Pět minut před začátkem: Spolková, Harlem, TetraHydroClub

Pět minut před začátkem: Spolková, Harlem, TetraHydroClub

Harlem byl v Brně ještě dřív, než jsme si vymysleli Bronx. Iluze proslulé newyorské čtvrti nahradila starý Dělnický dům, spolkový život vystřídaly koncerty a večírky až do rána.

Brněnský Bronx. Dnes už zavedený termín pro maličkou oblast nalepenou ze severovýchodu na centrum Brna si vypůjčil jméno městské části New Yorku. Ta je proslulá zločinem, jak všichni dobře víme z amerických filmů, a žije v ní asi jeden a půl milionu lidí, ačkoli je rozlohou ze všech pěti částí „Velkého jablka“ druhá nejmenší. Jak moc je proslulý zločinem náš maličký domácí Bronx, není možné zjistit, protože se o tom žádné filmy netočí. Žádná Pevnost Apačů na Bratislavské➚ bohužel nevznikla, i když Paul Newman v roli hrdinného policajta pacifikujícího hlučící Romy v blízkém parčíku pod platanem je promáchnutá šance světové kinematografie. Začátkem 90. let by nejspíš neměl na starosti jen temperament místního obyvatelstva, ale také noční kravál v Harlemu. A nemusel by kvůli tomu na Manhattan – jmenoval se tak jeden z prvních rockových klubů v Brně. Paul Newman už bohužel nežije, ale i kdyby se našel nástupce: na Spolkové 8 by dnes nemusel řešit vůbec nic.

Asi v sobě máme nějaké skryté sklony k přehánění a nafukování vlastních problémů, možná si opravdu potřebujeme dokazovat, že i Brno patří do velkého světa. Harlem zněl dálkami a černou hudbou, bylo to jako říct trošku jinak „funky“. V tom pravém Harlemu stál Lou Reed na křižovatce Lexington Avenue se 125. ulicí a čekal tam na svého muže. Když se tam postavíte dnes, vidíte něco podobného jako křižovatku Křenová – Koliště, ale možná se vám přece jen zatřepe velvetovské srdce a bude přitom samo od sebe opakovat: „Tady to bylo.“ Budete stát u poslední zastávky metra před Bronxem a možná pochopíte, že nervozitu Reedova bílého feťáka nemělo zdaleka na svědomí jen čekání na dávku, ale také cizí, nepřátelské prostředí. Brněnský Harlem splnil pro spoustu lidí stejnou iniciační funkci: poprvé v životě se dočkali poznání, co je to rockový klub, pokud se jim to už nepřihodilo v Bumerangu nebo v Mersey.

Na Spolkovou 8 se ale chodilo už dávno předtím, býval tu za první republiky Dělnický dům a za socialistické republiky Závodní klub ROH Zbrojovky Brno. Sotva už žije nějaký pamětník ustavující schůze Brněnského Devětsilu v roce 1924. Na nějaký ten koncert Olympicu nebo ples si možná ještě leckdo vzpomene, pokud na to má věk. Možná si vzpomene i na to, že se ulice tehdy jmenovala Marxova. To první opravdové kouzlo, které jsme tu prožívali, ale přišlo až s klubem Harlem. Představu o vyvrhelské části New Yorku evokovala karosérie ze staré Volhy, nad níž stálo pódium. Klub to byl malý, zájem obrovský a ve vlastní klamné paměti ho vidím věčně narvaný. Začátek 90. let byl v tomto směru požehnaným časem: lidé byli hladoví po všem, co se do té doby nesmělo, na staré zákony se kašlalo a nové ještě nebyly, peníze ležely na ulici a málokdo s nimi uměl zacházet. Někdo divoce privatizoval, někdo přiváděl na svět českou klubovou scénu, podmínky byly pro obojí ideální.

spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-001 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-002 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-007 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-010 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-011 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-015 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-019 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-020 spolkova-marxova-thc-harlem-2015-07-025

