Opakování po šedesáti letech s Filharmonií Brno

2. leden 2016, 10:38

Opakování po šedesáti letech s Filharmonií Brno

Filharmonie Brno zahájila letošní koncertní kalendář dvojí událostí v jedné: novoroční koncert patří k její tradici, letos se ale přidala oslava 60 let existence orchestru. Zazněla nová skladba Miloše Štědroně k nalezenému dokumentu o zájezdu filharmoniků do Velké Británie v roce 1966, výborně zahrála houslistka Alina Pogostkina, v prodloužené přestávce čekal publikum přípitek. Celkově se ale žádná hudební sláva nekonala, a o tu by mělo jít především.

(Státní) Filharmonie Brno byla ustavena 1. ledna 1956 a vznikla sloučením dvou existujících těles: Symfonického orchestru kraje brněnského a Symfonického orchestru brněnského rozhlasu. Novoroční koncert měl tehdy v plánu první ze dvou zmíněných orchestrů, členové druhého měli vypomáhat. Administrativním zásahem se ale všichni ocitli na pódiu jako členové nového, sjednoceného seskupení. První koncert brněnské filharmonie tedy proběhl v den jejího založení. Včerejší oslava z větší části zopakovala tehdejší program, který byl sestaven výhradně z děl Petra Iljiče Čajkovského: byla to Předehra 1812, Houslový koncert D durSymfonie č. 6. Tři mimořádná díla slavnostního charakteru, přinejmenším poslední z nich také velmi vážně a poctivě bilancující. Výborný novoroční program pro seriózní těleso navzdory tragickému charakteru závěrečné věty symfonie.

Včerejší koncert začal spíš hravě než slavnostně: Čajkovského předehru nahradila skladba Cesta. Tu napsal Miloš Štědroň k němému dokumentu o koncertním turné orchestru po Velké Británii, což byl tehdy zážitek na úrovni Alenky v říši divů. Zájezd samotný popsal v pěkně vypraveném programu pamětník cesty i založení orchestru Jiří Beneš, film podává zhruba desetiminutiové svědectví obrazem. Jedná se o sérii nedlouhých scén dokumentujících situace od pasové kontroly a nakládání zavazadel, přes momentky z ulic a koncertních síní, koupání v moři, až k recenzím s pochvalnými titulky a aplaudujícímu publiku.

Miloš Štědroň zůstal se svou kompozicí u filmu se vším všudy. Ilustruje jednotlivé části charakteristickými hudebními úseky, které vycházejí většinou z citátů a parafrází českých skladatelů. Vzniká chytře a zábavně poskládané pasticccio, které by ale sotva obstálo bez filmového materiálu. Skladba tak byla pravděpodobně objednána a myšlena, takže je těžké to autorovi vyčítat. I tak by ale možná nebylo od věci se nad kompozicí zamyslet ještě jednou a – například – propojit jednotlivé úseky jasným autorským „refrénem“ do ronda. Vynalézavě zpracovaný citát z Prodané nevěsty a imitace potlesku v závěru by si samostatný koncertní život zasloužily, naopak dlouhá citace Yesterday by bez obrazu nebyla vůbec možná. Jde o to, že Filharmonie Brno mohla ke svým narozeninám dostat skladbu, kterou může orchestr hrát i samostatně bez obrazu. Navíc použité motivy Sinfonietty, Slovanských tanců či Vltavy jsou už natolik univerzálním majetkem světového publika, že by se taková kompozice bez obtíží uživila jako signální skladba orchestru na zájezdech.

Čajkovského Houslový koncert D dur patří k nejhranějším skladbám svého druhu a tvoří i významnou položku v díle skladatele. Narozdíl od předchozí čtvrté symfonie ale nevyznívá tragicky. Kombinace melodické invence, virtuózního sólového partu a symfonického uvažování tu nachází jednu ze svých forem dokonalosti. V Alině Pogostkině našla skladba také vynikající sólistku, která dokázala melodické cítění s bravurní technikou velmi dobře skloubit. Výborná byla především v pomalejších pasážích, kde jí housle opravdu zpívaly pod rukama a zněly množstvím pestrých zvukových barev. Ve virtuózních rychlých pasážích byla brilantní, rytmicky přesná a výborně artikulovala. I v těch nejefektnějších místech se ale posluchač mohl pořád těšit především na návraty k nádherné kantiléně, která si pohrává s barvou a vibratem dlouhých tónů. Podobně tomu bylo i v přídavku – Recitativu a Scherzu-Caprice Fritze Kreislera. Jeho formální připodobnění opernímu recitativu s árií připomnělo ještě víc zpěvný charakter hry Aliny Pogostkiny.

Orchestr pod vedením Ondreje Lenárda plnil především doprovodnou funkci a hrál poněkud ztuha. Nechat v popředí výbornou sólistku je jednoduchý a zdánlivě samozřejmý přístup, ale romantické koncerty obvykle chtějí něco víc. Žádoucí zasazení sólového partu do komplexního provedení vlastně nikdy nepřišlo, celkové vyznění bylo spíš mozartovské než romantické. Pogostkina přitom pracovala dostatečně charakteristicky s barvou, takže by se jistě prosadila i v plnějším zvuku. Orchestru navíc chyběla zpěvnost, což bylo právě v kontrastu se sólovým partem místy až bolestně patrné. Zdá se ale, že to jde víc na vrub nastudování než samotných hráčů.

