Od snů a garáží ke koncertnímu sálu pro Brno

Od snů a garáží ke koncertnímu sálu pro Brno

První zmínku a potřebě nové síně pro symfonické a kantátové koncerty v Brně najdeme v Pazdírkově hudebním slovníku z roku 1929. Od té doby vyplouvá tato problematika na povrch ve stále častějších intervalech, živena existencí a potřebami filharmonie, růstem a nároky jejího symfonického publika a také očekáváním zahraničních návštěvníků Janáčkova města. Do různého stupně realizace se postupně dostaly projekty na Žerotínově náměstí (dnešní Bílý dům), náměstí Joliota Curie (dnes poslední úsek Šumavské s komerčními věžáky), na třídě Obránců míru (dnes palác ombudsmana na Údolní) a – na sklonku osmdesátých let – nezastavěné prostranství mezi Besední a Veselou. Tichý zápas, který se od té doby o toto mimořádně lukrativní a pro filharmonii zvlášť výhodné místo vede, dospěl v poslední době k nadějnému vyústění. Ptáme se na ně ředitelky Filharmonie Brno Marie Kučerové, která se ho účastní velmi aktivně.

Začala bych tím, co si já ve své funkci již pamatuji. O stavbě 1. etapy Janáčkova kulturního centra rozhodli brněnští představitelé v závěru minulého volebního období. Bylo schváleno územní rozhodnutí, což je nezbytný dokument pro všechny následující kroky, takže tento okamžik můžeme označit za rozhodující pro realizaci stavby. Pracovat se samozřejmě začalo mnohem dříve. V roce 2004 byla zadána architektonická soutěž, kterou vyhrál pražský ateliér M1. Potom však následovalo desetileté období zdánlivé nečinnosti; veřejnost ovšem vyvíjela trvalý tlak požadující realizaci stavby. Klíčovým se stal rok 2014, kdy bylo nejen rozhodnuto o zahájení stavby 1. etapy (a tou je logicky podzemí, tedy také garáže), ale také o jejím financování. V současnosti se opravdu staví – a jsou uskutečňovány četné kroky, například archeologický průzkum místa. Termín dokončení 1. etapy je stanoven nejen pevně, ale i reálně – rok 2017. 

Jak vlastně došlo k tomu, že se Spící krasavice tam nahoře najednou probudila?
Na podzim 2014 se konaly volby do městského zastupitelstva a příslib výstavby důstojného koncertního sálu rezonoval napříč politickým spektrem. Tehdy také vznikla listina podepsaná lídry všech významných politických subjektů i osobnostmi kulturního života; konstatovala jednoznačně, že pro Brno je vhodný koncertní sál skutečnou nezbytností. Vítězové voleb se pak ke svému slibu aktivně přihlásili – ať již jmenujeme primátora Vokřála, či jeho náměstka pro kulturu Hollana. Významný je mimo jiné fakt, že projekt je připraven. Můžeme si přát výstavbu čehokoliv, bez nutného schvalovacího postupu ji zahájit nelze; proto jsem hned úvodem zmínila územní rozhodnutí.

Máme územní rozhodnutí, pracuje se na první etapě projektu; podzemní garáže jsou v dohledu, pokud to lze říci o podzemí. Ale co sál?
Aktuálně nejdůležitějším momentem se stalo červencové zasedání Rady města Brna, které schválilo realizaci 2. etapy projektu, tedy již konkrétně koncertního sálu, a pověřilo jí Brněnské komunikace, což znamená, že veškerá další stavební činnost (již od stavebního povolení) bude účelně navazovat na fáze předchozí.

A náklady, které zatím byly ve všech úvahách až na prvním místě?
Finančnímu krytí stavby se věnuje primátor našeho města. Počítá se s několika zdroji – ale také se zapojením veřejné sbírky a sponzorských darů.

