Nový ředitel ND Brno sám nepřijde

Nový ředitel ND Brno sám nepřijde

Národní divadlo Brno je i po druhém konkurzu stále bez ředitele. Z dvoukolového výběrového řízení se stalo tříkolové, neboť jak praví Rechtor v Příhodách lišky Bystroušky, tři opěrní bodové znamenají nejpravidelnější stojatost. Stojatost je zřejmě to jediné, co dnes největší brněnské divadlo má – viděno zvenku, nic se v něm nehýbe, a když už ano, k dobrému to není. Mám na mysli odchod Petra Štědroně a Dory Viceníkové z Reduty, tedy poslední funkční součásti našeho mnohasouborového kolosu. Reduta se připojila ke stavu, z nějž se stal v brněnském Národním divadle standard: nemá ředitele. Bez šéfa je činohra, respektive má pouze ředitele pověřeného, z baletu odchází do Ostravy Lenka Dřímalová. Jediným souborem, který ředitele má, je opera.

„Jednomyslně jsme se shodli, že soubor jednotlivých atributů, ať je to koncepce, ať je to jejich verbální projev, to, jak si představují fungování divadla, nikdy nebylo takové úplně stoprocentní, jak by si členové komise představovali,“ řekl k bezvýslednému konkurzu primátor Roman Onderka, který komisi vedl. Ten se dostal dávno do pozice, že ať řekne cokoliv, je za troubu. On na tom sice pracuje dlouhodobě a usilovně, ale to ještě neznamená, že je to vždy pravda. Komise je v lidových komentářích osočována z nereálných nároků, čeká se prý až přijde na konkurz Domingo nebo Karajan (sic!), prostě už zase Krno, Ondatra a kdesi cosi. Z uchazečů se do posledního kola probojovali operní režisér Tomáš Šimerda a finanční ředitel pražského Národního divadla Martin Gerych. Vyzývám kohokoliv z rozhořčených komentátorů z lidu, aby jasně řekl, koho z těch dvou na tom místě chce, a proč.

Jsem přesvědčen, že Národní divadlo je zcela rozvrácené a potřebuje osobnost naprosto mimořádnou. Tady nejde o finanční škrty, ani o rozvíření zamřelých vod. Musí přijít někdo, komu nebudeme hodni ani rozvázat řemínek jeho obuvi, abych se vyjádřil nadneseně. Když v březnu přišla do Filharmonie Brno Marie Kučerová, její koncepce – stručně řečeno – spočívala v tom, že zkoordinuje veškerý potenciál, který se ve filharmonii nadivoko projevuje ve všech směrech. V Národním divadle je situace o hodně složitější, protože v současné době téměř není co koordinovat. Žádné divoce bující aktivity, které by bylo možno sjednocovat a využívat, prostě nejsou vidět.

Před novým ředitelem stojí úkol postavit celou organizaci znovu, prakticky na zelené louce. Jediné, co ještě jakž takž stojí, jsou divadelní budovy. Když už jsme ale u nich, zajímalo by mě na jednom z prvních míst – kdybych tedy byl členem komise – co si ředitelský kandidát hodlá počít s Janáčkovým divadlem. S tímto akusticky nevyhovujícím monstrem s přehnanou kapacitou asi 1100 míst. Jaký typ repertoáru by tu obří operní halu měl naplnit řekněme patnáctkrát do měsíce aspoň z osmdesáti procent? Naplnit lidmi, kteří si koupili lístek, aby bylo jasno. Je to čistě moje intuice, ale jsem přesvědčený, že kdo si poradí s Janáčkovým divadlem, zvládne už i zbytek. A chci především jasně říct, že zdaleka nestačí, aby přišel někdo „aspoň trochu schopný“.

Bude muset zvážit ředitele všech souborů. Příští sezónu Reduty ještě připravil Petr Štědroň, ale co bude potom? Zůstanu ale raději u hudby: odcházející Lenka Dřímalová za sebou zanechala dramaturgický plán baletu, který obsahuje jednu blíže nespecifikovanou baletní pohádku, taneční představení o předčasně zemřelých rockových hvězdách Pekelná NirvanaBajadéru. V opeře nás čeká Bludný Holanďan, současné dílo Iva Medka a Markéty Dvořákové Alice in Bed, opereta Polská krev a Donizettiho Maria di Rohan (ta má premiéru už 31. ledna 2014 a zatím není zveřejněno obsazení – to se ještě neví, kdo bude tak náročnou věc zpívat?). Ať se nikdo nezlobí, ale to nejsou dramaturgie, to jsou černé díry na peníze. Směs konzervativní bezmyšlenkovitosti a podlézání masovému vkusu (Alice in Bed se z toho vymyká, ale působí dojmem osamělého výkřiku do tmy). Bude se muset řešit také  otázka sloučení orchestru s Filharmonií Brno, a to nikoliv jen na úrovni současných dohadů a klepů. Na nového ředitele Národního divadla nestačí racionálně počítající ekonom, ani operní režisér, který si bude hledět konzervativního publika. Musí přijít někdo, kdo bude mít jasnou vizi, v divadle bude vidět umělecko-ekonomický komplex a bude si s ním vědět rady. A ještě něco: bude to chtít dělat v předem nepřátelské atmosféře, která tu momentálně panuje.

Bez ohledu na dosud přihlášené kandidáty – víte o někom takovém? Magistrát po mučivém uvažování došel k závěru, že je kandidáty nutné hledat, oslovovat a pokusit se je pozvat do uzavřeného konkurzu. Sice mu to trvalo až trapně dlouho, ale pokládám to za dobrou zprávu, alespoň principiálně. Nerealistická kombinace schopností a možností, kterou jsem naznačil výše, sice působí zcela mimozemsky, je ale jediná možná. Cítím přímo osobní frustraci z toho, jak brněnská opera vypadá. Hluboce mě deptá nemožnost zajít si občas do divadla, které je po ruce, bez rizika mrtvice z rozčilení – opera mi strašně chybí. To říkám především proto, aby bylo jasné, že chci, aby přišel do Národního divadla Brno ředitel, který s tou mamutí hmotou pohne ve všech jejích složkách. Tím ale nemyslím, že ji pomůže shodit do jámy, která je momentálně před Janáčkovým divadlem vykopaná. Tady prostě neplatí „lepší aspoň někdo než vůbec nikdo“, tady není možné vybírat menší zlo – to si nechme do dalších prezidentských voleb.

Foto Barbora Antonová

Komentáře

Reagovat
  • Pavla

    17. květen 2013, 9:42
    A máte nějaké tipy na tyto výjimečné osobnosti?

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více