Nový ředitel ND Brno sám nepřijde

Nový ředitel ND Brno sám nepřijde

Národní divadlo Brno je i po druhém konkurzu stále bez ředitele. Z dvoukolového výběrového řízení se stalo tříkolové, neboť jak praví Rechtor v Příhodách lišky Bystroušky, tři opěrní bodové znamenají nejpravidelnější stojatost. Stojatost je zřejmě to jediné, co dnes největší brněnské divadlo má – viděno zvenku, nic se v něm nehýbe, a když už ano, k dobrému to není. Mám na mysli odchod Petra Štědroně a Dory Viceníkové z Reduty, tedy poslední funkční součásti našeho mnohasouborového kolosu. Reduta se připojila ke stavu, z nějž se stal v brněnském Národním divadle standard: nemá ředitele. Bez šéfa je činohra, respektive má pouze ředitele pověřeného, z baletu odchází do Ostravy Lenka Dřímalová. Jediným souborem, který ředitele má, je opera.

„Jednomyslně jsme se shodli, že soubor jednotlivých atributů, ať je to koncepce, ať je to jejich verbální projev, to, jak si představují fungování divadla, nikdy nebylo takové úplně stoprocentní, jak by si členové komise představovali,“ řekl k bezvýslednému konkurzu primátor Roman Onderka, který komisi vedl. Ten se dostal dávno do pozice, že ať řekne cokoliv, je za troubu. On na tom sice pracuje dlouhodobě a usilovně, ale to ještě neznamená, že je to vždy pravda. Komise je v lidových komentářích osočována z nereálných nároků, čeká se prý až přijde na konkurz Domingo nebo Karajan (sic!), prostě už zase Krno, Ondatra a kdesi cosi. Z uchazečů se do posledního kola probojovali operní režisér Tomáš Šimerda a finanční ředitel pražského Národního divadla Martin Gerych. Vyzývám kohokoliv z rozhořčených komentátorů z lidu, aby jasně řekl, koho z těch dvou na tom místě chce, a proč.

Jsem přesvědčen, že Národní divadlo je zcela rozvrácené a potřebuje osobnost naprosto mimořádnou. Tady nejde o finanční škrty, ani o rozvíření zamřelých vod. Musí přijít někdo, komu nebudeme hodni ani rozvázat řemínek jeho obuvi, abych se vyjádřil nadneseně. Když v březnu přišla do Filharmonie Brno Marie Kučerová, její koncepce – stručně řečeno – spočívala v tom, že zkoordinuje veškerý potenciál, který se ve filharmonii nadivoko projevuje ve všech směrech. V Národním divadle je situace o hodně složitější, protože v současné době téměř není co koordinovat. Žádné divoce bující aktivity, které by bylo možno sjednocovat a využívat, prostě nejsou vidět.

Před novým ředitelem stojí úkol postavit celou organizaci znovu, prakticky na zelené louce. Jediné, co ještě jakž takž stojí, jsou divadelní budovy. Když už jsme ale u nich, zajímalo by mě na jednom z prvních míst – kdybych tedy byl členem komise – co si ředitelský kandidát hodlá počít s Janáčkovým divadlem. S tímto akusticky nevyhovujícím monstrem s přehnanou kapacitou asi 1100 míst. Jaký typ repertoáru by tu obří operní halu měl naplnit řekněme patnáctkrát do měsíce aspoň z osmdesáti procent? Naplnit lidmi, kteří si koupili lístek, aby bylo jasno. Je to čistě moje intuice, ale jsem přesvědčený, že kdo si poradí s Janáčkovým divadlem, zvládne už i zbytek. A chci především jasně říct, že zdaleka nestačí, aby přišel někdo „aspoň trochu schopný“.

Bude muset zvážit ředitele všech souborů. Příští sezónu Reduty ještě připravil Petr Štědroň, ale co bude potom? Zůstanu ale raději u hudby: odcházející Lenka Dřímalová za sebou zanechala dramaturgický plán baletu, který obsahuje jednu blíže nespecifikovanou baletní pohádku, taneční představení o předčasně zemřelých rockových hvězdách Pekelná NirvanaBajadéru. V opeře nás čeká Bludný Holanďan, současné dílo Iva Medka a Markéty Dvořákové Alice in Bed, opereta Polská krev a Donizettiho Maria di Rohan (ta má premiéru už 31. ledna 2014 a zatím není zveřejněno obsazení – to se ještě neví, kdo bude tak náročnou věc zpívat?). Ať se nikdo nezlobí, ale to nejsou dramaturgie, to jsou černé díry na peníze. Směs konzervativní bezmyšlenkovitosti a podlézání masovému vkusu (Alice in Bed se z toho vymyká, ale působí dojmem osamělého výkřiku do tmy). Bude se muset řešit také  otázka sloučení orchestru s Filharmonií Brno, a to nikoliv jen na úrovni současných dohadů a klepů. Na nového ředitele Národního divadla nestačí racionálně počítající ekonom, ani operní režisér, který si bude hledět konzervativního publika. Musí přijít někdo, kdo bude mít jasnou vizi, v divadle bude vidět umělecko-ekonomický komplex a bude si s ním vědět rady. A ještě něco: bude to chtít dělat v předem nepřátelské atmosféře, která tu momentálně panuje.

Bez ohledu na dosud přihlášené kandidáty – víte o někom takovém? Magistrát po mučivém uvažování došel k závěru, že je kandidáty nutné hledat, oslovovat a pokusit se je pozvat do uzavřeného konkurzu. Sice mu to trvalo až trapně dlouho, ale pokládám to za dobrou zprávu, alespoň principiálně. Nerealistická kombinace schopností a možností, kterou jsem naznačil výše, sice působí zcela mimozemsky, je ale jediná možná. Cítím přímo osobní frustraci z toho, jak brněnská opera vypadá. Hluboce mě deptá nemožnost zajít si občas do divadla, které je po ruce, bez rizika mrtvice z rozčilení – opera mi strašně chybí. To říkám především proto, aby bylo jasné, že chci, aby přišel do Národního divadla Brno ředitel, který s tou mamutí hmotou pohne ve všech jejích složkách. Tím ale nemyslím, že ji pomůže shodit do jámy, která je momentálně před Janáčkovým divadlem vykopaná. Tady prostě neplatí „lepší aspoň někdo než vůbec nikdo“, tady není možné vybírat menší zlo – to si nechme do dalších prezidentských voleb.

Foto Barbora Antonová

Komentáře

Reagovat
  • Pavla

    17. květen 2013, 9:42
    A máte nějaké tipy na tyto výjimečné osobnosti?

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více