Zásahy do duše i do srdce. Hudba kvartetních sfér na Concentu Moraviae

7. červen 2016, 0:10

Zásahy do duše i do srdce. Hudba kvartetních sfér na Concentu Moraviae

Festival Concentus Moraviae si pro letošní ročník zvolil tři témata: Shakespeara, Beethovena a českou kvartetní tradici. Už první tři koncerty po slavnostním zahájení ukázaly, jak široce lze takové náměty pojmout, i když se velký dramatik prozatím vynechá.

Ruská duše a české zpěvy v Jihlavě

Tři kvartety pro hraběte Razumovského (op. 59) spojují Beethovenovo kompoziční mistrovství a ruské vnímání času i prostoru. Ludwig van Beethoven je napsal v roce 1806, tedy dva roky po Eroice. První kvartet z této série provedl v jihlavském Domě kultury americký Dover Quartet. Bylo to jako dlouhé vyprávění veselé příhody, která upadne do neodbytného smutku a nakonec se z něj otřepe a přidá rozmarný konec. Do hlavní dějové linie se přitom připlétají pořád další a další motivky, myšlenkové odbočky, doplňující historky a asociace. Pokaždé je do sebe ale stejně vtáhne proud velkého vyprávění.

Hudba sama rusky nezní až na hlavní téma poslední, čtvrté věty, která plynule naváže na mollové zadumání třetí části. První dvě věty jdou zčerstva. Úvodní část pohání dopředu pravidelně pracující osminový motor, druhá překvapuje stále novými podněty. Smutek třetí věty přijde bez varování jako těžké ráno po veselé noci. V poslední větě se vypravěč vzpamatuje a hraje si s posluchačem jako kočka s myší: několikrát ho už už pustí, aby jej s potměšilým úsměvem znovu chytil. Oběť dravého žertování si pravděpodobně začne přát, aby věc skončila buď hned, nebo také nikdy.

Antonín Dvořák je autorem tolika melodických nápadů, až se pod nimi ztrácí jeho skladatelské mistrovství. To plyne jako zdánlivá samozřejmost pod povrchem nevyčerpatelné invence. V Klavírním kvintetu č. 2 (op. 81) sype Dvořák z rukávu jedno téma za druhým, ale skládá je do pevně plynoucího tvaru. Rozumí si v tom s předcházejícím Beethovenovým kvartetem, s nímž ho ještě pevněji propojí melancholická nálada druhé věty nadepsané jako Dumka.

V první větě Dvořákova kvintetu se nad klavírem rozezpívá violoncello, vedlejším tématem odpovídá viola. Druhá věta staví do kontrastu zamyšlený charakter a pestrou formu ronda. Furiant třetí věty navzdory názvu nestřídá kroky na tři a na dvě doby. Cosi zneklidňujícího a povzbuzujícího zároveň v něm i tak zůstává a nenechá posluchače vydechnout. Čtvrtá věta směřuje přes propletené hlasy fugy k efektnímu finále. Kvintet vyznívá vlídně a po stejně pestrém, ale přece jen naježeném Beethovenovi přinesl idylu.

Dover Quartet se obou děl zmocnil se soustředěnou samozřejmostí. Hudebníci se do Beethovena i Dvořáka ponořili tak hluboko, jako by zmizeli ze scény. Pomáhala jim i akustika a vůbec prostředí sálu. Dům kultury v Jihlavě je zvenku neuvěřitelně škaredá budova a vstupní prostory první dojem ničím nevylepšují. O to větší překvapení přinese vstup do útulného sálu, jehož přívětivá akustika napomáhá dojmu, že jsou hudebníci na dosah ruky. Komorní koncert získává nenápadný rozměr přátelského posezení ve větším obýváku. Smyčce i klavír znějí poněkud tlumeně, ale neztrácejí lesk a barvu.

Provedení Beethovena i Dvořáka bylo přímočaré a bezprostředně okouzlující. Vibrato bylo sympaticky nepřehnané, i když v Dvořákovi se nástroje rozezněly přece jen víc do šířky. Říká si o to jak romantický charakter díla, tak přítomnost klavíru. Na Steinway limitované řady Arabesque hrál David Mareček a našel s Dover Quartetem společnou řeč s takovou samozřejmostí, jako by ji vlastně ani hledat nemusel. Klavír se spojil se zvukem kvarteta do jednolitého, ale čitelného a barevného zvuku. Dovoz kvalitního nástroje se bezpochyby vyplatil, Marečkův projev byl stejně jako u jeho spoluhráčů muzikantsky poctivý i přesný. A soustředěný na co nejlepší provedení samotné hudby, bez efektních gest a důrazu na vlastní osobu.

Vášeň proti galantní uhlazenosti v Náměšti nad Oslavou

Knihovna zámku v Náměšti nad Oslavou je neobyčejně působivý prostor, komorní hudba v něm navíc zní velmi dobře. Má zde ostatně své tradiční místo. Posluchač si možná až při odchodu všimne, že v zadní části knihovny stojí malé varhany. Navzdory beethovenovskému tématu letošního ročníku Concentu Moraviae byl prominentním skladatelem náměšťského koncertu Vítězslav Novák a jeho Klavírní kvintet a moll. Nastudovalo jej Talichovo kvartetoIvem Kahánkem.

