František Chaloupka: Klávesy musím schovat někam, kde nebudou vidět…

František Chaloupka: Klávesy musím schovat někam, kde nebudou vidět…

Skladatel a kytarista František Chaloupka se pohybuje mezi rockem, soudobou a klasickou hudbou a dalšími žánry. Navíc ještě v roce 2014 založil Kytarový Institut. Hovořili jsme o výuce hry na kytaru ušité přímo na míru studentovi. A také o cestách, kterými by se Institut mohl dále rozvíjet.

Během svého studia i při následném pobytu v Americe jste na vlastní kůži okusil prolínání žánrů a mám pocit, že teď to aplikujete v Kytarovém Institutu. Je to tak?
Ano, baví mě všechny žánry. Sám poslouchám klasiku, současnou vážnou hudbu, starou hudbu a k tomu jazz, rock a vlastně všechno možné. Vždy jsem měl velký respekt k muzikantům, kteří se věnují jinému žánru než já, a dělají to dobře. Prolínání různých stylů je inspirativní. Organizovali jsme workshop s názvem Rychlost, na kterém se sešli kytaristé Vilém Spilka, Aivn a Michal Kůs – tedy lektor jazzový, rockový a metalový. A i oni, myslím, zjistili, že každý z nich umí něco jiného a hraje jinak, že každý žánr vyžaduje jinou techniku a jiný způsob přemýšlení. Baví mě inspirovat se různými vlivy a Kytarový Institut od počátku stojí na propojení žánrů. Cílíme na strunné nástroje – nejen kytary, ale také baskytary, mandolíny, ukulele, případně kontrabas. Kromě toho se snažíme propagovat experimentální partitury nebo hudbu současných skladatelů, tedy současnou „vážnou“ hudbu. Lidé, kteří u nás působí, podobně proplouvají mezi žánry a tento koncept předáváme dál studentům.

Co tedy vlastně je Kytarový Institut?
Je to kreativní prostředí a hudební škola pro nástroje kytarového typu. Součástí Institutu je zvukový archiv K.I. Records, který by měl působit nejen jako archiv, ale také jako malé nezávislé vydavatelství, v jehož rámci chceme vydávat vlastní výukové materiály a CD. Samotný archiv momentálně obsahuje desítky až stovky výukových videí, která natáčíme studentům na lekcích. Vzniká tak on-line databáze učebních materiálů.

Co vás vůbec k založení Kytarového Institutu vedlo?
V roce 2014 jsem končil doktorské studium kompozice na JAMU a objevila se otázka, co dál. Přestože považuju kompozici za svůj hlavní obor a kytaru, na kterou hraju asi od jedenácti let, jen za jakousi vášeň, během téměř celého studia na JAMU, tedy asi od roku 2004, jsem kytaru učil soukromě nebo v různých školách. Tak jsem si prostě řekl, že když mě to baví a funguje to, zkusím to dělat dál a uvidím. Zároveň jsem tomu chtěl dát nějaký konkrétní rámec, aby to odpovídalo současným trendům u nás i v zahraničí, a hlavně nastavit výuku tak, aby to studenty bavilo, aby neměli pocit, že jsou na základní umělecké škole. Hned od začátku jim chceme nabízet co nejširší rozhled a možnost nějakého progresivního růstu. Chceme je co nejrychleji a přitom nejkvalitněji připravit na hraní v kapele, koncertování, nahrávání ve studiu apod.

Přesto existují i další možnosti. Zkusme být tedy konkrétnější. Proč by se měl zájemce o hru na kytaru nebo jiný strunný nástroj přihlásit právě k vám?
Zohledňujeme to, co student preferuje, a skrze to, co jej baví, se snažíme motivovat. Učíme ho techniku na jeho oblíbených kapelách a interpretech. Zajímá nás, co rád poslouchá, protože to je obvykle také hudba, které se chce jako hráč věnovat. Chodí ke mně například Tobiáš, kterému je asi patnáct let, a ty tři roky, co jej učím, nehrajeme nic jiného než Led Zeppelin. Nic jiného prostě hrát nechce a já myslím, že taková energie a zápal může být velkou výhodou. Oproti obvyklé formě výuky se lišíme tím, že se se studenty snažíme co nejvíce hrát na lekcích společně. Odpadá tak tréma, pokud jsou to začátečníci. Hrajeme s nimi v unisonu, takže hned slyší, co není přesně. Pokud jsou pokročilejší, hrajeme jim třeba doprovody k sólům. Lekce tím pádem připomínají spíše zkoušku kapely a přitom maximálně využíváme čas. Místo etud používáme riffy nebo sóla známých rockových kapel. Začátečníky naučíme dva akordy a na první lekci už hrajeme nějakou píseň. Získat rytmus a správné cvičební návyky trvá roky, a proto cvičíme se studenty na lekcích. Neučíme je pouze techniku, ale také je učíme, jak cvičit. Pokročilejší pak učíme, jak hrát s kapelou, tedy timing, feeling, správný groove…

