Rakousko-česká soutěž mladých jazzových seskupení překvapila kvalitou

Rakousko-česká soutěž mladých jazzových seskupení překvapila kvalitou

Uplynulý týden plný hudebních akcí završilo finálové kolo soutěže Central European Jazz Competition pořádané dvojicí „sousedících“ jazzových festivalů –  JazzFestBrno a Poysdorf Jazz & Wine. Přeshraniční hudební projekt  našlápl ke slibné budoucnosti: už první ročník jazzového klání ve svém finálovém odpoledni nabídl šest půlhodinových bloků finalistů, kteří překvapili šíří hudebního záběru i muzikantskou kvalitou.

Bylo zřejmé, že porota měla z čeho vybírat, do prvního kola se přihlásilo celkem 24 souborů, pro něž byla limitující jen dvě zadání: věk většiny členů  do 35 let a česká nebo rakouská národnost kapelníka plus většiny členů kapely. Počet hudebníků v sestavě nebyl nijak limitován, ale big band se, pokud vím, neobjevil žádný, šlo maximálně o šestičlenné sestavy. Podle vyjádření poroty se i v semifinále objevilo několik dalších, slibných talentů. Do finále porotci poslali šest  – a vybírali dobře: na pódiu klubu Alterna se během sobotního odpoledne bojovalo usilovně. Společným jmenovatelem kapel byla nesporná kvalita: většina účinkujících sestav by bez obtíží obstála i na jazzovém nebo multižánrovém festivalu. Mnohé už samozřejmě běžně koncertují, další mají za sebou o debutové album – ale to se v soutěži nehodnotilo. Původně se bojovalo o tři ocenění: Absolute Winner, National Winner a Audience Award – první dvě udělovala odborná porota, třetí přítomní diváci. Nakonec ale bylo cen poněkud víc … Ve hře byla odměna v eurech pro absolutního a národního vítěze, pro nejlepší kapelu navíc „křest ohněm“ v podobě řádného koncertu v rámci programu obou pořadatelských festivalů a pro všechny tři vítěze snad nejhodnotnější ocenění: jednodenní koučink od jimi vybraného člena poroty.

A že bylo na výběr z pěti skutečných person českého i rakouského jazzu: v porotě zasedli hvězda letošního ročníku JazzFestu Brno, basista, multiinstrumentalista a držitel Ceny Anděl 2016 Jiří Slavík, respektovaný jazzový pedagog, dirigent a především pianista Milan Svoboda, dvojice výborných saxofonistů Luboš Soukup a Bernhard Wiesinger a rakouský hudební manažer Peter Polansky.

