Ferdinand Vach. 155 let od narození moravského učitele

25. únor 2015, 10:07

Ferdinand Vach. 155 let od narození moravského učitele

Zazpívejme si vespolek, ale zazpívejme si pořádně a bez chyb. Pokud Brno a Morava někomu vděčí za svoji sborovou tradici a pověst, tak je to právě Ferdinand Vach.

Pěvecké sdružení moravských učitelů je název, který dnes zní jako parodie a vzbudil přinejmenším jednu poťouchlou reakci i za dob svého působení mezi světovými válkami. Ty doby nebyly jen státoprávně uvědomělé, budující a elegantní, ale také futuristické, poetistické, surrealistické a dadaistické. Vážná a vážená instituce jako byl Vachův učitelský sbor zřejmě nevyprovokovala samotný vznik Pěveckého sdružení učitelů kocourkovských, ale jeho pojmenování zcela nepochybně. Nejde snad o zlehčování Vachovy práce, ale o připomenutí popularity sboru, který už začátkem 20. století založil v Kroměříži. A zde nutno říci, že jakkoli byli „Kocouři“ ironická a parodická parta, zpívali perfektně a tím by se s nároky a výsledky Ferdinanda Vacha také jistě shodli.

„Ferdinand Vach, dirigent. Ó, že jsem se jen chopil taktovky při premiéře Amara v Kroměříži! Dodnes toho lituji. Amarus ‚plaval‘. Motýli u orchestru a sboru zděšeně poletovali. Ne jeden ze svých sborů, všechny mu věnuji.“ Krátkou poznámku si zapsal Leoš Janáček pouhý rok po uvedení své kantáty Amarus, které v roce 1900 řídil v Kroměříži, tehdy ještě s pěveckým sborem spolku Moravan1. Jeho sbormistrem byl ale Ferdinand Vach, který přišel do Kroměříže už v roce 1886 jako ředitel hudební školy, rovněž při Moravanu. V roce 1903 ale zakládá své vlastní těleso, které poprvé vystoupilo pod názvem Učitelský dorost kroměřížského pedagogia a stal se z něj základ Pěveckého sdružení moravských učitelů, které existuje dodnes. Dodnes působí i Vachův sbor moravských učitelek, jen se tak jmenuje až od roku 1956. Ferdinand Vach Moravský smíšený sbor učitelek sice v roce 1912 založil, ale sám si ho po sobě nepojmenoval.

Ferdinand Vach (25. února 1860, Jažlovice – 16. února 1939, Brno) pocházel z rodiny venkovského kantora, což tehdy automaticky znamenalo i aktivního hudebníka. V dětství byl Ferdinand vokalistou ve Strahovském klášteře a zpíval v chlapeckém sboru Žofínské akademie, později začal studovat na pražské Varhanické škole, pracoval jako podučitel na venkovských školách ve středních Čechách a také zastupoval svého bratra jako sbormistra v Banátu. Po dokončení Varhanické školy působil v Praze, u kočovných společností a byl také dirigentem Národního divadla v Brně (to tehdy ovšem také částečně kočovalo). Vrcholná kariéra, která Ferdinanda Vacha přivedla až ke světovým úspěchům, začala paradoxně tím, že se odstěhoval na malé město. Kroměříž, Moravan, Pěvecké sdružení moravských učitelů, Moravský smíšený sbor učitelek… ano, může to dnes znít komicky.

Pěvecké sdružení moravských učitelů je úzce spojené s Leošem Janáčkem, provádělo jeho sbory a sklízelo s nimi mimořádné úspěchy. Janáček poslal Vachovi sbory Dež víšKlekánica už v roce 1904, zkouškou kvalit sboru byla mimořádně náročná Maryčka Magdónova. Na úspěšném nastudování bylo možno postavit další bezručovské sbory Kantor Halfar70 000, dále Českou legii a sborové drama Potulný šílenec na text Rabindranátha Thákura. Spolupráce sdružení s Janáčkem byla prospěšná oboustranně: Janáčkově vrcholné sborové tvorbě se dostávalo aktuálního provedení a sboru zase extrémních úkolů, které jej nenechaly kvalitativně skomírat.

