Postní koncert Českého filharmonického sboru Brno

1. duben 2014, 0:37

Postní koncert Českého filharmonického sboru Brno

Dobře sestavený i výborně provedený program duchovní hudby jsme mohli slyšet v neděli večer v Besedním domě. Český filharmonický sbor Brno pod vedením Jana Ocetka uzavřel pro tuto sezónu svůj abonentní cyklus.

Skladby čtyř autorů se tematicky všechny hodily do postního období, hudebně by se daly velmi obecně zařadit do umírněného proudu evropské moderny dvacátého století. První polovina koncertu patřila takřka celá dílu Francise Poulenca. Jeho Litanie k černé Madoně pro tříhlasý ženský sbor s varhanami (hrál Martin Jakubíček) jsou niterná skladba, která svou atmosférou a barvou připomene fantastické Salve Regina ze závěru Dialogů karmelitek. Ženská část ČFSB zněla průzračně a křehce a v tomto duchu koncert pokračoval i po příchodu mužské části. Čtyři postní moteta pro smíšený sbor bez doprovodu umožnila filharmonickému sboru, aby se ukázal tak, jak ho mám nejraději. Čistý, krásně znějící zpěv vyrovnaných hlasů, bezvadná výslovnost, dynamický rozsah i kázeň, nic netrčí ven, všechno je tam, kde má být. V posledním motetu Tristis est anima mea zasvítilo krátké sopránové sólo členky sboru. Poulencovskou část večera uzavřela modlitba Salve Regina. Jako ne úplně šťastné mi přišlo zařazení menší oslavné skladby Totus tuus (Celý tvůj) Henryka Góreckého. Jedná se o příležitostnou kompozici na počest cesty Jana Pavla II. do Polska v roce 1987. Skladba se i při malém rozsahu opakuje a ztrácí napětí. Provedení – především krásné, dlouhé pianissimo v závěru – mě s ní částečně smířilo, ale nadšený jsem z ní stejně nebyl.

Ve druhé polovině se koncert přelomil k dramatičtějším kompozicím. Na prvním místě to byla kantáta Bohuslava Martinů Hora tří světel, která kombinuje texty lidových vánočních písní, Henryho Vollama Mortona a Matoušova evangelia. Kantáta konfrontuje lidově podávanou radostnou zvěst o Kristově narození s naléhavou reflexí jeho smrti na kříži. Sólový part zazpíval pěkným, světlým barytonem Tomáš Badura. Rušila mě recitace zesílená přes mikrofon – škoda, že ji Vladimír Krátký nezvládl akusticky. Koncert uzavřel Otče náš Leoše Janáčka pro smíšený sbor, tenor, varhany a harfu. Skladba svým charakterem i dramatickým výrazem hezky navázala na předchozího Martinů, uzavřít koncert duchovní hudby modlitbou Páně má navíc i obecnější logiku. Provedení bylo výborné, tenorista Petr Levíček i harfistka Pavla Kopecká se přidali k vysoké úrovni sboru.

Český filharmonický sbor Brno je těleso špičkové kvality, ale na koncertě bylo vidět, že zápasí s existenčními potížemi, a připadá mi skoro jako zázrak, že se neprojevují na jeho umělecké úrovni. Když si musí harfistka sama připravovat notový pult, gratulovat sólistům chodí členky sboru a další člen sboru stojí před koncertem i o přestávce ve foyer u prodejního stolku s nahrávkami, tak je jasné, že tu cosi chybí. Konkrétně aspoň jedna nebo dvě technické síly, které by hudebníkům ušetřily tyto mimohudební zádrhele. Jistě, jsou to maličkosti, ale bylo by fajn, kdyby si profesionálové, kteří spolupracují s Berlínskou filharmonií, nemuseli dělat všechno sami jako undergroundová kapela. Přál bych v tomto směru ČFSB snadnější život skrz sponzora, větší přízeň magistrátu – cokoliv, co by pomohlo. Některé věci by se ale na koncertech mohly i tak lépe pohlídat. Byl bych pro to, aby se zvlášť při takto meditativních večerech v sále zšeřilo nebo možná úplně zhaslo a světlo by se soustředilo jenom na jeviště. Kromě atmosféry to vytvoří i pocit koncentrovanějšího zvuku, když se světlem zdůrazní, kde je jeho zdroj. A z římsy nad manuálem varhan bych odstranil ten umělohmotný kelímek, fakt to nevypadá dobře.

Český filharmonický sbor Brno i se svým šéfem Petrem Fialou pokračuje v činnosti a abonentní cyklus pro příští sezónu je připraven. Pokud bych měl brát nedělní koncert jako pozvánku, rozhodně se podařila.

Sborový koncert. Francis Poulenc: Litanies a la vierge noire, Quatre motets pour un temps de pénitence, Salve regina, Henryk Górecki: Totus tuus, Bohuslav Martinů: Hora tří světel, Leoš Janáček: Otče náš. Petr Levíček – tenor, Tomáš Badura – baryton, Vladimír Krátký – recitace, Pavla Kopecká – harfa, Martin Jakubíček – varhany, Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), dirigent Jan Ocetek. 30. 3. 2014, Besední dům, Brno.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Digital Concert Hall má v neděli na programu přímý přenos Janáčkovy Glagolské mše. Na provedení se s Berlínskými filharmoniky a Simonem Rattlem podílí i Český filharmonický sbor Brno a varhanní virtuos Christian Schmitt, jehož jste mohli slyšet s Magdalenou Koženou při jejím Koncertu pro Brno.  více

Zakladatel Českého filharmonického sboru Brno Petr Fiala dnes slaví sedmdesáté narozeniny. Kromě gratulace to pokládám za dobrou příležitost k rozhovoru o jeho práci současné, minulé i budoucí.  více

Abonentní sezónu Českého filharmonického sboru Brno zahájili hosté: Kühnův dětský sbor se sbormistrem Jiřím Chválou. Pěvecká kvalita koncertu byla jednoznačná, repertoár konzervativní. Slabinou bylo scénické ztvárnění druhé části koncertu.  více


Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více