Baletní gala v Brně: oslava tradice i sebevědomí

Baletní gala v Brně: oslava tradice i sebevědomí

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.

balet_gala_2020_foto_kuba_jira_02

Oksana Skorik a Philipp Stepin

Není mnoho evropských divadel, která se mohou pyšnit tak dlouho baletní tradicí. Ta se v Brně regulérně ustavila v roce 1919 tedy v mladé republice. Druhý nejstarší baletní soubor tuzemska (v pražském Národním divadle vznikl takový ansámbl hned při jeho založení) tak začal psát historii, jejíž století se včera opravdu důstojně slavilo a připomínalo. Historický exkurz ale není cílem této recenze, i tak je potřeba vzpomenout jméno legendárního Iva Váni Psoty, který brněnský balet vedl hned třikrát a při svém nástupu se stal i nejmladším uměleckým šéfem v zemi. A stejně jako stávající umělecké výsledky je i dnes potřeba neustále zpřítomňovat také jméno muže ovládajícího devět jazyků, tanečníka a choreografa se skutečně celosvětovými zkušenostmi od Evropy přes Severní i Jižní Ameriku. Psota posunul Brno a zdejší balet skutečně ke světovosti a to nejen prvním uvedením jednoho z nejúspěšnějších tanečních dramat 20. století – Prokofjevova baletu Romeo a Julie v roce 1938. To je primát, kterým se město dodnes oprávněně může pyšnit, musí a má si jej připomínat. Váňa tímto počinem totiž přepsal kulturní dějiny.

balet_gala_2020_foto_kuba_jira_03

Natascha Mair a Davide Dato

Ale zpět ke svátečnímu a stejně tak triumfálnímu večeru. Exkluzivní koncertní galaprogram s účastí tanečních hvězd z nejvýznamnějších evropských baletních souborů byl zajímavě rozlomený do dvou polovin. Do přestávky se diváci mohli těšit z klasických pas de deux; ve druhé polovině zase ze současných choreografií. Už z podstaty podobných galavečerů šlo o výběr toho nejlepšího z bílé klasiky. Je ovšem neméně zajímavé, že stejně vášnivě jako ukázkám z Louskáčka, Bajadéry či Dona Quijota publikum hlasitě aplaudovalo něžné a křehké choreografii After the Rain na moderní hudbu Arvo Pärta, kterou v choreografii Christophera Wheeldona špičkově zatančila emeritní hvězda Bavorského státního baletu v Mnichově Lucia Lacarra a Matthew Golding, emeritní superstar Královského baletu Londýn. Možná ani není třeba se obírat mimořádným a očekávatelným tanečním mistrovstvím, které tento interpretační crème de la crème nabídnul. Přítomným milovníkům baletu jistě docvaklo, jak logisticky náročná musela být příprava tohoto gala. V Brně si totiž daly včera dostaveníčko baletní hvězdy z Moskvy, Petrohradu, Vídně, Amsterodamu, Budapešti a samozřejmě nechyběli sólisté z národních divadel z Prahy, Bratislavy a Brna. A právě tento mezinárodní rozměr Brnu slušel stejně jako všechny ty dechberoucí technicky dokonalé výskoky, piruety či bravurní tance na špičkách. Město podobnými podniky skutečně míří do Evropy a stvrzuje navíc internacionální povahu tance. Ostatně balet Národního divadla Brno je druhým největším tanečním tělesem v České republice a v současné době je v souboru padesát tanečníků ze dvaceti zemí celého světa.

balet_gala_2020_foto_kuba_jira_04

Lucia Lararra a Matthew Golding

Jmenovat všechny nelze, i tak v programu zazářily ruského hvězdy jako primabalerína Oxana Skorik z Mariinského divadla Petrohrad vedle prvního sólisty Philippa Stepina ze stejného souboru. Dále Diana Kosyreva tedy protagonistka Maďarského národního baletu Budapešť a vedoucí sólista Velkého divadla v Moskvě Igor Tsvirko. Vedle zavedených tanečníků dostaly prostor i mladé vycházející hvězdy jako první sólista Královského baletu Londýn Cesar Corrales a jeho londýnská kolegyně Sarah Lamb. Podobný import v Brně nezažíváme často a publikum opravdu nadšeně aplaudovalo třeba prvním sólistům Vídeňského státního baletu tedy dvojici Natascha Mair a Davide Dato.

A v této hvězdné plejádě se neztratily také domácí první sólistky Ivona Jeličová a Klaudia Radačovská, které v premiéře odtančily choreografii na slavný Delibesův Flower duet. Šlo o zdařilou choreografickou práci zdejšího uměleckého šéfa Mária Radačovského. A toto číslo programu i závěrečný fragment Gnawa v podání domácích, nabídly moderní choreografii. Pod opusem Gnawa je podepsán velikán se světovým renomé Nacho Duato.   Vše v úhrnu dokázalo, že brněnský balet si může dovolit vystupovat vedle světové první ligy. To se jistě pozitivně odrazí nejen v atmosféře, ale i v oprávněně hrdém a důležitém sebevědomí brněnského baletu. Pro všechno výše zmíněné lze tedy směrem k brněnskému baletnímu souboru a včerejšímu večeru zvolat jediné: Bravo!

GALA 100 LET BALETU NdB

Sobota 25. ledna 2020 v Janáčkově divadle

Foto Jakub Jíra

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více