Jihomoravská Porta oživená

Jihomoravská Porta oživená

Historie festivalu Porta trvá už 47 let. Z původní přehlídky trampských sborů, k nimž se později přidaly country kapely, se postupně stala multižánrová záležitost. Dnes na Portu patří folkrock, country, akustický hiphop, blues, písničkáři i interpreti šansonů. Žánrové hranice téměř neexistují, pouze zaměření na (převážně) akustickou scénu zůstává. Porta je stále soutěžním festivalem – z oblastních kol postupují podle poměrně složitého klíče ti nejlepší do finále (příp. semifinále) interpretační soutěže do Řevnic u Prahy a do finále autorské soutěže do Ústí nad Labem.

Tak jako v historii finálových koncertů Porty můžeme zaznamenat úspěchy (třicetitisícové davy v Plzni na konci 80. let) i pády (zaviněné nepřízní komunistického režimu, rozdělením festivalu v 90. letech i odlivem zájmu publika od akustické hudby v době relativně nedávné), zažívají silné i slabší momenty také jednotlivá oblastní kola, jimiž každý rok portovní soutěž začíná. V loňském roce na Jihomoravském oblastním kole v Brně soutěžilo pouhých sedm interpretů a porota měla problém najít toho, kdo si bez výhrad zasloužil postup. Krize Porty na jižní Moravě si všimli i pořadatelé z ústřední České tábornické unie a volali po změně.

A k té letos skutečně došlo. Po Františku Linhárkovi z Umělecké agentury Poutníci, který se o Portu na jižní Moravě staral od roku 1990 (a staral se dlouho dobře, jen v posledních letech nestíhal reflektovat nové trendy ve vývoji internetové komunikace, v možnostech propagace a ve znalostech nových kapel), štafetový kolík převzala rodina Machátových ze Střelic u Brna. Nadšenci, kteří v posledních letech stojí za kvalitativním růstem festivalu Střelické strunobraní a za dalšími regionálními aktivitami, Portu přesunuli z Kinokavárny v Černých polích do Café Práh, z něhož se v posledních letech stalo jedno z hlavních center folkové hudby v Brně. Ke změně došlo za mixážním pultem, nový byl moderátor (Richard Lank z brněnské vokální skupiny Black Uganda Choir) a výrazného oživení se dočkala porota. V ní vedle autora tohoto článku, který je jediným spojovacím můstkem s porotou z roku 2012, zasedli představitel České tábornické unie Petr Guth, písničkář Slávek Janoušek a čtyři naprosto neokoukané tváře – dramaturgyně Jazzové kavárny Podobrazy Lucie Michelová, pořadatel festivalu Živý Lískovec David Kolínek, pořadatel Trampské noty Padochov Michal Havran Štěpán a Martin Hájek z Rádia Ethno. V porotě tedy nově převažovali pořadatelé a dramaturgové nad aktivními hudebníky (z mého pohledu výrazné plus). Navíc byli mezi porotci – což je také velký klad – zastoupeni lidé z oblasti hudby trampské (Guth, Štěpán), folkové (Janoušek), alternativnější (Michelová) i world music (Hájek).

Velký kus práce pořadatelé odvedli při propagaci soutěže. Zřejmě díky komunikaci na Facebooku a přímému oslovování hudebníků byl zájem tak velký, že pořadatelé museli týden před vyhlášenou uzávěrkou zastavit příjem přihlášek. Že se z původně nahlášených 30 soutěžících představilo „pouhých“ 22 nic nemění na tom, že letošní ročník byl obsazený mnohem zajímavěji než několik ročníků předchozích.

Během hudebního maratonu, který začal už v 10.00 dopoledne a končil před šestou večer, se v sále Café Práh představilo 15 skupin a sedm jednotlivců. Úroveň vystoupení byla různorodá, ale pouze u dvou účinkujících bych hovořil opravdu o „trestném poslechu“. Naopak na postup bych byl rád doporučil devět soutěžících bez výhrad a tři s drobnými výhradami, tedy více než polovinu! Porota se však měla shodnout na pouhých dvou postupujících.

Vítězem oblastního kola se tak stala čím dál sehranější brněnská kapela Nebeztebe, jejíž styl charakterizuje kombinace dynamického folkrocku s etno prvky, nevšední práce s rytmikou, zajímavé česko-anglické texty, téměř profesionální komunikace hudebníků na pódiu a aranžérská gradace, okořeněná pořádnou dávkou improvizace. V Café Práh se skupina představila s úplně novou zpěvačkou, která však působila jako dlouholetá profesionálka. Na druhém místě v hodnocení poroty skončila brněnská kapela D.N.A., čtveřice mladých žen s doprovodem ještě mladšího kytaristy Vítka Dvořáčka, několikanásobní vítězové Brány (soutěž interpretů do 18 let) a držitelé národní Porty z roku 2011. Sehranost této mladé kapely je vynikající (někteří členové jsou studenty konzervatoří a folk mají jako koníčka vedle klasické hudby). Navíc mě D.N.A. tentokrát zaujali i autorskou tvorbou (výborná píseň Dar).

Obě vítězné skupiny byly původně adepty i na postup do autorské soutěže (skladba Delirious Dream od Nebeztebe nadchla téměř všechny porotce). Nakonec však porota dala šanci dalším výrazným autorům – svéráznému písničkáři Danu Vertígovi (za hiphop s akordeonem Řekni drogám ne!) a jihlavskému triu Rendez-fou, které vzniklo transformací dříve relativně úspěšné skupiny Honzíkova cesta (za píseň Chlapeček).

Můj osobní žebříček se od hodnocení celé poroty malinko lišil. Na první místo kladu právě Rendez-fou, na druhé D.N.A. a na třetí novou brněnskou skupinu Tři masa s výrazným ženským dvojhlasem (Jana Junová Šrámková v minulosti prošla například skupinami Cat & Dog’s Band a Grimasa čápa). Do první pětky by se mi určitě vešli také vítězní Nebeztebe a také rodinné trio Marián & Úlety coby sympatický zástupce klasického akustického folku. Dále bych určitě upozornil na skupinu Mlčeti dřevo coby pěkný folkrock až blueserock nebo na adamovskou Lee Bandu s vynikající zpěvačkou. Trampskou odnož folkové hudby v Café Práh zdárně reprezentovala skupina Pocity, zatímco na výlet do oblastí Portou nepolíbených nabídl Zenový čaj, jednočlenný projekt hudebníka střídajícího hru na didgeridoo s beatboxem a šamanským bubnováním. Člověk si skoro říkal, že právě Zenový čaj mohl jihomoravskou Portu vyhrát a zkusit štěstí v létě ve finále v přírodním divadle v Řevnicích u Prahy. Vždyť hra na didgeridoo je čistě přírodní, akustická, a vlastně taky trampská záležitost.

Jihomoravské oblastní kolo Porty se tedy letos dočkalo výrazného kvantitativního i kvalitativního růstu. Ne vše bylo ideální. Jinak sympatický konferenciér si občas pletl jména a pojmy (ale stále šlo o lepší výkon ve srovnání s naprosto neinformovaným moderátorem loňského ročníku), porotu chvílemi rušili přicházející soutěžící (navrhuji pro příště umístit prezenci kapel mimo sál), vyhlášení vítězů z mého pohledu proběhlo zbytečně pozdě (porota se na výsledcích dohodla před 19. hodinou, ale na vyhlášení se čekalo až do 20.00). Celkově však převažují velmi kladné pocity. Novým pořadatelům se povedlo po letech vzbudit mezi dobrými amatérskými hudebníky o Portu zájem, vybrat porotu v zajímavém obsazení a přítomným divákům nabídnout barevný hudební zážitek.

 Jihomoravské oblastní kolo Porty, Café Práh, Brno, 6. 4. 2013

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Nejčtenější

Kritika

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více