Světový Neumann v Olomouci

Světový Neumann v Olomouci

V hudebních archivech se skrývá kvanta dechberoucí hudby, která stále čeká na své novodobé objevení. Mluví se o tom s trochou nadsázky dnes a denně. Badatelé i umělečtí vedoucí se snaží pozapomenutou, avšak mnohdy vysoce kvalitní tvorbu vynést na světlo a rozšířit již tak pestrý kánon vážné hudby. Touha uvádět archivní díla opět v život je dramaturgickým předsevzetím nejen mnoha vědců a hudebníků, ale i festivalu Olomoucké barokní slavnosti. A letošní jubilejní desátý ročník připravil takových koncertů hned několik.

Jedním z autorů, jehož díla bezpochyby patří i do koncertních sálů dneška, je skladatel a olomoucký kapelník Anton Neumann (1721–1776). Jeho výjimečné tvorbě se již řadu let věnuje muzikolog a interpret Marek Čermák, který ve čtvrtek 25. srpna v olomouckém arcibiskupském paláci spolu se souborem Musica figuralis představil výběr ze skladatelova díla. Součástí programu byly i obnovené světové premiéry dvou flétnových koncertů, ve kterých po boku hudebníků souboru Musica figuralis vystoupila Jana Semerádová.

O tom, že Anton Neumann byl nejen skladatelem světových kvalit, ale také nekonvenčním a moderním tvůrcem, vypověděla již úvodní Symfonie A dur. Expresivní harmonie, excentrické změny sazby i tempa či příkré střídání afektů, to vše bylo sjednoceno a vyhotoveno s naprosto řemeslnou dokonalostí. To by však mohlo zůstat jen na notovém papíře, pokud by se hudebníci naplno nepoddali tomuto expresivnímu výrazivu. Vedoucí souboru Marek Čermák důsledně dbal nejen na ostrost dynamických a výrazových změn, ale především na zásadní práci s tempem, která ještě akcentovala nestálý tok Neumannovy hudby. Již druhá věta Symfonie A dur však dokázala, že Neumann není pouze mistrem dramatické a divoké hudby, ale také velkým lyrikem, což vzápětí podpořila houslistka Eleonora Machová svým sladkým a hřejivým tónem i fenomenální prací s výrazem. Třetí věta se vrátila k náhlým změnám sazby, harmonie i afektu, vévodil jí navíc výtečný dialog houslí v podání Eleonory Machové a Vojtěcha Zajíce. Zde je třeba zdůraznit, jak zásadně odlišný – moderní, svěží, dynamický a místy až fantazijní – byl Neumannův kompoziční jazyk vzhledem k jeho současníkům. Své skutečné kolegy, mezi které lze bez uzardění počítat i například Carla Philippa Emanuela Bacha, předběhl v některých aspektech o dobrých dvacet let. Co však hrálo recenzovanému koncertu do karet nejvíce byl fakt, že Marek Čermák má s dílem Antona Neumanna nemalé zkušenosti a hluboce mu rozumí. Proto také veškeré akcenty a nuance, které se u něj objevují, tak dokáže výtečně přetlumočit nejen instrumentalistům, ale skrze ně především posluchačům.

Jednou z dvojice premiérovaných skladeb se stal Flétnový koncert F dur, při kterém řady souboru Musica figuralis rozšířila hráčka na traverso Jana Semerádová. Pro skladbu samotnou platí do velké míry totéž, co pro předchozí symfonii: celá řada afektů a nálad, mezi kterými se objevují nejen pastorální názvuky, ale také nezřízené veselí či naopak těžká zádumčivost, náhlé tempové i dynamické změny, jasná nadčasovost a nadgeneračnost. To vše je rozšířeno o ryze virtuózní element, který ještě více zdůraznil Neumannův celkový kompoziční styl. Jana Semerádová s naprostou lehkostí a interpretační suverenitou přecházela mezi mnohdy zcela protichůdnými melodickými, dynamickými i rytmickými idejemi s dechberoucí muzikalitou. Třetí věta navíc potvrdila také skladatelovu avizovanou nápaditou práci s fakturou, když ve vypjatém okamžiku prořídla sazba na pouhou flétnu a dvojici houslí.