Novákův Klavírní kvintet měl premiéru v Brně v roce 1897. Skladateli bylo sedmadvacet let a Kvintet je koncentrovaným obrazem jeho prvního tvůrčího rozmachu. Novák v něm extaticky chrlí nápady a místy se zdá, jako by chtěl říct deset věcí najednou. Obsazení klavírního kvinteta ztrácí svůj komorní charakter a hutná partitura z něj vytáhne až symfonický zvuk. Ke slovu se dostává také autorovo zaujetí Slováckem, které tu dostává podobu prvního milostného vzplanutí.

Průnik folklorních prvků do Novákova melodického uvažování není tak precizně zapracovaný jako v pozdějších dílech, ale o to je divočejší. Novák navzdory skladatelské technice nechává mluvit především city, které se z jeho tvorby s věkem stále víc vytrácely. Technicky skvěle vybavený autor a výborný učitel se tu představuje především jako živel. A patří k nevysvětlitelným hudebním záhadám, proč se Kvintet hraje tak málo.

Talichovo kvarteto a klavírista Ivo Kahánek skladbu také skvěle zahráli. Nenechali Novákovy emoce vyprchat a v knihovně místy skoro hřmělo. Bez ozvučení se pocit zvukové stěny vytváří těžko, ale první řady dostaly i tak pořádnou dávku „komorního hluku“. V Novákově Kvintetu musí interpreti každý tón vyválčit a vzájemně se přitom nesežrat. V Náměšti se to dařilo, intenzita neklouzala k nepřehlednému kraválu, hudba do sebe publikum úplně zamkla. Fantastická byla především rozlehlá druhá věta, vlastně sled variací na staročeskou milostnou píseň. Novákova schopnost podívat se na jedno téma z mnoha nečekaných úhlů si tu nezadá s největšími mistry variačního umění. A navíc se potkala s provedením, které nespoléhá na to, že si dobře napsaná hudba nějak poradí sama.

Během Concentu Moraviae letos zazní všechny Beethovenovy smyčcové kvartety. To je dramaturgický záměr, který při pohledu na kompletní program působí impozantně a vytváří festivalu jeden z jeho velkých příběhů. Velkým záměrům se ale občas obětují jednotlivosti. Zařadit před Novákův extrémní citový výlev Smyčcový kvartet č. 2 G dur Ludwiga van Beethovena je z hlediska jednoho koncertu problematické po všech stránkách.

Obě kompozice si příliš nerozumějí už tím, jak jsou napsané. Beethovenův druhý kvartet z roku 1801 se dívá do hudební historie a je z něj slyšet spíš o dvě generace mladší Haydn. Hudba konverzuje se svým okolím s galantní lehkostí a průzračným zvukem, zatímco vášně a prudké osobní výpovědi si berou oddechový čas.

Na hudebníky klade takový hudební přechod snad až nesplnitelné nároky. Je poněkud nečestné a nesportovní chtít po interpretech, aby stihli během přestávky změnit orientaci mezi dvěma tak odlišnými módy. Talichovci to možná neměli v úmyslu vědomě, ale Novákovi dali jednoznačně přednost. Beethovenův kvartet zahráli, ale o moc víc už pro něj neudělali.

V takové situaci se potom z Beethovenova kvartetu pro posluchače snadno stane zapomenutelná výplň v programu. Beethoven sice zdobné rokokové manýry spíš pozoruje, než prožívá, a snad je k nim dokonce ironický. V takto nastavené konstelaci to ale není možné poznat. Novák – řečeno sportovní terminologií – Beethovena vymazal ze hřiště. Zážitek z jeho Kvintetu byl ale fantastický, takže beethovenovská oběť přece jen nepřišla nazmar.

Zlatá česká hudba i ruce v Retzu

Dominikánský kostel v rakouském Retzu je vznešeně útulný. Pavel Haas Quartet v něm provedl reprízu programu, který poprvé zahrál o den dřív v Kyjově. Byl to první samostatný koncert rezidenčního souboru Concentu Moraviae a také první program, který se vyhnul Beethovenovi. Z historické čtveřice českých top skladatelů se dostali ke slovu Bohuslav Martinů, Leoš JanáčekAntonín Dvořák (hádejte, kdo chybí!).

Reprezentativní ukázku z české kvartetní tvorby zahrála česká kvartetní špička. Pokud se v Retzu jednalo o demonstraci toho, že festival na malém městě může mít ty nejvyšší parametry, sotva by se účinkující a repertoár mohli sejít v lepší konstelaci a kondici. Pavel Haas Quartet sbírá jedno prestižní ocenění za druhým, ať už se jedná o časopis Gramophone nebo BBC. Z tvorby českých skladatelů zazněla charakteristická díla, která obsahují všechno, co si posluchač od smyčcového kvartetu slibuje. Vhled do autorových myšlenek, ztvárnění životní fáze, v níž se právě nachází, průzračnou a podmanivou hudební řeč. A k tomu interpretace tak lehká, jako by na světě nebylo nic jednoduššího než si zahrát před spaním pár náročnějších kousků.