V Symfonii č. 6 h moll „Patetické“ nabral zvuk orchestru na intenzitě, ale výrazově zůstávalo provedení stále jaksi toporné. Jako by Ondrej Lenárd odpočítával přesný rytmus a dbal především na to, aby nic nepřesáhlo důkladně odměřené hodnoty. Provedení první věty vypadalo, že se spíš pomalu probouzí, než aby budovalo potřebné napětí. Druhá věta s podivuhodným pětidobým valčíkem postrádala plynulost, dráždivost „chybějící doby“ se změnila v pokulhávání. Třetí věta se přece jen vypracovala k jakémusi vrcholu a v závěrečné, tragické větě orchestr konečně našel i kus vřelosti a vůbec emocionálního vyzařování. Čajkovského vrcholné dílo nabízí množství hudebních výkladů, může vyznít meditativně i dramaticky, záleží na preferencích dirigenta. Za novoročním provedením zůstala především nevyhraněnost.

Publikum projevovalo po celou dobu koncertu mimořádné nadšení – rychlé ovace ve stoje už patří k našemu oblastnímu folkloru, který nic neznamená. Otravné potlesky mezi větami koncertu i symfonie ale Ondrej Lenárd mohl z pozice své autority zarazit – jsou dirigenti, kteří to dovedou. Koncert završil stylový přídavek – polonéza z Čajkovského opery Evžen Oněgin.

V souvislosti s Filharmonií Brno se v současné době mluví především o stavbě koncertního sálu, který město nemá, a pro rozvoj špičkového hudebního života je to podmínka nezbytná. Průměrné nastudování ale ani v tom nejlepším sálu nezačne znít dobře a brněnští filharmonikové potřebují kromě odpovídajících prostor také šéfdirigenta, který by s nimi soustavně pracoval, lidsky s nimi vycházel, uměl je motivovat a ještě byl ochoten přistoupit na nekonvenční dramaturgii. Kde ho vzít a nekrást je zřejmě složitější problém než postavit akusticky i provozně vyhovující budovu. O hledání šéfdirigenta ale – narozdíl od sálu – nikdo příliš nemluví a systém mnoha hostujících dirigentů se zatím nejeví jako přínosný.

Miloš Štědroň: Cesta, nová hudba k černobílé reportáži z britského turné Filharmonie Brno v říjnu 1966 (premiéra), Petr Iljič Čajkovskij: Houslový koncert D dur op. 35, Symfonie č. 6 h moll op. 74 „Patetická“. Hudební nastudování – Ondrej Lenárd, Alina Pogostkina – housle, Filharmonie Brno. 1. ledna 2016, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat
  • Jan Černý

    3. leden 2016, 16:27
    Myslím si, že posluchači by měli být schopni poznat, kdy se má tleskat. Minimálně by to mohli vyčíst z programu, kde jsou napsané všechny části skladeb. Neznalost diváků byla rušivá a celému koncertu velmi uškodila. Jinak provedení Patetické symfonie bylo výborné a opravdu by si větší poslech zasloužilo.
  • Jiří Navrátil

    3. leden 2016, 15:10
    Koncert byl krásný a líbila se mi i první část, která byla velmi zajímavá. Hudební doprovod k dokumentárnímu filmu je opravdu skvělý nápad a k takovému výročí se hodí. Trochu mě však zklamala práce firigenta směrem k publiku ve druhé části, kterou příliš nezvládl. Posluchači dvakrát tleskali v moment kdy neměli a diregnt na to reagoval poměrně uraženě. Myslím si, že to vzbudilo trochu nechuti a strachu a proto se orchestr nedočkal pořádného potlesku na samém konci. Dirigent by měl podle mého umět pracovat i s publikem a nejen s orchestrem samotným. Nikdo nemůže čekat, že každý zná celé skladby a přesně ví kdy tleskat. Škoda, celkem mi to pokazilo zážitek z jinak krásného koncertu.

Dále si přečtěte

Koncert měl výbornou atmosféru a sváteční směs se podařilo poskládat celkem rozumně, i když některé skoky – třeba od Armidy ke Dvěma vdovám – byly dost divoké. Emocionálně ale celý večer fungoval bezvadně, což by se dalo brát jako připomínka toho, že v opeře nakonec stejně hraje hlavní roli hudba.  více

V Brně našel Václav Neumann těleso, v němž dosud zbývalo něco z jeho mládežnických začátků, ale plné výborných muzikantů – v čele smyčcových skupin hráli členové tehdy už mezinárodně proslulého Janáčkova kvarteta, v dechových první hráči budoucí filharmonie. Navíc většinou ochotných přijmout jeho způsob práce, usilující zapojit všechny zúčastněné do jednotné atmosféry.  více

V kavárně, jejíž interiér je inspirován vilou Tugendhat, jsme se s Marií Kučerovou sešli před dvěma týdny. Mluvili jsme ale především o jejím dnešním nástupu do funkce ředitelky Filharmonie Brno a o jejích plánech. Probrali jsme také její motivace, repertoár, koncertní sál a na závěr jednu otázku, která ani nepadla.  více




Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více