Symfonie G dur uvedla kromě předchozích kvalit také vkusná glissanda, která ve druhé větě stupňovala napětí. Skladba, podobně jako Symfonie A dur, hýřila rozličnými – mnohdy protichůdnými – melodickými nápady a tempovými či formálními nepravidelnostmi. Závěrečný Flétnový koncert D dur byl v porovnání s předchozími skladbami přece jen o něco tradičnější. Objevují se zde sice náročné virtuózní figurace a akordické rozklady, avšak celkový hudební obraz je mnohem homogennější. Zajímavým bylo také prořídnutí sazby pouze na flétnu a dvojicí houslí po celou dobu druhé věty. Výkon Jany Semerádové byl opět na nejvyšší interpretační úrovni: z hlediska práce s výrazem a dynamikou i z pohledu frázování a jemných nuancí. V pravdě se však jednalo o vítané uvolnění po geniální, avšak svým způsobem posluchačsky náročnější hudbě předchozích děl. Marek Čermák avizoval, že původní pořadí flétnových koncertů bylo třeba změnit, aby „intelektuálnější“ Flétnový koncert F dur zazněl ještě v době, kdy budou posluchači v plné síle. Ve skutečnosti byl intelektuálně výživný prakticky celý program večera.

Čtvrteční koncert potvrdil hned tři předpoklady: Anton Neumann skutečně a neoddiskutovatelně patří k nejzajímavějším skladatelům své doby a Musica figuralis zase patří k největším příslibům současné historicky poučené interpretace (je tedy velká škoda, že se jim nedostává mnohem větší pozornosti). A konečně zatřetí: pokud by Anton Neumann měl možnost slyšet koncert, pravděpodobně by nadšeně zvolal: „Můj Čermák mi rozumí!“

Anton Neumann (1721–1776): Symfonie a4 A Dur (Štrasburk)

Anton Neumann (1721–1776): Flétnový koncert F dur (Karlsruhe)

Anton Neumann (1721–1776): Symfonie a4 G Dur (Lambach)

Anton Neumann (1721–1776): Flétnový koncert D dur (Karlsruhe)

Musica figuralis

Marek Čermák – umělecký vedoucí

Jana Semerádová – traverso

Arcibiskupský palác, Olomouc

25. srpna 2022, 19:30

Panda foto

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Arménský jazzový pianista Tigran Hamasyan se dlouho věnoval buď vlastní tvorbě, nebo inspiraci arménským folklorem. Až na svém desátém albu StandArt se rozhodl pracovat s jazzovými standardy, skladbami, které fungují u většiny jazzových hudebníků jako základní průprava a jako materiál, na kterém se shodnou hráči z celého světa při společném jamování. Své aktuální album pianista představí v pátek 24. března 2023 v brněnském Sono Centru v rámci festivalu JazzFestBrno.  více

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více

La Cantiga de la Serena je trio z jižní Itálie, které se zaměřuje na hudbu Středomoří, chápaného jako most mezi Západem a Východem. Repertoár souboru tvoří středověké tance a písně, písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně i písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko. V roce 2021 skupina vydala své třetí a zatím nejnovější album La Mar a v létě 2022 vystoupila v Brně na festivalu Maraton Hudby. Koncert si můžete připomenout i díky tomuto rozhovoru. Na naše otázky odpovídají Fabrizio Piepoli, který zpívá a hraje na italskou chitarru battente, dále Giorgia Santoro, hráčka na nejrůznější druhy fléten a píšťal včetně indické bansuri nebo irské tin whistle, a také na keltskou harfu. A konečně třetím členem je Adolfo La Volpe, který hraje na arabskou loutnu, na klasickou kytaru nebo irské buzuki.  více

