Nechceme největší varhany, chceme nejkvalitnější

14. říjen 2013, 0:44

Nechceme největší varhany, chceme nejkvalitnější

Jan Martin Bejček působí jako farář v Letonicích a stojí za Mezinárodním projektem na stavbu koncertních varhan v Brně. Je autorem návrhu varhan samotných a je také předsedou správní rady Nadačního fondu Campianus, který stavbu varhan financuje. Stát budou v kostele „u jezuitů“ a měl by to být nejkvalitnější nástroj svého druhu v České republice. A ačkoliv to zní zvláštně, dostali jsme se od varhan a hudby i k lodím na Brněnské přehradě.

V kostele u Jezuitů se staví nové varhany. Proč zrovna tam – má tento kostel výjimečnou akustiku, nebo jsou tu jiné důvody?
Stavíme je tam proto, abychom nahradili původní varhany zničené při náletu v roce 1944, kdy americké pumy nešťastně zasáhly kostel. Byl zničen celý kůr i původní varhany, které tam byly přesně dvě stě let od roku 1744. Postavil je slavný jezuitský varhanář Tomáš Schwarz – jeho varhany dodnes hrají v Jihlavě u svatého Ignáce nebo v Praze u svatého Mikuláše na Malé Straně. Po válce byl kostel opraven a na kůr se provizorně postavily varhany ze státem zrušeného kostela Milosrdných sester sv. Kříže v Chebu. Ty zde sloužily až do letošního jara, nyní už jsou demontovány a po sedmdesáti letech se konečně staví varhany, které jsou originální a stavěné pro konkrétní prostor našeho kostela. Řešíme tedy situaci z konce druhé světové války. Kostel samotný vyniká úžasnou akustikou, je v centru města, ale v blízkosti nejsou koleje ani rušná křižovatka. Stojí také mezi budovami rozhlasu a televize, takže je tu usnadněná možnost přenosů koncertů. Symbolicky je také v sousedství rektorát JAMU – spolupráce s uměleckými školami je rovněž naplánovaná – v první řadě se jedná o brněnskou konzervatoř a JAMU. Kostel není ani klášterní, ani farní, slouží jako rektorátní kostel vysokoškolské mládeži, a také jako kostel pro anglicky mluvící menšinu v Brně.

Patronem nových varhan je sv. Edmund Kampián – kdo to byl a proč byl vybrán právě on?
Je to jeden z jezuitských svatých, kteří jsou spojeni s Brnem. V Brně studoval, poté se přes Prahu vrátil do rodné Anglie, kde byl 1. 12. 1581 sťat. Je to tedy světec a mučedník, Brno je v anglosaském světě známo díky Leoši Janáčkovi, ale také právě díky Edmundu Kampiánovi. On je patronem nadačního fondu, který varhany staví, a zároveň se stane patronem samotných varhan.

Bylo složitější vybrat patrona, nebo varhanáře?
Složitější bylo vybrat varhanáře přesně podle platných předpisů a zákonů v rámci veřejného výběrového řízení. Patrona jsem vybral sám a požádal jezuity o schválení.

O výstavbu varhan pečuje nadační fond Campianus, jehož úkolem je nejen realizace stavby, ale také zajištění potřebných 36 milionů korun. Daří se vám zajistit finance?
Prostředky na stavbu varhan jsou víceméně zajištěné, ale nějakou část ještě potřebujeme. Spoléhám na pomoc Boží a pomoc a ochotu dobrých lidí.

Je možné stavbu varhan nějak podpořit?
Stavbu je možné podpořit sponzorsky ze strany firem i formou soukromého daru. Také probíhá už rok a půl projekt tak zvané adopce píšťal. Dnes máme přes třináct set píšťal, které jsou již adoptovány.Lidé uhrazením rejstříku, několika píšťal či píšťaly v symbolické ceně (500–3000 Kč) osobně podporují stavbu varhan a stávají se tak kmotry jednotlivých píšťal a rejstříků. Jde tak o živý projekt s účastí dotací, darů, sponzorů, ale i obyčejných lidí z celé České republiky. Každý se tak v našich varhanách může stát tónem, který bude slyšet. Projekt je od roku 2008 stále průběžně prezentován v tisku, rozhlase, různých televizích, na webu a podobně.

