Zenový čaj: First Flush

Zenový čaj: First Flush

První album skupiny Zenový čaj je více než uceleným dílem mozaikou jednotlivých přístupů ke hře a přehlídkou zajímavých setkání. Tvárné a barevné hudbě můžeme z pohodlnosti nebo nedostatku slov říkat world music.

V roce 2011 se na brněnské scéně vynořil nový fenomén – Dalibor Neuwirt, mladý hudebník (* 1991) původem z Ostravy. Se svým didgeridoo se začal objevovat na nejrůznějších přehlídkách typů předkol Porty a Open Miců a na klubových akcích a více než sám sebe propagoval svůj nástroj a nejrůznější netradiční styly hry. Od počátku byl spojen také s buskingem, tedy hraním na ulici, které však nebral jako cíl, nýbrž opět jako prostředek k šíření svého přístupu k hudbě, improvizaci a entuziasmu. Vedle hry na didgeridoo se věnuje hrdelnímu i „běžnému“ zpěvu, hře na xylofon, brumle nebo píšťalu koncovku. Zdůrazňuje, že 99 % jeho hudby tvoří čistá improvizace. Svůj dech nechá promlouvat jak ve volném proudu, tak v poskocích či pukání. Své hře říká „přírodní diskotéka“, a i když na první pohled působí jako hudebník-solitér, velmi brzy začal kolem sebe vytvářet naprosto přirozená uskupení. Jednu tvář jeho tvorby představuje trio Vlčí Mág, v němž se spojil s akordeonistkou Žanetou Vítovou a se zpěvačkou Saškou Polarczyk. Tvář další, tvářnější a barevnější – protože volnější – nabízí uskupení Zenový čaj. I když Dalibor v minulosti pod tímto jménem leckde vystoupil i sám, základ formace tvoří společně s ním Matouš Vinš, hráč na cajón, saxofon a low whistle. Své debutové album First Flush však pánové přímo nabili třaskavou směsí hudebních setkání.

Pozvání do studia totiž přijalo několik skutečně výrazných osobností brněnské, moravské i české scény: Jitka Šuranská (jako houslistka), Beata Bocek (vedle zpěvu hraje na ukulele), David Synák z Čankišou (saxofon, flétna), bubeník skupiny Zrní Ondřej Slavík, beatboxer Sebastian Kunec, baskytarista Kamil Tomek (Šamanovo zboží) a v neposlední řadě i obě Neuwirtovy kolegyně ze skupiny Vlčí Mág. Díky nim všem se Daliborovi daří alespoň zčásti naplnit přání, které vyjádřil na svých internetových stránkách: „Mým záměrem je aktivně sdílet své schopnosti s ostatními.“

A jak se to podařilo? Album First Flush je více než uceleným dílem mozaikou jednotlivých přístupů ke hře a přehlídkou zajímavých setkání. Od první skladby Plavba čajomořem, ve které Beata Bocek zpívá do rytmické hry didgeridoo, až po závěrečný bonus Tasmánský čert s výraznou baskytarou se posluchač ocitá na dobrodružné výpravě zenovým (nebo čajovým?) mořem. Přitom si spíše než jednotící hry didgeridoo a šamanských rytmů všimne vynořující se melodie saxofonu (Sakatéja mamá), „programních“ úderů do bubnů (Jeskyně za bouře), krásných houslí Jitky Šuranské použitých v nezvyklém kontextu (Ben Kryglain) nebo vokální linky, v níž není třeba rozumět slovům (Loch Tea an’Lochain).

Výsledkem je hudba, které můžeme z pohodlnosti nebo nedostatku slov říkat world music. Hudba, která má svou energií a umanutostí (v dobrém slova smyslu) blízko například k Čankišou. Hudba, která povyšuje baskytaru na melodický nástroj (Tasmánský čert). A především hudba, která se sice neobejde beze zpěvu a melodických nástrojů (housle, saxofon), ale ve které hlas promlouvá především přetransformovaný skrze didgeridoo. „Z prostého dechu, artikulace a práce s hlasem vytvářím souzvuky a spletité melodie, až má posluchač pocit, že hraje více nástrojů najednou,“ říká Dalibor Neuwirt, který vedle svého nejmilejšího nástroje používá i méně obvyklé způsoby dýchání a zpěvu.

„Spolu s našimi hosty zhudebňujeme přítomný okamžik,“ tvrdí oba pánové ze Zenového čaje. Tím napovídají, jak s jejich albem zacházet. Na jednu stranu jde o plnohodnotné dílo, na němž si jeho protagonisté dali záležet a splnili si jím svůj sen. Na stranu druhou je to pouze odrazový můstek k dalším dobrodružstvím, a to dobrodružstvím interaktivním. „Zenový čaj není kapela. Kdokoliv může přijít a zapojit se, stát se součástí,“ stojí v bookletu alba. Takto jsem měl možnost Dalibora Neuwirta na různých akcích poznat. Jako člověka, který možná na první pohled působí jako solitér, ale z kterého ve skutečnosti čiší touha po nových spolupracích a společné improvizaci. A to je příslib. Příště se tak součástí rytmické a magické hry stanou další muzikanti a i díky nim pronikne rytmická hra didgeridoo a ostatních nástrojů k dalším uším.

Zenový čaj – First Flush. Vydáno vlastním nákladem. 10 skladeb, celková stopáž: 42:32

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky, ale do Ernova sálu ano. Po předvčerejším koncertu Antonína Fajta zde včera svoje nové trio představila brněnskému publiku Jitka Šuranská na nenápadném, ale výborném koncertě.  více

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více

Cimbálová muzika, objevování hudecké tradice, sólové vystupování, práce ve Filharmonii Bohuslava Martinů, v posledním roce také budování vlastního tria. Pozvolný přechod od folkloru k world music je obrazem poctivosti, s jakou Jitka Šuranská k hudbě přistupuje. K tomu všemu přidává ještě vymýšlení projektů pro festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Náš rozhovor na nádvoří Moravské galerie sledoval s lehkým neklidem adoptovaný Kuba z útulku.  více



Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Nejčtenější

Kritika

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více