Za prvních deset let existence koncertoval sbor asi 200×, většinou na Moravě, v Čechách a v rámci Rakouska-Uherska. Vystoupil ale také v Paříži, v Německu a ve Švýcarsku, pozoruhodné jsou jeho úspěchy v Rusku, v jehož pravoslavné sborové tradici není lehké obstát. Členové sboru nepocházeli z jednoho místa, byli svoláváni písemně na intenzivní soustředění a počet vystoupení tak převyšoval počet zkoušek (není to tak paradoxní, jak by se mohlo zdát; řečeno zjednodušeně a dnešním jazykem nacvičili program a vyrazili na turné). Ferdinand Vach kromě svého PSMU řídil také orchestr Besedy brněnské, byl profesorem sborového zpěvu a řízení sboru na brněnské konzervatoři.

Pokud dnes můžeme o Brně mluvit jako o sborovém městě, Ferdinand Vach stál u toho, když se rodila špičková interpretační tradice. Nešlo už jen o vlastenecké zpívání a samotný fakt, že se sbor vůbec sešel, ale o technicky i výrazově bezvadné a propracované výkony. K tomu samozřejmě přistupuje i volba repertoáru. Leoš Janáček nebo Vítězslav Novák jsou dnes těžko zpochybnitelní klasici, ale tehdy to byli soudobí autoři. O vytrvalosti základů, které Vach budoval, svědčí fakt, že většina dosud zmíněných těles je dosud živá a funkční. A to ještě nemluvíme o sborech, které z této tradice vyrostly, vyrůstají a vznikají dodnes. Brněnští madrigalisté, Brněnský akademický sbor, Lumír, Vox Iuvenalis, Láska opravdivá, dále Foerster a Amititia, jejichž spojením vznikl Český filharmonický sbor Brno, výběžkem této tradice je jistě i nadstandardně kvalitní sbor brněnské opery.… omlouvám se všem, které jsem nejmenoval. Nechci na tomto místě ani rozebírat, kdo v tradici víc ulpívá a kdo ji rozvíjí. Osobnost Ferdinanda Vacha v ní ale stále žije, i když jeho jméno z běžné paměti vymizelo. Sdílené bydlení, kanceláře, služby ani prostor zatím sdílený zpěv úplně nepřeválcovaly.

Od narození Ferdinanda Vacha dnes uplynulo 155 let. Kromě mimořádné sbormistrovské a pedagogické činnosti byl také skladatel. Psal pochopitelně sborová díla všeho druhu, ale také orchestrální a komorní skladby a složil dokonce i jednu operu.

Jeho vyznamenání a pocty (zdroj wikipedia)

Rytířský řád italské koruny (1923)
Jihoslovanský řád sv. Sávy (1928)
Španělský a portugalský řád Isabely Kastilské (1932)
Státní cena československá (1927)
Předseda klubu moravských skladatelů (1929)
Člen České akademie věd a umění (1933)
Čestné uznání filosofické fakulty university Karlovy (1930)
Čestný člen Moravanu, Besedy brněnské a obou sborů, které založil.

Od roku 1992 je udělována Cena Františka Vacha. Je určená pro sbormistry dospělých sborů a udělují ji Unie českých pěveckých sborů, Sdružení sborových dirigentů AHUV a Nadace Český hudební fond.

1 Kroměřížský Moravan není totožný se současným brněnským sborem téhož jména.

Pěvecký sbor moravských učitelů v roce 1903, Ferdinand Vach, foto archiv. Foto a hudba z YouTube: Potulný šílenec v podání PSMU, sóla Markéta Mátlová a Václav Curylo, řídí Lubomír Mátl.

Komentáře

Reagovat
  • Lucie Šnytová

    26. únor 2015, 21:25
    Vachův sbor moravských učitelek stále působí, bližší informace o sboru jsou na webu www.vsmu.cz a na Facebooku. Nejbližší koncert je 3. května v kostele J.A. Komenského ("červený kostel") v Brně. Všechny čtenáře srdečně zveme.

Dále si přečtěte

Proti přítomnosti své osoby v galerii brněnských hudebních postav, jíž má být tento vzpomínkový seriál, by Jan Skácel co nejrozhodněji protestoval. Třebaže vyrostl v učitelské rodině na Moravském Slovácku, měl o své (ne)hudebnosti představu velmi vyhraněnou. Vzpomínka Jiřího Beneše je zakončena dosud nepublikovanou Skácelovou básní.  více

Příběh jednoho z největších českých muzikantů dvacátého století připomíná osud Bohuslava Martinů – oba prožili svůj tvůrčí život v nedobrovolné emigraci a oba – každý jinak – prosadili do mezinárodního povědomí českou hudbu svrchovaným způsobem.  více


V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Grube, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více