Ďábelský holič z Londýna se u nás se poprvé objevil ve filmu Tima Burtona z roku 2007 a o pět let později v Divadle Na Prádle v Praze. V Divadle na Orlí jsme jej loni v prosinci mohli poprvé vidět v českém jazyce a studenti Ateliéru muzikálového herectví na JAMU rozhodně nezklamali.
Muzikál Hugha Wheelera a Stephena Sondheima (mimo jiné i autora textů k muzikálu West Side Story) byl poprvé uveden v roce 1979 v Uris Theatre v New Yorku. Na motivy skutečné události vypráví příběh o holiči, který se z vyhnanství vrátil do Londýna, aby se pomstil soudci Turpinovi za smrt své ženy. Spolčí se s madam Lovett a spolu přijdou na zajímavý způsob levného získávání masa do masových pájů – Todd svého zákazníka vždy podřízne a jeho maso se stane základní ingrediencí (vtipným nápadem bylo vložit recept na tyto páje do programu). Příběh končí v okamžiku, kdy Todd nevědomky zabije svou ženu, kterou pokládal za mrtvou, zabije madam Lovett a nakonec i sám sebe. Na diváka působí především krutost, kterou je spodina schopna brát jako samozřejmost za cenu, že bude mít co do úst, a také to, že muzikál vlastně nemá kladnou hlavní postavu. Za kladné postavy můžeme považovat až aktéry vedlejší linie, v níž se rozvíjí vztah mezi Toddovou dcerou Johannou a námořníkem Anthonym Hopem.
Už před vstupem do sálu se mezi přicházejícím publikem pohybovala Markéta Pešková. Na první pohled to vypadalo, že se poněkud neprofesionálně baví se svými hosty, ale ve skutečnosti se jednalo o záměrné vtažení diváka do hry ještě před začátkem – v roli Žebračky totiž vymáhala po příchozích drobné. Také na jevišti už se něco dělo – herci v oškubaných hadrech popíjeli alkohol, občas se někdo porval, obklopovala nás atmosféra morálního úpadku londýnské spodiny kolem roku 1800. Celá koncepce Miroslava Ondry (dramaturgie) a Hany Mikoláškové (režie) byla založena na vyzdvižení nevábného způsobu života londýnské spodiny v mnohem větší míře, než v samotném libretu. Tomu byly podřízeny nejen kostýmy Davida Janoška a Kateřiny Veselé, ale i samotný překlad Alžběty Šáchové do češtiny. Tvrdší vyznění inscenace a textů ale úplně nekorespondovalo s lyricky napsanou hudbou.
Hudbu interpretoval komorní orchestr složený vždy po jednom nástroji z houslí, violoncella, klarinetu, fagotu, trubky, kontrabasu, klavíru a bicích pod taktovkou Daniela Kyzlinka (zároveň hrál na klavír). Navzdory sólovému obsazení nástrojů zněla hudba kompaktně a sytě. Choreografie, které vytvořila Hana Achilles, byly jednoduché a úměrné tomu, že tanec měl v muzikálu velmi minoritní funkci.
V roli Sweeneyho Todda se představil Štěpán Kaminský. Precizně odvedená herecká práce se důsledně projevovala v každém kroku, pohybu či gestu, které udělal. Občas se dopouštěl drobných rytmických nepřesností v písních, ale nenechával se jimi vyvést z míry (recenze je z reprízy 29. ledna 2015). Důležitost titulní postavy místy převyšovala Katarína Mikulová v roli madam Lovett. Bylo to ovšem zcela na místě: právě ona je tím krkem, který hlavu Sweeneyho Todda řídí. Zpočátku byla znatelně nerozezpívaná a vysoko posazené pasáže zpívala ne úplně příjemným hlavovým tónem. Tento nedostatek v úvodu se ale záhy vytratil a vyniknul především ohromný temperament a energie herečky. Skvělý byl Jiří Daniel v roli Anthonyho Hopea – pro typ zamilovaného mladíka se perfektně hodí. V muzikálových divadlech má určitě dobré vyhlídky především v rolích „romeovského“ typu. Kristýna Štarhová byla naprosto úžasná herecky, pro roli Johanny Barker se hodila barvou svého hlasu, ale nikoli jeho rozsahem – Kristýna je jednoznačný alt a její role vyžaduje soprán.
Zajímavý byl vztah soudce Davida Janoška a jeho sluhy Daniela Rymeše. Při prvním vstupu na jeviště to vypadalo, že jsou vztahy nastaveny obráceně vzhledem k tomu, jak dominantně sluha působil a jak zdeformovaně v držení těla byl ztvárněn soudce. Brzy se ale ukázalo, že se jedná o zobrazení charakteru soudce Turpina jako zrůdy, což se promítalo i do jeho fyzického obrazu. Naprosto skvostná byla v roli Tobiase Ragga Michaela Baladová. Dokonale vystihla postavu desetiletého chlapce a místy vzbuzovala dojem, že před sebou máme skutečné dítě, a ne mladou ženu. Markéta Pešková hrála dvojroli Žebračky a Sweeneyho ženy Lucy v jedné osobě. Při Sweeneyho retrospektivě se procházela v pozadí jako Lucy, ale po odhalení její pravé totožnosti se nespojilo hrané zoufalství žebračky se zašlým půvabem Toddovy manželky – tyto aspekty by se v její postavě měly vzájemně protnout. Její zoufalý smích zněl strojeně, její emoce působily nevěrohodně. Ale to mohl vnímat každý jinak.
Naturalisticky pojatý Sweeney Todd zanechal celkově kladný dojem, na všech studentech muzikálového herectví je znatelný pokrok od jejich první inscenace. A všichni přítomní na jevišti i v hledišti si odnesli i důležité poselství: Pozor, pomstychtivá bytost jako Sweeney se může skrývat i mezi námi, ne-li přímo v nás.
Hugh Wheeler, Stephen Sondheim: Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street. Překlad: Alžběta Šáchová, režie: Hana Mikolášková j.h., hudební nastudování: Dada Klementová, Daniel Kyzlink j.h., choreografie: Hana Achilles, dramaturgie: Miroslav Ondra, scéna: David Janošek, kostýmy: David Janošek, Kateřina Veselá. Sweeney Todd (Benjamin Barker) Štěpán Kaminský, Madam Nellie Lovett – Katarína Mikulová, Anthony Hope – Jiří Daniel, Johanna Barker – Kristýna Štarhová, Žebračka (Lucy Barker) – Markéta Pešková, Soudce Turpin – David Janošek, Soudní sluha Bamford – Daniel Rymeš, Adolfo Pirelli (Danny O´Higgins) – Jiří Mach j.h./Miroslav Sýkora j.h., Tobias Ragg – Michaela Baladová, páni na holení a další David Šiller j.h. Premiéra 12. prosince 2014, recenze je z reprízy 29. ledna 2015. Divadlo na Orlí, Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..