Italský živel a kosmopolitní Evropa

Italský živel a kosmopolitní Evropa

Václav Luks je naším předním interpretem staré hudby. V rozhovoru přiblížil svou koncepci letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae a zároveň vlastně i důvody, proč je barokní hudba a doba přitažlivá a inspirativní i pro dnešek.

Osmnáctý ročník festivalu Concentus Moraviae je věnován italskému baroku, z nějž by asi bylo možné odvodit moderní vnímání hudby vlastně až do současnosti. Jaký je podle vás vztah baroka a dneška, v čem by si barokní a dnešní člověk rozuměli?
Pro dnešního člověka je příznačné, že se obrací k minulosti a že v umění uplynulých staletí hledá únik z dnešní uspěchané doby. Z historie však víme, že tyto tendence hledání kulturní identity se pravidelně objevovaly od počátků civilizace. Také barokní člověk se snažil hledat únik z každodenní reality a nacházel kořeny evropské kultury v estetických ideálech antiky. V baroku byl poprvé v dějinách hudby vznesen požadavek na srozumitelnost hudebního sdělení všem posluchačům. Hudba pronikala do divadelních sálů, posílil se její význam v rámci liturgie a stávala se přístupnější stále širším společenským vrstvám. Významnou kvalitu barokního umění spatřuji ve faktu, že při zachování vysoké umělecké kvality, nároku na formální dokonalost i obsahovou hloubku, je toto umění výsostně sdělné. Zde také spatřuji hlavní důvod nadčasové přitažlivost barokního umění pro dnešního posluchače.    

V dramaturgickém úvodu k festivalu píšete, že Evropa nahlížela s obdivem přes hradbu Alp. Italští hudebníci ale také vyjížděli do Evropy a stylově ji kromě Francie vlastně celou ovládli. Zaměřil jste se na ty, kteří nějak ovlivnili přímo Moravu a Čechy, nebo jste to bral komplexněji?
Pozoruhodné je sledovat, jak přirozené geografické hranice byly daleko důležitější než hranice států. Národní umělecké školy se vzájemně mísily a prolínaly a italský živel našel své uplatnění i ve Vámi zmiňované Francii. Nezapomeňme, že Jean Baptiste Lully byl původem Ital a Marc-Antoine Charpentier studoval v Římě u Giacoma Carissimiho. Na příkladech těchto dvou nejznámějších představitelů francouzského baroka vidíme, jak všudypřítomný italský živel v 17. a 18. století byl. V katolické části Evropy bylo italské vyzařování samozřejmě ještě silnější než v protestantské Evropě a Čechy a Morava stojí tudíž přímo v centru hlavního proudu italské hudby. Je tedy logické, že jsem se snažil italskou barokní hudbu představit jako celek. 

Vy a váš soubor Collegium 1704 jste spojováni především se jménem Jana Dismase Zelenky, který působil v Drážďanech. Jaký je rozdíl mezi německým a italským barokem?

Úkol popsat rozdíly a mezi německým a barokem by vydalo nejen na knihu, ale hned na celou knihovnu. V krátkosti se dá říci, že i v barokní hudbě platí známé charakteristiky italské zpěvnosti a elegantní jednoduchosti při zachování stylové čistoty. Německá hudba vynikala smyslem pro kontrapunkt, propracovaností formy a především se vyznačovala schopností jedinečné stylové syntézy. Zatímco v raném baroku přejímali Němci italské vlivy v jejich nejčistší podobě, v době vrcholného baroka je německá škola v podstatě syntézou italské hudby s francouzským vlivem – to vše ovšem například u Bacha propojené svrchovaným kompozičním mistrovstvím.


Je vůbec možné se na barokní hudbu dívat z "národního" hlediska?
Je to dokonce nutné! Existence národní škol je základním a nepřehlédnutelným aspektem hudební scény doby baroka. Je třeba ovšem izolovat barokní vnímání pojmu „národní“ od nabubřelého národovectví 19. století, nebo dokonce od tragického nacionalismu století minulého. Barokní Evropa byla daleko kosmopolitnějším prostorem, než je dnešní „integrovaná“ Evropa a národní specifika nebyla definována masovou manipulací politických vůdců či programy politických stran. Pod slovem národní se rozuměla nezaměnitelná kulturní identita, která se přirozeně vyvinula vzhledem k historickým a přírodním podmínkám toho kterého regionu. 


Skladatelé putovali po celé Evropě, hledali dobré učitele a usazovali se tam, kde našli práci – nebyla tehdy Evropa fakticky propojenější než dnes v rámci Unie?
Ano, jsem přesvědčený, že otevřenost barokní Evropy by přinejmenším na kulturní úrovni mohla být dnešní Evropě vzorem.

Vklíníte někam do italských inspirací i Zelenkovo dílo? Ať už ano či ne, jaký pro to máte důvod?
Studium Jana Dismase Zelenky v Benátkách sice není doložené, ale s italskou hudbou se setkával náš nejvýznamnější barokní skladatel zajisté již v Praze a pak během svých studií u Johanna Josepha Fuxe ve Vídni. Jeho hudba je typickým příkladem stylové syntézy, jak ji známe u německých skladatelů. Italský živel ve spojení s jeho originální hudební řečí však činí jeho Zelenkovu hudbu jedinečnou a nezaměnitelnou. Proto i jeho jméno bude ve festivalové dramaturgii důstojně zastoupeno.

Zásadním autorem aktuálního ročníku festivalu je dvojnásobný jubilant Arcangelo Corelli (1653–1713), jakým způsobem chcete jeho dílo do programu zařadit? Spíš ho koncentrovat do uzavřených koncertů, nebo jím průběžně prostoupit pokud možno celý festival?
Arcangello Corelli je osobnost, která významně ovlivnila podobu evropské instrumentální hudbu a houslové umění budoucích století. Ve světle této skutečnosti je jeho dílo překvapivě malé, žánrově vyhraněné a koncentrované výhradně na smyčcovou instrumentální hudbu. Proto budou jeho díla zastoupena v programech, které se dramaturgicky dotknou italské instrumentální hudby, jako jsou koncerty souboru Sezione Aure nebo závěrečný koncert Collegia 1704.

Premiéru by na festivalu měla mít opera La Calisto Francesca Cavalliho. Mýtus o průvodkyni bohyně Artemis proměněné v medvěda odkazuje nepřímo k Arkádii – místu, kde žije člověk v idylicky dokonalé harmonii s přírodou. Mohl by i v tom být nějaký vzkaz k dnešku?
Projekt opery La Calisto je pozoruhodný tím, že se bude jednat o premiéru inscenace, která zachází s barokní operou jako se živým tvarem a propojí barokní vznešenost s něžnou krásou loutek. Arkádijská témata a hledání harmonie mezi člověkem a přírodou byla nesmírně důležitá především pro okruh římských umělců koncentrovaných kolem Arkádijské akademie, mezi které se řadil i Arcangello Corelli nebo básník a libretista Pietro Metastasio. Hledání inspirace v dokonalém a přirozeném řádu přírody je bezesporu jedním z věčných témat.    

Chcete se dotknout i "pouliční" podoby italského baroka, jako se českému lidovému baroku věnuje třeba Michael Pospíšil?
V dnešní době jsme si zvykli hudební žánry striktně dělit a škatulkovat. V době baroka se však často prolínaly světy opery a duchovní hudby, stejně jako hudba lidová a hudba, kterou nazýváte „pouliční“ s hudbou, která zněla v šlechtických salónech. Nesmíme zapomenout, že hudebníci, kteří v palácích účinkovali při hudebních produkcích, se často právě „na ulici“ vyučili muzikantskému řemeslu. Proto jsem rád, že tento fascinující prvek barokní kultury se představí hned na zahajovacím koncertě Concentu Moraviae. Soubor Accordone představí program s názvem Neapolské příběhy, který nás zavede do křivolakých uliček tohoto fascinujícího města.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více

Přívětivý malý amfiteátr na nádvoří radnice v Ivančicích se stal dějištěm jednoho z koncertů dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae. Tradiční hostitelské město festivalu s jeho letošním tématem La voce - Hlas nabídlo publiku unikátní srovnání Janáčkova kompozičního pojetí horňáckých písňových motivů uvedených ve sbírce Moravská lidová poezie v písních s autentickou interpretací tradiční horňácké lidové muziky.  více

Že je Iva Bittová technicky dokonalejší, všestrannější i výrazově zajímavější zpěvačka než letošní držitelka hned několika Andělů Lenny (nic proti ní), beru jako nezpochybnitelný fakt. Přesto nové album skupiny Čikori, dlouho očekávané, vycizelované a ještě barevnější, než si kdo troufal odhadovat, nezískalo žádnou výroční cenu, a dokonce se neobjevilo ani v žánrových nominacích. Příčiny jsou minimálně dvě. Jednak album At Home vyšlo na samém konci roku 2016, a tedy se nikoli de iure (tedy vzhledem k Andělům a jiným cenám), nýbrž de facto se jedná o desku roku 2017. Skupina ostatně jednu z jejích oficiálních veřejných prezentací naplánovala na červnový festival Respect do Prahy. Druhým důvodem je pak neuchopitelnost alba. Iva Bittová a Čikori sice nahráli posluchačsky překvapivě přístupnou nahrávku, která je však na žánrové ceny příliš nadžánrová a na ceny mainstreamové bohužel stále příliš alternativní (což není ovšem chyba muzikantů, ale hodnotitelů).    více

Rozmach dynamické a inspirativní moravské hudebně-folklorní tradice ve 20. století je spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a s mnoha výraznými interprety z tradičních regionů. Před třemi lety začalo pražské vydavatelství Galén mapovat tuto vrstvu naší hudební kultury a dnes máme před sebou už reprezentativní soubor pěti titulů mapující 50. – 80. léta a připomínku řady legend, jako jsou Šebetovská, Severin, Šuláková, Luboš Holý a další.  více

Unikátní akce ZUŠ Open představí v úterý 30. května na tisícovku hudebních, tanečních, divadelních a výtvarných prezentací v 280 českých, moravských a slezských městech. Také Brno chystá na zítřek mimořádně bohatý program, jehož vrcholy bude společné pěvecké vystoupení dětí a Magdaleny Kožené na Moravském náměstí či slavnostní koncert festivalu Mozartovy děti v Besedním domě společně s Filharmonií Brno. Brněnská akce je součástí kandidatury města Brna do sítě kreativních měst UNESCO v oboru hudba.  více

Rossiniho předposlední opera Hrabě Ory byla ve své době značně nemravnou taškařicí. V nové brněnské inscenaci, dávané v historické budově Mahenova divadla, je to taškařice skutečně povedená. Za její režijní i výtvarnou podobou stojí Lenka Flory, která dala příběhu nejen potřebný vtip a spád, ale díky svému zázemí ve světě současného tance i nevšední pohyb.  více

Festival Beseda u Bigbítu (BuB) letos zažije rovné čtvrtstoletí a k půlkulatému výročí si letos nadělil malý warm-up v podobě koncertního večeru v Kabinetu múz nazvaného Beseda night. Letošní tasovskou přehlídku tak předznamenala a celý večer také uvedla šumpersko-brněnská formace Acute Dose. Loňský vítr přivála skupina Please the trees a skladatel a DJ Václav Čásenský aka Atrey.  více

„Květy jsou dnes hodně rocková a kytarová skupina. Chtěl jsem něco jiného,“ vysvětloval Martin Kyšperský, proč se rozhodl své loňské sólové album Vlakem pojmout ve stylu elektronické hudby. Když jsem nyní poslouchal nové Květy – album se zvláštně poetickým názvem Komik do půl osmé –, okamžitě jsem nabyl dojmu, že Martinova zkušenost s povedenou sólovou deskou skupinu zpětně ovlivnila. Nikdy předtím nebyly na albu Květů elektronické zvuky tak dominantní jako v případě „Komika“. A nemyslím, že by šlo pouze o zásluhy nového člena skupiny, klávesisty Ondřeje Kyase. Vždyť i Kyšperský má na obalu alba uvedeny kromě kytar syntezátory, elektronické smyčky a klávesy a Aleš Pilgr vedle akustických bicích, vibrafonu nebo tympánů hraje i na elektronické pady.  více

Pokud pomineme teprve nadcházející zářijový bonusový koncert Diany Krall, neukončil letošní festival Jazzfest nikdo menší než Chick Corea se svým hvězdným triem. Spolu s Brianem Bladem a Eddie Gomezem udělali za letošním ročníkem luxusní americkou tečku.  více

Vydařený čtvrteční koncert Filharmonie Brno v Besedním domě musel potěšit opravdu každého, posluchače rozličného věku i vkus. A nadšení bylo v sále cítit, i přesto, že se na klavír hrálo i celou šíří předloktí.  více

Brněnská zpěvačka a autorka Jana Jun Šrámková tvrdí, že název jejího nového alba Ve vlasech nesouvisí s její profesí kadeřnice. A je pravda, že více než s nůžkami nebo kulmou si vlasy v tomto případě spojuji s větrem, který je profoukává a který do nich foukal už na Janině předchozím albu Nahá. V textech na nové desce však namísto větru jako důležitá konstanta figuruje voda. V jednotlivých písních se objevují peřeje, pádla, lodě i oceán. Ale ani to není nejpodstatnější informace. Jakkoli jsou v Janiných skladbách slova důležitá, pokračuje nové album v linii, kterou načrtly předchozí desky Intimně (2010) a Nahá (2014). Nad příběhem stojí pocit, kresba slabikami, mlhavá scenérie, načrtnutá hlasem a domalovaná dalšími nástroji.  více

Hudební retro komedie Viki kráčí za štěstím, jak ji v premiéře uvedlo Městské divadlo Brno, je na mnoho způsobů zpáteční cestou v čase. Diváka vrací ke tvorbě z autorské dílny Milan Uhde, Miloš Štědroň, kterou nyní výrazně doplnil hudební skladatel Karel Cón. Jde navrch o exkurz k reálnému příběhu, který se odehrál na přelomu 60. a 70. let či swingové muzice kralující éře sladkých sixities. A před publikem nyní navrch defiluje bezmála stejný tvůrčí tým v čele s režisérem Jurajem Nvotou, který se před pěti lety představil na stejném jevišti divákům s romantickým muzikálem Divá Bára.  více

Festival Jazzfest se blíží ke konci a po osvěžení z české a evropské scény přišla na řadu nefalšovaná, téměř bluesová americká klasika. Dvaasedmdesátiletý velikán Steve Gadd dorazil do Brna s kytaristou Michaelem Landauem, baskytaristou Jimmy Johnsonem, trumpetistou Waltem Fowlerem a za piano a Fender rhodes zasedl Kevin Hayes.  více