František Chaloupka: Klávesy musím schovat někam, kde nebudou vidět…

František Chaloupka: Klávesy musím schovat někam, kde nebudou vidět…

Skladatel a kytarista František Chaloupka se pohybuje mezi rockem, soudobou a klasickou hudbou a dalšími žánry. Navíc ještě v roce 2014 založil Kytarový Institut. Hovořili jsme o výuce hry na kytaru ušité přímo na míru studentovi. A také o cestách, kterými by se Institut mohl dále rozvíjet.

Během svého studia i při následném pobytu v Americe jste na vlastní kůži okusil prolínání žánrů a mám pocit, že teď to aplikujete v Kytarovém Institutu. Je to tak?
Ano, baví mě všechny žánry. Sám poslouchám klasiku, současnou vážnou hudbu, starou hudbu a k tomu jazz, rock a vlastně všechno možné. Vždy jsem měl velký respekt k muzikantům, kteří se věnují jinému žánru než já, a dělají to dobře. Prolínání různých stylů je inspirativní. Organizovali jsme workshop s názvem Rychlost, na kterém se sešli kytaristé Vilém Spilka, Aivn a Michal Kůs – tedy lektor jazzový, rockový a metalový. A i oni, myslím, zjistili, že každý z nich umí něco jiného a hraje jinak, že každý žánr vyžaduje jinou techniku a jiný způsob přemýšlení. Baví mě inspirovat se různými vlivy a Kytarový Institut od počátku stojí na propojení žánrů. Cílíme na strunné nástroje – nejen kytary, ale také baskytary, mandolíny, ukulele, případně kontrabas. Kromě toho se snažíme propagovat experimentální partitury nebo hudbu současných skladatelů, tedy současnou „vážnou“ hudbu. Lidé, kteří u nás působí, podobně proplouvají mezi žánry a tento koncept předáváme dál studentům.

Co tedy vlastně je Kytarový Institut?
Je to kreativní prostředí a hudební škola pro nástroje kytarového typu. Součástí Institutu je zvukový archiv K.I. Records, který by měl působit nejen jako archiv, ale také jako malé nezávislé vydavatelství, v jehož rámci chceme vydávat vlastní výukové materiály a CD. Samotný archiv momentálně obsahuje desítky až stovky výukových videí, která natáčíme studentům na lekcích. Vzniká tak on-line databáze učebních materiálů.

Co vás vůbec k založení Kytarového Institutu vedlo?
V roce 2014 jsem končil doktorské studium kompozice na JAMU a objevila se otázka, co dál. Přestože považuju kompozici za svůj hlavní obor a kytaru, na kterou hraju asi od jedenácti let, jen za jakousi vášeň, během téměř celého studia na JAMU, tedy asi od roku 2004, jsem kytaru učil soukromě nebo v různých školách. Tak jsem si prostě řekl, že když mě to baví a funguje to, zkusím to dělat dál a uvidím. Zároveň jsem tomu chtěl dát nějaký konkrétní rámec, aby to odpovídalo současným trendům u nás i v zahraničí, a hlavně nastavit výuku tak, aby to studenty bavilo, aby neměli pocit, že jsou na základní umělecké škole. Hned od začátku jim chceme nabízet co nejširší rozhled a možnost nějakého progresivního růstu. Chceme je co nejrychleji a přitom nejkvalitněji připravit na hraní v kapele, koncertování, nahrávání ve studiu apod.

Přesto existují i další možnosti. Zkusme být tedy konkrétnější. Proč by se měl zájemce o hru na kytaru nebo jiný strunný nástroj přihlásit právě k vám?
Zohledňujeme to, co student preferuje, a skrze to, co jej baví, se snažíme motivovat. Učíme ho techniku na jeho oblíbených kapelách a interpretech. Zajímá nás, co rád poslouchá, protože to je obvykle také hudba, které se chce jako hráč věnovat. Chodí ke mně například Tobiáš, kterému je asi patnáct let, a ty tři roky, co jej učím, nehrajeme nic jiného než Led Zeppelin. Nic jiného prostě hrát nechce a já myslím, že taková energie a zápal může být velkou výhodou. Oproti obvyklé formě výuky se lišíme tím, že se se studenty snažíme co nejvíce hrát na lekcích společně. Odpadá tak tréma, pokud jsou to začátečníci. Hrajeme s nimi v unisonu, takže hned slyší, co není přesně. Pokud jsou pokročilejší, hrajeme jim třeba doprovody k sólům. Lekce tím pádem připomínají spíše zkoušku kapely a přitom maximálně využíváme čas. Místo etud používáme riffy nebo sóla známých rockových kapel. Začátečníky naučíme dva akordy a na první lekci už hrajeme nějakou píseň. Získat rytmus a správné cvičební návyky trvá roky, a proto cvičíme se studenty na lekcích. Neučíme je pouze techniku, ale také je učíme, jak cvičit. Pokročilejší pak učíme, jak hrát s kapelou, tedy timing, feeling, správný groove…

Takže teorii vůbec neučíte?
Vhled do hudební teorie se snažíme nabídnout každému. Každý týden v pondělí máme v rámci kurzovného hodinu hudební teorie pro kytaristy. Tam si vysvětlujeme principy hudební teorie formou „bez not“, přímo na hmatníku kytary. Studoval jsem klasickou harmonii, bachovský kontrapunkt, gotickou a renesanční hudbu a různé polyfonní techniky, a tak vím, co je možno v danou chvíli vynechat, a dostat se tak přímo k jádru věci. V úterky pak máme hodinu intonace a rytmu, v jejímž rámci rozvíjíme rytmické cítění nebo si ukazujeme, jak jednoduché rytmy zapsat. Další naší velkou devízou je komunitní prostředí. Je důležité, že člověk potkává lidi, kteří myslí podobně jako on a kteří jej případně inspirují. Pokud má student chuť něco se naučit, my se mu snažíme nabídnout vhodné prostředí. Kromě samotné výuky, která se děje v rámci pěti vymezených žánrů, organizujeme téměř každé úterý od 20.00 workshopy pro veřejnost na témata spjatá s kytarou nebo baskytarou. Děláme také workshopy na téma grafické partitury nebo flamencové rytmy pro rockové kytaristy. Snažíme se ke každému přistupovat naprosto individuálně, vyjít mu vstříc a případně „ušít“ výuku na míru.

Zmínil jste pět žánrových oddělení, což jsou Rock/heavy, Jazz/blues, Pop/folk, Flamenco a Klasika. Znamená to, že si student před zahájením výuky musí jeden z těchto okruhů vybrat?
Většinou si studenti vyberou jedno oddělení, ale my se snažíme zjistit, co je baví, a snažíme se jim vyjít vstříc. Není problém studovat třeba dva žánry současně.

O který z žánrů je největší zájem? A konkrétně jaký je například zájem o flamenco, které u vás vyučuje výborný Dario Piga?
Největší zájem je asi o žánr Rock/heavy nebo Pop/folk, což je akustická kytara, ale i tam samozřejmě hrajeme také rockové věci. Dario v současnosti učí jednoho studenta a dělá dva workshopy měsíčně pro veřejnost. Flamenco, byť je to hudba krásná a je pro mě vždycky zážitek slyšet Daria hrát – hraje mimochodem i v mém sólovém projektu Iszek Baraque –, je to žánr, který u nás není zatím moc rozšířený. Přeji každému, aby měl možnost bezprostředně zažít koncerty flamenca.

Jak dlouho se u vás studuje a jak intenzivní je výuka?
Bývá to jedna šedesátiminutová hodina hlavního oboru, tedy kytary nebo baskytary, týdně a k tomu dvě hodiny hudební teorie, tedy celkem tři hodiny týdně. Maximální délka studia není definována a minimálně je to jeden trimestr, tedy tři měsíce. Vždy na počátku trimestru si se studenty řekneme, co bychom během těch tří měsíců chtěli zvládnout, aby výuka měla jasnější kontury. Ale když se k nám student chce přihlásit, nemusí čekat na začátek trimestru, i zde jsme schopni mu individuálně vyjít vstříc.

Může se přihlásit zájemce jakéhokoli věku a pokročilosti?
Ano. Učíme všechny věkové kategorie a stupně pokročilosti. Nejmladší studenti mají momentálně šest a sedm let, další třináct, ale mohou mít i padesát nebo šedesát. I úroveň pokročilosti je různá. Hlásí se k nám lidé, kteří deset let na kytaru hráli a pak toho nechali, takoví, kteří hrají dva nebo tři roky a už něco dokážou, i pokročilí s patnáctiletou praxí.

Dostane žák na konci studia nějaký diplom nebo dekret o absolvování?
Nechceme působit příliš oficiálně, ale na konci června předáme nějaké certifikáty nebo spíše pozornosti jako trsátka s logem nebo naše materiály. Ovšem s koncem akademického roku aktivity Institutu nekončí, fungujeme i během prázdnin. Když má student chuť pokračovat i v létě, není problém se domluvit na výuce. Kromě toho letos už podruhé pořádáme na konci srpna Letní kurzy Kytarového Institutu 2016. Součástí budou dopolední kursy pro děti a odpolední kurzy pro dospělé.

Kteří kytaristé tvoří jádro lektorského kolektivu?
Za lektorský kolektiv považuju všechny lektory, kteří kdy s Institutem spolupracovali. Na našem našem webu můžete najít jejich profily s poznámkou, že jde o lektory externí. Jako se stálými lektory jsme začali nedávno spolupracovat s jazzovým a rockovým kytaristou Martinem Bertičem, studentem jazzové interpretace na JAMU, Honzou Navrátilem, který před pár dny odehrál velmi náročné provedení Andriessenovy skladby De Staat s Brno Contemporary Orchestra, dále s Veronikou Hrdovou, studentkou klasické kytary na JAMU, nebo zmiňovaným flamencovým kytaristou Dariem Pigou. Protože mě učení baví a je to pro mne možnost být neustále v kontaktu s nástrojem, převážnou část lekcí učím sám.

S kterými dalšími kytaristy spolupracujete?
Pořádali jsme workshop s Michalem Pavlíčkem, na letní kurzy máme domluveného skvělého jazzového kytaristu Davida Dorůžku, neméně proslulého Zdeňka Bínu z Minus123minut nebo jednoho z nejvyhledávanějších českých baskytaristů Maťo Ivana. Okruh kytaristů se neustále rozrůstá, je skvělé sledovat, jak se navzájem podporují, a jsem rád, že je díky Institutu můžeme propojit.

Sídlíte v Brně. Daří se vám oslovit i zájemce o studium z jiných regionů?
Dojíždějí k nám studenti z různých míst jižní Moravy, někdo také z Olomouce. Do budoucna bychom svůj záběr rádi rozšířili i do Prahy, i když to teď není asi naše největší priorita.

A co jsou tedy vaše největší priority do příštích měsíců a let?
V tomto okamžiku je to příprava na Letní kurzy, které proběhnou od 22. do 26. srpna u nás na Gorkého 1. Určitě bych rád časem rozšířil technické zázemí Institutu například o nahrávací místnost nebo další zkušebnu a rozšířil činnost vydavatelství K.I. Records.

Plánujete nějaké absolventské koncerty nebo jiné veřejné ukázky toho, co se vaši studenti naučili?
Neplánujeme. Abych byl upřímný, tento formát mi vždycky přišel trochu nucený. Pokud se student dostane na určitou úroveň a je možnost, oslovíme ho, aby si zahrál na nějaké „skutečné“ profesionální akci – koncertu, večírku apod. Rodiče a přátelé se tak můžou přijít podívat, jak to vypadá ve skutečnosti a ne ve školním prostředí. Tři členové mého současného „kytarového orchestru“ Iszek Baraque jsou původně studenti, které jsem začal učit, když jim bylo asi patnáct. Teď je jim osmnáct nebo devatenáct let a v kapele se potkávají s profesionálními hudebníky Dariem Pigou a Mirkem Zachovalým.

A zůstane Kytarový Institut kytarovým? Neplánujete rozšíření výuky na jiné než strunné nástroje?
Neplánujeme. Chtěl bych i nadále zachovat formát výuky pro strunné drnkací nástroje a spíše jej rozšířit například o loutny, banjo a podobně. Připadá mi, že energie, která tím vzniká, je daleko ucelenější a koncentrovanější. Dario přinesl do zkušebny klávesy, ale měl jsem problém je někam umístit. Zatím leží v rohu, ale i tak mě tam ruší a musím je schovat někam, kde nebudou vidět! Ale pokud má na sobě něco natažené struny, patři to do Kytarového Institutu. (smích)

Foto archiv F. Chaloupky

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kapela brněnského kytaristy Aivna nyní hledá prostředky pro vytvoření nové desky. Do konce kampaně na webovém portálu Hithit zbývá ještě osmnáct dní, podpořit je může každý.  více

Jedním z důvodů vzniku Dragounovy skupiny Futurum v roce 1983 prý byla touha dělat „kratší písničky“ v době, kdy se Progres zaměřoval na rozmáchlá pásma. Že se pak jedním z největších hitů Futura stala píseň Zdroj o délce až 10 minut, je jiná kapitola. Kratším písním je zakladatel Futura Roman Dragoun věrný i na své sólové dráze – od comebackového alba Stín mý krve z roku 1995 až po současnost.  více

První album skupiny Zenový čaj je více než uceleným dílem mozaikou jednotlivých přístupů ke hře a přehlídkou zajímavých setkání. Tvárné a barevné hudbě můžeme z pohodlnosti nebo nedostatku slov říkat world music.  více



Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?  více

Dvacet let spolupráce ve skupině Květy slavili nedávno Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. Zatímco spoluhráči a nástroje kolem nich se během dvou dekád měnili, oni dva zůstávají konstantou jedné z nejzásadnějších kapel brněnské scény tohoto století. Jde ovšem o konstantu – řekněme – dynamickou –, protože oba protagonisté střídají různé nástroje a přístupy. Martin si od kytary odskakuje k dalším nástrojům a Aleš se z bubeníka stal kontrabasistou a od roku 2023 bude znovu bubeníkem. Tento kontext je pak důležitý i pro pochopení nového alba Duo, které natočili Kyšperský s Pilgrem jako – ano, duo.  více

Rumunská skupina Fanfare Ciocărlia, přezdívaná „nejrychlejší dechovka světa“, pochází z malé vesnice Zece Prajini, ležící na severovýchodním okraji Rumunska, u hranic s Moldavskem. Vznikla před čtvrtstoletím, v roce 1997. Skupina romských hudebníků s tubami, tenorovými rohy, trubkami a saxofony se tehdy rozhodla šířit balkánskou dechovou hudbu po světě. V rámci svého zdánlivě nekonečného turné přijela v létě 2022 také do Brna, kde vystoupila na festivalu Maraton Hudby. Koncert, který byl ozdobou festivalové Balkánské scény, si připomeneme v rozhovoru se saxofonistou Oprică Ivanceou. Z rumunštiny tlumočil a odpovědi spontánně doplňoval Henry Ernst, původně německý zvukař, který kapelu pro svět objevil a dodnes je jejím manažerem a také vydavatelem.  více

Saucējas je ženský vokální soubor z Lotyšska, který se věnuje lidovým písním z této pobaltské země. V repertoáru má mimo jiné písně pastýřské, pracovní, písně na oslavu dobré úrody, případně písně k jednotlivým ročním obdobím. V létě 2022 skupina vystoupila živě na festivalu Maraton Hudby v Brně a tam jsme s nimi také natočili rozhovor, který vám nyní nabízíme jako ohlédnutí za koncertním létem v Brně. Na naše otázky odpovídají členky souboru Vineta Romāne a Elīna Ellene.  více

O tom že fake news nejsou záležitostí pouze našeho století se mohli přesvědčit návštěvníci závěrečného koncertu letošního 19. ročníku cyklu Barbara Maria Willi uvádí... – v sále Konventu Milosrdných bratří 14. prosince s programem Renesanční fake news pro potěchu dneška aneb Lenguas Malas (zlé jazyky) vystoupil španělský vokální soubor Cantoría sestávající ze sopranistky Inés Alonso, altisty Oriola Guimery, tenoristy a uměleckého vedoucího souboru Jorgeho Losana a basisty Oriola Quintana. Vokální kvarteto je součástí prestižního mezinárodního projektu EEEMERGING+.  více

Třetí adventní pondělí 12. prosince vystřídal hudební klub Stará pekárna rock za folklor, když hostil kapelu Musica Folklorica, která zde pokřtila své další album s názvem Rok na Slovácku. Booklet představuje litografie Františka Pavlici, které jsou přiřazeny každému měsíci v roce a tvoří kalendář. Ten pak tematicky doplňují jednotlivé sady písní.  více

Masarykova univerzita v čele s rektorem Martinem Barešem každý rok pořádá adventní koncert, který se po tříleté odmlce uskutečnil ve středu 7. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Kromě domácího Pěveckého sboru Masarykovy univerzity se také představil VOX IUVENALIS, působící pod Vysokým učením technickým v Brně, a smíšený sbor Kantiléna. Všechna jmenovaná tělesa vystoupila pod vedením sbormistra Jana Ocetkavíce

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více