Opakování po šedesáti letech s Filharmonií Brno

2. leden 2016, 10:38

Opakování po šedesáti letech s Filharmonií Brno

Filharmonie Brno zahájila letošní koncertní kalendář dvojí událostí v jedné: novoroční koncert patří k její tradici, letos se ale přidala oslava 60 let existence orchestru. Zazněla nová skladba Miloše Štědroně k nalezenému dokumentu o zájezdu filharmoniků do Velké Británie v roce 1966, výborně zahrála houslistka Alina Pogostkina, v prodloužené přestávce čekal publikum přípitek. Celkově se ale žádná hudební sláva nekonala, a o tu by mělo jít především.

(Státní) Filharmonie Brno byla ustavena 1. ledna 1956 a vznikla sloučením dvou existujících těles: Symfonického orchestru kraje brněnského a Symfonického orchestru brněnského rozhlasu. Novoroční koncert měl tehdy v plánu první ze dvou zmíněných orchestrů, členové druhého měli vypomáhat. Administrativním zásahem se ale všichni ocitli na pódiu jako členové nového, sjednoceného seskupení. První koncert brněnské filharmonie tedy proběhl v den jejího založení. Včerejší oslava z větší části zopakovala tehdejší program, který byl sestaven výhradně z děl Petra Iljiče Čajkovského: byla to Předehra 1812, Houslový koncert D durSymfonie č. 6. Tři mimořádná díla slavnostního charakteru, přinejmenším poslední z nich také velmi vážně a poctivě bilancující. Výborný novoroční program pro seriózní těleso navzdory tragickému charakteru závěrečné věty symfonie.

Včerejší koncert začal spíš hravě než slavnostně: Čajkovského předehru nahradila skladba Cesta. Tu napsal Miloš Štědroň k němému dokumentu o koncertním turné orchestru po Velké Británii, což byl tehdy zážitek na úrovni Alenky v říši divů. Zájezd samotný popsal v pěkně vypraveném programu pamětník cesty i založení orchestru Jiří Beneš, film podává zhruba desetiminutiové svědectví obrazem. Jedná se o sérii nedlouhých scén dokumentujících situace od pasové kontroly a nakládání zavazadel, přes momentky z ulic a koncertních síní, koupání v moři, až k recenzím s pochvalnými titulky a aplaudujícímu publiku.

Miloš Štědroň zůstal se svou kompozicí u filmu se vším všudy. Ilustruje jednotlivé části charakteristickými hudebními úseky, které vycházejí většinou z citátů a parafrází českých skladatelů. Vzniká chytře a zábavně poskládané pasticccio, které by ale sotva obstálo bez filmového materiálu. Skladba tak byla pravděpodobně objednána a myšlena, takže je těžké to autorovi vyčítat. I tak by ale možná nebylo od věci se nad kompozicí zamyslet ještě jednou a – například – propojit jednotlivé úseky jasným autorským „refrénem“ do ronda. Vynalézavě zpracovaný citát z Prodané nevěsty a imitace potlesku v závěru by si samostatný koncertní život zasloužily, naopak dlouhá citace Yesterday by bez obrazu nebyla vůbec možná. Jde o to, že Filharmonie Brno mohla ke svým narozeninám dostat skladbu, kterou může orchestr hrát i samostatně bez obrazu. Navíc použité motivy Sinfonietty, Slovanských tanců či Vltavy jsou už natolik univerzálním majetkem světového publika, že by se taková kompozice bez obtíží uživila jako signální skladba orchestru na zájezdech.

Čajkovského Houslový koncert D dur patří k nejhranějším skladbám svého druhu a tvoří i významnou položku v díle skladatele. Narozdíl od předchozí čtvrté symfonie ale nevyznívá tragicky. Kombinace melodické invence, virtuózního sólového partu a symfonického uvažování tu nachází jednu ze svých forem dokonalosti. V Alině Pogostkině našla skladba také vynikající sólistku, která dokázala melodické cítění s bravurní technikou velmi dobře skloubit. Výborná byla především v pomalejších pasážích, kde jí housle opravdu zpívaly pod rukama a zněly množstvím pestrých zvukových barev. Ve virtuózních rychlých pasážích byla brilantní, rytmicky přesná a výborně artikulovala. I v těch nejefektnějších místech se ale posluchač mohl pořád těšit především na návraty k nádherné kantiléně, která si pohrává s barvou a vibratem dlouhých tónů. Podobně tomu bylo i v přídavku – Recitativu a Scherzu-Caprice Fritze Kreislera. Jeho formální připodobnění opernímu recitativu s árií připomnělo ještě víc zpěvný charakter hry Aliny Pogostkiny.

Orchestr pod vedením Ondreje Lenárda plnil především doprovodnou funkci a hrál poněkud ztuha. Nechat v popředí výbornou sólistku je jednoduchý a zdánlivě samozřejmý přístup, ale romantické koncerty obvykle chtějí něco víc. Žádoucí zasazení sólového partu do komplexního provedení vlastně nikdy nepřišlo, celkové vyznění bylo spíš mozartovské než romantické. Pogostkina přitom pracovala dostatečně charakteristicky s barvou, takže by se jistě prosadila i v plnějším zvuku. Orchestru navíc chyběla zpěvnost, což bylo právě v kontrastu se sólovým partem místy až bolestně patrné. Zdá se ale, že to jde víc na vrub nastudování než samotných hráčů.

V Symfonii č. 6 h moll „Patetické“ nabral zvuk orchestru na intenzitě, ale výrazově zůstávalo provedení stále jaksi toporné. Jako by Ondrej Lenárd odpočítával přesný rytmus a dbal především na to, aby nic nepřesáhlo důkladně odměřené hodnoty. Provedení první věty vypadalo, že se spíš pomalu probouzí, než aby budovalo potřebné napětí. Druhá věta s podivuhodným pětidobým valčíkem postrádala plynulost, dráždivost „chybějící doby“ se změnila v pokulhávání. Třetí věta se přece jen vypracovala k jakémusi vrcholu a v závěrečné, tragické větě orchestr konečně našel i kus vřelosti a vůbec emocionálního vyzařování. Čajkovského vrcholné dílo nabízí množství hudebních výkladů, může vyznít meditativně i dramaticky, záleží na preferencích dirigenta. Za novoročním provedením zůstala především nevyhraněnost.

Publikum projevovalo po celou dobu koncertu mimořádné nadšení – rychlé ovace ve stoje už patří k našemu oblastnímu folkloru, který nic neznamená. Otravné potlesky mezi větami koncertu i symfonie ale Ondrej Lenárd mohl z pozice své autority zarazit – jsou dirigenti, kteří to dovedou. Koncert završil stylový přídavek – polonéza z Čajkovského opery Evžen Oněgin.

V souvislosti s Filharmonií Brno se v současné době mluví především o stavbě koncertního sálu, který město nemá, a pro rozvoj špičkového hudebního života je to podmínka nezbytná. Průměrné nastudování ale ani v tom nejlepším sálu nezačne znít dobře a brněnští filharmonikové potřebují kromě odpovídajících prostor také šéfdirigenta, který by s nimi soustavně pracoval, lidsky s nimi vycházel, uměl je motivovat a ještě byl ochoten přistoupit na nekonvenční dramaturgii. Kde ho vzít a nekrást je zřejmě složitější problém než postavit akusticky i provozně vyhovující budovu. O hledání šéfdirigenta ale – narozdíl od sálu – nikdo příliš nemluví a systém mnoha hostujících dirigentů se zatím nejeví jako přínosný.

Miloš Štědroň: Cesta, nová hudba k černobílé reportáži z britského turné Filharmonie Brno v říjnu 1966 (premiéra), Petr Iljič Čajkovskij: Houslový koncert D dur op. 35, Symfonie č. 6 h moll op. 74 „Patetická“. Hudební nastudování – Ondrej Lenárd, Alina Pogostkina – housle, Filharmonie Brno. 1. ledna 2016, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat
  • Jan Černý

    3. leden 2016, 16:27
    Myslím si, že posluchači by měli být schopni poznat, kdy se má tleskat. Minimálně by to mohli vyčíst z programu, kde jsou napsané všechny části skladeb. Neznalost diváků byla rušivá a celému koncertu velmi uškodila. Jinak provedení Patetické symfonie bylo výborné a opravdu by si větší poslech zasloužilo.
  • Jiří Navrátil

    3. leden 2016, 15:10
    Koncert byl krásný a líbila se mi i první část, která byla velmi zajímavá. Hudební doprovod k dokumentárnímu filmu je opravdu skvělý nápad a k takovému výročí se hodí. Trochu mě však zklamala práce firigenta směrem k publiku ve druhé části, kterou příliš nezvládl. Posluchači dvakrát tleskali v moment kdy neměli a diregnt na to reagoval poměrně uraženě. Myslím si, že to vzbudilo trochu nechuti a strachu a proto se orchestr nedočkal pořádného potlesku na samém konci. Dirigent by měl podle mého umět pracovat i s publikem a nejen s orchestrem samotným. Nikdo nemůže čekat, že každý zná celé skladby a přesně ví kdy tleskat. Škoda, celkem mi to pokazilo zážitek z jinak krásného koncertu.

