Pavel Zlámal. Variace hudby, klišé a kozích sýrů

Pavel Zlámal. Variace hudby, klišé a kozích sýrů

Volná improvizace, velký orchestr, individuality, kolektiv, výtvarný doprovod i drobné výstřednosti. To všechno se prolnulo na koncertě Pavla Zlámala a jeho Divergent Connections Orchestra.

Pavel Zlámal přišel na scénu sám, jen se saxofonem a klarinetem, jeho improvizace oscilovaly kolem jednoho tónu, perkusivních zvuků a jedné utkvělé myšlenky. Ne snad hudební jako u Berlioze, ale obecné: nic nemusí začít ani skončit s jasným záměrem, nic nemusí vyvrcholit ve zlatém řezu a nic nemusí dávat jasný smysl. Chcete si při koncertě číst, popíjet víno, malovat, ochutnat kozí sýr? Ale prosím, proč ne, to všechno se do atmosféry večera klidně vejde.

Dát dohromady dvacetičlenný orchestr, jehož vystoupení tvořilo podstatnou část večera, je už jen logisticky nemalý úkol. Dát dohromady dvacet lidí, kteří se nenechají spoutat hudebními klišé, nejsou otroky techniky a přitom ji mají perfektně zvládnutou, to už je skoro nadlidský úkol. Kdyby Pavel Zlámal neudělal nic jiného, už i tak by si zasloužil za svůj doktorandský koncert jak obdiv, tak absolutorium. Divergent Connections Orchestra pod jeho vedením ale navíc perfektně hrál, i když se od volné improvizace občas odchyloval. Byla to ale odchýlení promyšlená a měla svůj smysl, žádná mimovolná upadání do stereotypu.

Co pro nás vůbec znamená hudba a jakou může mít funkci? Ponořte se do ní, nechte si ji hrát jako kulisu při čtení v kavárně, pusťte si ji k práci nebo malování, použijte ji jako doprovod k jídlu. To všechno se běžně děje, hudbou jsme venku obklopeni skoro všude, domácí zvukové výplně, kterých si nikdo nevšímá, jsou také zcela normální. Když se to v dobrém poměru smíchá dohromady, vznikne nejen dadaisticky dráždivá kombinace, ale také kubistický zážitek: jako bychom hudbu vnímali ze všech stran najednou.

Hudebníci efektně a energicky přibíhají na scénu, berou si nástroje a efektně rozjíždějí koncert, každý ale sám za sebe. Hudební vřavu uklidňuje Pavel Zlámal, dává pokyny skupinám i jednotlivcům, vlastně začíná hrát na orchestr místo na saxofon, který si bere jen výjimečně. Vytváří zvukový prostor, z nějž se občas vyklube krátké sólo, dialog zpěvačky s trumpetistou, reagují na sebe zvuky a pocity, témata se nevracejí, na myšlenkách se neulpívá. Začneme, když se nám chce, a skončíme, když se zdá být všeho dost. Pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.

Lidem hudební zážitky mnohdy nestačí, i Česká filharmonie ve svých začátcích hrávala koncerty, při nichž se podávaly večeře. Snoubení tónů hudby s tóny vína a lahodného jídla je tak lákavé: o co lépe zní „byli jsme na degustaci s účastí smyčcového kvarteta“ než „šli jsme na večeři“. Roznášení kozího sýra s historkou, kterak byl jednou v Hrušovanech zaměněn za listové těsto, vneslo do Divadla na Orlí závan bizarních přednášek Aloise Piňose a Josefa Berga. Během produkce navíc vzniklo několik obrazů.

Improvizační program vyústil do swingové písničky, přelil se do ní zcela nenápadně, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Člověk si skoro nemusel všimnout, že místo akcentů perfektně vyladěné dechové sekce přicházejí harmonicky nepopsatelné zvukové rázy. Byly tam, kde jsme od swingových orchestrů zvyklí, a zároveň v tom byl ironický úšklebek. I ten se ale rozplynul v závěrečné fázi, zmizel v řece zvuků, která se vlila kamsi do prostoru. Poslední obraz byl domalován, kozí sýr rozdán, nevšímavá čtenářka dopila víno. A všechno bylo pryč.

Divergent Connections Orchestra sestavil a řídil Pavel Zlámal. 18. ledna 2015 v Divadle na Orlí v něm hráli Didrik Ingvaldsen, Pietro Falcone, Vladimír Třebický, Jaroslav Šťastný, Juraj Valenčík, Piotr Zimnik, Radim Přidal, Lucie Páchová, Vít Procházka, Ivan Koubek, Michael Nosek, Martin Kostaš, Petr Rybíz Petr Toman, Lukáš Soldán, Petr Herzan, Radek Zapadlo, Petr Hnětkovský, Barbora Šindelová, Edgar Mojdl, David Křížek, Vít Otáhal. Malba: Lenka Ženeva Černá, kozí sýr: Jaroslav Záděra.

Foto Eva Svobodová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brno Improvising Unit je zcela nekonvenční kapela, která zkoumá možnosti a hranice hudební komunikace. V úterý křtili v Místogalerii na Skleněné louce své čerstvé CD, posluchači se při tom dočkali i motivu z Hvězdných válek.  Jinak se jedná o proměnlivé hudební seskupení kolem Pavla Zlámala, které je součástí výzkumného projektu JAMU.  více


Cyklus koncertů staré hudby Barbara Maria Willi uvádí představuje jeden z nejhodnotnějších brněnských hudebních počinů, který již patnáctým rokem seznamuje posluchače s pečlivě vybranou hudbou renesance, baroka a klasicismu. Místo pouhého uvádění osvědčených děl hudební minulosti se dramaturgyně a tvář projektu Barbara Maria Willi soustředí na autory přehlížené, pozapomenuté nebo zcela neznámé. Na programu koncertu s výmluvným názvem Cembaloparáda zazněla kromě skladeb Jeana Philippea Rameaua, Antoinea Forqueraye, také díla polských autorů Stanisława Ossowského, Józefa Elsnera a nám blízkého Jana Ladislava Dusíka ale i premiéra koncertu pro dvě cembala Carla Josepha Birnbacha.  více

Pokud patříte mezi příznivce a posluchače tzv. staré hudby, o hudebním tělese Czech Ensemble Baroque a jeho uměleckém vedoucím Romanu Válkovi jste již bezpochyby slyšeli. Ansámbl se věnuje historicky poučené interpretaci děl starších slohových období, převážně baroka a klasicismu. Hlavní devizou orchestru je pak uvádění velkých hudebně-dramatických útvarů. Mezi nedávné počiny patří například uměle vytvořené oratorium Příběh o Kristu sestavené z tematicky spojitých děl skladatele Heinricha Schütze. Velkou pozornost věnuje ansámbl také dílu Františka Xavera Richtera, jehož Requiem, Te Deum a pašijové oratorium Deposizione dalla croce di Gesu Cristo patří k zatím posledním nahrávkám orchestru.  více

Jednou za čas na koncertních programech objeví i skladby, které posluchači ještě nemohli ocenit. Ve většině případů tyto premiéry slouží především k okořenění jinak standardního repertoáru večera. Ať už se jedná o zbrusu nové hudební dílo nebo o novodobou premiéru, které předcházelo dlouhé badatelské úsilí v archivu, vše je povětšinou nasazeno po boku letitých klasik. Zazní-li tak například rekonstruovaná symfonie neznámého skladatele období klasicismu, je téměř jisté, že si k ní poslechneme určitě i Mozarta, Beethovena nebo Haydna. Program koncertu brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa s houslovým virtuózem Milanem Paľou, kterým těleso zahájilo svůj koncertní cyklus Slovensko v Brně, však sestával pouze z premiér soudobé hudby.  více

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více