Odešla Anna Kománková, respektovaná zpěvačka horňáckých balad

Odešla Anna Kománková, respektovaná zpěvačka horňáckých balad

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.

Rodačka a patriotka „svého“ Javorníka, malé horňácké obce v podhůří Bílých Karpat na hranici Moravy se Slovenskem, byla legendou už za svého života. Narodila se jako Anna Majtánová 29. května 1928 v části obce nazývané Suchý Rádek, v domě, který její otec Jan upravil k bydlení z někdejší hospody. Zpívat se učila celé dětství – měla vždy výbornou paměť. A tak do ní ukládala nápěvy i melodie odposlechnuté při táčkách, prástkách a šijačkách, ale také od sestry své babičky, která si hodně a ráda prozpěvovala. „Jách kadí chodila, tadí sem zpívala,“ vzpomínala tetička Kománková na své dětství. Svého o dva roky staršího manžela Pavla Kománka (1926–1999) si vzala v den svých dvacátých narozenin a své volby dle vlastních slov nikdy nelitovala. Přivdala se do hospodářství, kde bylo práce do nekonečna, a přitom sotva k uživení. V sezóně vypomáhal manžel Pavel v cukrovaru a oba chodívali v čase sklizně „po formankách“. Postupně se narodily tři děti: Pavel (1948), Jan (1951) a Anička (1957). V zemědělství pracovala po celý život, mj. při pasení a odchovu ovcí. V rodině svého muže také našla další zpěvnou oporu a zdroj rozšíření repertoáru: maminka jejího muže, tchýně Kateřina Kománková, rozená Turečková (1893–1970), byla vyhlášenou zpěvačkou s bohatým zpěvníkem (obě společně zachytil v roce 1961 na rozhlasový pás brněnský primáš a sběratel Antonín Jančík a pro jejich zpěvní projev měl jenom slova uznání). Také tetiččin manžel Pavel byl vyhlášeným družbou a dobrým zpěvákem a své ženě doplnil repertoár o řadu svatebních písní a rituálů. Na tvorbě programu Horňáckých slavností se Anna Kománková podílela víceméně od jejich založení v roce 1957, ale k veřejnému vystoupení dlouho sbírala odvahu. Na Horňácku byl zpěv, zvláště sólový, výhradně chlapskou záležitostí, veřejné producírování žen, zvláště těch provdaných, se tehdy netolerovalo. (Přitom hodně výtečných horňáckých zpěváků, např. bratři Luboš a Dušan Holí, odkazuje při hledání kořenů svého zpěváckého stylu a repertoáru k maminkám a babičkám.) Zlom nastal až koncem padesátých let, kdy vznikly první ženské sbory a také sólové produkce zpěvaček, např. k různým přehlídkám a festivalům. V případě Horňáků šlo především o jejich domácí slavnosti konané každoročně v době svátku sv. Maří Magdalény v červenci (tady se „tetička“ Kománková postupně etablovala jako stálá sólistka Horňácké cimbálové muziky Martina Hrbáče), o slavnosti v sousední slovenské Myjavě (zde si zazpívala mj. s muzikou legendárního primáše Samka Dudíka) a o festival v blízké Strážnici (tam hostovala v Hradišťanu s primášem Jaroslavem Staňkem). Jako již vyhlášená interpretka balad ze svého rodného kraje pořídila několik nahrávek, tzv. trvalek, v Českém rozhlase v Brně (s Horňáckou muzikou Martina Hrbáče i s BROLNem). Jak vzpomíná v jednom z dílů televizního pořadu Folklorika primáš Martin Hrbáč (Dědictví Anny Kománkové, 2008, režie Radka Lokajová), od počátku jejich spolupráce (cca od roku 1964) nechyběla při natáčení žádného z četných alb jeho muziky (naposledy na eponymním albu HCM Martina Hrbáče z roku 2008 písní Co sem sa dočula). Stála u zrodu mile domáckého festivalu mužských a ženských sborů Javornické zpívání (od 2003), na němž také naposledy vystoupila na veřejnosti v červenci 2016 ve svých osmaosmdesáti letech.

