V pořadí osmé studiové album islandské hvězdy Björk s názvem Biophilia vyšlo už v říjnu 2011. Ovšem spíš než o klasické hudební album šlo o multimediální projekt, který vznikal zhruba tři roky. Björk v něm usilovala o propojení světa hudby, přírody a nejmodernějších technologií a zároveň o co největší interaktivitu. Šlo o první hudební album, které vyšlo zároveň v podobě počítačové aplikace, respektive série deseti aplikací, vyvinutých ve spolupráci s firmou Apple. Speciálně pro Biophilii vzniklo i několik fascinujících hudebních nástrojů (zkuste si zadat do vyhledávače například Gravitational Pendulum Harp).
Součástí projektu Biophilia bylo pochopitelně i koncertní turné, doprovázené mnoha workshopy a jinými doprovodnými akcemi. A právě záznam závěrečného koncertu turné z Alexandra Palace v Londýně vstupuje v podobě koncertního filmu Björk: Biophilia Live do českých kin. Způsob distribuce filmu je (nejen u nás) koncipován tak, aby vyvolal dojem výjimečné události. V České republice je k vidění pouhý týden od 20. do 26. října, na jednotlivá města připadá vždy pouze jedna jediná projekce. Ano, i na Prahu a Brno.
Režie se ujala dvojice filmařů Peter Strickland a Nick Fenton. Prvního z nich můžete znát jako režiséra a scenáristu filmů Katalin Varga a Berberian Sound Studio. Nick Fenton je pak zkušeným střihačem, spolupracující například s konceptuálním umělcem Jeremy Dellerem, britskou režisérkou Clio Barbardovou (Sobecký obr) nebo islandskou kapelou Sigur Rós (filmy Heima a Inni). Oba tvůrci osobně uvedli Biophilii Live v evropské premiéře v červenci tohoto roku ve Velkém sále hotelu Thermal na MFF v Karlových Varech. Už ve Varech bylo možné zaznamenat poměrně rozpačité reakce velké části publika, způsobené patrně nenaplněným očekáváním.
Vzhledem k experimentální a novátorské povaze celého projektu Biophilia by bylo možné očekávat, že i jeho koncertní záznam bude po formální a technické stránce v něčem přelomový. Jedná se ale skutečně „jen“ o víceméně klasický koncertní film, jehož hlavním cílem je co nejlépe přenést na filmového diváka atmosféru koncertu. Jde vlastně o nejkonzervativnější součást celého projektu. Zklamaní budou rovněž ti, kteří by se toužili dozvědět něco o vzniku celé Biophilie. Těm doporučuji dokument When Björk met Attenborough z roku 2013, který jejich tužby vrchovatě naplní. Ovšem nejvíce výtek zaznívalo od lidí, kteří pochopitelně znají Björk a půjdou na Björk, protože to tak nějak patří k dobrému tónu, nicméně si úplně nestačili všimnout, že hudební vývoj této svébytné umělkyně klade na posluchače čím dál tím větší nároky. Lapidárně řečeno: kdo očekával, že si připomene její největší hitovky, byl devadesátiminutovým přílivem podivných „nemelodických“ tónů nepříjemně zaskočen. A víte co? Dobře mu tak.
Už jsme si řekli, jaká Biophilia Live není. Možná bychom si mohli teď také říct, jaká vlastně je. V podstatě jsou dva způsoby, jak je možné režijně uchopit koncertní film. První způsob je zprostředkovat filmovému divákovi zážitek co nejpodobnější tomu, jaký má návštěvník koncertu. Tak postupoval například Martin Scorsese ve filmu Shine a Light z koncertního turné Rolling Stones A Bigger Bang. Většinu záběrů tvoří celkové záběry pódia, jízdy kopírující divákův pohled a prostřihy na detaily jednotlivých hvězd, občas střídané se záběry publika, aby filmový divák nepřišel o ten typicky koncertní pocit sounáležitosti s davem. Podobného efektu, ovšem za použití nejmodernější 3D technologie, dosáhli tvůrci koncertního filmu k turné skupiny U2 k albu Vertigo, nazvaného příznačně U2 3D.
Druhou cestou, kterou se vydali i pánové Strickland a Fenton, je nabídnout jiný, detailnější a intimnější pohled, než se nabízí koncertnímu publiku. Bibliophilia Live nabízí minimum celkových záběrů jeviště. Kamera proplouvá mezi účinkujícími a my tak brzy ztrácíme orientaci v prostoru. Nejčastějšími typy záběrů jsou detaily a polocelky. Užijeme si nejen detailní pohledy do skřítkovské tváře hlavní hvězdy, ale i pohledy na ruce jejích spoluhráčů, detaily výše zmíněných speciálních hudebních nástrojů (nezapomeňte si zadat do vyhledávače i Sharpsichord), případně detaily nohou, tváří a účesů žen a dívek z doprovodného islandského pěveckého sboru. Záběry ze samotného koncertu jsou prokládány animacemi a úžasnými dokumentárními záběry, které rovněž vznikly speciálně pro projekt Biophilia, a v nichž můžeme spatřit jak průlety galaxiemi, tak detailní pohledy na vývoj mikroorganismů.
Není nám tedy přisouzen pohled návštěvníka koncertu, ale stáváme se spíš součástí svébytného světa Biophilie, který, jak v úvodu filmu řekne sám David Attenborough, umožňuje lidským bytostem za pomocí nejnovějších technologií navrátit se zpátky k přírodě. Ano, zní to možná malinko pateticky, ale celkový zážitek z Biophilie Live to vystihuje dokonale. V době, kdy začíná být čím dál tím populárnější nedůvěra k vědě, a kdy moderní duchovní vůdci staví osobní duchovní růst do přímé opozice k racionalitě, je přístup Björk maximálně osvěžující. Její přístup nabízí synergii nejmodernějších technologií a prastaré přírodní magie. Při sledování Biophilie Live máte na jednu stranu pocit, že jste svědky nějakého magického islandského rituál, zároveň ale obdivujete nejrůznější technologická udělátka a celým tělem vám zní hudba, která vznikla téměř výhradně elektronicky.
Osobně si myslím, že Biophilia Live nabízí silný audiovizuální zážitek bez ohledu na to, jestli znáte nebo dokonce máte rádi tvorbu Björk. Ostatně v pátek si to můžete na vlastní kůži ověřit v kině Scala.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..