Rande s Finkem na Flédě číslo 2

 Rande s Finkem na Flédě číslo 2

Fin Greenall alias Fink se svou kapelou intenzivně experimentují na mezinárodní hudební scéně zhruba deset let. Minulý měsíc vyšlo poslední studiové album Resurgram, které začerstva přijeli představit Brnu v tradiční sestavě navíc posílené o druhé bicí. Folk s přesahem snad do všech žánrů se na Flédě rozezněl již podruhé.

Vzpomínky jako by byly ještě živé, jako by to bylo teprve loni. Ale ono to bylo už téměř přede dvěma lety. V listopadu 2015 si Fink a Fléda spolu vyšli poprvé (čtěte zde). Setkání bylo vzrušující, plné emocí ze silného alba Hard Beliver a skončilo velkým očekáváním do budoucna. Rok se s rokem sešel a přišel čas se posunout dál. Vztahy se utužily, posluchačů sice viditelně ubylo, zato jejich nadšení pro Finkovu věc vzrostlo. Vztahovou rétorikou řečeno, opadly prvotní iluze, ale vztah, na kterém obě strany celou dobu viditelně pracovaly, se prohloubil. Charismatický Fink svým spřízněným duším nabídl na úvod místo předkapely film s pohledem do zákulisí, hlav i duší a s pocitem, že jsme si v tomto partnerském soužití konečně řekli všechno, mohl koncert začít.

fink_2017_TomasValnoha_1Kapela, pro tour k čerstvé desce Resurgram posílená o druhého bubeníka, plynule navázala na zmiňovaný retrospektivní film. Bez zbytečných prodlev zahalila Flédu Teplým stínem a vzpomínkou na rok 2011 a album Perfect Darkness, které se v duchu večera kombinovaného ze starých i zbrusu nových skladeb objevilo ještě prostřednictvím titulní skladby a YesterdayWas Hard on AllofUs. Pak už setlist osciloval v podstatě mezi novinkou Resurgram a „starým dobrým“ Hard Believer.

Zdvojená bicí souprava, stage doplněná o Fender Rhodes a perfektně nazvučená baskytara, místy dokonce v akustické podobě, dokonale využily svůj potenciál ve starých i nových skladbách a téměř vzorově se v tomto případě ukázalo, jaká je přidaná hodnota poslechu kapely naživo. Zvuk, který se Flédou linul, byl dle reakcí publika nejlepší duševní potravou, kterou mohl Fink naservírovat. Spontánní výkřiky z přetlaku emocí se průběžně ozývaly po celou dobu koncertu, v druhé půli večera se obecenstvo dostávalo až do téměř euforických stavů a ovace byly místy srovnatelné se sportovním publikem. Po téměř dvou hodinách hutného zvuku v kombinaci se silnými texty se vlastně ale není čemu divit.

fink_2017_TomasValnoha_2Oproti Finkově premiéře trošku pokulhával spád při navazování skladeb. Proměny nástrojů i pozic muzikantů sice ubraly na plynulosti koncertu a trošku rušily soustředění těch, co se chtěli ponořit a nechat unášet medovým hlasem frontmana. Pro některé to ale naopak byl příhodný moment kokamžitému sdělování dojmů, včetně samotného Finka. A tak jsme se z předloňské intenzivní hudební masáže posunuli do písničkářské pohody. A díky tomu se dozvěděli, jak se kapele líbí Brno, že se na dnešek stihli vyspat i osprchovat, doslechli o osudu zvuku „indie banga“, který producent desky zakázal nebo u které písně Fink nikdy nelitoval jejího vzniku. A když věnoval titulní píseň nové desky konkrétní brněnské fanynce, která před koncertem svým komplimentem zahrála Finkovi na tu správnou strunu, bylo jasné, že nejen díky ní by tenhle britsko-moravský relationship mohl ještě nějakou chvíli vydržet. Upřímnými díky a tematickým přídavkem This is the Thing kapela poděkovala za pozorný poslech a opětovanou energii. Nezbývá než s napětím očekávat, kam se tenhle vztah posune příště. Vydrží?

Playlist:

  1. Warm Shadow(PerfectDarkness 2011)
  2. Day 22 (Resurgam 2017)
  3. Shakespeare (Hard Believer 2014)
  4. Not Everything Was Better In the Past (Resurgam 2017)
  5. Perfect Darkness(PerfectDarkness 2011)
  6. Resurgram (Resurgam 2017)
  7. Godhead(Resurgam 2017)
  8. Fall Into The Light(Horizontalism2015)
  9. This Isn’t A Mistake(Resurgam 2017)
  10. Looking Too Closely(Hard Believer 2014)
  11. YesterdayWas Hard on AllofUs(PerfectDarkness 2011)
  12. Word To The Wise(Resurgam 2017)
  13. Pilgrim (Hard Believer 2014)

přídavek

  1. This Is The Thing(Distance and Time2007)

Fink/ foto Tomáš Valnoha

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více

Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více

Rozličné nálady Debussyho Faunova odpoledne, ticho neklidu před bouří Brittenova Houslového koncertu a severským koloritem prodchnuté Sibeliovy první symfonie nabídla ve čtvrtek 11. ledna Filharmonie Brno na zdejším Stadionu. Pod taktovkou dirigenta James Feddecka, brněnskému publiku již známého, a za spolupráce s výjimečným slovenským houslistou Milanem Paľou filharmonici představili dramaturgicky zajímavý program s interpretačním nábojem.  více

Na konci listopadu vyšlo CD s názvem Moravské hlasy. Na první pohled nenápadné album by rozhodně nemělo ujít pozornosti. Jedná se o hudební nosič, který je součástí projektu Píseň duše, jehož iniciátorem je Jiří Plocek. Jeho cílem bylo představit fenomén moravské zpěvnosti na příkladu některých oblastí Slovácka.  více