Dále si přečtěte

Koncert měl výbornou atmosféru a sváteční směs se podařilo poskládat celkem rozumně, i když některé skoky – třeba od Armidy ke Dvěma vdovám – byly dost divoké. Emocionálně ale celý večer fungoval bezvadně, což by se dalo brát jako připomínka toho, že v opeře nakonec stejně hraje hlavní roli hudba.  více

V Brně našel Václav Neumann těleso, v němž dosud zbývalo něco z jeho mládežnických začátků, ale plné výborných muzikantů – v čele smyčcových skupin hráli členové tehdy už mezinárodně proslulého Janáčkova kvarteta, v dechových první hráči budoucí filharmonie. Navíc většinou ochotných přijmout jeho způsob práce, usilující zapojit všechny zúčastněné do jednotné atmosféry.  více

V kavárně, jejíž interiér je inspirován vilou Tugendhat, jsme se s Marií Kučerovou sešli před dvěma týdny. Mluvili jsme ale především o jejím dnešním nástupu do funkce ředitelky Filharmonie Brno a o jejích plánech. Probrali jsme také její motivace, repertoár, koncertní sál a na závěr jednu otázku, která ani nepadla.  více




Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?  více

Dvacet let spolupráce ve skupině Květy slavili nedávno Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. Zatímco spoluhráči a nástroje kolem nich se během dvou dekád měnili, oni dva zůstávají konstantou jedné z nejzásadnějších kapel brněnské scény tohoto století. Jde ovšem o konstantu – řekněme – dynamickou –, protože oba protagonisté střídají různé nástroje a přístupy. Martin si od kytary odskakuje k dalším nástrojům a Aleš se z bubeníka stal kontrabasistou a od roku 2023 bude znovu bubeníkem. Tento kontext je pak důležitý i pro pochopení nového alba Duo, které natočili Kyšperský s Pilgrem jako – ano, duo.  více

Rumunská skupina Fanfare Ciocărlia, přezdívaná „nejrychlejší dechovka světa“, pochází z malé vesnice Zece Prajini, ležící na severovýchodním okraji Rumunska, u hranic s Moldavskem. Vznikla před čtvrtstoletím, v roce 1997. Skupina romských hudebníků s tubami, tenorovými rohy, trubkami a saxofony se tehdy rozhodla šířit balkánskou dechovou hudbu po světě. V rámci svého zdánlivě nekonečného turné přijela v létě 2022 také do Brna, kde vystoupila na festivalu Maraton Hudby. Koncert, který byl ozdobou festivalové Balkánské scény, si připomeneme v rozhovoru se saxofonistou Oprică Ivanceou. Z rumunštiny tlumočil a odpovědi spontánně doplňoval Henry Ernst, původně německý zvukař, který kapelu pro svět objevil a dodnes je jejím manažerem a také vydavatelem.  více

Saucējas je ženský vokální soubor z Lotyšska, který se věnuje lidovým písním z této pobaltské země. V repertoáru má mimo jiné písně pastýřské, pracovní, písně na oslavu dobré úrody, případně písně k jednotlivým ročním obdobím. V létě 2022 skupina vystoupila živě na festivalu Maraton Hudby v Brně a tam jsme s nimi také natočili rozhovor, který vám nyní nabízíme jako ohlédnutí za koncertním létem v Brně. Na naše otázky odpovídají členky souboru Vineta Romāne a Elīna Ellene.  více

O tom že fake news nejsou záležitostí pouze našeho století se mohli přesvědčit návštěvníci závěrečného koncertu letošního 19. ročníku cyklu Barbara Maria Willi uvádí... – v sále Konventu Milosrdných bratří 14. prosince s programem Renesanční fake news pro potěchu dneška aneb Lenguas Malas (zlé jazyky) vystoupil španělský vokální soubor Cantoría sestávající ze sopranistky Inés Alonso, altisty Oriola Guimery, tenoristy a uměleckého vedoucího souboru Jorgeho Losana a basisty Oriola Quintana. Vokální kvarteto je součástí prestižního mezinárodního projektu EEEMERGING+.  více

Třetí adventní pondělí 12. prosince vystřídal hudební klub Stará pekárna rock za folklor, když hostil kapelu Musica Folklorica, která zde pokřtila své další album s názvem Rok na Slovácku. Booklet představuje litografie Františka Pavlici, které jsou přiřazeny každému měsíci v roce a tvoří kalendář. Ten pak tematicky doplňují jednotlivé sady písní.  více

Masarykova univerzita v čele s rektorem Martinem Barešem každý rok pořádá adventní koncert, který se po tříleté odmlce uskutečnil ve středu 7. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Kromě domácího Pěveckého sboru Masarykovy univerzity se také představil VOX IUVENALIS, působící pod Vysokým učením technickým v Brně, a smíšený sbor Kantiléna. Všechna jmenovaná tělesa vystoupila pod vedením sbormistra Jana Ocetkavíce

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více