Tajemná hudba. K pětadvacátému výročí úmrtí Jana Skácela

Tajemná hudba. K pětadvacátému výročí úmrtí Jana Skácela

Proti přítomnosti své osoby v galerii brněnských hudebních postav, jíž má být tento vzpomínkový seriál, by Jan Skácel co nejrozhodněji protestoval. Třebaže vyrostl v učitelské rodině na Moravském Slovácku, měl o své (ne)hudebnosti představu velmi vyhraněnou. Se mnou o muzice mluvit nemůžeš, já nemám žádný sluch, muziku neposlouchám a taky jí vůbec nerozumím. Už v poštorenské mateřské školce tvrdošíjně odmítal zpívat s ostatními dětmi a tvářil se zarputile jako pak ostatně celý život (Janek to bude mít v životě těžký, říkávala o svém starším synu paní Skácelová, ten to nebude umět s lidima tak jako Petr). A ještě v době, kdy jako asistent na nově zřízené pedagogické fakultě pomýšlel na vysokoškolskou kariéru, mluvil o muzikologickém vzdělání hodně pohrdavě.

Později však byl jako rozhlasový pracovník v budově na Beethovenově ulici (připomeňme si, že v šedesátých letech bylo v literární redakci, jíž šéfoval, několik skvělých tvůrčích osobností a že jejich tehdejší činnost znamená v historii českého rozhlasu epochu) obklopen muzikanty. Do rozhlasové jídelny ve čtvrtém patře tehdy chodila spousta filharmoniků a mně se občas zdálo, že Janka trochu mrzí, že se jejich hovorů o muzice nemůže účastnit tak jako jeho múzičtí kolegové-podřízení z redakce a že to přispívá k jeho zarputilé masce skrývající plachého a úžasně citvivého člověka.

V té době se začal – hlavně ovšem zásluhou své dobré ženy Boženky – pravidelně objevoval na Stadioně na koncertech filharmonie. Ať už byla jejich manželská láska jakákoli, pochybuji, že by ho sama o sobě přiměla absolvovat celý abonentní cyklus. Ale oni tam byli pokaždé, sympatický pár chytrých a přátelských lidí, kteří toho moc nenamluvili, ale s nimiž jste si rozuměli i bez toho. A v Jankově poezii se začaly objevovat krásné hudební představy – klavír jako křídlo černé labutě, světnice s bílým klarinetem, kdo se vejde na housle nebo třeba ten fantastický polámaný bílý klavír na dně lomu někde v Andách.

Hudba pak k němu doléhala takřka nepřetržitě během jeho šéfredaktorské práce v Hostu do domu: redakce v Besedním domě byla od zkušebny Moravského kvarteta oddělena jednoduchými dveřmi. Nedá se říci, že by analytická práce komorního souboru mohla sluchu nezaujatého posluchače nějak zvlášť lahodit, ale Janek zdravil kvarteťáky procházející kolem jeho stolu celkem přátelsky, a když ho začali zvávat na své komorní večery ve skaličském mlýně, přijel s Boženkou skoro pokaždé. On to tam totiž v tom mlýně znal už dávno – když se za války ukázalo, že mlýn už přestává stačit ilegálnímu provozu, jenž živil sedm okolních vesnic a nakonec i partyzánskou Třetí rotu, a že bude nutno jeho výkonnost nejmíň zdvojnásobit, ujal se toho úkolu Jankův tata, který byl vedle svého učitelského povolání taky ještě vyučeným mlynářem a navíc to fantasticky uměl s dřevem: přestavbu mlýna navrhl, řídil a z velké části o prázdninách a o víkendech vlastníma rukama provedl. Skácelovi kluci tam střídavě jezdili ještě dlouho potom; Petr se toulával po okolí se skicákem, Janek mlčel, kouřil a psal básničky. I tak byli přijímáni laskavě, protože teta Anděla, která tehdy mlýnu vládla, byla tou někdejší paní učitelkou, co se v Poštorné kdysi marně snažila Janka rozezpívat.

Moravské kvarteto začalo do mlýna jezdit ve druhé půli šedesátých let studovat nový repertoár; v normalizačním údobí pak se jeho veřejné přehrávky pro skaličské sousedy staly tribunou nedoporučovaných skladatelů a nevydávaných literátů navštěvovanou lidmi z celé republiky a přitom zaštítěnou Svazem protifašistických bojovníků, který se o obsah těchto pietních vzpomínkových pásem nestaral. Nějaký Skácelův text v nich byl skoro pokaždé – a pokaždé jsem žasl, jak snadné bylo najít hudbu, z níž měl vyjít a do níž měl vyústit; přitom se mi zdálo, že je (třeba v ústech Ivy Bittové) sám hudbou, ale nedovedl jsem si představit, že by ho zpívala. A dosud se mi zdává (mí skladatelští přátelé, které jeho krása svedla ke zhudebnění, mi snad odpustí), že ho citlivé zhudebnění činí sice součástí vyššího celku, ale zároveň o něco ochuzuje, o tu těžko definovatelnou vnitřní hudbu nebo co to je.

Janka jsem se na jeho názor neptal; na besedách po těch mlýnských pořadech sedával mlčenlivý jako vždycky, i když ti, co ho znali líp, tvrdili, že se mu to líbilo. Přijel ostatně skoro vždycky, vynechal jen jednou a to se omluvil krásným dopisem. Nikdy však nezapomněl popřát kvartetu k Novému roku, většinou veršovaným vtipem, jednou však něčím, co se zpočátku odvíjí jako poetická próza a co postupně přechází v báseň tak nenápadně, že si to čtenář uvědomí až dodatečně...

Den rozpadá se jako páv a z jeho krásných per skládá se první hebká tma
Lustry jsou rozsvíceny, divadla září jak šperky a v koncertních síních
pánové ve fracích už naposledy ladí
a harfy jako kolmé splavy ční
V té tiché městské chvíli večerní
hudbě chcem naslouchat a ze srdce mít rádi

Foto ze Žandovského mlýna ve Skaličce Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Příběh jednoho z největších českých muzikantů dvacátého století připomíná osud Bohuslava Martinů – oba prožili svůj tvůrčí život v nedobrovolné emigraci a oba – každý jinak – prosadili do mezinárodního povědomí českou hudbu svrchovaným způsobem.  více

Dalo by se soudit, že pod tíhou těchto úkolů bude Trávníček působit dojmem přezaměstnaného umělce, který pořád něco nestíhá; ten však, usměvavý a klidný jako vždy, využil svého místa v čele orchestru a jal se studovat jeden houslový koncert za druhým: za pět let jeho existence s ním provedl prakticky všechen špičkový repertoár oboru.  více

Začal jsem si ještě o něco víc vážit Caspara, který to všechno přečetl a pochopil z málem nečitelné mnohakilové partitury, jejíž špinavé tmavošedé volné listy byly okopírovány ještě nějakou předpotopní technikou, a který to dokázal tak dokonale připravit a dát dohromady.  více


Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více