Opakování po šedesáti letech s Filharmonií Brno

2. leden 2016, 10:38

Opakování po šedesáti letech s Filharmonií Brno

Filharmonie Brno zahájila letošní koncertní kalendář dvojí událostí v jedné: novoroční koncert patří k její tradici, letos se ale přidala oslava 60 let existence orchestru. Zazněla nová skladba Miloše Štědroně k nalezenému dokumentu o zájezdu filharmoniků do Velké Británie v roce 1966, výborně zahrála houslistka Alina Pogostkina, v prodloužené přestávce čekal publikum přípitek. Celkově se ale žádná hudební sláva nekonala, a o tu by mělo jít především.

(Státní) Filharmonie Brno byla ustavena 1. ledna 1956 a vznikla sloučením dvou existujících těles: Symfonického orchestru kraje brněnského a Symfonického orchestru brněnského rozhlasu. Novoroční koncert měl tehdy v plánu první ze dvou zmíněných orchestrů, členové druhého měli vypomáhat. Administrativním zásahem se ale všichni ocitli na pódiu jako členové nového, sjednoceného seskupení. První koncert brněnské filharmonie tedy proběhl v den jejího založení. Včerejší oslava z větší části zopakovala tehdejší program, který byl sestaven výhradně z děl Petra Iljiče Čajkovského: byla to Předehra 1812, Houslový koncert D durSymfonie č. 6. Tři mimořádná díla slavnostního charakteru, přinejmenším poslední z nich také velmi vážně a poctivě bilancující. Výborný novoroční program pro seriózní těleso navzdory tragickému charakteru závěrečné věty symfonie.

Včerejší koncert začal spíš hravě než slavnostně: Čajkovského předehru nahradila skladba Cesta. Tu napsal Miloš Štědroň k němému dokumentu o koncertním turné orchestru po Velké Británii, což byl tehdy zážitek na úrovni Alenky v říši divů. Zájezd samotný popsal v pěkně vypraveném programu pamětník cesty i založení orchestru Jiří Beneš, film podává zhruba desetiminutiové svědectví obrazem. Jedná se o sérii nedlouhých scén dokumentujících situace od pasové kontroly a nakládání zavazadel, přes momentky z ulic a koncertních síní, koupání v moři, až k recenzím s pochvalnými titulky a aplaudujícímu publiku.

Miloš Štědroň zůstal se svou kompozicí u filmu se vším všudy. Ilustruje jednotlivé části charakteristickými hudebními úseky, které vycházejí většinou z citátů a parafrází českých skladatelů. Vzniká chytře a zábavně poskládané pasticccio, které by ale sotva obstálo bez filmového materiálu. Skladba tak byla pravděpodobně objednána a myšlena, takže je těžké to autorovi vyčítat. I tak by ale možná nebylo od věci se nad kompozicí zamyslet ještě jednou a – například – propojit jednotlivé úseky jasným autorským „refrénem“ do ronda. Vynalézavě zpracovaný citát z Prodané nevěsty a imitace potlesku v závěru by si samostatný koncertní život zasloužily, naopak dlouhá citace Yesterday by bez obrazu nebyla vůbec možná. Jde o to, že Filharmonie Brno mohla ke svým narozeninám dostat skladbu, kterou může orchestr hrát i samostatně bez obrazu. Navíc použité motivy Sinfonietty, Slovanských tanců či Vltavy jsou už natolik univerzálním majetkem světového publika, že by se taková kompozice bez obtíží uživila jako signální skladba orchestru na zájezdech.

Čajkovského Houslový koncert D dur patří k nejhranějším skladbám svého druhu a tvoří i významnou položku v díle skladatele. Narozdíl od předchozí čtvrté symfonie ale nevyznívá tragicky. Kombinace melodické invence, virtuózního sólového partu a symfonického uvažování tu nachází jednu ze svých forem dokonalosti. V Alině Pogostkině našla skladba také vynikající sólistku, která dokázala melodické cítění s bravurní technikou velmi dobře skloubit. Výborná byla především v pomalejších pasážích, kde jí housle opravdu zpívaly pod rukama a zněly množstvím pestrých zvukových barev. Ve virtuózních rychlých pasážích byla brilantní, rytmicky přesná a výborně artikulovala. I v těch nejefektnějších místech se ale posluchač mohl pořád těšit především na návraty k nádherné kantiléně, která si pohrává s barvou a vibratem dlouhých tónů. Podobně tomu bylo i v přídavku – Recitativu a Scherzu-Caprice Fritze Kreislera. Jeho formální připodobnění opernímu recitativu s árií připomnělo ještě víc zpěvný charakter hry Aliny Pogostkiny.

Orchestr pod vedením Ondreje Lenárda plnil především doprovodnou funkci a hrál poněkud ztuha. Nechat v popředí výbornou sólistku je jednoduchý a zdánlivě samozřejmý přístup, ale romantické koncerty obvykle chtějí něco víc. Žádoucí zasazení sólového partu do komplexního provedení vlastně nikdy nepřišlo, celkové vyznění bylo spíš mozartovské než romantické. Pogostkina přitom pracovala dostatečně charakteristicky s barvou, takže by se jistě prosadila i v plnějším zvuku. Orchestru navíc chyběla zpěvnost, což bylo právě v kontrastu se sólovým partem místy až bolestně patrné. Zdá se ale, že to jde víc na vrub nastudování než samotných hráčů.

V Symfonii č. 6 h moll „Patetické“ nabral zvuk orchestru na intenzitě, ale výrazově zůstávalo provedení stále jaksi toporné. Jako by Ondrej Lenárd odpočítával přesný rytmus a dbal především na to, aby nic nepřesáhlo důkladně odměřené hodnoty. Provedení první věty vypadalo, že se spíš pomalu probouzí, než aby budovalo potřebné napětí. Druhá věta s podivuhodným pětidobým valčíkem postrádala plynulost, dráždivost „chybějící doby“ se změnila v pokulhávání. Třetí věta se přece jen vypracovala k jakémusi vrcholu a v závěrečné, tragické větě orchestr konečně našel i kus vřelosti a vůbec emocionálního vyzařování. Čajkovského vrcholné dílo nabízí množství hudebních výkladů, může vyznít meditativně i dramaticky, záleží na preferencích dirigenta. Za novoročním provedením zůstala především nevyhraněnost.

Publikum projevovalo po celou dobu koncertu mimořádné nadšení – rychlé ovace ve stoje už patří k našemu oblastnímu folkloru, který nic neznamená. Otravné potlesky mezi větami koncertu i symfonie ale Ondrej Lenárd mohl z pozice své autority zarazit – jsou dirigenti, kteří to dovedou. Koncert završil stylový přídavek – polonéza z Čajkovského opery Evžen Oněgin.

V souvislosti s Filharmonií Brno se v současné době mluví především o stavbě koncertního sálu, který město nemá, a pro rozvoj špičkového hudebního života je to podmínka nezbytná. Průměrné nastudování ale ani v tom nejlepším sálu nezačne znít dobře a brněnští filharmonikové potřebují kromě odpovídajících prostor také šéfdirigenta, který by s nimi soustavně pracoval, lidsky s nimi vycházel, uměl je motivovat a ještě byl ochoten přistoupit na nekonvenční dramaturgii. Kde ho vzít a nekrást je zřejmě složitější problém než postavit akusticky i provozně vyhovující budovu. O hledání šéfdirigenta ale – narozdíl od sálu – nikdo příliš nemluví a systém mnoha hostujících dirigentů se zatím nejeví jako přínosný.

Miloš Štědroň: Cesta, nová hudba k černobílé reportáži z britského turné Filharmonie Brno v říjnu 1966 (premiéra), Petr Iljič Čajkovskij: Houslový koncert D dur op. 35, Symfonie č. 6 h moll op. 74 „Patetická“. Hudební nastudování – Ondrej Lenárd, Alina Pogostkina – housle, Filharmonie Brno. 1. ledna 2016, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat
  • Jan Černý

    3. leden 2016, 16:27
    Myslím si, že posluchači by měli být schopni poznat, kdy se má tleskat. Minimálně by to mohli vyčíst z programu, kde jsou napsané všechny části skladeb. Neznalost diváků byla rušivá a celému koncertu velmi uškodila. Jinak provedení Patetické symfonie bylo výborné a opravdu by si větší poslech zasloužilo.
  • Jiří Navrátil

    3. leden 2016, 15:10
    Koncert byl krásný a líbila se mi i první část, která byla velmi zajímavá. Hudební doprovod k dokumentárnímu filmu je opravdu skvělý nápad a k takovému výročí se hodí. Trochu mě však zklamala práce firigenta směrem k publiku ve druhé části, kterou příliš nezvládl. Posluchači dvakrát tleskali v moment kdy neměli a diregnt na to reagoval poměrně uraženě. Myslím si, že to vzbudilo trochu nechuti a strachu a proto se orchestr nedočkal pořádného potlesku na samém konci. Dirigent by měl podle mého umět pracovat i s publikem a nejen s orchestrem samotným. Nikdo nemůže čekat, že každý zná celé skladby a přesně ví kdy tleskat. Škoda, celkem mi to pokazilo zážitek z jinak krásného koncertu.

