B-Side Band ؘ– Folk Swings

B-Side Band ؘ– Folk Swings

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.

Není nutné počítat, zda se na sociálních sítích vyskytlo více ohlasů pozitivních (zřejmě ano), nebo negativních. A vlastně ani není nutné zkoumat nebo rozvažovat, zda byl na začátku projektu komerční kalkul („orchestrální úpravy známých písní se budou líbit“ a „ještě tam dáme Dyka a Farnou“), nebo – doufejme – skutečná snaha o poctu českému folku. Důležitější je, jak výsledek působí na posluchače. A je pravda, že vedle extrémních – fanouškovských nebo kritických – názorů se našinec velmi často setkává s hodnocením „líbí, ale…“. Do této kategorie sám sebe ostatně řadí i autor tohoto článku.

Natáčet coververze je věc legitimní a v některých žánrech (jazz je jedním z nich) naprosto běžná. Když se navíc takového projektu účastní i původní autoři písní, což jsou v tomto případě mimo jiné Jaromír Nohavica, Vlasta Redl, Slávek Janoušek, Jaroslav Samson Lenk nebo Radek Pastrňák, nelze proti tomu namítat snad vůbec nic. B-Side Band je profesionální a ve svém žánru špičkové těleso, respektive soubor špičkových hudebníků, což dokládá nejen opravdu výjimečné jazzové album Meeting Point z roku 2014. Že si tentýž orchestr získal obrovské množství fanoušků díky svým předělávkám světových hitů a spolupráci s oblíbeným Vojtěchem Dykem, je druhá věc. Ano, lze to stavět proti sobě, tvrdit, že inklinací k popu se orchestr zpronevěřil čistému jazzu. Ale stejně tak lze vnímat jako pozitivní, že se k posluchačům dostává po řemeslné stránce kvalitní hudba a aranžmá, nad kterým jeho autoři skutečně přemýšlejí.

Podobné je to u Folk Swings. Oba hlavní aranžéři projektu, Petr Kovařík a Pavel Zlámal, své pohnutky a způsob práce vysvětlili v obsáhlém rozhovoru pro Brno – město hudby. Vycházeli pochopitelně z vlastních zkušeností a erudice (ostatně Pavel Zlámal je předním autorem avantgardního jazzu a představitelem improvizované hudební scény, která přesahuje město Brno), oba si v sobě samozřejmě nesli v nějaké formě vztah k českému folku a ke zpívání u táboráků a současně museli vybalancovat možné námitky spolupracujících autorů písní. Výsledkem rozhodně není jednolitá masa velkoorchestrálních aranží, ale pestrá směs přístupů, což lze vnímat jako velké pozitivum alba. Ostatně pestrý je samotný výběr písní: Zatímco Nohavicův Ježíšek si už v původní komorní podobě na albu Ikarus o swingové zpracování přímo říká, z milostné Zatímco se koupeš vznikla de facto popová balada, v níž pravidelné údery bicích a saxofonové sólo vytvářejí zajímavý kontrast ke stále folkovému – tedy vypravěčskému – způsobu interpretace pana autora. Dobře vyšlo zpracování dávného hitu Slávka Janouška Rozhovor s nádražákem. Jazzové přiznávky do verše „Stejně žádnej New York není“, práce s rytmem a především s dynamikou se výborně doplňují s Janouškovým nenapodobitelným přednesem. Zajímavý je i Janouškův Náš dům, ve kterém se prvky textové komiky doplňují s komikou hudební. Písně Vlasty Redla pak oscilují mezi tím, co od mistra čekáme (Čarodějova píseň), neboť například saxofonista Michal Žáček, člen B-Side Bandu, hrává i v Redlově kapele, a mezi jakousi kombinací interpretace Vlasty Redla a Petra Lipy (Tak vidíš).

folk_swings_booklet_b_side_band

Vedle písní žijících autorů B-Side Band zpracoval i skladby těch, kteří do výsledné podoby už promluvit nemohli. Můžeme si klást otázku, zda právě Ewa Farna má schopnost nahradit charismatickou Zuzanu Navarovou v její písni Kočky (řekněme, že píseň nedopadla špatně, ale originál je v tomto případě originál). Ale ještě větší výzvou byly v tomto případě ryvolovky a jedna píseň Karla Kryla. U Tunelu jménem čas Mikiho Ryvoly (v bookletu je chybně uveden jako autor jeho bratr Wabi) vytěžil Petr Kovařík maximum ze swingového rytmu písně a verze v podání jedné mladé zpěvačky (Kristýna Daňhelová) a dvou zpěváků (Petr Rybíz Toman a Jiří Kalousek) vůbec není špatná. Vlastně je jen škoda, že orchestr v tomto případě stále žijícího autora nepřizval ke spolupráci – vždyť sám Miki Ryvola v roce 2016 nahrál vlastní swingové verze svých písní na albu pojmenovaném právě Tunel jménem čas. Druhá ryvolovka, slavná Wabiho Tereza (původně Osamělý město), klade před posluchače mnohem více otazníků. Převedení spíše klidné, nostalgické písně do rychlého tempa a karibského rytmu plus přidání jakési textové cody, která rozvíjí a posouvá původní příběh, může být pro nejednoho fanouška kamenem úrazu. Autor článků přiznává, že sám má s Terezou také největší problém. Ne že by bral Petru Kovaříkovi právo upravit píseň právě takto, ale její „přidaný závěr“ (neustálé „přemlouvání“ Terezy v podání Kristýny Daňhelové) už podle něj jde proti duchu původní skladby. Nicméně píseň je třeba vnímat i v kontextu celého alba. Po Tereze totiž následuje instrumentální verze Podvodu Honzy Nedvěda. A to, co se u Ryvoly řeklo oproti původní verzi navíc, to si v Podvodu musíme pouze domýšlet mezi tóny velmi zajímavě upravené skladby. Takže vlastně – konec dobrý, všechno dobré.

Pokud jde ovšem o zásahy do původních písní, je třeba zmínit jeden zdánlivý detail, u nějž si však pozorný posluchač klade otázku: Proč? Karel Kryl byl známý jak mistr jazyka, autor neotřelých rýmů, básník, který se prakticky nikdy nezpronevěřil pravidelnosti verše a na jehož textech by se dala učit korektní čeština. Knižní výrazy v jeho případě nezněly nepatřičně. Píseň Děkuji je jedna z nejsilnějších, které kdy složil a vylámat si na ní zuby by vůbec nebylo náročné. Přestože nejniterněji bude asi vždy vyznívat komorní autorova verze s jedinou akustickou kytarou, Dykovo podání s orchestrem za zády ze síly jejího textu nic neubírá. Co však opravdu zatahá za uši, je změna jediné hlásky, kterou si kdosi dovolil udělat. Kryl zpívá: „Děkuji, za slzy děkuji, / ty naučí mne citu / k živým, již žalují / a křičí po soucitu.“ Knižní tvar „již“ je v současné spisovné češtině jediným možným tvarem pro množné číslo mužského rodu životného zájmena „jenž“. Zní to archaicky, proto toto slůvko v běžné mluvě nahrazujeme slovem „kteří“. Ovšem nahradit „již“ slovem „jež“, a tím vlastně posunout celou vedlejší větu do ženského rodu (tedy cit pouze k živým ženám, „jež žalují“, nikoli k mužům?), je známka neprofesionality. Nebo to někdo dokáže vysvětlit jinak?

Co je tedy album Folk Swings? Rozhodně řemeslně skvělá provedená deska, která v některých nabízí nové a v řadě případů opravdu povedené verze starých hitů. A také deska, která klade řadu otázek. Některé z nich jsou užitečné a dobré, jiné bohužel méně. Ale klást otázky a provokovat je pořád lepší než prošumět ušima bez zájmu. Kromě toho B-Side Band krátce po albu Folk Swings vydal novou verzi Jazzové mše Jaromíra Hniličky, excelentní dílo, které jistě osloví ty, kteří mají pro bigbandové verze folkových hitů jen slova kritiky. Ale o tom až příště.

B-Side Band – Folk Swings: Universal Music. 17 skladeb. Stopáž: 60:02

Foto TINO

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Letošní 27. ročník festivalu Concentus Moraviae je po takřka měsíci plném hudby minulostí. Slavnostní závěrečný koncert v Kongresovém centru Zlín představil program složený z písní Ernesta Chaussona, Igora Stravinského, Johannese Brahmse, Richarda Strausse, Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. Jako sólistka vystoupila mezzosopranistka a patronka přehlídky Magdalena Kožená. Po jejím boku stanuli klavírista a dirigent Sir Simon Rattle, flétnista a rezidenční umělec tohoto ročníku Kaspar Zehnder, houslista Giovanni Guzzo, houstlistka Rahel Maria Rilling, violista Amihai Grosz, violoncellista Dávid Adorján a klarinetista Christopher Richards. Dvořákovy písně speciálně pro tento soubor zaranžoval anglický skladatel a dirigent Duncan Ward.  více

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více

Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.  více

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více

Opatství na starém Brně, kde až do své smrti působil Gregor Johann Mendel, skrývá za svými zdmi několik krásných zákoutí. Jedním z nich je i Rajský dvůr, do kterého se vchází nenápadným vchodem vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve čtvrtek 16. června tento starobylý prostor s kamennými zdmi hostil úvodní koncert projektu Brno a jeho chrámy. Zahrála na něm Horňácká muzika Petra Mičky a jedinečným způsobem tuto akci zahájila.  více

Dnes, tedy v pátek 17. června, vystoupí v Brně v rámci festivalu Ibérica katalánská písničkářka Magalí Sare. Její aktuální album Eponja je v červnu 2022 na šestém místě prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 45 evropských rozhlasových publicistů z alb z celého světa. Jako pozvánku na koncert vám přinášíme recenzi tohoto alba.  více

Po prvním úspěšném koncertu rezidenčního souboru festivalu Concentus Moraviae na zámku ve Slavkově se těleso vedené houslistou Pavlem Fischerem rozšířilo o klavíristku Katyu Apekishevu. V této sestavě v neděli 12. června ve Velkém sále mikulovského zámku představilo mnohým neznámou tvář hudebního jazyka maďarského skladatele Bély Bartóka v podobě jeho Klavírního kvintetu C dur. Spolu s Fischerem a Apekishevou vystoupili také houslistka Markéta Janoušková, violista Diede Verpoest a violoncellista Erich Oskar Hüttervíce

Na tuzemské jazzové scéně stále ještě rezonuje loňské 100. výročí od narození Gustava Broma. Na samém konci roku 2021 vyšel komplet 4 CD Gustav Brom – 100 let, který nabízí průřez repertoárem orchestru od písňové tvorby přes jazz až po průniky k soudobé vážné hudbě. Vedle toho se u téhož vydavatele (Indies Happy Trails) objevilo i album mapující dlouholetou spolupráci Bromova orchestru s Karlem Velebným. Na obou počinech se jako jeden z producentů podílel rozhlasový redaktor a jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae zavítal ve své sedmadvacetileté existenci již na celou řadu netradičních a jedinečných míst. Nedělní program Homo sapiens – příběh rytmu ve Velkém Meziříčí získal potenciál patřit mezi ty vůbec nejzáslužnější koncerty festivalu. V běžně nepřístupných prostorách Nové synagogy, která již po léta slouží jako centrum levného nákupu, vystoupili 5. června hudebníci OK Percussion Duo – Martin Opršál a Martin Kleibl – společně s hosty a svými studenty Tomášem Javorou a Kryštofem Vašíčkem. Koncert se konal ve spolupráci s Evropským festivalem filosofie, Židovskou obcí Brno a městem Velké Meziříčí. Současně šlo o součást projektu Z obchodního centra ke kulturní komunitěvíce

Letošní 27. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae je sice stále ještě na začátku svého takřka měsíčního programu, přesto se dramaturgicky vůbec nedrží zpátky. Po zahajovacím průletu argentinským a uruguayským tangem v Boskovicích a balkánské hudbě v Ivančicích přivedl festival ve čtvrtek 2. června do atria radnice v Kyjově smyčcové kvarteto Arcadia, které společně s přáteli z Transylvánské filharmonie provedlo Smyčcový oktet C dur rumunského skladatele George Enesca. Kromě členů kvarteta (houslisté Ana TörökRăsvan Dumitru, violista Traian Boală a violoncellista Zsolt Török) tedy vystoupili houslisté Vlad RăceuValentin Șerban, violista Mihai Oșvat a violoncellista Ștefan Cazacu. Záštitu nad koncertem převzala velvyslankyně Rumunska v České republice J. E. Antoaneta Barta.  více

S houslistou Pavlem Fischerem jsme se potkali u metra na Budějovické a cestou k divadlu Dobeška stihli probrat jeho dovolenou v Itálii. Zároveň jsme už naplňovali podtitul letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae „Od kořenů k budoucnosti“. Vedle Dobešky, kde hrává divadlo Sklep, totiž stojí takzvaný dřevník, kde už pětatřicet let zkouší Škampovo kvarteto. Pavel Fischer byl zakládajícím členem ansámblu, z něhož odešel v době, kdy sklízel jeden mezinárodní úspěch za druhým. Jak sám říká, lákala ho větší hudební volnost i klidnější život. Na Dobešce ho po našem rozhovoru čekal koncert s violoncellistou Olinem Nejezchlebou a kytaristou Norbim Kovácsem. Začali jsme u něj, i když naším hlavním tématem byla Fischerova rezidence na letošním ročníku Concentu Moraviae.  více

Harafica ovládla středeční večer 25. května brněnskou Flédu. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště, která už dávno překročila hranice tohoto města, ale i zdejšího folkloru. Sál byl téměř zaplněn diváky všech generací – od fanoušků v pubertě až po babičky. Dvouhodinový koncert plný pecek, na které jsme u kapely zvyklí, byl okořeněný dávkou zážitků z letošního turné cimbálovky po Americe.  více

Další z řady tematických „výročních“ orchestrálních konceptů Jiřího Kotači pro jeho big band připomněl sto deset let od narození kanadsko-amerického jazzového pianisty, skladatele, kapelníka a především geniálního aranžéra Gila Evanse a jeho úspěšnou spolupráci s legendárním trumpetistou Milesem Davisem na sklonku padesátých let minulého století.  více

Už v roce 1999 se režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša se svým inscenačním týmem rozhodl upravit slavný muzikál My Fair Lady přímo pro brněnské prostředí. Namísto londýnského nářečí cockney použil brněnský hantec, děj zasadil do současnosti a vznikla divácky velmi vyhledávaná inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku). Nyní se s odstupem bezmála čtvrtstoletí k oblíbenému titulu brněnské divadlo vrací znovu. A režisérem i autorem úpravy je opět Stanislav Moša, který se nyní rozhodl děj posunout do počátku 20. století. A secesní háv tomuto staronovému titulu sluší.  více

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Jozef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce

Nejčtenější

Kritika

Letošní 27. ročník festivalu Concentus Moraviae je po takřka měsíci plném hudby minulostí. Slavnostní závěrečný koncert v Kongresovém centru Zlín představil program složený z písní Ernesta Chaussona, Igora Stravinského, Johannese Brahmse, Richarda Strausse, Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. Jako sólistka vystoupila mezzosopranistka a patronka přehlídky Magdalena Kožená. Po jejím boku stanuli klavírista a dirigent Sir Simon Rattle, flétnista a rezidenční umělec tohoto ročníku Kaspar Zehnder, houslista Giovanni Guzzo, houstlistka Rahel Maria Rilling, violista Amihai Grosz, violoncellista Dávid Adorján a klarinetista Christopher Richards. Dvořákovy písně speciálně pro tento soubor zaranžoval anglický skladatel a dirigent Duncan Ward.  více