Barbara Maria Willi: být stále mladá v přístupu k hudbě

Barbara Maria Willi: být stále mladá v přístupu k hudbě

O jubilejním 20. ročníku hudebního cyklu Barbara Maria Willi uvádí…, také o historicky poučené interpretaci a dalších plánech jsem na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění hovořil s děkankou Hudební fakulty JAMU, dramaturgyní, pedagožkou, popularizátorkou klasické hudby, cembalistkou, varhanicí a specialistkou na kladívkový klavír Barbarou Marií Willi. O tom, jak nabitý program tato žena má, vypovídá nejlépe fakt, že těsně před začátkem našeho povídání aktivně vyučovala zahraničního studenta.

Od 23. února probíhá jubilejní 20. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí… Jak to vlastně celé začalo? Co Vás přivedlo k myšlence uspořádat v Brně takovou řadu koncertů staré hudby?

Já jsem vždy toužila, aby tady byl specializovaný cyklus zaměřený na historicky poučenou interpretaci. Chtěla jsem, aby se s ní lidé mohli seznámit, jak je to odlišné a dobrodružné a že poučená interpretační praxe nabízí mnohem širší a odlišné zážitky z hudby, než co se odehrává v hudebním mainstreamu. Následně mě oslovil David Dittrich na základě spolupráce, kterou jsme měli při festivalu Concentus Moraviae, pro který jsem začala připravovat dramaturgii, zda bych nechtěla takový abonentní cyklus založit. Byl to současně první abonentní cyklus staré hudby v Brně. Já jsem hned nadšeně souhlasila, načež on přišel s nápadem, že by tento program měl mít nějaký osobitý a osobní rukopis: měla jsem jej uvádět a měl také nést mé jméno. Z toho jsem zpočátku měla trochu strach a říkala jsem si, zda to není příliš… ale ukázalo se to částečně jako kouzlo tohoto cyklu. Nejen je silně osobní, ale lidé mi věří, že když pozvu nějakého zahraničního interpreta, že je to excelentní a zajímavý host. Vědí, že i dramaturgie je vždy v něčem objevná či zvláštní. Po dvaceti letech jsem na ten cyklus hrdá a mám ohromnou radost, že se našla ta velká skupina posluchačů, která je ochotná a schopná přijmout velké výzvy, často i neobvyklé nástroje a podobně.

barbara_marila_willi_02

Bylo v rámci cyklu vždy šest koncertů, nebo se jejich množství měnilo?

Vždy šest – tři v první polovině roku a tři v té druhé. Vždy to navíc bylo rozděleno po kalendářním roce, což je trochu odlišné od tradičních cyklů.

Máte nějakou ucelenou dramaturgii cyklu? Proměnila se během let?

Jednotícím principem je, že na dvou až třech koncertech v rámci roku se podílím i jako interpretka. Snažím se také akcentovat mezinárodní přesah, takže ráda zvu hodně zahraničních hostů, ale soustředím se i na mladé a talentované české soubory. Není to nějak tematicky vázáno, avšak v posledních letech se objevují i méně obvyklé oblasti staré hudby jako třeba středověk či renesance, nebo naopak romantismus, kde slyšíme třeba Schumannovu tvorbu interpretovanou na kladívkovém klavíru.

… na to jsem se chtěl zrovna zeptat. Pokud se podíváme na letošní program, vidíme skladatele od 17. do počátku 20. století. Jak široce nahlížíte na tzv. „starou hudbu“? Kam až, podle Vás, sahá?

Tak u toho „revivalu“ staré hudby v 80. letech minulého století byli lidé nadšení, že objevují něco nového o hudbě z období (dejme tomu) od Monteverdiho po Bacha. A pak se začali zajímat také o renesanční hudbu, středověkou hudbu až ke gregoriánskému chorálu. A o něco později jsme začali přicházet zase blíže k přítomnosti, takže lidé jako Nikolaus Harnoncourt, u kterého jsem studovala, začali objevovat, jak se hrál Haydn, Mozart, Beethoven. Ale tam jsme také nezůstali a šli jsme ještě dál až do romantismu. Objevili jsme, že i v té době se hrálo úplně jinak, než jsme si původně mysleli. Také proto nemají současné mladé soubory v hlavě pomyslnou hranici. Třeba pro Pura Corda, řecko-španělské smyčcové kvarteto, končí stará hudba zhruba s Janáčkem. To znamená víceméně s koncem používání střevových strun pro smyčcové nástroje.

Při sestavování dramaturgie vycházíte nějak z proporčnosti jednotlivých období? Letos třeba není zastoupena renesance, ale na minulých ročnících byla. Přihlížíte i k tomuto?

