Barbara Maria Willi: být stále mladá v přístupu k hudbě

Barbara Maria Willi: být stále mladá v přístupu k hudbě

O jubilejním 20. ročníku hudebního cyklu Barbara Maria Willi uvádí…, také o historicky poučené interpretaci a dalších plánech jsem na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění hovořil s děkankou Hudební fakulty JAMU, dramaturgyní, pedagožkou, popularizátorkou klasické hudby, cembalistkou, varhanicí a specialistkou na kladívkový klavír Barbarou Marií Willi. O tom, jak nabitý program tato žena má, vypovídá nejlépe fakt, že těsně před začátkem našeho povídání aktivně vyučovala zahraničního studenta.

Od 23. února probíhá jubilejní 20. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí… Jak to vlastně celé začalo? Co Vás přivedlo k myšlence uspořádat v Brně takovou řadu koncertů staré hudby?

Já jsem vždy toužila, aby tady byl specializovaný cyklus zaměřený na historicky poučenou interpretaci. Chtěla jsem, aby se s ní lidé mohli seznámit, jak je to odlišné a dobrodružné a že poučená interpretační praxe nabízí mnohem širší a odlišné zážitky z hudby, než co se odehrává v hudebním mainstreamu. Následně mě oslovil David Dittrich na základě spolupráce, kterou jsme měli při festivalu Concentus Moraviae, pro který jsem začala připravovat dramaturgii, zda bych nechtěla takový abonentní cyklus založit. Byl to současně první abonentní cyklus staré hudby v Brně. Já jsem hned nadšeně souhlasila, načež on přišel s nápadem, že by tento program měl mít nějaký osobitý a osobní rukopis: měla jsem jej uvádět a měl také nést mé jméno. Z toho jsem zpočátku měla trochu strach a říkala jsem si, zda to není příliš… ale ukázalo se to částečně jako kouzlo tohoto cyklu. Nejen je silně osobní, ale lidé mi věří, že když pozvu nějakého zahraničního interpreta, že je to excelentní a zajímavý host. Vědí, že i dramaturgie je vždy v něčem objevná či zvláštní. Po dvaceti letech jsem na ten cyklus hrdá a mám ohromnou radost, že se našla ta velká skupina posluchačů, která je ochotná a schopná přijmout velké výzvy, často i neobvyklé nástroje a podobně.

barbara_marila_willi_02

Bylo v rámci cyklu vždy šest koncertů, nebo se jejich množství měnilo?

Vždy šest – tři v první polovině roku a tři v té druhé. Vždy to navíc bylo rozděleno po kalendářním roce, což je trochu odlišné od tradičních cyklů.

Máte nějakou ucelenou dramaturgii cyklu? Proměnila se během let?

Jednotícím principem je, že na dvou až třech koncertech v rámci roku se podílím i jako interpretka. Snažím se také akcentovat mezinárodní přesah, takže ráda zvu hodně zahraničních hostů, ale soustředím se i na mladé a talentované české soubory. Není to nějak tematicky vázáno, avšak v posledních letech se objevují i méně obvyklé oblasti staré hudby jako třeba středověk či renesance, nebo naopak romantismus, kde slyšíme třeba Schumannovu tvorbu interpretovanou na kladívkovém klavíru.

… na to jsem se chtěl zrovna zeptat. Pokud se podíváme na letošní program, vidíme skladatele od 17. do počátku 20. století. Jak široce nahlížíte na tzv. „starou hudbu“? Kam až, podle Vás, sahá?

Tak u toho „revivalu“ staré hudby v 80. letech minulého století byli lidé nadšení, že objevují něco nového o hudbě z období (dejme tomu) od Monteverdiho po Bacha. A pak se začali zajímat také o renesanční hudbu, středověkou hudbu až ke gregoriánskému chorálu. A o něco později jsme začali přicházet zase blíže k přítomnosti, takže lidé jako Nikolaus Harnoncourt, u kterého jsem studovala, začali objevovat, jak se hrál Haydn, Mozart, Beethoven. Ale tam jsme také nezůstali a šli jsme ještě dál až do romantismu. Objevili jsme, že i v té době se hrálo úplně jinak, než jsme si původně mysleli. Také proto nemají současné mladé soubory v hlavě pomyslnou hranici. Třeba pro Pura Corda, řecko-španělské smyčcové kvarteto, končí stará hudba zhruba s Janáčkem. To znamená víceméně s koncem používání střevových strun pro smyčcové nástroje.

Při sestavování dramaturgie vycházíte nějak z proporčnosti jednotlivých období? Letos třeba není zastoupena renesance, ale na minulých ročnících byla. Přihlížíte i k tomuto?

To samotné sestavování dramaturgie je víceúrovňové. Já vycházím primárně z možností těch špičkových interpretů, které se snažím pro cyklus získat. No, a tyto soubory za sebou většinou mají již nějakou hudební profilaci, a té se snažím vycházet vstříc. Samozřejmě se zaměřuji i na to, aby ten konkrétní ročník byl vždy sestavený pestře a aby se ukázalo celé spektrum staré hudby. Takže některé ročníky jdou hlouběji do minulosti, zatímco jiné se soustřeďují spíše na Mozarta, Beethovena a jiné skladatele blíže naší době. Třetí veličinou je pestrost nástrojová, resp. pestrost přístupů – letos třeba výjimečně hraje pařížský host Philippe Bernold na moderní flétnu. Jakožto typický Francouz zná velmi dobře barokní tradici. Na moderním nástroji je schopen docílit takřka až traverzového zvuku. Takže podobné zajímavosti se snažím v dramaturgii uvádět a docílit tak jakéhosi přirozeného vnitřního příběhu celého cyklu.

Jak dlouho vlastně probíhá příprava konkrétního ročníku? Přemýšlíte a domlouváte již XXI. ročník?

Ano, už jej mám dokonce i hotový. Ta hlavní kostra se tvoří tak rok a půl až dva roky dopředu. Někdy se stane, že je třeba udělat ještě drobné změny, ale tak to chodí. Většinou jsem nejkreativnější, když mne tlačí termín. (smích) Potom chodí nápady jeden za druhým.

Program dubnového koncertu obsahuje rovněž skladbu Jiřího Antonína Bendy, která je uvedena v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea. Vydáváte se často na lov do hudebních archivů, nebo jde spíše o výjimky?

Já to objevovaní zbožňuji! Ostatně 21. března na programu byla premiéra Smyčcového kvartetu G dur od Agnes Tyrell tedy brněnská romantická skladatelka, a i tato skladba pochází z Moravského zemského muzea. A v dubnu bude fantastická a výrazně progresivní Bendova sonáta. Bohužel už teď nemám tolik času samostatně bádat, ale jsem v kontaktu s muzikology a nabízím jim interpretační spolupráci.

Využíváte při interpretaci třeba i edice připravené studenty JAMU či ASH?

Já se snažím především propojovat lidi, kteří by o ně mohli mít zájem. Nejsem to vždy já, kdo je interpretuje, ale dbám, aby nezapadly. Měli jsme tu například i projekt, kde studenti měli vytvořit vlastní edici toho, co hrají. A třeba v rámci Letní hudební akademie Kroměříž jsme byli se studenty v kroměřížském hudebním archivu. Tam si jeden ze studentů přepsal dochovanou skladbu, která navíc není ještě vydaná.

barbara_marila_willi_04

Z kterého koncertu případně či kterého umělce jste zatím měla největší radost? Kdo Vám přijde jako nejzásadnější přínos pro brněnský hudební život?

No to by bylo sto dvacet koncertů… (smích) Mně nicméně z pochopitelných důvodů přirostly k srdci všechny koncerty. Večer, u kterého jsem byla v sedmém nebi, byl nedávný koncert s Kateřinou Kněžíkovou. Jednak je pro mne velký svátek hrát Schumanna. Je to nádherná hudba, která má svůj zcela přirozený pohyb. A pak s Kateřinou jsme si interpretačně naprosto rozuměly a nebylo potřeba žádných slov. Úsměvné je, že pokaždé, když jsme zkoušely, tak to bylo jiné a originální. Podobné to bylo třeba i s vídeňským houslistou Erichem Höbarthem, se kterým jsme během zkoušení prakticky vůbec nepromluvili. Což je myslím znak hlubokého hudebního propojení, při kterém současně nevíte i víte, co dělat. Velmi kreativní stav. Mám také obrovskou radost, že mé pozvání přijala legenda flétnové interpretace Philippe Bernold! S ním jsem již hrála v Telči a moc se na naše společné vystupování těším, protože francouzský způsob hry je elegantní a lehký. Většina mezinárodních hostů jednak chválí akustiku konventu Milosrdných bratří, kde se cyklus odehrává, ale také vždy dodávají, že publikum je zvláštní, pozorné a spoludotváří výkon.

Vraťme se maličko do minulosti. Ovlivnila Vás nějak pandemie z hlediska posluchačstva? Vidíte menší či větší zájem o koncerty? Proměnilo se Vám nějak publikum?

Covidová doba byla skutečně bolestná. Zmíněný večer s Kateřinou Kněžíkovou jsme kupříkladu přesouvali hned třikrát. Takže to byla i docela velká zkouška věrnosti abonentů. I pro náš organizační tým to bylo velmi náročné období. Tady bych chtěla vyzdvihnout Kláru Zemanovou, která zajišťuje kontakt s abonenty a která udělala ohromný kus práce. S každým jednotlivcem mluvila nebo mu psala. Takže myslím, že i zde je vidět rukopis osobního kontaktu, který je pro náš cyklus tolik zásadní. A snad ani proto jsme nepocítili ztrátu publika… možná trochu obměnu, ale to je přirozené. Nicméně jeden produkt, který vznikl v rámci inovace za časů nejtvrdší karantény, je záznam koncertu bez publika s Josefem Špačkem. Tam jsme měli možnost ukázat na záznamu třeba i nádherně zdobené noty Biberovy sonáty.

A z hlediska zmíněné proměny publika… chodí teď třeba více mladých lidí?

To publikum je živé. Jsou tam lidé, kteří chodili již na samém počátku, druzí odešli tam, kde mohou poslouchat třeba větší hudební formy. Řekla bych nicméně, že máme docela pestré posluchačstvo a i zastoupení mladých je poměrně výrazné. Třeba studenti tvoří zásadní část návštěvníků.

Vidíte, že by se nějak posunulo posluchačstvo, co se týče znalostí a náhledu na starou hudbu? Jistě máte mnoho abonentů, kteří chodívají pravidelně a dovedou starou hudbu více ocenit, lépe ohodnotit, jinak k ní přistoupit než před 20 lety?

Určitě ano – ušli jsme spolu docela dlouho cestu a od představy toho, že stará hudba je výhradně baroko, jsme se posunuli napříč historií na obě strany. A tohle je myslím posun nejen posluchačů, ale je to vlastně vývoj i celé scény historicky poučené interpretace. Pro mne je zásadní být neustále otevřená těmto novým proudům a být stále mladá v přístupu k hudbě. Je to nekonečná cesta a myslím, že je hezké, že na této cestě jsme právě i s tím publikem. Vnímám u nich, že vědí, že stará hudba není jen jakýsi repertoár, ale celkový přístup.

A z druhé strany – je nyní snazší hledat nové interprety staré hudby, než bylo dříve, když jste začínala? Je kupříkladu více českých interpretů, mladých interpretů?

