V prvních měsících roku 2022 se Filharmonie Brno může pyšnit již dvěma novými hudebními nosiči z vlastní produkce. První nahrávkou je CD s hudbou estonského skladatele Arvo Pärta, tou druhou záznam Symfonie č. 12 „Lodger“ Philipa Glasse, kterou brněnští filharmonici pod taktovkou Dennise Russella Daviese natočili dokonce jako první na světě. Věnujme se první ze zmiňovaných nahrávek se skladbami Lamentate, Nekrolog a Symfonie č. 3 Arva Pärta v nastudování šéfdirigenta Daviese. V díle Lamentate vystoupila jako sólistka klavíristka Maki Namekawa. Nahrávka vznikla v Besedním domě v Brně v listopadu 2020 a v únoru 2021.
Album je koncipováno jako určitý průřez Pärtovou tvorbou. Dodekafonický Nekrolog je z dob skladatelova avantgardního období, Symfonie č. 3 vzešla z jeho hledání inspirace ve středověké hudbě a „klavírní koncert“ Lamentate patří do Pärtova pozdního stylu tintinnabuli. A je to právě Lamentate, kterým Filharmonie Brno tuto nahrávku zahajuje.
Ačkoliv lze z hlediska obsazení označit skladbu Lamentate za klavírní koncert, jak upozorňuje Vítězslav Mikeš, dramaturg brněnské filharmonie, „není to klavírní koncert v pravém slova smyslu, sólový nástroj je zcela prost jakékoliv technické brilance, jeho virtuozita je jiného řádu a podléhá filozofické stránce díla“. Původní inspiraci ke skladbě představovala socha Marsyas umělce Anishe Kapoora – sto padesát metrů dlouhý, sytě rudý artefakt svým názvem odkazuje k antickému mýtu o satyrovi, jenž vyzval boha Apollóna k soutěži ve hře na flétnu a prohrál. Za trest byl pak zaživa stažen z kůže. Kapoorův Marsyas byl vystaven v londýnské Tate Modern, kde Pärtovo Lamentate 7. února 2003 poprvé zaznělo.
Nahrávka Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese se vyznačuje mohutným, místy temněji zabarveným, avšak stále velmi srozumitelným zvukem. Při porovnání s nosičem, který Davies (opět společně s Namekawou) natočil s Brucknerovým orchestrem Linec, je patrné, že obzvláště druhá věta Spietato poznala v dirigentově uchopení největších proměn. Zatímco na nahrávce Lince je druhá věta skladby Lamentate dravá, drsná a svižná, dodal jí Davies na brněnském albu spíše závažný, až jaksi neodvratný charakter. (Přiznám však, že rychlejší „linecká“ verze se mi líbí více, novější nahrávka nejspíše více odpovídá tematickému rámci Lamentate.) Předností nového CD Filharmonie Brno je, že nastudování kupříkladu skladby Nekrolog konzultoval Davies přímo s Arvo Pärtem. Je tedy možné, že rozhovory se skladatelem ovlivnily i uchopení ostatních děl. Pochvalu zaslouží také dynamika, která je pro adekvátní vyznění díla zásadní.
Zatímco Lamentate je (prozatím) definitním vyústěním skladatelova orchestrálního kompozičního jazyka, jednovětý Nekrolog z roku 1960 je Pärtovým prvním orchestrálním dílem. V řadách skladatelů komponujících soudobým hudebním jazykem si dílo vysloužilo uznání. Oficiální struktury dílo ovšem odsoudily, a tak bylo na několik let uloženo do trezoru, čemuž nezabránilo ani věnování skladby padlým v nacistickém koncentračním táboře v Kalevi-Liivě. Jak později Pärt dodal, ve skutečnosti se nejedná o nekrolog za mrtvé, ale za živé. Z hlediska dramaturgie CD představuje uvedení Nekrologu mírně za polovinou nahrávky výtečný krok v několika optikách. Nejenže posluchač získává hlubší přehled o Pärtově kompozičním vývoji, ale skladby samotné jsou sobě navzájem takovými kontrasty, že album získává nový a svěží říz. Právě zde je třeba nejvíce vyzdvihnout dirigentovu (ale i zvukařovu) práci s dynamikou, která je místy výhružně vyhrocená, ale jinde pokorně tichá či tísnivá.
Nahrávku uzavírá Pärtova třívětá Symfonie č. 3 z roku 1971, tedy z doby, kdy se autor ponořil do studia středověké hudby, v důsledku čehož nalezl svoji „starou hudbu pro přelom druhého a třetího milénia“. Jedná se o povedenou dramaturgickou tečku, která dává dostatek prostoru pro uklidnění (snad někde až na pomezí meditace) po dramatickém Nekrologu. Přestože album jako celek nabízí tři zcela odlišné pohledy na hudební odkaz Arvo Pärta, citlivým výběrem děl se podařilo docílit hudební jednoty, která je pro poslech alba jako jednolitého celku naprosto zásadní. Současně nelze opomenout kvalitní výkony celého orchestru, stejně jako jedinečný vhled Dennise Russella Daviese do skladatelova díla. Jedná se o nahrávku, která by dle mého neměla chybět v hudební sbírce milovníků Pärtova díla, stejně jako příznivců Dennise Russella Daviese a Filharmonie Brno.
Lamentate pro klavír a orchestr
Nekrolog, Op. 5
Symfonie č. 3
Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies dirigent
Maki Namekawa klavír
Nahráno v Besedním domě v Brně v listopadu 2020 a únoru 2021.
Hudební režie, zvukový mistr a postprodukce: Jaroslav Zouhar
Produkce: Pavlína Sládková, Pavel Šindelář, Erika Vlasáková
Redakce: Eva Křižková
Foto na obálce: Vojtěch V. sláma
Foto: Vojtěch Kába
Grafický návrh a sazba: Petr Tejkal
Nakladatel: Universal Edition AG (Lamentate), M. P. Belaiff Musikverlag se zastoupením Schott Music GmbH (Nekrolog), C. F. Peters Ltd. & Co. KG (Symphony No. 3)
TT: 76:59
Zatím nebyl přidán žádný komentář..