Čarodějáles a kouzelná vzpomínka na Pražský výběr

3. květen 2013, 0:55

Čarodějáles a kouzelná vzpomínka na Pražský výběr

„Co já tady vlastně dělám?“ ptal jsem se sám sebe, když jsem v úterý navečer vkročil do areálu koupaliště na Riviéře. Po pár krocích jsem to ale věděl – vzpomínám na minulé století. Dělám to vlastně nerad, staré zlaté časy jsou stejně jenom ty, které už byly, a nikdy se nevrátí, tak proč si kazit současnost zbytečným srovnáváním. Co si ale počít, když už člověk do vzpomínek spadne a nemůže ven. Ano, lidé vypadají jinak než kdysi, zastydlým hipíkům se mastí už jen polovina vlasů a motají se kolem nich děti, jejich dnešní mladí nástupci se stylizují spíš jako bezdomovci, dredy, tetování a piercing jsou střední proud nepřijatelný už jen pro bankovní úředníky. Není to ale velká změna, pod povrchem bijí pořád stejná srdce, rodí se stejně pitomé nápady a na lásce k pivu a buřtům se shodli už aktéři Výletu pana Broučka do Měsíce. Co na tom, že k nim přibylo ještě mojito a grilovaný sýr, péče o menšiny je víceméně v módě.

Pražský výběr – jak to kdysi znělo z desáté kopie kazety a na těch koncertech, co se ještě před zákazem kapely odehrály. Bylo to jako setkání s hudbou z jiné planety a pro spoustu lidí u toho i zůstalo. Jak to ale zní dnes – je to nejlepší česká rocková kapela, nová vlna se starým obsahem, nebo jen velký rock’n’rollový švindl? Odpověď zní: ani jedno z toho, a to ani při vší snaze skalních příznivců, normalizačních kádrů i zarytých alternativců. Člověk obvykle najde nejvíc věcí ve chvíli, kdy nic nehledá, a já jsem na Čarodějáles našel odpověď na otázku, kterou jsem si původně ani nechtěl položit. Přišel jsem totiž na to, že Pražský výběr je dokonalý stroj času.

Neslyšel jsem jejich slavné, zakázané a uctívané druhé album přezdívané Straka v hrsti dobrých dvacet let. Když se ale ozvalo žvatlání Mendocino, naskočilo mi do hlavy notu po notě. A najednou jsem byl někde jinde, v jiných časech. Nebyly krásné, byly to časy ponižující praxe přehrávkových komisí a hledání zřizovatelů, když zůstanu u hudby. Praxe, na kterou nakonec doplatil i Pražský výběr zákazem činnosti i vydání již natočené desky. Časy to nebyly pěkné, ale ten pocit, když jsem se vůbec dostal na jejich koncert – nemyslel jsem, že se ještě někdy zopakuje. A najednou kolem mě plynulo to stejné: Hrabě X, Na václavským Václaváku, Zubatá, a mě to zase začalo bavit. A vůbec mi nevadilo, že už dnes dokonale slyším hard rock, kterého je v Pavlíčkově kytaře mnohem víc než Roberta Frippa. Nevadilo mi ani Hrubešovo sólo na bicí, které by se dobře vyjímalo na rockovém koncertě v sedmdesátých letech. Kdepak nová vlna, ale starý dobrý český bigboš, který je v nás jako v koze. A jeho přítomnost byla nakonec snad i hlavním důvodem, proč naše publikum Pražský výběr tak masově přijalo a přijímá dodnes.

Když Jiřího Hrubeše vystřídal u bicích Klaudius Kryšpín, vrátily se mi i další pocity. Písničky ze Straky v hrsti vystřídalo album Výběr a moje pozornost a zájem opadly stejně prudce jako kdysi. Nebylo to jen obyčejné déjà vu, byl to opravdu stroj času, všechno se odehrálo znovu. Od šaškujícího Ropotáma s rumbakoulemi na pódiu až po to, jak mě nebavilo, když jsme hráli na cimbály.

Měl jsem i fotopas, který mi umožnil získat několik téměř nepoužitelných fotek. Hlavně jsem se s ním ale dostal až za zábrany těsně pod pódium. Věděl jsem, že moje fotky za nic stát nebudou a jednu ukázku vidíte sami. Chtěl jsem si ale užít tu blízkost, za kterou bych dal před třiceti lety všechno. Možná to není moc, ale řekni, holka, co bys chtěla? Víc než je haťapaťa v tomto slzavém údolí stejně od nikoho nedostaneš.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekeravíce

Festival Moravský podzim, pořádaný Filharmonií Brno, dlouhodobě patří k nejvýznamnějším hudebním událostem podzimní sezóny. Jeho součástí se už potřetí stal i studentský projekt Nový svět Moravského podzimu – živoucí důkaz toho, že spojení akademického prostředí a profesionální praxe může přinášet podnětné i hluboce umělecké výsledky. Tento projekt, který vznikl na půdě JAMU jako experiment v rámci výuky předmětu praktická dramaturgie, se za několik let proměnil v plnohodnotnou a respektovanou součást festivalového programu.  více

Na 22. září letošního roku připadlo 150. výročí narození Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise (1875–1911) – litevského umělce, skladatele, malíře a sbormistra, zakladatele litevské národní hudby a představitele symbolismu a art nouveau. Koncert pojmenovaný Mikalojus Konstantinas Čiurlionis – MKČ 150, který na toto jubileum jasně odkazoval, se odehrál ve čtvrtek 23. října v Besedním domě. Dramaturgie koncertu spojila Čiurlionisovy skladby s díly Františka Chaloupky, který se na projektu spolupodílel právě jako dramaturg. Program koncertu pak byl opatřen souhrnným pojmenováním Mikalojus Konstantinas Čiurlionis / František Chaloupka: Moje cesta, který odkazuje na jeden z Čiurlionisových obrazových triptychů. Chaloupkovo dílo ovšem nevychází z Čiurlionise přímočaře. Jde si vlastní cestou, ale spojuje se s ním skrze inspiraci v mytologii, ve které spatřuje silný odraz současnosti.  více

Koncertní večer v podání ansámblu PhilHarmonia Octet Prague s hostujícím barytonistou Romanem Hozou přinesl program koncipovaný s dramaturgickou citlivostí – s důrazem na kontinuitu klasické tradice a její pozdější metamorfózy.  více

Program s názvem Britten & Šostakovič nabídl nejen setkání s dvěma pilíři hudby 20. století, ale také dvě světové premiéry současných českých skladatelů – Štěpána Filípka a Sáry Medkové. Program tak přirozeně propojil minulost a současnost, tradici a experiment, přičemž na pódiu se potkali dva interpreti, kteří jsou zároveň skladateli a dlouhodobými komorními partnery.  více

Nejčtenější

Kritika

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více