Pět minut před začátkem: Spolková, Harlem, TetraHydroClub

Pět minut před začátkem: Spolková, Harlem, TetraHydroClub

Harlem byl v Brně ještě dřív, než jsme si vymysleli Bronx. Iluze proslulé newyorské čtvrti nahradila starý Dělnický dům, spolkový život vystřídaly koncerty a večírky až do rána.

Brněnský Bronx. Dnes už zavedený termín pro maličkou oblast nalepenou ze severovýchodu na centrum Brna si vypůjčil jméno městské části New Yorku. Ta je proslulá zločinem, jak všichni dobře víme z amerických filmů, a žije v ní asi jeden a půl milionu lidí, ačkoli je rozlohou ze všech pěti částí „Velkého jablka“ druhá nejmenší. Jak moc je proslulý zločinem náš maličký domácí Bronx, není možné zjistit, protože se o tom žádné filmy netočí. Žádná Pevnost Apačů na Bratislavské➚ bohužel nevznikla, i když Paul Newman v roli hrdinného policajta pacifikujícího hlučící Romy v blízkém parčíku pod platanem je promáchnutá šance světové kinematografie. Začátkem 90. let by nejspíš neměl na starosti jen temperament místního obyvatelstva, ale také noční kravál v Harlemu. A nemusel by kvůli tomu na Manhattan – jmenoval se tak jeden z prvních rockových klubů v Brně. Paul Newman už bohužel nežije, ale i kdyby se našel nástupce: na Spolkové 8 by dnes nemusel řešit vůbec nic.

Asi v sobě máme nějaké skryté sklony k přehánění a nafukování vlastních problémů, možná si opravdu potřebujeme dokazovat, že i Brno patří do velkého světa. Harlem zněl dálkami a černou hudbou, bylo to jako říct trošku jinak „funky“. V tom pravém Harlemu stál Lou Reed na křižovatce Lexington Avenue se 125. ulicí a čekal tam na svého muže. Když se tam postavíte dnes, vidíte něco podobného jako křižovatku Křenová – Koliště, ale možná se vám přece jen zatřepe velvetovské srdce a bude přitom samo od sebe opakovat: „Tady to bylo.“ Budete stát u poslední zastávky metra před Bronxem a možná pochopíte, že nervozitu Reedova bílého feťáka nemělo zdaleka na svědomí jen čekání na dávku, ale také cizí, nepřátelské prostředí. Brněnský Harlem splnil pro spoustu lidí stejnou iniciační funkci: poprvé v životě se dočkali poznání, co je to rockový klub, pokud se jim to už nepřihodilo v Bumerangu nebo v Mersey.

Na Spolkovou 8 se ale chodilo už dávno předtím, býval tu za první republiky Dělnický dům a za socialistické republiky Závodní klub ROH Zbrojovky Brno. Sotva už žije nějaký pamětník ustavující schůze Brněnského Devětsilu v roce 1924. Na nějaký ten koncert Olympicu nebo ples si možná ještě leckdo vzpomene, pokud na to má věk. Možná si vzpomene i na to, že se ulice tehdy jmenovala Marxova. To první opravdové kouzlo, které jsme tu prožívali, ale přišlo až s klubem Harlem. Představu o vyvrhelské části New Yorku evokovala karosérie ze staré Volhy, nad níž stálo pódium. Klub to byl malý, zájem obrovský a ve vlastní klamné paměti ho vidím věčně narvaný. Začátek 90. let byl v tomto směru požehnaným časem: lidé byli hladoví po všem, co se do té doby nesmělo, na staré zákony se kašlalo a nové ještě nebyly, peníze ležely na ulici a málokdo s nimi uměl zacházet. Někdo divoce privatizoval, někdo přiváděl na svět českou klubovou scénu, podmínky byly pro obojí ideální.

spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-001 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-002 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-007 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-010 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-011 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-015 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-019 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-020 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-025

Harlem fungoval jen krátce, ale místo samo s ním přece jen úplně nezemřelo. Přestěhovalo se sem osazenstvo Šedé litiny – polosquatterského klubu v bývalé slévárně Královopolské strojírny. Noví nájemníci se místo do New Yorku dívali spíš do Amsterdamu a na Spolkové začalo svůj provoz „TéHáCéčko“, správně TetraHydroClub. Zatímco Harlem poskytoval zázemí spíš rockové scéně, i když v širokém rozsahu od punku přes tehdy populární indie kytarovky až po electronic body music, s novou krví se sem postupně začaly stěhovat gramofony a jiné DJ mašinky. A také festival UnderPlunder, jehož první ročník se odehrál v galerijních prostorách na Staré radnici (špenát z marihuanového listí, který se tam tenkrát vařil, patří rovněž k neskutečnému snu z bláznivých devadesátek).

V TetraHydroClubu se částečně formovala brněnská DJ scéna paralelně s Mersey v Žabovřeskách – na Spolkové spíš její undergroundová větev. Frčel tu hlavně dub, jungle a break beaty, house byl terčem pohrdání. I tak se odsud tak trošku vylíhly brněnské Technivaly, vysoká míra otevřenosti byla klubu vlastní. S tou ale souviselo i časté ignorování reality a přeceňování vlastních sil s mlhavou představou, že Šiva se o všechno postará. V dobách své největší slávy tudy projela dubová špička Zion Train – jejich koncert pro dvacet lidí asi patří k historickým propadákům. Aparatuře výborné hiphopové party Fun-Da-Mental1 zase nestačila labilní elektroinstalace, která si vybrala svou chvíli nezlomného vzdoru a ukončila koncert hned po začátku.

TetraHydroClub se narozdíl od Harlemu roztáhl i do suterénu objektu – tedy do bývalého kina – i do zahrady, ale velkorysé plány umíraly na úbytě a hlavně na neschopnost dotáhnout je za stadium nápadu. Být u pomalého konce bylo bolestné, do klubu už nikdo nechodil, provozní s několika bezprizornými kamarády v něm bydleli, na zahradě se pásly krůty. Když se na ohni pekla ta poslední, bylo to jako zápalná oběť za mrtvou milenku.

Pomalý rozklad se nezastavil ani dnes, jak je vidět. Kdysi musely přestat koncerty ve staticky narušeném suterénu, dnes už bych si sotva troufnul vstoupit na schody, kdyby mě někdo pustil dovnitř. Za zamatlanými okny v přízemí už jenom tuším vycpanou lišku, která tam dřív z výšky zírala na hosty, ubohého kapra v nejšpinavějším akváriu na světě, zavoní zapálený joint, v ústech se střídá houbový čaj se sladkou chutí space drinku. Roman Holý pouští v kině Texaský masakr motorovou pilou i porno se Sylvestrem Stallonem a Barbarou Streisand a vzteká se, že nic nefunguje. Sibiřský šaman Vrež vrže na violoncello a na ulici parkuje autobus Tribal Drift. A nad vším visí těžká poklička dluhů, pod níž se obsah celého hrnce nakonec vydusil až do černa. K jídlu to není, vyčistit to taky nejde, tady už se čeká jen na někoho, kdo takový kus nádobí dokáže vyhodit.

Minulý týden jsme čekali na začátek koncertu před Besedním domem, příště nás čeká Městské divadlo Brno.


1 Nebyli to Delinquent Habits, jak jsem původně chybně uvedl

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat
  • Luboš

    24. březen 2020, 9:19
    Tak jsem byl včera na Spolkové. Po klubu ani památky jen v zadní části zbytky budov. Staví se tam novej barák a já tam s trochou nostalgie budu dělat trochu elektroprací. Byl jsem tam kdysi na koncertě. Už nevím co to bylo za akci, ale hráli tam UK SUBS. Jo to byly časy.
  • JD

    28. duben 2016, 10:28
    my jsme tam už hodně krát byly mohli by sme poslat nejakou dokumentaci je to tam neuvěřitelný co tam bylo před tím a co s tam je ted z pozdravem JD
  • JmGy

    28. duben 2016, 10:25
    Zdareec lidi nedavno sem tam byl s partou a jeto neco fakt neuveritelneho !!! kdo by chtel nejakou fotodokumentaci ozvete se na email !
    • Pavel

      12. květen 2016, 10:49
      čauvec mohl bych te požadat o ty fotky :)
  • info.crew

    8. srpen 2015, 6:53
    A aby byla zkáza dokonána rychle, stává se klub terčem zlodějů kovů, kteří riskují pro nosné traverzy životy a budí okolí v 4:30 ráno rozbíjením oken a mlácením do železa. Už to asi dlouho trvat nebude a dům bude stržen.
  • Pišta

    7. srpen 2015, 21:22
    Ale Delinquent Habits tenkrát za 180,- byl mega koncert. A vůbec celý to místo.
  • ivo klecker

    5. srpen 2015, 23:03
    A to tu autor pozapomněl na Kotelníka s tatrami 613, který chtěl kulturák zachránit, nechal jej prohlásit kulturní památkou, leč marné bylo toto snažení a pět let úsilí jej koupit. Naštěstí mám na šest let života v této budově jen dobré vzpomínky. Mám spousty dobových artefaktů, než se do budovy zakousli romové. S pozdravem Kotelník
  • Jan Pavláček

    3. srpen 2015, 21:26
    tady jsem slyšel větu : a teď vystoupí začinající Plzeňská skupina Katapult

Dále si přečtěte

Podvečerní procházka se psem, projížďka na kole, koupání na Říčkách, to je dnešní Mariánské údolí. Není to ale tak dávno, kdy tu davy prostého lidu vytřeštěně sledovaly vystoupení Michala Davida, Hany Zagorové i sovětských souborů písní a tanců. Mírové slavnosti vždy udělaly z Líšně na pár dní centrum celého města.  více

Před Janáčkovým divadlem je letos v létě živo jako na kolotočích. Nové vodotrysky i vodní opona lákají k odpočinku, pozorování i osvěžení a nakonec zadělaly městu i na malý skandál, když si z nich méně konvenční jedinci udělali koupaliště. Ale ať už si o lidech koupajících se v kašně myslíme cokoliv, pořád je to lepší než kolotoče, které tam ještě před několika lety opravdu stávaly.  více


Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více