Opustila nás ztělesněná živá píseň (Za Jitkou Šuranskou)

Opustila nás ztělesněná živá píseň (Za Jitkou Šuranskou)

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.

Přestože většinu svého profesního života prožila ve Zlíně a z něj opět většinu byla členkou Filharmonie Bohuslava Martinů, měla neobyčejně blízko i k Brnu. Vystudovala zde totiž housle na konzervatoři, měla tu celou řadu přátel a vystupovala v brněnských divadelních inscenacích. Na webových stránkách Národního divadla Brno se ve smutečním oznámení dozvíme, že „S touto výjimečně nadanou ženou jsme měli tu čest spolupracovat u inscenací U Kočičí bažiny a Jánošík Revisited...“

Trvalým poutem k Brnu byla pro Jitku od roku 2003 spolupráce s autorem tohoto článku. Duo Plocek a Šuranská bylo zpočátku s nadsázkou označováno jako „hudecká úderka“. Muzikantská cesta této mikrokapely vedla k jednoduchému pojetí interpretace lidových písní, k přímočarosti a spontaneitě, což velmi vyhovovalo Jitčině naturelu. V roce 2005 naše duo vydalo CD Písňobraní, jež bylo oceněno Andělem v kategorii world music. Tímto počinem se Jitka Šuranská odpoutala od světa cimbálových muzik v němž vyrůstala (s láskou se k němu ale občas vracela), a vydala se vlastní hudební cestou.

Na jednoduché pojetí dua navázala inovativním spojením svého hlasu a hry s moderní technologií – při svých sólových vystoupeních začala používat loop station, zařízení, jež jí umožňovalo přímo na pódiu před posluchači vytvářet působivý doprovod ke zpěvu. V té době také natočila své první album Nezachoď slunéčko (2013), za něž opět získala cenu Anděl. Svoje další hudební ambice rozvíjela ve svém vlastním triu, v němž se spojila se dvěma výjimečnými hudebníky – mandolinistou Martinem Krajíčkem a mulitinstrumentalistou Marianem Friedlem. Jejich společné album Divé husy (2016) je ukázkou propracované a přitom vnitřně neobyčejně průzračné tvorby. Jitka Šuranská se také podílela na velkém hudebním projektu Mariana Friedla Beránci a vlci, jehož ztvárnění na CD získalo v roce 2017 také cenu Anděl.

Jitka Šuranská byla zdrojem tvořivé i organizační energie – svou hudbou rozdávala radost a současně měla také schopnost lidi spojovat. To se ukázalo například při několika ročnících renomovaného festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, kde dramaturgicky a často i interpretačně zaštiťovala neobyčejně zajímavé projekty, která spojovaly umělce různého původu i žánrového zaměření. Za všechny jmenujme Jitčin počin Tři hlasy, v němž se potkala s maďarskou zpěvačkou Irén Lovászovou a izraelskou zpěvačkou Michal Elia Kamal.

Další obzory se jí otevřely skrze dramaturga Vaška Müllera (festival Hradecký slunovrat), který ji přivedl ke spolupráci s kytaristou Petrem Uvírou. Tato tvorba nestačila bohužel dozrát k hudebnímu nosiči, ale přesto se Jitka stala jednou z duší rychle se rozvíjejícího a kvalitního severomoravského festivalu v Hradci nad Moravicí.

Nemůžu při psaní o Jitce Šuranské nebýt osobní. Naše hudební spolupráce neměla základ jen čistě profesní, ale byla založena na upřímném přátelství a hledačství. Jako muzikantské duo jsme putovali tuzemskem i zahraničím, účastnili se velkých festivalů v Německu (TFF Rudolstadt, Folk Baltica), ve Finsku (Kaustinen), koncertovali ve Švédsku či Polsku. Všude jsme objevovali spřízněné duše a inspirativní osobnosti. Jitka se svým slováckým temperamentem měla dar velké bezprostřednosti a získala tak celou řadu dobrých přátel v zahraničí. Sama iniciativně prohlubovala svůj přehled aktivní účastí na veletrhu world music WOMEX (spolu s dramaturgem Folkových prázdnin Michalem Schmidtem) a vše, co takto nabyla, uplatňovala ve svém hledání či přinášela jako dramaturgické podněty do domácího prostředí.

Je těžké bez pohnutí psát o někom, kdo odešel tak mladý, uprostřed tvořivého vzestupu, a rozdávající tolik krásného. V tomto ohledu byla ta drobná blonďatá houslistka naprosto výjimečná. Dokázala rozsvítit jakýkoli prostor a „nakazit“ jej svým nadšením pro píseň.

Přestože nás Jitka Šuranská předčasně opustila, její písně tu s námi zůstávají a jejich poselství je nadčasové, protože nic nepředstírá. Stejně jako Jitka nepředstírala nic v životě – žila naplno.

Foto Barka Fabiánová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Včera, tedy 28. října 2019, zemřela hudebnice Jitka Šuranská. Bylo jí 41 let.  více

S Jitkou Šuranskou jsme si povídaly nad novým albem muziky, ve které je sice primáškou, ale jak sama zdůrazňuje, je jenom jedním ze tří rovnocenných článků. Jitka Šuranská Trio spolu s ní tvoří nadžánrový mandolinista Martin Krajíček a multiinstrumentalista (vzděláním jazzový kontrabasista) Marian Friedl. Trojice muzikantůodstartovala křestní šňůru svého debutu Divé husy symbolicky 1. října na Husích slavnostech v Boskovicích, o dva dny později jej křtili v Brně ve Staré Pekárně.  Do půlky října je ještě čeká cesta po klubech, kinech a knihovnách v Náchodě, Rožnově pod Radhoštěm, ve Zlíně a v Českých Budějovicích. Ačkoliv se trio hlásí k lidovým písním jako ke své inspiraci, dává jim autorský kabát z mnoha hudebních stylů, přesto souladný a zajímavý. A právě Jitčina vlastní muzikantská cesta je pro výslednou podobu důležitá a inspirativní.  více

Cimbálová muzika, objevování hudecké tradice, sólové vystupování, práce ve Filharmonii Bohuslava Martinů, v posledním roce také budování vlastního tria. Pozvolný přechod od folkloru k world music je obrazem poctivosti, s jakou Jitka Šuranská k hudbě přistupuje. K tomu všemu přidává ještě vymýšlení projektů pro festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Náš rozhovor na nádvoří Moravské galerie sledoval s lehkým neklidem adoptovaný Kuba z útulku.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více