Nechceme největší varhany, chceme nejkvalitnější

14. říjen 2013, 0:44

Nechceme největší varhany, chceme nejkvalitnější

Jan Martin Bejček působí jako farář v Letonicích a stojí za Mezinárodním projektem na stavbu koncertních varhan v Brně. Je autorem návrhu varhan samotných a je také předsedou správní rady Nadačního fondu Campianus, který stavbu varhan financuje. Stát budou v kostele „u jezuitů“ a měl by to být nejkvalitnější nástroj svého druhu v České republice. A ačkoliv to zní zvláštně, dostali jsme se od varhan a hudby i k lodím na Brněnské přehradě.

V kostele u Jezuitů se staví nové varhany. Proč zrovna tam – má tento kostel výjimečnou akustiku, nebo jsou tu jiné důvody?
Stavíme je tam proto, abychom nahradili původní varhany zničené při náletu v roce 1944, kdy americké pumy nešťastně zasáhly kostel. Byl zničen celý kůr i původní varhany, které tam byly přesně dvě stě let od roku 1744. Postavil je slavný jezuitský varhanář Tomáš Schwarz – jeho varhany dodnes hrají v Jihlavě u svatého Ignáce nebo v Praze u svatého Mikuláše na Malé Straně. Po válce byl kostel opraven a na kůr se provizorně postavily varhany ze státem zrušeného kostela Milosrdných sester sv. Kříže v Chebu. Ty zde sloužily až do letošního jara, nyní už jsou demontovány a po sedmdesáti letech se konečně staví varhany, které jsou originální a stavěné pro konkrétní prostor našeho kostela. Řešíme tedy situaci z konce druhé světové války. Kostel samotný vyniká úžasnou akustikou, je v centru města, ale v blízkosti nejsou koleje ani rušná křižovatka. Stojí také mezi budovami rozhlasu a televize, takže je tu usnadněná možnost přenosů koncertů. Symbolicky je také v sousedství rektorát JAMU – spolupráce s uměleckými školami je rovněž naplánovaná – v první řadě se jedná o brněnskou konzervatoř a JAMU. Kostel není ani klášterní, ani farní, slouží jako rektorátní kostel vysokoškolské mládeži, a také jako kostel pro anglicky mluvící menšinu v Brně.

Patronem nových varhan je sv. Edmund Kampián – kdo to byl a proč byl vybrán právě on?
Je to jeden z jezuitských svatých, kteří jsou spojeni s Brnem. V Brně studoval, poté se přes Prahu vrátil do rodné Anglie, kde byl 1. 12. 1581 sťat. Je to tedy světec a mučedník, Brno je v anglosaském světě známo díky Leoši Janáčkovi, ale také právě díky Edmundu Kampiánovi. On je patronem nadačního fondu, který varhany staví, a zároveň se stane patronem samotných varhan.

Bylo složitější vybrat patrona, nebo varhanáře?
Složitější bylo vybrat varhanáře přesně podle platných předpisů a zákonů v rámci veřejného výběrového řízení. Patrona jsem vybral sám a požádal jezuity o schválení.

O výstavbu varhan pečuje nadační fond Campianus, jehož úkolem je nejen realizace stavby, ale také zajištění potřebných 36 milionů korun. Daří se vám zajistit finance?
Prostředky na stavbu varhan jsou víceméně zajištěné, ale nějakou část ještě potřebujeme. Spoléhám na pomoc Boží a pomoc a ochotu dobrých lidí.

Je možné stavbu varhan nějak podpořit?
Stavbu je možné podpořit sponzorsky ze strany firem i formou soukromého daru. Také probíhá už rok a půl projekt tak zvané adopce píšťal. Dnes máme přes třináct set píšťal, které jsou již adoptovány.Lidé uhrazením rejstříku, několika píšťal či píšťaly v symbolické ceně (500–3000 Kč) osobně podporují stavbu varhan a stávají se tak kmotry jednotlivých píšťal a rejstříků. Jde tak o živý projekt s účastí dotací, darů, sponzorů, ale i obyčejných lidí z celé České republiky. Každý se tak v našich varhanách může stát tónem, který bude slyšet. Projekt je od roku 2008 stále průběžně prezentován v tisku, rozhlase, různých televizích, na webu a podobně.

