Folkové prázdniny, festival s duší

Folkové prázdniny, festival s duší

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.

Duše coby motto letošního ročníku mohla znamenat větší podíl interpretů duchovní hudby, ať už si pod tímto pojmem představujeme cokoli. A skutečně i takovou bylo možné na Vysočině letos slyšet: od Mlýnů a dalších jistot Spirituál kvintetu přes instrumentální modlitby kolumbijského harfeníka Edmara Castañedy, zbožného křesťana, nebo neméně vroucí hudbu kubánského pianisty Omara Sosy, vyznavače synkretického náboženství santería, až po gregoriánský chorál, který zněl jednu noc v náměšťském kostele. Duchovní prvky najdeme mezi řádky v textech Jardy Svobody (tentokrát nepřijel s Trabandem, ale s volnějším projektem Přítel člověka) a paralely na starozákonní pasáže občas prosvítají v jinak světských textech někdejších sovětských židů, které rekonstruovala a nastudovala mezinárodní skupina Yiddish Glory.

Komu v Náměšti nestačí hlavní večerní a případně noční koncerty, mohl živou hudbu propojit s přednáškami, besedami, diskusemi, ať už šlo o dvoudenní odborné kolokvium (letos na téma Hudba a spiritualita), lehčeji vedené rozpravy publicistů nebo třeba pondělní besedu s kanadskou profesorkou židovských studií Annou Shternshis, která v archivu začátkem 90. let objevila ony ztracené písně, které poté nastudovala skupina Yiddish Glory. Na kolokviu se hovořilo mimo jiné o duchovních prvcích v textech Spirituál kvintetu, o inspiraci biblickou Písní písní ve starých skladbách sefardských židů i v tvorbě Jardy Svobody, diskutovalo se o tom, zda v kostele má zní spíše gregoriánský chorál, nebo kytary. Teoretická část festivalu měla tedy jasné propojení s částí koncertní. A to jsme ještě nezmínili obrovskou skutečně praktickou součást festivalu, kterou jsou desítky dílen – výtvarných a jinak tvůrčích, tanečních a v neposlední řadě také hudebních.

Festival si však i letos užil také ten, komu je propojování souvislostí lhostejné a kdo v hudbě nehledá duchovní (nebo duševní?) prvky. Náměští se nesla výjimečná hudba instrumentální (úvodní koncert maďarského houslisty Félixe Lajkó a polské smyčcové skupiny Vołosi – toto uskupení právem buduje v celoevropské hitparádě world music; mohutně vytleskávané trio Talisk ze Skotska; nebo nádherné spojení tří harf z různých kontinentů). A také hudba vokální – od experimentálního sólového zpěvu Lenky Dusilové, podbarveného elektronikou, přes moravský folklor z Kudlovic až po sílu vokální polyfonie skupiny San Salvador z francouzského departementu Corrèze.

I když se během festivalu přestavilo mnoho zajímavých nástrojů včetně miniaturní tahací harmoniky concertiny, dud nebo tradičně velmi silně zastoupených houslí, letošnímu ročníku dominovaly harfy a západoafrická kora. Hráč na koru Seckou Keita se do Náměště vrátil po třech letech a představil se ve třech programech – s Omarem Sosou odehrál skladby z jejich společného alba Transparent Water, s velšskou harfenistkou Catrin Finch představil mimo jiné hudbu z aktuálního CD Soar a vše vyvrcholilo v pátek večer unikátním projektem Harfy nad Oslavou, ve kterém se Keita a Finch spojili Edmarem Castañedou, hráčem na kolumbijskou „harfu z plání“, arpa llanera. Tento koncert navázal na projekty z minulých let jako Tři hlasy, Tři niněry, Struny nad Oslavou a Perkuse a hlasy. Vždy to probíhá tak, že hudebníci z různých zemí (a často z různých kontinentů) se sejdou v Náměšti, na místě vytvářejí společný repertoáru a ten pak odehrají. Krásná a především záslužná a nedocenitelná aktivita.

Mimořádných momentů však bylo na festivalu víc. Jistě mezi ně patří koncertní premiéra nového programu Luboše Maliny a Kateřiny García Vprostřed noci… se zhudebněnou českou poezií. A svým způsobem výjimečná byla i festivalová derniéra Spirituál kvintetu. Koncert se sice až příliš podobal loňskému vystoupení této legendární kapely na festivalu, ale vděční fanoušci byli za všechny ty staré dobré hity rádi a mnozí si uvědomovali, že Spirituál kvintet, který na jaro příštího roku ohlásil ukončení činnosti, možná už naživo neuslyší. Mezi nejsilnější momenty – vedle dua Sosa & Keita, harf, Yiddish Glory nebo skupiny San Salvador – pak patřil i na poslední chvíli domluvený koncert madagaskarské skupiny Toko Telo, špičkové a přitom u nás naprosto neznámé. Americké gospelové dámy Como Mamas, které zrušily evropské turné, měly v Náměšti naprosto plnohodnotnou náhradu.

            Folkové prázdniny skončily v sobotu 3. srpna koncertem polské skupiny Tęgie chłopy. Těšme se na příští ročník a doufejme, že studnice nápadů Michala Schmidta nevyschne a že i za rok budou mít Folkové prázdniny nejen skvělou dramaturgii, ale i nosné téma, které to vše krásně propojí dohromady.

Folkové prázdniny, Náměšť nad Oslavou, areál renesančního zámku. 27. 7. – 3. 8. 2019

Edmar Castañeda/ foto Yvett Stranská

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejznámější slovenský folklorní soubor Lúčnica vystoupil na pódiu Janáčkova divadla v Brně. Z Bratislavy přivezli starší choreografie legendárního Štefana Nosáľa, který nás před dvěma lety navždy opustil.   více

Brněnská skupina Ateliér na sebe poprvé upozornila v roce 2015 sedmipísňovou nahrávkou Půlcédé. První plnohodnotné CD natočila na jaře 2019 ve studiu Indies ve spolupráci s mistrem zvuku Dušanem Součkem. Album vyšlo pod názvem Kalevalavíce

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Nejčtenější

Kritika

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více