Odešla Anna Kománková, respektovaná zpěvačka horňáckých balad

Odešla Anna Kománková, respektovaná zpěvačka horňáckých balad

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.

Rodačka a patriotka „svého“ Javorníka, malé horňácké obce v podhůří Bílých Karpat na hranici Moravy se Slovenskem, byla legendou už za svého života. Narodila se jako Anna Majtánová 29. května 1928 v části obce nazývané Suchý Rádek, v domě, který její otec Jan upravil k bydlení z někdejší hospody. Zpívat se učila celé dětství – měla vždy výbornou paměť. A tak do ní ukládala nápěvy i melodie odposlechnuté při táčkách, prástkách a šijačkách, ale také od sestry své babičky, která si hodně a ráda prozpěvovala. „Jách kadí chodila, tadí sem zpívala,“ vzpomínala tetička Kománková na své dětství. Svého o dva roky staršího manžela Pavla Kománka (1926–1999) si vzala v den svých dvacátých narozenin a své volby dle vlastních slov nikdy nelitovala. Přivdala se do hospodářství, kde bylo práce do nekonečna, a přitom sotva k uživení. V sezóně vypomáhal manžel Pavel v cukrovaru a oba chodívali v čase sklizně „po formankách“. Postupně se narodily tři děti: Pavel (1948), Jan (1951) a Anička (1957). V zemědělství pracovala po celý život, mj. při pasení a odchovu ovcí. V rodině svého muže také našla další zpěvnou oporu a zdroj rozšíření repertoáru: maminka jejího muže, tchýně Kateřina Kománková, rozená Turečková (1893–1970), byla vyhlášenou zpěvačkou s bohatým zpěvníkem (obě společně zachytil v roce 1961 na rozhlasový pás brněnský primáš a sběratel Antonín Jančík a pro jejich zpěvní projev měl jenom slova uznání). Také tetiččin manžel Pavel byl vyhlášeným družbou a dobrým zpěvákem a své ženě doplnil repertoár o řadu svatebních písní a rituálů. Na tvorbě programu Horňáckých slavností se Anna Kománková podílela víceméně od jejich založení v roce 1957, ale k veřejnému vystoupení dlouho sbírala odvahu. Na Horňácku byl zpěv, zvláště sólový, výhradně chlapskou záležitostí, veřejné producírování žen, zvláště těch provdaných, se tehdy netolerovalo. (Přitom hodně výtečných horňáckých zpěváků, např. bratři Luboš a Dušan Holí, odkazuje při hledání kořenů svého zpěváckého stylu a repertoáru k maminkám a babičkám.) Zlom nastal až koncem padesátých let, kdy vznikly první ženské sbory a také sólové produkce zpěvaček, např. k různým přehlídkám a festivalům. V případě Horňáků šlo především o jejich domácí slavnosti konané každoročně v době svátku sv. Maří Magdalény v červenci (tady se „tetička“ Kománková postupně etablovala jako stálá sólistka Horňácké cimbálové muziky Martina Hrbáče), o slavnosti v sousední slovenské Myjavě (zde si zazpívala mj. s muzikou legendárního primáše Samka Dudíka) a o festival v blízké Strážnici (tam hostovala v Hradišťanu s primášem Jaroslavem Staňkem). Jako již vyhlášená interpretka balad ze svého rodného kraje pořídila několik nahrávek, tzv. trvalek, v Českém rozhlase v Brně (s Horňáckou muzikou Martina Hrbáče i s BROLNem). Jak vzpomíná v jednom z dílů televizního pořadu Folklorika primáš Martin Hrbáč (Dědictví Anny Kománkové, 2008, režie Radka Lokajová), od počátku jejich spolupráce (cca od roku 1964) nechyběla při natáčení žádného z četných alb jeho muziky (naposledy na eponymním albu HCM Martina Hrbáče z roku 2008 písní Co sem sa dočula). Stála u zrodu mile domáckého festivalu mužských a ženských sborů Javornické zpívání (od 2003), na němž také naposledy vystoupila na veřejnosti v červenci 2016 ve svých osmaosmdesáti letech.

komankova_anna_Foto_h_bretfeldova_02

Přes respekt, kterému se těšila v okruhu své působnosti, nikdy nepřijala nabídku ke stálému zpěváckému angažmá a na rozdíl od svých vrstevnic Jarmily Šulákové a Věry Příkazské nebo o generaci mladší Vlasty Grycové se nikdy nestala známou mediální hvězdou. Zůstala skromnou opatrovatelkou písňového dědictví po předcích. Respektu a uznání se jí v hojné míře dostalo až v tomto tisíciletí: v roce 2000 jí (konečně!) péčí producenta Břetislava Rychlíka a Obecního úřadu v Javorníku vyšlo debutové album Pres Javorník malovaná dlážka – K poctě zpěvačky Anny Kománkové (Aton, 2000) a spolupracujícího Dušana Holého, který album doprovodil zasvěceným průvodním slovem. Debut to byl sice pozdní, ale – podobně jako u „pana rídícího“ Františka Okénky o pár let dřív – silný, charismatický a přesvědčivý. Do nově nahraného materiálu Rychlík a Holý začlenili i Jančíkem v Javorníku pořízené nahrávky z roku 1961 a kompozici doplnili „trvalkou“ hlasu Anny Kománkové a HCM Martina Hrbáče z ČRo Brno z roku 1985 a dále čerstvými nahrávkami s cimbálem Jury Petrů a Horňáckou cimbálovou muzikou Jarka Miškeříka, kterou primoval její vnuk Martin Kománek (1977). Oba její synové Jan a Pavel jsou na albu slyšet co platní členové Mužského sboru z Javorníka, ona sama si kromě sólových písní s chutí zazpívala v Javornickém ženském sboru, který od té doby pravidelně scházel a veřejně vystupuje dodnes. V multimediálním almanachu Horňácké slavnosti 1957-2007, který uspořádal Miroslav Minks, má Anna Kománková samostatný medailon. V dubnu 2007 obdržela cenu Folklorní akademie FOSKAR za rok 2006 za individuální pěvecký výkon (na MFF ve Strážnici). V roce 2008 v rámci projektu EÚAV ČR Nositelé tradic vyšla publikace Těžko temu kameni. Anna Kománková, zpěvačka z Javorníka na Horňácku autorů Dalibora Turečka a Lubomíra Tyllnera. Ke studii je připojeno CD, na němž Anna Kománková zpívá sólo i spolu s Javornickým ženským sborem za doprovodu Hudecké muziky bratří Sovišů z Javorníka – a především zajímavě vypráví a vzpomíná. Naposledy v roce 2019 se stala nositelkou Ceny Jihomoravského kraje za dílo přispívající k jeho věhlasu a dobrému jménu.

Jako se Anna Kománková učila od svých předků a starších současníků, tak se našli i pokračovatelé v její rodové linii: oba synové Jan a Pavel zpívali v Mužském sboru z Javorníka, mladší Jan se oženil s dcerou velického zpěváka a muzikanta Emila Miškeříka. Jeho tři synové jsou dobří houslisté a zpěváci, jak si je „dědáček Miškeríků“ vycepoval. Nejvýraznějším pokračovatelem tradice obou rodů je potom vzpomínaný Martin Kománek, dříve primáš HCM Jarka Miškeříka, později platný člen HCM Martina Hrbáče.

Na facebookové stránce Mizející Javorník se s „tetičků“ Kománkovou rozloučili několika naprosto výstižnými větami: „Dnes nad ránem umreli tetička Kománková … Odešua čistá duša, nekonečná studnica javornických a horňáckých pěsniček. Všeci sme ju mali rádi, druhá taková už nebude … Suze tečů a vaše pěsničky v nás budů žit dál. Tetičko, odpočívajte v pokoji.“

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

U příležitosti svých loňských 66. narozenin vydal dokumentarista, písničkář, hudebník, divadelník a spisovatel Jiří Vondrák dvojalbum, které je spíše (téměř) reprezentativním průřezem jeho hudebními aktivitami než výběrem největších hitů. Více než o „best of“ jde o zajímavou směs typu „od hitů k raritám“, od starých písní k novým a od folku k bigbítu. Výborná příležitost pro základní seznámení s Vondrákem coby renesanční osobností brněnské scény, díky jinde nevydaným nebo stěží sehnatelným nahrávkám nepostradatelná kolekce pro sběratele a v neposlední řadě 2CD, jehož minimálně první polovina se moc dobře poslouchá.  více

Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.  více

V rámci týdenního hudebního maratonu Please, do not disturb, který se uskutečnil 15.–21. března, navštívilo komorní těleso Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra sedm brněnských hotelů. V nich dalo zaznít výběru z děl současných hudebních skladatelů. Projekt, který vznikl ve spolupráci s platformou Terén – Pole performativního umění, však nechtěl být pouhým záznamem koncertů. A tak měl každý večer své tematické ukotvení, režii i herce. O prvních čtyřech „hotelových toulkách“ jsme referovali v předchozí recenzi – dnes je na řadě závěrečná hotelová trojice.  více

Zatímco koncertní sály a operní domy zejí prázdnotou, v sedmi brněnských hotelích bylo díky komornímu tělesu Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra a platformě Terén – Pole performativního umění neobvykle rušno. Každý večer v týdnu od 15. do 21. března měli milovníci moderní artificiální hudby možnost navštívit prostřednictvím služby YouTube jeden z vybraných hotelů. Mohli se nechat pohltit nejen přízračnou atmosférou prázdných pokojů a chodeb, ale také pestrou dramaturgií spojenou s netradičním vizuálním uchopením. Cyklus Please, do not disturb, jak svůj počin Brno Contemporary Orchestra a Terén nazvali, nesestával pouze z tradičních koncertních záznamů. Každým večerem totiž prostupovala ještě samostatná „příběhová“ linka, která někdy přímo, jindy jen zpovzdálí interagovala s hudebníky či samotným prostorem.  více

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Nejčtenější

Kritika

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více