Choreografická rozmanitost Ondráše

30. březen 2019, 15:00
 Choreografická rozmanitost Ondráše

Každá premiéra Vojenského uměleckého souboru Ondráš je událostí, která se těší velkému zájmu folklorních nadšenců. Nejinak tomu bylo ve čtvrtek v lehce stísněných prostorách Divadla Bolka Polívky. Koncert s názvem Krajinou času byl vyprodán více než měsíc předem.

Představení vytvořené pro malé jevištní formy bylo společným dílem mnoha významných i méně známých choreografických a hudebních osobností. Přes velikost i různorodost tvůrčího týmu působil celek komplexním dojmem. Kdo by však čekal průlomové okamžiky, nedočkal se. Program byl ve své podstatě typickým produktem vojenského soboru, kterým jsou jeho diváci uvyklí. To samozřejmě nemusí být naškodu. Fanoušci Ondráše si přišli na své a noví diváci odešli s pocitem, že shlédli profesionální výkony muzikantů i tanečníků, bez postřehnutelných zaváhání. Velká míra stylizace, která je pro Ondráš typická, se projevila jinak u každého čísla. Bylo velmi zajímavé sledovat rukopis některých choreografů, který je natolik čitelný, že nebylo pochyb o jejich autorství. Tato pestrá směs choreografických přístupů se nesla celým večerem. Jmenujme napříkad slovenského choreografa a tanečníka Stanislava Marišlera, který je také členem recesistického uskupení Všetečníci. Svůj vytříbený smysl pro taneční humor předvedl i v ondrášovském tanci nesoucím fantazii burcujíci název Kapr. Další, tentokrát českou osobností s nezaměnitelným rukopisem je dlouholetá dvorní choreografka souboru Hradišťan Ladislava Košíková. V mnoha případech mohou taneční stylizace působit strojeně a nedůvěryhodně. V rukách amatérů jde často o prvek, který může celkový dojem z tance zcela zničit. V okamžiku, kdy se podobého úkolu zhostí jmenovaná dáma, čekejte pravý opak. Hluboká symbolika promítaná do celého těla tanečníka je technicky náročná, o to lépe však čitelná divákům. Košíkové choreografie Obilí byla kvintesencí všeho výše zmíněného. Nemohu opomenout také choreografii ponejvíce věrnou lidovém předobrazu nazvanou Mince. V úpravě vedoucího taneční složky Jana Kysučana mohli diváci obdivovat zapadadoslovenský Trenčín a Moravské Lieskové s použitím mnoha divácky oblíbených zvedaček. Tento prvek byl sice oproti lidovému prostředí značně nadužíván, i tak je jeho efektnost natolik veliká, že jej v podání VUS Ondráš nelze brát jako negativum.

vus_ondras_krajinou_casu_2019_foto_archiv_souboru_01

Hudební režie se ujal bývalý cimbalista souboru Jiří Gužík. Většina hudebního doprovodu byla také v jeho nejen technicky, ale i posluchačsky náročnějších úpravach. Velice povededé bylo propojení několika lidových obyčejů a křestanské pověsti v čísle Jednomu inspirovaném písněmi z Hradišťska.

Mezi ostatními vynikla i úprava Jana Rokyty tedy další výrazné osobnosti, která se podílela na čtvrtečním programu. Jednalo se o instrumentální zpracování písní z Valašska nesoucí s magickou náladou název Rituál.

vus_ondras_krajinou_casu_2019_foto_archiv_souboru_02

V některých číslech byla bohužel vidět folklórní klišé a stereotypy, které jsou ovšem rozšířeným zlozvykem u většiny tuzemských folkloristických uskupení. Stylizovaná jevištní úprava k nim svádí.

Legenda jménem Ondráš si za léta existence vybudovala osobitý styl, kterého se drží a který má stále co nabídnout nejenom jeho příznivcům. A to je dobře. Navíc bylo vidět, že československé folkloristické prostředí rozhodně netrpí nedostatkem kvalitních umělců.A to je zpráva snad ještě lepší. 

Foto archiv VUS Ondráš

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Brněnské skupině Hrozně pomalu táhne na čtyřicítku – koncertovat začala v roce 1982. Po několika kazetách a neoficiálních nahrávkách vydala až v roce 2013 svůj debut na CD, album Už není čas. Novinka Ticho, na které kapela pracovala v posledních dvou letech ve studiu Indies, překvapí čistším zvukem a jasně slyšitelným napětím ve stavbě písní.  více

Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.  více

Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.  více

Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.  více

Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“  více

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více

Sté dvacáté výročí narození Dukea Ellingtona, bez nadsázky nejvlivnější osobnosti světového jazzu, se slavilo napříč zeměmi a kontinenty. Edward Kennedy Ellington od dětství titulovaný jako Duke přišel na svět 29. dubna 1899 ve Washingtonu D.C. Na den přesně uspořádal důstojnou oslavu v zaplněných prostorách sálu HaDivadla brněnský big band Cotatcha Orchestra.  více

Letošní osmnáctý ročník JazzFestuBrno se výjimečně neuzavírá koncertem, ale jedinečnou (pro světové festivaly ovšem nikterak výjimečnou) sérií muzikantských a tanečních workshopů, zde ovšem zaměřených na dětské frekventanty. V sobotu 4. května se v příjemném prostředí Café Práh, v sousedství Vaňkovky, ujmou svých dětských žáků výrazné mladé osobnosti jazzové scény: Beata Hlavenková (pianistka a lektorka kompozice), Dano Šoltis (vedoucí bubenické třídy) a multiinstrumentalisté Jiří Slavík a Marian Friedl (průvodci Toulek po jazzových cestičkách), které doplní Kateřina Hanzlíková s lekcemi Tancohraní. S výjimkou kompozice, kde se přepokládá účast dětí starších dvanácti let, jsou ostatní „třídy“ otevřené i těm nejmenším. Další informace jsme si vyptali od spoluautora nápadu na dětský workshop a ředitele JazzFestu Brno Viléma Spilky.  více

Muzikál Nine podle legendárního filmu 8 a půl režiséra Fredericka Feliniho připravilo v režii Stanislava Moši jako předposlední premiéru sezóny Městské divadlo Brno. Na zdejší hudební scéně vypravili místy až lechtivou erotickou šou, které vévodí zajímavá scéna, zdařilé kostýmy, výtečné hudební nastudování a energie ženského herectví. Smyslnost některých taneční čísel naštěstí nepřebila ústřední téma hrdinovy krize: středního věku, umělecké i vztahové.  více

Letošní ročník festivalu JazzFestBrno měl několik vrcholů – záleželo samozřejmě na osobním vkusu každého návštěvníka, na jeho očekáváních a samozřejmě na tom, kdo toho kolik stihl navštívit. Pro autora článku patřil k vrcholům žánrově a aranžérsky pestrý večer s basistou Stanleym Clarkem 23. dubna a také předposlední koncert festivalu, vystoupení „toho druhého“ Avishaie Cohena v Huse na provázku 28. dubna. Byla to hudebně čistá esence jazzu s poselstvím. Naléhavá, srdcervoucí a poetická.  více

Jeden z hudebních vrcholů minulého týdne představoval koncert hudebního seskupení Malina Brothers se dvěma jedinečnými hostujícími hudebníky, Kateřinou García a Charlie McCoyem v brněnském Sono Centru. A protože se při vystoupení pořizoval profesionální videozáznam s televizní technikou pro první live DVD této kapely, byl mimořádný i samotný večer – délkou i kvalitou.  více

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci letošní European Tour zavítal Bobby McFerrin poprvé do brněnského Sono Centra, kde se mu podařilo bezezbytku využít skvělou akustiku i blízký kontakt s publikem. Legenda se vrátila. Vrací se k nám ostatně často a nejen do Brna.  více