Folkové prázdniny 2017: Setkání s vizionáři

Folkové prázdniny 2017: Setkání s vizionáři

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).

O Folkových prázdninách, zvláště pak přehledně o jeho hudební dramaturgii, již poreferoval Milan Tesař. Vypíchl dvě specifická a neobvyklá programová čísla - dva vizionářské projekty: Beránky a vlky Mariana Friedla a Mateřštinu Jiřího Slavíka. Oběma je společná hluboká zakotvenost v tradiční moravské kultuře a současně vysoké ambice interpretační a skladatelské (či aranžérské). Na Folkovkách je pozoruhodné,  že jejich dramaturg Michal Schmidt cíleně a s chutí poskytuje ve festivalovém programu místo pro takovéto speciality.  Pro náročné umělecké podniky, jež jsou náročné i finančně,  a které s největší pravděpodobností nemají šanci na běžný koncertní provoz. Ale to, že jsou uvedeny aspoň jednou ve své úplnosti  znamená mnoho: inspiraci pro další hudebníky, podnět k tvůrčí diskusi. Těch nejméně 600 lidí natěsnaných do zámecké jízdárny (náhradní řešení za zámecký park, protože venku pršelo) si odnáší z koncertů jedinečné zážitky, náboj, o nějž se dělí s dalšími lidmi a podněty pro poslech, koupi, návštěvy koncertů a popřípadě doporučení pro dramaturgy jiných akcí. Jedinečné poselství se tak šíří do světa.

Já bych v souvislosti s neobvyklými projekty chtěl zmínit ještě dva další, tentokrát vycházející z jiných tradic, než moravských. Naprosto strhujícím zážitkem bylo vystoupení tří výrazných houslistů, kteří pro Folkovky připravili speciální program Struny nad Oslavou, a to až na místě samém. Slovenský špičkový jazzman s kořeny ve folkloru Stano Palúch, americký bluegrassový houslista (a pedagog na hudební škole Berklee) Case Driessen a dánský tradiční i experimentující fidler Thyge SP předvedli, jak různorodou hudbu lze mistrovsky spojit jak v rovině dramaturgické, tak improvizačním uměním. Dlužno říci, že proti výše uvedeným projektů, v jejichž kompozici  člověk vnímal značný vklad hudebního intelektu jejich tvůrců, tady se musel sklonit před muzikantskou bezprostředností, pohotovostí a současně vkusnými a nápaditými aranžérskými tahy. Jsem zvědav, jak se tento muzikantský svátek zobrazí na nahrávce, kterou pořadatelé festivalu pořizují. Z loňského, obdobně inspirativního,  projektu se podařilo vydat letos ve vydavatelství Indies Scope cédéčko. Pokud by vyšlo i z letošního (po mém soudu působivějšího), tak bych okamžitě naťukl jako první k poslechu  několik minut gradující úpravu slovenských písní, v níž pohostinsky zazpívala Jitka Šuranská.

suranska_jitka_folkove_prazdniny_2017_foto_plocekJitka Šuranská

Vedle tohoto mimořádně silného muzikantského zážitku na mne asi nejsilněji a nejkomplexněji (tedy ne pouze hudebně) zapůsobil projekt Vizionáři 1916 irského zpěváka Lorcána Mac Matúna.  Ústředním tématem tu byla připomínka tzv. Velikonočního povstání, což byla vzpoura Irů proti britské nadvládě  o Velikonocích roku 1916.  Toto zvláštní povstání skončilo tragicky. Jeho vůdcové byli popraveni spolu s desítkami dalších vzbouřenců  a celkem zahynulo několik set lidí. Když říkám zvláštní povstání, tak mám na mysli v jistém slova smyslu naivní a nedokonalou přípravu, jakož i provedení. Od počátku bylo víceméně jasné, že tato revoluce nemůže uspět a podle dochovaných textů a svědectví si toho byli - se vším rizikem, včetně popravy -  vědomi i její vůdcové. Jeden z nich, básník Patrick Pearse (Páidraig Mac Piarais) napsal: „Lidé o nás nyní budou říkat nepříjemné věci, ale my budeme připomínáni naším potomstvem a žehnáni nenarozenými generacemi.“ - Jeho proroctví se naplnilo. Dav zprvu na poražené povstalce plival. Z povstání, jehož poselství je dějinami neseno nesmrtelným textem Vyhlášení Irské republiky, se však stal postupně jeden z nejdůležitějších symbolů boje za nezávislost Irska a každoročně se s velkou odezvou připomíná.  

