Ferdinand Vach. 155 let od narození moravského učitele

25. únor 2015, 10:07

Ferdinand Vach. 155 let od narození moravského učitele

Zazpívejme si vespolek, ale zazpívejme si pořádně a bez chyb. Pokud Brno a Morava někomu vděčí za svoji sborovou tradici a pověst, tak je to právě Ferdinand Vach.

Pěvecké sdružení moravských učitelů je název, který dnes zní jako parodie a vzbudil přinejmenším jednu poťouchlou reakci i za dob svého působení mezi světovými válkami. Ty doby nebyly jen státoprávně uvědomělé, budující a elegantní, ale také futuristické, poetistické, surrealistické a dadaistické. Vážná a vážená instituce jako byl Vachův učitelský sbor zřejmě nevyprovokovala samotný vznik Pěveckého sdružení učitelů kocourkovských, ale jeho pojmenování zcela nepochybně. Nejde snad o zlehčování Vachovy práce, ale o připomenutí popularity sboru, který už začátkem 20. století založil v Kroměříži. A zde nutno říci, že jakkoli byli „Kocouři“ ironická a parodická parta, zpívali perfektně a tím by se s nároky a výsledky Ferdinanda Vacha také jistě shodli.

„Ferdinand Vach, dirigent. Ó, že jsem se jen chopil taktovky při premiéře Amara v Kroměříži! Dodnes toho lituji. Amarus ‚plaval‘. Motýli u orchestru a sboru zděšeně poletovali. Ne jeden ze svých sborů, všechny mu věnuji.“ Krátkou poznámku si zapsal Leoš Janáček pouhý rok po uvedení své kantáty Amarus, které v roce 1900 řídil v Kroměříži, tehdy ještě s pěveckým sborem spolku Moravan1. Jeho sbormistrem byl ale Ferdinand Vach, který přišel do Kroměříže už v roce 1886 jako ředitel hudební školy, rovněž při Moravanu. V roce 1903 ale zakládá své vlastní těleso, které poprvé vystoupilo pod názvem Učitelský dorost kroměřížského pedagogia a stal se z něj základ Pěveckého sdružení moravských učitelů, které existuje dodnes. Dodnes působí i Vachův sbor moravských učitelek, jen se tak jmenuje až od roku 1956. Ferdinand Vach Moravský smíšený sbor učitelek sice v roce 1912 založil, ale sám si ho po sobě nepojmenoval.

Ferdinand Vach (25. února 1860, Jažlovice – 16. února 1939, Brno) pocházel z rodiny venkovského kantora, což tehdy automaticky znamenalo i aktivního hudebníka. V dětství byl Ferdinand vokalistou ve Strahovském klášteře a zpíval v chlapeckém sboru Žofínské akademie, později začal studovat na pražské Varhanické škole, pracoval jako podučitel na venkovských školách ve středních Čechách a také zastupoval svého bratra jako sbormistra v Banátu. Po dokončení Varhanické školy působil v Praze, u kočovných společností a byl také dirigentem Národního divadla v Brně (to tehdy ovšem také částečně kočovalo). Vrcholná kariéra, která Ferdinanda Vacha přivedla až ke světovým úspěchům, začala paradoxně tím, že se odstěhoval na malé město. Kroměříž, Moravan, Pěvecké sdružení moravských učitelů, Moravský smíšený sbor učitelek… ano, může to dnes znít komicky.

Pěvecké sdružení moravských učitelů je úzce spojené s Leošem Janáčkem, provádělo jeho sbory a sklízelo s nimi mimořádné úspěchy. Janáček poslal Vachovi sbory Dež víšKlekánica už v roce 1904, zkouškou kvalit sboru byla mimořádně náročná Maryčka Magdónova. Na úspěšném nastudování bylo možno postavit další bezručovské sbory Kantor Halfar70 000, dále Českou legii a sborové drama Potulný šílenec na text Rabindranátha Thákura. Spolupráce sdružení s Janáčkem byla prospěšná oboustranně: Janáčkově vrcholné sborové tvorbě se dostávalo aktuálního provedení a sboru zase extrémních úkolů, které jej nenechaly kvalitativně skomírat.

Za prvních deset let existence koncertoval sbor asi 200×, většinou na Moravě, v Čechách a v rámci Rakouska-Uherska. Vystoupil ale také v Paříži, v Německu a ve Švýcarsku, pozoruhodné jsou jeho úspěchy v Rusku, v jehož pravoslavné sborové tradici není lehké obstát. Členové sboru nepocházeli z jednoho místa, byli svoláváni písemně na intenzivní soustředění a počet vystoupení tak převyšoval počet zkoušek (není to tak paradoxní, jak by se mohlo zdát; řečeno zjednodušeně a dnešním jazykem nacvičili program a vyrazili na turné). Ferdinand Vach kromě svého PSMU řídil také orchestr Besedy brněnské, byl profesorem sborového zpěvu a řízení sboru na brněnské konzervatoři.

Pokud dnes můžeme o Brně mluvit jako o sborovém městě, Ferdinand Vach stál u toho, když se rodila špičková interpretační tradice. Nešlo už jen o vlastenecké zpívání a samotný fakt, že se sbor vůbec sešel, ale o technicky i výrazově bezvadné a propracované výkony. K tomu samozřejmě přistupuje i volba repertoáru. Leoš Janáček nebo Vítězslav Novák jsou dnes těžko zpochybnitelní klasici, ale tehdy to byli soudobí autoři. O vytrvalosti základů, které Vach budoval, svědčí fakt, že většina dosud zmíněných těles je dosud živá a funkční. A to ještě nemluvíme o sborech, které z této tradice vyrostly, vyrůstají a vznikají dodnes. Brněnští madrigalisté, Brněnský akademický sbor, Lumír, Vox Iuvenalis, Láska opravdivá, dále Foerster a Amititia, jejichž spojením vznikl Český filharmonický sbor Brno, výběžkem této tradice je jistě i nadstandardně kvalitní sbor brněnské opery.… omlouvám se všem, které jsem nejmenoval. Nechci na tomto místě ani rozebírat, kdo v tradici víc ulpívá a kdo ji rozvíjí. Osobnost Ferdinanda Vacha v ní ale stále žije, i když jeho jméno z běžné paměti vymizelo. Sdílené bydlení, kanceláře, služby ani prostor zatím sdílený zpěv úplně nepřeválcovaly.

Od narození Ferdinanda Vacha dnes uplynulo 155 let. Kromě mimořádné sbormistrovské a pedagogické činnosti byl také skladatel. Psal pochopitelně sborová díla všeho druhu, ale také orchestrální a komorní skladby a složil dokonce i jednu operu.

Jeho vyznamenání a pocty (zdroj wikipedia)

Rytířský řád italské koruny (1923)
Jihoslovanský řád sv. Sávy (1928)
Španělský a portugalský řád Isabely Kastilské (1932)
Státní cena československá (1927)
Předseda klubu moravských skladatelů (1929)
Člen České akademie věd a umění (1933)
Čestné uznání filosofické fakulty university Karlovy (1930)
Čestný člen Moravanu, Besedy brněnské a obou sborů, které založil.

Od roku 1992 je udělována Cena Františka Vacha. Je určená pro sbormistry dospělých sborů a udělují ji Unie českých pěveckých sborů, Sdružení sborových dirigentů AHUV a Nadace Český hudební fond.

1 Kroměřížský Moravan není totožný se současným brněnským sborem téhož jména.

Pěvecký sbor moravských učitelů v roce 1903, Ferdinand Vach, foto archiv. Foto a hudba z YouTube: Potulný šílenec v podání PSMU, sóla Markéta Mátlová a Václav Curylo, řídí Lubomír Mátl.

Komentáře

Reagovat
  • Lucie Šnytová

    26. únor 2015, 21:25
    Vachův sbor moravských učitelek stále působí, bližší informace o sboru jsou na webu www.vsmu.cz a na Facebooku. Nejbližší koncert je 3. května v kostele J.A. Komenského ("červený kostel") v Brně. Všechny čtenáře srdečně zveme.

Dále si přečtěte

Proti přítomnosti své osoby v galerii brněnských hudebních postav, jíž má být tento vzpomínkový seriál, by Jan Skácel co nejrozhodněji protestoval. Třebaže vyrostl v učitelské rodině na Moravském Slovácku, měl o své (ne)hudebnosti představu velmi vyhraněnou. Vzpomínka Jiřího Beneše je zakončena dosud nepublikovanou Skácelovou básní.  více

Příběh jednoho z největších českých muzikantů dvacátého století připomíná osud Bohuslava Martinů – oba prožili svůj tvůrčí život v nedobrovolné emigraci a oba – každý jinak – prosadili do mezinárodního povědomí českou hudbu svrchovaným způsobem.  více


Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Nejčtenější

Kritika

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více