Harlem fungoval jen krátce, ale místo samo s ním přece jen úplně nezemřelo. Přestěhovalo se sem osazenstvo Šedé litiny – polosquatterského klubu v bývalé slévárně Královopolské strojírny. Noví nájemníci se místo do New Yorku dívali spíš do Amsterdamu a na Spolkové začalo svůj provoz „TéHáCéčko“, správně TetraHydroClub. Zatímco Harlem poskytoval zázemí spíš rockové scéně, i když v širokém rozsahu od punku přes tehdy populární indie kytarovky až po electronic body music, s novou krví se sem postupně začaly stěhovat gramofony a jiné DJ mašinky. A také festival UnderPlunder, jehož první ročník se odehrál v galerijních prostorách na Staré radnici (špenát z marihuanového listí, který se tam tenkrát vařil, patří rovněž k neskutečnému snu z bláznivých devadesátek).

V TetraHydroClubu se částečně formovala brněnská DJ scéna paralelně s Mersey v Žabovřeskách – na Spolkové spíš její undergroundová větev. Frčel tu hlavně dub, jungle a break beaty, house byl terčem pohrdání. I tak se odsud tak trošku vylíhly brněnské Technivaly, vysoká míra otevřenosti byla klubu vlastní. S tou ale souviselo i časté ignorování reality a přeceňování vlastních sil s mlhavou představou, že Šiva se o všechno postará. V dobách své největší slávy tudy projela dubová špička Zion Train – jejich koncert pro dvacet lidí asi patří k historickým propadákům. Aparatuře výborné hiphopové party Fun-Da-Mental1 zase nestačila labilní elektroinstalace, která si vybrala svou chvíli nezlomného vzdoru a ukončila koncert hned po začátku.

TetraHydroClub se narozdíl od Harlemu roztáhl i do suterénu objektu – tedy do bývalého kina – i do zahrady, ale velkorysé plány umíraly na úbytě a hlavně na neschopnost dotáhnout je za stadium nápadu. Být u pomalého konce bylo bolestné, do klubu už nikdo nechodil, provozní s několika bezprizornými kamarády v něm bydleli, na zahradě se pásly krůty. Když se na ohni pekla ta poslední, bylo to jako zápalná oběť za mrtvou milenku.

Pomalý rozklad se nezastavil ani dnes, jak je vidět. Kdysi musely přestat koncerty ve staticky narušeném suterénu, dnes už bych si sotva troufnul vstoupit na schody, kdyby mě někdo pustil dovnitř. Za zamatlanými okny v přízemí už jenom tuším vycpanou lišku, která tam dřív z výšky zírala na hosty, ubohého kapra v nejšpinavějším akváriu na světě, zavoní zapálený joint, v ústech se střídá houbový čaj se sladkou chutí space drinku. Roman Holý pouští v kině Texaský masakr motorovou pilou i porno se Sylvestrem Stallonem a Barbarou Streisand a vzteká se, že nic nefunguje. Sibiřský šaman Vrež vrže na violoncello a na ulici parkuje autobus Tribal Drift. A nad vším visí těžká poklička dluhů, pod níž se obsah celého hrnce nakonec vydusil až do černa. K jídlu to není, vyčistit to taky nejde, tady už se čeká jen na někoho, kdo takový kus nádobí dokáže vyhodit.

Minulý týden jsme čekali na začátek koncertu před Besedním domem, příště nás čeká Městské divadlo Brno.


1 Nebyli to Delinquent Habits, jak jsem původně chybně uvedl

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat
  • Luboš

    24. březen 2020, 9:19
    Tak jsem byl včera na Spolkové. Po klubu ani památky jen v zadní části zbytky budov. Staví se tam novej barák a já tam s trochou nostalgie budu dělat trochu elektroprací. Byl jsem tam kdysi na koncertě. Už nevím co to bylo za akci, ale hráli tam UK SUBS. Jo to byly časy.
  • JD

    28. duben 2016, 10:28
    my jsme tam už hodně krát byly mohli by sme poslat nejakou dokumentaci je to tam neuvěřitelný co tam bylo před tím a co s tam je ted z pozdravem JD
  • JmGy