Takže teorii vůbec neučíte?
Vhled do hudební teorie se snažíme nabídnout každému. Každý týden v pondělí máme v rámci kurzovného hodinu hudební teorie pro kytaristy. Tam si vysvětlujeme principy hudební teorie formou „bez not“, přímo na hmatníku kytary. Studoval jsem klasickou harmonii, bachovský kontrapunkt, gotickou a renesanční hudbu a různé polyfonní techniky, a tak vím, co je možno v danou chvíli vynechat, a dostat se tak přímo k jádru věci. V úterky pak máme hodinu intonace a rytmu, v jejímž rámci rozvíjíme rytmické cítění nebo si ukazujeme, jak jednoduché rytmy zapsat. Další naší velkou devízou je komunitní prostředí. Je důležité, že člověk potkává lidi, kteří myslí podobně jako on a kteří jej případně inspirují. Pokud má student chuť něco se naučit, my se mu snažíme nabídnout vhodné prostředí. Kromě samotné výuky, která se děje v rámci pěti vymezených žánrů, organizujeme téměř každé úterý od 20.00 workshopy pro veřejnost na témata spjatá s kytarou nebo baskytarou. Děláme také workshopy na téma grafické partitury nebo flamencové rytmy pro rockové kytaristy. Snažíme se ke každému přistupovat naprosto individuálně, vyjít mu vstříc a případně „ušít“ výuku na míru.

Zmínil jste pět žánrových oddělení, což jsou Rock/heavy, Jazz/blues, Pop/folk, Flamenco a Klasika. Znamená to, že si student před zahájením výuky musí jeden z těchto okruhů vybrat?
Většinou si studenti vyberou jedno oddělení, ale my se snažíme zjistit, co je baví, a snažíme se jim vyjít vstříc. Není problém studovat třeba dva žánry současně.

O který z žánrů je největší zájem? A konkrétně jaký je například zájem o flamenco, které u vás vyučuje výborný Dario Piga?
Největší zájem je asi o žánr Rock/heavy nebo Pop/folk, což je akustická kytara, ale i tam samozřejmě hrajeme také rockové věci. Dario v současnosti učí jednoho studenta a dělá dva workshopy měsíčně pro veřejnost. Flamenco, byť je to hudba krásná a je pro mě vždycky zážitek slyšet Daria hrát – hraje mimochodem i v mém sólovém projektu Iszek Baraque –, je to žánr, který u nás není zatím moc rozšířený. Přeji každému, aby měl možnost bezprostředně zažít koncerty flamenca.

Jak dlouho se u vás studuje a jak intenzivní je výuka?
Bývá to jedna šedesátiminutová hodina hlavního oboru, tedy kytary nebo baskytary, týdně a k tomu dvě hodiny hudební teorie, tedy celkem tři hodiny týdně. Maximální délka studia není definována a minimálně je to jeden trimestr, tedy tři měsíce. Vždy na počátku trimestru si se studenty řekneme, co bychom během těch tří měsíců chtěli zvládnout, aby výuka měla jasnější kontury. Ale když se k nám student chce přihlásit, nemusí čekat na začátek trimestru, i zde jsme schopni mu individuálně vyjít vstříc.

Může se přihlásit zájemce jakéhokoli věku a pokročilosti?
Ano. Učíme všechny věkové kategorie a stupně pokročilosti. Nejmladší studenti mají momentálně šest a sedm let, další třináct, ale mohou mít i padesát nebo šedesát. I úroveň pokročilosti je různá. Hlásí se k nám lidé, kteří deset let na kytaru hráli a pak toho nechali, takoví, kteří hrají dva nebo tři roky a už něco dokážou, i pokročilí s patnáctiletou praxí.

Dostane žák na konci studia nějaký diplom nebo dekret o absolvování?
Nechceme působit příliš oficiálně, ale na konci června předáme nějaké certifikáty nebo spíše pozornosti jako trsátka s logem nebo naše materiály. Ovšem s koncem akademického roku aktivity Institutu nekončí, fungujeme i během prázdnin. Když má student chuť pokračovat i v létě, není problém se domluvit na výuce. Kromě toho letos už podruhé pořádáme na konci srpna Letní kurzy Kytarového Institutu 2016. Součástí budou dopolední kursy pro děti a odpolední kurzy pro dospělé.