V manifestu brněnských zastupitelů a význačných osobností, který jste tu zmiňovala, je řečeno, že rok 2018 je nejvhodnějším k otevření nového koncertního sálu. Do jaké míry je to reálné?
Časový horizont je určen mnoha faktory – jen projektová dokumentace zabere spoustu času. Doufáme, že druhá etapa bude bezprostředně navazovat na první a že nic nezabrání slavnostnímu otevření nového sálu v roce 2019. 

Besední dům se stavěl taky jen dva roky…
Věřím, že ten náš termín je reálný a že se nebavíme – jako generace před námi – jen o svých snech. Pracujeme na tom opravdu poctivě a líbí se mi, že město přistupuje k budování sálu velmi rozumně, ne jen tak formálně „úřednicky“. Jedním z významných a právě úspěšně uskutečněných kroků byly i cesty po Evropě za novými sály, lépe řečeno za jejich budovateli a provozovateli. Přiznejme si, že v této republice výstavbě koncertních sálů nikdo komplexně nerozumí – myslím tím nejen stavebně a akusticky, ale i provozně. My ve filharmonii máme představu, co je potřeba, ale není snadné převést to do řeči projektů. Bylo tedy rozhodnuto podívat se tam, kde už nové koncertní sály mají, a skupina lidí z filharmonie, města, architekti, investoři, vyrazila postupně do sedmi zemí prostudovat detailně patnáct sálů, to jest také jejich technické zázemí, a promluvit s jejich řediteli a provozními pracovníky.

A oni s vámi mluvili marketingově nebo upřímně?
Byli všude velmi vstřícní. Původně jsme se obávali, že si případné nedostatky budou chtít nechat pro sebe, ale oni ochotně odkrývali svoje karty a říkali třeba: „toto nedělejte“, „to jsou zbytečně vyhozené peníze“, „na tohle nezapomeňte“, „na toto pozor“. Přitom jsme nemluvili jen o stavbě a vybavení, ale také o vlastní funkci těch kulturních domů. Smysluplné využití je to, o čem již nyní hodně přemýšlím – efektivní provoz tak velkých domů není vůbec snadný. Příjemně mě však překvapilo, že všechny ty sály byly plné; po městech přitom nebyla téměř žádná reklama.

Lidé jsou prostě zvědavi na nové věci…
Pozor, mluvíme o domech, které jsou převážně větší, než ten náš plánovaný, a některé už desetileté – takže efekt neokoukané novosti už pominul, a přesto jsou pořád plné. Lidé tam chodí, protože hudební zážitek v dokonalém prostředí se jim stal potřebou, takříkajíc součástí jejich životního stylu.

To posouvá koncertní život vlastně do úplně nové roviny…
To jsem si nechávala jaksi pro sebe, ale teď to řeknu: takový nový sál je obrovský skok pro posluchače, hudebníky, pro dramaturga, pro marketing. Skok z devatenáctého do jednadvacátého století, se vším všudy.

Vypočetla jste několikeré uživatele sálu – a jistě by se našli další; má některý z nich přednost?
Především je nutné ujasnit si, komu má sál sloužit. Před zmíněnými sedmi lety existovala mimo jiné představa nové společnosti pronajímající sál více subjektům, nejen filharmonii. Multifunkční sál by jednak byl ve všech směrech náročnější a nakonec by to mohlo dopadnout tak, že by si filharmonie opět pronajímala sál, který by nebyl speciálně koncertní, a tudíž akusticky vyhovující. A to všechno s problémy, které máme s termíny nebo s ustavičným stěhováním mezi Besedním domem a Janáčkovým divadlem.

Reutlingen Stadthalle

Jak řeší problematiku několika různých uživatelů jinde?
Různě, podle konkrétní situace, která bezprostředně vedla ke stavbě nového sálu; tak jsme se také v malém německém Reutlingenu setkali s typickou multifunkční „Stadthalle“, tedy městskou halou s rovnou podlahou vhodnou na pořádání plesů. Navštívili jsme domy, ve kterých sídlí současně místní rádio, dokonce televize, někde se tam hraje divadlo. V Brně je to naopak: filharmonie zkouší ve svém vlastním sále a koncertuje v divadle – a ten katastrofální rozdíl mezi přehlučenou akustikou prázdného sálu v Besedním domě, v níž hráči pořad nastudují, a nedostatečným zvukovým prostředím divadelního jeviště, kde jej musejí provést, je jedním z hlavních argumentů pro výstavbu nového sálu. Všechny filharmonie ve světě na úrovni té naší zkoušejí v prostředí, kde budou večer hrát.