komankova_anna_Foto_h_bretfeldova_02

Přes respekt, kterému se těšila v okruhu své působnosti, nikdy nepřijala nabídku ke stálému zpěváckému angažmá a na rozdíl od svých vrstevnic Jarmily Šulákové a Věry Příkazské nebo o generaci mladší Vlasty Grycové se nikdy nestala známou mediální hvězdou. Zůstala skromnou opatrovatelkou písňového dědictví po předcích. Respektu a uznání se jí v hojné míře dostalo až v tomto tisíciletí: v roce 2000 jí (konečně!) péčí producenta Břetislava Rychlíka a Obecního úřadu v Javorníku vyšlo debutové album Pres Javorník malovaná dlážka – K poctě zpěvačky Anny Kománkové (Aton, 2000) a spolupracujícího Dušana Holého, který album doprovodil zasvěceným průvodním slovem. Debut to byl sice pozdní, ale – podobně jako u „pana rídícího“ Františka Okénky o pár let dřív – silný, charismatický a přesvědčivý. Do nově nahraného materiálu Rychlík a Holý začlenili i Jančíkem v Javorníku pořízené nahrávky z roku 1961 a kompozici doplnili „trvalkou“ hlasu Anny Kománkové a HCM Martina Hrbáče z ČRo Brno z roku 1985 a dále čerstvými nahrávkami s cimbálem Jury Petrů a Horňáckou cimbálovou muzikou Jarka Miškeříka, kterou primoval její vnuk Martin Kománek (1977). Oba její synové Jan a Pavel jsou na albu slyšet co platní členové Mužského sboru z Javorníka, ona sama si kromě sólových písní s chutí zazpívala v Javornickém ženském sboru, který od té doby pravidelně scházel a veřejně vystupuje dodnes. V multimediálním almanachu Horňácké slavnosti 1957-2007, který uspořádal Miroslav Minks, má Anna Kománková samostatný medailon. V dubnu 2007 obdržela cenu Folklorní akademie FOSKAR za rok 2006 za individuální pěvecký výkon (na MFF ve Strážnici). V roce 2008 v rámci projektu EÚAV ČR Nositelé tradic vyšla publikace Těžko temu kameni. Anna Kománková, zpěvačka z Javorníka na Horňácku autorů Dalibora Turečka a Lubomíra Tyllnera. Ke studii je připojeno CD, na němž Anna Kománková zpívá sólo i spolu s Javornickým ženským sborem za doprovodu Hudecké muziky bratří Sovišů z Javorníka – a především zajímavě vypráví a vzpomíná. Naposledy v roce 2019 se stala nositelkou Ceny Jihomoravského kraje za dílo přispívající k jeho věhlasu a dobrému jménu.

Jako se Anna Kománková učila od svých předků a starších současníků, tak se našli i pokračovatelé v její rodové linii: oba synové Jan a Pavel zpívali v Mužském sboru z Javorníka, mladší Jan se oženil s dcerou velického zpěváka a muzikanta Emila Miškeříka. Jeho tři synové jsou dobří houslisté a zpěváci, jak si je „dědáček Miškeríků“ vycepoval. Nejvýraznějším pokračovatelem tradice obou rodů je potom vzpomínaný Martin Kománek, dříve primáš HCM Jarka Miškeříka, později platný člen HCM Martina Hrbáče.

Na facebookové stránce Mizející Javorník se s „tetičků“ Kománkovou rozloučili několika naprosto výstižnými větami: „Dnes nad ránem umreli tetička Kománková … Odešua čistá duša, nekonečná studnica javornických a horňáckých pěsniček. Všeci sme ju mali rádi, druhá taková už nebude … Suze tečů a vaše pěsničky v nás budů žit dál. Tetičko, odpočívajte v pokoji.“

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více