Kteří kytaristé tvoří jádro lektorského kolektivu?
Za lektorský kolektiv považuju všechny lektory, kteří kdy s Institutem spolupracovali. Na našem našem webu můžete najít jejich profily s poznámkou, že jde o lektory externí. Jako se stálými lektory jsme začali nedávno spolupracovat s jazzovým a rockovým kytaristou Martinem Bertičem, studentem jazzové interpretace na JAMU, Honzou Navrátilem, který před pár dny odehrál velmi náročné provedení Andriessenovy skladby De Staat s Brno Contemporary Orchestra, dále s Veronikou Hrdovou, studentkou klasické kytary na JAMU, nebo zmiňovaným flamencovým kytaristou Dariem Pigou. Protože mě učení baví a je to pro mne možnost být neustále v kontaktu s nástrojem, převážnou část lekcí učím sám.

S kterými dalšími kytaristy spolupracujete?
Pořádali jsme workshop s Michalem Pavlíčkem, na letní kurzy máme domluveného skvělého jazzového kytaristu Davida Dorůžku, neméně proslulého Zdeňka Bínu z Minus123minut nebo jednoho z nejvyhledávanějších českých baskytaristů Maťo Ivana. Okruh kytaristů se neustále rozrůstá, je skvělé sledovat, jak se navzájem podporují, a jsem rád, že je díky Institutu můžeme propojit.

Sídlíte v Brně. Daří se vám oslovit i zájemce o studium z jiných regionů?
Dojíždějí k nám studenti z různých míst jižní Moravy, někdo také z Olomouce. Do budoucna bychom svůj záběr rádi rozšířili i do Prahy, i když to teď není asi naše největší priorita.

A co jsou tedy vaše největší priority do příštích měsíců a let?
V tomto okamžiku je to příprava na Letní kurzy, které proběhnou od 22. do 26. srpna u nás na Gorkého 1. Určitě bych rád časem rozšířil technické zázemí Institutu například o nahrávací místnost nebo další zkušebnu a rozšířil činnost vydavatelství K.I. Records.

Plánujete nějaké absolventské koncerty nebo jiné veřejné ukázky toho, co se vaši studenti naučili?
Neplánujeme. Abych byl upřímný, tento formát mi vždycky přišel trochu nucený. Pokud se student dostane na určitou úroveň a je možnost, oslovíme ho, aby si zahrál na nějaké „skutečné“ profesionální akci – koncertu, večírku apod. Rodiče a přátelé se tak můžou přijít podívat, jak to vypadá ve skutečnosti a ne ve školním prostředí. Tři členové mého současného „kytarového orchestru“ Iszek Baraque jsou původně studenti, které jsem začal učit, když jim bylo asi patnáct. Teď je jim osmnáct nebo devatenáct let a v kapele se potkávají s profesionálními hudebníky Dariem Pigou a Mirkem Zachovalým.

A zůstane Kytarový Institut kytarovým? Neplánujete rozšíření výuky na jiné než strunné nástroje?
Neplánujeme. Chtěl bych i nadále zachovat formát výuky pro strunné drnkací nástroje a spíše jej rozšířit například o loutny, banjo a podobně. Připadá mi, že energie, která tím vzniká, je daleko ucelenější a koncentrovanější. Dario přinesl do zkušebny klávesy, ale měl jsem problém je někam umístit. Zatím leží v rohu, ale i tak mě tam ruší a musím je schovat někam, kde nebudou vidět! Ale pokud má na sobě něco natažené struny, patři to do Kytarového Institutu. (smích)

Foto archiv F. Chaloupky

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kapela brněnského kytaristy Aivna nyní hledá prostředky pro vytvoření nové desky. Do konce kampaně na webovém portálu Hithit zbývá ještě osmnáct dní, podpořit je může každý.  více

Jedním z důvodů vzniku Dragounovy skupiny Futurum v roce 1983 prý byla touha dělat „kratší písničky“ v době, kdy se Progres zaměřoval na rozmáchlá pásma. Že se pak jedním z největších hitů Futura stala píseň Zdroj o délce až 10 minut, je jiná kapitola. Kratším písním je zakladatel Futura Roman Dragoun věrný i na své sólové dráze – od comebackového alba Stín mý krve z roku 1995 až po současnost.  více

První album skupiny Zenový čaj je více než uceleným dílem mozaikou jednotlivých přístupů ke hře a přehlídkou zajímavých setkání. Tvárné a barevné hudbě můžeme z pohodlnosti nebo nedostatku slov říkat world music.  více



Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Novinkou Městského divadla Brno je hudební inscenace První rande. Co vše se může stát na prvním dostaveníčku naslepo, se dozvíte v této svižné muzikálové komedii, která měla premiéru před sedmi lety na Broadwayi. Její brněnská podoba v evropské premiéře a v režii Stanislava Moši představuje vtipné, herecky svižné, plnokrevné a hudebně přitažlivé divadlo.  více

Jedním z koncertů hudebního festivalu Moravský podzim, které jsou věnovány památce skladatelského – a v tomto případě i básnického – odkazu Jana Nováka, se stal páteční večer s názvem Ludicra. V sále Besedního domu zaznělo v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a ansámblu Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra pět světových premiér na latinskou poezii Jana Nováka z částečně autobiograficky laděné sbírky Ludicra. Novákovu poezii zhudebnili Jakub Rataj, Lenka Nota, Barry Wan, David Carpenter a Jana Vöröšová.  více

Barvitá dramaturgie letošního ročníku festivalu Moravský podzim vsadila také na tradiční francouzské písně v podání souboru Le Poème Harmonique, který řídí loutnista, kytarista a dirigent Vincent Dumestre. Renomovaný soubor představil program Na palácových schodech (Aux marches du palais), kterým si již dávno získal světový věhlas u posluchačů i kritiků. Brněnské publikum jej vyslechlo včera v Besedním domě.  více

Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmittvíce

Kontrabasista František Uhlíř je nejen vynikajícím kontrabasovým interpretem, ale také neuvěřitelně plodným autorem - k loňským sedmdesátinám si nadělil hned trojici alb: s triem MUH (Magris-Uhlíř-Helešic) s italským pianistou Robertem Magrisem album A Step Into Light, s dalším triem KUH (Kohldorfer-Uhlíř-Helešic) desku Old Souls a do třetice reprezentativní CD Story Of My Life, velkolepou sedmidílnou suitu pro jazzový septet. Koncertní provedení této hudební autobiografie bylo na programu přehlídky JazzFestBrno už pro loňský ročník, ale covidové restrikce vše odsunulo na letošní září. Šťastný dramaturgický záměr tady vše spojil se symbolickou oslavou červencových osmdesátin Vincence Kummera, rovněž absolventa oboru kontrabas na brněnské konzervatoři (což starší z jubilantů v pozvánce na koncert vtipně glosoval slovy „brněnská basová škola slaví“). Zbytečná skromnost: oba jubilanti předvedli na pódiu skvělé výkony popírající jakékoliv věkové limity a potvrdili, že patří (spolu s nedávno zesnulým Jiřím/Georgem Mrázem a Miroslavem Vitoušem) ke světově uznávané české kontrabasové škole. Dvojkoncert obou jubilantů tak nabídl každému z nich jeden „poločas“, při kterém dostali možnost představit vlastní tvorbu (Uhlíř autorskou, Kummer převážně aranžérskou), spoluhráče a hosty.  více

„Album o zatemňování estetizací stoji na větě, že se lidé skrz krásu nemohou dostat do dolní části země,“ vysvětluje na svém webu kapela Pátí na světě a pokračuje: „Původně kvarteto, dnes trio, vydává se do hájemství sirupovitých smyčců. Tímto lepkavým houštím klestí si cestu k dalším a dalším refrénům, jež se tak lehce ztrácí u táborových ohňů.“ Skupinu, která v červnu vydala své druhé album Jupiter Carousel, dnes tvoří Tomáš Deležal (dechový syntezátor EWI), Petr Fučík (bicí, klávesové nástroje) a Ivan Palacký (kytara, zpěv). Všichni při mají na brněnské alternativní scéně už leccos za sebou, Palacký byl například jedním z pilířů velmi zajímavé skupiny Sledě živé sledě a za zmínku stojí i jeho duo s Peterem Grahamem Palagrachio, v němž hrál na pletací stroj. Pátí na světě sice navazuje na mnohé ze zdejší alternativní scény, mnoho toho v určitých fragmentech a vrstvách připomíná, ale přes to všechno jde o jednu z nejoriginálnějších kapel, které momentálně na Moravě fungují.  více

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Nejčtenější

Kritika

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více