Hrubé (dvoj)album z Horňácka

Hrubé (dvoj)album z Horňácka

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.

Podobný zázrak se stal již mnoha před ním. Toto poutní místo lidové písně objevil například Janáček, Novák, Merta nebo Havelka. Zažít zázrak není nic záviděníhodného, každý se s tím vyrovnává jinak. Výsledkem Hradilova vypořádání s tímto hlubokým prožitkem je album Hrubá hudba. Mezi všemi majstry, hudci, zpěváky a zpěvačkami to byl způsob odvážný a hodný obdivu. Na tento úkol však nebyl sám. Pozval si na pomoc Horňáckou muziku Petra Mičky, což byla skvělá a zřejmě i jediná možná volba. Neznám nikoho, kdo by dokázal horňáckou muziku interpretovat s takovou působivostí, do hloubky znal její kořeny a zároveň měl mysl otevřenou novým, v ryzím slova smyslu alternativním přístupům.

Jura Hradil ke svému nápadu přistoupil zodpovědně. Jezdil na Horňácko, sbíral materiál, poznával prostředí, prošel celou fašankovou obchůzku. Tento badatelský přístup je v dnešní superrychlé době nezvyklý a jde o jeden z největších přínosů tohoto alba. Folklorních fúzí existuje obrovské množství a vznikají stále další. S podobně odpovědným přístupem se však setkáme jen velmi zřídka.

hruba_hudba_petra_micky_foto_roman_franc_02

Abych byla přesná, jedná se o dvojalbum. První CD nese již zmíněný název Hrubá hudba a je autorským počinem Jury Hradila s pomocí muzikantů z kapely Petra Mičky a několika horňáckých zpěváků. Přizváni byli také tři hosté z nefolklorních řad: raper Kato, Jaroslav Rudiš a slovenská zpěvačka Katarzia. Tito umělci svým prožitkem logicky ladí s náladou alba. Ve výsledku jsem však byla oproti očekávání trošku zklamaná, protože niternost, kterou do projektu vložil Jura Hradil je nepřenositelná na někoho, kdo podobný pocit z horňácké písničky nemá. Uznávám však, že to může být subjektivní názor člověka, který trpí tímto horňáckým okouzlením. Hrubá hudba je však plná různých muzikantských nápadů a v celkovém vyznění alba vše dohromady funguje. Ambientní přístup je v tomto případě geniálně využitý a supluje autenticitu, která je - dle mého názoru - pro správný požitek z folklorní písně zcela nezbytná.

Pro konzervativní prostředí folklorních nadšenců jsou to možná nápady z jiného vesmíru. Těm ale doporučuji navštívit některý z koncertů Hrubé hudby. Mohl a měl by je svou atmosférou přesvědčit, že ač je k folklornímu materiálu přistupováno velmi neobvykle, nejde o žádné znásilnění, ale naopak hlubokou úctu a nejlepší vědomí, se kterým do něho autor vložil svůj um.

Druhé album nese název Hlasy starého světa. Vzniklo v režii primáše Petra Mičky, horňáckého muzikanta, který velmi pravdivě a opravdově navazuje na zpěv a houslovou hru starých hudců. Album se snaží tuto nepřetržitou hudební linii zmapovat. Můžeme na něm slyšet zpěváky a zpěvačky té nejstarší generace jako Dušan Holý, Martin Čambal nebo Anna Šajdlerová. Aby však byla kontinuita patrná ještě více, přizval si i zpěváky mladší, jako Karla Fajmova, z nejmladších pak Janíčka Pavlíka. V závěrečné sadě písní je slyšet i sám primáš, jehož hlas patří v současné generaci k těm nejvýraznějším.

hruba_hudba_petra_micky_foto_roman_franc_03

Jedinečnost nahrávek je zesílena způsobem nahrávání. V několika případech bylo totiž studio vyměněno za louku, stodolu nebo starou chalupu. Přiznány jsou i zvuky okolí, nedokonalosti hlasů starších zpěváků i jejich dovětky. V případě zpěvačky Evy Grombířové u venkovního mikrofonu přizvukuje pěnkavička nebo Martin Čambala, který vzpomíná, co zpíval své ženě, když jel na vojnu. Jde o spojení velmi jímavé. V určitých momentech desky je tedy umělecká kvalita dokonale prostoupena s dokumentární linkou. V tomto případě jde opět vidět harmonický soulad Petr Mičky s Jurou Hradilem. Petr do písní vložil nejen svoje umění, ale také etnologické znalosti a Jura Hradil s citem pořizoval většinu nahrávek v terénu na svoji techniku. Oba tak vytvořili hudební obraz tohoto kraje. Mnoho muzikantů před nimi si vytyčilo podobný cíl a určitě se to řadě z nich povedlo. Můžeme být tedy šťastni, že máme další dílo, které svojí výpovědní hodnotou přesahuje hranice - nejen hranice regionu a České republiky, ale také hranice vnímání lidové hudby obecně.

V poslední řadě nesmím zapomenout zmínit také výtvarnou kvalitu celého CD. Úvodní strana s grafikou Marka Ehrenbergera je neotřelá, vkusná a jednoduše krásná, což je ve folklorním prostředí malý zázrak. Booklet je přehledný a posluchač se v něm dozví všechny informace, které ho mohou zajímat. Zároveň nepodsouvá jedinou “správnou” interpretaci a výklad uměleckého záměru autorů, ale nechává prostor pro fantazii. Přebal je doplněn lehce kontroverzními, a však o to zajímavějšími fotografiemi Romana France, které zachycují lehce pozměněnou horňáckou realitu. To vše dohromady dělá z tohoto alba jedinečný artefakt nejen dnes, ale třeba i za dalších pět nebo dvacet let. Adjektivum hrubý znamená na Horňácku velký a toto album si podobné označení zaslouží.

Foto Roman Franc

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více