Palác umění v Budapešti

Jiným problémem je velký rozdíl v akustických vlastnostech prázdného a posluchači zaplněného sálu…
Ano, minimální rozdíly v akustice při zkoušce a při vyprodaném koncertu jsou významnou vlastností každého skutečně moderního sálu; poněkud na to zapomněli v Budapešti v Paláci umění pro 1 700 posluchačů – je v něm jednak mimořádně dlouhý dozvuk, ale nejabsurdnější je povinnost místních technických pracovníků potáhnout speciální látkou všechny řady sedadel před každou orchestrální zkouškou a před koncertem ji zase pečlivě sbalit. Pro dobrou akustiku v sále jsou důležitá sedadla, a to nejen jejich tvar a rozmístění, nýbrž v neposlední řadě právě vlastnosti materiálu, jímž jsou potažena. Požadavek je jasný – prázdný sál se sklopenými sedadly musí akusticky přesně imitovat sál zaplněný posluchači.

Týkají se tato akustická řešení jen vlastního sálu nebo zasahují i jiné prostory?
Akusticky se v nových koncertních domech zpracovává také foyer, aby se návštěvníci hned po vstupu cítili příjemně, a zázemí pro účinkující, které by jim mělo před vystoupením poskytnout pocit pohody a soustředění.

A když potom dojde v sále ke kontaktu hráčů s publikem…
to už není jen věcí akustiky, nýbrž také prostorového řešení. Sál, jakkoli veliký, by měl umožnit pocit kontaktu co nejtěsnějšího. Stavebně tomu zřejmě napomáhá i citlivé umístění galerií (balkonů) kolem pódia – někteří posluchači volí právě místa, z nichž je dobře vidět dirigenta zepředu. Pro naše hráče bude trvalé obklopení orchestru posluchači samozřejmě novinkou – nový sál nás všechny postaví před dosud neznámé situace.

Jakou kapacitu sálu předpokládá náš projekt?
Jde minimálně o 1 200 míst; viděli jsme však i zajímavé projekty umožňující tuto základní sestavu rozšířit v nezbytném případě o dalších asi 300 míst formou přemístitelných sedadel. Takové „nafouknutí“ sálu je často požadováno, přijede-li hostovat nějaká hvězda. A ony budou jezdit, neboť i špičkoví umělci jsou lidé, a tudíž zvědaví na kvalitní sál; nemluvě o tom, že vystoupení v dobrých podmínkách přináší pro ně větší radost stejně jako pro jejich posluchače.

Koncertní sál Katovice

Vraťme se ještě z budoucnosti k vašemu putování s různými odborníky za poznáním současných nových evropských sálů; které vás opravdu zaujaly nejvíc?
Především bych ráda zdůraznila, že všechny návštěvy byly zajímavé; získané negativní zkušenosti nás možná inspirovaly ještě víc, než ty kladné. Jednoznačně jsme si například uvědomili nevýhody případné multifunkční haly. Průkazně jsme také na vlastní oči viděli obecně známou pravdu, že neuvážené šetření na investici se může nepříznivě odrazit nejen ve vzhledu, ale též v provozních nákladech. Takže ten nejkrásnější sál? Na prvním místě bych jmenovala Katovice.