Že porota ve svém předvýběru nechybovala, bylo zřejmé už od prvního soutěžního setu. Vystoupilo „domácí“ brněnské trio The Abs (které, jak sami muzikanti připomínají, vzniklo v rámci interpretačního semináře na JAMU) a zahájilo odvážnou stylovou směskou s patřičným jazzovým kabátem. V hudebním projevu sehrané trio Vít Beneš (kytara), Michal Šelep (kontrabas) a Adam Sikora (bicí – člen známějšího Jan Kavka Tria). Vůdčí osobnost tria, hráč na kytaru a komponista Vít Beneš, je jedním z nejvýraznějších absolventů jazzové katedry JAMU (žák Viléma Spilky a Davida Dorůžky pokračuje ve studiu u Jiřího Slavíka), nabídl triu několik svých originálních kompozic a také instrumentální provedení (v triu se nic a nikdo neschová, jak známo) bylo přesvědčivé. Následovalo vystoupení další formace „vyvřelé“ (vlastními slovy členů kvartetu) z JAMU – Pavel & PQ (vedle Pavla Zlámala jej tvoří Martin Konvička na piano, Juraj Valenčík na kontrabas a Václav Pálka na bicí). Frontman, saxofonista Pavel Zlámal, osciluje od vážné hudby přes jazzovou a swingovou klasiku (B-Side Band) až k autorským experimentálním jazzovým projektům (mj. Heterofon, fusion formace ZKKP), PQ ovšem patří k jeho prioritám. Quartet vydal letos debutové album Tyče nevyhnutelné a podobně jako na desce se prezentoval i pódiovou přímočarostí, sehraností, sebevědomým projevem a hráčskou i autorskou invencí. Spolu se závěrečným Sketchbook Quartetem stavěli také na komunikaci s publikem, což se jim  vyplatilo (obdrželi Audience Award), ale možná i trochu vymstilo u poroty.  Následující Soundscapes Trio bylo prokazatelně nejmladším seskupením kolem vycházející hvězdy českého jazzu, pianisty Daniela Bulatkina, který je ve svých osmnácti letech výborným hráčem a především invenčním jazzovým autorem i aranžérem. I on má ještě hodně času a prostoru rozvíjet svůj potenciál; jeho spoluhráči (kontrabasista Max Makagonov a bubeník Petr Nohavica) jsou s ním na podobné vlně. Symbolické hudební propojení sousedů z obou stran hranice se porotě nabídlo prostřednictvím kapely Purple is the Color. Sestava založená rakouským pianistou Simonem Raabem, kterého doplňují čeští muzikanti Štěpán Flagar (saxofon), Martin Kocián (kontrabas) a Michal Wierzgoń  (bicí), koncertuje už tři roky, má za sebou debutové album (Unmasked, 2017) i evropskou koncertní šňůru (Release Tour). Na jejich sehranosti je to znát: dynamický pódiový projev oscilující od tichých pasáží až k noise-soundu, příležitost k sólové prezentaci postupně pro každý z nástrojů (ačkoliv dominance piana je zřetelná), přiměřené hráčské sebevědomí bez potřeby oslňovat. Vyrovnaná, sebevědomá prezentace s výbornou technikou jakoby podporovala název jedné z jejich skladeb Just Kidding. Následovaly dva autorské projekty rakouského multiinstrumentalisty a skladatele Leonharda Skorupy. Loni založené trio Znap, které na pódiu trošku neustálo své výrazné „předskokany“ a působilo zpočátku  zakřiknutě, než se muzikanti trochu uklidnili a rozehráli. Složení tria (Skorupu doplnili Gregor Aufmesser na kontrabas a Lukas Aichinger na bicí) je nemilosrdné, každá intonační i interpretační nejistota se nedá skrýt. Finišující (a patrně mezi finálovými kapelami nejzkušenější) rakouská sestava opět soustředěná kolem Leonharda Skorupy pod názvem Sketchbook Quartet (Leonhard Skorupa nejen saxofon a klarinet, ale i klávesy a především samply, Andreas Tausch kytara, Daniel Moser basklarinet, Konstantin Krautler bicí) je nadupaná, živá parta sehraných muzikantů, která má charisma, sebevědomí a nebojí se vybrakovat nápady z kdejakého hudebního žánru. Hrají spolu čtvrtým rokem, v této sestavě už vydali dvě alba (Ottos Mops, 2017 a When Was The Last Time, 2018) a publika se rozhodně nebojí. Předvedou kompozici na bázi artrocku, kterou vystřídá bebop a vzápětí přebije funk; rozhodně byli ze všech kapel sobotního odpoledne v Alterně nejvíc free a i když se dobře šlapající stroj občas zadrhnul (basklarinet občas neobstarává basovou linku), posluchači v sále se dobře bavili a konce setu jim mohlo být docela líto.

Výkon jednotlivých sestav to porotě rozhodně neusnadnil  – porada porotců byla dlouhá a konečný verdikt byl odrazem komplikovaného procesu rozhodování: absolutním vítězem vyhlásila mezinárodní sestavu Purple is the Color s leadrem Simonem Raabem; i proto byl  National Winner český – trio The Abs. Mimo původní propozice vyhlásila porota i cenu v druhém pořadí pro Sketchbook Quartet sice bez finančního ocenění, ovšem s právem placeného vystoupení na JazzFestu Brno v roce 2019. Další mimorádné ocenění – Talent Prize – obdržel pianista a skladatel Daniel Bulatkin.

Následovaly dva symbolické vrcholy Central European Jazz Competition: večerní koncert vítězů v klubu Alterna a noční jam session v Music Labu.

Last, but not least je třeba zmínit práci zvukařů: pánové Lukáš Rusek a Pavel Sedlář to rozhodně při rychlém obměňování sestav na pódiu neměli snadné, přesto odvedli výbornou práci. Nezbývá než doufat, že podobné klání nastupující generace jazzmanů nebude ojedinělé.

Purple is in the Color/ foto Lukáš Vídeňský

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více