rozpočtu a vzdaluje se tak čím dál více svému slibu vydávat alespoň jedno procento.  více

Nejnovější produkcí Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stala Korunovace Poppey italského skladatele přelomu renesance a baroka Claudia Monteverdiho a libretisty Giovanniho Francesca Busenella. Tato Monteverdiho poslední opera měla premiéru v roce 1643 při benátském karnevalu a je jednou z prvních oper, které námět čerpaly z reálných historických událostí. V Divadle na Orlí mělo nové nastudování, v režii Vladimíra Johna, který poněkud upravil obsazení a několik rolí sloučil, premiéry 18. a 19. listopadu 2023. V hlavních rolích během první reprízy 21. listopadu vystoupili Jana Tajovská Krajčovičová (Agripina), Zuzana Jeřábková (Nerone), Zuzana Badárová (Poppea), Anna Zedníčková (Ottavia), Laura Uhorskaiová (Ottone), Václav Jeřábek (Seneca), Michael Robotka (Arnalta), Pavel Valenta (Lucano, Nutrice, 1. voják, 1. Senekův žák), Vladislav Agamuradov (Liberto, Console, 2. voják, 2. Senekův žák), Denis Zjatik (Mercurio, Littore, Tribuno, 3. Senekův žák), Nela Drozdová (Fortuna, Valleto), Veronika Zaplatilová (Virtu, Drusilla) a Petra Burgetová (Amore, Damigella).  více

Britská skupina The Beatles je širokou veřejností i mnohými hudebními kritiky považována za jednu z nejúspěšnějších, nejvlivnějších a nejpokrokovějších kapel všech dob. Zájem o jejich hudbu neochabuje ani po více než půl století od rozpadu legendy a vydání posledního alba Let It Be v roce 1970. Což mj. potvrzuje výběr písní na novém albu kytaristy, pedagoga a publicisty Milana Bátora, který na svoje nově vzniklé LP I Beatles nahrál osmnáct písní této čtyřky v úpravě pro sólovou kytaru z pera italského kytaristy a skladatele Maria Gangiho. Brněnský křest alba proběhl v pondělí 20. 11. ve vile Löw-Beer, tedy týden po křtu ostravském.  více

Pod Filharmonií Brno již devět sezón funguje projekt Orchestrální akademie Filharmonie Brno (OAFB) umožňující mladým talentovaným hudebníkům získat orchestrální praxi v profesionálním tělese. Touto cestou si orchestr vychovává další generace hráčů, ať už stálých či externích. Působení zde však dává mladistvým také příležitost ukázat svůj um v komorní hudbě a v koncertní řadě s názvem Mladá krev aneb Hudba zblízka. Její první sezónní koncert se konal ve středu 15. listopadu v Besedním domě.  více

Baladas da Luta, Bojové balady, je název šestého alba brazilské zpěvačky Mariany Da Cruz a její švýcarsko-brazilské kapely Da Cruz. Jde o kombinaci moderní hudby, která spojuje latinskoamerickou tradici a současné elektronické prvky, se silnými texty. V nich autorka bojuje za práva žen, vymezuje se proti diktaturám a konkrétně kritizuje atmosféru, jaké se v Brazílii vytvořila za vlády dnes už bývalého autoritářského prezidenta Bolsonara. Skupina Da Cruz vystoupila v srpnu 2023 na festivalu Brasil Fest Brno. Rozhovorem, který jsme po skončení jejich koncertu na Zelném trhu pořídili, se k tomuto festivalu vracíme. Odpovídají zpěvačka Mariana Da Cruz a hráč na klávesové nástroje a producent Ane Hebeisn, vystupující jako Ane H.  více

První abonentní koncert 68. filharmonické sezony se nesl v duchu oslav. Ve čtvrtek se v Besedním domě připomínalo významné životní jubileum brněnského skladatele, sbormistra a ředitele Českého filharmonického sboru Brno Petra Fialy (*1943). Na koncertě zazněla dvě oslavencova díla, z toho v prvním případě dokonce světová premiéra Pocta Leoši Janáčkovi vzniklá na objednávku Filharmonie Brno a Nadace Leoše Janáčka, v podání Filharmonického dechového kvinteta Brno, varhaníka Petra Kolaře a Filharmonie Brno, kterou řídil Robert Kružík. Druhá půle večera patřila jinému jubileu a sice 190. výročí narození Johannese Brahmse (1833–1897), na jehož počest zazněl Koncert a moll pro housle a violoncello v nastudování Romana Patočky (housle) a Václava Petra (violoncello) za doprovodu Filharmonie Brno.  více

