Italský živel a kosmopolitní Evropa

Italský živel a kosmopolitní Evropa

Václav Luks je naším předním interpretem staré hudby. V rozhovoru přiblížil svou koncepci letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae a zároveň vlastně i důvody, proč je barokní hudba a doba přitažlivá a inspirativní i pro dnešek.

Osmnáctý ročník festivalu Concentus Moraviae je věnován italskému baroku, z nějž by asi bylo možné odvodit moderní vnímání hudby vlastně až do současnosti. Jaký je podle vás vztah baroka a dneška, v čem by si barokní a dnešní člověk rozuměli?
Pro dnešního člověka je příznačné, že se obrací k minulosti a že v umění uplynulých staletí hledá únik z dnešní uspěchané doby. Z historie však víme, že tyto tendence hledání kulturní identity se pravidelně objevovaly od počátků civilizace. Také barokní člověk se snažil hledat únik z každodenní reality a nacházel kořeny evropské kultury v estetických ideálech antiky. V baroku byl poprvé v dějinách hudby vznesen požadavek na srozumitelnost hudebního sdělení všem posluchačům. Hudba pronikala do divadelních sálů, posílil se její význam v rámci liturgie a stávala se přístupnější stále širším společenským vrstvám. Významnou kvalitu barokního umění spatřuji ve faktu, že při zachování vysoké umělecké kvality, nároku na formální dokonalost i obsahovou hloubku, je toto umění výsostně sdělné. Zde také spatřuji hlavní důvod nadčasové přitažlivost barokního umění pro dnešního posluchače.    

V dramaturgickém úvodu k festivalu píšete, že Evropa nahlížela s obdivem přes hradbu Alp. Italští hudebníci ale také vyjížděli do Evropy a stylově ji kromě Francie vlastně celou ovládli. Zaměřil jste se na ty, kteří nějak ovlivnili přímo Moravu a Čechy, nebo jste to bral komplexněji?
Pozoruhodné je sledovat, jak přirozené geografické hranice byly daleko důležitější než hranice států. Národní umělecké školy se vzájemně mísily a prolínaly a italský živel našel své uplatnění i ve Vámi zmiňované Francii. Nezapomeňme, že Jean Baptiste Lully byl původem Ital a Marc-Antoine Charpentier studoval v Římě u Giacoma Carissimiho. Na příkladech těchto dvou nejznámějších představitelů francouzského baroka vidíme, jak všudypřítomný italský živel v 17. a 18. století byl. V katolické části Evropy bylo italské vyzařování samozřejmě ještě silnější než v protestantské Evropě a Čechy a Morava stojí tudíž přímo v centru hlavního proudu italské hudby. Je tedy logické, že jsem se snažil italskou barokní hudbu představit jako celek. 

Vy a váš soubor Collegium 1704 jste spojováni především se jménem Jana Dismase Zelenky, který působil v Drážďanech. Jaký je rozdíl mezi německým a italským barokem?

Úkol popsat rozdíly a mezi německým a barokem by vydalo nejen na knihu, ale hned na celou knihovnu. V krátkosti se dá říci, že i v barokní hudbě platí známé charakteristiky italské zpěvnosti a elegantní jednoduchosti při zachování stylové čistoty. Německá hudba vynikala smyslem pro kontrapunkt, propracovaností formy a především se vyznačovala schopností jedinečné stylové syntézy. Zatímco v raném baroku přejímali Němci italské vlivy v jejich nejčistší podobě, v době vrcholného baroka je německá škola v podstatě syntézou italské hudby s francouzským vlivem – to vše ovšem například u Bacha propojené svrchovaným kompozičním mistrovstvím.


