Zásahy do duše i do srdce. Hudba kvartetních sfér na Concentu Moraviae

7. červen 2016, 0:10

Zásahy do duše i do srdce. Hudba kvartetních sfér na Concentu Moraviae

Festival Concentus Moraviae si pro letošní ročník zvolil tři témata: Shakespeara, Beethovena a českou kvartetní tradici. Už první tři koncerty po slavnostním zahájení ukázaly, jak široce lze takové náměty pojmout, i když se velký dramatik prozatím vynechá.

Ruská duše a české zpěvy v Jihlavě

Tři kvartety pro hraběte Razumovského (op. 59) spojují Beethovenovo kompoziční mistrovství a ruské vnímání času i prostoru. Ludwig van Beethoven je napsal v roce 1806, tedy dva roky po Eroice. První kvartet z této série provedl v jihlavském Domě kultury americký Dover Quartet. Bylo to jako dlouhé vyprávění veselé příhody, která upadne do neodbytného smutku a nakonec se z něj otřepe a přidá rozmarný konec. Do hlavní dějové linie se přitom připlétají pořád další a další motivky, myšlenkové odbočky, doplňující historky a asociace. Pokaždé je do sebe ale stejně vtáhne proud velkého vyprávění.

Hudba sama rusky nezní až na hlavní téma poslední, čtvrté věty, která plynule naváže na mollové zadumání třetí části. První dvě věty jdou zčerstva. Úvodní část pohání dopředu pravidelně pracující osminový motor, druhá překvapuje stále novými podněty. Smutek třetí věty přijde bez varování jako těžké ráno po veselé noci. V poslední větě se vypravěč vzpamatuje a hraje si s posluchačem jako kočka s myší: několikrát ho už už pustí, aby jej s potměšilým úsměvem znovu chytil. Oběť dravého žertování si pravděpodobně začne přát, aby věc skončila buď hned, nebo také nikdy.

Antonín Dvořák je autorem tolika melodických nápadů, až se pod nimi ztrácí jeho skladatelské mistrovství. To plyne jako zdánlivá samozřejmost pod povrchem nevyčerpatelné invence. V Klavírním kvintetu č. 2 (op. 81) sype Dvořák z rukávu jedno téma za druhým, ale skládá je do pevně plynoucího tvaru. Rozumí si v tom s předcházejícím Beethovenovým kvartetem, s nímž ho ještě pevněji propojí melancholická nálada druhé věty nadepsané jako Dumka.

V první větě Dvořákova kvintetu se nad klavírem rozezpívá violoncello, vedlejším tématem odpovídá viola. Druhá věta staví do kontrastu zamyšlený charakter a pestrou formu ronda. Furiant třetí věty navzdory názvu nestřídá kroky na tři a na dvě doby. Cosi zneklidňujícího a povzbuzujícího zároveň v něm i tak zůstává a nenechá posluchače vydechnout. Čtvrtá věta směřuje přes propletené hlasy fugy k efektnímu finále. Kvintet vyznívá vlídně a po stejně pestrém, ale přece jen naježeném Beethovenovi přinesl idylu.

Dover Quartet se obou děl zmocnil se soustředěnou samozřejmostí. Hudebníci se do Beethovena i Dvořáka ponořili tak hluboko, jako by zmizeli ze scény. Pomáhala jim i akustika a vůbec prostředí sálu. Dům kultury v Jihlavě je zvenku neuvěřitelně škaredá budova a vstupní prostory první dojem ničím nevylepšují. O to větší překvapení přinese vstup do útulného sálu, jehož přívětivá akustika napomáhá dojmu, že jsou hudebníci na dosah ruky. Komorní koncert získává nenápadný rozměr přátelského posezení ve větším obýváku. Smyčce i klavír znějí poněkud tlumeně, ale neztrácejí lesk a barvu.

Provedení Beethovena i Dvořáka bylo přímočaré a bezprostředně okouzlující. Vibrato bylo sympaticky nepřehnané, i když v Dvořákovi se nástroje rozezněly přece jen víc do šířky. Říká si o to jak romantický charakter díla, tak přítomnost klavíru. Na Steinway limitované řady Arabesque hrál David Mareček a našel s Dover Quartetem společnou řeč s takovou samozřejmostí, jako by ji vlastně ani hledat nemusel. Klavír se spojil se zvukem kvarteta do jednolitého, ale čitelného a barevného zvuku. Dovoz kvalitního nástroje se bezpochyby vyplatil, Marečkův projev byl stejně jako u jeho spoluhráčů muzikantsky poctivý i přesný. A soustředěný na co nejlepší provedení samotné hudby, bez efektních gest a důrazu na vlastní osobu.

Vášeň proti galantní uhlazenosti v Náměšti nad Oslavou

Knihovna zámku v Náměšti nad Oslavou je neobyčejně působivý prostor, komorní hudba v něm navíc zní velmi dobře. Má zde ostatně své tradiční místo. Posluchač si možná až při odchodu všimne, že v zadní části knihovny stojí malé varhany. Navzdory beethovenovskému tématu letošního ročníku Concentu Moraviae byl prominentním skladatelem náměšťského koncertu Vítězslav Novák a jeho Klavírní kvintet a moll. Nastudovalo jej Talichovo kvartetoIvem Kahánkem.

