Pavel Zlámal. Variace hudby, klišé a kozích sýrů

Pavel Zlámal. Variace hudby, klišé a kozích sýrů

Volná improvizace, velký orchestr, individuality, kolektiv, výtvarný doprovod i drobné výstřednosti. To všechno se prolnulo na koncertě Pavla Zlámala a jeho Divergent Connections Orchestra.

Pavel Zlámal přišel na scénu sám, jen se saxofonem a klarinetem, jeho improvizace oscilovaly kolem jednoho tónu, perkusivních zvuků a jedné utkvělé myšlenky. Ne snad hudební jako u Berlioze, ale obecné: nic nemusí začít ani skončit s jasným záměrem, nic nemusí vyvrcholit ve zlatém řezu a nic nemusí dávat jasný smysl. Chcete si při koncertě číst, popíjet víno, malovat, ochutnat kozí sýr? Ale prosím, proč ne, to všechno se do atmosféry večera klidně vejde.

Dát dohromady dvacetičlenný orchestr, jehož vystoupení tvořilo podstatnou část večera, je už jen logisticky nemalý úkol. Dát dohromady dvacet lidí, kteří se nenechají spoutat hudebními klišé, nejsou otroky techniky a přitom ji mají perfektně zvládnutou, to už je skoro nadlidský úkol. Kdyby Pavel Zlámal neudělal nic jiného, už i tak by si zasloužil za svůj doktorandský koncert jak obdiv, tak absolutorium. Divergent Connections Orchestra pod jeho vedením ale navíc perfektně hrál, i když se od volné improvizace občas odchyloval. Byla to ale odchýlení promyšlená a měla svůj smysl, žádná mimovolná upadání do stereotypu.

Co pro nás vůbec znamená hudba a jakou může mít funkci? Ponořte se do ní, nechte si ji hrát jako kulisu při čtení v kavárně, pusťte si ji k práci nebo malování, použijte ji jako doprovod k jídlu. To všechno se běžně děje, hudbou jsme venku obklopeni skoro všude, domácí zvukové výplně, kterých si nikdo nevšímá, jsou také zcela normální. Když se to v dobrém poměru smíchá dohromady, vznikne nejen dadaisticky dráždivá kombinace, ale také kubistický zážitek: jako bychom hudbu vnímali ze všech stran najednou.

Hudebníci efektně a energicky přibíhají na scénu, berou si nástroje a efektně rozjíždějí koncert, každý ale sám za sebe. Hudební vřavu uklidňuje Pavel Zlámal, dává pokyny skupinám i jednotlivcům, vlastně začíná hrát na orchestr místo na saxofon, který si bere jen výjimečně. Vytváří zvukový prostor, z nějž se občas vyklube krátké sólo, dialog zpěvačky s trumpetistou, reagují na sebe zvuky a pocity, témata se nevracejí, na myšlenkách se neulpívá. Začneme, když se nám chce, a skončíme, když se zdá být všeho dost. Pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.

Lidem hudební zážitky mnohdy nestačí, i Česká filharmonie ve svých začátcích hrávala koncerty, při nichž se podávaly večeře. Snoubení tónů hudby s tóny vína a lahodného jídla je tak lákavé: o co lépe zní „byli jsme na degustaci s účastí smyčcového kvarteta“ než „šli jsme na večeři“. Roznášení kozího sýra s historkou, kterak byl jednou v Hrušovanech zaměněn za listové těsto, vneslo do Divadla na Orlí závan bizarních přednášek Aloise Piňose a Josefa Berga. Během produkce navíc vzniklo několik obrazů.

Improvizační program vyústil do swingové písničky, přelil se do ní zcela nenápadně, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Člověk si skoro nemusel všimnout, že místo akcentů perfektně vyladěné dechové sekce přicházejí harmonicky nepopsatelné zvukové rázy. Byly tam, kde jsme od swingových orchestrů zvyklí, a zároveň v tom byl ironický úšklebek. I ten se ale rozplynul v závěrečné fázi, zmizel v řece zvuků, která se vlila kamsi do prostoru. Poslední obraz byl domalován, kozí sýr rozdán, nevšímavá čtenářka dopila víno. A všechno bylo pryč.

Divergent Connections Orchestra sestavil a řídil Pavel Zlámal. 18. ledna 2015 v Divadle na Orlí v něm hráli Didrik Ingvaldsen, Pietro Falcone, Vladimír Třebický, Jaroslav Šťastný, Juraj Valenčík, Piotr Zimnik, Radim Přidal, Lucie Páchová, Vít Procházka, Ivan Koubek, Michael Nosek, Martin Kostaš, Petr Rybíz Petr Toman, Lukáš Soldán, Petr Herzan, Radek Zapadlo, Petr Hnětkovský, Barbora Šindelová, Edgar Mojdl, David Křížek, Vít Otáhal. Malba: Lenka Ženeva Černá, kozí sýr: Jaroslav Záděra.

Foto Eva Svobodová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brno Improvising Unit je zcela nekonvenční kapela, která zkoumá možnosti a hranice hudební komunikace. V úterý křtili v Místogalerii na Skleněné louce své čerstvé CD, posluchači se při tom dočkali i motivu z Hvězdných válek.  Jinak se jedná o proměnlivé hudební seskupení kolem Pavla Zlámala, které je součástí výzkumného projektu JAMU.  více


Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Nejčtenější

Kritika

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více