František Chaloupka: Klávesy musím schovat někam, kde nebudou vidět…

František Chaloupka: Klávesy musím schovat někam, kde nebudou vidět…

Skladatel a kytarista František Chaloupka se pohybuje mezi rockem, soudobou a klasickou hudbou a dalšími žánry. Navíc ještě v roce 2014 založil Kytarový Institut. Hovořili jsme o výuce hry na kytaru ušité přímo na míru studentovi. A také o cestách, kterými by se Institut mohl dále rozvíjet.

Během svého studia i při následném pobytu v Americe jste na vlastní kůži okusil prolínání žánrů a mám pocit, že teď to aplikujete v Kytarovém Institutu. Je to tak?
Ano, baví mě všechny žánry. Sám poslouchám klasiku, současnou vážnou hudbu, starou hudbu a k tomu jazz, rock a vlastně všechno možné. Vždy jsem měl velký respekt k muzikantům, kteří se věnují jinému žánru než já, a dělají to dobře. Prolínání různých stylů je inspirativní. Organizovali jsme workshop s názvem Rychlost, na kterém se sešli kytaristé Vilém Spilka, Aivn a Michal Kůs – tedy lektor jazzový, rockový a metalový. A i oni, myslím, zjistili, že každý z nich umí něco jiného a hraje jinak, že každý žánr vyžaduje jinou techniku a jiný způsob přemýšlení. Baví mě inspirovat se různými vlivy a Kytarový Institut od počátku stojí na propojení žánrů. Cílíme na strunné nástroje – nejen kytary, ale také baskytary, mandolíny, ukulele, případně kontrabas. Kromě toho se snažíme propagovat experimentální partitury nebo hudbu současných skladatelů, tedy současnou „vážnou“ hudbu. Lidé, kteří u nás působí, podobně proplouvají mezi žánry a tento koncept předáváme dál studentům.

Co tedy vlastně je Kytarový Institut?
Je to kreativní prostředí a hudební škola pro nástroje kytarového typu. Součástí Institutu je zvukový archiv K.I. Records, který by měl působit nejen jako archiv, ale také jako malé nezávislé vydavatelství, v jehož rámci chceme vydávat vlastní výukové materiály a CD. Samotný archiv momentálně obsahuje desítky až stovky výukových videí, která natáčíme studentům na lekcích. Vzniká tak on-line databáze učebních materiálů.

Co vás vůbec k založení Kytarového Institutu vedlo?
V roce 2014 jsem končil doktorské studium kompozice na JAMU a objevila se otázka, co dál. Přestože považuju kompozici za svůj hlavní obor a kytaru, na kterou hraju asi od jedenácti let, jen za jakousi vášeň, během téměř celého studia na JAMU, tedy asi od roku 2004, jsem kytaru učil soukromě nebo v různých školách. Tak jsem si prostě řekl, že když mě to baví a funguje to, zkusím to dělat dál a uvidím. Zároveň jsem tomu chtěl dát nějaký konkrétní rámec, aby to odpovídalo současným trendům u nás i v zahraničí, a hlavně nastavit výuku tak, aby to studenty bavilo, aby neměli pocit, že jsou na základní umělecké škole. Hned od začátku jim chceme nabízet co nejširší rozhled a možnost nějakého progresivního růstu. Chceme je co nejrychleji a přitom nejkvalitněji připravit na hraní v kapele, koncertování, nahrávání ve studiu apod.

Přesto existují i další možnosti. Zkusme být tedy konkrétnější. Proč by se měl zájemce o hru na kytaru nebo jiný strunný nástroj přihlásit právě k vám?
Zohledňujeme to, co student preferuje, a skrze to, co jej baví, se snažíme motivovat. Učíme ho techniku na jeho oblíbených kapelách a interpretech. Zajímá nás, co rád poslouchá, protože to je obvykle také hudba, které se chce jako hráč věnovat. Chodí ke mně například Tobiáš, kterému je asi patnáct let, a ty tři roky, co jej učím, nehrajeme nic jiného než Led Zeppelin. Nic jiného prostě hrát nechce a já myslím, že taková energie a zápal může být velkou výhodou. Oproti obvyklé formě výuky se lišíme tím, že se se studenty snažíme co nejvíce hrát na lekcích společně. Odpadá tak tréma, pokud jsou to začátečníci. Hrajeme s nimi v unisonu, takže hned slyší, co není přesně. Pokud jsou pokročilejší, hrajeme jim třeba doprovody k sólům. Lekce tím pádem připomínají spíše zkoušku kapely a přitom maximálně využíváme čas. Místo etud používáme riffy nebo sóla známých rockových kapel. Začátečníky naučíme dva akordy a na první lekci už hrajeme nějakou píseň. Získat rytmus a správné cvičební návyky trvá roky, a proto cvičíme se studenty na lekcích. Neučíme je pouze techniku, ale také je učíme, jak cvičit. Pokročilejší pak učíme, jak hrát s kapelou, tedy timing, feeling, správný groove…

Takže teorii vůbec neučíte?
Vhled do hudební teorie se snažíme nabídnout každému. Každý týden v pondělí máme v rámci kurzovného hodinu hudební teorie pro kytaristy. Tam si vysvětlujeme principy hudební teorie formou „bez not“, přímo na hmatníku kytary. Studoval jsem klasickou harmonii, bachovský kontrapunkt, gotickou a renesanční hudbu a různé polyfonní techniky, a tak vím, co je možno v danou chvíli vynechat, a dostat se tak přímo k jádru věci. V úterky pak máme hodinu intonace a rytmu, v jejímž rámci rozvíjíme rytmické cítění nebo si ukazujeme, jak jednoduché rytmy zapsat. Další naší velkou devízou je komunitní prostředí. Je důležité, že člověk potkává lidi, kteří myslí podobně jako on a kteří jej případně inspirují. Pokud má student chuť něco se naučit, my se mu snažíme nabídnout vhodné prostředí. Kromě samotné výuky, která se děje v rámci pěti vymezených žánrů, organizujeme téměř každé úterý od 20.00 workshopy pro veřejnost na témata spjatá s kytarou nebo baskytarou. Děláme také workshopy na téma grafické partitury nebo flamencové rytmy pro rockové kytaristy. Snažíme se ke každému přistupovat naprosto individuálně, vyjít mu vstříc a případně „ušít“ výuku na míru.

Zmínil jste pět žánrových oddělení, což jsou Rock/heavy, Jazz/blues, Pop/folk, Flamenco a Klasika. Znamená to, že si student před zahájením výuky musí jeden z těchto okruhů vybrat?
Většinou si studenti vyberou jedno oddělení, ale my se snažíme zjistit, co je baví, a snažíme se jim vyjít vstříc. Není problém studovat třeba dva žánry současně.

O který z žánrů je největší zájem? A konkrétně jaký je například zájem o flamenco, které u vás vyučuje výborný Dario Piga?
Největší zájem je asi o žánr Rock/heavy nebo Pop/folk, což je akustická kytara, ale i tam samozřejmě hrajeme také rockové věci. Dario v současnosti učí jednoho studenta a dělá dva workshopy měsíčně pro veřejnost. Flamenco, byť je to hudba krásná a je pro mě vždycky zážitek slyšet Daria hrát – hraje mimochodem i v mém sólovém projektu Iszek Baraque –, je to žánr, který u nás není zatím moc rozšířený. Přeji každému, aby měl možnost bezprostředně zažít koncerty flamenca.

Jak dlouho se u vás studuje a jak intenzivní je výuka?
Bývá to jedna šedesátiminutová hodina hlavního oboru, tedy kytary nebo baskytary, týdně a k tomu dvě hodiny hudební teorie, tedy celkem tři hodiny týdně. Maximální délka studia není definována a minimálně je to jeden trimestr, tedy tři měsíce. Vždy na počátku trimestru si se studenty řekneme, co bychom během těch tří měsíců chtěli zvládnout, aby výuka měla jasnější kontury. Ale když se k nám student chce přihlásit, nemusí čekat na začátek trimestru, i zde jsme schopni mu individuálně vyjít vstříc.

Může se přihlásit zájemce jakéhokoli věku a pokročilosti?
Ano. Učíme všechny věkové kategorie a stupně pokročilosti. Nejmladší studenti mají momentálně šest a sedm let, další třináct, ale mohou mít i padesát nebo šedesát. I úroveň pokročilosti je různá. Hlásí se k nám lidé, kteří deset let na kytaru hráli a pak toho nechali, takoví, kteří hrají dva nebo tři roky a už něco dokážou, i pokročilí s patnáctiletou praxí.

Dostane žák na konci studia nějaký diplom nebo dekret o absolvování?
Nechceme působit příliš oficiálně, ale na konci června předáme nějaké certifikáty nebo spíše pozornosti jako trsátka s logem nebo naše materiály. Ovšem s koncem akademického roku aktivity Institutu nekončí, fungujeme i během prázdnin. Když má student chuť pokračovat i v létě, není problém se domluvit na výuce. Kromě toho letos už podruhé pořádáme na konci srpna Letní kurzy Kytarového Institutu 2016. Součástí budou dopolední kursy pro děti a odpolední kurzy pro dospělé.

Kteří kytaristé tvoří jádro lektorského kolektivu?
Za lektorský kolektiv považuju všechny lektory, kteří kdy s Institutem spolupracovali. Na našem našem webu můžete najít jejich profily s poznámkou, že jde o lektory externí. Jako se stálými lektory jsme začali nedávno spolupracovat s jazzovým a rockovým kytaristou Martinem Bertičem, studentem jazzové interpretace na JAMU, Honzou Navrátilem, který před pár dny odehrál velmi náročné provedení Andriessenovy skladby De Staat s Brno Contemporary Orchestra, dále s Veronikou Hrdovou, studentkou klasické kytary na JAMU, nebo zmiňovaným flamencovým kytaristou Dariem Pigou. Protože mě učení baví a je to pro mne možnost být neustále v kontaktu s nástrojem, převážnou část lekcí učím sám.

S kterými dalšími kytaristy spolupracujete?
Pořádali jsme workshop s Michalem Pavlíčkem, na letní kurzy máme domluveného skvělého jazzového kytaristu Davida Dorůžku, neméně proslulého Zdeňka Bínu z Minus123minut nebo jednoho z nejvyhledávanějších českých baskytaristů Maťo Ivana. Okruh kytaristů se neustále rozrůstá, je skvělé sledovat, jak se navzájem podporují, a jsem rád, že je díky Institutu můžeme propojit.

Sídlíte v Brně. Daří se vám oslovit i zájemce o studium z jiných regionů?
Dojíždějí k nám studenti z různých míst jižní Moravy, někdo také z Olomouce. Do budoucna bychom svůj záběr rádi rozšířili i do Prahy, i když to teď není asi naše největší priorita.

A co jsou tedy vaše největší priority do příštích měsíců a let?
V tomto okamžiku je to příprava na Letní kurzy, které proběhnou od 22. do 26. srpna u nás na Gorkého 1. Určitě bych rád časem rozšířil technické zázemí Institutu například o nahrávací místnost nebo další zkušebnu a rozšířil činnost vydavatelství K.I. Records.

Plánujete nějaké absolventské koncerty nebo jiné veřejné ukázky toho, co se vaši studenti naučili?
Neplánujeme. Abych byl upřímný, tento formát mi vždycky přišel trochu nucený. Pokud se student dostane na určitou úroveň a je možnost, oslovíme ho, aby si zahrál na nějaké „skutečné“ profesionální akci – koncertu, večírku apod. Rodiče a přátelé se tak můžou přijít podívat, jak to vypadá ve skutečnosti a ne ve školním prostředí. Tři členové mého současného „kytarového orchestru“ Iszek Baraque jsou původně studenti, které jsem začal učit, když jim bylo asi patnáct. Teď je jim osmnáct nebo devatenáct let a v kapele se potkávají s profesionálními hudebníky Dariem Pigou a Mirkem Zachovalým.

A zůstane Kytarový Institut kytarovým? Neplánujete rozšíření výuky na jiné než strunné nástroje?
Neplánujeme. Chtěl bych i nadále zachovat formát výuky pro strunné drnkací nástroje a spíše jej rozšířit například o loutny, banjo a podobně. Připadá mi, že energie, která tím vzniká, je daleko ucelenější a koncentrovanější. Dario přinesl do zkušebny klávesy, ale měl jsem problém je někam umístit. Zatím leží v rohu, ale i tak mě tam ruší a musím je schovat někam, kde nebudou vidět! Ale pokud má na sobě něco natažené struny, patři to do Kytarového Institutu. (smích)

Foto archiv F. Chaloupky

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kapela brněnského kytaristy Aivna nyní hledá prostředky pro vytvoření nové desky. Do konce kampaně na webovém portálu Hithit zbývá ještě osmnáct dní, podpořit je může každý.  více

Jedním z důvodů vzniku Dragounovy skupiny Futurum v roce 1983 prý byla touha dělat „kratší písničky“ v době, kdy se Progres zaměřoval na rozmáchlá pásma. Že se pak jedním z největších hitů Futura stala píseň Zdroj o délce až 10 minut, je jiná kapitola. Kratším písním je zakladatel Futura Roman Dragoun věrný i na své sólové dráze – od comebackového alba Stín mý krve z roku 1995 až po současnost.  více

První album skupiny Zenový čaj je více než uceleným dílem mozaikou jednotlivých přístupů ke hře a přehlídkou zajímavých setkání. Tvárné a barevné hudbě můžeme z pohodlnosti nebo nedostatku slov říkat world music.  více



Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

Nejčtenější

Kritika

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více