Jaké jsou parametry varhan, kolik mají píšťal, rejstříků, v porovnání se současným standardem je to průměr, nebo jsou něčím mimořádné...
Varhany budou mít tři manuály, pedál a čtyřicet osm znějících rejstříků, což je řadí do skupiny těch větších nástrojů. Nebudou to zdaleka největší varhany ani v Brně, ani na Moravě, ale my nechceme dělat něco největšího – my chceme udělat něco nejkvalitnějšího. Nejde o stavbu repliky starého nástroje, ale stavíme nové, originální varhany a v této kategorii novostaveb by to měly být nejkvalitnější varhany v České republice. Jsou to varhany s mechanickou trakturou, což je princip, který funguje několik set let. K tomu se přidávají elektronické setzry – ovládání, které lze použít i při zachování čisté mechaniky. Jedná se tedy o moderní nástroj na ověřených klasických principech. Naše nové koncertní varhany jsou vytvářeny jako mistrovské dílo vynikající švýcarské varhanářské dílny Hermanna Mathise a budou svým zvukem a provedením patřit mezi nejkvalitnější a nejmodernější varhany v České republice. Jde o stavbu špičkových moderních varhan pro město Brno i celou Jižní Moravu.Zatím zde takový nástroj stále chybí.

Půjde na ně dobře hrát i starou hudbu – jaký je vlastně rozdíl mezi barokními a současnými varhanami?
Interpretace staré hudby má několik aspektů od volby nástroje přes volbu ladění až po volbu techniky. Pokud si vezmu barokní loutnu, asi na ni nezahraji dobře věci z dvacátého století. Loutnu si mohu vyměnit, ale varhany jsou na kůru jenom jedny. Stavíme tedy nástroj, který je schopný interpretace staré hudby i hudby moderní, ale vždy se jedná o interpretaci na moderních varhanách. Je tu snaha, aby byly použitelné pro všechna období, ale ne jako replika historického nástroje.

S jakým využitím varhan počítáte – rozvine se u Jezuitů bohatý koncertní život?
To bych byl rád. Smysl nových koncertních varhan je v jejich uplatnění a použití: doprovodný nástroj bohoslužeb a sólistů, nástroj s orchestrem při provádění figurální a komorní hudby, varhanní koncerty, nahrávání varhanní literatury, koncerty pedagogů a absolventů varhanních tříd Konzervatoře Brno, JAMU a ZUŠ, koncerty varhanních matiné, soutěží, přehlídek a Brněnského varhanního festivalu i brněnského Bachova varhanního podzimu.

V anketě jsem byl nedávno tázán, zda by nebylo lepší postavit nové varhany jako součást nového koncertního sálu. Když opominu, že nový sál je ve hvězdách – jaký je rozdíl mezi varhanním koncertem v kostele a v koncertní síni?
Pokud sál není, nelze stavět varhany. Až jednou bude toto chybějící centrum hotové, tak se do něj dá postavit odpovídající nástroj, který bude vyhovovat konkrétnímu prostoru. My jsme šli cestou, kdy máme funkční prostor s vynikající akustikou, pouze nám chybí varhany. Dále je tu samozřejmě prostředí a akustika kostela – ty jsou neopakovatelné. Je to jiné než ten nejlepší sál, který by v Brně mohl být, a není. Jsou věci, které se v kostele hrát nehodí, i když těch, které jsou určeny pro varhany a jsou vysloveně světské, je málo. Cílem našeho projektu je především viditelná a hmatatelná podpora vzdělávání, základního, středního i univerzitního uměleckého školství, kultury, mladých lidí, cestovního ruchu i zhodnocení kulturní památky, zvýšení úrovně regionu Brna i celé Jižní Moravy, ale také náhrada válečných škod.

Jak to vlastně je s uváděním světské hudby v katolickém kostele. Kde je hranice toho, co se na církevní půdu ještě hodí a co už ne?
Spolu s jezuity jako kněží víme, že světské věci do kostela nepatří. Varhany byly z devadesáti devíti procent v kostele, hrála se na ně hudba určená pro použití v kostele a skládali pro ně lidé, kteří na ně v kostele i hráli. Devadesát devět procent varhanní hudby je tedy do kostela vhodných. Co je a není světská hudba, je samozřejmě otázka. Ona může být i duchovní hudba světsky provedená i třeba odbytá. V kostele budeme tedy i s novými varhanami provozovat kvalitní hudbu určenou k oslavě Boží a k povznesení a oslovení posluchačů.

Varhany jsou podle Václava Havla symbolem lidské pospolitosti. Jednotlivé rejstříky mají své patrony od jezuitských světců až po osobnosti brněnského hudebního života. Vnímali jste varhany jako symbol brněnské pospolitosti mezi duchovním, hudebním a občanským životem?
Varhany vznikají jako výsledek práce mnoha lidí a každý z jejich čtyřiceti osmi rejstříků je věnován nějaké osobnosti. Jsou to jezuitští světci, dále významní jezuité spojení s Brnem a brněnští hudebníci. Je to vyjádření sounáležitosti k místu – jsou tu svatí, kteří jsou v kostele uctíváni, dále jezuité, kteří kostelem prošli nebo zde studovali, jako třeba Martin Středa, a potom jsou to muzikanti. Je to čtyřicet osm jmen lidí, kteří jsou s Brnem velmi úzce spojeni.

Počítáte s tím, že byste příležitostně umožnili prohlídku varhan veřejnosti? Nabízela by se třeba Noc kostelů...
Možné to samozřejmě je, i když jít přímo do varhan a nahlížet do jejich útrob je dost náročné. Asi není možné, aby jimi procházely desítky lidí. Bude se tedy jednat spíš o prohlídky kůru. Už teď je ale v boční lodi kostela panelová expozice o historii projektu a o stavbě varhan. Po dokončení plánujeme expozici zaměřenou na varhanní hudbu, která by byla na schodišti, a tedy přístupná i mimo kostel. Provoz v kostele je díky studentům a cizincům velmi živý, takže počítáme s varhanami i v rámci prezentace místa.

Jste farář v Letonicích, teď s vámi mluvím jako s projektantem varhan, ale jezdil jste také s lodí na Brněnské přehradě. Jak jste se k tomu dostal?
Jsem knězem od roku 1996, hudba, voda a lodě k mému životu i kněžství patří navíc. Když jsem byl jako brigádník na lodích DPMB na přehradě, tak to bylo v rámci mé dovolené či volna. Je to má záliba a práce navíc.

Inicioval jste prohlášení lodi Dallas (původně Moskva) za kulturní památku.
My jsme nejdříve iniciovali zachování této lodě pro další provoz v rámci DPMB na Brněnské přehradě a prohlásit ji za památku byla jedna z cest, jak toho docílit. Je to argument promulgovaný MK ČR pro ostatní lidi v okolí, že ta loď za záchranu stojí, a pro nás potvrzení správnosti naší snahy. Návrh jsme podali před dvěma lety a Brno tak získalo první památkově chráněnou osobní elektrickou motorovou loď u nás. Naši cestu následovali i v Praze, což se nestává často, a prohlásili nyní za kulturní památky dva nejstarší pražsképarníky Vyšehrad a Vltavu. Rozdíl je v tom, že ty jejich lodě fungují a plují, i když jsou ještě starší než Dallas. My teďobhajujeme správnost našeho kroku a přáli bychom si, spolu s MK ČR i vedením našeho města, aby loď byla zachována v provozu DPMB na Brněnské přehradě a sloužila návštěvníkům města i přehrady i v dalších letech.

Co je na ní zvláštního, že vám stála za takové úsilí?
Patří do skupiny lodí vyrobených přímo v Brně, loď Moskva/Dallas byla postavena v roce 1955. Starší lodě Brno a Morava byly dovezeny z Německa, další byla smontována z dovezeného trupu a tady se udělala nástavba – to je případ lodi Úderník, dnes Brno. Moskva, tedy dnešní Dallas, byla dochovaná jako jediná v původním stavu, byť prošla rekonstrukcí. Je to původní práce brněnských dopraváků, má výborné plavební vlastnosti a je v dobrém stavu. Stačí ji udržovat v provozu a zajišťovat servis, od roku 2012 však stojí v přístavišti na suchu.

Vraťme se k varhanám. Zahajovací koncert má proběhnout 29. června 2014 o slavnosti sv. Petra a Pavla, patronů Církve a brněnské diecéze. Co bude na programu, a stihnete varhany dokončit?
Varhany se už na konci listopadu začnou stavět na kůru v kostele, předtím budou v říjnu zkontrolovány a zkolaudovány ještě v dílně. Dokončení se plánuje v první polovině června, je tam i rezerva, takže to určitě stihneme. Program koncertu ještě není pevně stanoven, vybrán byl varhaník, kterým je páter Theo Flury z benediktinského opatství ve švýcarském Einsiedeln. Spolupracuje s varhanářskou firmou Mathis, zná její varhany a dokáže je kvalitně a bezprostředně předvést veřejnosti bez toho, aby je musel dopředu dlouho zkoumat. Na závěr bych chtěl pozvat všechny čtenáře k návštěvě kostela, slavnosti svěcení varhan a inauguračního koncertu. A také chci poděkovat všem, kdo stavbě poskytli podporu, ať už společenskou, politickou, duchovní či hmotnou a všem našim sponzorům a dárcům. Prosím i ty, kteří by se rádi podíleli na projektu stavby varhan, aby nám v této nejnáročnější závěrečné fázi pomohli, třeba svým darem či adopcí píšťal. Díky všem!

Nadační fond Campianus: www.campianus.eu
Nadační fond Campianus na Facebooku: www.facebook.com/pages/Nada%C4%8Dn%C3%AD-fond-Campianus/248950758582883

Foto archiv J. M. Bejčka

Komentáře

Reagovat
  • Dagmar Alešíková

    15. říjen 2013, 16:30
    Velmi krásný projekt.Vše musí znovu zpět na to místo, které bylo umělcem určeno.

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Uplynulý týden plný hudebních akcí završilo finálové kolo soutěže Central European Jazz Competition pořádané dvojicí „sousedících“ jazzových festivalů –  JazzFestBrno a Poysdorf Jazz & Wine. Přeshraniční hudební projekt  našlápl ke slibné budoucnosti: už první ročník jazzového klání ve svém finálovém odpoledni nabídl šest půlhodinových bloků finalistů, kteří překvapili šíří hudebního záběru i muzikantskou kvalitou.  více

Předposledním divadelním dílem vrcholícího hudebního festivalu Janáček Brno 2018 se včera stala mistrova poslední dokončená opera Z mrtvého domu, kterou inspiroval Dostojevského román. Inscenaci připravila Velšská národní opera v koprodukci se Skotskou operou, představení režíroval David Pountney, scénu navrhnula Maria Bjornson a orchestr řídil Tomáš Hanus. V hlavních rolích se představili Mark Le Brocq, Alan Oke, Simon Bailey, Ben McAteer a Paula Greenwood. Posluchači měli jedinečnou možnost poslechnout si Janáčkovo dílo v kritické edici Sira Charlese Mackerrase a nedávno zesnulého janáčkovského badatele a muzikologa Johna Tyrrella. Poněkud atypické pro mnoho posluchačů mohlo být uvedení v anglickém jazyce s českými titulky.  více

Hlavním dramaturgickým záměrem letošního Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2018 je uvedení kompletního hudebně-dramatického autorova díla. Po divácky úspěšné Káti Kabanové a precizním provedení Věci Makropulos včera přišel na řadu polský soubor Teatr Wielki z Poznani s uvedením Její pastorkyně tedy díla, které dvanáct let po své Brněnské premiéře v roce 1904 otevřelo Leoši Janáčkovi dveře na mezinárodní hudební scénu.  více

