Folkové prázdniny 2017: Setkání s vizionáři

Folkové prázdniny 2017: Setkání s vizionáři

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).

O Folkových prázdninách, zvláště pak přehledně o jeho hudební dramaturgii, již poreferoval Milan Tesař. Vypíchl dvě specifická a neobvyklá programová čísla - dva vizionářské projekty: Beránky a vlky Mariana Friedla a Mateřštinu Jiřího Slavíka. Oběma je společná hluboká zakotvenost v tradiční moravské kultuře a současně vysoké ambice interpretační a skladatelské (či aranžérské). Na Folkovkách je pozoruhodné,  že jejich dramaturg Michal Schmidt cíleně a s chutí poskytuje ve festivalovém programu místo pro takovéto speciality.  Pro náročné umělecké podniky, jež jsou náročné i finančně,  a které s největší pravděpodobností nemají šanci na běžný koncertní provoz. Ale to, že jsou uvedeny aspoň jednou ve své úplnosti  znamená mnoho: inspiraci pro další hudebníky, podnět k tvůrčí diskusi. Těch nejméně 600 lidí natěsnaných do zámecké jízdárny (náhradní řešení za zámecký park, protože venku pršelo) si odnáší z koncertů jedinečné zážitky, náboj, o nějž se dělí s dalšími lidmi a podněty pro poslech, koupi, návštěvy koncertů a popřípadě doporučení pro dramaturgy jiných akcí. Jedinečné poselství se tak šíří do světa.

Já bych v souvislosti s neobvyklými projekty chtěl zmínit ještě dva další, tentokrát vycházející z jiných tradic, než moravských. Naprosto strhujícím zážitkem bylo vystoupení tří výrazných houslistů, kteří pro Folkovky připravili speciální program Struny nad Oslavou, a to až na místě samém. Slovenský špičkový jazzman s kořeny ve folkloru Stano Palúch, americký bluegrassový houslista (a pedagog na hudební škole Berklee) Case Driessen a dánský tradiční i experimentující fidler Thyge SP předvedli, jak různorodou hudbu lze mistrovsky spojit jak v rovině dramaturgické, tak improvizačním uměním. Dlužno říci, že proti výše uvedeným projektů, v jejichž kompozici  člověk vnímal značný vklad hudebního intelektu jejich tvůrců, tady se musel sklonit před muzikantskou bezprostředností, pohotovostí a současně vkusnými a nápaditými aranžérskými tahy. Jsem zvědav, jak se tento muzikantský svátek zobrazí na nahrávce, kterou pořadatelé festivalu pořizují. Z loňského, obdobně inspirativního,  projektu se podařilo vydat letos ve vydavatelství Indies Scope cédéčko. Pokud by vyšlo i z letošního (po mém soudu působivějšího), tak bych okamžitě naťukl jako první k poslechu  několik minut gradující úpravu slovenských písní, v níž pohostinsky zazpívala Jitka Šuranská.

suranska_jitka_folkove_prazdniny_2017_foto_plocekJitka Šuranská

Vedle tohoto mimořádně silného muzikantského zážitku na mne asi nejsilněji a nejkomplexněji (tedy ne pouze hudebně) zapůsobil projekt Vizionáři 1916 irského zpěváka Lorcána Mac Matúna.  Ústředním tématem tu byla připomínka tzv. Velikonočního povstání, což byla vzpoura Irů proti britské nadvládě  o Velikonocích roku 1916.  Toto zvláštní povstání skončilo tragicky. Jeho vůdcové byli popraveni spolu s desítkami dalších vzbouřenců  a celkem zahynulo několik set lidí. Když říkám zvláštní povstání, tak mám na mysli v jistém slova smyslu naivní a nedokonalou přípravu, jakož i provedení. Od počátku bylo víceméně jasné, že tato revoluce nemůže uspět a podle dochovaných textů a svědectví si toho byli - se vším rizikem, včetně popravy -  vědomi i její vůdcové. Jeden z nich, básník Patrick Pearse (Páidraig Mac Piarais) napsal: „Lidé o nás nyní budou říkat nepříjemné věci, ale my budeme připomínáni naším potomstvem a žehnáni nenarozenými generacemi.“ - Jeho proroctví se naplnilo. Dav zprvu na poražené povstalce plival. Z povstání, jehož poselství je dějinami neseno nesmrtelným textem Vyhlášení Irské republiky, se však stal postupně jeden z nejdůležitějších symbolů boje za nezávislost Irska a každoročně se s velkou odezvou připomíná.  

Lorcán Mac Mathúna představuje v pořadu  čtyři ze sedmi politických vizionářů - vůdců  (spisovatele Josepha Plunketta, učitele a básníka Patricka Pearse, socialistického aktivistu Jamese Connolyho a dudáka Éamonn Ceannta).  S velkým respektem a osobní sympatií je portrétuje skrze jejich vlastní  slova a dobové texty, které jsou recitovány  mezi písněmi a skrze hudbu, jíž původní  texty opatřil. Vzniká tak sugestivní obraz Irska, jeho bídy, jeho dramat, jeho lidových tradic i duchovní síly.  Dramaturgovi Michalu Schmidtovi se podařilo zajistit český překlad textů, který velmi neokázale a přitom nanejvýš působivě přednesl herec Vladimír Javorský.  Celé představení bylo umocněno projekcí dobových fotografií a filmových dokumentů. O jeho podobě si lze udělat orientační představu díky ukázce původního představení na Youtube. 

Na závěr chci připomenout pozoruhodnou akci, která se uskutečňuje již po řadu let v rámci Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou: Kolokvium.  Přednášky, v nichž se mísí přesahy z různých disciplín - hudební vědy, etnologie, publicistiky a praktického muzikantství - měly letos společného jmenovatele: název Zrcadlení. Co se může zrcadlit v hudbě, popřípadě v písních? Lidské osudy, dějiny, duševní hnutí, vývoj hudebního stylu či městské hudební kultury, osobní poznání… Ze směsice velmi zajímavých příspěvků namátkou vybírám příspěvek Alžběty Lukáčové o tom, co vše se projevilo ve slovenském televizním cyklu Zem spieva, Marty Ulrychové o osudech německého krušnohorského písničkáře Anthona Günthera, Kateřiny Garcia o písních Sefardů - Židů vyhnaných ve středověku ze Španělska a usadivších se na březích Středozemního moře a Julie Úlehla o písních, v nichž se zobrazuje krajina. Každoročně vychází z tohoto setkáni velmi zajímavý a inspirativní  sborník, jehož předchozí vydání jsou ke stažení na stránkách Kolokvia.

Folkové prázdniny jsou jednou velkou vizí -  na rozdíl od mnoha jiných uskutečněnou.

Folkové prázdniny 2017, Náměšť nad Oslavou, 22.- 29.července, www.folkoveprazdniny.cz

Foto Jiří Plocek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více

Zatímco s kapelou The Fireballs hraje rokenrol a v B-Side Bandu přijde do styku s tradičním i moderním mainstreamovým jazzem i s úpravami popových hitů, v několika svých vlastních projektech se klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal věnuje improvizované hudbě. Vystupuje sám, v duu, v komorních uskupeních, ale tak s většími ansámbly. Právě vydal nové CD v roli dirigenta improvizačního tělesa Divergent Connections Orchestra. A tato živá nahrávka byla hlavním tématem našeho rozhovoru.  více

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více