To samotné sestavování dramaturgie je víceúrovňové. Já vycházím primárně z možností těch špičkových interpretů, které se snažím pro cyklus získat. No, a tyto soubory za sebou většinou mají již nějakou hudební profilaci, a té se snažím vycházet vstříc. Samozřejmě se zaměřuji i na to, aby ten konkrétní ročník byl vždy sestavený pestře a aby se ukázalo celé spektrum staré hudby. Takže některé ročníky jdou hlouběji do minulosti, zatímco jiné se soustřeďují spíše na Mozarta, Beethovena a jiné skladatele blíže naší době. Třetí veličinou je pestrost nástrojová, resp. pestrost přístupů – letos třeba výjimečně hraje pařížský host Philippe Bernold na moderní flétnu. Jakožto typický Francouz zná velmi dobře barokní tradici. Na moderním nástroji je schopen docílit takřka až traverzového zvuku. Takže podobné zajímavosti se snažím v dramaturgii uvádět a docílit tak jakéhosi přirozeného vnitřního příběhu celého cyklu.

Jak dlouho vlastně probíhá příprava konkrétního ročníku? Přemýšlíte a domlouváte již XXI. ročník?

Ano, už jej mám dokonce i hotový. Ta hlavní kostra se tvoří tak rok a půl až dva roky dopředu. Někdy se stane, že je třeba udělat ještě drobné změny, ale tak to chodí. Většinou jsem nejkreativnější, když mne tlačí termín. (smích) Potom chodí nápady jeden za druhým.

Program dubnového koncertu obsahuje rovněž skladbu Jiřího Antonína Bendy, která je uvedena v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea. Vydáváte se často na lov do hudebních archivů, nebo jde spíše o výjimky?

Já to objevovaní zbožňuji! Ostatně 21. března na programu byla premiéra Smyčcového kvartetu G dur od Agnes Tyrell tedy brněnská romantická skladatelka, a i tato skladba pochází z Moravského zemského muzea. A v dubnu bude fantastická a výrazně progresivní Bendova sonáta. Bohužel už teď nemám tolik času samostatně bádat, ale jsem v kontaktu s muzikology a nabízím jim interpretační spolupráci.

Využíváte při interpretaci třeba i edice připravené studenty JAMU či ASH?

Já se snažím především propojovat lidi, kteří by o ně mohli mít zájem. Nejsem to vždy já, kdo je interpretuje, ale dbám, aby nezapadly. Měli jsme tu například i projekt, kde studenti měli vytvořit vlastní edici toho, co hrají. A třeba v rámci Letní hudební akademie Kroměříž jsme byli se studenty v kroměřížském hudebním archivu. Tam si jeden ze studentů přepsal dochovanou skladbu, která navíc není ještě vydaná.

barbara_marila_willi_04

Z kterého koncertu případně či kterého umělce jste zatím měla největší radost? Kdo Vám přijde jako nejzásadnější přínos pro brněnský hudební život?

No to by bylo sto dvacet koncertů… (smích) Mně nicméně z pochopitelných důvodů přirostly k srdci všechny koncerty. Večer, u kterého jsem byla v sedmém nebi, byl nedávný koncert s Kateřinou Kněžíkovou. Jednak je pro mne velký svátek hrát Schumanna. Je to nádherná hudba, která má svůj zcela přirozený pohyb. A pak s Kateřinou jsme si interpretačně naprosto rozuměly a nebylo potřeba žádných slov. Úsměvné je, že pokaždé, když jsme zkoušely, tak to bylo jiné a originální. Podobné to bylo třeba i s vídeňským houslistou Erichem Höbarthem, se kterým jsme během zkoušení prakticky vůbec nepromluvili. Což je myslím znak hlubokého hudebního propojení, při kterém současně nevíte i víte, co dělat. Velmi kreativní stav. Mám také obrovskou radost, že mé pozvání přijala legenda flétnové interpretace Philippe Bernold! S ním jsem již hrála v Telči a moc se na naše společné vystupování těším, protože francouzský způsob hry je elegantní a lehký. Většina mezinárodních hostů jednak chválí akustiku konventu Milosrdných bratří, kde se cyklus odehrává, ale také vždy dodávají, že publikum je zvláštní, pozorné a spoludotváří výkon.

Vraťme se maličko do minulosti. Ovlivnila Vás nějak pandemie z hlediska posluchačstva? Vidíte menší či větší zájem o koncerty? Proměnilo se Vám nějak publikum?

Covidová doba byla skutečně bolestná. Zmíněný večer s Kateřinou Kněžíkovou jsme kupříkladu přesouvali hned třikrát. Takže to byla i docela velká zkouška věrnosti abonentů. I pro náš organizační tým to bylo velmi náročné období. Tady bych chtěla vyzdvihnout Kláru Zemanovou, která zajišťuje kontakt s abonenty a která udělala ohromný kus práce. S každým jednotlivcem mluvila nebo mu psala. Takže myslím, že i zde je vidět rukopis osobního kontaktu, který je pro náš cyklus tolik zásadní. A snad ani proto jsme nepocítili ztrátu publika… možná trochu obměnu, ale to je přirozené. Nicméně jeden produkt, který vznikl v rámci inovace za časů nejtvrdší karantény, je záznam koncertu bez publika s Josefem Špačkem. Tam jsme měli možnost ukázat na záznamu třeba i nádherně zdobené noty Biberovy sonáty.

A z hlediska zmíněné proměny publika… chodí teď třeba více mladých lidí?

To publikum je živé. Jsou tam lidé, kteří chodili již na samém počátku, druzí odešli tam, kde mohou poslouchat třeba větší hudební formy. Řekla bych nicméně, že máme docela pestré posluchačstvo a i zastoupení mladých je poměrně výrazné. Třeba studenti tvoří zásadní část návštěvníků.

Vidíte, že by se nějak posunulo posluchačstvo, co se týče znalostí a náhledu na starou hudbu? Jistě máte mnoho abonentů, kteří chodívají pravidelně a dovedou starou hudbu více ocenit, lépe ohodnotit, jinak k ní přistoupit než před 20 lety?

Určitě ano – ušli jsme spolu docela dlouho cestu a od představy toho, že stará hudba je výhradně baroko, jsme se posunuli napříč historií na obě strany. A tohle je myslím posun nejen posluchačů, ale je to vlastně vývoj i celé scény historicky poučené interpretace. Pro mne je zásadní být neustále otevřená těmto novým proudům a být stále mladá v přístupu k hudbě. Je to nekonečná cesta a myslím, že je hezké, že na této cestě jsme právě i s tím publikem. Vnímám u nich, že vědí, že stará hudba není jen jakýsi repertoár, ale celkový přístup.

A z druhé strany – je nyní snazší hledat nové interprety staré hudby, než bylo dříve, když jste začínala? Je kupříkladu více českých interpretů, mladých interpretů?

Jednoznačně. Obzvláště za posledních deset let výrazně vzrostla úroveň českých interpretů a nyní je srovnatelná s mezinárodním standardem. Dokonce bych si i troufla říci, že díky určité české poctivosti a velmi husté síti ZUŠ po celé České republice je to podhoubí nebývale kvalitní. Očekávám, že se ještě více prosadíme i v rámci Evropy a budeme spoluudávat směr hudebního vývoje a to nejen na poli staré hudby.

Dostává se dostatečné pozornosti starší hudbě i z hlediska pedagogického?

(smích) Tak Brno je možná luxusní město, protože máme současně Akademii staré hudby na Masarykově univerzitě a oddělení staré hudby na JAMU, které se nazývá Katedra varhanní a historické interpretace a kromě varhan obsahuje kladívkový klavír, cembalo, loutnové a smyčcové nástroje, traverso, historický zpěv a nově i historický hoboj. Takže máme sedm oborů a řekla bych, že se nám docela daří. Máme také množství mezinárodních smluv s různými jinými hudebními univerzitami, takže studenti mohou využívat možnost studia v zahraničí. Větší péči bychom měli věnovat obecné hudební výchově. Setkala jsem se teď u jedné ředitelky základní školy s postojem, že hudba je o znalosti not a že třicet let používat stejnou metodu drcení dětí je absolutně v pořádku. Nedivím se potom, že mladí lidí si myslí, že na hudbu nenají talent a že je něco otravného… 

barbara_marila_willi_03

Kam interpretace staré hudby bude směřovat? Objevují se zde – na úrovni interpretů i badatelů – nějaké proměnlivé trendy, odlišné výklady?

Tato scéna je hodně v pohybu. Jednak jsme konečně přistoupili na to, že penzum tvorby spadající do tzv. „staré hudby“ je mnohem širší a že sahá dejme tomu od 4. do 20. století. Že spíše než o kompozice samotné jde o přístup, který pátrá po tom, jak to bylo v té či oné době, jaké nástroje se užívaly, jaké techniky byly upřednostňovány či jakými filosofiemi se tvůrci i hudebníci řídili. Kromě toho ale vidím, že je hodně módní aranžování hudby a improvizace… Hudebníci třeba improvizují celý koncert, tak jak se to dříve dělalo. Takže zohledňujeme kromě repertoáru, nástrojů a interpretační techniky i toto myšlení a sociální aspekt. Interpret by měl být do určité míry i skladatel, což je stále relativně velká novinka, která vede často k úžasným výsledkům. Někdy vede třeba až moc daleko.

