Dáša Ubrová: Mám ráda výzvy

13. říjen 2021, 13:00

Dáša Ubrová: Mám ráda výzvy

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.

Jste editorkou nové knihy Když struny života zní o brněnském jazzovém kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým spolupracujeme i jako zpěvačka. Jak začala vaše spolupráce?

To byla velká náhoda. Výtvarnice Ivana Olšanová, moje kamarádka, jednou pozvala Milana Kašubu na koncert mé tehdejší kapely uBer! a jeho oslovil můj zpěv. V té době jsem už asi půl roku nosila v hlavě myšlenku, že bych si chtěla zazpívat jen ve dvou s nějakým kytaristou. A najednou přišel Milan Kašuba do šatny a zeptal se mě, jestli bych si s ním někdy nezazpívala. Hned jsme zkusili nějakou vernisáž a nyní spolupracujeme už nějakých osm nebo devět let. Během té doby jsem měla možnost poznat blíže jeho fantastickou povahu, jeho úžasnou hru na kytary a spoustu zajímavých kolegů, s nimiž vystupuje. Neustále se od něj něco učím.

ubrova_dasa_foto_archiv_zpevacky_02

Spolupracovala jste s řadou hudebníků. Čím je pro vás právě Milana Kašuba jedinečný?

Je jedinečný naprosto ve všem. Svým přístupem k lidem, svým přístupem k životu a svou kytarovou hrou, svým humorem, svým způsobem řízení auta. Jak řekl jeden můj kamarád, on je kouzlený dědeček se vším, co to přináší, takže i s momenty překvapení. Naučil mě nebát se na pódiu. Když hrajete jen ve dvou nebo ve třech, vznikají situace, které si nenaplánujete. S Milanem se stačí na sebe jen podívat, a hned navážete a hrajete dál a nic vás nerozhodí.

Dřív jste se na pódiu bála?

Strašně. A pořád se ještě bojím. Pokaždé, když mám přistoupit k mikrofonu, mám velký respekt. Ale už je to trochu lepší, už si připadám trošku jako větší holka (smích).

S Milanem Kašubou vystupujete mimo jiné s programem jazzových skladeb židovských autorů. Jak tento koncept vznikl?

S touto myšlenkou přišel Rudolf Dub z Prostějova, který se s Milanem Kašubou zná řadu let. Oslovil ho, zda by bylo možné sestavit takový pořad jako vyjádření památky a pocty těm, kdo byli oběťmi šoa nebo je to jakýmkoli způsobem zasáhlo. Díky tomuto projektu jsem se dostala do neuvěřitelně krásných míst, kam by mě jinak asi ani nenapadlo se podívat. A prožívám opravdu výjimečné muzikantské i lidské zážitky.

Je třeba k takovému repertoáru přistupovat jinak než k „obyčejným“ písním?

Mám samozřejmě k těmto skladbám respekt, ale uvědomila jsem si, že čím víc se soustředím a čím víc se nechám tímto respektem svázat, tím horší je výsledek. A v tom je opět kouzlo Milana Kašuby a jeho schopnosti improvizace. Tím, že do té hudby vnáší své prvky, situaci uvolňuje. Respekt je dobré mít, ale můžete k tomu přistoupit svobodněji. Musím přiznat, že nerada zpívám anglicky. Jsem milovník češtiny. A u těchto projektů jsem se musela oprostit od strachu, protože ve chvíli, když jsem si jej příliš připouštěla, ta angličtina byla ještě horší, než u mě ve skutečnosti je.

To je zajímavé. Jiní zpěváci tvrdí, že se za angličtinu mohou schovat, protože je na zpěv jednodušší.

Angličtina je zpěvnější, to ano. Ale já mám ráda výzvy a zpívat česky není jednoduché. Když zpíváte česky, lidé se rádi zaposlouchají a výsledek je pak dobrý.

ubrova_dasa_foto_archiv_zpevacky_04

Vedle recitálů s Milanem Kašubou koncertujete v jiné sestavě s vlastními písněmi. Jsou to pro vás dva různé projekty, nebo mají nějaký průnik?