Jednoznačně. Obzvláště za posledních deset let výrazně vzrostla úroveň českých interpretů a nyní je srovnatelná s mezinárodním standardem. Dokonce bych si i troufla říci, že díky určité české poctivosti a velmi husté síti ZUŠ po celé České republice je to podhoubí nebývale kvalitní. Očekávám, že se ještě více prosadíme i v rámci Evropy a budeme spoluudávat směr hudebního vývoje a to nejen na poli staré hudby.

Dostává se dostatečné pozornosti starší hudbě i z hlediska pedagogického?

(smích) Tak Brno je možná luxusní město, protože máme současně Akademii staré hudby na Masarykově univerzitě a oddělení staré hudby na JAMU, které se nazývá Katedra varhanní a historické interpretace a kromě varhan obsahuje kladívkový klavír, cembalo, loutnové a smyčcové nástroje, traverso, historický zpěv a nově i historický hoboj. Takže máme sedm oborů a řekla bych, že se nám docela daří. Máme také množství mezinárodních smluv s různými jinými hudebními univerzitami, takže studenti mohou využívat možnost studia v zahraničí. Větší péči bychom měli věnovat obecné hudební výchově. Setkala jsem se teď u jedné ředitelky základní školy s postojem, že hudba je o znalosti not a že třicet let používat stejnou metodu drcení dětí je absolutně v pořádku. Nedivím se potom, že mladí lidí si myslí, že na hudbu nenají talent a že je něco otravného… 

barbara_marila_willi_03

Kam interpretace staré hudby bude směřovat? Objevují se zde – na úrovni interpretů i badatelů – nějaké proměnlivé trendy, odlišné výklady?

Tato scéna je hodně v pohybu. Jednak jsme konečně přistoupili na to, že penzum tvorby spadající do tzv. „staré hudby“ je mnohem širší a že sahá dejme tomu od 4. do 20. století. Že spíše než o kompozice samotné jde o přístup, který pátrá po tom, jak to bylo v té či oné době, jaké nástroje se užívaly, jaké techniky byly upřednostňovány či jakými filosofiemi se tvůrci i hudebníci řídili. Kromě toho ale vidím, že je hodně módní aranžování hudby a improvizace… Hudebníci třeba improvizují celý koncert, tak jak se to dříve dělalo. Takže zohledňujeme kromě repertoáru, nástrojů a interpretační techniky i toto myšlení a sociální aspekt. Interpret by měl být do určité míry i skladatel, což je stále relativně velká novinka, která vede často k úžasným výsledkům. Někdy vede třeba až moc daleko.

Dalším trendem, který velmi ráda pozoruji, je jakési sblížení hráčů na moderní nástroje se starohudbáři. Právě tím, že jsme pochopili, že poučená interpretace je spíše filozofie, tak mnoho principů lze uplatnit i na moderních nástrojích. Přichází generace, která nemá to omezení nastavené v hlavě. Vědí, že se dá dosáhnout prakticky všeho. Máme i studenty, kterým zkrátka jedno studium nestačí, a ti třeba dobrovolně zkoumají hudbu z hlediska tradičních přístupů i z hlediska historicky poučené interpretace. Ostatně dnešní špičkový interpret chce znát co nejvíce stylových jazyků a co nejvíce porozumět proměnlivé tváři hudby.

Jak náročné je pro Vás skloubit koncertní, organizační a pedagogickou činnost? Říkáte si někdy „Již nesmím kývnout na další koncert, jinak to nestihnu vše nastudovat“?

Někdy to je velmi náročné, ale já všechny ty věci dělám proto, že je mám ráda a jsem z nich nadšená. Zatím žádnou hranici typu „o víkendu ne“, nebo „večer už ne“ nemám. (smích) Ono to samozřejmě bere výrazné množství času, ale zase často jedna věc pomůže druhé – dramaturgie se hodí ve výuce a naopak, organizační činnost mě vyloženě baví a tak.