Program šel proti proudu času od Martinů přes Janáčka k Dvořákovi. Jejich celek vytvořil vyšší trojdílnou formu s energickým začátkem, vášnivou střední větou a melodicky oproštěným závěrem.

Smyčcový kvartet č. 3 Bohuslava Martinů je rychlý jako život v moderním městě. Jeho tři věty uplynou za čtvrt hodiny a lákají k okamžitému zopakování celého díla. První poslech připomíná rychlou jízdu autem po neznámé cestě – spousta krásných detailů při ní nezbytně uteče. Jednotlivé nástroje hrají prakticky čtyři propletené sólové party, které se občas sejdou v jazzovém synkopování. Při všech disonancích se ale jedná o radostné a netrýznivé vzrušení.

První smyčcový kvartet Leoše Janáčka je v disonancích možná o něco skromnější, ale jeho charakter je pronikavý až k bolesti. „On vidí člověku až do srdce těma pronásledujícíma očima,“ povzdechla by si Jenůfa možná i tady. Téma manželského trojúhelníku převzal Janáček z Tolstého povídky Kreutzerova sonáta. Do křehké harmonie manželství vstupují drásavé klíny cizího, narušitelského vlivu. Vlivu nezvaného, neodbytného a nakonec nepřijatelného.

Smyčcový  kvartet č. 12 Antonína Dvořáka zvaný „Americký“ patří k největším hitům komorní literatury. Dvořákovy melodické nápady v něm plynou s nenuceností, kterou si může dovolit jen opravdový mistr. Melodie jsou tu téměř vším a forma je jen zlehka drží pohromadě. Celá skladba je nadýchaná a pružná, požitkáře netrápí a analytika neirituje. Spíš zve oba typy posluchačů k radostnému poslechu bez postranních myšlenek.

Pavel Haas Quartet si se všemi skladbami vysloveně pohrál. Dlouhý chrámový dozvuk dokázal spíš využít, než aby se v něm utápěl. Detaily se prakticky neztrácely, hudba se nesla jako na létajícím koberci. V kvartetu Bohuslava Martinů se ukázala především perfektní vyrovnanost všech členů ansámblu, v němž jsou všechny nástroje první – včetně druhých houslí. Janáček zněl správně ostře a naježeně, svou osobní chvilku slávy si vybrala viola ve čtvrté větě. Dvořák proletěl kostelem se samozřejmostí ptačího zpěvu – tak jemně a lehce hrané přiznávky pod vřele zpívanými tématy se slyší málokdy.

Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet č. 7 F dur op. 59/1, Antonín Dvořák: Klavírní kvintet č. 2 A dur op. 81. Dover Quartet (Joel Link, Bryan Lee, Milena Pajaro-van de Stadt, Camden Shaw), David Mareček – klavír. 2. června 2016, Dům kultury, Jihlava.

Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet č. 2 G dur op. 18/2, Vítězslav Novák: Klavírní kvintet a moll op. 12. Talichovo kvarteto (Jan Talich, Roman Patočka, Vladimír Bukač, Petr Prause), Ivo Kahánek – klavír. 3. června 2016, Náměšť nad Oslavou, zámek, knihovna.

Bohuslav Martinů: Smyčcový kvartet č. 3 H 183, Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 1 z podnětu „Kreutzerovy sonáty“ L. N. Tolstého, Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet č. 12 F dur op. 96 „Americký“. Pavel Haas Quartet (Veronika Jarůšková, Marek Zwiebel, Radim Sedmidubský, Peter Jarůšek). 5. června 2016, Retz, dominikánský kostel.

Vše v rámci festivalu Concentus Moraviae 2016.

Foto Jiří Sláma a Adam Dušek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Úspěchy na mezinárodní scéně i česká kvartetní tradice – k souboru, který si dal jméno podle skladatele Pavla Haase, patří obojí. Svou první cenu BBC Music Magazine dostal Pavel Haas Quartet před několika dny za nahrávku kvartetů Bedřicha Smetany, ceny časopisu Gramophone už sbírá téměř systematicky. Důležitým tématem rozhovoru byl ale také festival Concentus Moraviae. Ten je letos tematicky věnován především smyčcovému kvartetu a Beethovenovi, a Pavel Haas Quartet je rezidenčním souborem letošního ročníku.  více

Rezidenční umělci letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae Pavel Haas Quartet získali prestižní ocenění za své album s kvartety Bedřicha Smetany.  více

Sledovat životní osudy Ludwiga van Beethovena je stejně fascinující jako ponořit se do jeho hudby. Život jednoho z největších skladatelů všech dob se odráží v jeho symfoniích i klavírních sonátách, nejdůvěrněji ale ve smyčcových kvartetech. Ty jsou tématem letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae. Slovo má festivalový dramaturg Jiří Beneš.  více




Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více