Na mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno 2018 zaznělo mnoho rozličných a kvalitativně rozdílných operních představen. Jednou za čas se objeví inscenace, které rozdělí brněnské publikum na dva nesmiřitelné tábory, jedni jsou nadšeni novátorstvím, množstvím mimohudebních odkazů a smělou režií, druzí hořekují nad nelogickým symbolismem, odklonem od operního libreta a konečně políčkem do tváře skladatele. Písňový cyklus Zápisník zmizelého od belgického tělesa Muziektheater Transparant v režii Iva van Hoveho a se skladatelskými přípisky Annelies Van Parys kontroverzní v naznačeném slova smyslu byl. Na novém jevištním tvaru se podílel také scénograf Jan Versweyveld, kostymérka An D’Huys a dramaturg Krystian Lada. V sólových rolích se představili Ed Lyon, Marie Hamard a Hugo Koolschijn, na klavír doprovázena Lada Valešová a za scénou účinkovaly členky sborové akademie De Munt/La Monnaie. Zápisník zmizelého včera zazněl v sále Mahenova divadla.  více

Druhý z doprovodných folklorních koncertů festivalu Janáček Brno se uskutečnil v divadle Reduta. Dle všeho laťka, kterou nastavil ten první, zůstává stále vysoko. Pořad nazvaný Chodníčky k lidové písni měl představit divákům jeden z Janáčkových nejoblíbenějších slováckých regionů – Horňácko. Tohoto úkolu se svědomitě ujala cimbálová kapela s výstižným názvem Musica Folklorica.  více

Dvakrát hudební mistrovství prvotřídní kvality a pokaždé jinak. Jednou jako posluchačsky náročná hudební show, kterou jen poučení posluchači vnímali jako připomínku tragických událostí. A podruhé jako odlehčený a roztančený večer s písněmi, které si mohl zpívat celý sál Sono Centra. Pořadatelé JazzFestu Brno ukázali, že není jazzové kvinteto jako jazzové kvinteto. Oba lídři posledních dvou koncertů letošního ročníku festivalu si právem vysloužili bouřlivý potlesk. Přitom by člověk na scéně stěží pohledal dva tak rozdílné typy hudebníků, jako jsou Terence Blanchard a Richard Bona.  více

Brněnský Slovácký krúžek oslavil v sobotu 110. výročí svého vzniku. A díky velkému zájmu diváků si je připomněl hned dvěma odpoledními koncerty v kulturním centru Rubín.  více

Národní divadlo moravskoslezské z Ostravy se na hlavním programu festivalu Janáček Brno podílelo již několikrát. Včera soubor zavítal do brněnského Mahenova divadla se zcela novou inscenací nepříliš často uváděné opery Osud v režii svého ředitele Jiřího Nekvasila, se scénou Daniela Dvořáka, kostýmy Simony Rybákové a v hudebním nastudování hudebního ředitele Jakuba Kleckera. Moravskoslezské divadlo se tak v tuzemsku stalo teprve druhým divadelním domem, který za dobu své existence uvedl všechny opery Leoše Janáčka. V hlavních rolích se představili Martin Šrejma jako skladatel Živný, Veronika Holbová jako Míla Válková a Petra Alvarez Šimková jako její matka, ve vedlejších pak Roman Hoza v roli malíře Lhotského a Tomáš Kořínek jako doktor Suda, dále účinkoval Sbor a orchestr Národního divadla moravskoslezského.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno je v plném proudu, posluchači si ještě nestačili vychutnat povedenou instrumentaci Ondřeje Kyase v novém scénickém nastudování Šárky a už se na ně valí další produkce. Jednoaktová opera Počátek románu a balet Rákoš Rákoczy zazněly v provedení studentů Konzervatoře Brno s Orchestrem a sborem studentů téže instituce. Vystoupil také umělecký soubor Hradišťan. Režie se chopila Kristiana Belcredi, scénu a kostýmy navrhla Sylva Marková. Obě působí v tělese Ensemble Opera Diversa. Choreografie se ujala umělecká vedoucí souboru Hradišťan Ladislava Košíková. Představení řídil Tomáš Krejčí.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více