Concentus Moraviae: začátek s elegancí, bouřlivostí a zejména s humorem

2. červen 2018, 16:20
Concentus Moraviae: začátek s elegancí, bouřlivostí a zejména s humorem

Už 23. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae včera zahájil koncert v Bystřici nad Pernštejnem. Humor a hudba představuje letos spojení, které tvoří páteř a jednotící téma celého festivalu. Dramaturgie festivalu je letos dílem belgického muzikologa a básníka Jellea Dierickxe. Pokud se Dierickxovi podařilo stvořit pestrý program festivalu, který od počátku až do konce nabízí hudební humor ve všech podobách, pak zahajovací koncert bylo možné vnímat jako souhrn popsaného koncepctu. O nelehký úkol provést stylově diametrálně odlišná a humorem propojená díla se v případě včera postaral orchestr PKF – Prague Philharmonia pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće.

2-JIRI5187

Zatímco na většině koncertů uslyší posluchač hudební díla v plné délce a může tak obdivovat složitou motivickou strukturu hudebních forem vybraných symfonií, koncertů nebo kvartetů, zahajovací koncert festivalu Concentus Moravie nabídl spíše plnou hrst bonbónů a laskomin. Prvním tónům večera ještě předcházelo drobné překvapení – Pánské pěvecké sdružení extrémního folklóru Krása, které po příchodu a úvodní inkantaci „přišla krása nesmírná, je to síla vesmírná“ představilo karikaturu moravského folklóru v té nejbizarnější formě. Koncert jen stěží mohl začít lépe.

4-JIRI5363

Těžiště programu však tvořila hudba světoznámých skladatelů. Prvním dílem večera byla světoznámá, v různých úpravách a nejrůznějšími hudebníky interpretovaná Humoreska č. 7 Ges dur Antonína Dvořáka. Již v této skladbě projevil dirigent Marko Ivanović úctyhodný cit pro jemné balancování na hraně umírněného hudebního projevu a bohatého romantického patosu. Ivanović vyzdvihl hřejivé okamžiky Dvořákovy hudby a ve stejné míře dodal ostrosti vyhrocenějším částem. Důležité však je, že dirigentovu vedení naslouchal přizpůsobivý a kvalitní orchestr, jakým PKF – Prague Philharmonia bezesporu je. Kdyby se jednalo pouze o Dvořákovu Humoresku, mohli bychom kvalitu provedení nevděčně svádět na fakt, že se přece jedná o klenot národní hudby a je tedy v pořádku, že od hudebníků očekáváme to nejlepší. Jenže Dvořákova humoreska byla toliko ouverturou.

3-JIRI5349

Beethovenova Symfonie č. 3 patří mezi skladatelova nejznámější díla. Přestože nedosahuje kultovní slávy jako jeho 5. a 9. symfonie, její smuteční pochod nebo právě scherzo, které zaznělo na zahajovacím koncertu, nepochybně do fondu světové hudební literatury patří. Co uhranulo posluchače již ve Dvořákově Humoresce, se nedalo přeslechnout ani zde – orchestr hrál jako jedno tělo a duše. Dokonce i ve vyhrocených okamžicích zůstávala intonace bezchybná a se stále pečlivým výrazem. Dirigent zcela v souladu s hudební logikou opustil pozdně romantický hudební svět Dvořáka a Beethovenovo Scherzo ze Symfonie č. 3 Es dur zasadil do dobového a mnohem střízlivějšího kontextu. Navzdory ohromnému Beethovenovu skladatelskému odkazu, který stojí na pomezí pozdního klasicismu a raného romantismu, by této hudbě přespříliš romantická interpretace spíše uškodila. 

Zásadní zlom představovala skladba Erika Satieho Parade, která programu dodala potřebný bouřlivý vtip ovlivněný zvuky každodenního života. Skladba staví na příkrých kontrastech hudebních ploch, které vystupují jako obrazy z hudebního přediva. Živelnost, řevnivost i burleskní charakter hudby působí přímo na smysly posluchačů, před kterými tak vyvstávají obrazy jako vystřižené z cirkusového šapitó. Satieho hudba je také plná náhle melancholických okamžiků, táhlých melodií a křehkých momentů. A právě zde tkvěla největší síla koncertu – Ivanović s orchestrem PKF dokázal vystihnout podstatu a charakter každého z uváděných děl, ať už se jednalo o Satieho burleskní Parade, Polyfonické tango Alfreda Schnittkeho, Kašlací symfonii, respektive Åses Tod, Edvarda Griega v úpravě Vicca von Bülow, známého také jaké Loriot, nebo kratičkou skladbu Leroye Andersona Psací stroj. Obzvláště poslední jmenovaná prokázala Ivanovićovy kvality nejen za dirigentským pultem, ale také za klávesnicí psacího stroje. Koncert doplnilo Cageovo 4‘33“, které alespoň v první větě pudilo posluchače k zadržovanému smíchu. Poslední skladbou se sklenul dramaturgický kruh a na závěr zaznělo Scherzo capriccioso Antonína Dvořáka.

Úvodní koncert snad až na nějaké drobné intonační nedostatky v závěrečném Dvořákově Scherzu nabídl dokonalý hudební i lidský zážitek. Například právě Cageův pokus na divácích přinesl uvolněnou atmosféru plnou potutelného smíchu a lidské sounáležitosti. Náhle bylo každé opatrné zakašlání nebo zavrzání židlí důvodem k jen těžko skrývanému pobavení. Jakoby ze všech posluchačů byli mávnutím taktovky žáčci na školním představení, kteří se nezbedně chichotají každému náznaku vtipu.

Antonín Dvořák: Humoreska č. 7 Ges dur, op. 101

Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 3 Es dur, op. 55 „Eroica“, Scherzo

Erik Satie: Parade

Edvard H. Grieg, Loriot: Kašlací symfonie 

John Cage: 4‘33“

Alfred Schnittke: Polyfonické tango, op. 137

Leroy Anderson: Psací stroj

Antonín Dvořák: Scherzo capriccioso, op 66

orchestr: PKF – Prague Philharmonia

dirigent: Marko Ivanović

Kulturní dům, Bystřice nad Pernštejnem

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více