Koncertní sál Katovice, interiér

Navštívili jsme je sice jako první; nemyslím však, že by to nějak ovlivnilo naše hodnocení – velmi vřele mohu doporučit: navštivte koncert světově proslulého rozhlasového orchestru ve městě, které je nám blízké nejen geograficky! Vnější plášť budovy není nijak honosný – architekt začlenil celou stavbu velmi pokorně do jejího okolí (na dohled těžních věží) v blízkosti centra; sál pojme 1 700 posluchačů. Navštívili jsme koncert (Bergův houslový koncert, Schubertova Nedokončená s dirigentem Liebreichem), který nám vzal doslova dech. Byl vyprodán, natáčen a současně přímo přenášen do Německa. Nezapomenutelný zážitek! Sál je typu shoe box (krabice od bot, k typu sálů se ještě vrátím), mírně zaoblený, opticky tvořený dřevem a doplněný kamenem.

Sibeliova síň v Lahti, foto Pasixxxx, wikipedia

Jeho kapacita je ovšem pro Brno příliš velká…
a proto bych se chtěla zmínit o finském dřevařském městě Lahti, které jsme navštívili shodou okolností jako poslední – přitom však v tabulce našeho hodnocení kandiduje na čelné místo. Mluvím-li o našem hodnocení, mám na mysli nejen pocit krásy, ale praktický pohled z hlediska brněnské filharmonie, našich návštěvníků i potřeb města a turistů. Také tento finský sál pro 1 200 posluchačů je typu shoe box a je pochopitelně obložen dřevem. Je v provozu už deset let včetně rozhlasu (stanice Lahti je jedna z nejstarších v Evropě) a kupodivu se mi zdál malý, ačkoliv je to velikost, se kterou počítáme reálně v Brně; působil na mne velmi pozitivně, troufla bych si říct mile, intimně. Zajímavé je propojení budovy s částí bývalé dřevozpracující továrny, která je dnes památkou. To připomíná naši situaci, kde nový sál bude přímo spojen s historickou budovou Besedního domu.

Sibeliova síň v Lahti, interiér

Slíbila jste vysvětlit typy sálů…
Na cestách po evropských koncertních sálech jsme se v podstatě setkávali s jejich dvěma typy: shoe boxje starší – typický původně pravoúhlý hranol, jaký máme i v Besedním domě a jaký je i v projektu na nový brněnský sál; jsem tomu nyní velmi ráda, protože jsme došli jednoznačně k přesvědčení, že tento typ sálu je akusticky vhodnější než tzv. vinice, tedy značně členitý sál plný nejrůzněji zavěšených galerií, které poskytují skvělý zážitek, ale mohou být i zvukově problematické.

Kodaň, koncertní sál typ „vinice“

A teď prosím o zkušenosti z průběhu jednotlivých staveb, tedy z období, které v Brně právě začalo.
Ty by stačily na celou knihu, ale já se pokusím shrnout obecně ty nejdůležitější. Od samého počátku stavby je nezbytná nejen trvalá přítomnost dohledu ze strany investora, jak je běžná praxe, ale i příslušného architekta a v neposlední řadě akustika! Existuje totiž vžitá a bohužel mylná představa, že kvalitu poslechu v sále lze případně ovlivnit až na konci stavby výběrem vhodného zařízení. Akustika je pro koncertní sál tou nejdůležitější vlastností a je třeba se jí věnovat od samého počátku – přitom jde o mimořádně specializovaný obor s nedostatkem dobrých znalců. Ve světě existují možná jen dvě opravdu špičkové firmy: americká Artec Consultantsa japonská Nagata Acoustics. Američané mi připadají technicky velmi precizní, ale snad až příliš – pracují s akustickými kombinacemi při různém druhu koncertu, jinak při klavírním recitálu, jinak při nástrojově bohatě obsazené kantátě; toto řešení zvolili například ve Vratislavi. Japonci navrhují realizaci mnohem jednodušší, ale jejich přístup k problému nepůsobí o nic méně precizně; oni vytvářejí velmi detailní model celého sálu včetně oblečených lidí a předpokládaných hudebních nástrojů v poměru 1:10 a v tomto modelu konají podrobná akustická měření. Už piloty, zapouštěné v průběhu 1. etapy do hloubky mezi ulicemi Veselou a Besední, budou „odstíněny“ od různých vibrací způsobovaných například dopravou a umožní docílit v sále absolutní ticho; to je něco, co v současném Brně nejen nemáme, ale už si snad ani neumíme představit. Přitom nutnost odseparovávat průběžně nežádoucí hluk nejen při poslechu hudby náš organismus dost zatěžuje.

Přibližme si teď vybavení koncertního sálu z pohledu dramaturgie; ta je totiž současnými brněnskými možnostmi značně limitována – budou v sále například varhany?
Ano, požadavek provést v Brně důstojně třeba Janáčkovu Glagolskou mši je naprosto stěžejní. Sál bude vhodný pro celý rozsáhlý klasický repertoár včetně sborů a nepochybně v něm skvěle vyniknou i nejsoučasnější díla. Pro potřebu některé koncerty ještě ozvučit budou k dispozici různé způsoby rozmístění a úpravy reprodukčního zařízení. Z pohledu provozování sálu je ovšem důležitá také možnost jeho využití pro nejrůznější konference či shromáždění s převážně mluveným slovem. Zásadním přínosem pro orchestr (a také ovšem pro sólisty a dirigenta) je skutečnost, že zkoušky se budou konat na stejném místě jako koncert, nemluvě ani o pravidelném náročném stěhování nástrojů, které se takto zásadně omezí. Hráči budou mít veškeré šatny, individuální zkušebny i notový archiv v nové budově. Nejužším místem brněnské filharmonie se tak možná stane několikametrový prosklený spoj mezi novou budovou a Besedním domem nad Besední ulicí. Tudy bude občas nutné přesunout nástroje, respektive hráče koncertů v sále Besedního domu. Pokud se tedy vrátím k položené otázce, jak ovlivní nový sál dramaturgii filharmonie: ve všech ohledech i v takovém jednoduše lidském – například dramaturg již nebude nucen tísnit se při studiu nových materiálů v jediné místnosti s dalšími provozními či administrativními pracovníky.

A jak bude vypadat provoz nové budovy z pohledu návštěvníka?
Tady by měla být změna zcela zásadní, a to jak pro Brňany, tak pro turisty, kteří Brno navštíví. V žádném případě nechápeme budovu filharmonie jako uzavřený prostor otevírající se jen na dobu konání koncertů. Jsou-li teď naše možnosti limitovány prostorem, bude do nové budovy umístěn předprodej vstupenek, prodejna našich CD i reklamních předmětů, restaurace a bistro – a salon pro dílničky, celodenní drobné aktivity spojené s hudbou, což jsou v cizině oblíbené možnosti vzájemného setkávání, diskusí… mám už několik nápadů.

Seznam navštívených zemí a měst:

Polsko: Katovice, Vratislav, Štětín, Maďarsko: Pětikostelí (Pécs), Budapešť, Dánsko: Kodaň, Aalborg, Norsko: Stavanger, Kristiansand, Německo: Essen, Reutlingen, Velká Británie: Newcastle, Birmingham, Finsko: Helsinky, Lahti, ČR: Zlín

Foto Marie Kučerové Jiří Sláma, foto sálů archiv Filharmonie Brno a jiné zdroje. Rozhovor vznikl pro bulletin Filharmonie Brno.

Komentáře

Reagovat
  • jarod

    24. září 2015, 14:44
    Těšíme se! Díky za rozhovor.

Dále si přečtěte

V kavárně, jejíž interiér je inspirován vilou Tugendhat, jsme se s Marií Kučerovou sešli před dvěma týdny. Mluvili jsme ale především o jejím dnešním nástupu do funkce ředitelky Filharmonie Brno a o jejích plánech. Probrali jsme také její motivace, repertoár, koncertní sál a na závěr jednu otázku, která ani nepadla.  více

V neděli začal mezinárodní hudební festival Moravský podzim. Poprvé jej pořádá Filharmonie Brno, v jeho koncepci se objevilo několik novinek. O tom, jak letošní ročník vznikal, proč je zrovna takový a jeké jsou výhledy do budoucnosti, jsem mluvil s jeho dramaturgem Vítězslavem Mikešem.  více




Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více