Cotatcha Orchestra: debut kořeněný elektronikou

23. prosinec 2020, 1:00
Cotatcha Orchestra: debut kořeněný elektronikou

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.

Šestnáctičlenný bigband zformoval trumpetista Jiří Kotača ze studentů (a pedagogů) během svého studia na Katedře jazzové interpretace Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. V počátcích měli na jeho repertoár a výrazový styl vliv nejprve pedagog Matúš Jakabčic, později fundovaný upravovatel, skladatel a především výjimečný kontrabasista Vincenc Kummer, který spolupráci s muzikanty o tři hudební generace mladšími završil předloni v prosinci skvělým koncertem ke svým sedmasedmdesátinám. Kapela se posléze od úprav klasického jazzového repertoáru přiklonila ke spolupráci se spřízněnými hosty (vokalistky Mar Vilaseca a Geraldyne Schnyder a trombonista Ilja Reijngoud, participující i na albu). Postupně se band přeorientoval na autorský repertoár „z vlastních řad“, překračující hranice žánru a psaný na míru kapelovým sólistům, už s vědomím připravovaného alba.

Milovníkům okázalých vrstvených samplů a dominantní elektroniky se možná jejich očekávání navozené názvem alba nesplnilo. Elektronika na ploše přibližně padesáti minut projektu v devíti jednotlivých kompozicích totiž nepřevládá, ale především doplňuje a dobarvuje, podtrhuje náladu jednotlivých skladeb. To jak byla v rámci tvůrčího procesu postupně navazována a kombinována do zprvu čistě akustických skladeb. Jak poznamenává Jiří Kotača, elektronika je v CO bigbandu „jakýmsi sedmnáctým hráčem“. Propracované samply nepřehlušují akustické party, elektronické sekvence jsou předpřipraveny a přesně rytmicky vymezeny. Při nahrávání s nimi prostřednictvím kliku ve sluchátkách pracuje i dirigent (zde Juraj Valenčík). Nálady skladeb se proměňují jako kapitoly čtivé knihy, v níž jednotlivé příběhy vyprávěné různými sólisty tvoří mnohobarevný, přesto souladný celek. Nesporná kvalita a „poslechovost“ alba začíná od proporčně bezchybného vrstvení sehraných dechových sekcí (kde se také průběžně mění nástrojové obsazení, např. saxofony za klarinety) a nastavovaných výkony sólistů v nápaditých „osobních“ partech každé kompozice. Vše je dovršeno při zpracování hudebního materiálu ve studiu vyváženým, skvěle smíchaným zvukem (soundmaster Jan Košulič odvedl perfektní práci). Rozhodnutí bandleadera neuzurpovat si sólové party a dát příležitost ostatním členům orchestru se vyplatilo. Sám Jiří Kotača exceluje na křídlovku v Levíčkově baladicky zadumaném příběhu For Ben i ve vlastní skladbě Modal Song, kde mu sekunduje Radek Zapadlo na altsaxofon. Vyniká dále na trubku ve dvoudílné kompozici SardaNapalm i v partu Billy´s Pilgrimage. Jeho bratr Marek Kotača album otevírá sólem na altsaxofon v intru Sen Sei, prostor pro sólovou improvizaci ve skladbě Gloryhole Waltz využívá Kummerův nástupce u kontrabasu, skvěle disponovaný Peter Korman, podporovaný od piana autorem Martinem Konvičkou.

Jednotlivým dílům je v bookletu připisován konkrétní příběh (nebo alespoň filosofický rozměr vyjádřený náladou harmonie a hudební plochy kompozice). Úvodní Sen Sai má ilustrovat kulturu zápasu mezi skutečnými mistry bojového umění: cílem boje není jednostranné vítězství, ale estetika konfrontace, úroveň souboje samého. Billy´s Pilgrimage je obsáhlá kompozice s prvky artificiální hudby postavená na dialogu orchestru, sólového piana a trubky s hlasem Lenky Dusilové, který bezeslovně komunikuje se sólisty a projasňuje jinak temnou atmosféru příběhu Billyho Pilgrima, smutného poutníka po vlastním osudu - hrdiny Vonnegutova románu Jatka č. 5. Historicky prvním pokusem o začlenění ambientních zvuků do prvotně akustické skladby byla (na albu dvoudílná) kompozice Martina Konvičky Sarda(napalm). Podle Jiřího Kotači přelomová skladba, která rozhodla o dalším směřování osobitého, vyhraněného hudebního jazyka Cotatcha Orchestra. Zdánlivě absurdní kombinace řeckého jména posledního starověkého asyrského vládce Sardanapala s názvem napalmu, tedy ničivé zápalné látky používané během války ve Vietnamu, nepřímo odkazuje ke střetu protichůdných kulturních vzorců předem (ne)rezignujících na vzájemné pochopení. Komplikovaný název v pořadí sedmého opusu Nerf Nitro Throttle Shot Blitz (převzatý údajně z názvu dětské hračky) logicky evokuje přehuštěnost sociálního prostoru informačním smogem, který zdánlivě nemá hranice – pokud mu je ostře nevymezíme. Vnímám ji jako„nejelektroničtější“ skladbu s bohatými hudebními dialogy prolínajících se sólistů (trubka Jiří Kotača, basklarinet Radima Hanouska a jemné nuance bicích Kamila Slezáka). Logickým vyvrcholením alba je skladba A Very Old Lady Driving a Ferrari, za zhlédnutí stojí i „koronavirová“ verze, natočená v době počínajících restrikcí, které znemožnily natočení alba v původně plánovaném termínu v březnu 2020). Pohodová šlapající „velkokapelovka“ plná muzikantského humoru a nadsázky dotváří atmosféru pohody, která se z orchestru přenáší na posluchače. Na pozadí swingující saxofonové sekce předvedl své sólo druhý hostující muzikant na nahrávce – nizozemský trombonista Ilja Reijngoud.

Band Cotatcha Orchestra na svém debutu odhalil řadu předností: výborný cit pro hudební aranže, vyváženost všech dechových sekcí podepřených kvalitní rytmikou, sehranost celého ansámblu, potenciál všech prezentujících se sólistů, schopnost improvizace, ale i kázně při propojování živého hraní s předtočenými samply. A v neposlední řadě marketingovou zručnost: neváhal požádat své fanoušky o podporu v crowdfundingové kampani na portálu HitHit a následně vydat album na respektovaném labelu Big Round Records amerického vydavatelství Parma Recordings. Vše je tedy dobře rozjeté. Přejme si všichni, aby byla brzy šance poslechnout si album Bigband Electronics naživo.

Foto archiv CO

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kdo zná B-Side Band především z interpretace světových hitů se zpěvem Vojtěcha Dyka, případně z loňského alba Folk Swing, bude možná novým nastudováním Missy Jazz Jaromíra Hniličky překvapen. Málokterá skladba je však s tímto brněnským big bandem spojena tak pevně jako právě legendární Hniličkova Jazzová mševíce

U příležitosti svých loňských 66. narozenin vydal dokumentarista, písničkář, hudebník, divadelník a spisovatel Jiří Vondrák dvojalbum, které je spíše (téměř) reprezentativním průřezem jeho hudebními aktivitami než výběrem největších hitů. Více než o „best of“ jde o zajímavou směs typu „od hitů k raritám“, od starých písní k novým a od folku k bigbítu. Výborná příležitost pro základní seznámení s Vondrákem coby renesanční osobností brněnské scény, díky jinde nevydaným nebo stěží sehnatelným nahrávkám nepostradatelná kolekce pro sběratele a v neposlední řadě 2CD, jehož minimálně první polovina se moc dobře poslouchá.  více

Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.  více

V rámci týdenního hudebního maratonu Please, do not disturb, který se uskutečnil 15.–21. března, navštívilo komorní těleso Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra sedm brněnských hotelů. V nich dalo zaznít výběru z děl současných hudebních skladatelů. Projekt, který vznikl ve spolupráci s platformou Terén – Pole performativního umění, však nechtěl být pouhým záznamem koncertů. A tak měl každý večer své tematické ukotvení, režii i herce. O prvních čtyřech „hotelových toulkách“ jsme referovali v předchozí recenzi – dnes je na řadě závěrečná hotelová trojice.  více

Zatímco koncertní sály a operní domy zejí prázdnotou, v sedmi brněnských hotelích bylo díky komornímu tělesu Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra a platformě Terén – Pole performativního umění neobvykle rušno. Každý večer v týdnu od 15. do 21. března měli milovníci moderní artificiální hudby možnost navštívit prostřednictvím služby YouTube jeden z vybraných hotelů. Mohli se nechat pohltit nejen přízračnou atmosférou prázdných pokojů a chodeb, ale také pestrou dramaturgií spojenou s netradičním vizuálním uchopením. Cyklus Please, do not disturb, jak svůj počin Brno Contemporary Orchestra a Terén nazvali, nesestával pouze z tradičních koncertních záznamů. Každým večerem totiž prostupovala ještě samostatná „příběhová“ linka, která někdy přímo, jindy jen zpovzdálí interagovala s hudebníky či samotným prostorem.  více

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Nejčtenější

Kritika

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více