Román Doktor Faustus německého spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu Thomase Manna se stal inspiračním východiskem Brno Contemporary Orchestra v čele s dirigentem Pavlem Šnajdrem pro uspořádání stejnojmenného koncertu v neděli 5. listopadu v bývalé pitevně dnešní Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (FaVU VUT). Hlavní postava knihy, skladatel Adrian Leverkühn, trpí zákeřnou nemocí (zastupující Faustova Mefistofela), která ho dovede až k šílenství a přesvědčení o krizi evropské kultury – hudby především. V zoufalství je Leverkühn ochoten přistoupit i na smlouvu s ďáblem, když pro něj bude znamenat schopnost dále tvořit. Svými skladbami však popírá dosavadní vývoj. O hledání dokonalosti v hudbě, popírání všech předchozích funkčních principů a postavení racia – logiky a přísné matematiky do popředí se snažili také skladatelé, jejichž díla na koncertě zazněla v podání jmenovaného ansámblu a zpěvaček Ireny Troupové (soprán), Sylvy Čmugrové (mezzosoprán).  více

Janáček na start! – tak se jmenoval koncert u příležitosti programového představení 9. ročníku Mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno 2024. Mahenovo divadlo se v sobotu 4. listopadu zaplnilo nejen festivalovými fanoušky, ale také zahraničními novináři, politiky a významnými osobnostmi z oblasti kultury. Kromě hudebních děl posluchačům nabídl řadu zvučných jmen – Kateřina Kněžíková (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Josef Špaček (housle) a v neposlední řadě Robert Kružík, který se v rámci večera představil jak v roli dirigenta řídícího Orchestr Janáčkovy Opery NdB, tak i violoncellisty.  více

Muzikálová komedie The Addams Family se stala poslední novinkou na Hudební scéně Městského divadla Brno. Diváky čeká ironická, lehce morbidní a lákavě hororová podívaná pro celou rodinu. Vznikla hudební inscenace, která servíruje slavný popkulturní fenomén dneška, dále velkou dávku nadsázky i chytlavých melodií. A o tom že je po této švihlé famílii divácký hlad, svědčí i fakt, že je třicet nabízených repríz bezmála vyprodáno…  více

Komorní Koncert premiér III navázal na linii započatou na podzim roku 2021. Program byl složen výhradně ze světových premiér děl autorů, kteří byli osloveni uskupením ConTRIOlogy. Až na výjimku v podobě ...con un oir... bolivijského skladatele Elgara Alandii, zazněly 26. října ve sklepní scéně Divadla Husa na provázku skladby českých autorů: Matouše Hejla, Iana Mikysky, Vojtěcha Dlaska a Tomáše Vtípila. Uskupení ConTRIOlogy, ve složení Jana Vondrů – zpěv, Žaneta Vítková – akordeon a Michal Grombiřík – cimbál, se zrodilo v roce 2016 v prostředí Janáčkovy akademie múzických umění a zaměřuje se na interpretaci soudobé klasické hudby a volnou improvizaci.  více

Jak zní propojení starých a novodobých nástrojů se soudobým hudebním jazykem předvedl v Červeném kostele sbor Ensemble Versus za doprovodu tělesa Ensemble Opera Diversa pod taktovkou Gabriely Tardonové. Dramaturgická linie úterního večera se nesla v duchu spojení díla Carla Gesualda da Venosy (1566–1613) a světové premiéry skladby Exsultet kmenového autora Ondřeje Kyase (*1979), která v sobě nese i party psané pro cink (Radovan VašinaJan Klimeš), trombón (Pavel Novotný) a theorbu (Marek Kubát).  více

Jednotka akademického rapu známá spíše pod zkratkou J.A.R. vydala v červnu letošního roku, po více než šesti letech od poslední desky, dlouho očekáváné album Jezus Kristus Neexistus? a na podzim vyjela na turné s názvem Co tě nezabije, to tě zmrzačí. Zahajovací koncert se uskutečnil 19. října v brněnském klubu Fléda. Jelikož byl ale velmi rychle vyprodaný, kapela se spolu s pořadateli dohodla na přidání reprízy o dva dny později.  více

Hudební festival Moravský podzim včera nabídnul poslední koncert. Návštěvníkům letos předložil pestrý program opírající se o myšlenku zvýraznění pozapomenutých děl či méně známých autorů z řad staré i nové hudby. Festival svým paralelním projektem Nový svět Moravského podzimu také poukázal na mladé talenty, které na sebe už nyní upozorňují.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední letošní orchestrální koncert Ensemblu Opera Diversa, uvedený pod názvem Double Concerto, kladl důraz na speciální vztah mezi tímto souborem a slovenským, v Brně působícím houslistou Milanem Paľou (*1982). Toto propojení bylo na úterním koncertu v Domě umění zdůrazněno nejen v obvyklé rovině interpretační, ale Paľa se tentokrát publiku představil v trojroli houslisty, violisty a skladatele. Orchestr pod vedením Mariána Lejavy, který se souborem navázal spolupráci po roční odmlce, provedl světovou premiéru Paľova koncertu pro housle a smyčce Ossth (2019).  více