Dále si přečtěte

Koncert měl výbornou atmosféru a sváteční směs se podařilo poskládat celkem rozumně, i když některé skoky – třeba od Armidy ke Dvěma vdovám – byly dost divoké. Emocionálně ale celý večer fungoval bezvadně, což by se dalo brát jako připomínka toho, že v opeře nakonec stejně hraje hlavní roli hudba.  více

V Brně našel Václav Neumann těleso, v němž dosud zbývalo něco z jeho mládežnických začátků, ale plné výborných muzikantů – v čele smyčcových skupin hráli členové tehdy už mezinárodně proslulého Janáčkova kvarteta, v dechových první hráči budoucí filharmonie. Navíc většinou ochotných přijmout jeho způsob práce, usilující zapojit všechny zúčastněné do jednotné atmosféry.  více

V kavárně, jejíž interiér je inspirován vilou Tugendhat, jsme se s Marií Kučerovou sešli před dvěma týdny. Mluvili jsme ale především o jejím dnešním nástupu do funkce ředitelky Filharmonie Brno a o jejích plánech. Probrali jsme také její motivace, repertoár, koncertní sál a na závěr jednu otázku, která ani nepadla.  více




Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.  více

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více

Opatství na starém Brně, kde až do své smrti působil Gregor Johann Mendel, skrývá za svými zdmi několik krásných zákoutí. Jedním z nich je i Rajský dvůr, do kterého se vchází nenápadným vchodem vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve čtvrtek 16. června tento starobylý prostor s kamennými zdmi hostil úvodní koncert projektu Brno a jeho chrámy. Zahrála na něm Horňácká muzika Petra Mičky a jedinečným způsobem tuto akci zahájila.  více

Dnes, tedy v pátek 17. června, vystoupí v Brně v rámci festivalu Ibérica katalánská písničkářka Magalí Sare. Její aktuální album Eponja je v červnu 2022 na šestém místě prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 45 evropských rozhlasových publicistů z alb z celého světa. Jako pozvánku na koncert vám přinášíme recenzi tohoto alba.  více

Po prvním úspěšném koncertu rezidenčního souboru festivalu Concentus Moraviae na zámku ve Slavkově se těleso vedené houslistou Pavlem Fischerem rozšířilo o klavíristku Katyu Apekishevu. V této sestavě v neděli 12. června ve Velkém sále mikulovského zámku představilo mnohým neznámou tvář hudebního jazyka maďarského skladatele Bély Bartóka v podobě jeho Klavírního kvintetu C dur. Spolu s Fischerem a Apekishevou vystoupili také houslistka Markéta Janoušková, violista Diede Verpoest a violoncellista Erich Oskar Hüttervíce

Na tuzemské jazzové scéně stále ještě rezonuje loňské 100. výročí od narození Gustava Broma. Na samém konci roku 2021 vyšel komplet 4 CD Gustav Brom – 100 let, který nabízí průřez repertoárem orchestru od písňové tvorby přes jazz až po průniky k soudobé vážné hudbě. Vedle toho se u téhož vydavatele (Indies Happy Trails) objevilo i album mapující dlouholetou spolupráci Bromova orchestru s Karlem Velebným. Na obou počinech se jako jeden z producentů podílel rozhlasový redaktor a jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae zavítal ve své sedmadvacetileté existenci již na celou řadu netradičních a jedinečných míst. Nedělní program Homo sapiens – příběh rytmu ve Velkém Meziříčí získal potenciál patřit mezi ty vůbec nejzáslužnější koncerty festivalu. V běžně nepřístupných prostorách Nové synagogy, která již po léta slouží jako centrum levného nákupu, vystoupili 5. června hudebníci OK Percussion Duo – Martin Opršál a Martin Kleibl – společně s hosty a svými studenty Tomášem Javorou a Kryštofem Vašíčkem. Koncert se konal ve spolupráci s Evropským festivalem filosofie, Židovskou obcí Brno a městem Velké Meziříčí. Současně šlo o součást projektu Z obchodního centra ke kulturní komunitěvíce