Je to různé, i když postupem času myslím dojde k většímu přiblížení. Nejde ani tak o jazyk, i když jsem do repertoáru s Milanem Kašubou už „propašovala“ jeden svůj text na známý standard. Ale procházím teď hudebním vývojem. Už dříve mě lidé často označovali za jazzovou nebo bluesovo-šansonovou zpěvačku a já jsem s tím nikdy moc nesouhlasila. Ale teď zjišťuji, že právě k těmto žánrům inklinuji nejvíc a nová tvorba, kterou mám zatím především v hlavě, začíná čím dál víc inklinovat k jazzovým nebo bluesovým melodiím. Tím se moje autorská tvorba pomalu přibližuje tomu, co hrajeme s Milanem Kašubou.

Za koho jste se považovala v době, kdy jste „moc nesouhlasila“ s označením bluesová nebo šansonová zpěvačka?

Považovala jsem se za člověka, který rád zpívá, ale nechtěla jsem to škatulkovat. Věděla jsem, že nemám hlas vhodný třeba na rockový projev, i když i do takového žánru jsem si občas odskočila. Ale především jsem nechtěla být řazena jen do jedné škatulky, protože to omezuje kreativitu. Ale když už se to tak jednou vyvine, baví mě to a vidím na lidech zpětnou vazbu, že je to hladí na duši, tak je to asi správně.

Vrátím se ke spolupráci s Milanem Kašubou. Jak došlo k tomu, že jste o něm vydala knihu?

Milan Kašuba měl loni osmdesátiny, ale ty nebylo možné kvůli covidu pořádně oslavit. A tak mě loni na podzim napadlo, že bych o něm vydala knížku. Předložila jsem mu koncept o pěti kapitolách, jemu i jeho paní se myšlenka líbila, měli jsme i vydavatele, Miroslava Klepáčka z nakladatelství Sursum, a tak jsme si sedli a dali jsme to dohromady.

Co tedy čtenář v knize najde?

Spoustu vzpomínek, příběhů a zážitků: z doby, kdy byl Milan zlatníkem, z oblasti pedagogické a muzikantské, příběhy s hudebníky, zpěváky i výtvarníky. Jsou tam ilustrace jeho vnučky, i povídka, kterou napsala jeho další vnučka. Je to tedy Milanův obraz z různých úhlů pohledu. Zároveň lze knihu považovat za sondu do 60. a 70. let na jazzové a swingové scéně v Brně. Píše se v ní o divadle Večerní Brno, o estrádách, najdeme tu vzpomínky na Gustava Broma a mnoho dalších hudebníků, výtvarníků, herců a zpěváků. Jak řekl jeden můj kamarád: „V Praze jsem sedl do vlaku, a když jsem přijížděl do Olomouce, knihu jsem zavřel a bylo mi hezky na duši.“

Součástí knihy i CD.

Jedním z žáků Milana Kašuby byl Honza Růžička, který k němu chodil na kytaru a který také přispěl do knihy. A svůj příspěvek zakončil větou: „Kdy nahrajeme nějaké to CD?“ Já jsem už v té době nosila v hlavě myšlenku, že by bylo skvělé, kdyby součástí knihy bylo cédéčko, ale čistě jen s Milanovou hrou na kytaru. To se nakonec opravdu podařilo a právě u Honzy Růžičky jsme toto CD nahráli. Celé je to pak ještě umocněno fotografiemi Miloše Hlaváčka a snímky ze soukromého archivu. Občas se mě někdo ptá, proč jsou na fotografiích nejčastěji ruce Milana Kašuby. Na to je jednoduchá odpověď. Jsou to doslova „zlaté ručičky“.

ubrova_dasa__milan_kasuba_foto_archiv_zpevacky_03

Na tomto CD tedy hraje pouze Milan Kašuba. Existuje už i vydaná vaše společná nahrávka s ním?

Ano. S Milanem Kašubou a Vincencem Kummerem jsme se opakovaně zúčastnili festivalu Valašský špalíček. Jeho dramaturg Karel Prokeš spolu s Jaromírem Kratochvílem z vydavatelství Indies Happy Trails natočili živý záznam našeho vystoupení, o kterém nám původně nic neřekli a který nám pak pustili s tím, že v rámci jejich limitované edice jej chtějí vydat. CD opravdu vzniklo a jmenuje se Just Live.

Další novinkou z vaší dílny je sbírka vašich písňových textů pojatých jako poezie – Melodie v duši mé. Jak vznikla?

K tomu, abych vůbec začala psát své vlastní texty, mě kdysi přesvědčil hudební publicista Petr Gratias. Později mě oslovil Miroslav Klepáček z nakladatelství Sursum, že se mu moje texty jeví jako poezie. A zeptal se mě, jestli bych je nevydala jako knihu. Napoprvé jsem odmítla, ale pak jsem si řekla, že proč ne. Člověk by měl za sebou zanechat nějakou stopu. A tak jsem ty texty vzala, doplnila jsem je svými obrázky, perokresbami nebo akrylovými obrazy, a vznikla kniha Melodie v duši mé.

Sama se věnujete psaní textů i výtvarnému umění. Máte tyto dvě disciplíny v hlavě propojené, nebo je vnímáte jako dvě oddělené nádoby?

Nedělám je zároveň. Když mám chuť psát texty, jdu psát texty. Když mám obrazové vize, jdu malovat, což se chystám zrovna teď o víkendu. Mezitím jsem si ale v týdnu udělala nějaké poznámky k textům. Jen vím, že dohromady to nepůjde.

Co jste zpívala předtím, než jste začala psát vlastní texty?

Texty jiných autorů. Petr Gratias to nevěděl, a když jsem skončila v kapele uBer!, zeptal se mě: „Doufám, že nepřestáváš zpívat? Vždyť máš svoje texty…“ A já na to, že nemám. Navíc ty texty pro mne většinou psali muži a ženský a mužský pohled na svět je opravdu rozdílný. A Petr mi řekl: „Tak to zkus, to musíš zvládnout.“ Do toho jsem se seznámila s Argentincem s moravskými kořeny Martinem Balíkem, který hledal někoho, kdo by otextoval a nazpíval jeho píseň, kterou pocitově vztahoval k Moravě. To byly mé první pokusy. Pak jsem začala psát vlastní texty, ukázala jsem je Petru Gratiasovi a ten mě seznámil se skladatelem Vojtěchem Svatošem. Vojtu, který má rád poezii, moje texty oslovily a začala spolupráce.

Současně spolupracujete také s producentem a kytaristou Pavlem Šmídem.

Ano, Pavel je Vojtův „parťák“, společně tvoří producentsko-skladatelské duo a oba se podíleli na našem společném CD, natočeném v roce 2018. Pavlova hra na kytaru je úžasná.

ubrova_dasa_foto_archiv_zpevacky_05

Měl by posluchač vždy rozumět tomu, co chce textař sdělit?

Osobně si myslím, že si každý má z textu vzít to, co odpovídá jeho pocitům. Stejně to mám i u obrazů. Nejsem zastánce jejich pojmenovávání, ale nakonec jim názvy dávám, protože to někteří lidé potřebují. Podobně je to i u textů. A je zvláštní, co všechno v nich lidé nacházejí. Já do nich vkládám své příběhy i příběhy lidí, které potkávám, ale každý si v tom může najít něco svého a to je myslím správně.

V posledních letech se věnujete také koncertům pro neslyšící. Potřebují neslyšící tlumočení do českého znakového jazyka? Nestačím jim si texty přečíst?