Jaké jsou parametry varhan, kolik mají píšťal, rejstříků, v porovnání se současným standardem je to průměr, nebo jsou něčím mimořádné...
Varhany budou mít tři manuály, pedál a čtyřicet osm znějících rejstříků, což je řadí do skupiny těch větších nástrojů. Nebudou to zdaleka největší varhany ani v Brně, ani na Moravě, ale my nechceme dělat něco největšího – my chceme udělat něco nejkvalitnějšího. Nejde o stavbu repliky starého nástroje, ale stavíme nové, originální varhany a v této kategorii novostaveb by to měly být nejkvalitnější varhany v České republice. Jsou to varhany s mechanickou trakturou, což je princip, který funguje několik set let. K tomu se přidávají elektronické setzry – ovládání, které lze použít i při zachování čisté mechaniky. Jedná se tedy o moderní nástroj na ověřených klasických principech. Naše nové koncertní varhany jsou vytvářeny jako mistrovské dílo vynikající švýcarské varhanářské dílny Hermanna Mathise a budou svým zvukem a provedením patřit mezi nejkvalitnější a nejmodernější varhany v České republice. Jde o stavbu špičkových moderních varhan pro město Brno i celou Jižní Moravu.Zatím zde takový nástroj stále chybí.

Půjde na ně dobře hrát i starou hudbu – jaký je vlastně rozdíl mezi barokními a současnými varhanami?
Interpretace staré hudby má několik aspektů od volby nástroje přes volbu ladění až po volbu techniky. Pokud si vezmu barokní loutnu, asi na ni nezahraji dobře věci z dvacátého století. Loutnu si mohu vyměnit, ale varhany jsou na kůru jenom jedny. Stavíme tedy nástroj, který je schopný interpretace staré hudby i hudby moderní, ale vždy se jedná o interpretaci na moderních varhanách. Je tu snaha, aby byly použitelné pro všechna období, ale ne jako replika historického nástroje.

S jakým využitím varhan počítáte – rozvine se u Jezuitů bohatý koncertní život?
To bych byl rád. Smysl nových koncertních varhan je v jejich uplatnění a použití: doprovodný nástroj bohoslužeb a sólistů, nástroj s orchestrem při provádění figurální a komorní hudby, varhanní koncerty, nahrávání varhanní literatury, koncerty pedagogů a absolventů varhanních tříd Konzervatoře Brno, JAMU a ZUŠ, koncerty varhanních matiné, soutěží, přehlídek a Brněnského varhanního festivalu i brněnského Bachova varhanního podzimu.

V anketě jsem byl nedávno tázán, zda by nebylo lepší postavit nové varhany jako součást nového koncertního sálu. Když opominu, že nový sál je ve hvězdách – jaký je rozdíl mezi varhanním koncertem v kostele a v koncertní síni?
Pokud sál není, nelze stavět varhany. Až jednou bude toto chybějící centrum hotové, tak se do něj dá postavit odpovídající nástroj, který bude vyhovovat konkrétnímu prostoru. My jsme šli cestou, kdy máme funkční prostor s vynikající akustikou, pouze nám chybí varhany. Dále je tu samozřejmě prostředí a akustika kostela – ty jsou neopakovatelné. Je to jiné než ten nejlepší sál, který by v Brně mohl být, a není. Jsou věci, které se v kostele hrát nehodí, i když těch, které jsou určeny pro varhany a jsou vysloveně světské, je málo. Cílem našeho projektu je především viditelná a hmatatelná podpora vzdělávání, základního, středního i univerzitního uměleckého školství, kultury, mladých lidí, cestovního ruchu i zhodnocení kulturní památky, zvýšení úrovně regionu Brna i celé Jižní Moravy, ale také náhrada válečných škod.

Jak to vlastně je s uváděním světské hudby v katolickém kostele. Kde je hranice toho, co se na církevní půdu ještě hodí a co už ne?
Spolu s jezuity jako kněží víme, že světské věci do kostela nepatří. Varhany byly z devadesáti devíti procent v kostele, hrála se na ně hudba určená pro použití v kostele a skládali pro ně lidé, kteří na ně v kostele i hráli. Devadesát devět procent varhanní hudby je tedy do kostela vhodných. Co je a není světská hudba, je samozřejmě otázka. Ona může být i duchovní hudba světsky provedená i třeba odbytá. V kostele budeme tedy i s novými varhanami provozovat kvalitní hudbu určenou k oslavě Boží a k povznesení a oslovení posluchačů.

Varhany jsou podle Václava Havla symbolem lidské pospolitosti. Jednotlivé rejstříky mají své patrony od jezuitských světců až po osobnosti brněnského hudebního života. Vnímali jste varhany jako symbol brněnské pospolitosti mezi duchovním, hudebním a občanským životem?
Varhany vznikají jako výsledek práce mnoha lidí a každý z jejich čtyřiceti osmi rejstříků je věnován nějaké osobnosti. Jsou to jezuitští světci, dále významní jezuité spojení s Brnem a brněnští hudebníci. Je to vyjádření sounáležitosti k místu – jsou tu svatí, kteří jsou v kostele uctíváni, dále jezuité, kteří kostelem prošli nebo zde studovali, jako třeba Martin Středa, a potom jsou to muzikanti. Je to čtyřicet osm jmen lidí, kteří jsou s Brnem velmi úzce spojeni.

Počítáte s tím, že byste příležitostně umožnili prohlídku varhan veřejnosti? Nabízela by se třeba Noc kostelů...
Možné to samozřejmě je, i když jít přímo do varhan a nahlížet do jejich útrob je dost náročné. Asi není možné, aby jimi procházely desítky lidí. Bude se tedy jednat spíš o prohlídky kůru. Už teď je ale v boční lodi kostela panelová expozice o historii projektu a o stavbě varhan. Po dokončení plánujeme expozici zaměřenou na varhanní hudbu, která by byla na schodišti, a tedy přístupná i mimo kostel. Provoz v kostele je díky studentům a cizincům velmi živý, takže počítáme s varhanami i v rámci prezentace místa.

Jste farář v Letonicích, teď s vámi mluvím jako s projektantem varhan, ale jezdil jste také s lodí na Brněnské přehradě. Jak jste se k tomu dostal?
Jsem knězem od roku 1996, hudba, voda a lodě k mému životu i kněžství patří navíc. Když jsem byl jako brigádník na lodích DPMB na přehradě, tak to bylo v rámci mé dovolené či volna. Je to má záliba a práce navíc.

Inicioval jste prohlášení lodi Dallas (původně Moskva) za kulturní památku.
My jsme nejdříve iniciovali zachování této lodě pro další provoz v rámci DPMB na Brněnské přehradě a prohlásit ji za památku byla jedna z cest, jak toho docílit. Je to argument promulgovaný MK ČR pro ostatní lidi v okolí, že ta loď za záchranu stojí, a pro nás potvrzení správnosti naší snahy. Návrh jsme podali před dvěma lety a Brno tak získalo první památkově chráněnou osobní elektrickou motorovou loď u nás. Naši cestu následovali i v Praze, což se nestává často, a prohlásili nyní za kulturní památky dva nejstarší pražsképarníky Vyšehrad a Vltavu. Rozdíl je v tom, že ty jejich lodě fungují a plují, i když jsou ještě starší než Dallas. My teďobhajujeme správnost našeho kroku a přáli bychom si, spolu s MK ČR i vedením našeho města, aby loď byla zachována v provozu DPMB na Brněnské přehradě a sloužila návštěvníkům města i přehrady i v dalších letech.

Co je na ní zvláštního, že vám stála za takové úsilí?
Patří do skupiny lodí vyrobených přímo v Brně, loď Moskva/Dallas byla postavena v roce 1955. Starší lodě Brno a Morava byly dovezeny z Německa, další byla smontována z dovezeného trupu a tady se udělala nástavba – to je případ lodi Úderník, dnes Brno. Moskva, tedy dnešní Dallas, byla dochovaná jako jediná v původním stavu, byť prošla rekonstrukcí. Je to původní práce brněnských dopraváků, má výborné plavební vlastnosti a je v dobrém stavu. Stačí ji udržovat v provozu a zajišťovat servis, od roku 2012 však stojí v přístavišti na suchu.

