Martina Trchová: nešlápnout vedle a soustředit se

Martina Trchová: nešlápnout vedle a soustředit se

Písničkářka Martina Trchová, držitelka Anděla za album Holobyt, nedávno rozpustila svou kapelu a nově vystupuje především jako sólistka. Pomalu pracuje na novém albu a věnuje se také výtvarnému umění. Brzy vyjde její nová kniha s názvem Babi a také se bude konat další ročník festiválku, který pořádá v brněnské čtvrti Obřany.

Martino, loni na podzim jsi ohlásila, že rozpouštíš svou kapelu Martina Trchová & Trio a že dál budeš vystupovat sama. Jaké důvody tě k tomu vedly?

Směřovalo to k tomu už déle proto, že moje kapela je v Praze a já jsem se přestěhovala do Brna. Bylo tím pádem čím dál složitější se scházet a zkoušet a ustrnulo to v nějaké formě, kde jsem už nechtěla být. Chtěla jsem hrát nové písně a toto pro mě byla nejpřirozenější cesta. Zároveň k tomu přispěly i jiné okolnosti.

Nyní vystupuješ jako sólová písničkářka s kytarou a také s looperem, který při hraní ovládáš pedály a který ti umožňuje vrstvit zvuky tvého hlasu i kytary. Co je pro tebe při této činnosti nejnáročnější? Koncentrace? Nešlápnout vedle?

Ano, doslova nešlápnout vedle. A soustředit se. Teď už na to tolik nemyslím, ale někdy si zapomenu v pravou chvíli ověřit, že mám nohu nad správným pedálem, a pak už není kvůli množství textu čas se tam podívat, protože pořád zpívám. Toto je tedy složité, ale jinak jsem s tím už poměrně sžitá.

Při psaní písní už s looperem dopředu kalkuluješ?

Nevím, jestli kalkuluji, ale nové aranže vznikají už s looperem, a proto bylo složité hledat jinou verzi těchto písní s kapelou. Nedokázala jsem tu původní variantu odbourat a nedařilo se nám ji plnohodnotně nahradit.

Looper tě samozřejmě nutí i k rytmické ukázněnosti a také máš asi méně prostoru pro improvizaci. Cítíš nějaké další omezení?

Jsem trochu omezená tím, že ještě neznám všechny funkce, které to umí. Jsem intuitivní hráčka, takže jsem se něco naučila, to využívám, ale je tam ještě prostor pro rozšiřování. Ale hlavně neříkám, že bych to chtěla používat jako náhradu a že budu hrát bez kapely navěky. V tuto chvíli mě to ale takto baví.

Píšeš teď jiné písně i po stránce obsahu?

Ano, ale to není ani tak tím, že hraju sama a s looperem, ale spíš tím, že mě ovlivňují nové zážitky, například mateřství. Tím pádem přicházejí i jiná témata.

Když ses stala maminkou, začaly ti písně o dětech samy naskakovat?

Já jsem mateřství prožila v určitém „mentálním tichu“ a nebyla jsem schopna psát. Až když šla dcerka do školky a získala jsem nějaký prostor, začala jsem opět psát písničky. Dvě písně jsou inspirované přímo jí, ale není to tak, že bych teď psala písně jen o dětech…

Nejsi jen muzikantka, ale také výtvarnice. A v poslední době se věnuješ knihám pro děti. Nedávno vyšla například kniha Markéty Pilátové Bába Bedla a dívka na hřebeni, kterou jsi ilustrovala.

Ano, to je už druhý díl, první vyšel před rokem. Právě Markéta mě do světa dětské literatury a ilustrací zasvětila. Její Bába Bedla byla moje první ilustrovaná dětská kniha.

Má pro tebe ilustrování dětských knih nějaká specifika?

Určitě ano, i když zrovna Bábu Bedlu jsem ilustrovala akrylovými spreji, což nezní jako dětem přívětivá technika. Měla jsem na sobě masku, gumové rukavice a děti by se mě možná lekly. Obecně ale musím říct, že jsem se k ilustraci dětských knih dostala díky své dcerce. Mám teď k dětským knížkám blízko, hodně si čteme, a tak jsem před sebou měla velké množství ilustrací, a to mě inspirovalo.

Používáš jiné barvy než při volné tvorbě?

Každá knížka si mě vede svým směrem. Tento druhý díl je vzdušný, modro-žluto-okrový, protože je přímo z hor. První Bába Bedla se odehrávala v podhoubí a v lese, takže byla víc temná a zelená. Do toho chystám další knížku, která je laděná do teplé žluto-červeno-okrové.

O čem bude?

Jmenuje se Babi, vyjde na konci dubna u nakladatelství Host a je to taková moje vzpomínka na babičku. Kniha vznikala tři roky a prvním impulsem k jejímu vzniku byl první lockdown, kdy jsme najednou s dcerou za babičkou nemohly jezdit. Ona bydlela v Praze a tehdy se doporučovalo vůbec nenavštěvovat staré lidi, takže jsme úplně ztratily osobní kontakt. Bylo mi to líto, protože dcerce byly dva roky a nemohla tu úžasnou o devadesát let starší ženu vidět. A tak jsem si začala kreslit dcerku v tom našem světě a skrze fantazii jsem ji s babičkou propojovala. Alenka třeba najde šnečí ulitu, coby zmenšená do ní vleze a dostane se k babičce do panelákového pokoje. Nebo jí z utrženého vlčího máku vyskočí skutečný malý vlk a ten běží přes půl republiky do Prahy, aby se na rohožce opět proměnil ve vlčí mák. Babičce se naopak v rukou promění skleněná soška labutě ve skutečnou a ta letí za námi do Brna. Obě se začaly takto potkávat na obrázcích, až to vyvrcholilo skutečným happyendem, když jsme za babičkou mohly zase jet. Babi je kniha bez textu, je pouze kreslená. Nabízí hodně prostoru pro fantazii a je o jakémkoliv odloučení.

Uběhlo už také více než sedm let od vzniku tvého zatím posledního alba Holobyt, za které jsi dostala cenu Anděl. Rýsuje se něco nového?

Začínám natáčet písničky u Martina Kyšperského. Dvě jsem už dokončila – Nové otazníky a XX – a obě už mají svůj videoklip. Teď zkoušíme najít kabát dalším písničkám. Ale mám na léto ještě jiné plány, takže možná do roka?

Jak důležité jsou pro tebe jako zpívající výtvarnici videoklipy?

Myslím, že pro mě je čím dál víc důležité to, jak klip vypadá. Video k té první písni animoval Tomáš Poprik a druhé dělal Jakub Čermák, kterého obdivuji i jako písničkáře. U písně XX jsem měla navíc speciální přání, aby z klipu bylo jasné, jak to vypadá, když teď hraju sama bez kapely.

Jaká je přesně při vzniku nových písní role Martina Kyšperského? Producent? Aranžér?

Já jsem nad tím ještě takto nepřemýšlela, ale chodím si k němu natáčet písničky. Je to pro mě inspirativní. On mě občas popostrčí, občas mě nechá něco přepsat nebo mě nechá psát u něj doma, pak to zkoušíme, on mi třeba sem tam posune harmonii. Je to takový tvůrčí proces.

Je pro tebe obecně užitečné mít člověka, který ti poradí s tvými vlastními písněmi?

Určitě, já jsem vždycky potřebovala někoho k sobě. V kapele Trio to byl Patrik Henel. S tím jsem společně dokončovala formu písniček a potom se dělaly kapelové aranže. Je to pro mě důležité i proto, že jsem třeba uvězněná ve svých akordech a postupech a druhý člověk do toho vnese nějaký nový prvek.

Je něco, do čeho si nenecháš mluvit?

Určitě je. Nerada si nechávám sahat na texty, ale ráda se nechávám nakopnout k tomu, abych třeba další sloku napsala nějak jinak. Málokdy zpívám cizí text, i když zrovna Nové otazníky mají text od Martina Kyšperského. Ale to vzniklo tak, že jsem měla zrovna to své mateřské „mentální ticho“ a nedařilo se mi poskládat text. Tak jsem mu napsala, o čem chci zpívat, a on to zkusil nahodit. Já jsem si jeho text potom zase zpětně upravila, aby mi seděl do úst.

Tato píseň už vyšla v roce 2020 na kompilaci Šťastné a osamělé.

Ano, to je vánoční album uskupení Osamělí písničkáři. Ta písnička vznikala on-line, protože to bylo v době lockdownu. Skutečně je o virtuálních Vánocích dvou lidí prožívaných na dálku. S Martinem Kyšperským jsme si ji posílali e-mailem. Také proto má takový zvláštní název, protože jsem jeden e-mail označila slovy „Nové otazníky“, jelikož jsem v ní měla nějaké nejasnosti. A Martin se rozhodl, že to použijeme jako název pro píseň.

Znám tě i v jiných rolích, kdy zpíváš písně někoho jiného. Roky jste například v duu s Adamem Kubátem jezdili s pásmem písní Zuzany Navarové. A v listopadu ses na festivalu Blues Alive v Šumperku zúčastnila koncertu Pocta Janu Spálenému.

To bylo velké. Mám ty písničky ráda, i když bylo poměrně složité najít v repertoáru Jana Spáleného píseň pro ženu. Velkým zážitkem pak bylo hrát s kapelou Petra Ostrouchova. To bylo super. A s Adamem jsme hráli písně Zuzany Navarové třináct let. Teď jsme si dali pauzu. Ale ty písně miluji od dětství.

Letos na jaře také organizuješ už druhý ročník vlastního festiválku.

Ano, říkala jsem si, že znám mnoho písničkářek a žen autorek a že by se mi líbilo, kdyby hrály společně na jednom festivalu. Takže jsem se rozhodla uspořádat festival, který se jmenuje Ženfest pod třešní a na který si zvu jenom ženy – samozřejmě s doprovodem skvělých muzikantů mužů. Odehrává se to v Obřanech na mé zahradě, kterou jsem pojmenovala Trchova zahrada. Loni se konal nultý nebo první ročník a letos to vychází na 13. května. Hrát tam bude Dorota Barová Trio, Nina Rosa a mladá písničkářka Nika. Mezi hudebními sloty bude slamovat básnířka Anna Beata Háblová, která také předvede scénické čtení ze svého prvního a úspěšného románu Směna. A pokřtíme spolu také mou knihu Babi. Ráda bych také zazpívala, pokud neporodím.

Takže to jsou ty „jiné plány“ na léto?

Ano, očekávám koncem května druhého potomka. Ale ráda bych dotáhla i své hudební vize. Z nové desky už toho mám hodně natočeného, takže by mohla vzniknout docela brzy a dotáčet se dá i s miminkem. A jen doufám, že nebudu mít zase to mateřské „mentální ticho“.

Martina Trchová/ foto archiv umělkyně

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V polovině května se na okraji Brna uskuteční festival, který láká na hudbu, divadlo, slam poetry nebo knihy. Jeho cílem je oslava ženské autorské tvorby napříč hudebními žánry i uměleckými druhy.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více