Lorcán Mac Mathúna představuje v pořadu  čtyři ze sedmi politických vizionářů - vůdců  (spisovatele Josepha Plunketta, učitele a básníka Patricka Pearse, socialistického aktivistu Jamese Connolyho a dudáka Éamonn Ceannta).  S velkým respektem a osobní sympatií je portrétuje skrze jejich vlastní  slova a dobové texty, které jsou recitovány  mezi písněmi a skrze hudbu, jíž původní  texty opatřil. Vzniká tak sugestivní obraz Irska, jeho bídy, jeho dramat, jeho lidových tradic i duchovní síly.  Dramaturgovi Michalu Schmidtovi se podařilo zajistit český překlad textů, který velmi neokázale a přitom nanejvýš působivě přednesl herec Vladimír Javorský.  Celé představení bylo umocněno projekcí dobových fotografií a filmových dokumentů. O jeho podobě si lze udělat orientační představu díky ukázce původního představení na Youtube. 

Na závěr chci připomenout pozoruhodnou akci, která se uskutečňuje již po řadu let v rámci Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou: Kolokvium.  Přednášky, v nichž se mísí přesahy z různých disciplín - hudební vědy, etnologie, publicistiky a praktického muzikantství - měly letos společného jmenovatele: název Zrcadlení. Co se může zrcadlit v hudbě, popřípadě v písních? Lidské osudy, dějiny, duševní hnutí, vývoj hudebního stylu či městské hudební kultury, osobní poznání… Ze směsice velmi zajímavých příspěvků namátkou vybírám příspěvek Alžběty Lukáčové o tom, co vše se projevilo ve slovenském televizním cyklu Zem spieva, Marty Ulrychové o osudech německého krušnohorského písničkáře Anthona Günthera, Kateřiny Garcia o písních Sefardů - Židů vyhnaných ve středověku ze Španělska a usadivších se na březích Středozemního moře a Julie Úlehla o písních, v nichž se zobrazuje krajina. Každoročně vychází z tohoto setkáni velmi zajímavý a inspirativní  sborník, jehož předchozí vydání jsou ke stažení na stránkách Kolokvia.

Folkové prázdniny jsou jednou velkou vizí -  na rozdíl od mnoha jiných uskutečněnou.

Folkové prázdniny 2017, Náměšť nad Oslavou, 22.- 29.července, www.folkoveprazdniny.cz

Foto Jiří Plocek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Temperament i emoce romské hudby jsou všeobecně známým faktem. Se stejnou vervou a pozitivní energií vzniklo v roce 2016 také komunitní nahrávací studio Amaro records. Celý dobrovolnický projekt vznikl za podpory a garance organizace IQ Roma servis. Odpovědnou osobou a dobrým duchem je Petra Borovičková, sama výborná zpěvačka a členka několika kapel. Strůjcem myšlenky byl Gejza Horváth, přední romský hudebník, který již dříve vedl kurzy pro mladé romské muzikanty. Spatřoval v nich obrovský potenciál.  více

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více

Své česko-slovenské turné zakončila na brněnské Flédě kapela Billy Barman ze Slovenska. Tato série koncertů byla zajímavá nejen svoji čistě akustickou podobou, ale zejména propojením s pěti zpěvačkami SĹUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív). Tato fúze populární hudby a folkloru vznikla původně pro festival Tatra Flowers. Její nebývalý úspěch však způsobil, že se hudebníci rozhodli repertoár rozšířit a představit se nejen na domácí slovenské půdě, ale také u českých sousedů.  více

„Věděl jsem, s kým bych rád spolupracoval, a podle toho jsem se snažil sestavit kapelu, která by měla příjemný zvuk,“ řekl v roce 2015, krátce po vydání svého zásadního alba Living Being, francouzský akordeonista Vincent Peirani. V té době měl za sebou několik zajímavých akustických projektů včetně alba se saxofonistou Emilem Parisienem a v tomto stylu pokračoval i nadále. V roce 2016 vzniklo příjemné CD duetů s pianistou Michaelem Wollným a nedávno spolupracoval s klavíristou Stefanem Bollanim a s Berlínskou filharmonií na albu Mediterraneo, inspirovaném klasickou hudbou. Projekt Living Being je však úplně jiného charakteru, je zhmotněním akordeonistovy představy o elektrické hudbě na pomezí jazzu, rocku a dalších žánrů. A právě s tímto programem Peirani a jeho kapela přijeli do brněnského divadla Husa na provázku.  více

V sobotu 14. dubna se v Dělnickém domě v Brně-Židenicích uskutečnilo tradiční vystoupení souboru Javorník a jeho hostů. V roli hosta se představil soubor Olšava z Uherského Brodu. Historie těchto dvojkoncertů se datuje od roku 2003, od té doby se na jednom pódiu vystřídalo již třináct folklorních souborů.  více

„Historie kapely Gazdina roba sahá až do 90. let minulého století, kdy se většina dnešních členů potkávala v brněnských regionálních kapelách. […] Gazdina roba fungovala dlouhá léta jako studiový projekt. Zásadní zlom nastává až po deseti letech existence, završené v roce 2004 vydáním prvního regulérního alba s příznačným názvem Deset let jsme se neviděli. […] V roce 2017 vydala kapela druhé album První poslední.“  Tolik základní údaje z webu www.gazdinaroba.cz. Suchá fakta, z nichž zdaleka není zřejmé, že Gazdina roba, tak trochu utajená kapela na brněnské scéně, patří v žánru rockového písničkářství, k němuž se hlásí, ke špičkám. Hudební energie se v jejím případě dokonale pojí s poetikou textů.  více

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.  více

„Doteď jsem nahrával instrumentální alba – nikoli bez výjimky, ale z velké většiny instrumentální. Toto je opravdu první deska, na které zpívám od začátku až do konce, ve sto procentech písní, což je pro mne velká změna. Ale potřeboval jsem takový krok udělat. Udělal jsem si tu radost, že jsem natočil písňové album,“ řekl mi před několika málo měsíci v telefonickém rozhovoru izraelský kontrabasista Avishai Cohen. Hovořili jsme samozřejmě o jeho aktuálním albu 1970, na kterém klade vedle sebe své autorské písně inspirované populární hudbou 70. let, klasiku Eddieho Palmieriho Vamos Pa’l Monte, americký gospel Motherless Child nebo lidové písně z Předního východu. Album 1970 je v jeho kontextu příklonem k popovému jazyku možná výjimečné, ale současně odkazuje i ke kontrabasistově osobní historii, k jeho lásce k jazzu a tradiční židovské hudbě. Aktuální turné, jehož součástí byl koncert v brněnském Boby centru v rámci festivalu JazzFestBrno, sice s tématem alba koresponduje, ale částečně se od něj liší. Je ještě popovější a překvapuje i poučené posluchače.  více

Jít proti názoru většiny je již ze samé podstaty nepopulární. Představuje-li navíc ona většina nadšené, skandující a ve stoje tleskající publikum, pak je kritikova dušička menší než jeho obliba u výkonných umělců. A přesto je někdy potřeba vstát – nebo v některých případech zůstat sedět. Předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, na kterém zazněly části mešního oratoria od významných skladatelů 14. a 15. století, nabídl sice mnoho kvalitních a vybroušených prvků, to vše však po boku neméně problematických hudebních ploch. O provedení se postaral soubor Mala Punica pod vedením Pedra Memelsdorffa. Díla Mattea de Perugia, Antonia Zacara da Teramo a dosud neznámých skladatelů rozezněla ve čtvrtek večer prostory brněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie.  více

Rozestupy mezi jednotlivými řadovými alby skupiny Cimbal Classic se zvětšují. Tentokrát museli fanoušci melodických písniček Dalibora Štrunce na novinku čekat osm let (předtím pět). V mezidobí však kapela a především její principál nezaháleli. V roce 2010 vzniklo CD Betlém s písněmi z představení Městského divadla Brno, v roce 2013 skupina natočila zvláštní instrumentální album Melodies From Around The Globe se 46 pouze půldruhé minuty dlouhými melodiemi ze zemí, které se tehdy účastnily biatlonového mistrovství v Novém Městě na Moravě. A v roce 2016 vyšlo autorské „vážné“ album Dalibora Štrunce Malované na cimbál se skladbami v interpretaci tří mladých cimbalistek, Štruncových žákyň. V roce 2016 však Dalibor Štrunc také slavil padesáté narozeniny a téma zrání, bilancování a – nebojme se to pojmenovat – počínajícího stárnutí předznamenává novinkovou desku. Úvodní píseň Padesátý první – ano, co rok, to jeden „bratříček“ – je totiž právě o tom, že „už toho kňourání a stesků bylo dost“ a že „až nás bude šedesát, to teprve bude věk“. Ostatně propojení rozverného charakteru se štruncovsky silnou melodií a vynikajícími aranžemi dělá právě z této písně jeden z nejsilnějších momentů nejen tohoto alba, ale celé diskografie kapely.  více

Oratorium Janovy pašije skladatele Johanna Sebastiana Bacha představuje jeden z nezpochybnitelných klenotů světové hudební literatury. Mnoho dirigentů se snaží překvapit posluchače novým, svěžím, energickým a výrazově bohatým uchopením skladatelovy hudby. Mezi tělesa, která tuto nelehkou výzvu dobrovolně přijímají, patří i Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího Romana Válka. V jejich provedení zaznělo jedno z nejznámějších a nejinterpretovanějších Bachových děl přímo na Velký pátek v brněnském kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie.  více

S podtitulem Zůstaňte zde a bděte se mnou včera nabídnul Velikonoční festival duchovní hudby další z koncertů a to v kostele svatého Augustina. K uvedení Vigilie pro šest hlasů a instrumentální soubor Wolfganga Rihma přizval festival dva renomované německé soubory – Ensemble Musikfabrik a vokální sexteto Singer Pur, pro které bylo dílo zkomponováno. Za bravurním provedení nesmírně drásavé skladby stál dirigent Christian Eggen.  více

Velikonoční festival duchovní hudby ve svém druhém dni nabídnul v kostele Neposkvrněného početí panny Marie na Křenové ulici Lidové pašije podle svatého Jana, jejichž autorem je Petr Varmuža – umělecký vedoucí BROLNu.  více

Další z řady dvojkoncertů mezinárodního festivalu Jazz Fest Brno 2018 se odehrál v sobotu v Divadle Husa na provázku. Oba tentokrát propojil skladatel a multiinstrumentalista Jiří Slavík. V první půli programu předvedl své jazzové interpretační a improvizační schopnosti, když na piano doprovodil jazzového bubeníka Douga Hammonda. Poté představil koncertní verzi svého unikátního projektu Mateřština, za který vloni získal cenu Anděl v kategorii world music.  více

Velikonoční festival duchovní hudby včera večer v Brně odstartoval svůj 27. ročník. Tentokrát pod zastřešujícím tématem Zahrada, vinice. Přehlídka duchovní hudby láká své posluchače nejen vysokou kvalitou hudební produkce, ale do značné míry také propracovaným dramaturgickým plánem, který vždy v souladu s každoročním tématem uvádí po boku historických hudebních milníků díla nová, neotřelá nebo alespoň nepříliš často slýchaná. Ačkoliv skutečným středobodem nedělního večera bylo jediné oratorium Ludwiga van Beethovena Kristus na hoře Olivetské, Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno zahájili zatím poslední ročník festivalu offertoriem Intende Voci od Franze Schuberta.  více

Nejčtenější

Kritika

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více