Jihomoravská Porta oživená

Jihomoravská Porta oživená

Historie festivalu Porta trvá už 47 let. Z původní přehlídky trampských sborů, k nimž se později přidaly country kapely, se postupně stala multižánrová záležitost. Dnes na Portu patří folkrock, country, akustický hiphop, blues, písničkáři i interpreti šansonů. Žánrové hranice téměř neexistují, pouze zaměření na (převážně) akustickou scénu zůstává. Porta je stále soutěžním festivalem – z oblastních kol postupují podle poměrně složitého klíče ti nejlepší do finále (příp. semifinále) interpretační soutěže do Řevnic u Prahy a do finále autorské soutěže do Ústí nad Labem.

Tak jako v historii finálových koncertů Porty můžeme zaznamenat úspěchy (třicetitisícové davy v Plzni na konci 80. let) i pády (zaviněné nepřízní komunistického režimu, rozdělením festivalu v 90. letech i odlivem zájmu publika od akustické hudby v době relativně nedávné), zažívají silné i slabší momenty také jednotlivá oblastní kola, jimiž každý rok portovní soutěž začíná. V loňském roce na Jihomoravském oblastním kole v Brně soutěžilo pouhých sedm interpretů a porota měla problém najít toho, kdo si bez výhrad zasloužil postup. Krize Porty na jižní Moravě si všimli i pořadatelé z ústřední České tábornické unie a volali po změně.

A k té letos skutečně došlo. Po Františku Linhárkovi z Umělecké agentury Poutníci, který se o Portu na jižní Moravě staral od roku 1990 (a staral se dlouho dobře, jen v posledních letech nestíhal reflektovat nové trendy ve vývoji internetové komunikace, v možnostech propagace a ve znalostech nových kapel), štafetový kolík převzala rodina Machátových ze Střelic u Brna. Nadšenci, kteří v posledních letech stojí za kvalitativním růstem festivalu Střelické strunobraní a za dalšími regionálními aktivitami, Portu přesunuli z Kinokavárny v Černých polích do Café Práh, z něhož se v posledních letech stalo jedno z hlavních center folkové hudby v Brně. Ke změně došlo za mixážním pultem, nový byl moderátor (Richard Lank z brněnské vokální skupiny Black Uganda Choir) a výrazného oživení se dočkala porota. V ní vedle autora tohoto článku, který je jediným spojovacím můstkem s porotou z roku 2012, zasedli představitel České tábornické unie Petr Guth, písničkář Slávek Janoušek a čtyři naprosto neokoukané tváře – dramaturgyně Jazzové kavárny Podobrazy Lucie Michelová, pořadatel festivalu Živý Lískovec David Kolínek, pořadatel Trampské noty Padochov Michal Havran Štěpán a Martin Hájek z Rádia Ethno. V porotě tedy nově převažovali pořadatelé a dramaturgové nad aktivními hudebníky (z mého pohledu výrazné plus). Navíc byli mezi porotci – což je také velký klad – zastoupeni lidé z oblasti hudby trampské (Guth, Štěpán), folkové (Janoušek), alternativnější (Michelová) i world music (Hájek).

Velký kus práce pořadatelé odvedli při propagaci soutěže. Zřejmě díky komunikaci na Facebooku a přímému oslovování hudebníků byl zájem tak velký, že pořadatelé museli týden před vyhlášenou uzávěrkou zastavit příjem přihlášek. Že se z původně nahlášených 30 soutěžících představilo „pouhých“ 22 nic nemění na tom, že letošní ročník byl obsazený mnohem zajímavěji než několik ročníků předchozích.

Během hudebního maratonu, který začal už v 10.00 dopoledne a končil před šestou večer, se v sále Café Práh představilo 15 skupin a sedm jednotlivců. Úroveň vystoupení byla různorodá, ale pouze u dvou účinkujících bych hovořil opravdu o „trestném poslechu“. Naopak na postup bych byl rád doporučil devět soutěžících bez výhrad a tři s drobnými výhradami, tedy více než polovinu! Porota se však měla shodnout na pouhých dvou postupujících.

Vítězem oblastního kola se tak stala čím dál sehranější brněnská kapela Nebeztebe, jejíž styl charakterizuje kombinace dynamického folkrocku s etno prvky, nevšední práce s rytmikou, zajímavé česko-anglické texty, téměř profesionální komunikace hudebníků na pódiu a aranžérská gradace, okořeněná pořádnou dávkou improvizace. V Café Práh se skupina představila s úplně novou zpěvačkou, která však působila jako dlouholetá profesionálka. Na druhém místě v hodnocení poroty skončila brněnská kapela D.N.A., čtveřice mladých žen s doprovodem ještě mladšího kytaristy Vítka Dvořáčka, několikanásobní vítězové Brány (soutěž interpretů do 18 let) a držitelé národní Porty z roku 2011. Sehranost této mladé kapely je vynikající (někteří členové jsou studenty konzervatoří a folk mají jako koníčka vedle klasické hudby). Navíc mě D.N.A. tentokrát zaujali i autorskou tvorbou (výborná píseň Dar).

Obě vítězné skupiny byly původně adepty i na postup do autorské soutěže (skladba Delirious Dream od Nebeztebe nadchla téměř všechny porotce). Nakonec však porota dala šanci dalším výrazným autorům – svéráznému písničkáři Danu Vertígovi (za hiphop s akordeonem Řekni drogám ne!) a jihlavskému triu Rendez-fou, které vzniklo transformací dříve relativně úspěšné skupiny Honzíkova cesta (za píseň Chlapeček).

Můj osobní žebříček se od hodnocení celé poroty malinko lišil. Na první místo kladu právě Rendez-fou, na druhé D.N.A. a na třetí novou brněnskou skupinu Tři masa s výrazným ženským dvojhlasem (Jana Junová Šrámková v minulosti prošla například skupinami Cat & Dog’s Band a Grimasa čápa). Do první pětky by se mi určitě vešli také vítězní Nebeztebe a také rodinné trio Marián & Úlety coby sympatický zástupce klasického akustického folku. Dále bych určitě upozornil na skupinu Mlčeti dřevo coby pěkný folkrock až blueserock nebo na adamovskou Lee Bandu s vynikající zpěvačkou. Trampskou odnož folkové hudby v Café Práh zdárně reprezentovala skupina Pocity, zatímco na výlet do oblastí Portou nepolíbených nabídl Zenový čaj, jednočlenný projekt hudebníka střídajícího hru na didgeridoo s beatboxem a šamanským bubnováním. Člověk si skoro říkal, že právě Zenový čaj mohl jihomoravskou Portu vyhrát a zkusit štěstí v létě ve finále v přírodním divadle v Řevnicích u Prahy. Vždyť hra na didgeridoo je čistě přírodní, akustická, a vlastně taky trampská záležitost.

Jihomoravské oblastní kolo Porty se tedy letos dočkalo výrazného kvantitativního i kvalitativního růstu. Ne vše bylo ideální. Jinak sympatický konferenciér si občas pletl jména a pojmy (ale stále šlo o lepší výkon ve srovnání s naprosto neinformovaným moderátorem loňského ročníku), porotu chvílemi rušili přicházející soutěžící (navrhuji pro příště umístit prezenci kapel mimo sál), vyhlášení vítězů z mého pohledu proběhlo zbytečně pozdě (porota se na výsledcích dohodla před 19. hodinou, ale na vyhlášení se čekalo až do 20.00). Celkově však převažují velmi kladné pocity. Novým pořadatelům se povedlo po letech vzbudit mezi dobrými amatérskými hudebníky o Portu zájem, vybrat porotu v zajímavém obsazení a přítomným divákům nabídnout barevný hudební zážitek.

 Jihomoravské oblastní kolo Porty, Café Práh, Brno, 6. 4. 2013

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více