Je něco, co Vás na kulturním životě v Brně trápí?

Brno zatím značně do kultury investuje, doufám, že tomu tak bude i nadále. Doufám také ve výstavbu koncertního sálu. Co mi vadí je takové to zastaralé myšlení: regionální kultura versus kultura hlavního města. V dnešní době už by nemělo záležet na těchto škatulkách, mnohem důležitější by měla být kvalita a invenčnost toho, co se děje.

A úplně na závěr: Co plánujete do dalších dvaceti let? Přemýšlíte o nějakém rozšíření či formální proměně cyklu?

Mým snem by bylo udělat takovou „franšízu“ i do jiných měst a rozšířit ten cyklus i jinam ve stejné podobě. Dávalo by to i větší smysl z hlediska cestování umělců. Domnívám se, že udržitelnost bude jedním ze zásadních témat budoucnosti.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Začátek Roku české hudby oslavila Filharmonie Brno tradičním novoročním koncertem v Janáčkově divadle, kde posluchačům nabídla program složený z děl českých a amerických skladatelů. Výběr skladeb právě z těchto dvou zemí symbolizoval propojení českého tělesa s americkým dirigentem Dennisem Russellem Daviesem, který stojí v čele brněnské filharmonie již šestou sezonu a taktovky se ujal i při tomto vystoupení.  více

Sarah MacDougall je písničkářka původem ze Švédska, která však žije v Kanadě a působí na tamní hudební scéně. Sarah účinkovala na festivalu Maraton hudby Brno 2023 a při té příležitosti jsme s ní natočili rozhovor.  více

Pondělním koncertem s podtitulem Nové mysterium se Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra rozloučil s končícím rokem a připomněl blížící se Vánoce. V chrámu církve československé husitské v brněnských Tuřanech orchestr zahrál výběr z děl z 20. a 21. století a o přestávce návštěvníky koncertu dokonce pohostil.  více

Jako poslední produkci tohoto roku uvedl Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové světovou premiéru opery Druhé město z pera brněnského skladatele Ondřeje Kyase, který se tentokrát představil také jako libretista. V poloscénickém provedení, které se uskutečnilo 16. prosince v kulturním centru Co.labs se hlavních rolí zhostili Aleš Janiga (A. – hlavní hrdina, zpívaná role), Lukáš Rieger (A. – hlavní hrdina, mluvená role), Jana Vondrů (Alweyra, Klára, sudička), Pavel Slivka (proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu), Tomáš Chloupek (vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast), Aneta Podracká Bendová (dívka z lodi, tajemná dívka, sudička), Michael Robotka (knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast), Alžběta Symerská (číšníkova žena, sudička, Felix) a Libor Skokan (kněz, číšník, štamgast).  více

Závěrečný večer dvacátého ročníku cyklu koncertů staré hudby, v němž dramaturgyně, cembalistka a děkanka Hudební fakulty JAMU Barbara Maria Willi seznamuje publikum s kouzlem hudební kultury nejen 17. a 18. století, se nesl v duchu houslové virtuozity. Poslední koncert konaný 15. prosince v Konventu Milosrdných bratří tak posluchačům nabídl jedinečné propojení tří houslistů – František NovotnýJiří PospíchalFedor Rudin – za cembalového doprovodu Barbary Marie Willi, jež se také ujala role moderátora.  více

Za tradiční vánoční událost by se dala označit akce Kapr na provázku, kterou každoročně pořádá Cotatcha Orchestra v Divadle Husa na provázku. Na těchto koncertech big band společně s hostem hraje zaranžované koledy. Na letošního Kapra na provázku, který se konal již po čtvrté, si orchestr pozval oceňovanou bosensko-slovinskou jazzovou zpěvačku Mirnu Bogdanović.V pondělí spolu přednesli výběr z českých, amerických a slovinských koled.  více

Nejčtenější

Kritika

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více