Nový ředitel ND Brno sám nepřijde

Nový ředitel ND Brno sám nepřijde

Národní divadlo Brno je i po druhém konkurzu stále bez ředitele. Z dvoukolového výběrového řízení se stalo tříkolové, neboť jak praví Rechtor v Příhodách lišky Bystroušky, tři opěrní bodové znamenají nejpravidelnější stojatost. Stojatost je zřejmě to jediné, co dnes největší brněnské divadlo má – viděno zvenku, nic se v něm nehýbe, a když už ano, k dobrému to není. Mám na mysli odchod Petra Štědroně a Dory Viceníkové z Reduty, tedy poslední funkční součásti našeho mnohasouborového kolosu. Reduta se připojila ke stavu, z nějž se stal v brněnském Národním divadle standard: nemá ředitele. Bez šéfa je činohra, respektive má pouze ředitele pověřeného, z baletu odchází do Ostravy Lenka Dřímalová. Jediným souborem, který ředitele má, je opera.

„Jednomyslně jsme se shodli, že soubor jednotlivých atributů, ať je to koncepce, ať je to jejich verbální projev, to, jak si představují fungování divadla, nikdy nebylo takové úplně stoprocentní, jak by si členové komise představovali,“ řekl k bezvýslednému konkurzu primátor Roman Onderka, který komisi vedl. Ten se dostal dávno do pozice, že ať řekne cokoliv, je za troubu. On na tom sice pracuje dlouhodobě a usilovně, ale to ještě neznamená, že je to vždy pravda. Komise je v lidových komentářích osočována z nereálných nároků, čeká se prý až přijde na konkurz Domingo nebo Karajan (sic!), prostě už zase Krno, Ondatra a kdesi cosi. Z uchazečů se do posledního kola probojovali operní režisér Tomáš Šimerda a finanční ředitel pražského Národního divadla Martin Gerych. Vyzývám kohokoliv z rozhořčených komentátorů z lidu, aby jasně řekl, koho z těch dvou na tom místě chce, a proč.

Jsem přesvědčen, že Národní divadlo je zcela rozvrácené a potřebuje osobnost naprosto mimořádnou. Tady nejde o finanční škrty, ani o rozvíření zamřelých vod. Musí přijít někdo, komu nebudeme hodni ani rozvázat řemínek jeho obuvi, abych se vyjádřil nadneseně. Když v březnu přišla do Filharmonie Brno Marie Kučerová, její koncepce – stručně řečeno – spočívala v tom, že zkoordinuje veškerý potenciál, který se ve filharmonii nadivoko projevuje ve všech směrech. V Národním divadle je situace o hodně složitější, protože v současné době téměř není co koordinovat. Žádné divoce bující aktivity, které by bylo možno sjednocovat a využívat, prostě nejsou vidět.

Před novým ředitelem stojí úkol postavit celou organizaci znovu, prakticky na zelené louce. Jediné, co ještě jakž takž stojí, jsou divadelní budovy. Když už jsme ale u nich, zajímalo by mě na jednom z prvních míst – kdybych tedy byl členem komise – co si ředitelský kandidát hodlá počít s Janáčkovým divadlem. S tímto akusticky nevyhovujícím monstrem s přehnanou kapacitou asi 1100 míst. Jaký typ repertoáru by tu obří operní halu měl naplnit řekněme patnáctkrát do měsíce aspoň z osmdesáti procent? Naplnit lidmi, kteří si koupili lístek, aby bylo jasno. Je to čistě moje intuice, ale jsem přesvědčený, že kdo si poradí s Janáčkovým divadlem, zvládne už i zbytek. A chci především jasně říct, že zdaleka nestačí, aby přišel někdo „aspoň trochu schopný“.

Bude muset zvážit ředitele všech souborů. Příští sezónu Reduty ještě připravil Petr Štědroň, ale co bude potom? Zůstanu ale raději u hudby: odcházející Lenka Dřímalová za sebou zanechala dramaturgický plán baletu, který obsahuje jednu blíže nespecifikovanou baletní pohádku, taneční představení o předčasně zemřelých rockových hvězdách Pekelná NirvanaBajadéru. V opeře nás čeká Bludný Holanďan, současné dílo Iva Medka a Markéty Dvořákové Alice in Bed, opereta Polská krev a Donizettiho Maria di Rohan (ta má premiéru už 31. ledna 2014 a zatím není zveřejněno obsazení – to se ještě neví, kdo bude tak náročnou věc zpívat?). Ať se nikdo nezlobí, ale to nejsou dramaturgie, to jsou černé díry na peníze. Směs konzervativní bezmyšlenkovitosti a podlézání masovému vkusu (Alice in Bed se z toho vymyká, ale působí dojmem osamělého výkřiku do tmy). Bude se muset řešit také  otázka sloučení orchestru s Filharmonií Brno, a to nikoliv jen na úrovni současných dohadů a klepů. Na nového ředitele Národního divadla nestačí racionálně počítající ekonom, ani operní režisér, který si bude hledět konzervativního publika. Musí přijít někdo, kdo bude mít jasnou vizi, v divadle bude vidět umělecko-ekonomický komplex a bude si s ním vědět rady. A ještě něco: bude to chtít dělat v předem nepřátelské atmosféře, která tu momentálně panuje.

Bez ohledu na dosud přihlášené kandidáty – víte o někom takovém? Magistrát po mučivém uvažování došel k závěru, že je kandidáty nutné hledat, oslovovat a pokusit se je pozvat do uzavřeného konkurzu. Sice mu to trvalo až trapně dlouho, ale pokládám to za dobrou zprávu, alespoň principiálně. Nerealistická kombinace schopností a možností, kterou jsem naznačil výše, sice působí zcela mimozemsky, je ale jediná možná. Cítím přímo osobní frustraci z toho, jak brněnská opera vypadá. Hluboce mě deptá nemožnost zajít si občas do divadla, které je po ruce, bez rizika mrtvice z rozčilení – opera mi strašně chybí. To říkám především proto, aby bylo jasné, že chci, aby přišel do Národního divadla Brno ředitel, který s tou mamutí hmotou pohne ve všech jejích složkách. Tím ale nemyslím, že ji pomůže shodit do jámy, která je momentálně před Janáčkovým divadlem vykopaná. Tady prostě neplatí „lepší aspoň někdo než vůbec nikdo“, tady není možné vybírat menší zlo – to si nechme do dalších prezidentských voleb.

Foto Barbora Antonová

Komentáře

Reagovat
  • Pavla

    17. květen 2013, 9:42
    A máte nějaké tipy na tyto výjimečné osobnosti?

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více