Dalším trendem, který velmi ráda pozoruji, je jakési sblížení hráčů na moderní nástroje se starohudbáři. Právě tím, že jsme pochopili, že poučená interpretace je spíše filozofie, tak mnoho principů lze uplatnit i na moderních nástrojích. Přichází generace, která nemá to omezení nastavené v hlavě. Vědí, že se dá dosáhnout prakticky všeho. Máme i studenty, kterým zkrátka jedno studium nestačí, a ti třeba dobrovolně zkoumají hudbu z hlediska tradičních přístupů i z hlediska historicky poučené interpretace. Ostatně dnešní špičkový interpret chce znát co nejvíce stylových jazyků a co nejvíce porozumět proměnlivé tváři hudby.

Jak náročné je pro Vás skloubit koncertní, organizační a pedagogickou činnost? Říkáte si někdy „Již nesmím kývnout na další koncert, jinak to nestihnu vše nastudovat“?

Někdy to je velmi náročné, ale já všechny ty věci dělám proto, že je mám ráda a jsem z nich nadšená. Zatím žádnou hranici typu „o víkendu ne“, nebo „večer už ne“ nemám. (smích) Ono to samozřejmě bere výrazné množství času, ale zase často jedna věc pomůže druhé – dramaturgie se hodí ve výuce a naopak, organizační činnost mě vyloženě baví a tak.

Je něco, co Vás na kulturním životě v Brně trápí?

Brno zatím značně do kultury investuje, doufám, že tomu tak bude i nadále. Doufám také ve výstavbu koncertního sálu. Co mi vadí je takové to zastaralé myšlení: regionální kultura versus kultura hlavního města. V dnešní době už by nemělo záležet na těchto škatulkách, mnohem důležitější by měla být kvalita a invenčnost toho, co se děje.

A úplně na závěr: Co plánujete do dalších dvaceti let? Přemýšlíte o nějakém rozšíření či formální proměně cyklu?

Mým snem by bylo udělat takovou „franšízu“ i do jiných měst a rozšířit ten cyklus i jinam ve stejné podobě. Dávalo by to i větší smysl z hlediska cestování umělců. Domnívám se, že udržitelnost bude jedním ze zásadních témat budoucnosti.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V letošním roce navštívilo Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici více jak 41 000 lidí tedy rekordní počet. Číslo, které překvapí. V době, do které se tolikrát předpovídal zánik folkloru i folklorismu, se na jednom místě sejde tak obrovské množství lidí. Co je k tomu vede? Letošní jubilejní 80. ročník tomu jistě napomohl, ale samotné výročí by určitě nestačilo. V čem spočívá její kouzlo? Každý návštěvník si z festivalu odnáší jiný zážitek, jinou vzpomínku, jiný příběh. A právě ten svůj vám nyní nabídnu. Jaká tedy byla moje Strážnice 2025? A našla jsem odpověď na otázku, co stojí za tak velkým zájmem?  více

Jedním z členů mezinárodní poroty letošního ročníku Veszprém Street Music Festivalu bude Milan Tesař – programový ředitel, vedoucí hudební redakce Radia Proglas, šéf panelu World Music Charts Europe a dramaturg festivalu Maraton hudby Brno. Vyslání zástupce právě z Brna není náhodné – město je stejně jako Veszprém člen sítě UNESCO Creative Cities of Music a pravidelně zapojuje do mezinárodní kulturní spolupráce a podpory mladých talentů.  více

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce

Benefiční akce s názvem Večery s Ondrášem opět oživila nádvoří hradu Špilberk. Vojenský umělecký soubor Ondráš zde ve druhé půli června předvedl dva celovečerní programy, které připomněly nové i starší choreografie a hudební úpravy. První večer nabídl premiéru pořadu Pocta Jaroslavu Juráškovi, připravenou ke stému výročí narození této významné osobnosti folklorního hnutí druhé poloviny 20. století. Druhý večer s názvem Ondrášovské putování provedl hudbou i tancem po regionech Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Rumunska.  více

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více

Právě teď se ve francouzském městě na okraji Paříže Enghien-les-Bains koná XVII. výroční zasedání Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Brno na tomto zasedání reprezentuje koordinátorka Brna - města hudby UNESCO Jana Padrnosová a Lukáš Pavlica z Odboru kultury Magistrátu města Brna, kteří se aktivně zapojují do odborných panelů, síťování a mezinárodní výměny zkušeností.  více

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce