Tajemná hudba. K pětadvacátému výročí úmrtí Jana Skácela

Tajemná hudba. K pětadvacátému výročí úmrtí Jana Skácela

Proti přítomnosti své osoby v galerii brněnských hudebních postav, jíž má být tento vzpomínkový seriál, by Jan Skácel co nejrozhodněji protestoval. Třebaže vyrostl v učitelské rodině na Moravském Slovácku, měl o své (ne)hudebnosti představu velmi vyhraněnou. Se mnou o muzice mluvit nemůžeš, já nemám žádný sluch, muziku neposlouchám a taky jí vůbec nerozumím. Už v poštorenské mateřské školce tvrdošíjně odmítal zpívat s ostatními dětmi a tvářil se zarputile jako pak ostatně celý život (Janek to bude mít v životě těžký, říkávala o svém starším synu paní Skácelová, ten to nebude umět s lidima tak jako Petr). A ještě v době, kdy jako asistent na nově zřízené pedagogické fakultě pomýšlel na vysokoškolskou kariéru, mluvil o muzikologickém vzdělání hodně pohrdavě.

Později však byl jako rozhlasový pracovník v budově na Beethovenově ulici (připomeňme si, že v šedesátých letech bylo v literární redakci, jíž šéfoval, několik skvělých tvůrčích osobností a že jejich tehdejší činnost znamená v historii českého rozhlasu epochu) obklopen muzikanty. Do rozhlasové jídelny ve čtvrtém patře tehdy chodila spousta filharmoniků a mně se občas zdálo, že Janka trochu mrzí, že se jejich hovorů o muzice nemůže účastnit tak jako jeho múzičtí kolegové-podřízení z redakce a že to přispívá k jeho zarputilé masce skrývající plachého a úžasně citvivého člověka.

V té době se začal – hlavně ovšem zásluhou své dobré ženy Boženky – pravidelně objevoval na Stadioně na koncertech filharmonie. Ať už byla jejich manželská láska jakákoli, pochybuji, že by ho sama o sobě přiměla absolvovat celý abonentní cyklus. Ale oni tam byli pokaždé, sympatický pár chytrých a přátelských lidí, kteří toho moc nenamluvili, ale s nimiž jste si rozuměli i bez toho. A v Jankově poezii se začaly objevovat krásné hudební představy – klavír jako křídlo černé labutě, světnice s bílým klarinetem, kdo se vejde na housle nebo třeba ten fantastický polámaný bílý klavír na dně lomu někde v Andách.

Hudba pak k němu doléhala takřka nepřetržitě během jeho šéfredaktorské práce v Hostu do domu: redakce v Besedním domě byla od zkušebny Moravského kvarteta oddělena jednoduchými dveřmi. Nedá se říci, že by analytická práce komorního souboru mohla sluchu nezaujatého posluchače nějak zvlášť lahodit, ale Janek zdravil kvarteťáky procházející kolem jeho stolu celkem přátelsky, a když ho začali zvávat na své komorní večery ve skaličském mlýně, přijel s Boženkou skoro pokaždé. On to tam totiž v tom mlýně znal už dávno – když se za války ukázalo, že mlýn už přestává stačit ilegálnímu provozu, jenž živil sedm okolních vesnic a nakonec i partyzánskou Třetí rotu, a že bude nutno jeho výkonnost nejmíň zdvojnásobit, ujal se toho úkolu Jankův tata, který byl vedle svého učitelského povolání taky ještě vyučeným mlynářem a navíc to fantasticky uměl s dřevem: přestavbu mlýna navrhl, řídil a z velké části o prázdninách a o víkendech vlastníma rukama provedl. Skácelovi kluci tam střídavě jezdili ještě dlouho potom; Petr se toulával po okolí se skicákem, Janek mlčel, kouřil a psal básničky. I tak byli přijímáni laskavě, protože teta Anděla, která tehdy mlýnu vládla, byla tou někdejší paní učitelkou, co se v Poštorné kdysi marně snažila Janka rozezpívat.

Moravské kvarteto začalo do mlýna jezdit ve druhé půli šedesátých let studovat nový repertoár; v normalizačním údobí pak se jeho veřejné přehrávky pro skaličské sousedy staly tribunou nedoporučovaných skladatelů a nevydávaných literátů navštěvovanou lidmi z celé republiky a přitom zaštítěnou Svazem protifašistických bojovníků, který se o obsah těchto pietních vzpomínkových pásem nestaral. Nějaký Skácelův text v nich byl skoro pokaždé – a pokaždé jsem žasl, jak snadné bylo najít hudbu, z níž měl vyjít a do níž měl vyústit; přitom se mi zdálo, že je (třeba v ústech Ivy Bittové) sám hudbou, ale nedovedl jsem si představit, že by ho zpívala. A dosud se mi zdává (mí skladatelští přátelé, které jeho krása svedla ke zhudebnění, mi snad odpustí), že ho citlivé zhudebnění činí sice součástí vyššího celku, ale zároveň o něco ochuzuje, o tu těžko definovatelnou vnitřní hudbu nebo co to je.

Janka jsem se na jeho názor neptal; na besedách po těch mlýnských pořadech sedával mlčenlivý jako vždycky, i když ti, co ho znali líp, tvrdili, že se mu to líbilo. Přijel ostatně skoro vždycky, vynechal jen jednou a to se omluvil krásným dopisem. Nikdy však nezapomněl popřát kvartetu k Novému roku, většinou veršovaným vtipem, jednou však něčím, co se zpočátku odvíjí jako poetická próza a co postupně přechází v báseň tak nenápadně, že si to čtenář uvědomí až dodatečně...

Den rozpadá se jako páv a z jeho krásných per skládá se první hebká tma
Lustry jsou rozsvíceny, divadla září jak šperky a v koncertních síních
pánové ve fracích už naposledy ladí
a harfy jako kolmé splavy ční
V té tiché městské chvíli večerní
hudbě chcem naslouchat a ze srdce mít rádi

Foto ze Žandovského mlýna ve Skaličce Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Příběh jednoho z největších českých muzikantů dvacátého století připomíná osud Bohuslava Martinů – oba prožili svůj tvůrčí život v nedobrovolné emigraci a oba – každý jinak – prosadili do mezinárodního povědomí českou hudbu svrchovaným způsobem.  více

Dalo by se soudit, že pod tíhou těchto úkolů bude Trávníček působit dojmem přezaměstnaného umělce, který pořád něco nestíhá; ten však, usměvavý a klidný jako vždy, využil svého místa v čele orchestru a jal se studovat jeden houslový koncert za druhým: za pět let jeho existence s ním provedl prakticky všechen špičkový repertoár oboru.  více

Začal jsem si ještě o něco víc vážit Caspara, který to všechno přečetl a pochopil z málem nečitelné mnohakilové partitury, jejíž špinavé tmavošedé volné listy byly okopírovány ještě nějakou předpotopní technikou, a který to dokázal tak dokonale připravit a dát dohromady.  více


Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce