Marta Klimasara: V orchestru jsem nikdy hrát nechtěla

Marta Klimasara: V orchestru jsem nikdy hrát nechtěla

Hostem Festivalu bicích nástrojů na JAMU byla vynikající perkusionistka Marta Klimasara – její koncert festival uzavřel, vedla i workshop. Sešli jsme se spolu v nedávno otevřených sklepních prostorách, kde nyní sídlí Katedra bicích nástrojů. U bicích a hudby zůstal po celou dobu i náš rozhovor, takže jsme se od tématu nehnuli zevnitř ani zvenku.

Pokolikáté jste v Brně a jak se vám tu líbí?
Jsem tady už potřetí v rámci programu Erasmus, který funguje mezi JAMU a naší univerzitou ve Stuttgartu. Poprvé jsem tu byla před sedmi lety a jednou jsem tu měli soutěž pro hráče na marimbu. Je to tady prima a Martin Opršal je vynikající člověk i perkusionista. Hodně toho taky změnil, především se zasloužil o nové prostory, kde se teď hraje. Je to nádherné místo a splňuje opravdu vysoké nároky, má i vynikající akustiku. Také tu mají výborné nové nástroje. Pro studenty je fantastické, když mají příležitost pracovat v takovém prostředí.

Jak se to liší od vašeho domácího prostředí ve Stuttgartu?
Máme víc studentů, takže pro ně máme i větší prostory. Je to ale úplně jiný styl, prostě moderní budova. Tady je zvláštní atmosféra. Slyšela jsem o sklepeních pod Špilberkem, prý je to tam podobné.

Jsou fetivaly bicích nástrojů ve světě obvyklé, nebo je to spíš zvláštnost?
Festivalů zaměřených na bicí nástroje je spousta, ale na východě jich zatím příliš mnoho není. V Čechách i v Polsku jich pomalu přibývá a je to dobře. Potkáváme se na nich a vzájemně se ovlivňujeme.

Je ten brněnský něčím zvláštní?
Hlavně tím, že na něj nechodí zdaleka jen perkusionisté. Na koncertech jsou studenti z celé univerzity i lidé zvenku.

Čím je tvořen základní repertoár pro bicí – klavíristé mají Dobře temperovaný klavír a Beethovenovy sonáty, co mají perkusionisté?
My samozřejmě také máme skladby, které zná každý perkusionista, jsou to třeba věci od Iannise Xenakise. Starých skladeb ale moc nemáme, jsme pořád ještě na začátku. Současní skladatelé píšou pořád nové věci a tím se vyvíjejí i mírně odlišné styly hry v jednotlivých zemích. Japonský styl se odlišuje od amerického, a v Evropě najdete jemné rozdíly mezi českým, polským a německým stylem.

Jaký je váš oblíbený skladatel, objednáváte si skladby i přímo pro sebe?
Marta Ptaszyńska pro mě napsala věc, kterou budu hrát dnes večer. V její hudbě je spousta zvukových barev. Potom třeba ještě Marcin Blazewicz, vynikající polský skladatel, který žije ve Varšavě. Napsal mnoho koncertů pro marimbu, i když sám na bicí nehraje.

Vaše první album se jmenuje I Ching (česky I-ťing pozn. red.) – myslíte tím čínskou Knihu proměn, nebo postavu z komiksu?
Týká se to té knihy. Celé album se jmenuje podle stejnojmenného cyklu čtyř krátkých skladeb, z toho jedna je pro kalimbu. Napsal je dánský skladatel Per Nørgård.

Z Knihy proměn vychází i John Cage a jeho Music of Changes – mají s ní skladby na vašem CD něco společného?
To spojení se nabízí, ale jsou to úplně odlišné věci.

Kdy jste se rozhodla, že budete hrát na perkuse, byl to váš vlastní nápad?
Ani náhodou. když mi bylo osm let, chodila jsem do baletu a hrála na klavír. V Polsku ale máme podobný systém jako vy – pokládáme za vhodné hrát na dva nástroje. Já jsem vůbec nevěděla, který bych si měla jako další vybrat, a ředitel školy chtěl, abych se učila na bicí. Říkal, že jsem energická a že se na to hodím. Bylo mi třináct a byla jsem z toho hrozně nešťastná, ale do roka se to otočilo. Dnes musím říct, že je to nádhera. Jste pořád u toho, když vzniká nová hudba, skladby a interpreti se rozvíjejí zároveň.

V roce 2001 jste vyhrála významnou soutěž bavorského rozhlasu ARD Music Competition. Co to pro vaši kariéru znamenalo?
Strašně moc. Získala jsem tam samozřejmě spoustu nových kontaktů, ale velké soutěže přinášejí ještě něco navíc. Sjedou se tam lidé z celého světa, všichni se snaží zahrát co nejlépe, a můžete s nimi hned potom mluvit. Porovnat si své koncepty a přístupy, poznáte nové skladby, hodně vás to změní.

