Folkové prázdniny 2017: Setkání s vizionáři

Folkové prázdniny 2017: Setkání s vizionáři

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).

O Folkových prázdninách, zvláště pak přehledně o jeho hudební dramaturgii, již poreferoval Milan Tesař. Vypíchl dvě specifická a neobvyklá programová čísla - dva vizionářské projekty: Beránky a vlky Mariana Friedla a Mateřštinu Jiřího Slavíka. Oběma je společná hluboká zakotvenost v tradiční moravské kultuře a současně vysoké ambice interpretační a skladatelské (či aranžérské). Na Folkovkách je pozoruhodné,  že jejich dramaturg Michal Schmidt cíleně a s chutí poskytuje ve festivalovém programu místo pro takovéto speciality.  Pro náročné umělecké podniky, jež jsou náročné i finančně,  a které s největší pravděpodobností nemají šanci na běžný koncertní provoz. Ale to, že jsou uvedeny aspoň jednou ve své úplnosti  znamená mnoho: inspiraci pro další hudebníky, podnět k tvůrčí diskusi. Těch nejméně 600 lidí natěsnaných do zámecké jízdárny (náhradní řešení za zámecký park, protože venku pršelo) si odnáší z koncertů jedinečné zážitky, náboj, o nějž se dělí s dalšími lidmi a podněty pro poslech, koupi, návštěvy koncertů a popřípadě doporučení pro dramaturgy jiných akcí. Jedinečné poselství se tak šíří do světa.

Já bych v souvislosti s neobvyklými projekty chtěl zmínit ještě dva další, tentokrát vycházející z jiných tradic, než moravských. Naprosto strhujícím zážitkem bylo vystoupení tří výrazných houslistů, kteří pro Folkovky připravili speciální program Struny nad Oslavou, a to až na místě samém. Slovenský špičkový jazzman s kořeny ve folkloru Stano Palúch, americký bluegrassový houslista (a pedagog na hudební škole Berklee) Case Driessen a dánský tradiční i experimentující fidler Thyge SP předvedli, jak různorodou hudbu lze mistrovsky spojit jak v rovině dramaturgické, tak improvizačním uměním. Dlužno říci, že proti výše uvedeným projektů, v jejichž kompozici  člověk vnímal značný vklad hudebního intelektu jejich tvůrců, tady se musel sklonit před muzikantskou bezprostředností, pohotovostí a současně vkusnými a nápaditými aranžérskými tahy. Jsem zvědav, jak se tento muzikantský svátek zobrazí na nahrávce, kterou pořadatelé festivalu pořizují. Z loňského, obdobně inspirativního,  projektu se podařilo vydat letos ve vydavatelství Indies Scope cédéčko. Pokud by vyšlo i z letošního (po mém soudu působivějšího), tak bych okamžitě naťukl jako první k poslechu  několik minut gradující úpravu slovenských písní, v níž pohostinsky zazpívala Jitka Šuranská.

suranska_jitka_folkove_prazdniny_2017_foto_plocekJitka Šuranská

Vedle tohoto mimořádně silného muzikantského zážitku na mne asi nejsilněji a nejkomplexněji (tedy ne pouze hudebně) zapůsobil projekt Vizionáři 1916 irského zpěváka Lorcána Mac Matúna.  Ústředním tématem tu byla připomínka tzv. Velikonočního povstání, což byla vzpoura Irů proti britské nadvládě  o Velikonocích roku 1916.  Toto zvláštní povstání skončilo tragicky. Jeho vůdcové byli popraveni spolu s desítkami dalších vzbouřenců  a celkem zahynulo několik set lidí. Když říkám zvláštní povstání, tak mám na mysli v jistém slova smyslu naivní a nedokonalou přípravu, jakož i provedení. Od počátku bylo víceméně jasné, že tato revoluce nemůže uspět a podle dochovaných textů a svědectví si toho byli - se vším rizikem, včetně popravy -  vědomi i její vůdcové. Jeden z nich, básník Patrick Pearse (Páidraig Mac Piarais) napsal: „Lidé o nás nyní budou říkat nepříjemné věci, ale my budeme připomínáni naším potomstvem a žehnáni nenarozenými generacemi.“ - Jeho proroctví se naplnilo. Dav zprvu na poražené povstalce plival. Z povstání, jehož poselství je dějinami neseno nesmrtelným textem Vyhlášení Irské republiky, se však stal postupně jeden z nejdůležitějších symbolů boje za nezávislost Irska a každoročně se s velkou odezvou připomíná.  

Lorcán Mac Mathúna představuje v pořadu  čtyři ze sedmi politických vizionářů - vůdců  (spisovatele Josepha Plunketta, učitele a básníka Patricka Pearse, socialistického aktivistu Jamese Connolyho a dudáka Éamonn Ceannta).  S velkým respektem a osobní sympatií je portrétuje skrze jejich vlastní  slova a dobové texty, které jsou recitovány  mezi písněmi a skrze hudbu, jíž původní  texty opatřil. Vzniká tak sugestivní obraz Irska, jeho bídy, jeho dramat, jeho lidových tradic i duchovní síly.  Dramaturgovi Michalu Schmidtovi se podařilo zajistit český překlad textů, který velmi neokázale a přitom nanejvýš působivě přednesl herec Vladimír Javorský.  Celé představení bylo umocněno projekcí dobových fotografií a filmových dokumentů. O jeho podobě si lze udělat orientační představu díky ukázce původního představení na Youtube. 

Na závěr chci připomenout pozoruhodnou akci, která se uskutečňuje již po řadu let v rámci Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou: Kolokvium.  Přednášky, v nichž se mísí přesahy z různých disciplín - hudební vědy, etnologie, publicistiky a praktického muzikantství - měly letos společného jmenovatele: název Zrcadlení. Co se může zrcadlit v hudbě, popřípadě v písních? Lidské osudy, dějiny, duševní hnutí, vývoj hudebního stylu či městské hudební kultury, osobní poznání… Ze směsice velmi zajímavých příspěvků namátkou vybírám příspěvek Alžběty Lukáčové o tom, co vše se projevilo ve slovenském televizním cyklu Zem spieva, Marty Ulrychové o osudech německého krušnohorského písničkáře Anthona Günthera, Kateřiny Garcia o písních Sefardů - Židů vyhnaných ve středověku ze Španělska a usadivších se na březích Středozemního moře a Julie Úlehla o písních, v nichž se zobrazuje krajina. Každoročně vychází z tohoto setkáni velmi zajímavý a inspirativní  sborník, jehož předchozí vydání jsou ke stažení na stránkách Kolokvia.

Folkové prázdniny jsou jednou velkou vizí -  na rozdíl od mnoha jiných uskutečněnou.

Folkové prázdniny 2017, Náměšť nad Oslavou, 22.- 29.července, www.folkoveprazdniny.cz

Foto Jiří Plocek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více

Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více

Rozličné nálady Debussyho Faunova odpoledne, ticho neklidu před bouří Brittenova Houslového koncertu a severským koloritem prodchnuté Sibeliovy první symfonie nabídla ve čtvrtek 11. ledna Filharmonie Brno na zdejším Stadionu. Pod taktovkou dirigenta James Feddecka, brněnskému publiku již známého, a za spolupráce s výjimečným slovenským houslistou Milanem Paľou filharmonici představili dramaturgicky zajímavý program s interpretačním nábojem.  více

Na konci listopadu vyšlo CD s názvem Moravské hlasy. Na první pohled nenápadné album by rozhodně nemělo ujít pozornosti. Jedná se o hudební nosič, který je součástí projektu Píseň duše, jehož iniciátorem je Jiří Plocek. Jeho cílem bylo představit fenomén moravské zpěvnosti na příkladu některých oblastí Slovácka.  více

Muzikál Ženy na pokraji nervového zhroucení vznikl na základě výtečného stejnojmenného filmu Pedra Almodóvara. A jeho londýnská verze z roku 2015 hojně obráží tuzemská jeviště. Předloni titul uvedli v Chebu, na sklonku loňského roku v Brně a Praze, letos jej chystají v Liberci. Jak dopadlo jeho brněnské provedení v Městském divadle Brno?  více

Nebývá zvykem, že by se konzervatoristé angažovali v samostatně organizovaných ansámblech. Jeden takový však v loňském roce z brněnské konzervatoře vzešel a směle se etabluje školskému systému a kulturnímu průmyslu trochu navzdory. Mladí prostě chtějí hrát. Chamber Symphony Orchestra Brno se brněnskému publiku úspěšně představil v premiéře v květnu 2017 Mahlerovou symfonií Titánů. Ve své druhé koncertní sezóně soubor pokračoval v komorní interpretaci druhou symfonií Johannese Brahmse. Potřetí v Brně orchestr vystoupil 3. ledna při novoročním koncertu v katedrále sv. Petra a Pavla. Samostatné komorní těleso standardně spolupracuje s dirigentem Stanislavem Kummerem. Pro recenzovaný koncert bylo doplněno o několik hostujících hráčů a taktovky se tentokráte chopil dirigent a skladatel Jiří Najvar. Ten vedle Koncertu pro flétnu Wolfganga Amadea Mozarta a Magnificat Johna Ruttera uvedl v premiéře také svou kompozici La preghiera di Capodanno.  více

S jazzmanem Janem Konopáskem, který 29. prosince 2017 oslavil 86. narozeniny, jsme se spřátelili, když dostal v roce 2016 Cenu Gustava Broma a přijel si ji převzít na jeden z koncertů Jazzfestu v Sono Centru. Jazzová legenda, mezinárodně uznávaný barytonsaxofonista, zřejmě poslední žijící aktér elitních zakladatelských těles českého moderního jazzu po 2. světové válce se ukázal jako vynikající vypravěč. Jeho muzikantská dráha je velmi pestrá a je základem připravované knihy, která vyjde v nakladatelství Galén.  více

Pokud jste navštívili novoroční koncert brněnské filharmonie v očekávání seriózní, rigorózně slavností, přitom uměřené a distingované zábavy, pravděpodobně jste odcházeli vrcholně nespokojeni. V rozčarování jste si možná stěžovali, spílali a mumlali: co to bylo za dirigentovy taneční kreace, proč se tleskalo do rytmu Radeckého marše a především – proč nám jen nutili zpívat? A ta dramaturgie! Minulý rok alespoň Smetana, ale letos? Samé valčíčky a polky, operety a šlehačky! Jestli nejste zahořklý škarohlíd, je vysoká pravděpodobnost, že jste po boku Filharmonie Brno s lehkostí a rozverností vtančili do roku 2018.  více

Julia Ulehla je americká zpěvačka, pravnučka Vladimíra Úlehly, moravského vědce a sběratele lidových písní, autora legendární knihy Živá píseň. Julia společně se svým manželem, kytaristou s arménskými kořeny Aramem Bajakianem, někdejším spoluhráčem Lou Reeda nebo Diany Krall, založila skupinu Dálava, ve které netradičním způsobem zpracovávají moravský folklor. Natočili už druhé album s názvem The Book Of Transfiguration a právě o něm jsme s Julií a Aramem rozmlouvali během jejich nedávného pobytu v Brně.  více

Brněnskou pasáž Alfa včera zaplnila hudba. Již po jedenácté zde byla udena Česká vánoční mše Hej, mistře. Akce opět proběhla ve spolupráci HaDivadla a kavárny Švanda. Orchestr a zpěváci pod taktovkou Joela Hány vystoupí také dnes ve 22:00. A jak to včera v pasáži vypadalo? Přinášíme vám krátkou fotoreportáž.  více

Na festival Blues Alive do Šumperka pravidelně jezdí Andrzej Matysik, šéfredaktor polského magazínu Twój Blues. Když jsem se jej letos zeptal, co ho na české scéně v poslední době nejvíce zaujalo, bez váhání odpověděl: Band Of Heysek! Mladá brněnská kapela – funguje od roku 2015 – učarovala nejen polským odborníkům, ale i vyprodanému šumperskému domu kultury. Letošní ročník našeho největšího bluesového festivalu totiž toto syrové trio z jižní Moravy otevíralo.  více

První adventní neděli se ve Veselí nad Moravou uskutečnil koncert k 65. výročí založení Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN). Toto hudební těleso tvoří pro mnohé nerozlučnou dvojici právě s Českým rozhlasem Brno. Orchestr vznikl v roce 1952 pro potřeby rozhlasu ze dvou důvodů: k vytvoření archivu kvalitních hudebních nahrávek i hraní živých koncertů po celém světě. Nahrávky BROLNu na starých LP deskách byly pro mnoho „folkloristů“ jedním z prvních setkání s tímto druhem umění. BROLN přinášel umělecky hodnotné úpravy lidových písní a vytvořil trend, který je aktuální dodnes.  více

Program třetí adventní neděle v podání orchestru Ensemble Opera Diversa s výpomocí sesterského tělesa – sboru Ensemble Versus – se nesl ve znamení moderní soudobé tvorby. V Konventu Milosrdných bratří zazněly skladby O antifony pro baryton a smyčce a Magnificat pro sbor a smyčce od dvorního skladatele ansámblu Ondřeje Kyase a Sonata da chiesa skladatele Jaroslava Štastného-Pokorného, komponujícího pod uměleckým pseudonymem Peter Graham. Sólistou večera byl barytonista Roman Hoza, představení řídila dirigentka Gabriela Tardonová. Koncert v přímém přenosu vysílal Český rozhlas Vltava a další stanice sítě Eurorádia. Hudba se tak dostala až k posluchačům Španělského, Sárského, Estonského, Švédského, Portugalského, Hessenského, Dánského, Řeckého, Islandského, Slovinského a Britského (BBC) rozhlasu.  více

Operní soubor byl nucen hledat kvůli uzavření Janáčkova divadla náhradní místo. Obrovský prostor pavilonu P na Výstavišti se ukázal být, soudě podle sobotní premiéry, pro novou inscenaci Gounodova Fausta a Markétky skutečným požehnáním. Režisér Jiří Heřman se scénografem Pavlem Svobodou, světelným designérem Danielem Tesařem a choreografem Janem Kodetem stvořili jedinečné, svébytné a velmi působivé dějiště zřetelně vyprávěného příběhu, abstraktního a konkrétního zároveň.  více

Hudebně dramatický experiment o hudbě, životě a strastech skladatelek doby baroka uvedl v premiéře 14. prosince v sále Místodržitelského paláce v Brně soubor Musica Poetica. Jeho zakladatelkou i iniciátorkou nového projektu je zpěvačka, harfenistka a muzikoložka Jana Janků, která se tvorbě skladatelek 17. a 18. století věnuje kontinuálně od své diplomové práce věnované Francesce Caccini. Společně s Musicou Poetickou, s níž působí na poli poučené interpretace již od roku 1998, natočila i CD Barokní ženy. Vosvětě zapomínaných autorek pokračuje dnešním stejnojmenným dramatickým projektem. Soubor tak připravil umělecko-edukativní představení příjemného dramatického projevu a zajímavého scénáře bohatého na životopisná data tří významných žen z oblasti hudby.  více