B-Side Band ؘ– Folk Swings

B-Side Band ؘ– Folk Swings

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.

Není nutné počítat, zda se na sociálních sítích vyskytlo více ohlasů pozitivních (zřejmě ano), nebo negativních. A vlastně ani není nutné zkoumat nebo rozvažovat, zda byl na začátku projektu komerční kalkul („orchestrální úpravy známých písní se budou líbit“ a „ještě tam dáme Dyka a Farnou“), nebo – doufejme – skutečná snaha o poctu českému folku. Důležitější je, jak výsledek působí na posluchače. A je pravda, že vedle extrémních – fanouškovských nebo kritických – názorů se našinec velmi často setkává s hodnocením „líbí, ale…“. Do této kategorie sám sebe ostatně řadí i autor tohoto článku.

Natáčet coververze je věc legitimní a v některých žánrech (jazz je jedním z nich) naprosto běžná. Když se navíc takového projektu účastní i původní autoři písní, což jsou v tomto případě mimo jiné Jaromír Nohavica, Vlasta Redl, Slávek Janoušek, Jaroslav Samson Lenk nebo Radek Pastrňák, nelze proti tomu namítat snad vůbec nic. B-Side Band je profesionální a ve svém žánru špičkové těleso, respektive soubor špičkových hudebníků, což dokládá nejen opravdu výjimečné jazzové album Meeting Point z roku 2014. Že si tentýž orchestr získal obrovské množství fanoušků díky svým předělávkám světových hitů a spolupráci s oblíbeným Vojtěchem Dykem, je druhá věc. Ano, lze to stavět proti sobě, tvrdit, že inklinací k popu se orchestr zpronevěřil čistému jazzu. Ale stejně tak lze vnímat jako pozitivní, že se k posluchačům dostává po řemeslné stránce kvalitní hudba a aranžmá, nad kterým jeho autoři skutečně přemýšlejí.

Podobné je to u Folk Swings. Oba hlavní aranžéři projektu, Petr Kovařík a Pavel Zlámal, své pohnutky a způsob práce vysvětlili v obsáhlém rozhovoru pro Brno – město hudby. Vycházeli pochopitelně z vlastních zkušeností a erudice (ostatně Pavel Zlámal je předním autorem avantgardního jazzu a představitelem improvizované hudební scény, která přesahuje město Brno), oba si v sobě samozřejmě nesli v nějaké formě vztah k českému folku a ke zpívání u táboráků a současně museli vybalancovat možné námitky spolupracujících autorů písní. Výsledkem rozhodně není jednolitá masa velkoorchestrálních aranží, ale pestrá směs přístupů, což lze vnímat jako velké pozitivum alba. Ostatně pestrý je samotný výběr písní: Zatímco Nohavicův Ježíšek si už v původní komorní podobě na albu Ikarus o swingové zpracování přímo říká, z milostné Zatímco se koupeš vznikla de facto popová balada, v níž pravidelné údery bicích a saxofonové sólo vytvářejí zajímavý kontrast ke stále folkovému – tedy vypravěčskému – způsobu interpretace pana autora. Dobře vyšlo zpracování dávného hitu Slávka Janouška Rozhovor s nádražákem. Jazzové přiznávky do verše „Stejně žádnej New York není“, práce s rytmem a především s dynamikou se výborně doplňují s Janouškovým nenapodobitelným přednesem. Zajímavý je i Janouškův Náš dům, ve kterém se prvky textové komiky doplňují s komikou hudební. Písně Vlasty Redla pak oscilují mezi tím, co od mistra čekáme (Čarodějova píseň), neboť například saxofonista Michal Žáček, člen B-Side Bandu, hrává i v Redlově kapele, a mezi jakousi kombinací interpretace Vlasty Redla a Petra Lipy (Tak vidíš).

folk_swings_booklet_b_side_band

Vedle písní žijících autorů B-Side Band zpracoval i skladby těch, kteří do výsledné podoby už promluvit nemohli. Můžeme si klást otázku, zda právě Ewa Farna má schopnost nahradit charismatickou Zuzanu Navarovou v její písni Kočky (řekněme, že píseň nedopadla špatně, ale originál je v tomto případě originál). Ale ještě větší výzvou byly v tomto případě ryvolovky a jedna píseň Karla Kryla. U Tunelu jménem čas Mikiho Ryvoly (v bookletu je chybně uveden jako autor jeho bratr Wabi) vytěžil Petr Kovařík maximum ze swingového rytmu písně a verze v podání jedné mladé zpěvačky (Kristýna Daňhelová) a dvou zpěváků (Petr Rybíz Toman a Jiří Kalousek) vůbec není špatná. Vlastně je jen škoda, že orchestr v tomto případě stále žijícího autora nepřizval ke spolupráci – vždyť sám Miki Ryvola v roce 2016 nahrál vlastní swingové verze svých písní na albu pojmenovaném právě Tunel jménem čas. Druhá ryvolovka, slavná Wabiho Tereza (původně Osamělý město), klade před posluchače mnohem více otazníků. Převedení spíše klidné, nostalgické písně do rychlého tempa a karibského rytmu plus přidání jakési textové cody, která rozvíjí a posouvá původní příběh, může být pro nejednoho fanouška kamenem úrazu. Autor článků přiznává, že sám má s Terezou také největší problém. Ne že by bral Petru Kovaříkovi právo upravit píseň právě takto, ale její „přidaný závěr“ (neustálé „přemlouvání“ Terezy v podání Kristýny Daňhelové) už podle něj jde proti duchu původní skladby. Nicméně píseň je třeba vnímat i v kontextu celého alba. Po Tereze totiž následuje instrumentální verze Podvodu Honzy Nedvěda. A to, co se u Ryvoly řeklo oproti původní verzi navíc, to si v Podvodu musíme pouze domýšlet mezi tóny velmi zajímavě upravené skladby. Takže vlastně – konec dobrý, všechno dobré.

Pokud jde ovšem o zásahy do původních písní, je třeba zmínit jeden zdánlivý detail, u nějž si však pozorný posluchač klade otázku: Proč? Karel Kryl byl známý jak mistr jazyka, autor neotřelých rýmů, básník, který se prakticky nikdy nezpronevěřil pravidelnosti verše a na jehož textech by se dala učit korektní čeština. Knižní výrazy v jeho případě nezněly nepatřičně. Píseň Děkuji je jedna z nejsilnějších, které kdy složil a vylámat si na ní zuby by vůbec nebylo náročné. Přestože nejniterněji bude asi vždy vyznívat komorní autorova verze s jedinou akustickou kytarou, Dykovo podání s orchestrem za zády ze síly jejího textu nic neubírá. Co však opravdu zatahá za uši, je změna jediné hlásky, kterou si kdosi dovolil udělat. Kryl zpívá: „Děkuji, za slzy děkuji, / ty naučí mne citu / k živým, již žalují / a křičí po soucitu.“ Knižní tvar „již“ je v současné spisovné češtině jediným možným tvarem pro množné číslo mužského rodu životného zájmena „jenž“. Zní to archaicky, proto toto slůvko v běžné mluvě nahrazujeme slovem „kteří“. Ovšem nahradit „již“ slovem „jež“, a tím vlastně posunout celou vedlejší větu do ženského rodu (tedy cit pouze k živým ženám, „jež žalují“, nikoli k mužům?), je známka neprofesionality. Nebo to někdo dokáže vysvětlit jinak?

Co je tedy album Folk Swings? Rozhodně řemeslně skvělá provedená deska, která v některých nabízí nové a v řadě případů opravdu povedené verze starých hitů. A také deska, která klade řadu otázek. Některé z nich jsou užitečné a dobré, jiné bohužel méně. Ale klást otázky a provokovat je pořád lepší než prošumět ušima bez zájmu. Kromě toho B-Side Band krátce po albu Folk Swings vydal novou verzi Jazzové mše Jaromíra Hniličky, excelentní dílo, které jistě osloví ty, kteří mají pro bigbandové verze folkových hitů jen slova kritiky. Ale o tom až příště.

B-Side Band – Folk Swings: Universal Music. 17 skladeb. Stopáž: 60:02

Foto TINO

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kdo zná B-Side Band především z interpretace světových hitů se zpěvem Vojtěcha Dyka, případně z loňského alba Folk Swing, bude možná novým nastudováním Missy Jazz Jaromíra Hniličky překvapen. Málokterá skladba je však s tímto brněnským big bandem spojena tak pevně jako právě legendární Hniličkova Jazzová mševíce

U příležitosti svých loňských 66. narozenin vydal dokumentarista, písničkář, hudebník, divadelník a spisovatel Jiří Vondrák dvojalbum, které je spíše (téměř) reprezentativním průřezem jeho hudebními aktivitami než výběrem největších hitů. Více než o „best of“ jde o zajímavou směs typu „od hitů k raritám“, od starých písní k novým a od folku k bigbítu. Výborná příležitost pro základní seznámení s Vondrákem coby renesanční osobností brněnské scény, díky jinde nevydaným nebo stěží sehnatelným nahrávkám nepostradatelná kolekce pro sběratele a v neposlední řadě 2CD, jehož minimálně první polovina se moc dobře poslouchá.  více

Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.  více

V rámci týdenního hudebního maratonu Please, do not disturb, který se uskutečnil 15.–21. března, navštívilo komorní těleso Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra sedm brněnských hotelů. V nich dalo zaznít výběru z děl současných hudebních skladatelů. Projekt, který vznikl ve spolupráci s platformou Terén – Pole performativního umění, však nechtěl být pouhým záznamem koncertů. A tak měl každý večer své tematické ukotvení, režii i herce. O prvních čtyřech „hotelových toulkách“ jsme referovali v předchozí recenzi – dnes je na řadě závěrečná hotelová trojice.  více

Zatímco koncertní sály a operní domy zejí prázdnotou, v sedmi brněnských hotelích bylo díky komornímu tělesu Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra a platformě Terén – Pole performativního umění neobvykle rušno. Každý večer v týdnu od 15. do 21. března měli milovníci moderní artificiální hudby možnost navštívit prostřednictvím služby YouTube jeden z vybraných hotelů. Mohli se nechat pohltit nejen přízračnou atmosférou prázdných pokojů a chodeb, ale také pestrou dramaturgií spojenou s netradičním vizuálním uchopením. Cyklus Please, do not disturb, jak svůj počin Brno Contemporary Orchestra a Terén nazvali, nesestával pouze z tradičních koncertních záznamů. Každým večerem totiž prostupovala ještě samostatná „příběhová“ linka, která někdy přímo, jindy jen zpovzdálí interagovala s hudebníky či samotným prostorem.  více

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Nejčtenější

Kritika

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více