Pět minut před začátkem: Spolková, Harlem, TetraHydroClub

Pět minut před začátkem: Spolková, Harlem, TetraHydroClub

Harlem byl v Brně ještě dřív, než jsme si vymysleli Bronx. Iluze proslulé newyorské čtvrti nahradila starý Dělnický dům, spolkový život vystřídaly koncerty a večírky až do rána.

Brněnský Bronx. Dnes už zavedený termín pro maličkou oblast nalepenou ze severovýchodu na centrum Brna si vypůjčil jméno městské části New Yorku. Ta je proslulá zločinem, jak všichni dobře víme z amerických filmů, a žije v ní asi jeden a půl milionu lidí, ačkoli je rozlohou ze všech pěti částí „Velkého jablka“ druhá nejmenší. Jak moc je proslulý zločinem náš maličký domácí Bronx, není možné zjistit, protože se o tom žádné filmy netočí. Žádná Pevnost Apačů na Bratislavské➚ bohužel nevznikla, i když Paul Newman v roli hrdinného policajta pacifikujícího hlučící Romy v blízkém parčíku pod platanem je promáchnutá šance světové kinematografie. Začátkem 90. let by nejspíš neměl na starosti jen temperament místního obyvatelstva, ale také noční kravál v Harlemu. A nemusel by kvůli tomu na Manhattan – jmenoval se tak jeden z prvních rockových klubů v Brně. Paul Newman už bohužel nežije, ale i kdyby se našel nástupce: na Spolkové 8 by dnes nemusel řešit vůbec nic.

Asi v sobě máme nějaké skryté sklony k přehánění a nafukování vlastních problémů, možná si opravdu potřebujeme dokazovat, že i Brno patří do velkého světa. Harlem zněl dálkami a černou hudbou, bylo to jako říct trošku jinak „funky“. V tom pravém Harlemu stál Lou Reed na křižovatce Lexington Avenue se 125. ulicí a čekal tam na svého muže. Když se tam postavíte dnes, vidíte něco podobného jako křižovatku Křenová – Koliště, ale možná se vám přece jen zatřepe velvetovské srdce a bude přitom samo od sebe opakovat: „Tady to bylo.“ Budete stát u poslední zastávky metra před Bronxem a možná pochopíte, že nervozitu Reedova bílého feťáka nemělo zdaleka na svědomí jen čekání na dávku, ale také cizí, nepřátelské prostředí. Brněnský Harlem splnil pro spoustu lidí stejnou iniciační funkci: poprvé v životě se dočkali poznání, co je to rockový klub, pokud se jim to už nepřihodilo v Bumerangu nebo v Mersey.

Na Spolkovou 8 se ale chodilo už dávno předtím, býval tu za první republiky Dělnický dům a za socialistické republiky Závodní klub ROH Zbrojovky Brno. Sotva už žije nějaký pamětník ustavující schůze Brněnského Devětsilu v roce 1924. Na nějaký ten koncert Olympicu nebo ples si možná ještě leckdo vzpomene, pokud na to má věk. Možná si vzpomene i na to, že se ulice tehdy jmenovala Marxova. To první opravdové kouzlo, které jsme tu prožívali, ale přišlo až s klubem Harlem. Představu o vyvrhelské části New Yorku evokovala karosérie ze staré Volhy, nad níž stálo pódium. Klub to byl malý, zájem obrovský a ve vlastní klamné paměti ho vidím věčně narvaný. Začátek 90. let byl v tomto směru požehnaným časem: lidé byli hladoví po všem, co se do té doby nesmělo, na staré zákony se kašlalo a nové ještě nebyly, peníze ležely na ulici a málokdo s nimi uměl zacházet. Někdo divoce privatizoval, někdo přiváděl na svět českou klubovou scénu, podmínky byly pro obojí ideální.

spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-001 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-002 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-007 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-010 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-011 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-015 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-019 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-020 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-025

Harlem fungoval jen krátce, ale místo samo s ním přece jen úplně nezemřelo. Přestěhovalo se sem osazenstvo Šedé litiny – polosquatterského klubu v bývalé slévárně Královopolské strojírny. Noví nájemníci se místo do New Yorku dívali spíš do Amsterdamu a na Spolkové začalo svůj provoz „TéHáCéčko“, správně TetraHydroClub. Zatímco Harlem poskytoval zázemí spíš rockové scéně, i když v širokém rozsahu od punku přes tehdy populární indie kytarovky až po electronic body music, s novou krví se sem postupně začaly stěhovat gramofony a jiné DJ mašinky. A také festival UnderPlunder, jehož první ročník se odehrál v galerijních prostorách na Staré radnici (špenát z marihuanového listí, který se tam tenkrát vařil, patří rovněž k neskutečnému snu z bláznivých devadesátek).

V TetraHydroClubu se částečně formovala brněnská DJ scéna paralelně s Mersey v Žabovřeskách – na Spolkové spíš její undergroundová větev. Frčel tu hlavně dub, jungle a break beaty, house byl terčem pohrdání. I tak se odsud tak trošku vylíhly brněnské Technivaly, vysoká míra otevřenosti byla klubu vlastní. S tou ale souviselo i časté ignorování reality a přeceňování vlastních sil s mlhavou představou, že Šiva se o všechno postará. V dobách své největší slávy tudy projela dubová špička Zion Train – jejich koncert pro dvacet lidí asi patří k historickým propadákům. Aparatuře výborné hiphopové party Fun-Da-Mental1 zase nestačila labilní elektroinstalace, která si vybrala svou chvíli nezlomného vzdoru a ukončila koncert hned po začátku.

TetraHydroClub se narozdíl od Harlemu roztáhl i do suterénu objektu – tedy do bývalého kina – i do zahrady, ale velkorysé plány umíraly na úbytě a hlavně na neschopnost dotáhnout je za stadium nápadu. Být u pomalého konce bylo bolestné, do klubu už nikdo nechodil, provozní s několika bezprizornými kamarády v něm bydleli, na zahradě se pásly krůty. Když se na ohni pekla ta poslední, bylo to jako zápalná oběť za mrtvou milenku.

Pomalý rozklad se nezastavil ani dnes, jak je vidět. Kdysi musely přestat koncerty ve staticky narušeném suterénu, dnes už bych si sotva troufnul vstoupit na schody, kdyby mě někdo pustil dovnitř. Za zamatlanými okny v přízemí už jenom tuším vycpanou lišku, která tam dřív z výšky zírala na hosty, ubohého kapra v nejšpinavějším akváriu na světě, zavoní zapálený joint, v ústech se střídá houbový čaj se sladkou chutí space drinku. Roman Holý pouští v kině Texaský masakr motorovou pilou i porno se Sylvestrem Stallonem a Barbarou Streisand a vzteká se, že nic nefunguje. Sibiřský šaman Vrež vrže na violoncello a na ulici parkuje autobus Tribal Drift. A nad vším visí těžká poklička dluhů, pod níž se obsah celého hrnce nakonec vydusil až do černa. K jídlu to není, vyčistit to taky nejde, tady už se čeká jen na někoho, kdo takový kus nádobí dokáže vyhodit.

Minulý týden jsme čekali na začátek koncertu před Besedním domem, příště nás čeká Městské divadlo Brno.


1 Nebyli to Delinquent Habits, jak jsem původně chybně uvedl

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat
  • JD

    28. duben 2016, 10:28
    my jsme tam už hodně krát byly mohli by sme poslat nejakou dokumentaci je to tam neuvěřitelný co tam bylo před tím a co s tam je ted z pozdravem JD
  • JmGy

    28. duben 2016, 10:25
    Zdareec lidi nedavno sem tam byl s partou a jeto neco fakt neuveritelneho !!! kdo by chtel nejakou fotodokumentaci ozvete se na email !
    • Pavel

      12. květen 2016, 10:49
      čauvec mohl bych te požadat o ty fotky :)
  • info.crew

    8. srpen 2015, 6:53
    A aby byla zkáza dokonána rychle, stává se klub terčem zlodějů kovů, kteří riskují pro nosné traverzy životy a budí okolí v 4:30 ráno rozbíjením oken a mlácením do železa. Už to asi dlouho trvat nebude a dům bude stržen.
  • Pišta

    7. srpen 2015, 21:22
    Ale Delinquent Habits tenkrát za 180,- byl mega koncert. A vůbec celý to místo.
  • ivo klecker

    5. srpen 2015, 23:03
    A to tu autor pozapomněl na Kotelníka s tatrami 613, který chtěl kulturák zachránit, nechal jej prohlásit kulturní památkou, leč marné bylo toto snažení a pět let úsilí jej koupit. Naštěstí mám na šest let života v této budově jen dobré vzpomínky. Mám spousty dobových artefaktů, než se do budovy zakousli romové. S pozdravem Kotelník
  • Jan Pavláček

    3. srpen 2015, 21:26
    tady jsem slyšel větu : a teď vystoupí začinající Plzeňská skupina Katapult

Dále si přečtěte

Podvečerní procházka se psem, projížďka na kole, koupání na Říčkách, to je dnešní Mariánské údolí. Není to ale tak dávno, kdy tu davy prostého lidu vytřeštěně sledovaly vystoupení Michala Davida, Hany Zagorové i sovětských souborů písní a tanců. Mírové slavnosti vždy udělaly z Líšně na pár dní centrum celého města.  více

Před Janáčkovým divadlem je letos v létě živo jako na kolotočích. Nové vodotrysky i vodní opona lákají k odpočinku, pozorování i osvěžení a nakonec zadělaly městu i na malý skandál, když si z nich méně konvenční jedinci udělali koupaliště. Ale ať už si o lidech koupajících se v kašně myslíme cokoliv, pořád je to lepší než kolotoče, které tam ještě před několika lety opravdu stávaly.  více


Od 16. září do 19. prosince bude v klubu Stará Pekárna v Brně probíhat jubilejní dvacátý ročník přehlídky Jazz Brno. Nabídne nejen moderní jazz, ale také fusion, funk nebo pořádnou porci blues. Festival zahájí v sobotu 16. září koncert amerického bluesmana Linwooda Taylora, který v Brně vystoupí v rámci svého většího českého turné. Telefonicky jsme mu položili několik otázek.  více

Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více

Zatímco s kapelou The Fireballs hraje rokenrol a v B-Side Bandu přijde do styku s tradičním i moderním mainstreamovým jazzem i s úpravami popových hitů, v několika svých vlastních projektech se klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal věnuje improvizované hudbě. Vystupuje sám, v duu, v komorních uskupeních, ale tak s většími ansámbly. Právě vydal nové CD v roli dirigenta improvizačního tělesa Divergent Connections Orchestra. A tato živá nahrávka byla hlavním tématem našeho rozhovoru.  více

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více