Folkové prázdniny, festival s duší

Folkové prázdniny, festival s duší

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.

Duše coby motto letošního ročníku mohla znamenat větší podíl interpretů duchovní hudby, ať už si pod tímto pojmem představujeme cokoli. A skutečně i takovou bylo možné na Vysočině letos slyšet: od Mlýnů a dalších jistot Spirituál kvintetu přes instrumentální modlitby kolumbijského harfeníka Edmara Castañedy, zbožného křesťana, nebo neméně vroucí hudbu kubánského pianisty Omara Sosy, vyznavače synkretického náboženství santería, až po gregoriánský chorál, který zněl jednu noc v náměšťském kostele. Duchovní prvky najdeme mezi řádky v textech Jardy Svobody (tentokrát nepřijel s Trabandem, ale s volnějším projektem Přítel člověka) a paralely na starozákonní pasáže občas prosvítají v jinak světských textech někdejších sovětských židů, které rekonstruovala a nastudovala mezinárodní skupina Yiddish Glory.

Komu v Náměšti nestačí hlavní večerní a případně noční koncerty, mohl živou hudbu propojit s přednáškami, besedami, diskusemi, ať už šlo o dvoudenní odborné kolokvium (letos na téma Hudba a spiritualita), lehčeji vedené rozpravy publicistů nebo třeba pondělní besedu s kanadskou profesorkou židovských studií Annou Shternshis, která v archivu začátkem 90. let objevila ony ztracené písně, které poté nastudovala skupina Yiddish Glory. Na kolokviu se hovořilo mimo jiné o duchovních prvcích v textech Spirituál kvintetu, o inspiraci biblickou Písní písní ve starých skladbách sefardských židů i v tvorbě Jardy Svobody, diskutovalo se o tom, zda v kostele má zní spíše gregoriánský chorál, nebo kytary. Teoretická část festivalu měla tedy jasné propojení s částí koncertní. A to jsme ještě nezmínili obrovskou skutečně praktickou součást festivalu, kterou jsou desítky dílen – výtvarných a jinak tvůrčích, tanečních a v neposlední řadě také hudebních.

Festival si však i letos užil také ten, komu je propojování souvislostí lhostejné a kdo v hudbě nehledá duchovní (nebo duševní?) prvky. Náměští se nesla výjimečná hudba instrumentální (úvodní koncert maďarského houslisty Félixe Lajkó a polské smyčcové skupiny Vołosi – toto uskupení právem buduje v celoevropské hitparádě world music; mohutně vytleskávané trio Talisk ze Skotska; nebo nádherné spojení tří harf z různých kontinentů). A také hudba vokální – od experimentálního sólového zpěvu Lenky Dusilové, podbarveného elektronikou, přes moravský folklor z Kudlovic až po sílu vokální polyfonie skupiny San Salvador z francouzského departementu Corrèze.

I když se během festivalu přestavilo mnoho zajímavých nástrojů včetně miniaturní tahací harmoniky concertiny, dud nebo tradičně velmi silně zastoupených houslí, letošnímu ročníku dominovaly harfy a západoafrická kora. Hráč na koru Seckou Keita se do Náměště vrátil po třech letech a představil se ve třech programech – s Omarem Sosou odehrál skladby z jejich společného alba Transparent Water, s velšskou harfenistkou Catrin Finch představil mimo jiné hudbu z aktuálního CD Soar a vše vyvrcholilo v pátek večer unikátním projektem Harfy nad Oslavou, ve kterém se Keita a Finch spojili Edmarem Castañedou, hráčem na kolumbijskou „harfu z plání“, arpa llanera. Tento koncert navázal na projekty z minulých let jako Tři hlasy, Tři niněry, Struny nad Oslavou a Perkuse a hlasy. Vždy to probíhá tak, že hudebníci z různých zemí (a často z různých kontinentů) se sejdou v Náměšti, na místě vytvářejí společný repertoáru a ten pak odehrají. Krásná a především záslužná a nedocenitelná aktivita.

Mimořádných momentů však bylo na festivalu víc. Jistě mezi ně patří koncertní premiéra nového programu Luboše Maliny a Kateřiny García Vprostřed noci… se zhudebněnou českou poezií. A svým způsobem výjimečná byla i festivalová derniéra Spirituál kvintetu. Koncert se sice až příliš podobal loňskému vystoupení této legendární kapely na festivalu, ale vděční fanoušci byli za všechny ty staré dobré hity rádi a mnozí si uvědomovali, že Spirituál kvintet, který na jaro příštího roku ohlásil ukončení činnosti, možná už naživo neuslyší. Mezi nejsilnější momenty – vedle dua Sosa & Keita, harf, Yiddish Glory nebo skupiny San Salvador – pak patřil i na poslední chvíli domluvený koncert madagaskarské skupiny Toko Telo, špičkové a přitom u nás naprosto neznámé. Americké gospelové dámy Como Mamas, které zrušily evropské turné, měly v Náměšti naprosto plnohodnotnou náhradu.

            Folkové prázdniny skončily v sobotu 3. srpna koncertem polské skupiny Tęgie chłopy. Těšme se na příští ročník a doufejme, že studnice nápadů Michala Schmidta nevyschne a že i za rok budou mít Folkové prázdniny nejen skvělou dramaturgii, ale i nosné téma, které to vše krásně propojí dohromady.

Folkové prázdniny, Náměšť nad Oslavou, areál renesančního zámku. 27. 7. – 3. 8. 2019

Edmar Castañeda/ foto Yvett Stranská

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Nejčtenější

Kritika

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více