Byl to impuls, abyste přesídlila do Německa?
Ne, já jsem šla studovat do Německa hned po maturitě. Když jsem hrála na nějaké menší soutěži v Polsku, byl členem poroty můj pozdější profesor Klaus Treßelt. Po vystoupení se mě ptal, co chci dělat dál a nakonec jsem šla studovat k němu do Stuttgartu. Původně jsem chtěla v Německu jen studovat, ale časem se to změnilo.

Jste od začátku své dráhy sólistka, nebo jste začínala jako člen orchestru?
Když studujete na bicí, musíte hrát na všechny nástroje, je to hodně různorodé. Já jsem v orchestru nikdy hrát nechtěla, je to něco úplně jiného. Hudba je to krásná, ale máte mnohem míň možností. Taky se někdy stane, že tam sedíte a hrajete jen na triangl nebo činely…

…ale hráč na tympány je pokaždé tak trochu sólista.
Určitě! Je to velmi náročný nástroj, krásně zní a dobrý tympánista posune výkon orchestru o úroveň výš.

Vaše druhé album s Jürgenem Spitschkou se jmenuje Sahay Manush, to znamená spontánní člověk – sedí to na vás?
Album se jmenuje podle skladby Marcina Blazewicze. Napsal ji pro nás, zná mě a část mé osoby to určitě vystihuje.

Marta Klimasara pochází z polského Sosnovce, kde studovala hru na klavír a později i na bicí. V Polsku studovala u Krzystofa Jaguszewskiho a získala ceny v několika menších soutěžích. Po maturitě odešla do Stuttgartu na Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst, kde studovala u profesora Klause Treßelta. V roce 2004 se stala na téže škole profesorkou. V roce 2001 zvítězila v ARD International Music Competition, v roce 1999 získala první místo ve World Marimba Competition v Japonsku a druhé místo v Krzystof Penderecki International Competition of Contemporary Music v Krakově. 

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Josef Klíč píše hudbu k filmům a divadelním hrám, složil fanfáry pro významné instituce v Rakousku nebo oficiální znělky měst Moravské Třebové a Šlapanic. Náš rozhovor ale zůstal rozkročen mezi dvěma body jeho práce – undergroundem a vážnou hudbou.  více

Barbara Maria Willi je vynikající cembalistka, varhanice, pedagožka, podílí se na dramaturgii festivalu Concentus Moraviae, vytváří vlastní cyklus staré hudby. Mluvit by se s ní dalo o tolika věcech, že jsme si raději dvě základní témata vymezili hned na začátku. Zaprvé to byl jedenáctý ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí, jehož zahájení nás čeká příští týden, a druhým zásadním tématem bylo rozšíření Katedry varhanní a historické interpretace na JAMU.  více

Brno je prvním městem v České republice, kde je možné studovat jazz na vysokoškolské úrovni – stalo se tak díky vzniku Katedry jazzové interpretace na JAMU. Jedním z prvních absolventů jejího bakalářského cyklu je kytarista Libor Šmoldasvíce


Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více

Letos v únoru se Filharmonie Brno vydala na nesmírně úspěšné americké turné; na programu měla výběr základních českých klasiků a současnou americkou hudbu. Orchestr vystoupil v legendární Carnegie Hall, v Ann Arbor, poté následovaly tři koncerty v Kalifornii a dále v Kansas City a v texaském Lubbocku. Na koncertech se představili někteří z vůdčích sólistů dnešní doby, jmenovitě Angélique KidjoLaurie Anderson a Christian Schmitt. To vše se odehrálo pod taktovkou šéfdirigenta a uměleckého ředitele Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. Strávil jsem s ním několik fascinujících minut, během nichž mi o tomto velkém mezinárodním úspěchu vyprávěl.  více

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.  více

Oslavy stopadesátí let brněnského Besedního domu, které se konají nejen v jeho prostorách, vynikají zajímavou dramaturgií. Ta dokáže posluchače přenést do počátků existence tohoto koncertního prostoru. Dva koncerty, které se odehrály 4. a 5. května, nesly název Janáček a Horňácká muzika. Já jsem se zúčastnila toho prvního a šlo o skutečně povedený zážitek, který mi Filharmonie Brna a Horňácká muzika Petra Mičky připravila. Páteční reprízu koncertu přenášela Česká televize. Oba večery byly vyprodané a do prodeje se dokonce přidávaly vstupenky na stání.  více

Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.  více

Písničkářka Martina Trchová, držitelka Anděla za album Holobyt, nedávno rozpustila svou kapelu a nově vystupuje především jako sólistka. Pomalu pracuje na novém albu a věnuje se také výtvarnému umění. Brzy vyjde její nová kniha s názvem Babi a také se bude konat další ročník festiválku, který pořádá v brněnské čtvrti Obřany.  více

Slyšet a vnímat hudbu v nejrůznějších interaktivních paralelách bylo možné na koncertě Brno Contemporary Orchestra v čele se svým dirigentem Pavlem Šnajdrem, který se odehrál v pondělí v brněnském vědeckém zábavném centru Vida. Večer věnovaný zvuku a interakcím ve vědě nezůstal pouze u pokusů na stanovištích, ale přetavil vědu do uměleckého hudebního zážitku, který byl také propojen s tlumočením do znakového jazyka v podání Hands Dancevíce

Na velké Hudební scéně Městského divadla Brno se včera odehrála česká premiéra broadwayského muzikálu Velká ryba (Big Fish). Druhé obsazení velké a technicky náročné produkce se odehraje dnes. Dílo scenáristy Johna Augusta vypráví příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o světě fantazie, lásky a magie. Hudbu složil Andrew Lippa, autor muzikálu Adamsova rodina. Muzikál vychází ze stejnojmenné prózy Daniela Wallise s podtitulem Román mytických rozměrů a z oceňovaného filmu Tima Burtona. Na newyorskou Broadway se muzikál poprvé dostal před deseti lety, a ještě o deset let dříve vznikl vzpomínaný film slavného režiséra.  více

Ze spolupráce hudebního souboru Ensemble Opera Diversa a houslového virtuóze Milana Paľy vznikla již celá řada nahrávek i nezapomenutelných hudebních večerů. Na loňský komorní diptych světových premiér pro sólové housle od Adriána Demoče a Jany Kmiťové navázal v pondělí 17. dubna v sále Místodržitelského paláce v Brně další koncert s celovečerní sólovou kompozicí. Také Dandelion (Pampeliška) kanadsko-americké skladatelky Lindy Catlin Smith zazněl v sídle Moravské galerie v Brně ve světové premiéře. Dílo navíc vzniklo speciálně z podnětu Milana Paľy.  více

Už sedmým koncertem pokračoval Velikonoční festival duchovní hudby, který se takto překlenul do poslední třetiny. Včerejší večer se uskutečnil v Českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského (známý také pod názvem Červený kostel). Pro jubilejní 30. ročník festivalu vznikly dvě skladby. První od Slavomíra Hořínky diváci slyšeli zkraje minulého týdne. Druhou premiérovanou kompozici s názvem Mysterium paschale od brněnského skladatele a varhaníka Františka Fialy představil recenzovaný koncert nazvaný veršem Zajásejte již, zástupy. Velikonoční oratorium v sobě skrývá rafinovanost v podobě práce s prostorem chrámu, kombinování české a latinské verze zhudebněných textů a vložených recitací.  více

O jubilejním 20. ročníku hudebního cyklu Barbara Maria Willi uvádí…, také o historicky poučené interpretaci a dalších plánech jsem na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění hovořil s děkankou Hudební fakulty JAMU, dramaturgyní, pedagožkou, popularizátorkou klasické hudby, cembalistkou, varhanicí a specialistkou na kladívkový klavír Barbarou Marií Willi. O tom, jak nabitý program tato žena má, vypovídá nejlépe fakt, že těsně před začátkem našeho povídání aktivně vyučovala zahraničního studenta.  více

Velikonoční festival duchovní hudby možná nejvýrazněji reflektuje svátky ze svého názvu v tzv. tenebrae (temných hodinkách). Jedná se o tři večery od Škaredé středy po Velký pátek, během nichž posluchači mají možnost si vyslechnout rozmanitá zhudebnění lamentací (nářků) z knihy Pláč nebo také responzorií věnovaných Kristovu utrpení. Ke zpěvům původně náležely obřady, ze kterých se při koncertech zachovává symbolické zhasínání svící.  více

Zpěváka, herce, scenáristu Ondřeje Havelku brněnské publikum dobře zná i v roli režiséra. V opeře Národního divadla Brno vytvořil inscenace na díla Bedřicha Smetany (2006), Giacoma Pucciniho (2008) nebo Johanna Strausse mladšího (2010). V této sezóně se do Brna opět navrací s letošní druhou operní premiérou Falstaff od Giuseppe Verdiho. Uskutečnila se 5. dubna 2023 za účasti režiséra.  více

Protnutí staré a nové hudby přinesl třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál 4. dubna v brněnském kostele sv. Janů. Večer s podtitulem Hlásám milost patřil komornímu orchestru L´Armonia Terrena fungujícího pod vedením kmenového dirigenta Zdeňka Klaudy. Basového partu v jediné vokálně-instrumentální skladbě se ujal sólista Jan Martiník. Koncert z hlediska dramaturgie byl nápaditě orámovaný dílem Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) v instrumentačně novodobém hávu.  více

Velikonoční festival duchovní hudby letos slaví třicet let své existence. Tradičně je jeho program rozčleněn do dvou velikonočních týdnů. Letos se festival koná mezi 2.–16. Dubnem. Jak sám dramaturg Vladimír Maňas zmiňuje, jubilejní ročník vnímá jako „příležitost k vykročení a hledání nových horizontů“. Myšlenku zrcadlí také festivalové téma, kterým je přetváření – hledání zapomenutých skladeb, střet staré a nové hudby či uvádění hudby soudobé. Kromě provádění duchovní děl minulých staletí i současnosti se program festivalu dramaturgicky opírá o liturgii velikonočních svátků. Rozdělen je do devíti koncertů konajících se v šesti brněnských chrámech, z nichž dva vyčnívají svým nákladných vokálně–instrumentálním aparátem.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více