Libor Šmoldas: Vedoucí katedry jsou osvícení lidé

9. září 2013, 0:13

Libor Šmoldas: Vedoucí katedry jsou osvícení lidé

Před třemi lety vznikla na JAMU Katedra jazzové interpretace. Brno se tak stalo prvním městem v České republice, ve kterém bylo možné studovat jazz na vysokoškolské úrovni. Jedním z prvních studentů, kteří dokončili tříletý bakalářský cyklus, je kytarista Libor Šmoldas, hudebník, který se už řadu let úspěšně pohybuje na pražské scéně, spolupracuje s evropskými i zámořskými hudebníky a letos vydal dvě nová alba – jedno s vlastním českým kvartetem a s americkým saxofonistou Bobbym Watsonem a druhé se dvěma americkými spoluhráči, bubeníkem Adamem Nussbaumem a basistou Jayem Andersonem.

Libore, vzpomeneš si na okamžik, kdy ses rozhodl, že se přihlásíš ke studiu na Katedře jazzové interpretace na JAMU?
V první řadě si vzpomínám, že se o plánech katedru zřídit dlouho hovořilo. Ještě předtím se mluvilo o tom, že by něco mohlo vzniknout v Praze, a až poté se začaly objevovat informace, že Patrik Hlavenka a další lidé chtějí založit jazzové oddělení v Brně. Jenže tohle všechno trvalo několik let a pořád se nic konkrétního nedělo. Až jsem se najednou dozvěděl, že v Brně se jazz skutečně bude učit. A přestože jsem už nebyl ve studentském věku, rozhodl jsem se, že podám přihlášku. Ocitl jsem se tedy u přijímacích zkoušek, a byl jsem přijat. Že ta škola vznikla, že měli v Brně na JAMU tak otevřenou mysl, bylo pro všechny velmi pozitivní překvapení.

Říkáš, že jsi už nebyl ve studentském věku. Absolvoval jsi v Praze Konzervatoř Jaroslava Ježka a poté vyšší odbornou školu při této konzervatoři, kde jsi později sám začal vyučovat. Ovšem ke studiu v Brně se přihlásil i o generaci starší Jaromír Honzák, který vyšší odbornou školu v Praze založil a řadu let vedl. Jak se tedy na tebe a podobné zkušené hudebníky při přijímacích zkouškách dívali? Byla pro vás zkouška jen formalitou?
Nemohu mluvit za zkušební komisi. Měl jsem však pocit, že zkoušky byly objektivní. Nehledělo se na to, kdo má za sebou jaké zkušenosti, ale na prvním místě bylo opravdu to, jak kdo hraje. U zkoušek jsme se například bavili i o tom, jak moc budu schopný na hodiny docházet. Přislíbil jsem, že udělám maximum pro to, abych byl přítomen na co největším počtu hodin, a také jsem se o to během studia snažil.

A jak se ti to tedy při vší snaze dařilo? Pokud vím, do Brna jsi z Prahy dojížděl…
Nemůžu říct s čistým svědomím, že bych byl ve škole pořád. Ale když to jen trochu šlo, snažil jsem se přijet. Někdy jsem dělal i domácí práci navíc, abych slabší docházku vykompenzoval. Dělal jsem prostě, co bylo v mých silách.

Jaké předměty jsi jako kytarista na JAMU absolvoval?
Člověk za dobu studia vystřídá spoustu předmětů. Celé tři roky se studuje samozřejmě hlavní obor, v mém případě kytara, dále jazzová harmonie, jazzová kompozice, jazzová improvizace. Protože JAMU je primárně škola vážné hudby, chodil jsem i do klasické verze nástroje, což tedy v mém případě byla klasická hra na kytaru. Pro všechny byl povinný klavír, také dějiny jazzu, intonace a cvičení sluchu a samozřejmě hra v ansámblech. Museli jsme si vybrat také některé předměty společně se studenty vážné hudby. Já jsem například absolvoval dějiny hudby 18. a 19. století a dějiny hudby 20. století, což bylo zvlášť zajímavé. Dále jsme měli pedagogiku, psychologii, software pro hudební notaci, akustiku a spoustu zajímavých dalších předmětů.

Během tří let, kdy jsi v Brně studoval, se nová katedra pomalu rozvíjela. Mezitím došlo také ke střídání na postu jejího vedoucího, Patrika Hlavenku vystřídal Vilém Spilka. Oba jsou mimochodem kytaristé stejně jako ty. Vnímal jsi kytaru na katedře jako protežovaný nástroj?
Patrik Hlavenka i Vilém Spilka jsou osvícení lidé, kteří by určitě nějak zvlášť nenadržovali jednomu nástroji. Vědí, kdo umí hrát a kdo ne, a dokážou vybrat dobré učitele. Je fajn, že do Brna jezdí učit David Dorůžka, Vilém Spilka je také skvělý učitel, stejně jako například Matúš Jakabčic, který vyučuje především harmonii, skladbu a aranžování. Do fungování katedry se nijak nepromítlo, že oba její vedoucí jsou kytaristé. Především jsou to totiž dobří a inteligentní muzikanti, kteří znají scénu a umějí si do svého týmu vybrat správné lidi.

Ty sám také učíš. Byla ti v tomto ohledu JAMU inspiraci?
Určitě. Nevím, jestli mají ostatní učitelé stejnou zkušenost, ale já když učím, mám pocit, že se toho naučím víc než můj student. Vyučování se člověk totiž naučí strašně moc. Ale učíte se samozřejmě i tehdy, když jako student sledujete dobré učitele. Mně byly velkou inspirací zejména hodiny improvizace s Davidem Dorůžkou. Ale než bych vyjmenovával jednotlivé učitele a vzpomínal na konkrétní chvíle, spíše bych řekl obecně: Studium v Brně má opravdu vysokou úroveň, a to mám zkušenosti z různých kursů a vyučování po celém světě. Je obdivuhodné, že za pouhé tři roky dokázala ta škola dát dohromady katedru, která má takto vysokou úroveň. Opravdu je to škola, kterou můžu s čistým svědomím každému doporučit.

Co Katedře jazzové improvizace zatím chybí?
Především by si zasloužila daleko velkorysejší prostory a vybavení. Ale je logické, že začínající katedra nedostane hned všechno od začátku. Budova JAMU samozřejmě není nafukovací, to chápu, ale mám-li zmínit jeden nedostatek, bylo by to právě tohle. Taky by katedře prospělo víc peněz a více zaměstnanců, kteří by se uměli postarat o některé logistické záležitosti. A skvělé by určitě bylo – a já věřím, že na tom se už pracuje –, kdyby měli studenti v Brně víc příležitostí hrát. Vím, že to není přímo zodpovědnost fakulty, ale bylo by dobré, kdyby v Brně vznikl jazzový klub, ve kterém by se každý večer hrálo, případně další místa, kde by se hrálo příležitostně.

Na JAMU jsi absolvoval bakalářský studijní program. Chystáš se někde získat i magisterský titul?
Kdyby byla možnost studovat magistra a dělat to nějakou volnější formou, bylo by to pro mne určitě zajímavé. Zvlášť by mě lákalo mít nějaký projekt a dlouhodobě na něm pracovat. To by mě oslovilo. Nechávám si tedy tuto možnost otevřenou.

Foto Antonio Porcar a Patrick Marek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Letošní ročník JazzFestuBrno se chýlí ke konci. Minulou středu hrály v Divadle Husa na provázku kvartety saxofonistů Luboše Soukupa a Willa Vinsona.  více

Rez Abbasi zahrál se svým triem v Semilassu špičkový koncert. Indická a americká hudba se spojily do osobitého a vyrovnaného tvaru.  více

Vilémem Spilkou a Vlastimilem Trllem jsme JazzFestBrno sice neprobírali úplně v předvečer zahájení, ale před týdnem. Nemluvili jsme jen o festivalu samotném, ale zároveň o hudbě v Brně, o hudbě vůbec, a dotkli jsme se i několika osobních témat. Ona ale nakonec s festivalem, jazzem a hudbou vůbec souvisela tak jako tak. Několika osobností mimo festival jsem se zeptal: "Co pro vás osobně znamená JazzFestBrno, jak ho vnímáte v kontextu evropské jazzové scény?"  více


Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Nejčtenější

Kritika

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce