Rakousko-česká soutěž mladých jazzových seskupení překvapila kvalitou

Rakousko-česká soutěž mladých jazzových seskupení překvapila kvalitou

Uplynulý týden plný hudebních akcí završilo finálové kolo soutěže Central European Jazz Competition pořádané dvojicí „sousedících“ jazzových festivalů –  JazzFestBrno a Poysdorf Jazz & Wine. Přeshraniční hudební projekt  našlápl ke slibné budoucnosti: už první ročník jazzového klání ve svém finálovém odpoledni nabídl šest půlhodinových bloků finalistů, kteří překvapili šíří hudebního záběru i muzikantskou kvalitou.

Bylo zřejmé, že porota měla z čeho vybírat, do prvního kola se přihlásilo celkem 24 souborů, pro něž byla limitující jen dvě zadání: věk většiny členů  do 35 let a česká nebo rakouská národnost kapelníka plus většiny členů kapely. Počet hudebníků v sestavě nebyl nijak limitován, ale big band se, pokud vím, neobjevil žádný, šlo maximálně o šestičlenné sestavy. Podle vyjádření poroty se i v semifinále objevilo několik dalších, slibných talentů. Do finále porotci poslali šest  – a vybírali dobře: na pódiu klubu Alterna se během sobotního odpoledne bojovalo usilovně. Společným jmenovatelem kapel byla nesporná kvalita: většina účinkujících sestav by bez obtíží obstála i na jazzovém nebo multižánrovém festivalu. Mnohé už samozřejmě běžně koncertují, další mají za sebou o debutové album – ale to se v soutěži nehodnotilo. Původně se bojovalo o tři ocenění: Absolute Winner, National Winner a Audience Award – první dvě udělovala odborná porota, třetí přítomní diváci. Nakonec ale bylo cen poněkud víc … Ve hře byla odměna v eurech pro absolutního a národního vítěze, pro nejlepší kapelu navíc „křest ohněm“ v podobě řádného koncertu v rámci programu obou pořadatelských festivalů a pro všechny tři vítěze snad nejhodnotnější ocenění: jednodenní koučink od jimi vybraného člena poroty.

A že bylo na výběr z pěti skutečných person českého i rakouského jazzu: v porotě zasedli hvězda letošního ročníku JazzFestu Brno, basista, multiinstrumentalista a držitel Ceny Anděl 2016 Jiří Slavík, respektovaný jazzový pedagog, dirigent a především pianista Milan Svoboda, dvojice výborných saxofonistů Luboš Soukup a Bernhard Wiesinger a rakouský hudební manažer Peter Polansky.

Že porota ve svém předvýběru nechybovala, bylo zřejmé už od prvního soutěžního setu. Vystoupilo „domácí“ brněnské trio The Abs (které, jak sami muzikanti připomínají, vzniklo v rámci interpretačního semináře na JAMU) a zahájilo odvážnou stylovou směskou s patřičným jazzovým kabátem. V hudebním projevu sehrané trio Vít Beneš (kytara), Michal Šelep (kontrabas) a Adam Sikora (bicí – člen známějšího Jan Kavka Tria). Vůdčí osobnost tria, hráč na kytaru a komponista Vít Beneš, je jedním z nejvýraznějších absolventů jazzové katedry JAMU (žák Viléma Spilky a Davida Dorůžky pokračuje ve studiu u Jiřího Slavíka), nabídl triu několik svých originálních kompozic a také instrumentální provedení (v triu se nic a nikdo neschová, jak známo) bylo přesvědčivé. Následovalo vystoupení další formace „vyvřelé“ (vlastními slovy členů kvartetu) z JAMU – Pavel & PQ (vedle Pavla Zlámala jej tvoří Martin Konvička na piano, Juraj Valenčík na kontrabas a Václav Pálka na bicí). Frontman, saxofonista Pavel Zlámal, osciluje od vážné hudby přes jazzovou a swingovou klasiku (B-Side Band) až k autorským experimentálním jazzovým projektům (mj. Heterofon, fusion formace ZKKP), PQ ovšem patří k jeho prioritám. Quartet vydal letos debutové album Tyče nevyhnutelné a podobně jako na desce se prezentoval i pódiovou přímočarostí, sehraností, sebevědomým projevem a hráčskou i autorskou invencí. Spolu se závěrečným Sketchbook Quartetem stavěli také na komunikaci s publikem, což se jim  vyplatilo (obdrželi Audience Award), ale možná i trochu vymstilo u poroty.  Následující Soundscapes Trio bylo prokazatelně nejmladším seskupením kolem vycházející hvězdy českého jazzu, pianisty Daniela Bulatkina, který je ve svých osmnácti letech výborným hráčem a především invenčním jazzovým autorem i aranžérem. I on má ještě hodně času a prostoru rozvíjet svůj potenciál; jeho spoluhráči (kontrabasista Max Makagonov a bubeník Petr Nohavica) jsou s ním na podobné vlně. Symbolické hudební propojení sousedů z obou stran hranice se porotě nabídlo prostřednictvím kapely Purple is the Color. Sestava založená rakouským pianistou Simonem Raabem, kterého doplňují čeští muzikanti Štěpán Flagar (saxofon), Martin Kocián (kontrabas) a Michal Wierzgoń  (bicí), koncertuje už tři roky, má za sebou debutové album (Unmasked, 2017) i evropskou koncertní šňůru (Release Tour). Na jejich sehranosti je to znát: dynamický pódiový projev oscilující od tichých pasáží až k noise-soundu, příležitost k sólové prezentaci postupně pro každý z nástrojů (ačkoliv dominance piana je zřetelná), přiměřené hráčské sebevědomí bez potřeby oslňovat. Vyrovnaná, sebevědomá prezentace s výbornou technikou jakoby podporovala název jedné z jejich skladeb Just Kidding. Následovaly dva autorské projekty rakouského multiinstrumentalisty a skladatele Leonharda Skorupy. Loni založené trio Znap, které na pódiu trošku neustálo své výrazné „předskokany“ a působilo zpočátku  zakřiknutě, než se muzikanti trochu uklidnili a rozehráli. Složení tria (Skorupu doplnili Gregor Aufmesser na kontrabas a Lukas Aichinger na bicí) je nemilosrdné, každá intonační i interpretační nejistota se nedá skrýt. Finišující (a patrně mezi finálovými kapelami nejzkušenější) rakouská sestava opět soustředěná kolem Leonharda Skorupy pod názvem Sketchbook Quartet (Leonhard Skorupa nejen saxofon a klarinet, ale i klávesy a především samply, Andreas Tausch kytara, Daniel Moser basklarinet, Konstantin Krautler bicí) je nadupaná, živá parta sehraných muzikantů, která má charisma, sebevědomí a nebojí se vybrakovat nápady z kdejakého hudebního žánru. Hrají spolu čtvrtým rokem, v této sestavě už vydali dvě alba (Ottos Mops, 2017 a When Was The Last Time, 2018) a publika se rozhodně nebojí. Předvedou kompozici na bázi artrocku, kterou vystřídá bebop a vzápětí přebije funk; rozhodně byli ze všech kapel sobotního odpoledne v Alterně nejvíc free a i když se dobře šlapající stroj občas zadrhnul (basklarinet občas neobstarává basovou linku), posluchači v sále se dobře bavili a konce setu jim mohlo být docela líto.

Výkon jednotlivých sestav to porotě rozhodně neusnadnil  – porada porotců byla dlouhá a konečný verdikt byl odrazem komplikovaného procesu rozhodování: absolutním vítězem vyhlásila mezinárodní sestavu Purple is the Color s leadrem Simonem Raabem; i proto byl  National Winner český – trio The Abs. Mimo původní propozice vyhlásila porota i cenu v druhém pořadí pro Sketchbook Quartet sice bez finančního ocenění, ovšem s právem placeného vystoupení na JazzFestu Brno v roce 2019. Další mimorádné ocenění – Talent Prize – obdržel pianista a skladatel Daniel Bulatkin.

Následovaly dva symbolické vrcholy Central European Jazz Competition: večerní koncert vítězů v klubu Alterna a noční jam session v Music Labu.

Last, but not least je třeba zmínit práci zvukařů: pánové Lukáš Rusek a Pavel Sedlář to rozhodně při rychlém obměňování sestav na pódiu neměli snadné, přesto odvedli výbornou práci. Nezbývá než doufat, že podobné klání nastupující generace jazzmanů nebude ojedinělé.

Purple is in the Color/ foto Lukáš Vídeňský

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Nejčtenější

Kritika

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce