Nechceme největší varhany, chceme nejkvalitnější

14. říjen 2013, 0:44

Nechceme největší varhany, chceme nejkvalitnější

Jan Martin Bejček působí jako farář v Letonicích a stojí za Mezinárodním projektem na stavbu koncertních varhan v Brně. Je autorem návrhu varhan samotných a je také předsedou správní rady Nadačního fondu Campianus, který stavbu varhan financuje. Stát budou v kostele „u jezuitů“ a měl by to být nejkvalitnější nástroj svého druhu v České republice. A ačkoliv to zní zvláštně, dostali jsme se od varhan a hudby i k lodím na Brněnské přehradě.

V kostele u Jezuitů se staví nové varhany. Proč zrovna tam – má tento kostel výjimečnou akustiku, nebo jsou tu jiné důvody?
Stavíme je tam proto, abychom nahradili původní varhany zničené při náletu v roce 1944, kdy americké pumy nešťastně zasáhly kostel. Byl zničen celý kůr i původní varhany, které tam byly přesně dvě stě let od roku 1744. Postavil je slavný jezuitský varhanář Tomáš Schwarz – jeho varhany dodnes hrají v Jihlavě u svatého Ignáce nebo v Praze u svatého Mikuláše na Malé Straně. Po válce byl kostel opraven a na kůr se provizorně postavily varhany ze státem zrušeného kostela Milosrdných sester sv. Kříže v Chebu. Ty zde sloužily až do letošního jara, nyní už jsou demontovány a po sedmdesáti letech se konečně staví varhany, které jsou originální a stavěné pro konkrétní prostor našeho kostela. Řešíme tedy situaci z konce druhé světové války. Kostel samotný vyniká úžasnou akustikou, je v centru města, ale v blízkosti nejsou koleje ani rušná křižovatka. Stojí také mezi budovami rozhlasu a televize, takže je tu usnadněná možnost přenosů koncertů. Symbolicky je také v sousedství rektorát JAMU – spolupráce s uměleckými školami je rovněž naplánovaná – v první řadě se jedná o brněnskou konzervatoř a JAMU. Kostel není ani klášterní, ani farní, slouží jako rektorátní kostel vysokoškolské mládeži, a také jako kostel pro anglicky mluvící menšinu v Brně.

Patronem nových varhan je sv. Edmund Kampián – kdo to byl a proč byl vybrán právě on?
Je to jeden z jezuitských svatých, kteří jsou spojeni s Brnem. V Brně studoval, poté se přes Prahu vrátil do rodné Anglie, kde byl 1. 12. 1581 sťat. Je to tedy světec a mučedník, Brno je v anglosaském světě známo díky Leoši Janáčkovi, ale také právě díky Edmundu Kampiánovi. On je patronem nadačního fondu, který varhany staví, a zároveň se stane patronem samotných varhan.

Bylo složitější vybrat patrona, nebo varhanáře?
Složitější bylo vybrat varhanáře přesně podle platných předpisů a zákonů v rámci veřejného výběrového řízení. Patrona jsem vybral sám a požádal jezuity o schválení.

O výstavbu varhan pečuje nadační fond Campianus, jehož úkolem je nejen realizace stavby, ale také zajištění potřebných 36 milionů korun. Daří se vám zajistit finance?
Prostředky na stavbu varhan jsou víceméně zajištěné, ale nějakou část ještě potřebujeme. Spoléhám na pomoc Boží a pomoc a ochotu dobrých lidí.

Je možné stavbu varhan nějak podpořit?
Stavbu je možné podpořit sponzorsky ze strany firem i formou soukromého daru. Také probíhá už rok a půl projekt tak zvané adopce píšťal. Dnes máme přes třináct set píšťal, které jsou již adoptovány.Lidé uhrazením rejstříku, několika píšťal či píšťaly v symbolické ceně (500–3000 Kč) osobně podporují stavbu varhan a stávají se tak kmotry jednotlivých píšťal a rejstříků. Jde tak o živý projekt s účastí dotací, darů, sponzorů, ale i obyčejných lidí z celé České republiky. Každý se tak v našich varhanách může stát tónem, který bude slyšet. Projekt je od roku 2008 stále průběžně prezentován v tisku, rozhlase, různých televizích, na webu a podobně.

Jaké jsou parametry varhan, kolik mají píšťal, rejstříků, v porovnání se současným standardem je to průměr, nebo jsou něčím mimořádné...
Varhany budou mít tři manuály, pedál a čtyřicet osm znějících rejstříků, což je řadí do skupiny těch větších nástrojů. Nebudou to zdaleka největší varhany ani v Brně, ani na Moravě, ale my nechceme dělat něco největšího – my chceme udělat něco nejkvalitnějšího. Nejde o stavbu repliky starého nástroje, ale stavíme nové, originální varhany a v této kategorii novostaveb by to měly být nejkvalitnější varhany v České republice. Jsou to varhany s mechanickou trakturou, což je princip, který funguje několik set let. K tomu se přidávají elektronické setzry – ovládání, které lze použít i při zachování čisté mechaniky. Jedná se tedy o moderní nástroj na ověřených klasických principech. Naše nové koncertní varhany jsou vytvářeny jako mistrovské dílo vynikající švýcarské varhanářské dílny Hermanna Mathise a budou svým zvukem a provedením patřit mezi nejkvalitnější a nejmodernější varhany v České republice. Jde o stavbu špičkových moderních varhan pro město Brno i celou Jižní Moravu.Zatím zde takový nástroj stále chybí.

Půjde na ně dobře hrát i starou hudbu – jaký je vlastně rozdíl mezi barokními a současnými varhanami?
Interpretace staré hudby má několik aspektů od volby nástroje přes volbu ladění až po volbu techniky. Pokud si vezmu barokní loutnu, asi na ni nezahraji dobře věci z dvacátého století. Loutnu si mohu vyměnit, ale varhany jsou na kůru jenom jedny. Stavíme tedy nástroj, který je schopný interpretace staré hudby i hudby moderní, ale vždy se jedná o interpretaci na moderních varhanách. Je tu snaha, aby byly použitelné pro všechna období, ale ne jako replika historického nástroje.

S jakým využitím varhan počítáte – rozvine se u Jezuitů bohatý koncertní život?
To bych byl rád. Smysl nových koncertních varhan je v jejich uplatnění a použití: doprovodný nástroj bohoslužeb a sólistů, nástroj s orchestrem při provádění figurální a komorní hudby, varhanní koncerty, nahrávání varhanní literatury, koncerty pedagogů a absolventů varhanních tříd Konzervatoře Brno, JAMU a ZUŠ, koncerty varhanních matiné, soutěží, přehlídek a Brněnského varhanního festivalu i brněnského Bachova varhanního podzimu.

V anketě jsem byl nedávno tázán, zda by nebylo lepší postavit nové varhany jako součást nového koncertního sálu. Když opominu, že nový sál je ve hvězdách – jaký je rozdíl mezi varhanním koncertem v kostele a v koncertní síni?
Pokud sál není, nelze stavět varhany. Až jednou bude toto chybějící centrum hotové, tak se do něj dá postavit odpovídající nástroj, který bude vyhovovat konkrétnímu prostoru. My jsme šli cestou, kdy máme funkční prostor s vynikající akustikou, pouze nám chybí varhany. Dále je tu samozřejmě prostředí a akustika kostela – ty jsou neopakovatelné. Je to jiné než ten nejlepší sál, který by v Brně mohl být, a není. Jsou věci, které se v kostele hrát nehodí, i když těch, které jsou určeny pro varhany a jsou vysloveně světské, je málo. Cílem našeho projektu je především viditelná a hmatatelná podpora vzdělávání, základního, středního i univerzitního uměleckého školství, kultury, mladých lidí, cestovního ruchu i zhodnocení kulturní památky, zvýšení úrovně regionu Brna i celé Jižní Moravy, ale také náhrada válečných škod.

