Postní koncert Českého filharmonického sboru Brno

1. duben 2014, 0:37

Postní koncert Českého filharmonického sboru Brno

Dobře sestavený i výborně provedený program duchovní hudby jsme mohli slyšet v neděli večer v Besedním domě. Český filharmonický sbor Brno pod vedením Jana Ocetka uzavřel pro tuto sezónu svůj abonentní cyklus.

Skladby čtyř autorů se tematicky všechny hodily do postního období, hudebně by se daly velmi obecně zařadit do umírněného proudu evropské moderny dvacátého století. První polovina koncertu patřila takřka celá dílu Francise Poulenca. Jeho Litanie k černé Madoně pro tříhlasý ženský sbor s varhanami (hrál Martin Jakubíček) jsou niterná skladba, která svou atmosférou a barvou připomene fantastické Salve Regina ze závěru Dialogů karmelitek. Ženská část ČFSB zněla průzračně a křehce a v tomto duchu koncert pokračoval i po příchodu mužské části. Čtyři postní moteta pro smíšený sbor bez doprovodu umožnila filharmonickému sboru, aby se ukázal tak, jak ho mám nejraději. Čistý, krásně znějící zpěv vyrovnaných hlasů, bezvadná výslovnost, dynamický rozsah i kázeň, nic netrčí ven, všechno je tam, kde má být. V posledním motetu Tristis est anima mea zasvítilo krátké sopránové sólo členky sboru. Poulencovskou část večera uzavřela modlitba Salve Regina. Jako ne úplně šťastné mi přišlo zařazení menší oslavné skladby Totus tuus (Celý tvůj) Henryka Góreckého. Jedná se o příležitostnou kompozici na počest cesty Jana Pavla II. do Polska v roce 1987. Skladba se i při malém rozsahu opakuje a ztrácí napětí. Provedení – především krásné, dlouhé pianissimo v závěru – mě s ní částečně smířilo, ale nadšený jsem z ní stejně nebyl.

Ve druhé polovině se koncert přelomil k dramatičtějším kompozicím. Na prvním místě to byla kantáta Bohuslava Martinů Hora tří světel, která kombinuje texty lidových vánočních písní, Henryho Vollama Mortona a Matoušova evangelia. Kantáta konfrontuje lidově podávanou radostnou zvěst o Kristově narození s naléhavou reflexí jeho smrti na kříži. Sólový part zazpíval pěkným, světlým barytonem Tomáš Badura. Rušila mě recitace zesílená přes mikrofon – škoda, že ji Vladimír Krátký nezvládl akusticky. Koncert uzavřel Otče náš Leoše Janáčka pro smíšený sbor, tenor, varhany a harfu. Skladba svým charakterem i dramatickým výrazem hezky navázala na předchozího Martinů, uzavřít koncert duchovní hudby modlitbou Páně má navíc i obecnější logiku. Provedení bylo výborné, tenorista Petr Levíček i harfistka Pavla Kopecká se přidali k vysoké úrovni sboru.

Český filharmonický sbor Brno je těleso špičkové kvality, ale na koncertě bylo vidět, že zápasí s existenčními potížemi, a připadá mi skoro jako zázrak, že se neprojevují na jeho umělecké úrovni. Když si musí harfistka sama připravovat notový pult, gratulovat sólistům chodí členky sboru a další člen sboru stojí před koncertem i o přestávce ve foyer u prodejního stolku s nahrávkami, tak je jasné, že tu cosi chybí. Konkrétně aspoň jedna nebo dvě technické síly, které by hudebníkům ušetřily tyto mimohudební zádrhele. Jistě, jsou to maličkosti, ale bylo by fajn, kdyby si profesionálové, kteří spolupracují s Berlínskou filharmonií, nemuseli dělat všechno sami jako undergroundová kapela. Přál bych v tomto směru ČFSB snadnější život skrz sponzora, větší přízeň magistrátu – cokoliv, co by pomohlo. Některé věci by se ale na koncertech mohly i tak lépe pohlídat. Byl bych pro to, aby se zvlášť při takto meditativních večerech v sále zšeřilo nebo možná úplně zhaslo a světlo by se soustředilo jenom na jeviště. Kromě atmosféry to vytvoří i pocit koncentrovanějšího zvuku, když se světlem zdůrazní, kde je jeho zdroj. A z římsy nad manuálem varhan bych odstranil ten umělohmotný kelímek, fakt to nevypadá dobře.

Český filharmonický sbor Brno i se svým šéfem Petrem Fialou pokračuje v činnosti a abonentní cyklus pro příští sezónu je připraven. Pokud bych měl brát nedělní koncert jako pozvánku, rozhodně se podařila.

Sborový koncert. Francis Poulenc: Litanies a la vierge noire, Quatre motets pour un temps de pénitence, Salve regina, Henryk Górecki: Totus tuus, Bohuslav Martinů: Hora tří světel, Leoš Janáček: Otče náš. Petr Levíček – tenor, Tomáš Badura – baryton, Vladimír Krátký – recitace, Pavla Kopecká – harfa, Martin Jakubíček – varhany, Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), dirigent Jan Ocetek. 30. 3. 2014, Besední dům, Brno.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Digital Concert Hall má v neděli na programu přímý přenos Janáčkovy Glagolské mše. Na provedení se s Berlínskými filharmoniky a Simonem Rattlem podílí i Český filharmonický sbor Brno a varhanní virtuos Christian Schmitt, jehož jste mohli slyšet s Magdalenou Koženou při jejím Koncertu pro Brno.  více

Zakladatel Českého filharmonického sboru Brno Petr Fiala dnes slaví sedmdesáté narozeniny. Kromě gratulace to pokládám za dobrou příležitost k rozhovoru o jeho práci současné, minulé i budoucí.  více

Abonentní sezónu Českého filharmonického sboru Brno zahájili hosté: Kühnův dětský sbor se sbormistrem Jiřím Chválou. Pěvecká kvalita koncertu byla jednoznačná, repertoár konzervativní. Slabinou bylo scénické ztvárnění druhé části koncertu.  více


Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Nejčtenější

Kritika

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce