Jihomoravská Porta oživená

Jihomoravská Porta oživená

Historie festivalu Porta trvá už 47 let. Z původní přehlídky trampských sborů, k nimž se později přidaly country kapely, se postupně stala multižánrová záležitost. Dnes na Portu patří folkrock, country, akustický hiphop, blues, písničkáři i interpreti šansonů. Žánrové hranice téměř neexistují, pouze zaměření na (převážně) akustickou scénu zůstává. Porta je stále soutěžním festivalem – z oblastních kol postupují podle poměrně složitého klíče ti nejlepší do finále (příp. semifinále) interpretační soutěže do Řevnic u Prahy a do finále autorské soutěže do Ústí nad Labem.

Tak jako v historii finálových koncertů Porty můžeme zaznamenat úspěchy (třicetitisícové davy v Plzni na konci 80. let) i pády (zaviněné nepřízní komunistického režimu, rozdělením festivalu v 90. letech i odlivem zájmu publika od akustické hudby v době relativně nedávné), zažívají silné i slabší momenty také jednotlivá oblastní kola, jimiž každý rok portovní soutěž začíná. V loňském roce na Jihomoravském oblastním kole v Brně soutěžilo pouhých sedm interpretů a porota měla problém najít toho, kdo si bez výhrad zasloužil postup. Krize Porty na jižní Moravě si všimli i pořadatelé z ústřední České tábornické unie a volali po změně.

A k té letos skutečně došlo. Po Františku Linhárkovi z Umělecké agentury Poutníci, který se o Portu na jižní Moravě staral od roku 1990 (a staral se dlouho dobře, jen v posledních letech nestíhal reflektovat nové trendy ve vývoji internetové komunikace, v možnostech propagace a ve znalostech nových kapel), štafetový kolík převzala rodina Machátových ze Střelic u Brna. Nadšenci, kteří v posledních letech stojí za kvalitativním růstem festivalu Střelické strunobraní a za dalšími regionálními aktivitami, Portu přesunuli z Kinokavárny v Černých polích do Café Práh, z něhož se v posledních letech stalo jedno z hlavních center folkové hudby v Brně. Ke změně došlo za mixážním pultem, nový byl moderátor (Richard Lank z brněnské vokální skupiny Black Uganda Choir) a výrazného oživení se dočkala porota. V ní vedle autora tohoto článku, který je jediným spojovacím můstkem s porotou z roku 2012, zasedli představitel České tábornické unie Petr Guth, písničkář Slávek Janoušek a čtyři naprosto neokoukané tváře – dramaturgyně Jazzové kavárny Podobrazy Lucie Michelová, pořadatel festivalu Živý Lískovec David Kolínek, pořadatel Trampské noty Padochov Michal Havran Štěpán a Martin Hájek z Rádia Ethno. V porotě tedy nově převažovali pořadatelé a dramaturgové nad aktivními hudebníky (z mého pohledu výrazné plus). Navíc byli mezi porotci – což je také velký klad – zastoupeni lidé z oblasti hudby trampské (Guth, Štěpán), folkové (Janoušek), alternativnější (Michelová) i world music (Hájek).

Velký kus práce pořadatelé odvedli při propagaci soutěže. Zřejmě díky komunikaci na Facebooku a přímému oslovování hudebníků byl zájem tak velký, že pořadatelé museli týden před vyhlášenou uzávěrkou zastavit příjem přihlášek. Že se z původně nahlášených 30 soutěžících představilo „pouhých“ 22 nic nemění na tom, že letošní ročník byl obsazený mnohem zajímavěji než několik ročníků předchozích.

Během hudebního maratonu, který začal už v 10.00 dopoledne a končil před šestou večer, se v sále Café Práh představilo 15 skupin a sedm jednotlivců. Úroveň vystoupení byla různorodá, ale pouze u dvou účinkujících bych hovořil opravdu o „trestném poslechu“. Naopak na postup bych byl rád doporučil devět soutěžících bez výhrad a tři s drobnými výhradami, tedy více než polovinu! Porota se však měla shodnout na pouhých dvou postupujících.

Vítězem oblastního kola se tak stala čím dál sehranější brněnská kapela Nebeztebe, jejíž styl charakterizuje kombinace dynamického folkrocku s etno prvky, nevšední práce s rytmikou, zajímavé česko-anglické texty, téměř profesionální komunikace hudebníků na pódiu a aranžérská gradace, okořeněná pořádnou dávkou improvizace. V Café Práh se skupina představila s úplně novou zpěvačkou, která však působila jako dlouholetá profesionálka. Na druhém místě v hodnocení poroty skončila brněnská kapela D.N.A., čtveřice mladých žen s doprovodem ještě mladšího kytaristy Vítka Dvořáčka, několikanásobní vítězové Brány (soutěž interpretů do 18 let) a držitelé národní Porty z roku 2011. Sehranost této mladé kapely je vynikající (někteří členové jsou studenty konzervatoří a folk mají jako koníčka vedle klasické hudby). Navíc mě D.N.A. tentokrát zaujali i autorskou tvorbou (výborná píseň Dar).

Obě vítězné skupiny byly původně adepty i na postup do autorské soutěže (skladba Delirious Dream od Nebeztebe nadchla téměř všechny porotce). Nakonec však porota dala šanci dalším výrazným autorům – svéráznému písničkáři Danu Vertígovi (za hiphop s akordeonem Řekni drogám ne!) a jihlavskému triu Rendez-fou, které vzniklo transformací dříve relativně úspěšné skupiny Honzíkova cesta (za píseň Chlapeček).

Můj osobní žebříček se od hodnocení celé poroty malinko lišil. Na první místo kladu právě Rendez-fou, na druhé D.N.A. a na třetí novou brněnskou skupinu Tři masa s výrazným ženským dvojhlasem (Jana Junová Šrámková v minulosti prošla například skupinami Cat & Dog’s Band a Grimasa čápa). Do první pětky by se mi určitě vešli také vítězní Nebeztebe a také rodinné trio Marián & Úlety coby sympatický zástupce klasického akustického folku. Dále bych určitě upozornil na skupinu Mlčeti dřevo coby pěkný folkrock až blueserock nebo na adamovskou Lee Bandu s vynikající zpěvačkou. Trampskou odnož folkové hudby v Café Práh zdárně reprezentovala skupina Pocity, zatímco na výlet do oblastí Portou nepolíbených nabídl Zenový čaj, jednočlenný projekt hudebníka střídajícího hru na didgeridoo s beatboxem a šamanským bubnováním. Člověk si skoro říkal, že právě Zenový čaj mohl jihomoravskou Portu vyhrát a zkusit štěstí v létě ve finále v přírodním divadle v Řevnicích u Prahy. Vždyť hra na didgeridoo je čistě přírodní, akustická, a vlastně taky trampská záležitost.

Jihomoravské oblastní kolo Porty se tedy letos dočkalo výrazného kvantitativního i kvalitativního růstu. Ne vše bylo ideální. Jinak sympatický konferenciér si občas pletl jména a pojmy (ale stále šlo o lepší výkon ve srovnání s naprosto neinformovaným moderátorem loňského ročníku), porotu chvílemi rušili přicházející soutěžící (navrhuji pro příště umístit prezenci kapel mimo sál), vyhlášení vítězů z mého pohledu proběhlo zbytečně pozdě (porota se na výsledcích dohodla před 19. hodinou, ale na vyhlášení se čekalo až do 20.00). Celkově však převažují velmi kladné pocity. Novým pořadatelům se povedlo po letech vzbudit mezi dobrými amatérskými hudebníky o Portu zájem, vybrat porotu v zajímavém obsazení a přítomným divákům nabídnout barevný hudební zážitek.

 Jihomoravské oblastní kolo Porty, Café Práh, Brno, 6. 4. 2013

Komentáře

Reagovat
  captcha

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Propojení moderního jazzu s trampskou písní je na první pohled šílenost nebo – jak s oblibou říká Vilém Spilka – dílo s „cimrmanovským elementem“. Ve skutečnosti je však Spilkovo nové album Podvod s úpravami písní Honzy Nedvěda sice projektem překvapivým, ale z hlediska hudební tradice naprosto pochopitelným.  více

Téměř šedesát studentů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně spojilo síly při uvedení dvou oper ve svém kmenovém Divadle na Orlí. Večer patřil dvojici komorních operních děl. Premiérově byla uvedena krátká opera Mistrová aneb Když Bolševici zrušili Vánoce Petra Haly. A po téměř čtyřiceti letech zazněla opera Malý princ od Miroslava Háby.  více

Baletní inscenace Chvění je volně inspirována básní Poslední list od Vladimíra Holana. Původní balet choreografa a režiséra Petra Zusky vznikl ve spolupráci s baletem Národního divadla Brno. Na hudbu Henryka Góreckého a Jiřího Pavlici tančí dvanáct tanečnic a dvanáct tanečníků v čele s hlavními postavami, které zastupují ženský a mužský element v roli ONA a ON.  více

Hudební dráha houslistky a zpěvačky Jitky Šuranské připomíná pohyb po spirále. Před cimbálovou muzikou, v níž byla řadovou členkou, dala před více než deseti lety spolupráci v duu s Jiřím Plockem. Poté hrála lidové písně sama s looperem, její první samostatné album Nězachoď slunečko bylo skutečně sólové, nicméně s mnoha hosty. A nyní vydává další „svou“ desku, tentokrát ovšem jako kapelnice nové skupiny, velmi kompaktně a pestře znějícího tria. Mimochodem fakt, že slovo TRIO je na obalu alba – na rozdíl od jmen členů – uvedeno velkými písmeny, zdůrazňuje, že jde opravdu o desku kapelní a nikoli sólovou. V této skutečnosti se skrývá jak největší síla, tak některé drobné slabiny nahrávky.  více

Nejen na hudební návrat do počátku sladkých šedesátek sází nová rodinná komedie Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka. Od víkendové premiéry ji uvádí činohra Národního divadla v Brně. Živá sedmičlenná kapela přímo na jevišti tvoří zvukovou i dějovou kulisu až sentimentální cesty v čase zpět. Staří budou na sladká „sixties“ nejen přes muziku dojatě vzpomínat, malí si tuto dekádu budou objevovat. A právě na to novinka režiséra Martina Františáka sází.  více

Prologem listopadových ozvěn brněnského JazzFestu byl středeční koncert čtyřčlenné hvězdné formace kolem kytaristy Johna Scofielda.V Sono Centru tak pokračovalo jejich pětitýdenní evropské turné na podporu nového alba Country For Old Men vydaného letos v září.  více

Sopranistka Maida Hundeling, která v loňské sezoně debutovala kupříkladu v Metropolitní opeře v New Yorku, se po roce vrací do Janáčkovy opery. Pěvkyně známá z předních operních scén po celém světě se v Brně znovu uvede v roli Tosky ve stejnojmenné Pucciniho opeře. Inscenace zdejšího uměleckého šéfa Jiřího Heřmana zaujala už při premiéře. Režisér ve své koncepci vyšel z propojení příběhu zpěvačky Tosky v soukolí složité politické situace Římské republiky roku 1800 s příběhem jedné z jejích mimořádných představitelek ve druhé polovině minulého století – operní superstar Marie Callas. Jak napsala kritika, vzniklo divadelně působivé a inspirativní prolnutí osudů těchto dvou žen, adorovaných operních div, zaujatých láskou v politicky komplikované době, která je semele. V hlavních rolích této brněnské inscenace excelovala zejména Maida Hundeling.  více

I když skupina Květy stojí a padá s autorskou tvorbou a nenapodobitelným hlasovým projevem Martina E. Kyšperského, k jejímu zvuku neodmyslitelně patří barevný doprovod Aleše Pilgra. Jeho bicí, perkuse a nejrůznější ozvučené předměty dotvářejí hravý svět Martinovými jakoby snových obrazů. Jenže Aleš měl také představy o vlastní tvorbě, která se Květům do koncepce nevešla. A tak odložil bicí, vzal do ruky kytaru a před deseti lety vydal sólové album Nos na stůl, prazáklad dnešní skupiny Biorchestr.  více