Ne každý chce číst poezii. Když jsem se poprvé setkala s tlumočením do českého znakového jazyka, dozvěděla jsem se, že buď se tlumočí slovo od slova, nebo obsah sdělení. Musela jsem zvážit, co z toho chci, a zvolila jsem obsah. Když si s tlumočníky vysvětlujeme, co jsem chtěla říct, vznikají zajímavé momenty. Občas mi tvrdí, že něco pochopili jinak. A já jim říkám: „Klidně tam tu svou myšlenku vložte.“ Oni totiž mohou například během instrumentálních sól dotvářet příběhy. Pokud se jedná o koncert, vnímá neslyšící „posluchač“ rytmiku díky pohybům toho, kdo tlumočí, a pohybům interpreta a rytmus vnímá i jako vibrace. Může se také doptat na podrobnosti. Jinou formou jsou videoklipy, máme zase možnost tlumočení doprovodit obrazem nebo textem. I emoce a výraz tváře je součástí tlumočení. Je to tedy komplexnější záležitost než psané slovo.

Co chystáte do budoucna?

Právě tu jazzovo-bluesovou záležitost, která se mi honí v hlavě. A plánujeme také další tlumočené videoklipy. Ve výtvarné oblasti zkouším nové barevné variace, chystám výstavu. Více se setkávám i s možností moderovat a zažívat zajímavá setkání. Navíc mám v hlavě jednu další myšlenku na knihu a opět se jedná o hudební osobnost. Ale je to ještě v zárodku, a tak víc neprozradím.

Fotky ze soukromého archivu Dáši Ubrové

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kniha Milan Kašuba Když struny života zní je dílem zpěvačky, textařky, výtvarnice a produkční Dáši Ubrové, která se pod ní podepsala coby editorka. Brněnský jazzman a pedagog, Milan Kašuba, oslavil v loňském roce 80. narozeniny. Kniha vznikla jako pocta této výjimečné muzikantské osobnosti, úzce spojené s historií brněnské, české, ale i světové jazzové a swingové hudby. 30. září navíc proběhne vernisáž výstavy k jeho životnímu jubileu s názvem Jazz a Milan Kašuba objektivem fotografa Jiřího Víška.   více

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více

V pondělí 18. září se v Rytířském sále Nové radnice uskutečnilo velmi neobyčejné přijetí: primátorka Markéta Vaňková iniciovala setkání více než třech desítek sbormistryň a sbormistrů, kterým tak při příležitosti projektu Rok sborů vyjádřila dík za jejich soustavný přínos k obohacování brněnské hudební scény a za mimořádnou péči o kulturní život našeho města. Fakt, že se v Brně můžeme pyšnit stovkou aktivních pěveckých sborů fungujícími napříč generacemi a profesemi, s sebou totiž nepřináší pouze velké množství koncertů či kultivaci talentů. Aktivní sborová komunita znamená pro město také početnou skupinu lidí věnujících volný čas společné tvůrčí činnosti a v neposlední řadě právě sboristé tvoří i poučené publikum pravidelně navštěvující ostatní kulturní akce.  více

Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Davisem a Českým filharmonickým sborem Brno vkročila 14. září v Janáčkově divadle do nové 68. sezony. Nadcházející koncertní sezona 2023/2024 nabídne pestrou paletu koncertních cyklů. Mnohé z večerů jsou v rámci oslav roku české hudby (2024) věnovány právě českým skladatelům a jejich (nejen) hudebnímu odkazu. Filharmonie ale také pořádá nebo se podílí na významných mezinárodních festivalech jako je například Moravský podzim, který začne prvního října. Těleso si pro svůj zahajovací koncert vybralo monumentální vokální dílo Gustava Mahlera – jeho druhou symfonii s podtitulem Vzkříšenívíce

