Sweeney Todd oholil své oběti v Divadle na Orlí

19. únor 2015, 13:49

Sweeney Todd oholil své oběti v Divadle na Orlí

Ďábelský holič z Londýna se u nás se poprvé objevil ve filmu Tima Burtona z roku 2007 a o pět let později v Divadle Na Prádle v Praze. V Divadle na Orlí jsme jej loni v prosinci mohli poprvé vidět v českém jazyce a studenti Ateliéru muzikálového herectví na JAMU rozhodně nezklamali.

Muzikál Hugha Wheelera a Stephena Sondheima (mimo jiné i autora textů k muzikálu West Side Story) byl poprvé uveden v roce 1979 v Uris Theatre v New Yorku. Na motivy skutečné události vypráví příběh o holiči, který se z vyhnanství vrátil do Londýna, aby se pomstil soudci Turpinovi za smrt své ženy. Spolčí se s madam Lovett a spolu přijdou na zajímavý způsob levného získávání masa do masových pájů – Todd svého zákazníka vždy podřízne a jeho maso se stane základní ingrediencí (vtipným nápadem bylo vložit recept na tyto páje do programu). Příběh končí v okamžiku, kdy Todd nevědomky zabije svou ženu, kterou pokládal za mrtvou, zabije madam Lovett a nakonec i sám sebe. Na diváka působí především krutost, kterou je spodina schopna brát jako samozřejmost za cenu, že bude mít co do úst, a také to, že muzikál vlastně nemá kladnou hlavní postavu. Za kladné postavy můžeme považovat až aktéry vedlejší linie, v níž se rozvíjí vztah mezi Toddovou dcerou Johannou a námořníkem Anthonym Hopem.

Už před vstupem do sálu se mezi přicházejícím publikem pohybovala Markéta Pešková. Na první pohled to vypadalo, že se poněkud neprofesionálně baví se svými hosty, ale ve skutečnosti se jednalo o záměrné vtažení diváka do hry ještě před začátkem – v roli Žebračky totiž vymáhala po příchozích drobné. Také na jevišti už se něco dělo – herci v oškubaných hadrech popíjeli alkohol, občas se někdo porval, obklopovala nás atmosféra morálního úpadku londýnské spodiny kolem roku 1800. Celá koncepce Miroslava Ondry (dramaturgie) a Hany Mikoláškové (režie) byla založena na vyzdvižení nevábného způsobu života londýnské spodiny v mnohem větší míře, než v samotném libretu. Tomu byly podřízeny nejen kostýmy Davida JanoškaKateřiny Veselé, ale i samotný překlad Alžběty Šáchové do češtiny. Tvrdší vyznění inscenace a textů ale úplně nekorespondovalo s lyricky napsanou hudbou.

Hudbu interpretoval komorní orchestr složený vždy po jednom nástroji z houslí, violoncella, klarinetu, fagotu, trubky, kontrabasu, klavíru a bicích pod taktovkou Daniela Kyzlinka (zároveň hrál na klavír). Navzdory sólovému obsazení nástrojů zněla hudba kompaktně a sytě. Choreografie, které vytvořila Hana Achilles, byly jednoduché a úměrné tomu, že tanec měl v muzikálu velmi minoritní funkci.

V roli Sweeneyho Todda se představil Štěpán Kaminský. Precizně odvedená herecká práce se důsledně projevovala v každém kroku, pohybu či gestu, které udělal. Občas se dopouštěl drobných rytmických nepřesností v písních, ale nenechával se jimi vyvést z míry (recenze je z reprízy 29. ledna 2015). Důležitost titulní postavy místy převyšovala Katarína Mikulová v roli madam Lovett. Bylo to ovšem zcela na místě: právě ona je tím krkem, který hlavu Sweeneyho Todda řídí. Zpočátku byla znatelně nerozezpívaná a vysoko posazené pasáže zpívala ne úplně příjemným hlavovým tónem. Tento nedostatek v úvodu se ale záhy vytratil a vyniknul především ohromný temperament a energie herečky. Skvělý byl Jiří Daniel v roli Anthonyho Hopea – pro typ zamilovaného mladíka se perfektně hodí. V muzikálových divadlech má určitě dobré vyhlídky především v rolích „romeovského“ typu. Kristýna Štarhová byla naprosto úžasná herecky, pro roli Johanny Barker se hodila barvou svého hlasu, ale nikoli jeho rozsahem – Kristýna je jednoznačný alt a její role vyžaduje soprán.

