Rejchův Gusman na Olomouckých barokních slavnostech – podívaná se silným pěveckým i hereckým obsazením

17. červenec 2021, 12:00
Rejchův Gusman na Olomouckých barokních slavnostech – podívaná se silným pěveckým i hereckým obsazením

Novodobé premiéry zapomenutých či méně známých hudebních děl se většinou těší velké pozornosti posluchačů, publicistů i muzikologů. Nezřídka se stává, že badatelé či umělečtí vedoucí ansámblů objeví ztracený klenot, který plným právem patří i na současná jeviště. Někdy však – a to je případ komické opery Gusman skladatele Antonína Rejchy – k dobovému provedení ani nedošlo. A tak na Olomouckých barokních slavnostech ve čtvrtek 15. července na nádvoří Tereziánské zbrojnice v provedení Volantes Orchestra pod taktovkou Jakuba Kydlíčka zazněla poctivá a tradiční světová premiéra. Dochovaná podoba Rejchovy opery neumožňovala její kompletní scénické provedení a bylo tedy nutno sáhnout k rozsáhlým rekonstrukcím, kterých se ujaly muzikoložka Jana Franková a umělecká vedoucí orchestru Veronika Manová. Vzhledem k absenci původního libreta tak olomoucká premiéra vycházela z úpravy libreta Eugèna Scribe a Jeana-Henryho Dupin. Oba jmenovaní původní jednoaktový text přepracovali do podoby dvouaktové vaudevillové komedie, která měla premiéru 22. října 1816 v pařížském divadle Théâtre du Vaudeville. Scházející árie byly doplněny a přetextovány z Rejchových dobových komických oper Cagliostro ou les Illuminés (1810) a Bégri ou le chanteur à Constantinople (ca 1816). V titulní roli vystoupil Roman Hoza, jeho společníka Pedrilla ztvárnil Tadeáš Hoza, Bertranda – chamtivého zlatníka a strýce Guzmána – pak Václav Barth a Lucii, Guzmánovu milou a Bertrandovu neteř, Dagmar Šašková. Postavy hospodského Cuistadora se ujal Michal Marhold a ženicha Lucie Cobarda Michael Robotka. Tetu Ragondu zpívala Kamila Zbořilová a tetu Clorindu Barbora Garzinová. Operu režíroval Tomáš Studený a kostýmy a scénu navrhla Sylva Marková.

Operu Gusman otvírá předehra, která již sama o sobě zasluhuje pozornost. Od počátku totiž konfrontuje posluchače s Rejchovým bohatým kompozičním jazykem – chytře užité stylové prvky jiných skladatelů, náhlé barevné i tempové změny, nezvyklá prořídnutí či zmohutnění hudební sazby, práce s tichem a také vytříbený cit pro hudební komiku. Rejchova hudba je zkrátka inteligentní a přitom vtipná, plná proměnlivých hudebních ploch a kontrastních výrazů, a přesto pochopitelná a přirozená, spojuje v sobě skladatelovu přirozenou hudební invenci i jeho analytické znalosti coby hudebního teoretika. A všechny tyto aspekty Rejchovy hudby nalézají svá uplatnění mj. právě v předehře opery Gusman. Celkovému vyznění rozhodně napomohl i fakt, že orchestr pod vedením Jakuba Kydlíčka držel výtečně pohromadě a výrazově dokázal bezchybně vystihnout delikátní komiku Rejchova díla. Pochvalu zaslouží umělecká vedoucí ansámblu Veronika Manová, která dílo s orchestrem nastudovala. Je nutno dodat, že orchestr si vysoké interpretační nasazení udržel po celou dobu opery.

OBS Gusman_03

Mohlo-li se čtvrteční provedení Rejchova Gusmana chlubit skvělou úrovní orchestru, pěvecké výkony na tom byly srovnatelně dobře. Roman Hoza v titulní roli Guzmána z Alfarache dokázal účelnou prací s barvou hlasu a dynamikou zcela přirozeně hýřit vtipem a šibalstvím, stejně jako něžným citem k Lucii. Obzvláště árie, v níž Guzmán tvrdí, že chce pouze pohostit svoji rodinu, byla po všech „taškařicích“ nezvykle sladkou a něžnou. Úspěšně mu sekundoval jeho bratr Tadeáš Hoza v roli společníka Pedrilla, jehož role rozšafnou komiku přivádí ještě dál. Je třeba dodat, že oba zpěváci podali také velmi dobrý činoherní výkon bez křečovitosti a přehrávání. Také jejich sladění akce s hudbou bylo prvotřídní – v jedné z částí vyskočí Tadeáš Hoza na záda svému bratrovi, a to přesně v souladu s orchestrem. Výsledek je vlivem přirozené chemie obou bratrů současně bezprostřední i komický. Také hospodský Cuistador v interpretaci Michala Marholda zaslouží pochvalu – postava vychytralého, avšak ve výsledku obelhaného prospěcháře umožnila Marholdovi sáhnout k pěveckým i hereckým extrémům, které se skvěle hodily k režisérovu uchopení. Trio v podání bratrů Hozových s Michalem Marholdem patřilo mezi mé nejoblíbenější části opery vůbec. Rovněž Michael Robotka coby ženich Cobardo a příbuzný klenotníka Algasil podal herecky i pěvecky přesvědčivý výkon s precizní artikulací a skvělou dynamikou. Václav Barth (zlatník Bertrand) měl velmi jasnou artikulaci a čistou barvu tónu, trochu nejistá mi však přišla výslovnost. Byla to nicméně Dagmar Šašková, která stanula na pomyslném pěveckém vrcholu – její sametově jemný, přesto však jasný zpěv korunovaný skvěle vystavěnými a užitými dynamickými odstíny byl silným protipólem povedené mužské sekce. Nevyhnutelné spojení Roman Hoza – Dagmar Šašková pak bylo třešničkou na chutném operním dortu.

OBS Gusman_02

Režie Tomáše Studeného dokázala využít nejen pěveckých možností umělců, ale i zmiňované herecké kvality – velká část humoru a celkového efektu opery totiž stála na jemném balancování mezi uvěřitelným chováním postav a neskrývanou operní rozpustilostí. Výsledný mix pak byl dostatečně vtipný, a přitom nezabíhal k ponižujícímu pitvoření se. Na několika místech pak režisér zastavil či zpomalil čas, čímž dosáhl zajímavého vizuálního efektu. V případě úplného zastavení tak opera připomínala barokní obraz s typickým rozevlátým pohybem, na jehož popředí se postupně různě procházely jednotlivé postavy, zatímco zpomalená scéna vycházela spíše z moderní kinematografie. Zmínku zaslouží také scéna Sylvy Markové, které dominoval hostinec s funkčními okny v patře. Kdyby bylo však dílo provedeno jinde, možná by účinek nebyl takový – nádvoří Tereziánské zbrojnice poskytlo scéně velmi působivé orámování. Břečťanem porostlé zdi zbrojnice zdánlivě splývaly se scénou a rozšiřovaly divadelní iluzi daleko za operní rekvizity.

Komická opera Gusman na Olomouckých barokních slavnostech tedy nejenže potvrdila Rejchovo všeobecně uznávané kompoziční mistrovství. Vznikla také kvalitní inscenace v povedených kulisách, se skvělou režií a výtečnými instrumentálními, pěveckými i hereckými výkony. Ještě dnes - 17. července – je na témže místě možné navštívit reprízu. Osobně doufám, že život komické opery Gusman neskončí na Olomouckých barokních slavnostech a že se objeví také při jiných příležitostech. Bylo to totiž více než příjemné setkání, Guzmáne z Alfarache...

Guzmán z Alfarache, pícaro (šibal): Roman Hoza

Pedrille, jeho společník: Tadeáš Hoza

Bertrand, bohatý zlatník a strýc Guzmána: Václav Barth

Lucie, neteř pana Bertranda: Dagmar Šašková

Cuistador, hospodský / Corregidor, příbuzný Bertranda: Michal Marhold

Cobardo, ženich Lucie / Algasil, příbuzný Bertranda: Michael Robotka

teta Ragonda, příbuzná Bertranda: Kamila Zbořilová

teta Clorinda, příbuzná Bertranda: Barbora Garzinová

dirigent: Jakub Kydlíček

Volantes Orchestra

Partituru rekonstruovaly: Jana Franková a Veronika Manová

Textová a dramaturgická úprava Jana Franková, Veronika Manová, Tomáš Studený

Hudební nastudování: Veronika Manová

Režie: Tomáš Studený

Scéna a kostýmy: Sylva Marková

Produkce: Studio Volantes

Obsazení orchestru:

flétna: Radka Kubínová, Michaela Koudelková

hoboj: Rastislav Kozoň, Tereza Samsonová

klarinet: Ludmila Darjaninová Peterková

fagot: Michaela Bieglerová, Petr Budín

Přirozený lesní roh: Mateusz Cendlak, Dániel Palkövi

housle: Veronika Manová, Ivan Iliev, Paulina Woś-Gucik, Mateusz Janus, Petra Ščevková, Sarah Flögel, Peter Zelenka

viola: Jakub Verner, Jana Vavřínková

violoncello: Libor Mašek, Dalibor Pimek

kontrabas: Tadeáš Mesany

nádvoří Tereziánské zbrojnice, Olomouc

  1. 7. 2021, 20:30

Foto archiv festivalu

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více