Vraťme se k varhanám. Zahajovací koncert má proběhnout 29. června 2014 o slavnosti sv. Petra a Pavla, patronů Církve a brněnské diecéze. Co bude na programu, a stihnete varhany dokončit?
Varhany se už na konci listopadu začnou stavět na kůru v kostele, předtím budou v říjnu zkontrolovány a zkolaudovány ještě v dílně. Dokončení se plánuje v první polovině června, je tam i rezerva, takže to určitě stihneme. Program koncertu ještě není pevně stanoven, vybrán byl varhaník, kterým je páter Theo Flury z benediktinského opatství ve švýcarském Einsiedeln. Spolupracuje s varhanářskou firmou Mathis, zná její varhany a dokáže je kvalitně a bezprostředně předvést veřejnosti bez toho, aby je musel dopředu dlouho zkoumat. Na závěr bych chtěl pozvat všechny čtenáře k návštěvě kostela, slavnosti svěcení varhan a inauguračního koncertu. A také chci poděkovat všem, kdo stavbě poskytli podporu, ať už společenskou, politickou, duchovní či hmotnou a všem našim sponzorům a dárcům. Prosím i ty, kteří by se rádi podíleli na projektu stavby varhan, aby nám v této nejnáročnější závěrečné fázi pomohli, třeba svým darem či adopcí píšťal. Díky všem!

Nadační fond Campianus: www.campianus.eu
Nadační fond Campianus na Facebooku: www.facebook.com/pages/Nada%C4%8Dn%C3%AD-fond-Campianus/248950758582883

Foto archiv J. M. Bejčka

Komentáře

Reagovat
  • Dagmar Alešíková

    15. říjen 2013, 16:30
    Velmi krásný projekt.Vše musí znovu zpět na to místo, které bylo umělcem určeno.

Dan Vertígo je živel, neřízená střela. Když má zahrát tři soutěžní písně na Portě, nepostřehnete, zda ještě probíhá zvuková zkouška, nebo jestli je svérázná komunikace se zvukařem a diváky součástí sofistikované performance pro porotu. Ošlehán zkušenostmi z pouličního hraní z Brna, Prahy i odjinud, vydal nyní Dan své druhé album. Čistě autorské, pestré, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Ale především – v dobrém slova smyslu – ukázněnější, než by člověk, který měl s tímto brněnským písničkářem spíše letmé kontakty, čekal.  více

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více

Polský ansámbl Szymanowski Quartet na festivalu Concentus Moraviae včera přesdtavil v řeznovickém kostele sv. Petra a Pavla díla svých krajanů Karola Szymanowského, Stanisława Moniuszka a Gražyny Bacewiczové. Koncert byl součástí celosvětových oslav dvou stého výročí narození Stanisława Moniuszka, který je mnohými pokládán za zakladatele polské národní hudby. Večeru udělila záštitu velvyslankyně Polské republiky v ČR J. E. Barbara Ćwioro.  více

S kvartetní tvorbou mistrů evropské hudby se návštěvníci koncertů setkávají poměrně často. Haydnovy smyčcové kvartety tvoří stálici v repertoáru nejednoho tělesa a vzrůstající pozornost je věnována také dílům soudobých evropských skladatelů. Pouze výjimečně však mají posluchači možnost nahlédnout do hudební kuchyně asijských nebo jihoamerických národů. Právě s tímto mankem se rozhodl bojovat ansámbl Cuarteto Q-Arte věnující se tvorbě latinskoamerických autorů. Program, který včera představili na zámku ve Slavkově u Brna, sestával z děl Silvestra Revueltase, Alberta Ginastery a Astora Piazzolly. Všichni tři skladatelé spojují ve svém díle prvky domácí kultury s evropským školením a vlivy či impulzy různých žánrů.  více

Proč být jednou z mnoha průměrných kapel, když můžeme být kapelou jedinečnou? Do tohoto hesla by se dala zhustit desetiletá historie brněnské skupiny Kupodivu. V roce 2009 se saxofonista Jaroslav Pilný a hráč na klávesy a Petr Šašinka poprvé bavili o založení kapely. V roce 2019 Kupodivu vydávají své první dlouhohrající album. Přesně v polovině tohoto desetiletého období, v roce 2014, proběhla důležitá změna, kdy se původní folková kapela přetransformovala do zajímavého tvaru s klávesami, saxofonem a baskytarou, zato bez kytary. Sestava, která skladbou barev připomíná spíše jazzové kapely, v posledních letech zabodovala na mnoha folkových festivalech. Kupodivu získali autorskou Portu, cenu Rady Notování, vyhráli Moravského vrabce, byli druzí na Mohelnickém dostavníku. Tam všude předvedli hudbu, která se více než k táborovým ohňům hodí do městských klubů, a to zdaleka nejen folkových. Album Živočišné pudy dosavadní tvorbu kapely shrnuje důstojným způsobem, podtrženým kvalitním zvukem ze zlínského studia V.  více

