Ivo Cicvárek & Velký svět – Padá

Ivo Cicvárek & Velký svět – Padá

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.

Na svém novém sólovém albu Padá si Cicvárek ponechal značku Velký svět pro svou doprovodnou kapelu, která se však liší od skupiny, která natočila desku Velký svět: Ivovým hlavním hudebním partnerem je violoncellista a písničkář Pavel Čadek, stálým hostem skupiny je bubeník Radim Grünwald a jediným pojítkem s předchozí deskou (nepočítáme-li epizodní role hostů) je basista Jakub Šimáně, na nové desce uvedený jako host, jinak též spoluautor aranží a zvukový mistr.

Má-li zkušený písničkář mezi svými alby tak velké rozestupy jako Ivo Cicvárek, může své posluchače překvapovat žánrovými a jinými posuny, ale také uklidňovat tím, že je vlastně vše při starém. Ivovi se daří obě zdání propojit k uspokojení obou táborů, tedy staromilců i progresistů. Jeho hlas má stále rozeznatelnou barvu, melodické postupy jsou povědomé, texty barevné a poetické. Ale tak jak se od desky k desce mění výběr Cicvárkových spolupracovníků, mění se drobné nuance v náladách písní a právě ty album jako celek posouvají a odlišují od předchozích. Na novém CD je důležitým rozlišovacím znakem přítomnost violoncella, jehož melodické plochy zdobí písně Adresa, Veronika a řadu dalších a které konkuruje klávesám nebo hostujícím hráčům na dechové nástroje. Z nich je třeba na prvním místě vyzdvihnout Jiřího Kotaču, jehož trubka, respektive křídlovka vybrané písně skutečně prosvětluje a dodává jim na naléhavosti. V závěrečné Veronice jsou však neméně důležité rytmické přiznávky Václava Šmiřáka s lesním rohem. A – zdaleka ne poslední z hostů – Vilém Spilka nahrál do písně Adresa krásné sólo na elektrickou kytaru.

cicvarek_ivo_booklet_CD_pada

Ivo sám se doprovází jednak na kytary, jednak na akustický klavír a další klávesové nástroje, ale více než dříve také používá elektroniku. Například v písni Čeho se bojíš se povedlo skloubit orchestrální prvky a jemnou elektroniku, aniž by se Cicvárek zpronevěřil české písničkářské tradici. Důležitým hudebním nástrojem na ploše celého alba je také lidský hlas. Nejde jen o to, že si Ivo do vybraných písní, opět více než dříve, přizval kolegyně zpěvačky Martinu Trchovou a Markétu Tulisovou. Dobře vymyšlené jsou i decentní sbory a hra s šepotem a zvukomalbou (opakující se hláska „ř“) v písni Před lety patří ke zvukovým vrcholům alba. V neposlední řadě je pak třeba vyzdvihnout i rytmiku, ať už je to výrazná Šimáněho basa v písni Jde, nebo třeba jemná najazzlá Grünwaldova hra na bicí ve Větrem mě vláčej (kde ševelení bubnů krásně ladí s klavírem a cellem).

Jako textař Cicvárek zkušeně klade důraz tu více na formu („Před mořem, před bouří, před lety“), tu spíše na obsah. Mezi důležitými tématy najdeme svobodu (Zítra), budoucnost muže středního věku (Autopilot) nebo radost z návratu k dětským hrám a četbě (Milionář). Ivo dává přednost rýmovaným textů, i když raději sáhne po asonanci, než aby formálně kvalitnějším rýmem uhnul z tématu. Jeho nejpoetičtější a vlastně nejsilnější texty zaujmou spíše obrazy než neotřelou formou. K nejkrásnějším patří Země, žena („Mezi tvé dlaně Punkva propadá se / Dám uzdu na ústa a koně pod kapotu / Jsi žena úvalů a hrobů dávných krásek / Jenom si neoblíkej korzet ostnatýho plotu“) a Karavely (včetně narážek na tak generační záležitost, jakou jsou kreslené seriály z „Ábíčka“).

Na album Padá se lze samozřejmě dívat i jinak. Cicvárkův kultivovaný a vlastně uhlazený projev by si možná zasloužil dravější doprovod, který do kontrastu ke zpěvákovu hlasu nabídne větší napětí. Ivo ale zvolil opačný, vlastně náročnější, postup. Volbou melodických nástrojů a silných hudebních témat onu uhlazenost podtrhuje. A teprve v druhém plánu nabízí v aranžích drobné – slovy jedné z písní – „vrcholy a hroty“, které posluchače vytrhnou, nasměrují a přesvědčí o tom, že takhle může a má fungovat český písničkářský folk ve 21. století. Dobře zvolená cesta pro toho, kdo chce zůstat pevně zakotvený ve svém hudebním světě, a přitom touží vypnout autopilota a letět si po svém…

Ivo Cicvárek & Velký svět – Padá. Vydáno vlastním nákladem, 2020. 14 skladeb, celková stopáž: 51:10

Ivo Cicvárek/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více