    28. duben 2016, 10:25
    Zdareec lidi nedavno sem tam byl s partou a jeto neco fakt neuveritelneho !!! kdo by chtel nejakou fotodokumentaci ozvete se na email !
    • Pavel

      12. květen 2016, 10:49
      čauvec mohl bych te požadat o ty fotky :)
  • info.crew

    8. srpen 2015, 6:53
    A aby byla zkáza dokonána rychle, stává se klub terčem zlodějů kovů, kteří riskují pro nosné traverzy životy a budí okolí v 4:30 ráno rozbíjením oken a mlácením do železa. Už to asi dlouho trvat nebude a dům bude stržen.
  • Pišta

    7. srpen 2015, 21:22
    Ale Delinquent Habits tenkrát za 180,- byl mega koncert. A vůbec celý to místo.
  • ivo klecker

    5. srpen 2015, 23:03
    A to tu autor pozapomněl na Kotelníka s tatrami 613, který chtěl kulturák zachránit, nechal jej prohlásit kulturní památkou, leč marné bylo toto snažení a pět let úsilí jej koupit. Naštěstí mám na šest let života v této budově jen dobré vzpomínky. Mám spousty dobových artefaktů, než se do budovy zakousli romové. S pozdravem Kotelník
  • Jan Pavláček

    3. srpen 2015, 21:26
    tady jsem slyšel větu : a teď vystoupí začinající Plzeňská skupina Katapult

Dále si přečtěte

Podvečerní procházka se psem, projížďka na kole, koupání na Říčkách, to je dnešní Mariánské údolí. Není to ale tak dávno, kdy tu davy prostého lidu vytřeštěně sledovaly vystoupení Michala Davida, Hany Zagorové i sovětských souborů písní a tanců. Mírové slavnosti vždy udělaly z Líšně na pár dní centrum celého města.  více

Před Janáčkovým divadlem je letos v létě živo jako na kolotočích. Nové vodotrysky i vodní opona lákají k odpočinku, pozorování i osvěžení a nakonec zadělaly městu i na malý skandál, když si z nich méně konvenční jedinci udělali koupaliště. Ale ať už si o lidech koupajících se v kašně myslíme cokoliv, pořád je to lepší než kolotoče, které tam ještě před několika lety opravdu stávaly.  více


Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Venkovní scéna Národního divadla hostila v úterý slovenský umělecký soubor Lúčnica. Pro milovníky folkloru to bylo už ve druhém pandemickém létě bezmála zjevení. Bylo odzbrojující po dvou letech bez festivalu ve Strážnici a bez většiny dalších pravidelných folklorních akcí, sedět s dalšími asi sedmi sty diváky v hledišti a pozorovat více než dvacet tanečníků a muzikantů v plné kráse. Navíc v opravdu reprezentativních a příjemných kulisách Biskupského dvora.  více

Po dlouhé těžké nemoci zemřela včera ve věku 78 let straňanská zpěvačka lidových písní, obdivovaná interpretka balad a milostných písní, dlouholetá sólistka Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů Vlasta Grycová. Odešla skutečná zpěvácká legenda, navíc moc hodný, příjemný a obětavý člověk, který přibývající léta a s nimi přicházející neduhy nesl s pochopením a nadhledem. I když už veřejně vystupovala jen výjimečně, její krásný barevný alt vždy dokázal pohladit i rozplakat.  více

Jak je náročné prosadit se jako skladatel v dnešní v době? A je k tomu zapotřebí i něco víc, než jen hudební znalost a talent? Bavili jsme se s uznávaným skladatelem mnoha žánrů, klavíristou a svým způsobem komikem. Takový je totiž Zdeněk Král, rodák z Nového Boru, dramaturg festivalu Maraton hudby Brno. Celkem na něm vystoupil už třikrát, letos nově si ke svému vystoupení přidal i celou dramaturgii jedné scény s názvem Humor v hudbě. Jak sám říká, „chci ukázat, že i v oblasti tzv. vážné hudby může být prostor pro humor a komiku, dosáhnout toho lze několika způsoby.“  více

Novodobé premiéry zapomenutých či méně známých hudebních děl se většinou těší velké pozornosti posluchačů, publicistů i muzikologů. Nezřídka se stává, že badatelé či umělečtí vedoucí ansámblů objeví ztracený klenot, který plným právem patří i na současná jeviště. Někdy však – a to je případ komické opery Gusman skladatele Antonína Rejchy – k dobovému provedení ani nedošlo. A tak na Olomouckých barokních slavnostech ve čtvrtek 15. července na nádvoří Tereziánské zbrojnice v provedení Volantes Orchestra pod taktovkou Jakuba Kydlíčka zazněla poctivá a tradiční světová premiéra. Dochovaná podoba Rejchovy opery neumožňovala její kompletní scénické provedení a bylo tedy nutno sáhnout k rozsáhlým rekonstrukcím, kterých se ujaly muzikoložka Jana Franková a umělecká vedoucí orchestru Veronika Manová. Vzhledem k absenci původního libreta tak olomoucká premiéra vycházela z úpravy libreta Eugèna Scribe a Jeana-Henryho Dupin. Oba jmenovaní původní jednoaktový text přepracovali do podoby dvouaktové vaudevillové komedie, která měla premiéru 22. října 1816 v pařížském divadle Théâtre du Vaudeville. Scházející árie byly doplněny a přetextovány z Rejchových dobových komických oper Cagliostro ou les Illuminés (1810) a Bégri ou le chanteur à Constantinople (ca 1816). V titulní roli vystoupil Roman Hoza, jeho společníka Pedrilla ztvárnil Tadeáš Hoza, Bertranda – chamtivého zlatníka a strýce Guzmána – pak Václav Barth a Lucii, Guzmánovu milou a Bertrandovu neteř, Dagmar Šašková. Postavy hospodského Cuistadora se ujal Michal Marhold a ženicha Lucie Cobarda Michael Robotka. Tetu Ragondu zpívala Kamila Zbořilová a tetu Clorindu Barbora Garzinová. Operu režíroval Tomáš Studený a kostýmy a scénu navrhla Sylva Marková.  více

Třicet jedna let. Přesně tak dlouho je to od založení brněnského vydavatelství Indies, které za dobu svého působení vydalo přes stovky alb domácí tvorby. O promo jednoho ze současných pokračovatelů, labelu Indies Scope, se stará PR manažer Přemysl Štěpánek. Kromě současného stavu labelu jsme debatovali i o způsobu propagace českých umělců, jeho dramaturgickém plánu na festivalu Maraton hudby Brno nebo zastupování maďarského festivalu Sziget v Čechách a na Slovensku.  více

Když se řekne pojem „world music“, většina lidí si pravděpodobně vzpomene na indickou hudbu z Bollywoodu nebo africké rytmy. Do žánru ale spadá i hudba z Evropy. Povídal jsem si o ní s Milanem Tesařem, vedoucím hudební redakce Rádia Proglas a nově i sekretářem hudebního žebříčku World Music Charts Europe. Zajímavé interprety z Evropy zve nově na world music scénu na hudební festival Maraton hudby Brno. Kromě toho jsme se bavili o Proglasu, jeho práci odborného garanta v Cenách Anděl a kvalitě české hudby i zkušenostech s dramaturgií.  více

Duduk je arménský dvouplátkový nástroj, příbuzný hoboje, zapsaný na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Vyrábí se nejčastěji z meruňkového dřeva a mezi dřevěnými dechovými nástroji patří k nejdynamičtějším. Mladý virtuóz na tento nástroj Arsen Petrosyan na své aktuální album Hokin Janapar zařadil jedenáct písní a dalších melodií z různých částí Arménie. Arsen Petrosyan vystoupí se svým Quartetem v pondělí 26. července na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Jeho noční koncert se bude konat od 23.00 v náměšťské Staré tkalcovně.  více

Závěrečné koncerty festivalů bývají zpravidla jejich dramaturgickým i interpretačním vyvrcholením – okamžikem, v němž se prolnou nejlepší aspekty z celého festivalového běhu a udělají tečku za aktuálním ročníkem. V knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou proběhl ve čtvrtek 24. června závěrečný koncert festivalu Concentus Moraviae, který představil sopranistku Raquel Andueza s ansámblem Private Musicke v sestavě Pierre Pitzl (barokní kytara), Hugh Sandilands (barokní kytara), Jesús Fernández Baena (theorba), Richard Myron (violon) a David Mayoral (perkuse) ve skladbách renesančních a barokních autorů. Nemělo však jít o tradiční nastudování hudebních klasiků – webový program sliboval dokonce ukulele, banjo či elektrické kytary, a ačkoliv program tištěný nic takového explicitně neavizoval, programový text v něm od Ondřeje Maňoura s ukulele či elektrickou kytaru evidentně počítal. Posléze však začalo být zřejmé, že posluchače čekají oproti původním plánům jisté změny; ukulele, banjo ani elektrická kytara v hudbě renesančních a barokních skladatelů prostor nedostaly. Dalším drobným rozdílem pak bylo, že online program zmiňoval skladby Johna Dowlanda, ten tištěný však již ne. (A žádné ani nezazněly.) Lze tedy předpokládat, že původní podoba koncertu měla být – minimálně z hlediska nástrojového obsazení a přinejmenším některých skladeb – alespoň částečně jiná. Za normální situace by mohlo být důvodů pro podobné změny doslova přehršel, ale myslím, že tentokrát nad viníkem není třeba nikterak dlouze přemýšlet.  více

Hudební festival Concentus Moraviae se mezižánrovým přesahům nebrání. O tom se posluchači přesvědčili již mnohokrát. Naposledy tomu tak bylo včera při příležitosti koncertu tělesa La Cosmologie de la Poire – Kosmologie hrušky. Na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou předvedla houslistka/flétnistka Anna Fusek, trumpetista Nicolas Cambon, akordeonista Gabriel Levasseur a violoncellista/kytarista Karsten Hochapfel, jak chutný (hruškový?) koktej lze namíchat, setká-li se klasická hudba, brazilské choro, jazz a world music v rukou zkušených hudebníků-skladatelů.  více

V barokní hudbě měla improvizace nezastupitelné místo – melodické ozdoby i způsoby akordické hry byly plně v režii hudebníků. Hráč schopný pohotové a invenční improvizace byl náležitě uznáván. Většinou se improvizace týkala nástrojů bassa continua, které tvořily harmonickou složku skladeb a nad těmito nástroji plynula již (do větší části) neimprovizovaná hudba v podání houslí, flétny a dalších dobových nástrojů. Jenže! Co se stane, když se sejde theorbista a cembalista (tradiční continuové nástroje) a rozhodnou se, že si melodickou i harmonickou část skladeb rozdělí rovným dílem? Vznikne barokní podoba jazzové jam session v provedení theorbisty Thomase Dunforda a cembalisty Jeana Rondeau. Návštěvníci festivalu Concentus Moraviae tak 15. června v tišnovském kostele sv. Václava mohli vyslechnout díla Roberta de Viséeho, Marina Maraise, François Couperina, Jeana-Henryho d'Angleberta a Antoina Forqueraye v podobě, v jaké je nejspíše ještě neslyšeli.  více

Návštěvníci hudebního festivalu Concentus Moraviae měli včera večer jedinečnou možnost být u setkání několika světových kultur – nenásilného souznění evropské, indické a arabské hudební tradice. V hustopečském kostele sv. Václava a Anežky České představili zpěvačka Ghalia Benali, gambistka a zpěvačka Romina Lischka a kontrabasista a hráč na chitarru battente Vincent Noiret skladby francouzských gambistů Antoinea Forqueraye, Monsieura de Sainte-Colombe a Marina Maraise uvedené do kontextu arabských melodických struktur maqam a indických rág. Koncert Volání k modlitbě se stal hudebním rozjímáním – meditací oprošťující posluchače od lety budovaného kulturního rámce a hledáním jednoty pod nánosem zdánlivé rozdílnosti.  více

Jedním z prvních večerů, který milovníci vážné hudby mohli po dlouhé pandemicky vynucené pauze navštívit (ve vnitřních prostorách), se stal sobotní koncert Šarlatové Benátky festivalu Concentus Moraviae s houslistkou, flétnistkou a klavíristkou Annou Fusek a loutnistou a theorbistou Gianlucou Geremia. Chronologicky sestavený program představil návštěvníkům kostela Všech svatých v Moravském Krumlově díla skladatelů z počátku 16. století, počátky nového stylu i skladby mistrů pozdního baroka.  více

Rok 2020 by většina hudebníků, ty jazzové nevyjímaje, asi nejraději vymazala ze života: v naplněném (a následně proškrtaném) diáři zůstalo pár koncertů na prázdniny, tradiční velké festivaly včetně brněnského JazzFestu se nekonaly nebo proběhly v okleštěné formě. Hudebníci, kteří plánovali uvést nové projekty, se místo do klubů a sálů vydali před kamery. Ochutnávky z jednotlivých skladeb servírovali imaginárnímu publiku pomocí virtuálních streamů. Přesto (nebo vlastně právě proto) se v Čechách a na Moravě velmi rozmanitá jazzová muzikantská komunita dopracovala k nevídanému rekordu šedesáti vydaných alb – a to jsme nezapočítali projekty slovenských hudebníků usazených u nás. Kvůli zrušenému JazzFestu jsme bohužel přišli například o jedinečnou pódiovou prezentaci zhudebněného životního příběhu čerstvého sedmdesátníka Františka Uhlíře i další z mezinárodních sestav Invisible Wiorld invenčního basisty Tomáše Lišky. Naopak velmi skrytě a nenápadně v Brně hraje a tvoří nedávný absolvent jazzové katedry JAMU Peter Korman – a právě jeho debutovým albem naši reflexi začneme.  více

Nejčtenější

Kritika

Novodobé premiéry zapomenutých či méně známých hudebních děl se většinou těší velké pozornosti posluchačů, publicistů i muzikologů. Nezřídka se stává, že badatelé či umělečtí vedoucí ansámblů objeví ztracený klenot, který plným právem patří i na současná jeviště. Někdy však – a to je případ komické opery Gusman skladatele Antonína Rejchy – k dobovému provedení ani nedošlo. A tak na Olomouckých barokních slavnostech ve čtvrtek 15. července na nádvoří Tereziánské zbrojnice v provedení Volantes Orchestra pod taktovkou Jakuba Kydlíčka zazněla poctivá a tradiční světová premiéra. Dochovaná podoba Rejchovy opery neumožňovala její kompletní scénické provedení a bylo tedy nutno sáhnout k rozsáhlým rekonstrukcím, kterých se ujaly muzikoložka Jana Franková a umělecká vedoucí orchestru Veronika Manová. Vzhledem k absenci původního libreta tak olomoucká premiéra vycházela z úpravy libreta Eugèna Scribe a Jeana-Henryho Dupin. Oba jmenovaní původní jednoaktový text přepracovali do podoby dvouaktové vaudevillové komedie, která měla premiéru 22. října 1816 v pařížském divadle Théâtre du Vaudeville. Scházející árie byly doplněny a přetextovány z Rejchových dobových komických oper Cagliostro ou les Illuminés (1810) a Bégri ou le chanteur à Constantinople (ca 1816). V titulní roli vystoupil Roman Hoza, jeho společníka Pedrilla ztvárnil Tadeáš Hoza, Bertranda – chamtivého zlatníka a strýce Guzmána – pak Václav Barth a Lucii, Guzmánovu milou a Bertrandovu neteř, Dagmar Šašková. Postavy hospodského Cuistadora se ujal Michal Marhold a ženicha Lucie Cobarda Michael Robotka. Tetu Ragondu zpívala Kamila Zbořilová a tetu Clorindu Barbora Garzinová. Operu režíroval Tomáš Studený a kostýmy a scénu navrhla Sylva Marková.  více