Z možných zaměření festivalu Janáček Brno v jeho nynější podobě vyniká především operní část. Směs domácích, tuzemských i zahraničních inscenací, jakkoliv stále nepočetná, přinesla ojedinělé divácké prožitky. Málokdo by si ještě před pár lety vsadil na to, že jednoznačně nejskvělejšími počiny budou domácí inscenace. Ne vždy se bohužel náročné inscenační počiny na zdejším jevišti udrží po skončení festival. Zatímco si v nadcházejícím prosinci můžeme ve dvou reprízách připomenout předloňskou inscenaci Janáčkovy Věci Makropulos v režii Davida Radoka, jeho mimořádně působivé ztvárnění Bartókova Modrovouse a Schönbergova Očekávání, hororové dvojice víc než sto let starých, a přesto stále znepokojivě drásavých oper, se tuto neděli na prknech Janáčkova divadla objeví naposled. Jakkoliv to může znít sugestivně, tuto příležitost by si opravdu nikdo neměl nechat ujít.  více

Je to jako se státním rozpočtem: Až dva roky po nástupu kterékoliv nové vlády jej lze považovat za její. A to po všech stránkách počínaje ideovou a konče ryze praktickou tedy technickou, propagační a organizační. Předloňský ročník festivalu Janáček Brno představoval příslovečný bod zlomu. Nový ředitel pořádajícího Národního divadla Brno byl ve funkci teprve rok a šéf opery Jiří Heřman šest měsíců. Na brněnské radnici (která zůstává jediným významným benefaktorem velkých hudebních a divadelních institucí; kraje a státu totiž jakoby se netýkaly) se zrovna točilo kormidlem a po skončení festivalu byla demontována i dosavadní dramaturgická podstata akce. Po dvou letech lze koncertní řadu hodnotit jako sérii střídavých úspěchů, ovšem s několika znepokojujícími projevy amatérismu.  více

Překvapivý materiál zařadil na své nové album Podvod Vilém Spilka Quartet. Skupina, v jejímž čele stojí ředitel a dramaturg festivalu JazzFest Brno, totiž natočila instrumentální jazzové úpravy písní Hejna včel, Tulácký ráno, Na kameni kámen, Stánky a dalších táborákových hitů Jana Nedvěda. Ten měl možnost si nahrávku vyslechnout krátce po jejím dokončení a i o jeho reakci jsme hovořili s Vilémem Spilkou. A v rozhovoru pochopitelně došlo i na Portu, špekáčky a kotlík.  více

Hudební komedii Limonádový Joe připravilo na muzikálové scéně Městské divadlo Brno. Na zdejší velké jeviště se tak o víkendu vrátil jeden z nejoblíbenějších poválečných hrdinů, který česká pódia brázdí už do roku 1944. Kontury nesmrtelnosti mu dal v roce 1964 geniální film, jehož repliku nyní ovšem nečekejte. Divadelní verze jednak obsahuje mnohem více písniček, ale i scénář je v některých momentech a ve finálním řešení jiný než mimořádná celuloidová verze. Nová inscenace režiséra Petra Gazdíka známý titul přetavila do rozevláté výpravné muzikálové šou, která se ke slavnému snímku nehlásí. Novinka se naopak díky originálnímu humoru a způsobu jeho používání snaží klestit cestu samozřejmě přes všechny zlidovělé hlášky k vlastní a legitimní inscenační verzi.  více

Hudební skladatel Leoš Janáček patří k brněnským fenoménům. Projekt Janáčkovo Brno představuje skladatele v několika fázích. Jednou z nich je právě aktualizovaná aplikace Leoš Janáček, která mapuje místa jeho působení a obsahuje úryvky děl.  více

Bokomara Luboše Javůrka sice nikdy nepatřila na naší folkové scéně k absolutní špičce, ale dlouhodobě si udržuje pozici solidní kapely, jejíž melodické písně mají potenciál oslovit široké publikum. Více než kapela je Bokomara značka, za kterou se vejdou různé Javůrkovy projekty – od písničkářského dua s Petrou Šanclovou až po – dnes už dlouholetý – společný koncertní program s Naďou Urbánkovou.  více

Fascinující předělávku Sinfonietty pod taktovkou norského trumpetisty a aranžéra Didrika Ingvaldsena nabídl druhý koncert ze série Jazz goes to Janáček v rámci festivalu Janáček Brno. Přinesl však také o poznání méně vydařený projekt Polajka uskupení Nikolaj Nikitin Ensemble.  více