Martina Trchová: nešlápnout vedle a soustředit se

Martina Trchová: nešlápnout vedle a soustředit se

Písničkářka Martina Trchová, držitelka Anděla za album Holobyt, nedávno rozpustila svou kapelu a nově vystupuje především jako sólistka. Pomalu pracuje na novém albu a věnuje se také výtvarnému umění. Brzy vyjde její nová kniha s názvem Babi a také se bude konat další ročník festiválku, který pořádá v brněnské čtvrti Obřany.

Martino, loni na podzim jsi ohlásila, že rozpouštíš svou kapelu Martina Trchová & Trio a že dál budeš vystupovat sama. Jaké důvody tě k tomu vedly?

Směřovalo to k tomu už déle proto, že moje kapela je v Praze a já jsem se přestěhovala do Brna. Bylo tím pádem čím dál složitější se scházet a zkoušet a ustrnulo to v nějaké formě, kde jsem už nechtěla být. Chtěla jsem hrát nové písně a toto pro mě byla nejpřirozenější cesta. Zároveň k tomu přispěly i jiné okolnosti.

Nyní vystupuješ jako sólová písničkářka s kytarou a také s looperem, který při hraní ovládáš pedály a který ti umožňuje vrstvit zvuky tvého hlasu i kytary. Co je pro tebe při této činnosti nejnáročnější? Koncentrace? Nešlápnout vedle?

Ano, doslova nešlápnout vedle. A soustředit se. Teď už na to tolik nemyslím, ale někdy si zapomenu v pravou chvíli ověřit, že mám nohu nad správným pedálem, a pak už není kvůli množství textu čas se tam podívat, protože pořád zpívám. Toto je tedy složité, ale jinak jsem s tím už poměrně sžitá.

Při psaní písní už s looperem dopředu kalkuluješ?

Nevím, jestli kalkuluji, ale nové aranže vznikají už s looperem, a proto bylo složité hledat jinou verzi těchto písní s kapelou. Nedokázala jsem tu původní variantu odbourat a nedařilo se nám ji plnohodnotně nahradit.

Looper tě samozřejmě nutí i k rytmické ukázněnosti a také máš asi méně prostoru pro improvizaci. Cítíš nějaké další omezení?

Jsem trochu omezená tím, že ještě neznám všechny funkce, které to umí. Jsem intuitivní hráčka, takže jsem se něco naučila, to využívám, ale je tam ještě prostor pro rozšiřování. Ale hlavně neříkám, že bych to chtěla používat jako náhradu a že budu hrát bez kapely navěky. V tuto chvíli mě to ale takto baví.

Píšeš teď jiné písně i po stránce obsahu?

Ano, ale to není ani tak tím, že hraju sama a s looperem, ale spíš tím, že mě ovlivňují nové zážitky, například mateřství. Tím pádem přicházejí i jiná témata.

Když ses stala maminkou, začaly ti písně o dětech samy naskakovat?

Já jsem mateřství prožila v určitém „mentálním tichu“ a nebyla jsem schopna psát. Až když šla dcerka do školky a získala jsem nějaký prostor, začala jsem opět psát písničky. Dvě písně jsou inspirované přímo jí, ale není to tak, že bych teď psala písně jen o dětech…

Nejsi jen muzikantka, ale také výtvarnice. A v poslední době se věnuješ knihám pro děti. Nedávno vyšla například kniha Markéty Pilátové Bába Bedla a dívka na hřebeni, kterou jsi ilustrovala.

Ano, to je už druhý díl, první vyšel před rokem. Právě Markéta mě do světa dětské literatury a ilustrací zasvětila. Její Bába Bedla byla moje první ilustrovaná dětská kniha.

Má pro tebe ilustrování dětských knih nějaká specifika?

Určitě ano, i když zrovna Bábu Bedlu jsem ilustrovala akrylovými spreji, což nezní jako dětem přívětivá technika. Měla jsem na sobě masku, gumové rukavice a děti by se mě možná lekly. Obecně ale musím říct, že jsem se k ilustraci dětských knih dostala díky své dcerce. Mám teď k dětským knížkám blízko, hodně si čteme, a tak jsem před sebou měla velké množství ilustrací, a to mě inspirovalo.

Používáš jiné barvy než při volné tvorbě?

Každá knížka si mě vede svým směrem. Tento druhý díl je vzdušný, modro-žluto-okrový, protože je přímo z hor. První Bába Bedla se odehrávala v podhoubí a v lese, takže byla víc temná a zelená. Do toho chystám další knížku, která je laděná do teplé žluto-červeno-okrové.

O čem bude?

Jmenuje se Babi, vyjde na konci dubna u nakladatelství Host a je to taková moje vzpomínka na babičku. Kniha vznikala tři roky a prvním impulsem k jejímu vzniku byl první lockdown, kdy jsme najednou s dcerou za babičkou nemohly jezdit. Ona bydlela v Praze a tehdy se doporučovalo vůbec nenavštěvovat staré lidi, takže jsme úplně ztratily osobní kontakt. Bylo mi to líto, protože dcerce byly dva roky a nemohla tu úžasnou o devadesát let starší ženu vidět. A tak jsem si začala kreslit dcerku v tom našem světě a skrze fantazii jsem ji s babičkou propojovala. Alenka třeba najde šnečí ulitu, coby zmenšená do ní vleze a dostane se k babičce do panelákového pokoje. Nebo jí z utrženého vlčího máku vyskočí skutečný malý vlk a ten běží přes půl republiky do Prahy, aby se na rohožce opět proměnil ve vlčí mák. Babičce se naopak v rukou promění skleněná soška labutě ve skutečnou a ta letí za námi do Brna. Obě se začaly takto potkávat na obrázcích, až to vyvrcholilo skutečným happyendem, když jsme za babičkou mohly zase jet. Babi je kniha bez textu, je pouze kreslená. Nabízí hodně prostoru pro fantazii a je o jakémkoliv odloučení.

Uběhlo už také více než sedm let od vzniku tvého zatím posledního alba Holobyt, za které jsi dostala cenu Anděl. Rýsuje se něco nového?

Začínám natáčet písničky u Martina Kyšperského. Dvě jsem už dokončila – Nové otazníky a XX – a obě už mají svůj videoklip. Teď zkoušíme najít kabát dalším písničkám. Ale mám na léto ještě jiné plány, takže možná do roka?

Jak důležité jsou pro tebe jako zpívající výtvarnici videoklipy?

Myslím, že pro mě je čím dál víc důležité to, jak klip vypadá. Video k té první písni animoval Tomáš Poprik a druhé dělal Jakub Čermák, kterého obdivuji i jako písničkáře. U písně XX jsem měla navíc speciální přání, aby z klipu bylo jasné, jak to vypadá, když teď hraju sama bez kapely.

Jaká je přesně při vzniku nových písní role Martina Kyšperského? Producent? Aranžér?

Já jsem nad tím ještě takto nepřemýšlela, ale chodím si k němu natáčet písničky. Je to pro mě inspirativní. On mě občas popostrčí, občas mě nechá něco přepsat nebo mě nechá psát u něj doma, pak to zkoušíme, on mi třeba sem tam posune harmonii. Je to takový tvůrčí proces.

Je pro tebe obecně užitečné mít člověka, který ti poradí s tvými vlastními písněmi?

Určitě, já jsem vždycky potřebovala někoho k sobě. V kapele Trio to byl Patrik Henel. S tím jsem společně dokončovala formu písniček a potom se dělaly kapelové aranže. Je to pro mě důležité i proto, že jsem třeba uvězněná ve svých akordech a postupech a druhý člověk do toho vnese nějaký nový prvek.

Je něco, do čeho si nenecháš mluvit?

Určitě je. Nerada si nechávám sahat na texty, ale ráda se nechávám nakopnout k tomu, abych třeba další sloku napsala nějak jinak. Málokdy zpívám cizí text, i když zrovna Nové otazníky mají text od Martina Kyšperského. Ale to vzniklo tak, že jsem měla zrovna to své mateřské „mentální ticho“ a nedařilo se mi poskládat text. Tak jsem mu napsala, o čem chci zpívat, a on to zkusil nahodit. Já jsem si jeho text potom zase zpětně upravila, aby mi seděl do úst.

Tato píseň už vyšla v roce 2020 na kompilaci Šťastné a osamělé.

Ano, to je vánoční album uskupení Osamělí písničkáři. Ta písnička vznikala on-line, protože to bylo v době lockdownu. Skutečně je o virtuálních Vánocích dvou lidí prožívaných na dálku. S Martinem Kyšperským jsme si ji posílali e-mailem. Také proto má takový zvláštní název, protože jsem jeden e-mail označila slovy „Nové otazníky“, jelikož jsem v ní měla nějaké nejasnosti. A Martin se rozhodl, že to použijeme jako název pro píseň.

Znám tě i v jiných rolích, kdy zpíváš písně někoho jiného. Roky jste například v duu s Adamem Kubátem jezdili s pásmem písní Zuzany Navarové. A v listopadu ses na festivalu Blues Alive v Šumperku zúčastnila koncertu Pocta Janu Spálenému.

To bylo velké. Mám ty písničky ráda, i když bylo poměrně složité najít v repertoáru Jana Spáleného píseň pro ženu. Velkým zážitkem pak bylo hrát s kapelou Petra Ostrouchova. To bylo super. A s Adamem jsme hráli písně Zuzany Navarové třináct let. Teď jsme si dali pauzu. Ale ty písně miluji od dětství.

Letos na jaře také organizuješ už druhý ročník vlastního festiválku.

Ano, říkala jsem si, že znám mnoho písničkářek a žen autorek a že by se mi líbilo, kdyby hrály společně na jednom festivalu. Takže jsem se rozhodla uspořádat festival, který se jmenuje Ženfest pod třešní a na který si zvu jenom ženy – samozřejmě s doprovodem skvělých muzikantů mužů. Odehrává se to v Obřanech na mé zahradě, kterou jsem pojmenovala Trchova zahrada. Loni se konal nultý nebo první ročník a letos to vychází na 13. května. Hrát tam bude Dorota Barová Trio, Nina Rosa a mladá písničkářka Nika. Mezi hudebními sloty bude slamovat básnířka Anna Beata Háblová, která také předvede scénické čtení ze svého prvního a úspěšného románu Směna. A pokřtíme spolu také mou knihu Babi. Ráda bych také zazpívala, pokud neporodím.

Takže to jsou ty „jiné plány“ na léto?

Ano, očekávám koncem května druhého potomka. Ale ráda bych dotáhla i své hudební vize. Z nové desky už toho mám hodně natočeného, takže by mohla vzniknout docela brzy a dotáčet se dá i s miminkem. A jen doufám, že nebudu mít zase to mateřské „mentální ticho“.

Martina Trchová/ foto archiv umělkyně

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V polovině května se na okraji Brna uskuteční festival, který láká na hudbu, divadlo, slam poetry nebo knihy. Jeho cílem je oslava ženské autorské tvorby napříč hudebními žánry i uměleckými druhy.  více

Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae přináší již dvacátým osmým rokem dramaturgicky pestré a interpretačně vybroušené večery, které navíc zasazuje nejen do koncertních sálů, ale rovněž na nádvoří či do zámeckých salónů, hradních sálů, bazilik, kostelů či synagog. Letošní 28. ročník zastřešuje téma Mezi Kroměříží a Vídní. Kulturní centrum Evropy tedy Vídeň sloužila jako sídelní město habsburských císařů a Kroměříž zase byla domovem olomouckých arcibiskupů. Na dramaturgii letošního ročníku se podílela trojice respektovaných odborníků: děkanka Hudební fakulty JAMU, cembalistka, varhanice a muzikoložka Barbara Maria Willi, historik, muzikolog a sbormistr Vladimír Maňas a Otto Biba, rakouský hudební vědec a dlouholetý ředitel vídeňského archivu Gesellschaft der Musikfreunde.  více

Letos v únoru se Filharmonie Brno vydala na nesmírně úspěšné americké turné; na programu měla výběr základních českých klasiků a současnou americkou hudbu. Orchestr vystoupil v legendární Carnegie Hall, v Ann Arbor, poté následovaly tři koncerty v Kalifornii a dále v Kansas City a v texaském Lubbocku. Na koncertech se představili někteří z vůdčích sólistů dnešní doby, jmenovitě Angélique KidjoLaurie Anderson a Christian Schmitt. To vše se odehrálo pod taktovkou šéfdirigenta a uměleckého ředitele Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. Strávil jsem s ním několik fascinujících minut, během nichž mi o tomto velkém mezinárodním úspěchu vyprávěl.  více

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.  více

Oslavy stopadesátí let brněnského Besedního domu, které se konají nejen v jeho prostorách, vynikají zajímavou dramaturgií. Ta dokáže posluchače přenést do počátků existence tohoto koncertního prostoru. Dva koncerty, které se odehrály 4. a 5. května, nesly název Janáček a Horňácká muzika. Já jsem se zúčastnila toho prvního a šlo o skutečně povedený zážitek, který mi Filharmonie Brna a Horňácká muzika Petra Mičky připravila. Páteční reprízu koncertu přenášela Česká televize. Oba večery byly vyprodané a do prodeje se dokonce přidávaly vstupenky na stání.  více

Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.  více

Písničkářka Martina Trchová, držitelka Anděla za album Holobyt, nedávno rozpustila svou kapelu a nově vystupuje především jako sólistka. Pomalu pracuje na novém albu a věnuje se také výtvarnému umění. Brzy vyjde její nová kniha s názvem Babi a také se bude konat další ročník festiválku, který pořádá v brněnské čtvrti Obřany.  více

Slyšet a vnímat hudbu v nejrůznějších interaktivních paralelách bylo možné na koncertě Brno Contemporary Orchestra v čele se svým dirigentem Pavlem Šnajdrem, který se odehrál v pondělí v brněnském vědeckém zábavném centru Vida. Večer věnovaný zvuku a interakcím ve vědě nezůstal pouze u pokusů na stanovištích, ale přetavil vědu do uměleckého hudebního zážitku, který byl také propojen s tlumočením do znakového jazyka v podání Hands Dancevíce

Na velké Hudební scéně Městského divadla Brno se včera odehrála česká premiéra broadwayského muzikálu Velká ryba (Big Fish). Druhé obsazení velké a technicky náročné produkce se odehraje dnes. Dílo scenáristy Johna Augusta vypráví příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o světě fantazie, lásky a magie. Hudbu složil Andrew Lippa, autor muzikálu Adamsova rodina. Muzikál vychází ze stejnojmenné prózy Daniela Wallise s podtitulem Román mytických rozměrů a z oceňovaného filmu Tima Burtona. Na newyorskou Broadway se muzikál poprvé dostal před deseti lety, a ještě o deset let dříve vznikl vzpomínaný film slavného režiséra.  více

Ze spolupráce hudebního souboru Ensemble Opera Diversa a houslového virtuóze Milana Paľy vznikla již celá řada nahrávek i nezapomenutelných hudebních večerů. Na loňský komorní diptych světových premiér pro sólové housle od Adriána Demoče a Jany Kmiťové navázal v pondělí 17. dubna v sále Místodržitelského paláce v Brně další koncert s celovečerní sólovou kompozicí. Také Dandelion (Pampeliška) kanadsko-americké skladatelky Lindy Catlin Smith zazněl v sídle Moravské galerie v Brně ve světové premiéře. Dílo navíc vzniklo speciálně z podnětu Milana Paľy.  více

Už sedmým koncertem pokračoval Velikonoční festival duchovní hudby, který se takto překlenul do poslední třetiny. Včerejší večer se uskutečnil v Českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského (známý také pod názvem Červený kostel). Pro jubilejní 30. ročník festivalu vznikly dvě skladby. První od Slavomíra Hořínky diváci slyšeli zkraje minulého týdne. Druhou premiérovanou kompozici s názvem Mysterium paschale od brněnského skladatele a varhaníka Františka Fialy představil recenzovaný koncert nazvaný veršem Zajásejte již, zástupy. Velikonoční oratorium v sobě skrývá rafinovanost v podobě práce s prostorem chrámu, kombinování české a latinské verze zhudebněných textů a vložených recitací.  více

O jubilejním 20. ročníku hudebního cyklu Barbara Maria Willi uvádí…, také o historicky poučené interpretaci a dalších plánech jsem na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění hovořil s děkankou Hudební fakulty JAMU, dramaturgyní, pedagožkou, popularizátorkou klasické hudby, cembalistkou, varhanicí a specialistkou na kladívkový klavír Barbarou Marií Willi. O tom, jak nabitý program tato žena má, vypovídá nejlépe fakt, že těsně před začátkem našeho povídání aktivně vyučovala zahraničního studenta.  více

Velikonoční festival duchovní hudby možná nejvýrazněji reflektuje svátky ze svého názvu v tzv. tenebrae (temných hodinkách). Jedná se o tři večery od Škaredé středy po Velký pátek, během nichž posluchači mají možnost si vyslechnout rozmanitá zhudebnění lamentací (nářků) z knihy Pláč nebo také responzorií věnovaných Kristovu utrpení. Ke zpěvům původně náležely obřady, ze kterých se při koncertech zachovává symbolické zhasínání svící.  více

Zpěváka, herce, scenáristu Ondřeje Havelku brněnské publikum dobře zná i v roli režiséra. V opeře Národního divadla Brno vytvořil inscenace na díla Bedřicha Smetany (2006), Giacoma Pucciniho (2008) nebo Johanna Strausse mladšího (2010). V této sezóně se do Brna opět navrací s letošní druhou operní premiérou Falstaff od Giuseppe Verdiho. Uskutečnila se 5. dubna 2023 za účasti režiséra.  více

Protnutí staré a nové hudby přinesl třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál 4. dubna v brněnském kostele sv. Janů. Večer s podtitulem Hlásám milost patřil komornímu orchestru L´Armonia Terrena fungujícího pod vedením kmenového dirigenta Zdeňka Klaudy. Basového partu v jediné vokálně-instrumentální skladbě se ujal sólista Jan Martiník. Koncert z hlediska dramaturgie byl nápaditě orámovaný dílem Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) v instrumentačně novodobém hávu.  více

Nejčtenější

Kritika

Premiérou inscenace Krokodýl ze Svratky aneb Mozart v Brně o víkendu začalo už čtrnácté Léto na Biskupském dvoře. V seriálu produkcí Městského divadla Brno (MdB) přibyla atypická hudební inscenace s bláznivě překombinovaným příběhem, jehož díry naštěstí zaceluje muzika: klasická i její svérázné aranže.  více