Jak to vlastně je s uváděním světské hudby v katolickém kostele. Kde je hranice toho, co se na církevní půdu ještě hodí a co už ne?
Spolu s jezuity jako kněží víme, že světské věci do kostela nepatří. Varhany byly z devadesáti devíti procent v kostele, hrála se na ně hudba určená pro použití v kostele a skládali pro ně lidé, kteří na ně v kostele i hráli. Devadesát devět procent varhanní hudby je tedy do kostela vhodných. Co je a není světská hudba, je samozřejmě otázka. Ona může být i duchovní hudba světsky provedená i třeba odbytá. V kostele budeme tedy i s novými varhanami provozovat kvalitní hudbu určenou k oslavě Boží a k povznesení a oslovení posluchačů.

Varhany jsou podle Václava Havla symbolem lidské pospolitosti. Jednotlivé rejstříky mají své patrony od jezuitských světců až po osobnosti brněnského hudebního života. Vnímali jste varhany jako symbol brněnské pospolitosti mezi duchovním, hudebním a občanským životem?
Varhany vznikají jako výsledek práce mnoha lidí a každý z jejich čtyřiceti osmi rejstříků je věnován nějaké osobnosti. Jsou to jezuitští světci, dále významní jezuité spojení s Brnem a brněnští hudebníci. Je to vyjádření sounáležitosti k místu – jsou tu svatí, kteří jsou v kostele uctíváni, dále jezuité, kteří kostelem prošli nebo zde studovali, jako třeba Martin Středa, a potom jsou to muzikanti. Je to čtyřicet osm jmen lidí, kteří jsou s Brnem velmi úzce spojeni.

Počítáte s tím, že byste příležitostně umožnili prohlídku varhan veřejnosti? Nabízela by se třeba Noc kostelů...
Možné to samozřejmě je, i když jít přímo do varhan a nahlížet do jejich útrob je dost náročné. Asi není možné, aby jimi procházely desítky lidí. Bude se tedy jednat spíš o prohlídky kůru. Už teď je ale v boční lodi kostela panelová expozice o historii projektu a o stavbě varhan. Po dokončení plánujeme expozici zaměřenou na varhanní hudbu, která by byla na schodišti, a tedy přístupná i mimo kostel. Provoz v kostele je díky studentům a cizincům velmi živý, takže počítáme s varhanami i v rámci prezentace místa.

Jste farář v Letonicích, teď s vámi mluvím jako s projektantem varhan, ale jezdil jste také s lodí na Brněnské přehradě. Jak jste se k tomu dostal?
Jsem knězem od roku 1996, hudba, voda a lodě k mému životu i kněžství patří navíc. Když jsem byl jako brigádník na lodích DPMB na přehradě, tak to bylo v rámci mé dovolené či volna. Je to má záliba a práce navíc.

Inicioval jste prohlášení lodi Dallas (původně Moskva) za kulturní památku.
My jsme nejdříve iniciovali zachování této lodě pro další provoz v rámci DPMB na Brněnské přehradě a prohlásit ji za památku byla jedna z cest, jak toho docílit. Je to argument promulgovaný MK ČR pro ostatní lidi v okolí, že ta loď za záchranu stojí, a pro nás potvrzení správnosti naší snahy. Návrh jsme podali před dvěma lety a Brno tak získalo první památkově chráněnou osobní elektrickou motorovou loď u nás. Naši cestu následovali i v Praze, což se nestává často, a prohlásili nyní za kulturní památky dva nejstarší pražsképarníky Vyšehrad a Vltavu. Rozdíl je v tom, že ty jejich lodě fungují a plují, i když jsou ještě starší než Dallas. My teďobhajujeme správnost našeho kroku a přáli bychom si, spolu s MK ČR i vedením našeho města, aby loď byla zachována v provozu DPMB na Brněnské přehradě a sloužila návštěvníkům města i přehrady i v dalších letech.

Co je na ní zvláštního, že vám stála za takové úsilí?
Patří do skupiny lodí vyrobených přímo v Brně, loď Moskva/Dallas byla postavena v roce 1955. Starší lodě Brno a Morava byly dovezeny z Německa, další byla smontována z dovezeného trupu a tady se udělala nástavba – to je případ lodi Úderník, dnes Brno. Moskva, tedy dnešní Dallas, byla dochovaná jako jediná v původním stavu, byť prošla rekonstrukcí. Je to původní práce brněnských dopraváků, má výborné plavební vlastnosti a je v dobrém stavu. Stačí ji udržovat v provozu a zajišťovat servis, od roku 2012 však stojí v přístavišti na suchu.

Vraťme se k varhanám. Zahajovací koncert má proběhnout 29. června 2014 o slavnosti sv. Petra a Pavla, patronů Církve a brněnské diecéze. Co bude na programu, a stihnete varhany dokončit?
Varhany se už na konci listopadu začnou stavět na kůru v kostele, předtím budou v říjnu zkontrolovány a zkolaudovány ještě v dílně. Dokončení se plánuje v první polovině června, je tam i rezerva, takže to určitě stihneme. Program koncertu ještě není pevně stanoven, vybrán byl varhaník, kterým je páter Theo Flury z benediktinského opatství ve švýcarském Einsiedeln. Spolupracuje s varhanářskou firmou Mathis, zná její varhany a dokáže je kvalitně a bezprostředně předvést veřejnosti bez toho, aby je musel dopředu dlouho zkoumat. Na závěr bych chtěl pozvat všechny čtenáře k návštěvě kostela, slavnosti svěcení varhan a inauguračního koncertu. A také chci poděkovat všem, kdo stavbě poskytli podporu, ať už společenskou, politickou, duchovní či hmotnou a všem našim sponzorům a dárcům. Prosím i ty, kteří by se rádi podíleli na projektu stavby varhan, aby nám v této nejnáročnější závěrečné fázi pomohli, třeba svým darem či adopcí píšťal. Díky všem!

Nadační fond Campianus: www.campianus.eu
Nadační fond Campianus na Facebooku: www.facebook.com/pages/Nada%C4%8Dn%C3%AD-fond-Campianus/248950758582883

Foto archiv J. M. Bejčka

Komentáře

Reagovat
  • Dagmar Alešíková

    15. říjen 2013, 16:30
    Velmi krásný projekt.Vše musí znovu zpět na to místo, které bylo umělcem určeno.

Devatenáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk zahájil ambiciózní projekt lotyšské akordeonistky Ksenije Sidorové uvádějící podmanivé a smyslné melodie Bizetovy opery Carmen v netradiční a populární či jazzovou hudbou ovlivněné interpretaci. Stěžejní část programu tvořily skladby z alba Carmen, které akordeonistka natočila a vydala jako svůj debut roku 2016. Na pódiu stanuli po boku Ksenije Sidorové také houslista Alejandro Loguercio, klavírista Claudio Constantini, kontrabasista Roberto Koch, kytarista Reentko Dirks a perkusista David Kuckhermann, v několika skladbách doprovodil hudebníky orchestr Filharmonie Brno pod vedením Marka Ivanoviće. Kromě upravených čísel z Bizetova díla zazněla také skladba Malagueña kubánského skladatele Ernesta Lecuony. Pojítko mezi jednotlivými hudebními čísly tvořily částečně improvizované sólové výstupy jednotlivých hudebníků. Přitažlivý program koncertu pod širým nebem tedy sliboval oslovit nejen milovníky vážné hudby, ale také posluchače, kteří jinak zařazují tento druh hudby do svého kulturního vyžití spíše sporadicky. Lákavý příslib uhrančivých melodií pod letní hvězdnou oblohou však narazil na zásadní nedostatek – kvalitu zvuku.  více

Během čtyř dnů nabídl Maraton hudby Brno na 150 koncertů v podání více než 500 účinkujících. Na festivalu se potkali místní umělci i hosté ze zahraničí. Jazzový večer v Sono centru zahájili brněnští Marek Kotača Trio, po kterých následoval Yaron Herman z Izraele a Kenny Garrett z USA, na pódiu na hradě Špilberk dostala publikum do varu domácí hip-hopová legenda Chaozz i crossoveroví a světoví Dog Eat Dog. O rockový večer na Flédě se postarali The Adicts z Anglie spolu s pražským uskupením The Fialky, v Sono centru zase holandští Physical Graffiti vzdali poctu skupině Led Zeppelin. Rocku byla v Brně spousta, v neděli večer vystoupili i britští alt-J.  více

