Odešla Anna Kománková, respektovaná zpěvačka horňáckých balad

Odešla Anna Kománková, respektovaná zpěvačka horňáckých balad

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.

Rodačka a patriotka „svého“ Javorníka, malé horňácké obce v podhůří Bílých Karpat na hranici Moravy se Slovenskem, byla legendou už za svého života. Narodila se jako Anna Majtánová 29. května 1928 v části obce nazývané Suchý Rádek, v domě, který její otec Jan upravil k bydlení z někdejší hospody. Zpívat se učila celé dětství – měla vždy výbornou paměť. A tak do ní ukládala nápěvy i melodie odposlechnuté při táčkách, prástkách a šijačkách, ale také od sestry své babičky, která si hodně a ráda prozpěvovala. „Jách kadí chodila, tadí sem zpívala,“ vzpomínala tetička Kománková na své dětství. Svého o dva roky staršího manžela Pavla Kománka (1926–1999) si vzala v den svých dvacátých narozenin a své volby dle vlastních slov nikdy nelitovala. Přivdala se do hospodářství, kde bylo práce do nekonečna, a přitom sotva k uživení. V sezóně vypomáhal manžel Pavel v cukrovaru a oba chodívali v čase sklizně „po formankách“. Postupně se narodily tři děti: Pavel (1948), Jan (1951) a Anička (1957). V zemědělství pracovala po celý život, mj. při pasení a odchovu ovcí. V rodině svého muže také našla další zpěvnou oporu a zdroj rozšíření repertoáru: maminka jejího muže, tchýně Kateřina Kománková, rozená Turečková (1893–1970), byla vyhlášenou zpěvačkou s bohatým zpěvníkem (obě společně zachytil v roce 1961 na rozhlasový pás brněnský primáš a sběratel Antonín Jančík a pro jejich zpěvní projev měl jenom slova uznání). Také tetiččin manžel Pavel byl vyhlášeným družbou a dobrým zpěvákem a své ženě doplnil repertoár o řadu svatebních písní a rituálů. Na tvorbě programu Horňáckých slavností se Anna Kománková podílela víceméně od jejich založení v roce 1957, ale k veřejnému vystoupení dlouho sbírala odvahu. Na Horňácku byl zpěv, zvláště sólový, výhradně chlapskou záležitostí, veřejné producírování žen, zvláště těch provdaných, se tehdy netolerovalo. (Přitom hodně výtečných horňáckých zpěváků, např. bratři Luboš a Dušan Holí, odkazuje při hledání kořenů svého zpěváckého stylu a repertoáru k maminkám a babičkám.) Zlom nastal až koncem padesátých let, kdy vznikly první ženské sbory a také sólové produkce zpěvaček, např. k různým přehlídkám a festivalům. V případě Horňáků šlo především o jejich domácí slavnosti konané každoročně v době svátku sv. Maří Magdalény v červenci (tady se „tetička“ Kománková postupně etablovala jako stálá sólistka Horňácké cimbálové muziky Martina Hrbáče), o slavnosti v sousední slovenské Myjavě (zde si zazpívala mj. s muzikou legendárního primáše Samka Dudíka) a o festival v blízké Strážnici (tam hostovala v Hradišťanu s primášem Jaroslavem Staňkem). Jako již vyhlášená interpretka balad ze svého rodného kraje pořídila několik nahrávek, tzv. trvalek, v Českém rozhlase v Brně (s Horňáckou muzikou Martina Hrbáče i s BROLNem). Jak vzpomíná v jednom z dílů televizního pořadu Folklorika primáš Martin Hrbáč (Dědictví Anny Kománkové, 2008, režie Radka Lokajová), od počátku jejich spolupráce (cca od roku 1964) nechyběla při natáčení žádného z četných alb jeho muziky (naposledy na eponymním albu HCM Martina Hrbáče z roku 2008 písní Co sem sa dočula). Stála u zrodu mile domáckého festivalu mužských a ženských sborů Javornické zpívání (od 2003), na němž také naposledy vystoupila na veřejnosti v červenci 2016 ve svých osmaosmdesáti letech.

komankova_anna_Foto_h_bretfeldova_02

Přes respekt, kterému se těšila v okruhu své působnosti, nikdy nepřijala nabídku ke stálému zpěváckému angažmá a na rozdíl od svých vrstevnic Jarmily Šulákové a Věry Příkazské nebo o generaci mladší Vlasty Grycové se nikdy nestala známou mediální hvězdou. Zůstala skromnou opatrovatelkou písňového dědictví po předcích. Respektu a uznání se jí v hojné míře dostalo až v tomto tisíciletí: v roce 2000 jí (konečně!) péčí producenta Břetislava Rychlíka a Obecního úřadu v Javorníku vyšlo debutové album Pres Javorník malovaná dlážka – K poctě zpěvačky Anny Kománkové (Aton, 2000) a spolupracujícího Dušana Holého, který album doprovodil zasvěceným průvodním slovem. Debut to byl sice pozdní, ale – podobně jako u „pana rídícího“ Františka Okénky o pár let dřív – silný, charismatický a přesvědčivý. Do nově nahraného materiálu Rychlík a Holý začlenili i Jančíkem v Javorníku pořízené nahrávky z roku 1961 a kompozici doplnili „trvalkou“ hlasu Anny Kománkové a HCM Martina Hrbáče z ČRo Brno z roku 1985 a dále čerstvými nahrávkami s cimbálem Jury Petrů a Horňáckou cimbálovou muzikou Jarka Miškeříka, kterou primoval její vnuk Martin Kománek (1977). Oba její synové Jan a Pavel jsou na albu slyšet co platní členové Mužského sboru z Javorníka, ona sama si kromě sólových písní s chutí zazpívala v Javornickém ženském sboru, který od té doby pravidelně scházel a veřejně vystupuje dodnes. V multimediálním almanachu Horňácké slavnosti 1957-2007, který uspořádal Miroslav Minks, má Anna Kománková samostatný medailon. V dubnu 2007 obdržela cenu Folklorní akademie FOSKAR za rok 2006 za individuální pěvecký výkon (na MFF ve Strážnici). V roce 2008 v rámci projektu EÚAV ČR Nositelé tradic vyšla publikace Těžko temu kameni. Anna Kománková, zpěvačka z Javorníka na Horňácku autorů Dalibora Turečka a Lubomíra Tyllnera. Ke studii je připojeno CD, na němž Anna Kománková zpívá sólo i spolu s Javornickým ženským sborem za doprovodu Hudecké muziky bratří Sovišů z Javorníka – a především zajímavě vypráví a vzpomíná. Naposledy v roce 2019 se stala nositelkou Ceny Jihomoravského kraje za dílo přispívající k jeho věhlasu a dobrému jménu.

Jako se Anna Kománková učila od svých předků a starších současníků, tak se našli i pokračovatelé v její rodové linii: oba synové Jan a Pavel zpívali v Mužském sboru z Javorníka, mladší Jan se oženil s dcerou velického zpěváka a muzikanta Emila Miškeříka. Jeho tři synové jsou dobří houslisté a zpěváci, jak si je „dědáček Miškeríků“ vycepoval. Nejvýraznějším pokračovatelem tradice obou rodů je potom vzpomínaný Martin Kománek, dříve primáš HCM Jarka Miškeříka, později platný člen HCM Martina Hrbáče.

Na facebookové stránce Mizející Javorník se s „tetičků“ Kománkovou rozloučili několika naprosto výstižnými větami: „Dnes nad ránem umreli tetička Kománková … Odešua čistá duša, nekonečná studnica javornických a horňáckých pěsniček. Všeci sme ju mali rádi, druhá taková už nebude … Suze tečů a vaše pěsničky v nás budů žit dál. Tetičko, odpočívajte v pokoji.“

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více