Novákův Klavírní kvintet měl premiéru v Brně v roce 1897. Skladateli bylo sedmadvacet let a Kvintet je koncentrovaným obrazem jeho prvního tvůrčího rozmachu. Novák v něm extaticky chrlí nápady a místy se zdá, jako by chtěl říct deset věcí najednou. Obsazení klavírního kvinteta ztrácí svůj komorní charakter a hutná partitura z něj vytáhne až symfonický zvuk. Ke slovu se dostává také autorovo zaujetí Slováckem, které tu dostává podobu prvního milostného vzplanutí.

Průnik folklorních prvků do Novákova melodického uvažování není tak precizně zapracovaný jako v pozdějších dílech, ale o to je divočejší. Novák navzdory skladatelské technice nechává mluvit především city, které se z jeho tvorby s věkem stále víc vytrácely. Technicky skvěle vybavený autor a výborný učitel se tu představuje především jako živel. A patří k nevysvětlitelným hudebním záhadám, proč se Kvintet hraje tak málo.

Talichovo kvarteto a klavírista Ivo Kahánek skladbu také skvěle zahráli. Nenechali Novákovy emoce vyprchat a v knihovně místy skoro hřmělo. Bez ozvučení se pocit zvukové stěny vytváří těžko, ale první řady dostaly i tak pořádnou dávku „komorního hluku“. V Novákově Kvintetu musí interpreti každý tón vyválčit a vzájemně se přitom nesežrat. V Náměšti se to dařilo, intenzita neklouzala k nepřehlednému kraválu, hudba do sebe publikum úplně zamkla. Fantastická byla především rozlehlá druhá věta, vlastně sled variací na staročeskou milostnou píseň. Novákova schopnost podívat se na jedno téma z mnoha nečekaných úhlů si tu nezadá s největšími mistry variačního umění. A navíc se potkala s provedením, které nespoléhá na to, že si dobře napsaná hudba nějak poradí sama.

Během Concentu Moraviae letos zazní všechny Beethovenovy smyčcové kvartety. To je dramaturgický záměr, který při pohledu na kompletní program působí impozantně a vytváří festivalu jeden z jeho velkých příběhů. Velkým záměrům se ale občas obětují jednotlivosti. Zařadit před Novákův extrémní citový výlev Smyčcový kvartet č. 2 G dur Ludwiga van Beethovena je z hlediska jednoho koncertu problematické po všech stránkách.

Obě kompozice si příliš nerozumějí už tím, jak jsou napsané. Beethovenův druhý kvartet z roku 1801 se dívá do hudební historie a je z něj slyšet spíš o dvě generace mladší Haydn. Hudba konverzuje se svým okolím s galantní lehkostí a průzračným zvukem, zatímco vášně a prudké osobní výpovědi si berou oddechový čas.

Na hudebníky klade takový hudební přechod snad až nesplnitelné nároky. Je poněkud nečestné a nesportovní chtít po interpretech, aby stihli během přestávky změnit orientaci mezi dvěma tak odlišnými módy. Talichovci to možná neměli v úmyslu vědomě, ale Novákovi dali jednoznačně přednost. Beethovenův kvartet zahráli, ale o moc víc už pro něj neudělali.

V takové situaci se potom z Beethovenova kvartetu pro posluchače snadno stane zapomenutelná výplň v programu. Beethoven sice zdobné rokokové manýry spíš pozoruje, než prožívá, a snad je k nim dokonce ironický. V takto nastavené konstelaci to ale není možné poznat. Novák – řečeno sportovní terminologií – Beethovena vymazal ze hřiště. Zážitek z jeho Kvintetu byl ale fantastický, takže beethovenovská oběť přece jen nepřišla nazmar.

Zlatá česká hudba i ruce v Retzu

Dominikánský kostel v rakouském Retzu je vznešeně útulný. Pavel Haas Quartet v něm provedl reprízu programu, který poprvé zahrál o den dřív v Kyjově. Byl to první samostatný koncert rezidenčního souboru Concentu Moraviae a také první program, který se vyhnul Beethovenovi. Z historické čtveřice českých top skladatelů se dostali ke slovu Bohuslav Martinů, Leoš JanáčekAntonín Dvořák (hádejte, kdo chybí!).

Reprezentativní ukázku z české kvartetní tvorby zahrála česká kvartetní špička. Pokud se v Retzu jednalo o demonstraci toho, že festival na malém městě může mít ty nejvyšší parametry, sotva by se účinkující a repertoár mohli sejít v lepší konstelaci a kondici. Pavel Haas Quartet sbírá jedno prestižní ocenění za druhým, ať už se jedná o časopis Gramophone nebo BBC. Z tvorby českých skladatelů zazněla charakteristická díla, která obsahují všechno, co si posluchač od smyčcového kvartetu slibuje. Vhled do autorových myšlenek, ztvárnění životní fáze, v níž se právě nachází, průzračnou a podmanivou hudební řeč. A k tomu interpretace tak lehká, jako by na světě nebylo nic jednoduššího než si zahrát před spaním pár náročnějších kousků.

Program šel proti proudu času od Martinů přes Janáčka k Dvořákovi. Jejich celek vytvořil vyšší trojdílnou formu s energickým začátkem, vášnivou střední větou a melodicky oproštěným závěrem.

Smyčcový kvartet č. 3 Bohuslava Martinů je rychlý jako život v moderním městě. Jeho tři věty uplynou za čtvrt hodiny a lákají k okamžitému zopakování celého díla. První poslech připomíná rychlou jízdu autem po neznámé cestě – spousta krásných detailů při ní nezbytně uteče. Jednotlivé nástroje hrají prakticky čtyři propletené sólové party, které se občas sejdou v jazzovém synkopování. Při všech disonancích se ale jedná o radostné a netrýznivé vzrušení.

První smyčcový kvartet Leoše Janáčka je v disonancích možná o něco skromnější, ale jeho charakter je pronikavý až k bolesti. „On vidí člověku až do srdce těma pronásledujícíma očima,“ povzdechla by si Jenůfa možná i tady. Téma manželského trojúhelníku převzal Janáček z Tolstého povídky Kreutzerova sonáta. Do křehké harmonie manželství vstupují drásavé klíny cizího, narušitelského vlivu. Vlivu nezvaného, neodbytného a nakonec nepřijatelného.

Smyčcový  kvartet č. 12 Antonína Dvořáka zvaný „Americký“ patří k největším hitům komorní literatury. Dvořákovy melodické nápady v něm plynou s nenuceností, kterou si může dovolit jen opravdový mistr. Melodie jsou tu téměř vším a forma je jen zlehka drží pohromadě. Celá skladba je nadýchaná a pružná, požitkáře netrápí a analytika neirituje. Spíš zve oba typy posluchačů k radostnému poslechu bez postranních myšlenek.

Pavel Haas Quartet si se všemi skladbami vysloveně pohrál. Dlouhý chrámový dozvuk dokázal spíš využít, než aby se v něm utápěl. Detaily se prakticky neztrácely, hudba se nesla jako na létajícím koberci. V kvartetu Bohuslava Martinů se ukázala především perfektní vyrovnanost všech členů ansámblu, v němž jsou všechny nástroje první – včetně druhých houslí. Janáček zněl správně ostře a naježeně, svou osobní chvilku slávy si vybrala viola ve čtvrté větě. Dvořák proletěl kostelem se samozřejmostí ptačího zpěvu – tak jemně a lehce hrané přiznávky pod vřele zpívanými tématy se slyší málokdy.

Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet č. 7 F dur op. 59/1, Antonín Dvořák: Klavírní kvintet č. 2 A dur op. 81. Dover Quartet (Joel Link, Bryan Lee, Milena Pajaro-van de Stadt, Camden Shaw), David Mareček – klavír. 2. června 2016, Dům kultury, Jihlava.

Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet č. 2 G dur op. 18/2, Vítězslav Novák: Klavírní kvintet a moll op. 12. Talichovo kvarteto (Jan Talich, Roman Patočka, Vladimír Bukač, Petr Prause), Ivo Kahánek – klavír. 3. června 2016, Náměšť nad Oslavou, zámek, knihovna.

Bohuslav Martinů: Smyčcový kvartet č. 3 H 183, Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 1 z podnětu „Kreutzerovy sonáty“ L. N. Tolstého, Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet č. 12 F dur op. 96 „Americký“. Pavel Haas Quartet (Veronika Jarůšková, Marek Zwiebel, Radim Sedmidubský, Peter Jarůšek). 5. června 2016, Retz, dominikánský kostel.

Vše v rámci festivalu Concentus Moraviae 2016.

Foto Jiří Sláma a Adam Dušek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Úspěchy na mezinárodní scéně i česká kvartetní tradice – k souboru, který si dal jméno podle skladatele Pavla Haase, patří obojí. Svou první cenu BBC Music Magazine dostal Pavel Haas Quartet před několika dny za nahrávku kvartetů Bedřicha Smetany, ceny časopisu Gramophone už sbírá téměř systematicky. Důležitým tématem rozhovoru byl ale také festival Concentus Moraviae. Ten je letos tematicky věnován především smyčcovému kvartetu a Beethovenovi, a Pavel Haas Quartet je rezidenčním souborem letošního ročníku.  více

Rezidenční umělci letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae Pavel Haas Quartet získali prestižní ocenění za své album s kvartety Bedřicha Smetany.  více

Sledovat životní osudy Ludwiga van Beethovena je stejně fascinující jako ponořit se do jeho hudby. Život jednoho z největších skladatelů všech dob se odráží v jeho symfoniích i klavírních sonátách, nejdůvěrněji ale ve smyčcových kvartetech. Ty jsou tématem letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae. Slovo má festivalový dramaturg Jiří Beneš.  více




Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více