Brněnská „all-stars“ sestava Pozdní sběr přichází po čtyřech letech s novým albem. Tentokrát nezdůrazňuje na obalu osobu svého zakladatele a kapelníka Jiřího Pařeza, který sice zůstává hlavním autorem i sólovým zpěvákem, ale album jako celek je ještě více než minulá deska Pohlednice z Paříže (2014) výsledkem spolupráce sehrané sestavy. V ní se sešli muzikanti jako Michael Vašíček, Emil Formánek, Jiří Meisner nebo David Velčovský, tedy hráči, v jejich životopisech najdeme položky jako Vlasta Redl & Každý den jinak, Kamelot nebo Druhá tráva. Velkou posilou a výrazným oživením sestavy od minulého alba je Radim Zenkl, špičkový mandolinista, působící ve Spojených státech a nyní opět i na Moravě. Vedle mandolíny na album přispěl i irskou flétnou, ale na albu najdeme i další zajímavé barvy – tubu v závěrečné písni Na pivu (v níž se mimochodem vystřídá rekordní počet zpěváků v historii skupiny), dechovou sekci v úvodním Amsterdamu nebo čtveřici lesních rohů ve Smířenívíce

12. srpna 2018 si připomeneme 90. výročí úmrtí skladatele Leoše Janáčka. Zemřel ve věku 74 let na vrcholu tvůrčích sil a jeho náhlá smrt všechny zaskočila. Koncem července 1928 odjel na letní pobyt do rodných Hukvald, kam za ním přijela Kamila Stösslová se synem Ottou. Vzal si s sebou opis partitury své poslední opery Z mrtvého domu, aby provedl korektury a doplňky, práci však nestihl dokončit. Ze silného nachlazení se rozvinul zápal plic, se kterým byl skladatel převezen do Kleinova sanatoria v blízké Ostravě. Zemřel v neděli 12. srpna 1928 v deset hodin dopoledne. Pohřeb se konal o tři dny později v Brně. Janáček je pochován na brněnském Ústředním hřbitově v tzv. čestném kruhu, autorem náhrobku je výtvarník Eduard Milén (tentýž, který navrhl scénu a kostýmy ke světové premiéře opery Příhody lišky Bystroušky).  více

Kdo jezdí do Náměště nad Oslavou na Folkové prázdniny pravidelně, dobře zná strukturu tohoto sympatického festivalu, která se ani letos od předchozích ročníků nelišila: úvodní sobotní koncert jedné kapely (letos Frigg z Finska), následovaný nadstandardním rautem na zámku pro sponzory a podporovatele festivalu, a dalších sedm dní nabitých nejen špičkovou hudbou z celého světa, ale také tvůrčími dílnami, odbornými i odlehčenými přednáškami a rozpravami, výstavami, tancem, společným zpíváním a formálním i neformálním setkáváním. To vše se každý rok točí kolem jednoho základního tématu, které letos bylo „O paměti“. Celých těch osm dnů se v Náměšti vzpomínalo, upamatovávalo, paměti bylo dokonce věnováno i dvoudenní odborné kolokvium v podkroví náměšťské nové radnice. A přitom se po večerech v zámeckém parku odehrávala svěží, naprosto současná hudební dobrodružství.  více

V neděli zakončený XIV. ročník Hudebního festivalu Znojmo nesl podtitul Svár duše s tělem. Jihomoravské město vítá na svých prknech už řádku let renomované interprety od rezidenčního Czech Ensemble Baroque po sólisty zvučných jmen. Na závěr letošního ročníku sliboval nejpůsobivější zážitek tohoto léta – pozvání totiž přijal cenami ověnčený soubor Il Giardino Armonico, který se pod vedením Giovanniho Antoniniho orientuje na interpretaci děl 17. a 18. století. Spolu s věhlasnou sopranistkou Annou Prohaska se v jízdárně Louckého kláštera zastavili v neděli při turné k novému CD Serpent & Fire.  více

Netradiční koncert vokálního tělesa Czech Ensemble Baroque Quintet včera na Hudebním festivalu Znojmo představil tvorbu skladatele Matea Flechy (1481–1553). V běžně nepřístupných prostorách sálu konventu Louckého kláštera zazněly tzv. ensalady tedy polyfonní skladby míchající pro komický efekt dialekty, jazyky a často zcela nesmyslná slova či citoslovce. Mezi zhudebňovanými slovy se tak objevují výrazy jako „bum bum“, „tif tof“, „tra la la la“ nebo třeba „badum dům“. Mateo Flecha byl jedním ze skladatelů, kteří pomohli žánr jako takový ustanovit a etablovat. Samotný termín je znám především z publikace Las Ensaladas de Flecha Prague (1581), kterou vydal Flechův synovec, jménem taktéž Mateo Flecha. Tento Flecha junior vydal ve zmíněné sbírce ensalady právě Matea Flechy staršího. Vokální ansámbl doplnili ještě flétnistka Michaela Koudelková, theorbista Karel Fleischlinger a Emil Machain s Ester Švábkovou na bicí nástroje.  více

Jakou měrou lze zasahovat do hudební, výrazové a afektové struktury dramatického díla aniž by režisér, hudebník, tanečník nebo zpěvák vytvořil vnitřně nekonzistentní chiméru? Dává výsledek ještě smysl? To jsou palčivé otázky soudobých inscenačních snah. Ne vždy vše musí být do očí bijící. Příkladem může být svérázné provedení opery L’Amor non ha legge Antonia Caldary při šestém ročníku Olomouckých barokních slavností. Opera vznikla při příležitosti padesátých narozenin hudbymilovného hraběte Johanna Adama von Questenberg. Těleso Ensemble Damian pod uměleckým vedením Tomáše Hanzlíka provedlo novodobou premiéru opery v prostředí olomouckého konviktu počátkem týdne.  více

Hostem Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou bude v pondělí 30. července anglický písničkář John Smith. Pořadatelé o něm hovoří jako o „utajeném pokladu vytříbeného folkového písničkářství“ a vyzdvihují jeho loňské album Headlong s osobními vyznáními manželce Joanně. Se Smithem, kterého jeho kytarový idol a vzor John Renbourn označil za „budoucnost folku“, jsme hovořili telefonicky.  více

Budova Českého rozhlasu Brno se po rekonstrukci chlubí novým studiem. Studio VII bylo obrazně pokřtěno koncertem Na živú notečku z folklorní řady Na moravskou notu Českého rozhlasu Brno a Zlín. Hudebního zasvěcení se ujala Horňácká muzika Petra Mičky, jejíž primáš je zároveň jedním z rozhlasových redaktorů. Jako hosté se představili velmi nadaní mladí zpěváčci Anička Mičková a Janíček Pavlík a také legenda horňáckého folkloru majstr Martin Hrbáč. Celý více než hodinový program je možno shlédnou na youtube kanálu Českého rozhlasu.  více

V sále slavkovského zámku se včera odehrál závěrečný koncert mezinárodního festivalu Concentus Moraviae. Dvacátý třetí ročník však byl v porovnání s předcházejícími a spíše vážně laděnými koncerty něčím zcela odlišným. Jednotícím prvkem všech koncertů ročníku bylo spojení hudby a humoru napříč epochami a hudebními styly. Zatímco zahajovací koncert nabídl spíše moderní a leckdy i experimentální uchopení hudebního vtipu, ten závěrečný s podtitulem Barokní žerty stavěl na zvukomalebné komice, které dominovaly kukačky, slavíci, žáby i šermíři a bojovníci. O provedení děl se postaral ansámbl Les Passions de l’Ame – Orchester für Alte Musik Bern.  více

Předposlední červnový víkend se většina tuzemských folklorních nadšenců přesunula již po třiasedmdesáté do jihomoravské Strážnice. Toto městečko se zajímavou a dlouhou historií se pravidelně stává dějištěm největšího folklorního festivalu v České republice. Každoročně se ho účastní folklorní soubory, lidové muziky a rukodělní výrobci z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska, a také jiných zemí celého světa. Letos to bylo například pestrobarevné Mexiko nebo orientální Indonésie.  více

Verše sonetů Williama Shakespeara včera určily atmosféru ve skleněném pokoji vily Tugendhat. Uskutečnilo se tady poslední uvedení projektu nazvaného Navštívení krásy v rámci festivalu ProART. V tomto večeru došlu ke spojení tance, divadla a hudby, kterážto umění měla přítomným zprostředkovat netradičním způsobem renesanční verše. Martin Dvořák, tanečník a choreograf a zároveň ředitel spolku ProART spolu s herečkou Veronikou Žilkovou a hudebníkem Františkem Chaloupkou vystoupili jako protagonisté těchto milostných veršů.  více

Ačkoliv je spojení hudby a vína odvěké a onu symbiózu opojných melodií s tekutou révou můžeme sledovat napříč dějinami již od dob kultu boha Dionýsa, ke skutečnému a programovému souznění obou dochází zřídka. Pomineme-li slavnosti vína, které kolem měsíce září napříč republikou zkrášlují konec léta, pak víno v úzkém spojení s hudbou bývá jen málokdy středobodem hudebních programů. Včerejší koncert ansámblu Zefiro Torna vedeného Jurgenem de Bruyn v Kurdějově u Hustopečí se pokusil právě tuto dramaturgickou mezeru zaplnit. Koncert z programu 23. ročníku festivalu Concentus Moraviae nabídl totiž kromě rozverných skladeb Orlanda di Lassa, Didiera Lupiho, Giovanniho Bassana, Giovanniho Battisty Fontany nebo Vincenza Galilea i degustaci vybraných vín, kterou komentoval someliér Janko Martinkovič. S životními osudy skladatele pak diváky seznamoval divadelní herec Jan Kolařík.  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš připravil již tradiční oživení prvních letních dnů a to 21. ročníkem série folklorních večerů pod názvem F scéna. Bezmála týdenní festival začal slavnostním galavečerem v kulisách hradu Špilberk, kde se krom domácího pořadatelského tělesa objevil také vzácný host Poddukelský umelecký ľudový súbor – PUĽS z Prešova. Ten mohli diváci vidět také ještě následující den, kdy byl program na Nové radnici již zcela v jejich režii. Třetí festivalový den se i se svými tanečníky předvedl opět VUS Ondráš pásmem s názvem Taneční miniatury.  více

Nejčtenější

Kritika

Devatenáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk zahájil ambiciózní projekt lotyšské akordeonistky Ksenije Sidorové uvádějící podmanivé a smyslné melodie Bizetovy opery Carmen v netradiční a populární či jazzovou hudbou ovlivněné interpretaci. Stěžejní část programu tvořily skladby z alba Carmen, které akordeonistka natočila a vydala jako svůj debut roku 2016. Na pódiu stanuli po boku Ksenije Sidorové také houslista Alejandro Loguercio, klavírista Claudio Constantini, kontrabasista Roberto Koch, kytarista Reentko Dirks a perkusista David Kuckhermann, v několika skladbách doprovodil hudebníky orchestr Filharmonie Brno pod vedením Marka Ivanoviće. Kromě upravených čísel z Bizetova díla zazněla také skladba Malagueña kubánského skladatele Ernesta Lecuony. Pojítko mezi jednotlivými hudebními čísly tvořily částečně improvizované sólové výstupy jednotlivých hudebníků. Přitažlivý program koncertu pod širým nebem tedy sliboval oslovit nejen milovníky vážné hudby, ale také posluchače, kteří jinak zařazují tento druh hudby do svého kulturního vyžití spíše sporadicky. Lákavý příslib uhrančivých melodií pod letní hvězdnou oblohou však narazil na zásadní nedostatek – kvalitu zvuku.  více