Zajímavý byl vztah soudce Davida Janoška a jeho sluhy Daniela Rymeše. Při prvním vstupu na jeviště to vypadalo, že jsou vztahy nastaveny obráceně vzhledem k tomu, jak dominantně sluha působil a jak zdeformovaně v držení těla byl ztvárněn soudce. Brzy se ale ukázalo, že se jedná o zobrazení charakteru soudce Turpina jako zrůdy, což se promítalo i do jeho fyzického obrazu. Naprosto skvostná byla v roli Tobiase Ragga Michaela Baladová. Dokonale vystihla postavu desetiletého chlapce a místy vzbuzovala dojem, že před sebou máme skutečné dítě, a ne mladou ženu. Markéta Pešková hrála dvojroli Žebračky a Sweeneyho ženy Lucy v jedné osobě. Při Sweeneyho retrospektivě se procházela v pozadí jako Lucy, ale po odhalení její pravé totožnosti se nespojilo hrané zoufalství žebračky se zašlým půvabem Toddovy manželky – tyto aspekty by se v její postavě měly vzájemně protnout. Její zoufalý smích zněl strojeně, její emoce působily nevěrohodně. Ale to mohl vnímat každý jinak.

Naturalisticky pojatý Sweeney Todd zanechal celkově kladný dojem, na všech studentech muzikálového herectví je znatelný pokrok od jejich první inscenace. A všichni přítomní na jevišti i v hledišti si odnesli i důležité poselství: Pozor, pomstychtivá bytost jako Sweeney se může skrývat i mezi námi, ne-li přímo v nás.

Hugh Wheeler, Stephen Sondheim: Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street. Překlad: Alžběta Šáchová, režie: Hana Mikolášková j.h., hudební nastudování: Dada Klementová, Daniel Kyzlink j.h., choreografie: Hana Achilles, dramaturgie: Miroslav Ondra, scéna: David Janošek, kostýmy: David Janošek, Kateřina Veselá. Sweeney Todd (Benjamin Barker) Štěpán Kaminský, Madam Nellie Lovett – Katarína Mikulová, Anthony Hope – Jiří Daniel, Johanna Barker – Kristýna Štarhová, Žebračka (Lucy Barker) – Markéta Pešková, Soudce Turpin – David Janošek, Soudní sluha Bamford – Daniel Rymeš, Adolfo Pirelli (Danny O´Higgins) – Jiří Mach j.h./Miroslav Sýkora j.h., Tobias Ragg – Michaela Baladová, páni na holení a další David Šiller j.h. Premiéra 12. prosince 2014, recenze je z reprízy 29. ledna 2015. Divadlo na Orlí, Brno.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Volná improvizace, velký orchestr, individuality, kolektiv, výtvarný doprovod i drobné výstřednosti. To všechno se prolnulo na koncertě Pavla Zlámala a jeho Divergent Connections Orchestra.  více

V Divadle na Orlí se sešly v jednom večeru absolventské výkony dvou režisérek. Bakalářský Vendelíny Osvaldové v klasicistní hříčce Bylť jest jednou kantor dobrý a magisterský Renaty Fraisové v shakespearovské semiopeře Henryho Purcella Bouře. Rozdílná díla, diametrálně odlišné režijní přístupy i celkové výsledky se postaraly o večer zábavný, rozpačitý, podnětný a nesourodý zároveň.  více

Je těžké jakkoliv hodnotit nebo snad dokonce analyzovat operní monodrama, které člověk slyšel poprvé a s žádným jiným dílem skladatele nepřišel nikdy předtím do styku. Zůstává jen první dojem a emoce, ale nebylo jich zrovna málo. Námět z komunistického lágru si o naléhavé ztvárnění sám říká a v opeře Martin Středa se mu ho dostalo vrchovatě.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více