Letošní 27. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae je sice stále ještě na začátku svého takřka měsíčního programu, přesto se dramaturgicky vůbec nedrží zpátky. Po zahajovacím průletu argentinským a uruguayským tangem v Boskovicích a balkánské hudbě v Ivančicích přivedl festival ve čtvrtek 2. června do atria radnice v Kyjově smyčcové kvarteto Arcadia, které společně s přáteli z Transylvánské filharmonie provedlo Smyčcový oktet C dur rumunského skladatele George Enesca. Kromě členů kvarteta (houslisté Ana TörökRăsvan Dumitru, violista Traian Boală a violoncellista Zsolt Török) tedy vystoupili houslisté Vlad RăceuValentin Șerban, violista Mihai Oșvat a violoncellista Ștefan Cazacu. Záštitu nad koncertem převzala velvyslankyně Rumunska v České republice J. E. Antoaneta Barta.  více

S houslistou Pavlem Fischerem jsme se potkali u metra na Budějovické a cestou k divadlu Dobeška stihli probrat jeho dovolenou v Itálii. Zároveň jsme už naplňovali podtitul letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae „Od kořenů k budoucnosti“. Vedle Dobešky, kde hrává divadlo Sklep, totiž stojí takzvaný dřevník, kde už pětatřicet let zkouší Škampovo kvarteto. Pavel Fischer byl zakládajícím členem ansámblu, z něhož odešel v době, kdy sklízel jeden mezinárodní úspěch za druhým. Jak sám říká, lákala ho větší hudební volnost i klidnější život. Na Dobešce ho po našem rozhovoru čekal koncert s violoncellistou Olinem Nejezchlebou a kytaristou Norbim Kovácsem. Začali jsme u něj, i když naším hlavním tématem byla Fischerova rezidence na letošním ročníku Concentu Moraviae.  více

Harafica ovládla středeční večer 25. května brněnskou Flédu. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště, která už dávno překročila hranice tohoto města, ale i zdejšího folkloru. Sál byl téměř zaplněn diváky všech generací – od fanoušků v pubertě až po babičky. Dvouhodinový koncert plný pecek, na které jsme u kapely zvyklí, byl okořeněný dávkou zážitků z letošního turné cimbálovky po Americe.  více

Další z řady tematických „výročních“ orchestrálních konceptů Jiřího Kotači pro jeho big band připomněl sto deset let od narození kanadsko-amerického jazzového pianisty, skladatele, kapelníka a především geniálního aranžéra Gila Evanse a jeho úspěšnou spolupráci s legendárním trumpetistou Milesem Davisem na sklonku padesátých let minulého století.  více

Už v roce 1999 se režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša se svým inscenačním týmem rozhodl upravit slavný muzikál My Fair Lady přímo pro brněnské prostředí. Namísto londýnského nářečí cockney použil brněnský hantec, děj zasadil do současnosti a vznikla divácky velmi vyhledávaná inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku). Nyní se s odstupem bezmála čtvrtstoletí k oblíbenému titulu brněnské divadlo vrací znovu. A režisérem i autorem úpravy je opět Stanislav Moša, který se nyní rozhodl děj posunout do počátku 20. století. A secesní háv tomuto staronovému titulu sluší.  více

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Jozef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Brněnští muzikanti rozmanitých žánrů jsou dlouhověcí a vitální jedinci. Potvrdila to také oslava životního jubilea pedagoga, skladatele, aranžéra a především virtuózního hráče na trombon Mojmíra Bártka. Jubilejní koncert s pracovním názvem Mojda Bártek 80 do brněnského Sono Centra připravili jeho přátelé pod vedením trumpetisty a kapelníka B-Side Bandu Josefa Buchty. Oslavenec, ač si dvouapůlhodinový program nepokrytě (a s dojetím) užíval, až na krátké okamžiky oddechu zůstával aktivním účastníkem celé hudební produkce. Představil se jako autor mnohých skladeb, ale především hráč, s trombonem v rukách a v plném nasazení.  více

Nejčtenější

Kritika

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více