Izraelské těleso Jerusalem Quartet patří po dlouhá léta k předním světovým interpretům kvartetní tvorby a v současné době se jedná o jeden z nejcitovanějších ansámblů komorní hudby. Na festivalu Concentus Moraviae vystoupili houslisté Alexander Pavlovsky, Sergei Bresler, violista Ori Kam a violoncellista Kyril Zlotnikov včera ve velkém zámeckém sále mikulovského zámku s programem časově se rozprostírajícím od Josepha Haydna až po Bélu Bartóka. Záštitu koncertu udělil velvyslanec Izraele v České republice J. E. Daniel Meron.  více

Nejen vážnou hudbou živ je člověk, jak o tom už dvacet let přesvědčuje hudební těleso Epoque Quartet sestávající z houslistů Davida Pokorného, Vladimíra Klánského, violisty Vladimíra Kroupy a violoncellisty Víta Petráška. Pro sobotní koncert v rámci festivalu Concentus Moraviae, který se odehrál ve foyer třebíčského divadla Pasáž, si hudebníci přizvali ještě basklarinetistu Petra Valáška, klavíristu Karla Košárka a perkusistu Olega Sokolova. Dramaturgie večera sestávala výhradně z děl současných autorů koketujících ve svých skladbách nejen s hudebními minimalismem, ale také jazzem a dalšími populárními žánry.  více

Koncert hudebního tělesa Miloslav Ištvan Quartett, který zazněl v jídelně zámku ve Velkém Meziříčí v rámci mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae, sliboval v krátké videopozvánce zveřejněné na stránkách kvarteta dramaturgii připomínající let balistické střely. Odpal večera iniciovalo Adagio a fuga c moll Wolfganga Amadea Mozarta následované Smyčcovým kvartetem č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty Leoše Janáčka. Zbylé kinetické energie využil ansámbl k interpretaci dnes již ikonického 1. smyčcového kvartetu Miloslava Ištvana. Ladné přistání v podobě Meditace na svatováclavský chorál Josefa Suka uzavřelo nejen večer, ale také jedenáctiletou a úspěchy nabitou kariéru samotného smyčcového kvarteta. Milovníci komorní tvorby tak měli poslední příležitost vyslechnout si průřez hudební historií ve společném podání houslistů Milana Paľy, Jana Bělohlávka, violisty Stanislava Vacka a violoncellisty Štěpána Filípka.  více

Název alba klame. I když skupina Šarivary používá český fonetický přepis francouzských výrazů charivari a mélange, netvoří ji ani jeden Čech. V čele kvarteta, které se dalo dohromady v Brně, stojí francouzská zpěvačka, flétnistka a akordeonistka Aude Martin a americký kytarista a zpěvák Chris Coleman. Spolu s nimi kapelu tvoří švédský trumpetista Christopher Strandh a slovenský baskytarista Tomáš Ulahel. Podobně jako je pestré národnostní složení skupiny, je barevná i její hudba.  více

Poslední květnový den ožilo Dominikánské náměstí v Brně hudbou, zpěvem i tancem. O půl třetí odpoledne začal program celostátního happeningu základních uměleckých škol ZUŠ Open pod patronátem Nadačního fondu Magdaleny Kožené vyhlášením výsledků soutěže TO JE talent. Účastnici si nepřišli pouze vyzvednout ceny. Dokázalo to hned několik z oceněných zpěváků a hudebníků. Rozšiřující se dav posluchačů přitáhla například Lucie Sedláčková s písní Ewy Farné Měls mě vůbec rád nebo zpěvačka a klavíristka Veronika Vávrová s baladou Million reasons od Lady Gaga.  více

Program letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae představuje nevídaný průřez více než dvaceti českými a zahraničními smyčcovými kvartety. Vyjímečného houslistu, skladatele, profesora The Royal Northern College of Music v anglickém Manchesteru a dlouholetého primária Škampova kvarteta Pavla Fischera oslovil publicista Lukáš Pavlica.   více

Ve čtvrtek 30. května v 11 hodin se v bazilice na Starém Brně konalo rozloučení s velkou postavou moravské kultury. Ne ovšem té kultury, která proudí každodenně kolem nás v časopisech a médiích, ale kultury nazývané nezávislá, alternativní, undergroundová, a v osobě zesnulého navíc protnuté duchovní radikalitou a křesťanskou tradicí. Jaroslav Erik Frič zemřel 24. května 2019 po těžké nemoci v 69 letech, duševně ovšem aktivní do posledních dnů.  více

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více