Janáčkova opera v příští sezóně. Pět premiér, jeden festival a žádná přestávka

29. únor 2016, 0:45

Janáčkova opera v příští sezóně. Pět premiér, jeden festival a žádná přestávka

Šestiletá holčička v růžových šatech sedí dědečkovi na klíně a nemůže se dočkat, až začne koncert. Publikum v hledišti Janáčkova divadla je zřejmě také zvědavé, ale nedává to tak okatě najevo. Brněnská opera mu za chvíli představí program příští sezóny, o kterém se oficiálně do pátečního večera nevědělo vůbec nic.

Je sedm hodin, na jeviště přichází Petr Levíček, sedá si na místo prvních houslí a hledí do not. Dědeček má ovšem ještě velmi důležitý hovor s babičkou. „Buď ticho, nebo tě dirigent klepne,“ varuje ho vnučka a poslouchá, co se bude dít. „Všichni domů, domů,“ rozezpívá se tenorista, který konečně vstal ze židle, a modří už vědí. První premiérou sezóny 2016/17 bude Káťa Kabanová, která také letos otevře festival Janáček Brno. Pokud někdo neměl jasno hned, při duetu Pavly VykopalovéLenky Čermákové z prvního dějství už by se mu mělo vyjasnit úplně. Diváci působí dojmem operních matadorů, kteří se v běžném repertoáru orientují. Méně běžný repertoár je teprve čeká, propracují se k němu přes ukázky a také přes hádanky. Kdo uhodne první, dostane lístky na premiéru, ke které se otázka vázala.

„Ta v květovaných šatech zpívá Rusalku,“ poučuje dědeček vnučku.
„To byla Rusalka?“
„Ne, ona ji zpívá.“

Holčička je evidentně přesvědčená, že Rusalka jí právě zazpívala o tom, jak ráda chodila do kostela. Ale v divadle ji to zatím baví a v okrajových hloupostech, jako jsou obsahy oper, si snad jednou udělá pořádek. Nebo neudělá, pokud se jí dostane do ruky Průvodce operní tvorbou Anny Hostomské. Na jevišti mezitím vyhlašuje ředitel opery Jiří Heřman se spolumoderující dramaturgyní Patricií Částkovou první hádanku. Autorem typicky italské hudby není Němec, jak si myslel první tipující. Není to ale ani Verdi, jak by si mohl myslet ten, kdo se zorientuje alespoň ve stylu. Šéfdirigent Marko Ivanović dirigoval předehru, kterou napsal Amilcare Ponchielli k opeře La Gioconda. Jedinému z jeho deseti jevištních děl, které se občas hraje. V áriích se vystřídají Jana HrochováJiří Sulženko, po nich v sebevražedné titulní roli Daniela Straková-Šedrlová.

„To je taky Rusalka?“
„Ne, Cizí kněžna.“

Holčička si začíná hrát s kabelkou, ale dělá to decentně. Zdá se, že není v divadle poprvé a umí se zabavit, aniž ruší ostatní. Z hledání přiměřeně velké a nehlučné hračky ji ale vytrhne návrat Jiřího Sulženka a Jany Hrochové. Basista tentokrát podává výborný fyzický výkon, protože svou partnerku na jeviště přinesl – zpěv mohl naštěstí přenechat mezzosopránu. Možná by nebylo špatné vnést trochu českého odlehčení do patosu Dona Carlose a nechat takto běhat po pódiu krále Filipa II. s princeznou Eboli na zádech. To se ale zatím nechystá, brněnská opera naopak zcela tradičně uvedla další premiéru – zasloužil se o ni Antonín Dvořák a jeho pohádková opera Čert a Káča. Árie kněžny už je méně zajímavá než čerti, holčička nachází svou hračku a nebojí se ji použít. Taky trochu zívá.

„Dědo, tobě se nechce spát?“
„Ne, tobě jo?”
„Jo.“

Holčička není jediná, kdo se začíná vrtět. České publikum není zvyklé na dlouhé věci a dvouhodinové první dějství Soumraku bohů slyšel živě jen málokdo. Těžko říct, proč koncert neměl přestávku – kousek společenského života by právě slavnostnímu uvedení nové sezóny slušel. Program ale pokračuje a z reproduktorů se ozývá záhadná melodie. Při tipování, ze kterého století pochází, se Janáčkovým divadlem nesou všechny možné číslovky, některé i dvakrát. Nakonec se přece jen kdosi trefí a řekne „dvanáct“. Píseň napsal trubadúr Jaufré Rudel, ústřední postava opery L’Amour de loin – Láska z daleka. Složila ji současná finská skladatelka Kaija Saariaho pro festival v Salcburku, ve světové premiéře zpívala i Dagmar Pecková. Brněnskou ukázku zpívaly Štěpánka Pučálková a Pavla Vykopalová a byla to krása. Bezvadně se ukázal i sbor.

„Ta v květovaných šatech už tu byla?“
„Jo, to je Rusalka.“

Hledištěm přichází Jan Šťáva a nadává na svého pána. Dvojice pán – sluha je literární model, který se jen tak neomrzí a prochází historií v nespočetných variacích. Tentokrát se ovšem nejedná o nejslavnější operní aplikaci Don Giovanni – Leporello, ale dvojici hrabě – vychovatel z opery Gioachina Rossiniho Le comte Ory – Hrabě Ory. Přidává se ještě Igor loškár a v titulní roli a převleku za jeptišku Tomáš Kořínek, taškařice o záletném hraběti bude poslední premiérou sezóny 2016/17. Hrát se bude v Mahenově divadle stejně jako Čert a Káča, Janáčkovo divadlo čeká v příštím roce velká rekonstrukce.

Na otázky nemají právo jen děti a dospělý by se také rád zeptal na pár věcí. Třeba zda by takové preview nebylo dobré více zaměřit na lidi, kteří by operu rádi zkusili a zatím se bojí. Jestli je opravdu dobrá strategie lákat publikum jen na překvapivý, ale zcela tajný program a neprozradit mu předem vůbec nic. A také proč není k příští sezóně k dispozici žádná tisková zpráva ještě dnes. Zda by zkrátka nebylo dobré rozproudit kolem celé věci trochu víc veřejného hluku a vybubnovat událost na nárožích. Zkusit přilákat více lidí a vzbudit v nich více zvědavosti a očekávání. Dobrý nápad by bylo dobré v některých aspektech dotáhnout do konce.

Gioachino Rossini by právě dnes slavil narozeniny, před devíti dny si operní svět připomínal 200. výročí světové premiéry Lazebníka sevillského. Tak ještě kousek hudby z nejslavnější operní komedie a to už bylo doopravdy všechno.

Slavnostní koncert k sezóně 2016/17. 26. února 2016, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Marek Olbrzymek

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více