Koncert s podtitulem „Soudružnost, spolupráce, podvratnost a pořádná bitka na konec“ v režii souboru Brno Contemporary orchestra (BCO) nabídl pozoruhodný program soudobé hudby. Jednalo se o tři české a jednu světovou premiéru, které zazněly v Besedním domě 27. února pod taktovkou kmenového dirigenta Pavla Šnajdra. Výběr koncertního sálu nebyl náhodný. Besední dům letos slaví 150 let od otevření a těleso uspořádalo výroční, komunitní koncert k důležitému jubileu.  více

Loňské album Morytáty a romance brněnského písničkáře a televizního dramaturga Ivo Cicvárka boduje ve výročních anketách nejen v čistě folkovém žánru. Ivo svůj velký projekt natočil se svou přejmenovanou kapelou, které nyní říká Živo, a s řadou hostů. V rozhovoru vysvětluje, co se skrývá za jednotlivými písněmi výpravného alba, a hovoří také o svých dalších plánech.  více

Dvanáct studentů, šest skladatelů, šest skladeb, střet šesti naprosto odlišných světů. I tak by se dal popsat projekt Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) ve spolupráci s Royal Conservatoire The Hague (RC). Dle úvodních slov prorektora pro strategie a rozvoj JAMU a pedagoga kompozice na Katedře kompozice a multimediální tvorby Ivo Medka, projekt trvá již šestým rokem a je založen na výběru tří skladatelů z obou škol. Kromě nich se také pro každý ročník vybírá originální obsazení – letos sestavené z houslí, violoncella, elektrické kytary, trombonu, příčné flétny a bicích nástrojů – opět namíchané po třech lidech z obou zemí a doplněno o dirigenta. Spolupráce vyvrcholila pátečním koncertem v Komorním sále Hudební fakulty JAMU.  více

Tento rok tomu bude přesně tři sta let, co dvorní vicekapelník císaře Karla VI. Antonio Caldara zkomponoval pro oslavu jmenin císařovny Alžběty Kristýny gratulační serenatu La concordia de' pianeti (Harmonie planet). Císařský pár však měl ještě jeden významný důvod k oslavě. Alžběta Kristýna čekala potomka a naděje manželů se upínali k mužskému dědici trůnu. Že vláda bude souzena Marii Terezii, tehdy ještě nikdo netušil. Novodobé koncertní premiéry, která se uskutečnila 7. února v brněnském Besedním domě se ujal orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího souboru Romana Válka. Sbor řídila sbormistryně Tereza Válková. Rolí planet, které opěvují císařovnu se ujali Dagmar Šašková (Venuše), Hana Blažíková (Diana), Andreas Scholl (Jupiter), Valer Sabadus (Apollon), Franco Klisovic (Mars), Jaroslav Březina (Merkur) a Adam Plachetka (Saturn).  více

V polovině 20. let 20. století se začala psát historie jedné z nejsvéráznějších čtvrtí Brna. Ve vytěženém pískovcovém lomu se postupně usazovali dělníci z nedaleké cihelny. O pár let později už na tomto místě s výhledem na tehdy vznikající veletržní areál a Staré Brno bylo možné napočítat stovku domků. Čtvrť existuje dodnes a nese název Kamenná kolonie. V neděli 5. února se v Kamence, jak ji Brňané nazývají, konala už tradiční fašanková obchůzka.  více

Ještě koncem ledna byly v Galerii města Blanska zahájeny dvě výstavy. Obě částečně vychází z našich kořenů, ale i lidové kultury. Krojové veselí s cimbálovkou na nich však rozhodně nečekejte. Svá díla zde vystavuje Eva Juračková a David Severa. Absolvovala jsem první část doprovodného programu k výstavám, který se odehrál prvního února v prostorách galerie. V debatě na téma Folklor a ochrana přírody se zde s návštěvníky sešla ředitelka ekologické Nadace Veronica Helena Továrková.  více

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Nejčtenější

Kritika

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více