Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.
Koncert zahájil patnáctičlenný sbor v doprovodu varhanního pozitivu svěžím provedením slavnostního hymnu I Was Glad Henryho Purcella, zkomponovaného pro korunovaci Jakuba II. Již v této úvodní skladbě se všichni zpěváci představili v radostné a energické náladě, která provázela všechny účinkující až do konce.
Po čtyřminutové sborové kompozici se před kamerou objevila stará známá dvojice provázející celým cyklem, tedy Bach a Mozart. Jejich humorná rozprava o ženách za dirigentským pultem nakonec dospěla až k dramatickému odchodu sbormistryně Terezy Válkové i sboru z pódia. Jako vsuvka proto zaznělo Concerto grosso D dur Arcangella Corelliho, jehož charakterem odlišné části i spolehlivé tempové přechody celého instrumentálního tělesa s jistotou řídila koncertní mistryně Dagmar Valentová a spolu s houslistou Michalem Klasem se také přesvědčivě zhostila sólových vstupů.
Čas pro přípravu účinkujících na hlavní bod programu vyplnil další vstup skladatelské dvojice, která divákům blíže představila vznik následující, půvabné kantáty Dixit Dominus na text 110. žalmu, z „italského“ období tehdy velmi mladého, dvaadvacetiletého Händela. Ten se inspiroval právě provedeným Corellim, a to například virtuózním charakterem smyčců, ale i vysokými nároky na zpěváky, jejichž party označil Bach v dialogu s Mozartem za sborovou exhibici.
Pod vedením Romana Válka se rozezněly první tóny díla, ve kterém se hudebníci s nábojem a odhodláním zhostili jak svižných a náročných pasáží, tak charakterově kontrastních částí. Klenutý prostor sálu podpořil a vynesl hlasovou i intonační jistotu sboru jako celku, zejména pak vyšších poloh sopránu. Přestože byla ženská část v převaze, dokázali se jim i pánové spolehlivě vyrovnat a podpořit zdobnost sopránových a altových partů. Vysoko nasazenou laťku nesnížily ani sólové vstupy, kterých se s přehledem v hlubších i vyšších polohách nebo v dlouhých kadencích zhostila Lucie Netušilová Karafiátová, dále také sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, ať už v samostatných vstupech, nebo v procítěném a melancholickém duetu. Další drobné, avšak kvalitní sólové vstupy zazněly také z řad sboru v podání Jakuba Kubína, Jana Kožnara nebo Jiřího Miroslava Procházky. Celé dílo provázela zřetelná souhra všech účinkujících i v těch nejexponovanějších a nejnáročnějších pasážích, stejně jako plynulé a nenásilné attacca změny mezi tempy i charaktery jednotlivých částí.
Jak by se však neodolatelné barokní tóny dostaly až k posluchačům bez jedinečného technického servisu a zajištění? Již poněkolikáté se této úlohy úspěšně ujala společnost Operachot v čele s režisérem Jakubem Kořínkem, díky němuž (a jeho rozsáhlému týmu) měli diváci možnost sledovat koncert v přímém přenosu prostřednictvím nápaditých kamerových záběrů, které místy poodhalily i zákulisí celé akce. Přínosné titulky zpívaných částí byly k dispozici u Purcellova úvodního díla, chyběly však, bohužel, u Händelovy kantáty.
V této době tolik potřebná pozitivní energie nicméně bezpochyby přesáhla i hranice obrazovek a naplnila nejednu domácnost radostí a kvalitní hudbou. Zpěváci ani instrumentalisté se nucenou pauzou nenechali rozhodit a jejich výkony zazářily v online i reálném prostoru. Byla to právě vřelá a přátelská atmosféra sálající z vystupování i vzájemné interakce všech účinkujících, které celý včerejší výkon jen podtrhly a zvýraznily.
Záznam celého koncertu najdete zde.
HENRY PURCELL
Anthem for the Coronation of James II „I Was Glad“
ARCANGELLO CORELLI
Concerto grosso in D major, Op. 6, No. 4
GEORG FRIEDRICH HÄNDEL
Dixit Dominus
Czech Ensemble Baroque
Konvent Milosrdných bratří
Pondělí 8. 2. 2021
Zatím nebyl přidán žádný komentář..