Je vůbec možné se na barokní hudbu dívat z "národního" hlediska?
Je to dokonce nutné! Existence národní škol je základním a nepřehlédnutelným aspektem hudební scény doby baroka. Je třeba ovšem izolovat barokní vnímání pojmu „národní“ od nabubřelého národovectví 19. století, nebo dokonce od tragického nacionalismu století minulého. Barokní Evropa byla daleko kosmopolitnějším prostorem, než je dnešní „integrovaná“ Evropa a národní specifika nebyla definována masovou manipulací politických vůdců či programy politických stran. Pod slovem národní se rozuměla nezaměnitelná kulturní identita, která se přirozeně vyvinula vzhledem k historickým a přírodním podmínkám toho kterého regionu. 


Skladatelé putovali po celé Evropě, hledali dobré učitele a usazovali se tam, kde našli práci – nebyla tehdy Evropa fakticky propojenější než dnes v rámci Unie?
Ano, jsem přesvědčený, že otevřenost barokní Evropy by přinejmenším na kulturní úrovni mohla být dnešní Evropě vzorem.

Vklíníte někam do italských inspirací i Zelenkovo dílo? Ať už ano či ne, jaký pro to máte důvod?
Studium Jana Dismase Zelenky v Benátkách sice není doložené, ale s italskou hudbou se setkával náš nejvýznamnější barokní skladatel zajisté již v Praze a pak během svých studií u Johanna Josepha Fuxe ve Vídni. Jeho hudba je typickým příkladem stylové syntézy, jak ji známe u německých skladatelů. Italský živel ve spojení s jeho originální hudební řečí však činí jeho Zelenkovu hudbu jedinečnou a nezaměnitelnou. Proto i jeho jméno bude ve festivalové dramaturgii důstojně zastoupeno.

Zásadním autorem aktuálního ročníku festivalu je dvojnásobný jubilant Arcangelo Corelli (1653–1713), jakým způsobem chcete jeho dílo do programu zařadit? Spíš ho koncentrovat do uzavřených koncertů, nebo jím průběžně prostoupit pokud možno celý festival?
Arcangello Corelli je osobnost, která významně ovlivnila podobu evropské instrumentální hudbu a houslové umění budoucích století. Ve světle této skutečnosti je jeho dílo překvapivě malé, žánrově vyhraněné a koncentrované výhradně na smyčcovou instrumentální hudbu. Proto budou jeho díla zastoupena v programech, které se dramaturgicky dotknou italské instrumentální hudby, jako jsou koncerty souboru Sezione Aure nebo závěrečný koncert Collegia 1704.

Premiéru by na festivalu měla mít opera La Calisto Francesca Cavalliho. Mýtus o průvodkyni bohyně Artemis proměněné v medvěda odkazuje nepřímo k Arkádii – místu, kde žije člověk v idylicky dokonalé harmonii s přírodou. Mohl by i v tom být nějaký vzkaz k dnešku?
Projekt opery La Calisto je pozoruhodný tím, že se bude jednat o premiéru inscenace, která zachází s barokní operou jako se živým tvarem a propojí barokní vznešenost s něžnou krásou loutek. Arkádijská témata a hledání harmonie mezi člověkem a přírodou byla nesmírně důležitá především pro okruh římských umělců koncentrovaných kolem Arkádijské akademie, mezi které se řadil i Arcangello Corelli nebo básník a libretista Pietro Metastasio. Hledání inspirace v dokonalém a přirozeném řádu přírody je bezesporu jedním z věčných témat.    

Chcete se dotknout i "pouliční" podoby italského baroka, jako se českému lidovému baroku věnuje třeba Michael Pospíšil?
V dnešní době jsme si zvykli hudební žánry striktně dělit a škatulkovat. V době baroka se však často prolínaly světy opery a duchovní hudby, stejně jako hudba lidová a hudba, kterou nazýváte „pouliční“ s hudbou, která zněla v šlechtických salónech. Nesmíme zapomenout, že hudebníci, kteří v palácích účinkovali při hudebních produkcích, se často právě „na ulici“ vyučili muzikantskému řemeslu. Proto jsem rád, že tento fascinující prvek barokní kultury se představí hned na zahajovacím koncertě Concentu Moraviae. Soubor Accordone představí program s názvem Neapolské příběhy, který nás zavede do křivolakých uliček tohoto fascinujícího města.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více