Cotatcha Orchestra: debut kořeněný elektronikou

23. prosinec 2020, 1:00
Cotatcha Orchestra: debut kořeněný elektronikou

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.

Šestnáctičlenný bigband zformoval trumpetista Jiří Kotača ze studentů (a pedagogů) během svého studia na Katedře jazzové interpretace Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. V počátcích měli na jeho repertoár a výrazový styl vliv nejprve pedagog Matúš Jakabčic, později fundovaný upravovatel, skladatel a především výjimečný kontrabasista Vincenc Kummer, který spolupráci s muzikanty o tři hudební generace mladšími završil předloni v prosinci skvělým koncertem ke svým sedmasedmdesátinám. Kapela se posléze od úprav klasického jazzového repertoáru přiklonila ke spolupráci se spřízněnými hosty (vokalistky Mar Vilaseca a Geraldyne Schnyder a trombonista Ilja Reijngoud, participující i na albu). Postupně se band přeorientoval na autorský repertoár „z vlastních řad“, překračující hranice žánru a psaný na míru kapelovým sólistům, už s vědomím připravovaného alba.

Milovníkům okázalých vrstvených samplů a dominantní elektroniky se možná jejich očekávání navozené názvem alba nesplnilo. Elektronika na ploše přibližně padesáti minut projektu v devíti jednotlivých kompozicích totiž nepřevládá, ale především doplňuje a dobarvuje, podtrhuje náladu jednotlivých skladeb. To jak byla v rámci tvůrčího procesu postupně navazována a kombinována do zprvu čistě akustických skladeb. Jak poznamenává Jiří Kotača, elektronika je v CO bigbandu „jakýmsi sedmnáctým hráčem“. Propracované samply nepřehlušují akustické party, elektronické sekvence jsou předpřipraveny a přesně rytmicky vymezeny. Při nahrávání s nimi prostřednictvím kliku ve sluchátkách pracuje i dirigent (zde Juraj Valenčík). Nálady skladeb se proměňují jako kapitoly čtivé knihy, v níž jednotlivé příběhy vyprávěné různými sólisty tvoří mnohobarevný, přesto souladný celek. Nesporná kvalita a „poslechovost“ alba začíná od proporčně bezchybného vrstvení sehraných dechových sekcí (kde se také průběžně mění nástrojové obsazení, např. saxofony za klarinety) a nastavovaných výkony sólistů v nápaditých „osobních“ partech každé kompozice. Vše je dovršeno při zpracování hudebního materiálu ve studiu vyváženým, skvěle smíchaným zvukem (soundmaster Jan Košulič odvedl perfektní práci). Rozhodnutí bandleadera neuzurpovat si sólové party a dát příležitost ostatním členům orchestru se vyplatilo. Sám Jiří Kotača exceluje na křídlovku v Levíčkově baladicky zadumaném příběhu For Ben i ve vlastní skladbě Modal Song, kde mu sekunduje Radek Zapadlo na altsaxofon. Vyniká dále na trubku ve dvoudílné kompozici SardaNapalm i v partu Billy´s Pilgrimage. Jeho bratr Marek Kotača album otevírá sólem na altsaxofon v intru Sen Sei, prostor pro sólovou improvizaci ve skladbě Gloryhole Waltz využívá Kummerův nástupce u kontrabasu, skvěle disponovaný Peter Korman, podporovaný od piana autorem Martinem Konvičkou.

Jednotlivým dílům je v bookletu připisován konkrétní příběh (nebo alespoň filosofický rozměr vyjádřený náladou harmonie a hudební plochy kompozice). Úvodní Sen Sai má ilustrovat kulturu zápasu mezi skutečnými mistry bojového umění: cílem boje není jednostranné vítězství, ale estetika konfrontace, úroveň souboje samého. Billy´s Pilgrimage je obsáhlá kompozice s prvky artificiální hudby postavená na dialogu orchestru, sólového piana a trubky s hlasem Lenky Dusilové, který bezeslovně komunikuje se sólisty a projasňuje jinak temnou atmosféru příběhu Billyho Pilgrima, smutného poutníka po vlastním osudu - hrdiny Vonnegutova románu Jatka č. 5. Historicky prvním pokusem o začlenění ambientních zvuků do prvotně akustické skladby byla (na albu dvoudílná) kompozice Martina Konvičky Sarda(napalm). Podle Jiřího Kotači přelomová skladba, která rozhodla o dalším směřování osobitého, vyhraněného hudebního jazyka Cotatcha Orchestra. Zdánlivě absurdní kombinace řeckého jména posledního starověkého asyrského vládce Sardanapala s názvem napalmu, tedy ničivé zápalné látky používané během války ve Vietnamu, nepřímo odkazuje ke střetu protichůdných kulturních vzorců předem (ne)rezignujících na vzájemné pochopení. Komplikovaný název v pořadí sedmého opusu Nerf Nitro Throttle Shot Blitz (převzatý údajně z názvu dětské hračky) logicky evokuje přehuštěnost sociálního prostoru informačním smogem, který zdánlivě nemá hranice – pokud mu je ostře nevymezíme. Vnímám ji jako„nejelektroničtější“ skladbu s bohatými hudebními dialogy prolínajících se sólistů (trubka Jiří Kotača, basklarinet Radima Hanouska a jemné nuance bicích Kamila Slezáka). Logickým vyvrcholením alba je skladba A Very Old Lady Driving a Ferrari, za zhlédnutí stojí i „koronavirová“ verze, natočená v době počínajících restrikcí, které znemožnily natočení alba v původně plánovaném termínu v březnu 2020). Pohodová šlapající „velkokapelovka“ plná muzikantského humoru a nadsázky dotváří atmosféru pohody, která se z orchestru přenáší na posluchače. Na pozadí swingující saxofonové sekce předvedl své sólo druhý hostující muzikant na nahrávce – nizozemský trombonista Ilja Reijngoud.

Band Cotatcha Orchestra na svém debutu odhalil řadu předností: výborný cit pro hudební aranže, vyváženost všech dechových sekcí podepřených kvalitní rytmikou, sehranost celého ansámblu, potenciál všech prezentujících se sólistů, schopnost improvizace, ale i kázně při propojování živého hraní s předtočenými samply. A v neposlední řadě marketingovou zručnost: neváhal požádat své fanoušky o podporu v crowdfundingové kampani na portálu HitHit a následně vydat album na respektovaném labelu Big Round Records amerického vydavatelství Parma Recordings. Vše je tedy dobře rozjeté. Přejme si všichni, aby byla brzy šance poslechnout si album Bigband Electronics naživo.

Foto archiv CO

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více