Již nezvyklý podtitul „XI. ročník hudebních a divadelních slavností předtím, než…“ dával tušit, že jedenáctý ročník festivalu Olomoucké barokní slavnosti bude něčím výjimečný. Jen málokdo však nejspíše věděl, že závěrečný koncert 11. ročníku festivalu bude také jeho posledním večerem vůbec. Koncert souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka, který se odehrál v sobotu 9. září v olomouckému kostele Panny Marie Sněžné, totiž uzavřel nejen letošní festivalovou řadu, ale také celou jedenáctiletou historii Olomouckých barokních slavností. V úvodní řeči však zazněl také příslib, že Volantes Orchestra (rezidenční orchestr festivalu) bude ve své činnosti nadále pokračovat. Jeho činnost by mohla určitým způsobem zaplnit tuto nově vzniklou díru na olomouckém festivalovém trhu.  více

Vlaky jako symbol odjezdu, příjezdu a návratu byly hlavním tématem druhého ročníku Mezinárodního festivalu židovské kultury ŠTETL FEST, který se konal na přelomu srpna a září. Čtyřdenní program v sobě propojil historické události židovských spoluobčanů odvezených z Brna do koncentračních táborů za druhé světové války s novodobými příběhy Ukrajinců, kteří do jmenovaného města před válkou utekli. Jako připomínka těchto událostí byl při zahájení festivalu na brněnském hlavním nádraží odhalen Památník zmizelých a na vybraných brněnských náměstích si mohou občané až do konce září prohlédnout výstavu Příběhy z Ukrajiny. Závěrečný koncert v režii Škampova kvarteta s podtitulem Vlaky konaný v neděli 3. září v Besedním domě byl pomyslnou tečkou za festivalem, při níž se hudebně i historicky umocnila otázka opouštění a návratů.  více

Poslední koncert hudebního multižánrového Festivalu Špilberk se příznačně nesl v duchu dobývání středověkých království. Návštěvníci si totiž přišli vychutnat soundtrack k počítačové hře Kingdom Come: Deliverance, jež zazněl v neděli 27. srpna v podání Filharmonie BrnoPěveckého sboru Masarykovy univerzity a Středověké hudby Bakchus pod taktovkou skladatele, aranžéra, dirigenta, houslisty a autora hudby Jana Valtyvíce

Jak vypadá spojení swingové kapely s operním zpěvákem ukázal projekt Nebe na zemi ve čtvrtek 24. srpna nádvoří hradu Špilberk. Zpěvák, herec, scenárista, režisér a především umělecký vedoucí ansámblu Melody Makers Ondřej Havelka společně s barytonistou Adamem Plachetkou si pro své příznivce připravili velkolepou show založenou na písních a textech Jaroslava Ježka, Jana Wericha a Jiřího Voskovce.  více

Dvacátý čtvrtý ročník Festivalu Špilberk v Brně odstartoval třetí srpnovou neděli známými melodiemi francouzských filmů s Jeanem-Paulem Belmondem. Pestrý festivalový program divákům nabídl večer plný slavných árií a orchestrálních kusů s příhodným titulem Carpe noctem (Užívej noci). Koncert s motivem lásky a tematicky související s tajemnou večerní dobou se konal ve středu 23. srpna na brněnském hradě. Za doprovodu hostující Janáčkovy filharmonie Ostrava pod taktovkou mladé talentované Aleny Hron se jako hlavní sólistka představila sopranistka Veronika Rovnávíce

Do posledního místa zaplněná rozlehlá bazilika ve starobylém německém klášteře Eberbach vestoje aplaudovala brněnským umělcům, kteří zde v pátek uvedli Symfonii č. 2 c moll Gustava Mahlera. Devadesátiminutovou symfonii (jednu z autorových nejrozsáhlejších) známou pod názvem Vzkříšení zde uvedla Filharmonie Brno (FB) ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno (ČFSB). V sólových partech se představily dvě pěvkyně brněnské opery Pavla Vykopalová a Jana Hrochová, orchestr dirigoval také domácí Dennis Russel Davies. Tento unikátní program zahájí i letošní filharmonickou sezonu v Brně.  více

S bluesovým písničkářem a výrobcem kytar Janem Ficem hovoříme o jeho třetím albu Homunkulus. Ale nejen o něm. Dostane se i na témata jako předskakování před Robertem Crayem, využití trámů z brněnského Moulin Rouge nebo obnovení spolupráce s trampskou skupinou The Honzíci.  více

Brněnská písničkářka Yana natočila své první album Journey of the Soul v irském Dublinu a pozvala si na ně řadu špičkových irských hudebníků.  více

Mezinárodní soubor Ensemble Fantasmi zaměřující se na starou hudbu a založený flétnistou Paulem Leenhoutsem při menším evropském turné vystoupil v Olomouci, na znojemském hudebním festivalu a zavítal také do Brna. Divákům se představil v pondělí 24. července v Červeném kostele, kde si spolu s přizvanými zpěváky připravil vokálně-instrumentální díla českých barokních skladatelů. Ve stejném duchu se nesl i recenzovaný koncert konaný v Sále Milosrdných bratří 25. července, který byl zároveň posledním večerem zmíněného turné. Svým podtitulem Musica Bohemica poukazoval na rozmanitý program, tvořený pouze instrumentálními díly z per českých komponistů období baroka a klasicismu.  více

Italský soubor Il Giardino Armonico pod vedením dirigenta a flétnisty Giovanniho Antoniniho patří mezi nejlepší světové ansámbly věnující se staré hudbě a existuje jen málo důvodů k pochybám o tomto tvrzení. O to větší radost měli návštěvnici koncertu s podtitulem Barokní afekty, který se odehrál v programu Hudebního festivalu Znojmo 21. července v jízdárně Louckého kláštera. Zde soubor Il Giardino Armonico vystoupil znovu po pěti letech s promyšleným a virtuózním programem sestávajícím z děl Antonia Vivaldiho, Pietra Antonia Locatelliho, Georga Friedricha Händela a – trochu překvapivě – Isanga Yuna.  více

Hudební festival Znojmo je krůček od svého velkého jubilea – příští rok oslaví 20 let existence – jednu z největších dramaturgických lahůdek si prezident festivalu Jiří Ludvík a umělecký ředitel Roman Válek přichystali již na tento rok. Letos je tomu totiž přesně 300 let, co ve Znojmě zazněla gratulační serenata pro Alžbětu Kristýnu, manželku císaře Karla VI., La Concordia de‘ pianeti (Harmonie planet) dvorního vicekapelníka Antonia Caldary na libreto Pietra Pariatiho. Premiéra operního představení v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a s hudebním doprovodem orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka (sbor řídila Tereza Válková) se uskutečnila 20. července v jízdárně Louckého kláštera. Jako sólisté vystoupili mezzosopranistka Dagmar Šašková (Venuše), sopranistka Hana Blažíková (Diana), kontratenorista Andreas Scholl (Jupiter), kontratenorista Valer Sabadus (Apollon), kontratenorista Franco Klisovic (Karel VI. /Mars), tenorista Jaroslav Březina (Merkur) a barytonista Adam Plachetka (Saturn). Samotná císařovna Alžběta Kristýna byla v rámci inscenace ztvárněna hned ve dvou podobách – jako 32letou ji představila tanečnice Lydie Švojgerová a jako 59letou Ladislava Košíková. V samotném závěru se na scéně objevila rovněž mladinká Magdalena Nešporová jako představitelka nejmladší z císařovniných dcer Marie Amálie. Choreografii připravil Martin Šinták a kostýmy navrhla Ivana Ševčík Mikloškovávíce

Písničkář Slávek Janoušek v poslední době spolupracuje s básníkem Jiřím Žáčkem. Poté, co vydal album jeho zhudebněných básniček pro děti Koťata a album veršů pro dospělé Učitel Žáčkovi, Žáček učiteli, přichází v roce svých 70. narozenin s novinkou Život je krátký. Jde znovu o zhudebněné básně Jiřího Žáčka, tentokrát opět pro dospělé posluchače.  více

Nejčtenější

Kritika

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více