Libor Šmoldas: Vedoucí katedry jsou osvícení lidé

9. září 2013, 0:13

Libor Šmoldas: Vedoucí katedry jsou osvícení lidé

Před třemi lety vznikla na JAMU Katedra jazzové interpretace. Brno se tak stalo prvním městem v České republice, ve kterém bylo možné studovat jazz na vysokoškolské úrovni. Jedním z prvních studentů, kteří dokončili tříletý bakalářský cyklus, je kytarista Libor Šmoldas, hudebník, který se už řadu let úspěšně pohybuje na pražské scéně, spolupracuje s evropskými i zámořskými hudebníky a letos vydal dvě nová alba – jedno s vlastním českým kvartetem a s americkým saxofonistou Bobbym Watsonem a druhé se dvěma americkými spoluhráči, bubeníkem Adamem Nussbaumem a basistou Jayem Andersonem.

Libore, vzpomeneš si na okamžik, kdy ses rozhodl, že se přihlásíš ke studiu na Katedře jazzové interpretace na JAMU?
V první řadě si vzpomínám, že se o plánech katedru zřídit dlouho hovořilo. Ještě předtím se mluvilo o tom, že by něco mohlo vzniknout v Praze, a až poté se začaly objevovat informace, že Patrik Hlavenka a další lidé chtějí založit jazzové oddělení v Brně. Jenže tohle všechno trvalo několik let a pořád se nic konkrétního nedělo. Až jsem se najednou dozvěděl, že v Brně se jazz skutečně bude učit. A přestože jsem už nebyl ve studentském věku, rozhodl jsem se, že podám přihlášku. Ocitl jsem se tedy u přijímacích zkoušek, a byl jsem přijat. Že ta škola vznikla, že měli v Brně na JAMU tak otevřenou mysl, bylo pro všechny velmi pozitivní překvapení.

Říkáš, že jsi už nebyl ve studentském věku. Absolvoval jsi v Praze Konzervatoř Jaroslava Ježka a poté vyšší odbornou školu při této konzervatoři, kde jsi později sám začal vyučovat. Ovšem ke studiu v Brně se přihlásil i o generaci starší Jaromír Honzák, který vyšší odbornou školu v Praze založil a řadu let vedl. Jak se tedy na tebe a podobné zkušené hudebníky při přijímacích zkouškách dívali? Byla pro vás zkouška jen formalitou?
Nemohu mluvit za zkušební komisi. Měl jsem však pocit, že zkoušky byly objektivní. Nehledělo se na to, kdo má za sebou jaké zkušenosti, ale na prvním místě bylo opravdu to, jak kdo hraje. U zkoušek jsme se například bavili i o tom, jak moc budu schopný na hodiny docházet. Přislíbil jsem, že udělám maximum pro to, abych byl přítomen na co největším počtu hodin, a také jsem se o to během studia snažil.

A jak se ti to tedy při vší snaze dařilo? Pokud vím, do Brna jsi z Prahy dojížděl…
Nemůžu říct s čistým svědomím, že bych byl ve škole pořád. Ale když to jen trochu šlo, snažil jsem se přijet. Někdy jsem dělal i domácí práci navíc, abych slabší docházku vykompenzoval. Dělal jsem prostě, co bylo v mých silách.

Jaké předměty jsi jako kytarista na JAMU absolvoval?
Člověk za dobu studia vystřídá spoustu předmětů. Celé tři roky se studuje samozřejmě hlavní obor, v mém případě kytara, dále jazzová harmonie, jazzová kompozice, jazzová improvizace. Protože JAMU je primárně škola vážné hudby, chodil jsem i do klasické verze nástroje, což tedy v mém případě byla klasická hra na kytaru. Pro všechny byl povinný klavír, také dějiny jazzu, intonace a cvičení sluchu a samozřejmě hra v ansámblech. Museli jsme si vybrat také některé předměty společně se studenty vážné hudby. Já jsem například absolvoval dějiny hudby 18. a 19. století a dějiny hudby 20. století, což bylo zvlášť zajímavé. Dále jsme měli pedagogiku, psychologii, software pro hudební notaci, akustiku a spoustu zajímavých dalších předmětů.

Během tří let, kdy jsi v Brně studoval, se nová katedra pomalu rozvíjela. Mezitím došlo také ke střídání na postu jejího vedoucího, Patrika Hlavenku vystřídal Vilém Spilka. Oba jsou mimochodem kytaristé stejně jako ty. Vnímal jsi kytaru na katedře jako protežovaný nástroj?
Patrik Hlavenka i Vilém Spilka jsou osvícení lidé, kteří by určitě nějak zvlášť nenadržovali jednomu nástroji. Vědí, kdo umí hrát a kdo ne, a dokážou vybrat dobré učitele. Je fajn, že do Brna jezdí učit David Dorůžka, Vilém Spilka je také skvělý učitel, stejně jako například Matúš Jakabčic, který vyučuje především harmonii, skladbu a aranžování. Do fungování katedry se nijak nepromítlo, že oba její vedoucí jsou kytaristé. Především jsou to totiž dobří a inteligentní muzikanti, kteří znají scénu a umějí si do svého týmu vybrat správné lidi.

Ty sám také učíš. Byla ti v tomto ohledu JAMU inspiraci?
Určitě. Nevím, jestli mají ostatní učitelé stejnou zkušenost, ale já když učím, mám pocit, že se toho naučím víc než můj student. Vyučování se člověk totiž naučí strašně moc. Ale učíte se samozřejmě i tehdy, když jako student sledujete dobré učitele. Mně byly velkou inspirací zejména hodiny improvizace s Davidem Dorůžkou. Ale než bych vyjmenovával jednotlivé učitele a vzpomínal na konkrétní chvíle, spíše bych řekl obecně: Studium v Brně má opravdu vysokou úroveň, a to mám zkušenosti z různých kursů a vyučování po celém světě. Je obdivuhodné, že za pouhé tři roky dokázala ta škola dát dohromady katedru, která má takto vysokou úroveň. Opravdu je to škola, kterou můžu s čistým svědomím každému doporučit.

Co Katedře jazzové improvizace zatím chybí?
Především by si zasloužila daleko velkorysejší prostory a vybavení. Ale je logické, že začínající katedra nedostane hned všechno od začátku. Budova JAMU samozřejmě není nafukovací, to chápu, ale mám-li zmínit jeden nedostatek, bylo by to právě tohle. Taky by katedře prospělo víc peněz a více zaměstnanců, kteří by se uměli postarat o některé logistické záležitosti. A skvělé by určitě bylo – a já věřím, že na tom se už pracuje –, kdyby měli studenti v Brně víc příležitostí hrát. Vím, že to není přímo zodpovědnost fakulty, ale bylo by dobré, kdyby v Brně vznikl jazzový klub, ve kterém by se každý večer hrálo, případně další místa, kde by se hrálo příležitostně.

Na JAMU jsi absolvoval bakalářský studijní program. Chystáš se někde získat i magisterský titul?
Kdyby byla možnost studovat magistra a dělat to nějakou volnější formou, bylo by to pro mne určitě zajímavé. Zvlášť by mě lákalo mít nějaký projekt a dlouhodobě na něm pracovat. To by mě oslovilo. Nechávám si tedy tuto možnost otevřenou.

Foto Antonio Porcar a Patrick Marek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Letošní ročník JazzFestuBrno se chýlí ke konci. Minulou středu hrály v Divadle Husa na provázku kvartety saxofonistů Luboše Soukupa a Willa Vinsona.  více

Rez Abbasi zahrál se svým triem v Semilassu špičkový koncert. Indická a americká hudba se spojily do osobitého a vyrovnaného tvaru.  více

Pozítří začíná už po dvanácté festival JazzFestBrno, se svojí novou kapelou The Vigil vystoupí Chick Corea. O celém letošním ročníku, o hudbě i o své práci mi něco řekli Vilém SpilkaVlastimil Trllovíce


Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovskivíce

Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?  více

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.  více

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“  více

Součástí festivalu Maraton Hudby Brno bude letos poprvé scéna world music. Vedle cenami ověnčeného bosenského písničkáře Damira Imamoviče a vedle ženské vokální skupiny Kata z exotických Faerských ostrovů vystoupí v sobotu 14. srpna na Biskupském dvoře také skupina Spilar z Belgie. Její první album Stormweere se loni v listopadu dostalo na osmé místo hitparády World Music Charts Europe, která je oficiálním partnerem této scény a kterou sestavují přední rozhlasoví hudební publicisté z celé Evropy. Rozhovor nám poskytl Maarten Decombel, jeden ze zakladatelů skupiny.  více

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”  více

Soubor Musica Florea, zaměřující se na poučenou interpretaci barokní, klasicistní, ale i romantické hudby, v úterý vystoupil na festivalu Olomoucké barokní slavnosti v Kapli Božího Těla. Na programu byla díla raného baroka a jejich specifický „nový styl“ plný improvizace a zdobení. Na skladbách osmi různých autorů komponujících převážně na počátku 17. století tak umělecký vedoucí souboru a violoncellista/kytarista Marek Štryncl společně s houslistou Jiřím Sychrou, dálehouslistkami Magdalenou Malou (také viola) a Eleonor Machovou (také viola a viola da gamba), perkusistou Jakubem Ebenem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a hráčkou na varhanní pozitiv Ivou Štrynclovou, představili improvizační techniku zdobení. Praxe zdobení byla v barokní hudbě přítomna již od jejího vzniku. Hudebníci se museli naučit, jak správně zdobit v konkrétních situacích, přičemž výběr byl skutečně pestrý: diminuce (ozdobné noty, většinou krátké délky, které vyplňovaly a propojovaly jednotlivé zapsané notové intervaly), nátryl, trylek, mordent, příraz, odraz, opora a další.  více

Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Nejčtenější

Kritika

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce